Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Zástavní právo s důrazem na jeho realizační fázi Mgr. Michaela Šopáková 2016/2017
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zástavní právo s důrazem na jeho realizační fázi zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Ve Znojmě, dne 29. 6. 2017. Michaela Šopáková 2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu své diplomové práce panu prof. JUDr. Josefovi Fialovi, CSc., za odborné vedení, konzultace a cenné rady, které mi při jejím zpracování poskytl. Dále děkuji Advokátní kanceláři Šopák, Palátová a partneři za četné konzultace. Poděkování patří také mým nejbližším za jejich podporu a trpělivost. 3
Abstrakt Diplomová práce se zabývá zajišťovacím institutem zástavního práva. Jde o hojně využívaný prostředek posilující postavení zástavního věřitele. Tato práce představuje komplexní analýzu uvedeného institutu. Jsou v ní vymezeny základní pojmy a podstata zástavního práva, předmět zástavního práva, jeho vznik a zánik, hlavní důraz je však kladen na realizační fázi zástavního práva. Výkon zástavního práva lze provést na základě dohody o způsobu uspokojení ze zástavy, soudním prodejem zástavy či ve veřejné dražbě. Klíčová slova Zástavní právo, zajišťovací institut, realizace zástavního práva, dohoda o způsobu uspokojení, soudní prodej zástavy, veřejná dražba Abstract The diploma thesis deals with the securing institute of the lien. It s a plentifully used means of strengthening the position of the lien creditor. This thesis presents a comprehensive analysis of the institute. It defines the basic concepts and the nature of the lien, the pledge, its creation and termination, but the main emphasis is placed on the implementation phase of the lien. Execution of the lien can be done on the basis of an agreement of satisfaction from the pledge, the judicial sale of the pledge or the public auction. Key Words Lien, securing institute, realisation of the lien, agreement of satisfaction from the pledge, judical sale, public auction 4
OBSAH Seznam použitých zkratek... 7 Úvod... 8 1. Institut zástavního práva... 10 1.1. Vymezení základních pojmů a podstata zástavního práva... 10 1.2. Právní úprava zástavního práva k nemovitým věcem... 12 1.3. Předmět zástavního práva... 13 1.3.1. Nemovitá věc jako zástava... 15 2. Vznik zástavního práva k nemovitým věcem... 17 2.1. Vznik zástavního práva na základě právního jednání... 17 2.1.1. Vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy... 17 2.1.2. Vznik zástavního práva na základě dohody o rozdělení pozůstalosti... 19 2.2. Vznik zástavního práva na základě zákona... 20 2.3. Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci... 21 2.3.1. Soudcovské zástavní právo... 22 2.3.2. Exekutorské zástavní právo... 22 2.3.3. Zástavní právo vznikající na základě rozhodnutí správce daně... 23 3. Práva a povinnosti vyplývající ze zástavního práva k nemovitým věcem... 24 3.1. Povinnost zástavního dlužníka zdržet se zhoršení zástavy... 24 3.2. Povinnost zástavního dlužníka doplnit zástavu... 25 3.3. Právo zástavního věřitele na pojistné plnění... 26 3.4. Přenechání zástavy k užívání třetí osobě... 27 3.5. Povinnost požádat o provedení změny zápisu... 27 4. Zánik zástavního práva k nemovitým věcem... 28 4.1. Zánik zástavního práva v důsledku zániku zajištěného dluhu... 28 4.2. Zánik zástavního práva při trvání zajištěného dluhu... 29 4.3 Zánik zástavního práva na základě zvláštních právních předpisů... 30 4.4. Promlčení zástavního práva... 30 4.5. Výmaz zástavního práva... 30 5. Výkon zástavního práva k nemovitým věcem... 33 5.1. Smluvní způsoby výkonu zástavního práva... 35 5.1.1. Konkrétní smluvní způsoby uspokojení ze zástavy... 37 5.1.2. Proces uspokojení ze zástavy... 39 5.1.3. Výtěžek zpeněžení nemovité věci a jeho rozdělení... 42 5.2. Subsidiární způsoby výkonu zástavního práva... 43 5.2.1. Řízení o soudním prodeji zástavy... 44 5
5.2.1.1. Průběh řízení o soudním prodeji zástavy... 46 5.2.2. Soudní výkon rozhodnutí... 49 5.2.2.1. Nařízení výkonu rozhodnutí... 50 5.2.2.2. Provedení výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitých věcí... 52 5.2.2.3. Určení ceny nemovité věci... 53 5.2.2.4. Dražební vyhláška... 53 5.2.2.5. Průběh dražby... 54 5.2.2.6. Rozvrh výtěžku... 57 5.2.2.7. Opakovaná dražba... 59 5.2.2.8. Elektronická dražba... 60 5.2.3. Exekuce prodejem zastavených nemovitých věcí... 61 5.2.3.1. Exekuční návrh... 62 5.2.3.2. Pověření soudního exekutora... 63 5.2.3.3. Exekuční příkaz... 65 5.2.3.4. Provedení exekuce... 66 5.2.3.5. Rozvrh výtěžku... 67 5.2.4. Zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě... 69 5.2.4.1. Předpoklady pro konání dražby... 71 5.2.4.2. Smlouva o provedení dražby... 71 5.2.4.3. Oznámení o dražbě... 72 5.2.4.4. Dražební vyhláška... 72 5.2.4.5. Přihlášení pohledávek... 75 5.2.4.6. Upuštění od dražby... 75 5.2.4.7. Určení nepřípustnosti prodeje zástavy... 76 5.2.4.7. Průběh dražby... 76 5.2.4.8. Konec dražby... 77 5.2.4.9. Nabytí vlastnictví a předání předmětu dražby... 78 5.2.4.10. Zmaření a neplatnost dražby... 79 5.2.4.11. Práva váznoucí na předmětu dražby... 80 5.2.4.12. Uspokojení pohledávek dražebních věřitelů... 81 5.2.4.13. Opakovaná dražba... 82 5.2.4.14. Elektronická dražba... 82 5.3. Výkon zástavního práva při pluralitě zástavních práv... 83 Závěr... 87 Resumé... 89 Seznam použitých pramenů... 91 6
Seznam použitých zkratek OZ OSŘ ZŘS EŘ ZVD KZ IZ DŘ NŘ JŘSoud zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějšího předpisu zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 12/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů 7
