Prevence pohlavně přenosných onemocnění a metody antikoncepce. Edukační materiál pro pedagogy sexuální výchovy základních škol

Prevence pohlavně přenosných onemocnění a metody antikoncepce Edukační materiál pro pedagogy sexuální výchovy základních škol Číţková Petra 2011

OBSAH ÚVOD... 3 1 Anatomie pohlavních orgánů... 4 1.1 Anatomie ženského pohlavního ústrojí... 4 1.2 Anatomie mužských pohlavních orgánů... 6 2 Fyziologie pohlavních orgánů... 8 2.1 Fyziologie ženského pohlavního ústrojí... 8 2.2 Fyziologie mužského pohlavního ústrojí... 8 3 Pohlavně přenosná onemocnění... 8 3.1 Bakteriální pohlavně přenosná onemocnění... 8 3.2 Virová pohlavně přenosná onemocnění... 10 3.3 Parazitální pohlavně přenosná onemocnění... 14 3.4 Plísňová pohlavně přenosná onemocnění... 15 3.5 Prevence sexuálně přenosných onemocnění... 17 4 Metody antikoncepce... 18 4.1 Přirozené metody antikoncepce... 18 4.2 Hormonální antikoncepce... 20 4.3 Bariérová antikoncepce... 24 4.4 Chemická antikoncepce... 26 4.5 Bezpečnost a spolehlivost antikoncepce... 27 4.6 Mýty a pověry o antikoncepci... 28 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 31

ÚVOD Edukační materiál prevence sexuálně přenosných onemocnění a metody antikoncepce byl vytvořen jako pomocný materiál pro výuku sexuální výchovy na druhém stupni základních škol. Obsahuje jen nepatrnou část celé problematiky sexuální výchovy, na druhou stranu povaţuji tato témata za základní stavební kámen sexuální výchovy. K materiálu je přiloţen disk, který obsahuje edukační přednášku na tato témata v programu Microsoft powerpoinint 2003. V tomto program naleznete vice názorných ukázek a obrázků, potřebné informace poté doplňuje tento edukační material. Doporučuji tedy pro výuku pouţít oba tyto edukační materiály pro její komplexnost, zajímavost a utříbenost. 3

1 Anatomie pohlavních orgánů 1.1 Anatomie ženského pohlavního ústrojí Pohlavní ústrojí ţeny se rozděluje na vnitřní a vnější orgány. Vnitřní orgány jsouuloţené uvnitř těla ţeny. Patří mezi ně děloha, vaječníky, vejcovody a pochva. Pochva (vagina) je orgán představující štěrbinovitou dutinu, která v dolní části ústí do poševní předsíně a v horní části se upíná na děloţní hrdlo v jeho střední třetině, takţe část děloţního hrdla zasahuje do pochvy, a tato část je nazývána jako děloţní čípek (portio vaginalis uteri).poševní stěna je tvořena vazivovými a svalovými vlákny, je poddajná a roztaţitelná. Poševní sliznice je pokryta dlaţdicovým epitelem a počet vrstev epitelu se mění v závislosti na menstruačním cyklu. V pochvě zdravé dospělé ţeny se za normálních podmínek vyskytuje bacil mléčného kvašení (Lactobacillus Doderleini), jehoţ působením glykogen z odloupaných povrchových buněk poševní sliznice zkvašuje na kyselinu mléčnou, proto má tento mazlavý povlak mléčnou barvu a kyselou reakci (ph 4,5). Kyselé prostředí v pochvě je obranným opatřením organismu proti vzestupu a mnoţení bakteriální flóry. Děloha (uterus) je svalový orgán o velikosti švestky váţící okolo 50 gramů. Je rozdělena na dvě části. Horní, objemnější část nazýváme děloţním tělem (corpus uteri), dolní část zasahující do pochvy nazýváme děloţním hrdlem (cervix uteri). Děloţní dutina má trojúhelníkovitý tvar a je vystlána děloţní sliznicí nazývanou endometrium. Na této sliznici probíhají od puberty do menopauzy cyklicky se opakující změny, tedy endometriální cyklus, podmíněný ovariálními hormony. Děloţní hrdlo má válcovitý tvar. Na kanálu děloţního hrdla rozlišujeme vnitřní branku, coţ je horní zúţená část a zevní branku, coţ je vyústění cervikálního kanálu do pochvy. K děloze jsou připojeny vejcovody (tubae uterinae), tedy trubicovité orgány na jejichţ koncích nacházíme rozšířenou část, ampuli. Kolem tohoto abdominálního ústí vejcovodů jsou řasy (fimbriae). Stěny vejcovodů tvoří svalová vrstva s moţností peristaltického pohybu. Vejcovodem putuje oplozené 4

