Program / Historie Zemské porodnice / Současnost / Životopis Josefa Hlávky

Program / Historie Zemské porodnice / Současnost / Životopis Josefa Hlávky

Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu.

Program Slavnostní setkání u příležitosti 140. výročí otevření Zemské porodnice, kterou navrhl a v letech 1867 1875 postavil architekt, stavitel a velký mecenáš české kultury, vědy a vzdělanosti Josef Hlávka (1831 1908) Dne 28. dubna 2015 (úterý), v 11.30 hod. v kapli sv. Kříže Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN, Apolinářská 18, Praha 2 Zahájení: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA Ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA Rektor Univerzity Karlovy v Praze Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. Děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Prof. MUDr. Alois Martan, DrSc. Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., dr. h. c. Předseda správní rady a prezidia Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Odkaz Josefa Hlávky českému porodnictví Petr Hora Hořejš Český publicista, scenárista, spisovatel, autor historického cyklu Toulky českou minulostí Josef Hlávka, boháč, který se rozdal Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc. Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Historie Zemské porodnice, která zavazuje Slavnostní odhalení pamětní desky Josefa Hlávky na budově Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Raut Hudební vystoupení: Libuše Vondráčková soprán Stálý host opery Národního divadla v letech 1998 2008 Augustin Kužela klavír Profesor Pražské konzervatoře Antonín Dvořák: Biblické písně op. 99 výběr Bože! Bože! Píseň novou Zpívejte Hospodinu píseň novou Slavnostní setkání bude uvádět paní Jitka Novotná Publicistka a moderátorka (Český rozhlas, Česká televize)

Josef Hlávka (1831 1908)

Studium v letech 1851 1854 studoval ve Vídni na Akademii výtvarných umění; během studia pomáhal na stavbách jako zednický učeň u českého vídeňského stavitele Františka Šebka; seznámil se s nejnovějšími proudy v architektuře šířenými většinou z Paříže, a to takovými kapacitami, jako byli August von Siccardsburg, Eduard van der Nüll, Karl Rösner a Friedrich Schmidt; získal státní stipendium na poznávací cestu po Evropě, ale po návratu v neutěšené situaci po prohrané rakousko-pruské válce našel uplatnění jako velmi úspěšný stavitel a architekt. Podnikání začátky podnikání Hlávkovi velmi usnadnil stavitel František Šebek; Hlávku si natolik oblíbil, že mu při odchodu do penze odkázal celou svou stavební kancelář; Hlávka si velmi brzy vydobyl pověst solidního stavitele; v roce 1860 Josef Hlávka provedl zakázku ministerstva kultury a vyučování na výstavbu rezidence biskupa v Černovcích na Bukovině (dnes Ukrajina); v roce 1861 vyhrál soutěž na výstavbu Dvorní opery ve Vídni; vedle velké finanční odměny získal za Dvorní operu osobně od císaře titul stavebního rady a za vlastní architektonický projekt bukovinské biskupské rezidence o velikosti poloviny Versailles obdržel II. cenu na Světové výstavě v Paříži v roce 1867; v roce 1862 přijal zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Apolinářské ulici v Praze; v 60. letech koupil pro svoji ovdovělou maminku zámek v Lužanech u Přeštic; Hlávkova stavební kancelář postavila v letech 1860 1869 celkem 142 staveb. Nemoc v důsledku pracovního vypětí, kterému byl Hlávka vystaven, a namáhavého cestování mezi Vídní, Prahou a Černovcemi na podzim roku 1869 zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy; ve věku 38 let se velmi úspěšný muž ocitl na invalidním vozíku, opustil svoji kancelář a odešel do ústraní na zámek Lužany, tři kilometry od rodných Přeštic; kolem roku 1880 se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že opět začal chodit. Hlávka mecenáš Hlávkova druhá žena, Zdeňka Havelková, byla hudebně velmi nadanou přítelkyní rodiny Antonína Dvořáka; se Zdeňkou žil v Lužanech, kde přestavěl celý zámek do současné podoby inspirované italskou neorenesancí; Antonín Dvořák pro novou zámeckou kapli zkomponoval pozoruhodné hudební dílo známé jako Lužanská mše; mecenášský věhlas získal Hlávka svým dokonale promyšleným programem, zaměřeným především na kulturu a vzdělanost českého národa; v Lužanech vznikly projekty založení České akademie věd a umění, stavby studentských kolejí, stavby nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další; Hlávka uhradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a jeho proslulé kvarteto a mnoho dalších. Nadace čtyři roky před smrtí završil Hlávka mecenášské úsilí tím, že ve své poslední vůli 25. ledna 1904 ustanovil svým univerzálním dědicem (děti neměl) nově založené Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které podle statutu přiloženého k závěti mělo být ustanoveno ihned, nejdéle však do dvou roků po jeho smrti; právnicky bylo Nadání vytvořeno tak dokonale, že přežilo jak totalitu nacismu, tak komunismu; do dnešních dnů plní Nadace velkou část Hlávkova odkazu; je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou u nás.