Úvod V předložené diplomové práci se věnuji institutu zástavního práva, zejména jeho realizační fázi, a to ve světle aktuálně platné a účinné právní úpravy. Zástavní právo je tradiční institut, který je pro své vlastnosti stále velmi atraktivní, a mezi zajišťovacími instituty sehrává významnou roli. Zástavní právo tedy představuje účinný a často využívaný prostředek posilující postavení zástavního věřitele. Jeho uhrazovací funkce a věcněprávní povaha z něj činí praktický zajišťovací instrument, který se těší velké oblibě, a jehož využití v praxi a jeho význam s přibývajícím množstvím úvěrů 1 neustále stoupá. V první kapitole této práce nejprve stručně vymezuji základní pojmy a podstatu zástavního práva, jeho účel, zásady, funkce a subjekty. V následujících kapitolách se dále zabývám jednotlivými právními důvody vzniku zástavního práva, následně právy a povinnostmi vyplývajícími ze zástavněprávního vztahu, poté zánikem zástavního práva, a to jak v důsledku zániku zajištěného dluhu, tak při trvání zajištěného dluhu, jeho promlčením a výmazem. Na uvedené poté navazuje proces výkonu zástavního práva, který představuje hlavní, a zároveň převažující část této práce. Podrobně popisuji řízení o soudním prodeji zástavy, a poté jednotlivé způsoby uspokojení ze zástavy- nejprve smluvní způsoby uspokojení ze zástavy a poté subsidiární způsoby uspokojení ze zástavy, tedy jak zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě, tak soudní prodej zástavy. Avšak vzhledem ke značné obsáhlosti tématu nepojímám předmět zástavního práva obecně, ale zaměřuji svou pozornost pouze na právní úpravu zástavního práva k nemovitým věcem, které jsou s ohledem na jejich vyšší hodnotu velmi často využívaným předmětem zajištění. Tato skutečnost však klade na právní úpravu tohoto institutu vysoké nároky, a to nejen ze strany zástavního věřitele jako silnějšího subjektu, který zástavním právem zajišťuje svou pohledávku s předpokladem přednostního postavení a rychlého navrácení jím poskytnutého plnění, ale i ze strany zástavního dlužníka, pro kterého představuje jakákoli nedobrovolná dispozice s nemovitou věcí v jeho vlastnictví silný zásah do jeho práv. S touto nerovností se musí právní úprava tohoto institutu vypořádat. Na jednu stranu je třeba, aby poskytovala uvedeným subjektům co možná největší míru autonomie, na druhou stranu však zároveň musí disponovat nástroji, kterými je možné případnou nerovnováhu uvést do stavu umožňujícího zakročit k ochraně slabšího subjektu. Cílem této diplomové práce je tedy provést analýzu tohoto zajišťovacího institutu, případně upozornit na jeho nedostatky a posoudit efektivitu výkonu zástavního práva. Podkladem pro tuto práci bude odborná literatura, související právní předpisy a relevantní judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu. K dosažení uvedeného cíle bude použita deskriptivní metoda a analýza. 1 Klientské úvěry podle čas. hlediska. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2017 [cit. 24. 6. 2017]. 8
Jsem si vědoma, že by některé oblasti právní úpravy zástavního práva zasluhovaly větší pozornost, avšak vzhledem k omezenému rozsahu diplomové práce není možné se jimi detailněji zabývat. V závěru práce je právní úprava výkonu zástavního práva zhodnocena s návrhem pro právní úpravu de lege ferenda. 9
1. Institut zástavního práva Zřízení zástavního práva je jedním ze způsobů, jak lze dát jistotu, resp. zajistit dluh. 2 Účelem zajištění dluhu je zlepšit pozici věřitele- tedy snížit riziko, že jeho pohledávka nebude řádně a včas uspokojena. 3 Zástavní právo je tedy jeden ze zajišťovacích právních prostředků, který poskytuje věřiteli záruku, že jeho pohledávka bude uspokojena. Jde o jeden z velmi oblíbených zajišťovacích institutů, neboť zástavnímu věřiteli pro svou věcněprávní povahu garantuje při uspokojení ze zástavy výhodnější postavení před ostatními věřiteli. 1.1. Vymezení základních pojmů a podstata zástavního práva Legální definice zástavního práva je obsažena v ustanovení 1309 OZ: Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Zástavní právo od okamžiku svého vzniku do své realizace nutí dlužníka splnit jeho dluh a v případě nesplnění dluhu poskytuje prostor pro uspokojení věřitelovy pohledávky přímo ze zástavy. 4 Účelem zástavního práva jako zajišťovacího právního institutu je zajištění splnění dluhu uspokojením se ze zástavy, tím tedy zvýšení jistoty věřitele pro případ, že dlužník nesplní svou povinnost uhradit dluh. 5 Zástavní právo lze vymezit následujícími znaky a zásadami, které jsou pro něj charakteristické. Zástavní právo je věcným právem, má tedy absolutní povahu, což znamená, že nepůsobí jen mezi subjekty zástavněprávního vztahu, ale i vůči třetím osobám. Věcněprávní povaha zástavního práva znamená, že se vztahuje k věci, předmětem zástavněprávního vztahu (zástavou) je tedy vždy věc v právním slova smyslu. 6 Tato jeho věcněprávní povaha se projeví zejména následně v jeho prioritě při uspokojování v případě 2 RICHTER, Tomáš. Zástavní právo. In: SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník II. Věcná práva ( 976-1474). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1064. 3 RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku základní otázky a obecná úprava. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 194. 4 FIALA, Josef. Pojem zástavního práva. In: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 884. 5 PELECH, Josef. Zástavní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 17. 6 KINDL, Tomáš. Obecně. In: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 8. 10
zajištění více věřitelů různými zajišťovacími právy. 7 Dále spočívá v určení konkrétní věci, z níž má být věřitel náhradním způsobem uspokojen v případě, že dluh nebude splněn. 8 Zástavní právo tedy zásadně působí proti každému pozdějšímu vlastníkovi zástavy, čímž chrání zastavený majetek (nemovitou věc), ze kterého se zajištěný věřitel může v budoucnu uspokojit, před jednáními, kterými by se zástavní dlužník snažil zbavit svého majetku, a tím znemožnit zástavnímu věřiteli uspokojení ze zástavy. Zástavnímu dlužníkovi je tedy znemožněno platně zcizit či znovu zatížit zastavenou nemovitou věc, aniž by věcněprávní zajištění zůstalo zachováno v původním pořadí. 9 Zástavní právo jakožto věcné právo k cizí věci vyjadřuje, že zástavní právo vzniká k předmětu, který není ve vlastnictví zástavního věřitele. 10 Na rozdíl od jiných věcných práv k cizí věci je pro zástavní právo typická jeho akcesorická povaha, tedy určitá nesamostatnost, která se projevuje tak, že předpokladem existence zástavního práva je existence pohledávky, kterou zajišťuje. Také v případech nakládání s pohledávkou se projevuje spjatost pohledávky se zástavní právem, a to automaticky, aniž by bylo nutné činit jakýkoliv úkon týkající se zástavního práva. 