vajíčko do děloţní dutiny posunováno peristaltickými pohyby svalové vrstvy a kmitáním epiteliálních řasinek. Vaječníky (ovaria) jsou párové orgány velikosti zploštělé švestky. Jsou zavěšené na peritoneální řase na zadní list širokého vazu pod ampulární částí vejcovodu.. S dělohou je vaječník spojen vazivovým pruhem. Vaječník obstarává dvě základní funkce. Tou první je tvorba a uvolňování zárodečné ţenské buňky vajíčka (oocyt) a druhou funkcí je produkce ovariálních hormonů, vyvolávající cyklické změny na děloţní sliznici, děloţním hrdle, poševní sliznici, mléčné ţláze a další, které představují tzv. sexuální cyklus v období pohlavní zralosti ţeny. Vnitřní ţenské pohlavní orgány jsou znázorněny na (Obrázek 1). Zevní rodidla jsou tvořena hrmou, velkými a malými stydkými pysky, poštěváčkem, panenskou blánou a hrází. Hrma (mons pubis) je polštářkovité vyklenutí nad dolní částí podbříšku a před stydkou sponou. Je tvořen tokovou vrstvou a po pubertě je ochlupená. Velké stydké pysky (labia majora pudendi) jsou koţní valy vycházející z hrmy. Jsou tvořeny téţ tukovou tkání a v dospělosti jsou pokryty řídkým ochlupením na zevních plochách. Kůţe na vnitřních plochách má spíše charakter sliznice. Oddálením velkých stydkých pysků od sebe vidíme ostatní části zevních rodidel. Vpředu poštěváček, pod ním zevní ústí močové trubice, pod je poševní vchod a na starnách malé stydké pysky. V dolní třetině velkých stydkých pysků jsou umístěny velké předsíňové ţlázy, které produkují hlenovitou tekutinu zvlhčující při pohlavním vzrušení poševní vchod a předsíň. Malé stydké pysky (labia minora pudendi) jsou koţní řasy uloţeny pod velými stydkými pysky.jsou tvořeny jemnou kůţí bez ochlupení. Na horní části se rozdvojují na dvě raménka. Zevní raménko přechází na horní plochu poštěváčku a tvoří jeho předkoţku, vnitřní raménko přirůstá zespodu k poštěváčku jako jeho uzdička. Poštěváček (klitoris) je zůstatek embryonálního základu zevních rodidel, ze kterého u chlapců vznikl pohlavní úd (penis). Je o velikosti menší fazole a při vzrušení se naplní krví, ztopoří díky topořivému tělísku. Poševní předsíň (vestibulum vaginae) je prostor ohraničený malými stydkými pysky. Poševní vchod se nachází pod ústím močové trubice. 5

Panenská blána (hymen) je pevná slizniční řasa různého tvaru. Při prvním pohlavním styku (defloraci) se její okraje roztrhnou na více cípů obvykle za mírného krvácení. Hráz (perineum) je část mezi spodní částí velkých stydkých pysků a konečníkem. Je asi 4 centimetry vysoká a je tvořena předními ramínky řitního svěrače. Hráz se za porodu stává součástí měkkých porodních cest. Zevní ţenské pohlavní orgány jsou znázorněny na obrázku 1. Obrázek 1 Ženské pohlavní orgány 1.2 Anatomie mužských pohlavních orgánů Pohlavní orgány muţe jsou tvořeny varlaty, nadvarlaty, chámovody, semennými váčky, prostatou a penisem. Varle (testis) je párová muţská pohlavní ţláza. Je místem tvorby spermií. Ty pro svou správnou tvorbu a zrání potřebují niţší teplotu neţ je teplota těla, a proto jsou varlata uloţena v koţovitém vaku, šourku (scrotum), kde je teplota asi 34 C. Nadvarle (epididymis) je také párový orgán přiléhající k varleti. Dochází zde k dozrávání a uchovávání spermií. 6