Historie Zemské porodnice předchůdkyní dnešní Zemské porodnice byla od roku 1789 veřejná porodnice, která se nacházela také v Apolinářské ulici, v barokní budově bývalého kanovnického domu při chrámu sv. Apolináře; byla určena převážně pro anonymní porody a byl při ní i nalezinec; rodily zde osamělé a chudé ženy, které mohly v budově své dítě i odložit; mnohé z rodiček tehdy po porodu umíraly na horečku omladnic (puerperální sepsi); roku 1862 rozhodl hrabě Thun-Hohenstein o vybudování Královské české zemské porodnice; pro stavbu bylo vybráno místo Na Větrově, částečně v tehdejší Herzogově zahradě a paradoxně i tam, kde kdysi stával dům U Herodesa; architektonické zadání obsahovalo řadu hygienicko-preventivních opatření, aby se omezilo šíření infekce a její smrtelné následky; na příkaz Zemského výboru musela být stavba z režných, neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou z hlediska přenosu infekce bezpečnější; budovu Zemské porodnice navrhl a v letech 1865 1875 postavil přední český architekt, stavitel Josef Hlávka (1831 1908); Josef Hlávka čerpal inspiraci pro budovu porodnice ve významných evropských porodnicích v Bruselu, Paříži a Vídni; prostudoval i dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví; chtěl, aby projekt a jeho následná realizace co nejlépe vyhovovaly svému účelu; pro vnější vzhled Josef Hlávka zvolil severoněmecký neogotický sloh; půdorys objektu je čtvercový, má čtyřkřídlé jádro a obdélné vnitřní nádvoří; soustava pavilónů měla celkem 11 traktů oddělení; pavilónový systém umožňoval v případě potřeby zamezení rozvoji infekce jednotlivé části budovy zcela izolovat; v budově Zemské porodnice byla zřízena i dvě luxusní tajná oddělení se zvláštními vchody přímo z ulice, kde mohly v tajnosti porodit šlechtické a měšťanské dcerky, které neplánovaně přišly do jiného stavu;

architektonicky nejzajímavější částí budovy Zemské porodnice je kaple sv. Kříže; je umístěna v prvním patře, nad vstupním vestibulem; prostor kaple je tvořen bohatou hvězdicovou sklípkovou klenbou, která je svedena ve střední sloup; v kapli se nachází mramorová křtitelnice, kredenční mramorový oltář a novogotická dubová zpovědnice, dále kůr s varhanami; malířská výzdoba podle návrhu Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera pochází z roku 1902; v průběhu stavby nastaly nečekané komplikace; v roce 1869 architekt Josef Hlávka, pravděpodobně vlivem nadměrného pracovního nasazení, částečně ochrnul; byl odkázán na pojízdné křeslo a přesídlil na svůj zámek v Lužanech, kde se léčil; z Lužan stavbu do jejího zdárného konce řídil konzultačně prostřednictvím stavitele Čeňka Gregora (1848 1917); v roce 1875 byla budova Zemské porodnice slavnostně uvedena do provozu; informaci o prvním zde narozeném dítěti se dozvídáme z Národních listů, které přinesly 28. dubna 1875 stručnou zprávu: Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu ; dne 14. 2. 1945 byla při bombardování Prahy částečně zasažena i budova porodnice; pro svoji mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je areál Hlávkovy porodnice prohlášen za kulturní památku; od 50. let 20. století přestala kaple vinou společenských změn sloužit svému původnímu účelu; vstupní dveře byly vyplněny neprůhledným bedněním a prostory kaple sloužily jako skladiště.