11 Dalším charakteristickou zásadou pro zástavní právo je jeho subsidiarita, která umožňuje výkon zástavního práva za účelem uspokojení věřitelovy pohledávky až teprve tehdy, když nebude splněna zajištěná pohledávka řádně a včas. Upokojení prostřednictvím zástavy tedy představuje podpůrný způsob uspokojení věřitele. Zásada individualizace představuje možnost zatížení zástavním právem jen individuálně určených věcí. Poslední zásadou charakterizující zástavní právo je zásada nedělitelnosti zástavního práva, která vyjadřuje zajištění celou zástavou celé pohledávky. 12 Zástavní právo plní zajišťovací a uhrazovací funkci. Zajišťovací funkce zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele od okamžiku vzniku zástavního práva a motivuje dlužníka k dobrovolnému splnění dluhu. Věřiteli zároveň poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, pokud jeho pohledávka nebude řádně a včas splněna. Nastane-li taková situace, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva a zástavní věřitel bude oprávněn uspokojit se ze zástavy. 13 Zatímco se tedy zajišťovací funkce realizuje již od samotného vzniku zástavního práva, uhrazovací funkce nastupuje až při realizaci zástavního práva z důvodu nesplnění zajištěného dluhu. Co se týče subjektů zástavního práva, zástavněprávní vztah je třeba odlišit od závazkového právního vztahu. Zatímco subjekty závazkového právního vztahu jsou věřitel a obligační dlužník a 7 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 884. 8 VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha, 2014, s. 22. 9 RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku základní otázky a obecná úprava. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 194. 10 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 886. 11 VYMAZAL, op. cit., s. 25. 12 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 886. 13 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1428/2014. 11
obsahem tohoto vztahu je pohledávka zajištěná zástavním právem, subjekty zástavněprávního vztahu jsou zástavní věřitel, zástavní dlužník a zástavce. 14 Věřitel a zástavní věřitel jsou vždy stejná osoba. Zástavce je osoba, která uzavírá se zástavním věřitelem zástavní smlouvu a zástavní dlužník je vlastník zástavy. Zástavce a zástavní dlužník mohou být stejná osoba, stejně tak může či nemusí být spolu se zástavcem a zástavním dlužníkem shodný i obligační dlužník. 1.2. Právní úprava zástavního práva k nemovitým věcem Obecná právní úprava zástavního práva je obsažena v občanském zákoníku v části třetí, hlavě druhé, pátém dílu, oddílu třetím, a to ustanoveních 1309 až 1389. Tato ustanovení týkající se zástavního práva jsou uspořádána do devíti pododdílů, a to podle jednotlivých fází existence zástavního práva. Na uvedená ustanovení navazují i další ustanovení občanského zákoníku, která tuto úpravu doplňují. Ustanovení, která se výslovně zmiňují o zástavním právu, jsou například: 615 týkající se podmínek promlčení zástavního práva, 1132 týkající se rozhodování o zatížení věci ve spoluvlastnictví, 1252 umožňující zatížení práva stavby zástavním právem, 1696 umožňující zřídit zástavní právo dohodou o rozdělení pozůstalosti, 2344 zakotvující zákonné zástavní právo zajišťující pohledávky zasílatele vůči příkazci, 2571 upravující zákonné zástavní právo zajišťující pohledávky dopravce a pořadí zástavních práv, 2832 týkající se práva pojistníka zastavit právo na pojistné plnění. Další ustanovení občanského zákoníku týkají se všech zajišťovacích institutů: 2010 umožňující zajištění dluhu prostřednictvím majetkové jistoty, 2012 týkající se jistoty, 2016 týkající se pořadí uspokojení věřitelů, 2017 týkající se nedostatečného zajištění. Dále se na institut zástavního práva použijí ustanovení občanského zákoníku týkající se všech věcných práv k věcem cizím: 980 o neznalosti údaje zapsaného do veřejného seznamu, 982 o pořadí věcných práv k věcem cizím. Také může jít o obecná pravidla, která však mají vliv i na zástavní právo, například: 489 vymezující věc v právním smyslu, 513 upravující příslušenství pohledávky, 14 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 886. 12
560 vyžadující písemnou formu pro určitá právní jednání, 976 stanovící působnost erga omnes, 977 vymezující absolutní majetková práva, 1937 týkající se splnění dluhu třetí osobou. Dále se zástavního práva týkají také následující přechodná ustanovení: 3058 odst. 2 upravující změnu v zástavě ze stavby na pohledávku na náhradu, 3060 týkající se spojení stavby s pozemkem v případě zatížení stavby nebo pozemku věcným právem, 3068 upravující uvolněné zástavní právo v ústavněprávních vztazích vzniklých před 1. 1. 2014, 3073 obsahující přechodné ustanovení, které se týká zajištění závazků. 15 Občanský zákoník je tedy obecným právním předpisem, právní úprava zástavního práva v něm obsažená se proto použije vždy, pokud jiné předpisy nestanoví něco jiného 16. Příklady této speciální úpravy jsou následující ustanovení: 109 odst. 1 IZ, dle kterého lze právo na uspokojení ze zajištění uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, 338b OSŘ týkající se zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech nebo 170 DŘ, dle kterého správce daně může zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně. 17 Konkrétně výkon zástavního práva je v občanském zákoníku upraven ustanoveních 1359 až 1375. Procesní postup výkonu zástavního práva je zakotven v části šesté občanského soudního řádu a exekučním řádu, mimosoudní způsob realizace zástavního práva je úpraven v zákoně o veřejných dražbách. 1.3. Předmět zástavního práva Občanský zákoník zástavu vymezuje široce. Zástavou může být dle ustanovení 1310 odst. 1 OZ každá věc, se kterou lze obchodovat. Z tohoto ustanovení vyplývají dvě podmínky, které musí eventuální předmět zástavního práva splňovat. Zaprvé musí jít tedy o věc. Dle ustanovení 489 OZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Další vlastností, kterou musí daná věc splňovat, aby bylo možné hovořit o předmětu zástavního práva, je její obchodovatelnost. Obchodovatelností věci se 15 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 889. 16 Ustanovení 9 odst. 2 OZ stanoví, že soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. 17 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 890, 891. 13
