MEDZINÁRODNÝ VEDECKÝ ČASOPIS MLADÁ VEDA / YOUNG SCIENCE Číslo 1 (špeciálne vydanie), ročník 6., vydané v januári 2018 ISSN 1339-3189 Kontakt: info@mladaveda.sk, tel.: +421 908 546 716, www.mladaveda.sk Fotografia na obálke: Floriánova brána v Prešove. Branislav A. Švorc, foto.branisko.at REDAKČNÁ RADA doc. Ing. Peter Adamišin, PhD. (Katedra environmentálneho manažmentu, Prešovská univerzita, Prešov) doc. Dr. Pavel Chromý, PhD. (Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Univerzita Karlova, Praha) prof. Dr. Paul Robert Magocsi (Chair of Ukrainian Studies, University of Toronto; Royal Society of Canada) Ing. Lucia Mikušová, PhD. (Ústav biochémie, výživy a ochrany zdravia, Slovenská technická univerzita, Bratislava) doc. Ing. Peter Skok, CSc. (Ekomos s. r. o., Prešov) prof. Ing. Róbert Štefko, Ph.D. (Katedra marketingu a medzinárodného obchodu, Prešovská univerzita, Prešov) prof. PhDr. Peter Švorc, CSc.,predseda (Inštitút histórie, Prešovská univerzita, Prešov) doc. Ing. Petr Tománek, CSc. (Katedra veřejné ekonomiky, Vysoká škola báňská - Technická univerzita, Ostrava) REDAKCIA PhDr. Magdaléna Keresztesová, PhD. (Fakulta stredoeurópskych štúdií UKF, Nitra) Mgr. Martin Hajduk (Inštitút histórie, Prešovská univerzita, Prešov) RNDr. Richard Nikischer, Ph.D. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Praha) Mgr. Branislav A. Švorc, PhD., šéfredaktor (Vydavateľstvo UNIVERSUM, Prešov) PhDr. Veronika Trstianska, PhD. (Ústav stredoeurópskych jazykov a kultúr FSŠ UKF, Nitra) Mgr. Veronika Zuskáčová (Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno) VYDAVATEĽ Vydavateľstvo UNIVERSUM, spol. s r. o. www.universum-eu.sk Javorinská 26, 080 01 Prešov Slovenská republika Mladá veda / Young Science. Akékoľvek šírenie a rozmnožovanie textu, fotografií, údajov a iných informácií je možné len s písomným povolením redakcie.
REDEFINICE POPTÁVKY PO VEŘEJNÝCH STATCÍCH REDEFINITION OF PUBLIC GOODS DEMAND Pavel Rousek 1 Autor působí jako odborný asistent a interní auditor na Ústavu znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Ve svém výzkumu a publikační činnosti se zabývá oblastí efektivnosti veřejného sektoru, podnikovými financemi, controllingem a interním auditem. The author acts as an assistant professor and internal auditor at the School of Expertness and Valuation of the Institute of Technology and Business in České Budějovice. In his research and publishing activities, he deals with areas of public sector efficiency, corporate finance, controlling and internal audit. Abstract The contemporary theory views on public goods demand as the sum of individual demands. The aim of the article is to offer an alternative option, which is the sum of marginal utility. The difference is only slight, but the consequences can be significant, as the article text shows. Keywords: Public Goods, Public Goods Demand, Redefinition of Demand Abstrakt Na poptávku po veřejných statcích nahlíží současná teorie pouze velmi úzce jako na součet individuálních poptávek. Cílem článku je nabídnout alternativní možnost, kterou je součet mezních užitků. Rozdíl je pouze nepatrný, ale důsledky mohou být značné, jak ukazuje text článku. Klíčová slova: veřejné statky, poptávka po veřejných statcích, redefinice poptávky Úvod Autor se domnívá, že současná teorie veřejných statků a tvorby poptávky po veřejných statcích není komplexní a nezahrnuje některé možnosti, což bylo důvodem napsání tohoto článku. Pojetí tržní poptávky jako vertikálního součtu individuálních poptávek nemusí být za určitých okolností chybné, avšak určitě nezahrnuje všechny možnosti. Snahou tohoto příspěvku je rozšíření chápání poptávky po veřejných statcích o další možnosti. 1 Adresa pracoviště: Ing. Pavel Rousek, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Ústav znalectví a oceňování, Okružní 10, 37 001 České Budějovice E-mail: rousek@mail.vstecb.cz 147 http://www.mladaveda.sk