Chámovod (ductus deferens) je párová trubice spojující nadvarle s močovou trubicí, při ejakulaci slouţí k transportu spermií. Obsahuje buňky tvořící sekret, který je součástí spermatu a který zvyšuje ţivotaschopnost spermií. Předstojná žláza (prostata) je přídatná pohlavní ţláza nacházející se pod močovým měchýřem, obkruţuje močovou trubici. Produkuje sekret, který je také součástí spermatu. Semenné váčky (vesicula seminales) jsou párové orgány nacházející se mezi močovým měchýřem a konečníkem. Produkují sekret, který tvoří 60 70 % spermatu. Obsahuje látky, které neutralizují kyselé prostředí v pochvě, a fruktózu, která je výţivou pro spermie. K produkci tohoto sekretu je zapotřebí muţského pohlavního hormonu, testosteronu. Pyj (penis) je kopulačním orgánem. Prochází jím močová trubice, slouţí také k močení. Do močové trubice ústí tzv. Cowperova ţláza, párová ţláza produkující sekret, který je součástí spermatu a který neutralizuje zbytky kyselé moči a vytváří tak ideální prostředí pro ţivotaschopnost spermií. Obsahuje houbovitá kavernózní tělesa, která se při vzrušení naplní krví a jsou zodpovědná za erekci, bez níţ by nebyl moţný pohlavní styk a tím i oplodnění. Na konci se rozšiřuje v ţalud (glans) krytý předkoţkou (praeputium). U ţeny penisu vývojově odpovídá klitoris. Ukázka pohlavního ústrojí muţe (Obrázek 2). Obrázek 2 Mužské pohlavní ústrojí 7

2 Fyziologie pohlavních orgánů 2.1 Fyziologie ženského pohlavního ústrojí 2.2 Fyziologie mužského pohlavního ústrojí 3 Pohlavně přenosná onemocnění Sexuálně přenosné nemoci neboli STD (sexually transmitted diseases) se jsou všechna infekční onemocnění obvykle přenášené mezi partnery nějakou formou sexuální aktivity(vaginální, orální či anální styk). Jejichţ symptomy se projevují v prvé řadě na pohlavních orgánech. 3.1 Bakteriální pohlavně přenosná onemocnění Syfilis (Příjice) Původce: Mikrob způsobující příjici syfilis se nazývá Treponema pallidum. Přenos: Do lidského organism můţe vstupovat nejen při vaginálním pohlavním styku, ale i přikontaktech ústy nebo konečníkem. Průběh: 1. stádium: V místech vstupu se asi za tři týdny utvoří takzvaný tvrdý vřed.jde v podstatě o ztrátu koţní nebo slizniční tkáně kruhového nebo oválného tvaru velikosti čočky aţ pětikorunové mince, výjimečně větší. Masově růţová spodina nekrvácí, výrazněji nebolí a mátuţší, aţ chrupavkovitý podklad. Asi za dalších sedm aţ deset dní se přidruţí nebolestivé zduření příslušných mízních uzlin. Tento vřed se za dva aţ tři týdny zahojí. 2. stádium Za dalších tři aţ pět týdnů se začínají na různých místech těla objevovat syfilitické vyráţky. Ty mohou být tak rozličného charakteru a umístění, ţe by je měl posuzovat vţdy odborný koţní lékař.. V té době však příjičný mikrob začíná pronikat do různých tkání celého těla. 8

3. stádium Vzniká aţ po řadě několika let, po tzv. orgánové syfilidě. V dnešní době, kdy bývá nákaza zachycena a léčena jiţ v prvních dvou stadiích, jsou tato orgánová poškození vzácností. Jedná se o poškození aorty, centrálního nervstva a jiných ţivotně důleţitých orgánů. Komplikace: Zákeřnost syfilitické infekce spočívá v tom, ţe v těhotenství proniká do krevního oběhu plodu a dává vznik tak zvané vrozené příjici. Těhotenství buď končí potratem nebo se narodí dítě syfilitickou infekcí trvale poškozené. Léčba: Suverénním lékem pořád klasický penicilin ve vysokých dávkách. Znamená to, ţe při včasném zachycení a léčení se jiţ dnes nemusíme syfilitické infekce, která dříve kosila celé generace našich předků, obávat. Gonorhoea (Kapavka) Kapavka gonorrhoea je vice neţ desetkrát častější sexuálně přenosnou chorobou neţ příjice. Původce: Mikroskopický původce gonokok. Přenos: Průběh: Kapavka vyvolává hnisavý zánět sliznic močového a pohlavního ústrojí. Kromě sliznic močové trubice a děloţního hrdla postihuje také často sliznici konečníku nebo také oční spojivku. Při pokročilé neléčené nákaze však můţe vyvolat i postiţeni jiných orgánů, kloubů, sliznice úst, nosu a hltanu. Vzácností nebývá v takových případech ani kapavčitá sepse otrava krve. Příznaky: Prvním příznakem u mužů bývá za tři aţ pět dni po podezřelém pohlavním styku pálení a řezání při močeni společně s hnisavým výtokem z močové trubice a zarudnutím jejího zevního ústí. Toto akutní stadium někdy můţe přejít do stádia chronického, kdy bolestivé příznaky vymizí, výtok se objevuje jenom ráno a šiří se z močového ústroji na ustrojí pohlavní (chámovody, nadvarlata) s následným moţným poškozením plodnosti. U ženy od nákazy do objevení se prvních příznaků uplyne často delší doba, průměrně pět aţ sedm dní. Příznaky (výtok a obtíţe při močeni) jsou však podstatně mírnější neţ u muţe. To je také příčinou toho, ţe často více neţ polovina kapavčitých nákaz u ţeny unikne 9