míní možnost jejího převodu z vlastnictví jednoho subjektu do vlastnictví subjektu jiného při realizaci zástavního práva zpeněžením zástavy. 18 Protože občanský zákoník nevymezuje zástavu uzavřeným výčtem, nýbrž široce, předmětem zástavního práva tak tedy mohou být jak věci hmotné či nehmotné, věci nemovité i věc movité, věc hromadná, obchodní závod, podíl v korporaci, cenný papír, zaknihovaný cenný papír či pohledávka. 19 Předmětem zástavního práva je rovněž příslušenství zástavy, přírůstek a neoddělené plody a užitky. Zástavou může být jak věc celá, tak spoluvlastnický podíl na věci nebo jí také může být ideální část věci, pokud věc náleží výlučnému vlastníkovi. 20 Pokud bylo zástavní právo zřízeno ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti a zástavní dlužník se poté stal vlastníkem celé věci, nedošlo k rozšíření zástavního práva ze spoluvlastnického podílu na celou věc. 21 Předmětem zástavního práva může být i zvíře. Ačkoliv živé zvíře není věcí, aplikují se na něj ustanovení o movitých věcech, která neodporují povaze zvířete. Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku by bylo v rozporu s povahou zvířete například použití psa lpícího na svém pánovi jako zástavy předáním zástavnímu věřiteli, tedy cizí osobě, a tímto odloučením bude zvíře vystaveno stresu a bude trpět. 22 Věci, které však nemohou být předmětem právního obchodu, není možné použít k ani zajištění dluhu. Takovými věcmi jsou např. povrchové a podzemní vody či léčivé prameny. 23 Dále občanský zákoník v určitých případech vylučuje zastavitelnost věcí, se kterými běžně obchodovat lze, a to například v následujících ustanoveních: dle 339 odst. 1 OZ nelze zastavit to, co tvoří nadační jistinu, dle 398 odst. 1 OZ nelze zastavit to, co je v majetku nadačního fondu, dle 327 odst. 2 OZ je vyloučen také nepeněžitý vklad do nadace. Možnost zastavit věc, která je způsobilou zástavou, lze omezit či vyloučit také dohodou stran nebo zákonem, například: dle 1224 odst. 2 OZ lze zatížit věc v přídatném spoluvlastnictví způsobem, který nebrání jejímu využití společnému účelu, 1309 odst. 2 OZ týkající se ujednání zakazující zřídit zástavní právo, dle 1761 OZ působí zákaz zatížení jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. 18 VYMAZAL, op. cit., s. 64, 65. 19 PELECH, op. cit., s. 247. 20 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1268/2002. 21 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4397/2009. 22 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2013-2015 [cit. 3. 4. 2017]. S. 120. 23 KINDL, Milan. Zajištění a utvrzení dluhů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 121. 14
Také speciální právní předpis však může určitou věc, přestože splňuje předpoklady způsobilé zástavy, z možnosti jejího zastavení vyloučit. Typicky jde o majetek ve vlastnictví státu nebo různé dávky vyplácené státem, například: 25 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého k hmotné věci nelze smlouvou zřídit zástavní právo. 1.3.1. Nemovitá věc jako zástava Dle legální definice obsažené v ustanovení 498 odst. 1 OZ jsou nemovitými věcmi: pozemky, podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám se samostatným účelovým určením, práva, která za nemovité věci prohlásí zákon, věc, která není dle zákona součástí pozemku, a kterou nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. V posledním uvedeném bodě, který zněl: Stanoví-li jiný právní předpis, že existoval výkladový problém. Konkrétně bylo sporné, zda je za jiný právní předpis možné považovat i samotný občanský zákoník, který stanovil, že určitá věc není součástí pozemku. Uvedená nejasnost však byla zákonem č. 460/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, odstraněna. Uvedenou novelou se tedy odstranila nejasnost týkající se např. ustanovení 506 odst. 1 OZ, dle kterého není součástí pozemku dočasná stavba, která je tedy samostatnou nemovitou věcí, pokud ji nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Totéž platí o liniových stavbách, které dle ustanovení 509 OZ taktéž nejsou součástí pozemku. Pro účely vymezení nemovitých věcí je dále třeba zmínit ustanovení 1159 OZ, dle kterého je nemovitou věcí také jednotka. V důsledku zásady superficies solo cedit tak tedy v případě zastavení pozemku bude zástavním právem zatížena i stavba na pozemku se nacházející (samozřejmě za předpokladu, že tato stavba není samostatnou nemovitou věcí) a jiné součásti pozemku. V případě dočasných staveb, jde-li o samostatnou věc, tak musí dojít k jejich samotnému zastavení. Nemovité věci je možné členit na nemovité věci evidované a neevidované v katastru nemovitostí. Skutečnost, zda se určitá nemovitá věc v katastru nemovitostí eviduje či neeviduje, má vliv na způsob vzniku zástavního práva a celou řadu dalších skutečností. Ustanovení 3 odst. 1 KZ obsahuje výčet, které nemovitosti se v katastru nemovitostí evidují: pozemky v podobě parcel, 15
budovy, kterým se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, pokud nejsou součástí pozemku nebo práva stavby, budovy, kterým se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby, jednotky vymezené podle občanského zákoníku, jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, právo stavby, nemovitosti, o nichž to stanoví jiný právní předpis. Ostatní nemovité věci, které tedy není možné podřadit pod tento výčet, se v katastru nemovitostí neevidují. 16