Literární rešerše Kapitola věnující se rešerši se věnuje veřejným statkům, typologii veřejných statků a modelům poskytování veřejných statků. Veřejné statky Hranice mezi veřejnými a soukromými statky úzce souvisí s vlastnickým právem. Klíčovými aspekty vlastnictví jsou výlučnost, dělitelnost, převoditelnost a vynutitelnost. Z některých těchto vlastností se vychází při definici pojmu veřejný statek. Veřejný statek je takový, kde jsou splněny dvě podmínky: 1) Nerivalita spotřeby znamená, že spotřebovávání jedním uživatelem nikterak neomezuje dalšího v jeho spotřebě. 2) Nevylučitelnost ze spotřeby je charakteristická tím, že případné zabránění uživateli v jeho spotřebě je nemožné. Při praktické analýze rivality/nerivality a vylučitelnosti/nevylučitelnosti se však naráží na celou řadu problémů. Mnohdy se dojde k tomu, že jak rivalita, tak vylučitelnost nejsou binomické vlastnosti, ale spojité veličiny. Nerivalita často funguje pouze do naplnění kapacity. Vylučitelnost je možná, ale extrémně náročná a nákladná. Dále se pak nevyhnutelně dojde k tomu, že některé statky splňují jednu z uvedených podmínek a druhou nikoliv. Z uvedených důvodů se kromě dvou základních skupin soukromých a veřejných statků definují i další podskupiny statků smíšených, převážně soukromých, převážně veřejných, kolektivních, klubových a podobně. Dále jsou statky charakterizované podle povahy externalit: tzv. merit goods (obecně prospěšné statky) označují statky, jejichž spotřeba souvisí s pozitivní externalitou a tzv. demerit goods (tzv. škodlivé statky) označují statky, jejichž spotřeba souvisí s negativní externalitou. Externalita je přitom skutečnost, která vzniká jako vedlejší produkt spotřeby nějakého statku nebo služby. Například student získá studiem vzdělání, které ho obohatí a zajistí mu uplatnění na trhu práce, a přitom prospěje k obecné nebo k celkové ekonomické prosperitě. V tomto případě jde o pozitivní externalitu. Pozitivní externality bývají atributem smíšených statků. Je třeba poznamenat, že užitek je subjektivní. Typologie veřejných statků Analýzu veřejných statků se zabýval již v roce 1954 Paul Samuelson v článku The Pure Theory of Public Expenditure, a to pro specifické vlastnosti těchto statků při spotřebě. Statky rozdělil na: 1) Soukromé statky, pro které je charakteristická dělitelnost spotřeby neboli rivalita spotřebitelů a vylučitelnost ze spotřeby, 2) Veřejné statky, pro které je charakteristická nedělitelnost spotřeby (nerivalita spotřebitelů), nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele a nevylučitelnost ze spotřeby. Z jeho definice veřejných statků lze vymezit pomocí dvou kritérií (rivality a vylučitelnosti viz tabulka 1) čtyři možné kombinace statků: 1) čisté soukromé statky, 2) čisté veřejné statky, 148 http://www.mladaveda.sk
3) smíšené statky klubové, 4) smíšené statky poziční. Spotřeba vylučitelná nevylučitelná rivalitní A (čisté soukromé statky) B nerivalitní C D (čisté veřejné statky) Tabulka 1 Dělení statků Zdroj: Cullis a Jones (1992, str. 41) Obvykle se však pojem veřejný statek používá pouze pro případ C a D, tj. pro situace, kdy je spotřeba nerivalitní. Tyto situace se podobají případu B v tom, že se statek poskytuje bez vyloučení, tedy trh selhává a na řadu přichází rozpočtové financování. Zároveň se však oba případy liší od případu B v tom, že existence nerivalitní spotřeby mění podmínky efektivního použití zdrojů, takže se liší od podmínek, které platí pro spotřebu rivalitní. (Musgrave 1994, str. 41). Leach (2004) používá pojem veřejný statek pouze nerivalitní statky, pro kategorii D, tedy pro čisté veřejné statky. Jako smíšené veřejné statky (impure public goods) označuje statky částečně rivalitní (neboli přetížitelné, congestible), které jsou zároveň nevylučitelné (tedy kategorie B). Modely poskytování veřejných statků Poptávka po veřejných statcích souvisí stále více s ochotou za tyto