pozornosti. Ţena je v té době pochopitelně infekční a o své nemoci se často dozví, aţ kdyţ nakazí dalšího muţe. Léčba: Kombinace různých druhů antibiotik, z důvodu získané odolnosti gonokoka vůči penicilinu. I po vyléčeni kapavky jsou ještě nutná kontrolní vyšetřeni. Teprve opakovaná negativita těchto vyšetření na nepřítomnost gonokoka umoţňuje prohlásit pacienta nebo pacientku za zcela vyléčené a zdravé. Komplikace: Neléčená kapavka můţe vést k orgánovému poškození a ke vzestupu gonokoka do vyšších oddílů rodidel. Z toho pak můţe vzniknout postiţeni vejcovodů s jejich následnou neprůchodnosti a neplodností. Chlamýdiová infekce Původce: Chlamýdie jsou strukturálně velmi sloţité mikroorganismy a jejich růstový cyklus je nutí parazitovat v hostitelských buňkách. Tato jejich neschopnost růstu v umělém prostředí pravě velice znesnadňuje jejich zjištění. Chlamýdiové nákazy jsou v dnešní době vůbec nejčastější sexuálně přenosnou infekcí, často doprovázejí kapavku a u ţen způsobují záněty vnitřních pohlavních orgánů. Rovněţ u muţů způsobují nekapavčité záněty močové roury, které se projevují často jen velmi malými a snadno přehlédnutelnými příznaky. Příznaky: Mezi patrný příznak patří oční nákaza chlamýdiemi, tzv. trachom. Léčba: Nejúčinnějším lékem je tetracyklin. 3.2 Virová pohlavně přenosná onemocnění HIV / AIDS Onemocnění spočívající v selhání obranyschopnosti lidského organismu proti řadě běţných nakaţlivých nemocí a některých nádorů. Je to syndrom získaného selhání imunity Acquired immunodeficiency syndrome AIDS. Onemocněni je smrtelné. Původce: Virus HIV (human immunodeficiency virus. Výskyt viru: Virus se vyskytuje v krvi, spermatu a v poševnim sekretu. 10

Přenos: přenáší se pohlavním stykem, velmi často homosexuálním, infikovanou krví a během těhotenství nebo při porodu od nakaţené matky na plod či novorozence. Nepřenáší se slinami ani bodnutím hmyzem. Rizikové osoby: Největším rizikem nákazy jsou promiskuitní osoby střídající větší počet často neznámých sexuálních partnerů, dále homo- a bisexuální muţi, jejich sexuální partneři a v neposlední řadě pak narkomani a jiné osoby, které si půjčuji injekční stříkačky a jehly. Průběh: Zákeřnost tohoto onemocněni spočívá v téměř bezpříznakovém počátečním stádiu a velmi dlouhé inkubační době. Bezpříznakoví jedinci představuji největší nebezpečí šíření infekce. Léčba: V současné době existují léky, které nedokáţí nemoc vyléčit, nanejvýš zastaví její další postup někdy aţ na řadu let. Postiţeny je však nadosmrti infekční. Karcinom děložního čípku Karcinom neboli rakovina děloţního čípku patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u ţen. Původce: Lidský Papilomavirus (HPV) a to především jeho typ 16 a 18 Příčiny: přetrvávající infekce HPV virem. Průběh: Rakovině děloţního čípku předcházejí přednádorové změny na děloţním čípku, které jsou velmi dobře zachytitelné při gynekologickém vyšetření v rámci screening, který se skládá z kolposkopického a cytologického vyšetření (viz kapitola Prevence sexuálně přenosných onemocnění). Přenos: k infekci virem HPV dochází přímým kontaktem kůţe nebo sliznice v místech drobných erozí při sexuálním styku s infikovaným partnerem. Přenos: sexuálním kontaktem, méně často třením či dotykem a kontaktem kůţe, u dětí je moţný přenos z matky na plod během porodu. Přenos viru je dán citlivostí hostitele, dávkou viru a délkou kontaktu. Léčba: Nejlepší léčbou je samotná prevence (viz kapitola Prevence sexuálně přenosných onemocnění).pokud ovšem dojde ke zjištění přítomnosti HPV viru u ţeny po cytologickém vyšetření, je odeslána na speciální kolposkopické vyšetření pomocí mikroskopu a znovu se odeberou cytologické stěry. Při podezření na HPV virus se provádí biopsie (odběr tkáně z děloţního čípku) 11