2. Vznik zástavního práva k nemovitým věcem Existuje několik právních důvodů, na základě kterých se zástavní právo k nemovitým věcem zřizuje. Těmito právními důvody jsou právní jednání, tedy zástavní smlouva a dohoda o rozdělení pozůstalosti, rozhodnutí orgánu veřejné moci a zákon. Dle tohoto kritéria je také možné zástavní právo dělit, a to tedy na: zástavní právo vzniklé na základě právního jednání, zástavní právo vzniklé na základě zákona, zástavní právo vzniklé na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Dalším možným způsobem dělení zástavního práva je rozlišování mezi zástavním právem dobrovolným a zástavním právem nuceným. O dobrovolné zástavní právo jde tehdy, pokud důvodem jeho vzniku je zástavní smlouva či dohoda o rozdělení pozůstalosti. Naproti tomu nucené zástavní právo je zástavní právo vznikající bez ohledu na vůli subjektů zástavněprávního vztahu, a to tedy na základě zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci. 24 2.1. Vznik zástavního práva na základě právního jednání Do této kategorie je tedy možné zařadit vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy a vznik zástavního práva na základě dohody o rozdělení pozůstalosti. 2.1.1. Vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy Zástavní právo se zřizuje ve většině případů smlouvou. Právní úprava zřízení zástavního práva zástavní smlouvou je uvedená v ustanovení 1312 odst. 1 OZ. Na rozdíl od zástavního práva vzniklého na základě zákona či rozhodnutí orgánu veřejné moci, kde není vůle subjektů rozhodující a k jeho vzniku dochází autoritativně, v případě vzniku zástavního práva na základě zástavní smlouvy jako dobrovolného zástavního práva je vůle subjektů zástavněprávního vztahu rozhodující. Pro vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy je podstatných několik právních skutečností, kdy k jedné právní skutečnosti musí přistoupit právní skutečnost jiná, aby bylo možné hovořit o vzniku zástavního práva. Při procesu smluvního vzniku zástavního práva je třeba vycházet z titulu (důvodu), kterým je tedy zástavní smlouva, a modu (způsobu), jakým dojde k samotnému vzniku zástavního práva. 24 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 904. 17
Pro samotné uzavírání zástavní smlouvy mezi zástavním věřitelem a zástavcem se kromě pravidel obsažených v občanském zákoníku v ustanoveních 1309 a následujících použijí také obecná pravidla občanského zákoníku týkající se uzavírání smluv obsažená v ustanoveních 1724 a násl. Zástavní smlouva je tedy uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti, pokud si strany neujednaly jinak. 25 Formu zástavní smlouvy stanoví občanský zákoník v ustanovení 1314. Obecně není písemná forma smlouvy vyžadována a ve většině případů postačí forma ústní. Avšak písemná forma je nezbytná, pokud se zastavuje nemovitá věc podléhající zápisu do veřejného seznamu. V případě nemovité věci, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu, je však dokonce vyžadována kvalifikovaná forma zástavní smlouvy, tedy forma veřejné listiny. Podstatnými obsahovými náležitostmi zástavní smlouvy jsou dle ustanovení 1312 odst. 1 OZ: vymezení, co je zástavou, určení, pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zástava i dluh, pro který je zástavní právo zřízeno, musí být označeny takovým způsobem, aby nemohly být zaměněny s jinou zástavou či dluhem. Dluh by tedy měl být identifikován dnem a právním důvodem jeho vzniku, jeho předmětem, jeho výší a splatností. Pokud zajištění dopadá na nedospělý dluh či na více dluhů, postačuje ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Zástava (nemovitá věc) musí být individuálně určená tak, aby ji bylo možné jednoznačně identifikovat, a nebyla zaměnitelná. 26 Podpisy na zástavní smlouvě nemusí být obecně úředně ověřeny, pokud má však vzniknout zástavní právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, zkoumá katastrální úřad dle ustanovení 62 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějšího předpisu, v řízení o povolení vkladu, zda jsou podpisy na listině pravé. Při uzavírání zástavní smlouvy se projevuje autonomie vůle jednotlivců, kdy je stranám ponechána určitá míra volnosti při tvorbě jejího obsahu. Svobodná vůle však musí v určitých případech ustoupit, např. tehdy, když hrozí nebezpečí, že některé osoby zneužijí svého silnějšího postavení na úkor jiných. 27 I při uzavírání zástavní smlouvy je nutné brát ohled na zákonná omezení smluvní volnosti, kdy občanský zákoník rozlišuje mezi skupinou ujednání zcela zakázaných a skupinou ujednání, která jsou zakázána jen po určitou dobu- přede dnem splatnosti zajištěné pohledávky, kdy je především zástavce v postavení slabšího subjektu. 28 Zástavní smlouva je tedy pouhým titulem směřujícím ke vzniku zástavního práva k nemovitostem a musí k ní zpravidla přistoupit ještě další právní skutečnost. Nelze tedy ještě 25 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 904. 26 NOVOTNÝ, Petr a kol. Nový občanský zákoník: Vlastnictví a věcná práva. 1. vyd. Praha: GRADA, 2014, s. 129. 27 Novinky v zástavním a zadržovacím právu. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2013-2015 [cit. 12. 6. 2017]. 28 TINTĚRA, Tomáš. Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku. Praha: Leges, 2013, s. 119. 18
hovořit o vzniku zástavního práva. Právním způsobem vzniku zástavního práva k nemovitým věcem na základě zástavní smlouvy je dle občanského zákoníku zápis zástavního práva do veřejného seznamu či do rejstříku zástav. Do provedení zápisu tedy zástavní právo nevzniká. Dosud pouze zřízené zástavní právo nemá žádné účinky vůči stranám smlouvy ani třetím osobám. K nemovitým věcem zapsaným do veřejného seznamu tedy vznikne zástavní právo až zápisem do tohoto seznamu, který se provádí dle ustanovení 11 odst. 1 písm. d) KZ vkladem, a to s účinky k okamžiku dojití návrhu příslušnému katastrálnímu úřadu. U nemovitých věcí nezapisovaných do veřejného seznamu se ke vzniku zástavního práva vyžaduje jeho zápis do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR. Zápis provede dle ustanovení 1319 odst. 3 OZ bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy notář, který zástavní smlouvu sepsal. 2.1.2. Vznik zástavního práva na základě dohody o rozdělení pozůstalosti Dále může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí, kterým soud schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti. Dle ustanovení 1696 odst. 2 OZ lze dohodou zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil. Obsahem dohody bude zřízení zástavního práva k věci, která má připadnout jednomu z dědiců. Pohledávky ostatních dědiců, kteří vlastnické právo k věci nenabyli, na vyrovnání jejich podílů ze strany dědice, mohou být zajištěny zástavním právem k věci, kterou nabude uvedený dědic. Rovněž jako v případě zástavní smlouvy dohodou o rozdělení pozůstalosti tedy dochází pouze ke zřízení zástavního práva. Ke vzniku zástavního práva je třeba dle ustanovení 1342 OZ také schválení této dohody soudem. Až vykonatelností tohoto rozhodnutí zástavní právo vzniká. Protože jde o dobrovolné zástavní právo, nezbytným předpokladem vzniku zástavního práva je vůle dědiců projevená v dohodě o rozdělení pozůstalosti, soud sám, aniž by taková dohoda existovala, o vzniku zástavního práva rozhodnout nemůže. Jde tedy o kombinaci smlouvy a rozhodovacího aktu. 29 Protože jde o zástavní právo vzniklé v souvislosti s děděním, mohou být subjekty zástavního práva, tedy zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, pouze dědicové a předmětem zástavního práva může být pouze věc náležející do pozůstalosti. 