Současnost Zemské porodnice v roce 1997 byla kaple pod dohledem Státního ústavu památkové péče zrestaurována a ve stejné době v ní byla slavnostně odhalena socha Josefa Hlávky od akademického sochaře Josefa Mařatky; od 90. let 20. století probíhá v budově etapovitě přestavba jejích interiérů, při níž se daří skloubit moderní lékařské standardy s hodnotami historické architektury; v přízemí jsou umístěna oddělení gynekologie a v prvním patře porodnická oddělení a neonatologie; budova v dnešní době slouží Gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze; základními cíli činnosti Gynekologicko-porodnické kliniky jsou léčebná péče, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost; v oblasti léčebně-preventivní péče Hlávkova budova zastřešuje největší pracoviště v České republice, které svým rozsahem pokrývá celý obor (porodnictví, neonatologie, urogynekologie, onkogynekologie, ultrazvukové pracoviště/centrum fetální medicíny, Centrum asistované reprodukce a endoskopie, resp. Oddělení minimálně invazivní chirurgie); v budově je Perinatologické centrum pro Prahu a Středočeský kraj a v řadě případů superkonziliární centrum nejzávažnějších těhotenských patologií pro celou Českou republiku; klinika je od roku 2005 akreditovaným pracovištěm EBCOG (European Board and College of Obstetrics and Gynaecology) a později získala certifikáty pro subspecializace urogynekologie, gynekologická onkologie a perinatologie; postgraduálně se zde vzdělávají lékaři z celé České republiky a v poslední době také ze zahraničí; v roce 2007 byla po náročné rekonstrukci otevřena nová oddělení šestinedělí, onkologie a ultrazvuku, resp. Centra fetální medicíny.

Životopis Josefa Hlávky v datech PhDr. h. c. a Dr. Techn. h. c. Josef Hlávka (1831 1908) narozen 15. 2. 1831 v Přešticích, v nezámožné rodině přeštického purkmistra Antonína Hlávky; matka se jmenovala Anna, rozená Stachová, byla dcerou přeštického pošmistra, měl staršího bratra Antonína a mladší sestru Matyldu; 1841 1846 studoval na latinském gymnáziu v Klatovech a Kolíně; 1846 přešel na dvouroční Stavovskou reálku v Dominikánské ulici v Praze; 1847 1851 studoval pozemní stavitelství na pražské technice, kde po celou dobu studií skládal zkoušky s prospěchem první třídy a s vyznamenáním; 1848 členem ozbrojené studentské legie; 1851 1854 studuje architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde patřil k nejlepším posluchačům, o školních prázdninách pracoval jako zednický učeň a později jako stavbyvedoucí ve firmě předního vídeňského stavitele a českého vlastence Františka Šebka; 26. 1. 1854 mu Akademie udělila cenu za nejlepší práci posluchače, která byla zvýhodněna úplným osvobozením od vojenské služby; 1854 vypracoval architektonický návrh budovy Národního divadla v Praze, se kterým se pod heslem Síla i budoucnost jest národu národnost zúčastnil veřejné soutěže a za kvalitu provedení získal 100 zlatých (v této soutěži nebyla udělena první cena a žádný z návrhů nebyl realizován); 17. 6. 1855 získal od stavitele Šebka výuční list zednického tovaryše; 1855 se stal ředitelem kanceláře Šebkovy firmy; 1856 1859 získal státní stipendium, tzv. Římskou cenu, což mu umožnilo cestovat po Evropě a studovat různé architektonické slohy (Itálie, Sicílie, Řecko, Francie, Anglie, Belgie, Německo), zároveň měl zajištěn nárok na zaměstnání ve státní službě; 1859 se vrací ze studijní cesty do Vídně a je bez hmotných a finančních prostředků, neboť i když měl nárok na státní službu, po prohrané rakousko-italské válce byl jeho nárok nerealizovatelný; 19. 4. 1860 zastupuje po dobu jednoho roku prof. Eduarda van der Nülla na škole pro architekturu při Akademii výtvarných umění ve Vídni; 11. 4. 1860 získal od stavitele Šebka mistrovské vysvědčení dokonalé způsobilosti k samostatnému provozování veškerých staveb; 28. 6. 1860 ucházel se o stavitelskou koncesi a získal ji; 1860 František Šebek mu předává svou zavedenou stavební kancelář a k tomu zdarma veškeré stavitelské a podnikatelské zařízení;