a odeslání vzorku na cytologický rozbor. Dojde- li k průkazu viru, ţena podstupuje oparční zákrok kolposkopii, kdy se odebere kuţelovitá část postiţeného děloţního hrdla nebo se provede odstranění buněčných změn pomocí elektrické kličky. Oba tyto zákroky jsou prováděny v celkové anestézii. Po 6 týdnech jde ţena znovu na vyšetření, kde se udělají kontrolní stěry a pošlou na histologické vyštření. Ţena je po zákroku sledována v intervalech 4 6 měsíců, dale záleţí na rozsahu postiţení, coţ určuje lékař. Hepatitidy Lékaři pouţívají pro označení zánětu jater slovo hepatitida. Často se mu ale nesprávně říká prostě "ţloutenka". To podle ţlutého zbarvení některých nemocných. Původce: Zánět jater můţe způsobit celá řada mikrobů kolem Vás. Můţe se jednat o součást váţných vnitřních chorob. Zánět můţe vyvolat také uţívání drog, alkoholu a jiných škodlivin i některých léků. Úplně nejčastěji se ale s označením hepatitida setkáme v případě zánětu jater vyvolaného viry. Příznaky: Nechutenství, hubnutí, únava, nevolnost a tlak v pravém podţebří, ztmavnutí moči, horečka. Játra se zvětší jako nafouknutý balón. U některých nemocných se objeví charakteristické ţluté zbarvení kůţe - ţloutenka. Ţluté zbarvení kůţe ale nemusí vůbec souviset se zánětem jater. Ţloutenka můţe být kromě jiného také příznakem onemocnění ţlučníku nebo ţlučových cest. Hepatitida můţe probíhat ve dvou základních formách - akutně a chronicky. Akutní - pro akutní průběh je charakteristický náhlý začátek s výraznými obtíţemi. Nemoc obvykle po dvou měsících ustává, nebo vzácně vede k selhání funkce jater. Některé druhy akutních zánětů přecházejí do chronicity. Chronická - chronická hepatitida vzniká nejčastěji přechodem z akutního onemocnění. Představuje velké riziko vzniku vleklého onemocnění poškozujícího játra. Často způsobuje nebezpečné komplikace. Původce: V současné době je známo mnoho druhů virů napadajících játra (hepatotropní viry). Nejdůleţitější viry z této početné skupiny, jsou viry vyvolávající virové záněty jater. Jsou označovány písmeny A, B, C, D a E a vyvolávají stejnojmenné hepatitidy. 12

Tabulka 1: Přehled virových Hepatitid Hepatitida Přenos Průběh Očkovací vakcína A Potraviny, voda, při jejich kontaminaci fekáliemi, nedostatečná osobní hygiena Nepřechází do chronické hepatitidy. Obvykle mírný průběh, symptomy odeznívají samy od sebe. Ve vzácných případech můţe hepatitida typu A způsobit jaterní onemocnění. Váţnější průběh a delši trvání jsou pravděpodobnější u starších lidí. ano B Krví, například při pohlavním styku, sdílení injekční stříkačky a z matky na dítě při porodu 95% osob nakaţených virem hepatitidz B se infekce zbaví a získá celoţivotní imunitu. U osob s chronickou infekcí se můţe objevit cirhóza a rakovina jater. ano C Krví, například při pohlavním styku, sdílení injekční stříkačky a z matky na dítě při porodu U 85% osob nakaţených virem hepatitidy typu C se jedná o chronickou infekci.cirhóza se vyvíjí u 20-30% pacientů během 20 let. Závaţné komplikace a rakovina jater se zjišťují u 4-8% pacientů s cirhózou. ne D Krví, jedná se o neúplný virus, který potřebuje virus Hepatitidy B Lidé nakaţení virem hepatitidy typu B u nichţ se rozvine hepatitida typu D, jsou více ohroţení chronickou infekcí a jejich nemoc je obvykle závaţnější. U 80% osob s chronickou infekcí se rozvine cirhóza. ne E Potraviny, voda, při jejich kontaminaci fekáliemi, nedostatečná osobní hygiena, vzácný výskyt v Evropských zemích Nákaza nepřechází v chronickou hepatitidu a není spojena s rakovinou jater. U těhotných ţen můţe způsobit závaţné jaterní onemocnění a smrt, zejména ve třetím trimestru těhotenství. ne 13