30 Takovéto zástavní právo však tedy na rozdíl od zástavní smlouvy nevzniká zápisem do veřejného seznamu či rejstříku zástav, ale vykonatelností rozhodnutí soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti. Do veřejného seznamu či do rejstříku zástav se však takto vzniklé zástavní právo k nemovité věci následně zapíše. 29 PELECH, Josef. Zástavní právo. In: HURDÍK, Jan a kol. Občanské právo hmotné: obecná část, absolutní majetková práva. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 251. 30 VYMAZAL, op. cit., s. 130. 19
2.2. Vznik zástavního práva na základě zákona Zástavní právo může vzniknout v určitých případech také přímo ze zákona. Jde o tzv. zástavní právo nucené, tj. vzniklé bez vůle subjektů zástavněprávního vztahu. Vznik takového zástavního práva není vázán na žádný úkon subjektů zástavněprávního vztahu, zástavní právo vzniká automaticky, a to jen v taxativně stanovených případech. Předpokladem vzniku zástavního práva na základě zákona je tedy pouze ustanovení, dle kterého zástavní právo vzniká již na základě právní skutečnosti předvídané zákonem. 31 Protože zákonné zástavní právo nezávisí na vůli zástavního věřitele či zástavního dlužníka, nemůže ani jeden z nich ovlivnit obsah a rozsah tohoto vzniklého zástavního práva. Rozsah zástavního práva proto může být zcela nepřiměřený zajištěné pohledávce. Občanský zákoník obsahuje několik ustanovení, na základě kterých dochází ke vzniku zákonného zástavního práva. A sice ke vzniku zákonného zástavního práva dochází v následujících případech: dle 2344 OZ při pachtu pro zajištění pohledávky pachtýře vůči propachtovateli na věcech náležejících do inventáře, dále dle 2481 OZ u zasilatelské smlouvy, kdy má zasílatel k zásilce zástavní právo k zajištění dluhů příkazce vyplývajících ze zasílatelské smlouvy, dle 2571 OZ má dopravce k zásilce zástavní právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy o přepravě. Ze speciálních právních předpisů, na jejichž základě vzniká zástavní právo ze zákona, zmíním například ustanovení: 120 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, 202a odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Existuje tedy řada ustanovení, na základě kterých dochází ke vzniku zákonného zástavního práva. Avšak v případě zákonného zástavního práva k nemovitým věcem občanský zákoník žádné takové ustanovení neobsahuje. V případě zvláštních právních předpisů přichází v úvahu ustanovení 15 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého vzniká zástavní právo státu k zemědělskému pozemku k zajištění nesplacené kupní ceny. Zákonné zástavní právo vzniká tedy bez jakéhokoli rozhodnutí bez dalšího již tím, že nastane jistá zákonem předvídaná skutečnost. Odlišností od zástavního práva, které vzniká na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, je, že se okamžik vzniku tohoto zástavního práva váže na nějakou právní skutečnost jako např. nabytí právní moci rozhodnutí či doručení katastrálnímu úřadu. 32 31 VYMAZAL, op. cit., s. 137. 32 Tamtéž, s. 138. 20
V případě nemovitých věcí zapisovaných do katastru nemovitostí je třeba z důvodu souladu skutečného stavu se stavem zapsaným ve veřejném seznamu promítnout vznik zákonného zástavního práva do tohoto veřejného seznamu. Účinky zápisu zástavního práva vzniklého ze zákona tedy budou deklaratorní. 2.3. Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci Zástavní právo lze zřídit i rozhodnutím orgánu veřejné moci. I v tomto případě je nutné rozlišovat mezi zřízením zástavního práva a jeho samotným vznikem. Ke zřízení zástavního práva dochází vydáním rozhodnutí orgánu veřejné moci, k jeho vzniku dle znění ustanovení 1342 OZ vykonatelností tohoto rozhodnutí, popř. později, pokud je v rozhodnutí stanovena doba pozdější. Zvláštní právní předpis však může také určit okamžik vzniku zástavního práva rozhodnutím orgánu veřejné moci odlišně od ustanovení 1342 OZ. Příkladem takové úpravy je vznik zástavního práva na základě rozhodnutí správce daně. Rozhodnutím orgánu veřejné moci může zástavní právo vzniknout pouze tehdy, pokud ze zákona přímo taková možnost vyplývá a zákon obsahuje pro takový postup konkrétní zmocnění. Podmínkami pro vznik takového zástavního práva tedy jsou existence zákonného zmocnění, na jehož základě je orgán veřejné moci oprávněn vydat rozhodnutí vedoucí ke vzniku zástavního práva, vydání rozhodnutí a vykonatelnost tohoto rozhodnutí. 33 Občanský zákoník ve svém ustanovení 1342 nařizuje zápis zástavního práva, které vzniklo rozhodnutím orgánu veřejné moci, do rejstříku zástav či do zvláštního veřejného seznamu, pokud se takový zápis jinak vyžaduje ke vzniku zástavního práva. Rozhodnutí soudu má tedy konstitutivní účinky a případný zápis do veřejného rejstříku má pouze deklaratorní charakter. Oproti vzniku zástavního práva na základě zástavní smlouvy k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu či nemovité věci zapisované do rejstříku zástav, tedy v tomto případě nevzniká zástavní právo až tímto zápisem, nýbrž již vykonatelností rozhodnutí, pokud není stanovena pozdější doba, a zástavní právo se již pouze následně do rejstříku zástav či veřejného seznamu zapíše. 34 I v případě zástavních práv vznikajících rozhodnutím orgánu veřejné moci se jejich pořadí ve vztahu k jiným zástavním právům řídí okamžikem podání návrhu na provedení deklaratorního zápisu do veřejného seznamu, a nikoli okamžikem vzniku těchto práv, tedy vykonatelností rozhodnutí. Občanský zákoník tak nespojuje pořadí zástavního práva vzniklého rozhodnutím orgánu veřejné moci se skutečností, která nemohla být třetím osobám známa. Tato koncepce 33 VYMAZAL, op. cit., s. 131. 34 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 980. 21