statky platit. Následující modely patří mezi nejdůležitější modely, které se snaží tuto otázku řešit. Lindahl-Wicksellův mechanismus: Lindahl uveřejnil své řešení, které je zjednodušeně označování jako tržní, v roce 1958 (Lindahl, 1958). Jak píše Špalek (2011, str. 56), jeho základní charakteristikou je, že objem produkovaných veřejných statků se odvíjí od rovnováhy nabídky těchto statků a poptávky po nich. Nabídka je reprezentována mezními náklady produkce daného statku, které odpovídají nákladům spojeným s produkcí daného množství veřejného statku. Pokud ovšem nebude fungovat proces přibližování poptávky jednotlivých poptávajících, nebude Lindahl-Wicksellův mechanismus fungovat (Jha 1998). Dále tento mechanismus neřeší problém černého pasažéra. Clarkeho daň a mechanismus Clarke-Groves-Vickrey: Clarkeho daň řeší problém černého pasažéra, ale jak uvádí Špalek (2011, str. 62), sice vyžaduje placení daní, ale neumožňuje vytvoření rozpočtového přebytku, proto není paretovsky efektivní. Podobně mechanismus Clarke-Groves-Vickrey sice řeší alternativně daň, ale může produkovat nadbytek i přebytek. Toto představuje podle Špalka (2011, str. 63) vážné omezení. Groves-Loebův mechanismus a Groves-Ledyardův mechanismus: Tyto mechanismy ze sedmdesátých let dvacátého století také řeší problém černého pasažéra, a jsou zřejmě nejnadějnější, jak píše Špalek (2011, str. 65), ale ani po několika desetiletích nebyly obecně přijaty v praxi a stále zůstávají, podobně jako jiné modely, v teoretické rovině. 149 http://www.mladaveda.sk
Výsledky Výsledky jsou zaměřeny na samotnou tvorbu poptávky a dále pak na redefinici tvorby poptávky na konkrétním příkladu. Tvorba poptávky Tržní poptávka po soukromých statcích je tvořena horizontálním součtem individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů. Při určité ceně se na trhu poptává tolik, kolik poptávají všichni spotřebitelé dohromady. Tržní poptávka po veřejných statcích je tvořena vertikálním součtem individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů. Při určitém množství se spotřebitelé skládají na zaplacení daného množství veřejného statku. Ve druhém uvedeném případě veřejných statků však nastává zásadní problém, že vzniklý průsečík nabídky a poptávky nemusí být jediným správným řešením pro všechny možné podmínky. Přestavme si situaci, že tržní rovnováha odpovídá poptávce jediného (posledního) spotřebitele. Tento jediný spotřebitel sám nese náklady a platí za rovnovážné množství rovnovážnou cenu nabízejícímu. Tyto dva subjekty (nabízející a poslední poptávající) jsou uspokojeny za svou službu obdrží odpovídající peníze, resp. za své peníze obdrží službu odpovídající hodnoty. Avšak všichni ostatní poptávající jsou nuceni spotřebovávat, protože u veřejných statků neexistuje vylučitelnost, takže ani oni sami sebe nemohou vyloučit. Takováto nadspotřeba je spojena v lepším případě s nulovým mezním užitkem, ale pravděpodobněji se záporným mezním užitkem. Opomiňme nyní to, že společnost jako celek na uvedeném obchodu nic nevydělává, naopak, nejedná se tedy o efektivní řešení, což je klíčovým znakem všech tržních selhání. Problém tkví v logickém rozporu, že předpokládáme dohodu spotřebitelů v kladných hodnotách. Libovolný počet poptávajících se složí svými penězi na vytvoření tržní poptávky. Otázka zní: Proč se však spotřebitelé nedohodnou v případě záporných mezních užitků, když by takové dohody byly možným a logickým řešením? Redefinice tvorby poptávky Ukažme si vše na konkrétním příkladu. Mějme dva spotřebitele. Mezní užitek prvního z nich je dán rovnicí MU1 = 7 Q, jeho individuální poptávka je pak stejná křivka v prvním kvadrantu P1 = 7 Q. Mezní užitek druhého spotřebitele je dán rovnicí MU2 = 2 Q a jeho individuální poptávka je táž přímka v prvním kvadrantu P2 = 2 Q. Tržní nabídka je dána rovnicí Q = 5 P neboli P = Q / 5. Tržní poptávka je tedy zalomená klesající křivka dle obr. 1 původní pojetí poptávky po veřejných statcích. 150 http://www.mladaveda.sk