3.3 Parazitální pohlavně přenosná onemocnění Svrab Svrab je nakaţlivé parazitární koţní onemocnění způsobující úpornou svědivou vyráţku. Je rozšířen po celém světě, postihuje všechny rasy i vrstvy obyvatelstva.šíří se hlavně v kolektivech, kde ţijí lidé v těsném kontaktu (v rodinách, jeslích, internátech, domovech důchodců, nemocnicích, sociálních ústavech). Přenos: Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Imunitně oslabení jedinci mohou být k nákaze náchylnější. Původce: Mikroskopický, maximálně 0,5 mm velký roztoč, který se jmenuje zákoţka svrabová (Sarcoptes scabiei). Samičky lezou po kůţi, během několika minut se do ní zavrtávají a ve spodních vrstvách kůţe si razí chodbičky, ve kterých kaţdý den kladou 1 aţ 2 vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které ţijí na povrchu těla. Z larev se během 18 aţ 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Během několika měsíců se v příznivých podmínkách na lidském těle můţe vyvinout z jedné zákoţky aţ několik set jedinců. Zdroje nákazy: Nakaţený člověk - většinou nutný delší kontakt, loţní či osobní prádlo a ručníky pouţívané společně s infikovanou osobou je méně častý zdroj Příznaky: Svědění - stupňuje se zejména v noci na lůţku a při prohřátí těla, kdy zákoţky zvyšují svou aktivitu, na kůţi jsou viditelné chodbičky zákoţek jako několik milimetrů aţ několik centimetrů dlouhé, našedlé nebo narůţovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 aţ 3 mm velkou kupkou na konci, kde se nachází samička, výskyt chodbiček je zejména v místech s jemnou kůţí - meziprstní prostory, okolí genitálu, prsních bradavek, na hýţdích, zápěstích, v záhybech loketního a kolenního kloubu, na podbřišku, v místech, kde přiléhá prádlo. Hlava, krk a krajina mezi lopatkami nebývají u dospělých osob postiţeny, výskyt u dětí - na dlaních, ploskách nohou, obličeji a zádech - v místech kůţe poraněné škrábáním se tvoří strupy, do rozškrábaných ran můţe být druhotně zanesena infekce a rány mohou hnisat - zduřelé lymfatické uzliny - vyvoláno alergickou reakcí na zákoţky, zvláštní forma svrabu, charakterizovaná velkými krustami a strupy na obličeji a rukou, které však nesvrbí, avšak mohou 14

obsahovat aţ milion zákoţek - u lidí s oslabenou imunitou, starých, nemocných a zanedbaných Léčba: Lékař doporučí masti a krémy s obsahem látek, které zákoţky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, od krku dolů. Přípravek musí působit na zákoţky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákoţky přeţívat. Zároveň je nutné osobní prádlo, ručníky a loţní prádlo vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přeţehlit ţehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu. Věci, které nelze vystavovat vysoké teplotě, uloţit do igelitového pytle, vystříkat vhodným insekticidním prostředkem. Postele důkladně vyluxovat, matrace rozloţit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout na slunci. Léčebnou kúru, během které je nemocnému doporučeno se nemýt, je nutno podstoupit opakovaně. Po kaţdé kúře je nutno všechno prádlo opět vyvařit, a teprve nyní se vykoupat. Dle pokynů lékaře současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaţeným, i kdyţ nemají dosud klinické obtíţe. I kdyţ jsou zákoţky zničeny a nové chodbičky si nevrtají, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby. Prevence: Dodrţovat zásady osobní hygieny. Vyvarovat se těsnému kontaktu s neznámými osobami. Vyhnout se přespávání v cizím loţním prádle. Vybírat si ověřená ubytovací zařízení. 3.4 Plísňová pohlavně přenosná onemocnění Kandidóza Jde o nadměrné pomnoţení kvasinek (candida allbicans) ve střevech, krvi a orgánech. Původce: Candida albicans je parazitická kvasinka, která osídluje střeva (10-15% střevní mikroflóry), pohlavní ústrojí, ústa, jícen a krk. Tato kvasinka ţije za normálních podmínek v rovnováze s ostatními bakteriemi (např. acidophilus a 15