výrazně posiluje právní jistotu třetích osob, které by jinak byly vystaveny nebezpečí v době mezi vznikem zástavního práva a jeho zápisem, a eliminuje případná rizika spojená s nabýváním práv k takovým věcem. 35 2.3.1. Soudcovské zástavní právo Právní úprava soudcovského zástavního práva je obsažena v ustanoveních 1342 OZ a 338b až 338e OSŘ. V případě soudcovského zástavního práva se zástavním právem zajišťuje pohledávka již přiznaná vykonatelným rozhodnutím soudu. Zřízením zástavního práva na nemovité věci oprávněný svůj nárok na provedení výkonu rozhodnutí posílí, protože získá výhodnější postavení při případném pozdějším zpeněžování nemovité věci povinného jinými věřiteli. Předpokladem pro takový postup je tedy existence exekučního titulu, kterým byla přiznána pohledávka, a podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Ke vzniku zástavního práva poté dochází v souladu s ustanoveními 1342 OZ vykonatelností usnesení, kterým se nařizuje výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Vznik soudcovského zástavního práva se následně zapíše do katastru nemovitostí či rejstříku zástav. Pro pořadí více soudcovských zástavních práv váznoucích na nemovité věci je dle ustanovení 338d OSŘ rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. Pokud k zajištění pohledávky, pro kterou se zřizuje soudcovské zástavní právo, již dříve vzniklo zástavní právo smluvní nebo zákonné, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto dřívějšího práva. 2.3.2. Exekutorské zástavní právo Stejně jako v případě soudcovského zástavního práva je možnost zřídit zástavní právo dle ustanovení 1342 OZ doplněno speciální právní úpravou obsaženou v ustanovení 73a EŘ. Dle ustanovení 69a EŘ s účinností do 30. 6. 2015 mohl exekutor zřídit na nemovitých věcech povinného k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo. Dle ustanovení 73a EŘ se však zřízení exekutorského zástavního práva provádí na základě exekučního návrhu, který podává exekutorovi oprávněný. O podání návrhu vyrozumí exekutor příslušný katastrální úřad. Exekutorské zástavní právo se tedy zřizuje v samostatném řízení, nikoliv v rámci probíhající exekuce. 36 V souladu s ustanovením 1342 OZ vzniká exekutorské zástavní 35 VYMAZAL, op. cit., s. 134. 36 KASÍKOVÁ, Martina. Geneze úpravy exekutorského zástavního práva. In: KASÍKOVÁ, Martina; JIRMANOVÁ, Miroslava; HUBÁČEK, Jaroslav a kol. Exekuční řád: komentář. 4. vyd., Praha: C. H. Beck, 2017, s. 536. 22
právo vykonatelností exekučního příkazu. Následný zápis zástavního práva do katastru nemovitostí nebo rejstříku zástav bude mít opět jen deklaratorní charakter. Dle sedmého odstavce uvedeného ustanovení se bude exekutor při zřizování zástavního práva přiměřeně řídit ustanoveními 338b až 338e OSŘ, které obsahují úpravu týkající se vzniku zástavního práva na základě rozhodnutí soudu. 2.3.3. Zástavní právo vznikající na základě rozhodnutí správce daně Právní úprava zástavního práva vznikajícího na základě rozhodnutí správce daně obsažená v ustanovení 1342 OZ je doplněná o zvláštní právní úpravu v ustanoveních 170 a 170a DŘ. Dle ustanovení 170 odst. 1 DŘ může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně. Vznik zástavního práva dle daňového řádu je na rozdíl od obecné právní úpravy obsažené v ustanovení 1342 OZ, kdy zástavní právo vzniká vykonatelností rozhodnutí, posunut až k okamžiku doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu. Jinak je tomu u zástavního práva k nemovitým věcem evidovaným v katastru nemovitostí a zástavního práva k majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry. V takovém případě vzniká zástavní právo doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu nebo tomu, kdo vede předmětný veřejný registr. Následný zápis zástavního práva do katastru nemovitostí nebo jiného veřejného registru bude mít jen deklaratorní charakter. Dle ustanovení 170 odst. 3 DŘ může správce daně rozhodnout také o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka odlišného od daňového subjektu, a to na základě předchozího písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným podpisem. V tomto případě jde sice o zástavní právo vznikající rozhodnutím správního úřadu, tento způsob však zahrnuje i prvky dobrovolného zástavního práva, neboť je podmíněn souhlasem třetí osoby čili soukromoprávním úkonem. 37 37 VYMAZAL, op. cit., s. 136. 23
3. Práva a povinnosti vyplývající ze zástavního práva k nemovitým věcem Práva a povinnosti vyplývající ze zástavního práva jsou upraveny v samostatném pododdílu občanského zákoníku, konkrétně v ustanoveních 1353 až 1358 OZ. Avšak tato ustanovení neregulují všechna práva a povinnosti, které ze zástavního práva vyplývají. Tento samostatný pododdíl občanského zákoníku se zabývá těmi právy a povinnostmi subjektů zástavněprávního vztahu, které se uplatní v době mezi vznikem zástavního práva a jeho výkonem, tedy v době, kdy zástavní právo plní zajišťovací funkci. Jde o práva a povinnosti, které jsou zásadní pro nerušené trvání zástavního práva a vytvářejí předpoklady pro jeho budoucí výkon či zánik. 38 Práva a povinnosti plynoucí ze zástavněprávního vztahu při realizaci uhrazovací funkce zástavního práva jsou obsaženy v ustanoveních občanského zákoníku věnujících se výkonu zástavního práva. Tyto práva a povinnosti budou v této práci blíže popsány v kapitole zabývající se výkonem zástavního práva. 3.1. Povinnost zástavního dlužníka zdržet se zhoršení zástavy Z ustanovení 1353 OZ vyplývá povinnost zástavního dlužníka zdržet se zhoršování zástavy na úkor zástavního věřitele, a pokud již ke zhoršení zástavy dojde, nastupuje povinnost jistotu doplnit, a to v případě, že se původně dostatečná jistota stane nedostatečnou nebo nedostatečná jistota se ještě snížila. Tato povinnost zástavního dlužníka zajišťuje řádné plnění zajišťovací funkce zástavního práva vůči zástavnímu věřiteli. 39 Tímto ustanovením zákon chrání zástavního věřitele zejména při hypotekárním zástavním právu, při kterém mu není zástava odevzdána a vlastník této zástavy s ní nadále disponuje, např. ji užívá. 40 Má-li se úspěšně naplnit uhrazovací funkce zástavního práva (tj. nebyla-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna a vzniklo-li tedy zástavnímu věřiteli právo na uspokojení ze zástavy), musí být zástavnímu věřiteli zaručeno také to, aby ze zpeněžení zástavy byl dosažen takový výtěžek, jaký bylo možné očekávat při zřízení zástavního práva. 41 Jednání zástavního dlužníka, kterým může dojít ke snížení hodnoty zástavy, může být jak faktické, tak právní. Příkladem takového faktického jednání, které může vést ke zhoršení zástavy, je poškození zastaveného předmětu či jednání, kterým se změní podstata věci. Co se týče jednání 38 VYMAZAL, op. cit., s. 206. 39 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., 1002. 40 VYMAZAL, op. cit., s. 206. 41 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2500/2014. 24