1860 1870 postavil nebo navrhl a postavil 142 významných staveb, které všechny osobně řídil nebo jejich stavbu kontroloval; 1860 1862 precizní a rychlou stavbou velkého trojlodního kostela Panny Marie misionářské kongregace lazaristů podle plánů Friedricha Schmidta ve Vídni si vydobyl pověst solidního podnikatele a zajistil si dostatečný kapitál k další stavební činnosti; 1860 Ministerstvo kultu a vyučování mu zadává vypracování projektu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovcích hlavním městě Bukoviny (dnes součást Ukrajinské republiky), projekt je hotov v roce 1862, schválen 1863 a 19. 3. 1864 je položen základní kámen k největší stavbě Josefa Hlávky; metropolitní rezidence, kněžský dům, seminář a chrám byly dokončeny v roce 1870, celý areál o několik let později; 1861 1869 staví Dvorní operu ve Vídni podle projektu architektů Eduarda van der Nülla a Augusta von Siccardsburga; při příležitosti jejího slavnostního otevření 25. 5. 1869 předal císař František Josef Josefu Hlávkovi symbolický zlatý klíč od Opery a věnoval mu stříbrné kladívko, zednickou lžíci a mísu, které byly použity při položení základního kamene dne 8. 5. 1861; 12. ledna 1862 se oženil s Marií Čermákovou (1841 1882); 29. 3. 1862 se stal členem stavební komise ministerstva vnitra, která pracovala na stavebním řádu pro Královské město Prahu, města Karlín, Smíchov, Vinohrady, Vyšehrad a místní obce Velké Holešovice a Bubeneč (stavební řád vyšel v roce 1882); 1862 přijímá zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Praze v Kateřinské ulici, vypracuje projekt a v letech 1867 1870 budovu podle svého projektu i staví; 1862 1870 projektuje a staví vídeňský obchodní dům Schmitt a Schöller a obchodní dům Böhler, dále farní kostel v Köpfingu v Horních Rakousích, několik desítek činžovních domů ve Vídni (včetně pěti svých) a podle plánů Fridricha Schmidta Akademické gymnázium ve Vídni a kostel sv. Ottmara, podle projektů dalších architektů staví vídeňské Dvorní muzeum, Velmistrovský palác německého řádu, palác arciknížte Viléma, anglický zemský dům, synagogu, na okraji Vídně rozsáhlý vojenský areál včetně jezdecké školy a arzenálu; 1864 byl jmenován památkovým konzervátorem jako odborník nejvyšších kvalit zejména na problematiku odvážných řešení gotických konstrukcí, kupolovitých staveb nebo věžových krovů; 13. 4. 1865 mu bylo uděleno měšťanství Vídně; 1866 se stal řádným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni; 1866 kupuje pro svou matku zámek a velkostatek Lužany; 22. 4. 1868 byl vyznamenán řádem císaře Františka Josefa za výsledky pařížské výstavy (na Světové výstavě v Paříži mu byla udělena jedna z druhých hlavních cen za architekturu) a za záslužnou činnost ve Vídni; podzim 1869 kolaps, ochrnul na obě nohy, pravděpodobná diagnóza selhání nervového systému z nadměrné fyzické a psychické zátěže, může se pohybovat pouze na invalidním vozíku, ale dále řídí své stavby; 1870 obdržel státní větší zlatou medaili pro umění a vědu; 1872 plíživá choroba zasahuje zrak, nemohl číst ani psát, předměty rozeznával jen s velkou námahou; 20. 4. 1873 vrací stavitelskou koncesi, dokončením staveb pověřuje své spolupracovníky a likviduje stavitelskou kancelář; 1873 porota výstavy ve Vídni mu udělila medaili pro umění a vědu; 1873 1879 bojuje se záludnou chorobou léčí se v lázních na jihu Evropy, v Karlových Varech, v Lužanech; 1875 matka mu postoupila zpět velkostatek a zámek Lužany; 1879 onemocnění Marie Hlávkové tuberkulózou; 1880 je znovu schopen chůze; 1882 umírá Marie Hlávková-Čermáková (7. 11. 1841 8. 11. 1882); 1882 1908 se systematicky věnuje mecenášské činnosti, podporuje finančně významné české umělce i vědce, často anonymně, financuje studium a zahraniční pobyty desítkám vynikajících leč nemajetných studentů;