bifidobakterie) a kvasinkami v lidském organismu. Za určitých podmínek se však mnoţí, oslabuje imunitní systém a způsobuje infekci známou jako kandidóza. Mikroorganismus můţe cestovat krevním oběhem do mnoha tělních orgánů. Příčiny: Kaţdé oslabení imunitního systému, jehoţ příčinou mohou být například Steroidní hormony jako kortizon nebo anabolické steroidy v jídle nebo v lécích, zvláště v antikoncepčních pilulkách, Antibiotika podávaná lidem nebo zvířatům, jejichţ maso lidé jedí. Antibiotika ničí uţitečné bakterie (acidophilus, bifidobakter) stejně jako bakterie způsobující nemoc, pravidelné uţívání antikoncepčních pilulek, stres, nesprávná výţiva, kdy je přijímáno nadměrné mnoţství jednoduchých cukrů, přemíra alkoholu, léků nebo drog, nakaţení novorozence při porodu od matky, jeli genitální oblast zasaţena infekcí. Příznaky: Kůţe: svědění, pálení, bělavé, šupinaté ekzémy, malé puchýřky, zarudnutí, některé formy akné (léčbě vzdorující akné, hluboké boláky) plísňová onemocnění kůţe a nehtů Nehty: bělavá aţ naţloutlá prosvětlení, uvolňování nehtů z lůţka, zvýšená lámavost nehtů Trávící systém: zápach z ůst, nepříjemná chuť v ústech, tvorba aftů, povleklý jazyk, potíţe při polykání, říhání, nadýmání (především po poţití sladkých jídel), průjmy, zácpy, pálení a svědění konečníku, nevolnost, abnormální chuť na sladké, alkohol, popř. nesnášenlivost alkoholu Oči: rozmazané vidění, pálení a svědění očí, kruhy a váčky pod očima, slzení, přecitlivělost na světlo, červené oči, bolest v očích Nos: svědění v nose, chronická rýma, ucpaný nos Uši: Svědění, bolesti, záněty, ucpané uší, zvonění v uších, přecitlivělost na zvuky Pohlavní orgány a močové cesty: bílý, sýrovitý výtok v oblasti ţenských pohlavních orgánů - je doprovázen intenzívním svěděním, u muţů se výtok a svědění dostavují později, opakující se záněty dělohy, vaginální záněty, záněty močového měchýře a vaječníků, pokles tvorby pohlavních hormonů, poruchy menstruace, menstruační křeče a sníţení sexuální touhy. Vlasy: padání vlasů, tvorba lupů, suchá nebo naopak mastná pokoţka hlavy 16

Klouby a svaly: bolestivost, slabost, třes končetin Potíţe s hmotností: přibírání či naopak bezdůvodné ubývání na váze, nechutenství či neodolatelná chuť k jídlu (především na sladké) Srdce a plíce: dýchavičnost, kašel, bolesti v hrudníku... Psychika: deprese, zapomnětlivost, poruchy koncentrace, zmatenost, apatie, nespavost, změny nálad, ospalost, halucinace Léčba: Přírodní a doplňková léčba. Aby léčba byla úspěšná, musí být komplexní a zahrnovat následující léčebné postupy: 1. protikvasinkové přípravky a léky 2. protikvasinková dieta 3. obnova přirozené střevní mikroflóry tzv. probiotiky 4. posílení imunitního systému 5. posílení jater 6. doplňující opatření 3.5 Prevence sexuálně přenosných onemocnění Prevence (z lat. praevenire, předcházet) znamená soustavu opatření, která mají předcházet nějakému neţádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí, ekologickým katastrofám a podobně. Prevence STD obecně: Vţdy pouţívat kondom, pokud si nejste zcela jisti, ţe váš partner netrpí sexuálně přenosným onemocněním. Kondom je jediným prostředkem, který dokáţe minimalizovat riziko přenosu sexuální přenosné nemoci. Omezit počet sexuálních partnerů. Střídání sexuálních partnerů geometrickou řadou zvyšuje riziko nákazy. Nezatajovat rizikový styk v minulosti. Při jakýchkoliv obtíţích či pohybnostech vyhledat lékaře (praktický, urolog, gynekolog, dermatovenerolog). Při potvrzení sexuálně přenosné nemoci je důleţité, aby byl přeléčen i Váš sexuální partner (prevence proti dalšímu přenosu). 17

Zdravý ţivotní styl, správná výţiva, dostatek spánku, odpočinku a pohybu, vynechání stresu a uţívání návykových látek (prevence oslabení imunity). 4 Metody antikoncepce Antikoncepce je souhrnný název pro metody zabraňující vzniku těhotenství, aniţ by vylučovaly samotný pohlavní styk. 4.1 Přirozené metody antikoncepce Metody přirozené antikoncepce jsou kromě metody přerušovaného pohlavního styku zaloţeny na plodném a neplodném období ţeny. Vyuţívá se zjištění, ţe ţena můţe otěhotnět jen v některé dny v průběhu menstruačního cyklu. V normálním měsíčním cyklu se vajíčko uvolňuje jen jednou, a to uprostřed mezi dvěma menstruacemi. Výhodami přirozených metod je jejich jednoduchost, snadná dostupnost a zdravotní nezávadnost. Mezi jejich nevýhody patří to, ţe nejsou příliš spolehlivé a neposkytují partnerům ochranu před pohlavními chorobami. Velice při nich záleţí na disciplinovanosti partnerů a na tom jak přesně dovedou určit ovulaci ţeny. Metoda plodných a neplodných dnů Tato metoda je zaloţena na omezené době ţivotaschopnosti spermií a vajíčka. Vajíčko je po ovulaci (uvolnění vajíčka) schopné oplodnění asi 24 hodin. Spermie v těle ţeny přeţívají aţ 3 dny. Plodné období u ţeny by tedy mělo být zhruba tři dny před ovulací a jeden den po ní. Tato metoda nechrání před pohlavně přenosnými chorobami. Metoda není vhodná pro mladistvé dívky, které v blízké době neplánují početí potomka, jelikoţ není tolik spolehlivá. 18