právního, zástavní dlužník může zástavu například prodat, zatížit zástavním právem či věcným břemenem, či ji předat do užívání jinému. Tyto dispozice se zástavou však nesmí odporovat ustanovení 1353 OZ. 42 Protože ale některé dispozice se zástavou mohou vést ke snížení její hodnoty či jejímu horšímu zpeněžení, má zástavní věřitel možnost zástavního dlužníka v tomto jeho jednání omezit. Obsahem zástavní smlouvy proto mohou být ujednání, kterými se dispozice zástavního dlužníka se zástavou vylučují nebo omezují, např. podmiňují souhlasem zástavního věřitele. Takové ujednání omezující zástavního dlužníka v nakládání se zástavou zavazuje jen smluvní strany a nemá věcněprávní účinky, omezující ujednání tedy nebudou mít žádné účinky vůči třetím osobám. 43 Dle ustanovení 1761 OZ však lze zřídit zákaz zatížení nebo zcizení i jako věcné právo, např. dle ustanovení 1309 odst. 2 OZ zápisem do veřejného seznamu či do rejstříku zástav. 3.2. Povinnost zástavního dlužníka doplnit zástavu Na povinnost zástavního dlužníka zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zástavního věřitele, navazuje v situaci, kdy se stane činem zástavního dlužníka dostatečná jistota zástavního věřitele nedostatečnou nebo pokud se sníží nedostatečná jistota, povinnost přiměřeného doplnění zástavy, a to na původní míru zajištění. Toto ustanovení tedy nedopadá na situace, kdy se sice hodnota zástavy činem zástavního dlužníka zhorší, ale nedosáhne míry stanovené v tomto ustanovení. Zajištění nemusí být doplněno jen uvedením stávající zástavy do původního stavu. Doplnění zajištění se může uskutečnit poskytnutím další zástavy či prostřednictvím jakýchkoli jiných zajišťovacích prostředků, např. ručením, dohodou o srážkách ze mzdy, finanční zárukou či zajišťovacím převodem práva, pokud dojde k přiměřenému doplnění zajištění. Přiměřeným doplněním se míní takové doplnění, kterým se dosáhne původní hodnoty zajištění, nikoli dosažení hodnoty postačující k pokrytí zajištěného dluhu. Pokud však dlužník zajištění nedoplní, ta část pohledávky, která není zajištěna, se stane splatnou. Zástavní věřitel se poté může domáhat žalobou zaplacení splatné části pohledávky nebo vykonat zástavní právo pro uspokojení této splatné části pohledávky. 44 Právo na doplnění zajištění zástavnímu věřiteli samozřejmě nevzniká, ztratí-li zástava na ceně následkem porušení povinnosti zástavním věřitelem. 45 42 VYMAZAL, op. cit., s. 207, 208. 43 Tamtéž, s. 209, 211. 44 Tamtéž, s. 221. 45 Kdyby tomu tak nebylo, šlo by o porušení zásady obsažené v 6 odst. 2 OZ, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. 25
Ustanovení 1353 OZ je třeba vykládat v souladu s obecnými ustanoveními o jistotě. Ustanovení 2017 OZ obsahuje obecné pravidlo, které dopadá na jistotu obecně, tedy i na zástavní právo, a povinnost doplnit zajištění zde náleží obligačnímu dlužníkovi. Naproti tomu speciální ustanovení 1353 OZ se týká tedy pouze zástavního práva a jistotu má povinnost doplnit zástavní dlužník. Stejně tak dle tohoto ustanovení musí dojít ke znehodnocení zástavy činem zástavního dlužníka. Naopak dle 2017 OZ musí dlužník doplnit zajištění bez ohledu na to, zda snížení hodnoty zástavy zapříčinil či nikoliv. 46 3.3. Právo zástavního věřitele na pojistné plnění Nárok zástavního věřitele na pojistné plnění v případě pojistné události je zakotven v ustanovení 1354 odst. 1 OZ. Předpoklady vzniku práva zástavního věřitele na pojistné plnění jsou dle tohoto ustanovení existence zástavního práva k věci, která je pojištěna, pojistná událost a prokázání pojišťovně včas existence zástavního práva k věci. Pojišťovna tedy sama není povinna si zjišťovat, zda je pojištěná věc zatížena zástavním právem. Naopak zástavní věřitel musí pojišťovně své zástavní právo prokázat nebo jí to zástavce nebo zástavní dlužník oznámí. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, pojišťovna vyplácí pojistné plnění za škodu vzniklou na zástavě zástavnímu věřiteli. Zákon vytváří přímý právní vztah mezi zástavním věřitelem a pojišťovnou, což má praktický význam pro zástavního věřitele, který již nemusí pohledávku zástavního dlužníka na pojistné plnění zastavit ve svůj prospěch či vinkulovat. Přesto je nezbytné, aby se pojišťovna dozvěděla o skutečnosti, že má plnit zástavnímu věřiteli namísto vlastníkovi zástavy, a to nejpozději k okamžiku vyplácení pojistného plnění. Zástavní věřitel má dle ustanovení 1354 odst. 2 OZ právo zadržet plnění z pojistné smlouvy a uspokojit se z něho, pokud jeho pohledávka nebude splněna řádně a včas. Zadržení plnění má význam v době, kdy zajištěná pohledávka zástavního věřitele ještě není splatná. Věřitel tedy pojistné plnění až do splatnosti zadrží a po splatnosti se z něj uspokojí. Je však možné se také dohodnout, že zástavní věřitel uspokojí z pojistného plnění i svoji dosud nesplatnou pohledávku. 47 Tato úprava usnadňuje postup zástavního věřitele při výkonu zástavního práva. Ten se uspokojí přímo z pojistného plnění, které má v držbě, a to namísto či vedle uspokojení ze zástavy. Co převyšuje pohledávku, vyplatí zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi. V případě, že byl zástavní dlužník osobou odlišnou od obligačního dlužníka, a z pojistného plnění došlo k uspokojení zástavního věřitele, má právo, aby mu obligační dlužník vyrovnal, co za 46 VYMAZAL, op. cit., s. 220. 47 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., op. cit., s. 1005. 26