1882 zakládá České univerzitní nadání a věnuje 22 tisíc zlatých na stipendia pro studenty českých fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity; 1883 se stává říšským a zemským poslancem za kurii velkostatku; 1883 zakládá České technické nadání a věnuje 25 tisíc zlatých na stipendia pro studenty pražské techniky; 1884 1908 je členem řady komisí, které vybírají ve veřejných soutěžích architektonické projekty na stavby např. budovy Národního muzea, Národního divadla, Akademie výtvarných umění, dostavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě, podílí se na přestavbě a záchraně mnoha českých památek, např. Karlštejna, chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře i mnoha dalších; 1884 se stává členem Archeologické komise hl. města Prahy a Ústřední komise pro ochranu a zachování uměleckých a historických památek v Rakousku; 1884 věnuje 20 tisíc zlatých na založení Jubilejního fondu při Královské české společnosti nauk pro českou vědeckou literaturu; 1885 byl dekorován řádem Železné koruny 3. třídy; v roce 1901 mu byl udělen řád Železné koruny 2. třídy; 26. 9. 1886 se oženil se Zdeňkou Havelkovou (1843 1902); 1886 1887 přestavba původně barokního zámku v Lužanech do podoby novorenesančního sídla; 17. 6. 1887 dokončil Antonín Dvořák mši D dur pro smíšený sbor a varhany, op. 76, napsanou pro slavnost vysvěcení nově postavené kaple na zámku v Lužanech (je známa pod názvem Lužanská ), autor ji pro tuto příležitost nastudoval a 11. 9. 1887 sám řídil; 1887 1890 stavba 1. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově ulici v Praze; 1890 se po velké povodni v Praze zřítila část Karlova mostu, Hlávka prosadil projekt jeho obnovy do původní podoby z doby Karla IV. a dohlížel na všechny práce, které s rekonstrukcí mostu souvisely; 1890 byl vyznamenán Komturským křížem řádu císaře Františka Josefa; 2. 4. 1891 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny; 18. 5. 1891 byla v budově Národního muzea na Václavském náměstí slavnostně zahájena činnost České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, jejíž založení Hlávka inicioval a přispěl na její činnost částkou 200 tisíc zlatých; 1891 dal podnět k umělecké soutěži na zřízení jezdeckého pomníku sv. Václava před muzejní budovou a věnoval pro tento účel 15 tisíc zlatých; 1894 člen správního výboru Společnosti Musea království Českého; 26. 11. 1895 byl poctěn titulem vrchního stavebního rady; 1897 1898 probíhá stavba 2. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově a Jungmannově ulici v Praze; 1899 se stává předsedou muzejního Sboru archeologického; 1900 jmenován čestným doktorem filosofie Jagellonské univerzity v Krakově; 1901 za Hlávkovy finanční podpory byly vyzvednuty z Vltavy a zachráněny dvě Brokoffovy sochy z Karlova mostu, které tam zůstaly pohřbeny po povodni v roce 1890; 1902 stává se místopředsedou českého odboru Moderní galerie; 1902 umírá Zdeňka Hlávková-Havelková (18. 2. 1843 29. 3. 1902); 25. 1. 1904 zakládá Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových; 20. 11. 1904 je slavnostně otevřena budova Studentských kolejí českých vysokých škol Pražských v Jenštejnské ulici, jejíž stavbu Hlávka financoval (dnes Hlávkova kolej); 1905 spolu s dr. Bráfem vypracoval stanovy pro Národohospodářský ústav při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; 1906 byl poctěn čestným doktorátem technických věd České vysoké školy technické v Praze; 25. 2. 1907 byl jmenován čestným občanem hlavního města Prahy; 22. 11. 1907 byl dekorován Velkokřížem řádu císaře Františka Josefa; 11. 3. 1908 Josef Hlávka umírá v Praze; 16. 3. 1908 byl pochován do rodinné hrobky na hřbitově v Přešticích.

(S přispěním Nadačního fondu VITA ET FUTURA)