Metoda kontroly děložního hlenu Během ovulace (tedy tzv. plodných dnů) má děloţní hlen charakteristickou konzistenci, která usnadňuje pohyb a přeţití spermií v těle ţeny. Pro určení ovulace není důleţité mnoţství hlenu, ale jeho podoba Metoda sexuální abstinence Při této antikoncepční metodě se sex provozuje pouze v neplodných dnech.v plodných dnech se abstinuje. Přerušovaný pohlavní styk Jde o přerušení pohlavního styku před ejakulací partnera tak, aby došlo k výronu semene mimo pochvu. Tato metoda patří k nejstarším metodám. V naší republice je tato metoda v současné době velice rozšířená, především u párů, které jsou ještě bezdětné. Tato metoda je ale velice nespolehlivá, protoţe klade velice vysoké nároky na sebekontrolu muţe Metoda měření bazální teploty Metoda měření bazální teploty je zaloţena na skutečnosti, ţe v průběhu ovulace je tělesná teplota ţeny o několik desetin stupně vyšší neţ jindy. Měření bazální teploty (měření klidové teploty v pochvě nebo v konečníku) provádějte vţdy ráno po probuzení. Výsledky jsou pak vzájemně srovnatelné a nejsou ovlivněny denním reţimem, teplými nápoji, potravinami apod. Problém této metody je, ţe zvýšení bazální teploty nastává obvykle s mírným zpoţděním po začátku ovulace. Je tedy vhodné kombinovat tuto metodu s jinou metodou (například metoda kontroly děloţního hlenu), která vám poumůţe přesněji odhalit začátek ovulace. 19

4.2 Hormonální antikoncepce Hormonální antikoncepce patří mezi velmi bezpečné antikoncepční metody ochrany před početím. Jsou velice vhodné pro dlouhodobé uţívání. Mají i celou řadu pozitivních účinků na zdraví ţeny. Při této formě antikoncepce se pouţívají hormony estrogeny a gestageny, které jsou ţenskému tělu vlastní. Estrogeny potlačují především zrání a uvolňování vajíček z vaječníků, zamezují vzniku ovulace. Gestageny ovlivňují především změny hlenu v děloţním hrdle. Dochází tak k tvorbě velmi hustého hlenu,který brání průniku spermií do dělohy. Ve vyšším dávkování mohou gestageny zamezit i ovulaci. Dnešní hormonální antikoncepce je velice efektivní, velmi jednoduchá v uţívání, nemá ţádný vliv na sex a je naprosto bezpečná. Tato antikoncepce je ale nevhodná pro ţeny, které trpí nebo v minulosti trpěly nádorovým onemocněním (rakovina prsu, dělohy, nádory vaječníků), pro ţeny, které prodělaly hlubokou ţilní trombózu nebo embolii, mají vysoký krevní tlak, trpí chronickým onemocněním jater, nebo trpí vrozenými chorobami zvýšené sráţlivosti krve. Hormonální tabletky Hormonální tabletky patří mezi nejrozšířenější antikoncepční metodu v České republice. Tento druh antikoncepce se dále ještě dělí podle mnoţství hormonů v jednotlivé pilulce v průběhu cyklu. Podle toho se hormonální antikoncepce rozděluje na jednofázovou - hladina estrogenu a gestagenu v tabletce se v průběhu cyklu nemění, dvoufázovou - hladina estrogenů je stále stejná, v průběhu cyklu se mění pouze hladina gestagenů a třífázovou - v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů. Tato třífázová antikoncepce se snaţí nejvíce zachovat pravidelnost menstruace.výhodou této antikoncepční metody je, ţe je vysoce účinná, můţete si perfektně naplánovat těhotenství, navádí pravidelný menstruační cyklus, můţete si s ní regulovat menstruaci při dovolené, během menstruačního cyklu netrpíte tak velkými bolestmi. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty. (Obrázek ) 20