Obr. 1 Původní pojetí poptávky po veřejných statcích Zdroj: Autor Současné teoretické pojetí předpokládá tržní rovnováhu v ceně 1,167 /ks a množství 5,833 ks. Jedná se o veřejný statek, takže těchto 5,833 ks je pro nevylučitelnost spotřebováváno každým spotřebitelem (resp. oběma spotřebiteli). To je ovšem optimum pouze pro nabízejícího a spotřebitele 1. Záporný mezní užitek spotřebitele 2 ve výši -3,833 není vůbec brán v potaz. On jako nucený spotřebitel v obchodu vůbec nefiguruje. Nelze předpokládat, že tento spotřebitel by neuplatnil nárok na svá práva. Zvlášť ve chvíli, kdy by si uvědomil, že je omezován ve výši -3,833 jiným spotřebitelem pro mezní užitek pouze 1,167. Alternativní pohled na totožná data nabízí obr. 2. Obr. 2 Alternativní pojetí poptávky po veřejných statcích Zdroj: Autor Toto pojetí předpokládá rovnováhu v ceně 0,818 /ks a množství 4,091 ks. Rovnovážné množství není sice ideální pro žádného ze spotřebitelů, ale je optimální z pohledu společnosti jako celku. Spotřebitel 1 má mezní užitek 2,909 a rád by při rovnovážné ceně 0,818 /ks spotřebovával více. Spotřebitel 2 má mezní užitek -2,091 a rád by při téže rovnovážné ceně 151 http://www.mladaveda.sk
spotřebovával méně. K nastolení tržní rovnováhy může dojít různými způsoby, ukažme si jeden z nich. Stát definuje právo na nespotřebu veřejných statků, chrání tedy své občany před nucenou spotřebou. Spotřebitel 2 je v takovém případě ochoten akceptovat svůj záporný mezní užitek pouze v případě adekvátní finanční kompenzace. Ta přijde od spotřebitele 1 ve výši 2,091: - Spotřebitel 1 realizuje mezní užitek 2,909, za který platí totožnou cenu (2,091 v podobě kompenzace druhému spotřebiteli a 0,818 v podobě platby výrobci). - Spotřebitel 2 realizuje záporný mezní užitek -2,091, za který přijímá adekvátní kompenzaci. - Výrobce prodává za 0,818, což je jeho nabídková cena. Řešení je optimální pro trh, nabízejícího, poptávajícího 1 i poptávajícího 2. Závěr Současná teorie veřejných statků předpokládá fakt, že každý spotřebitel může poptávat a nakupovat libovolné množství veřejného statku. Jeho rozhodování probíhá absolutně individuálně, bez jakýchkoliv dohod či finančních kompenzací. Autor v tomto článku nabízí alternativu. Nahrazení původního pojetí novým by nebylo nejvhodnější, spíše musíme vše chápat jako rozšíření o nové možnosti, kterými jsou dohody mezi spotřebiteli a finanční vyrovnávání vzájemné újmy. Řešení je pro trh optimální, stejně tak je optimální pro poptávajícího 1 i poptávajícího 2. Závěry jsou podloženy grafickým aparátem, který dokládá správnost uvedených tezí. Tento článek doporučila na publikování ve vědeckém časopise Mladá veda: Ing. Simona Hašková, Ph.D. Použitá literatura 1. AANESEN, M., C. ARMSTRONG, M. CZAJKOWSKI, J. FALK-PETERSEN, N. HANLEY a S. NAVRUD, 2015. Willingness to pay for unfamiliar public goods: Preserving cold-water coral in Norway. Ecological Economics, Roč. 112, str. 53-67. 2. BÉNARD, J., 1990. Veřejná ekonomika I, EU ČSAV, Praha. 3. CULLIS, J. a P. JONES, 1992. Public Finance and Public Choice: analytical perspectives, McGraw-Hill Book Company, London, 486 str. ISBN 978-80-077074005. 4. LEACH, J., 2004. A course in public economics. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 413 str. ISBN 978-80-521535670. 5. MALÝ, I., 1997. Veřejné statky a veřejně poskytované statky. In Sborník prací ESF MU. Brno: Masarykova univerzita Brno, str. 39-52. ISBN 80-210-1713-9. 6. MUSGRAVE, R. A. a P. B. MUSGRAVEOVÁ, 1994. Veřejné finance v teorii a praxi, Management Press, Praha, 585 str. ISBN 80-85603-76-4. 7. JHA, R., 1998. Modern public economics. 1st edition. Psychology Press, 558 str. ISBN 978-80-415143141. 8. SAMUELSON, P. A. a W. D. NORDHAUS, 1989. Economics, 13th ed. McGraw-Hill Book Company, New York, 1013 str. ISBN 978-80-070547865. 9. STIGLITZ, J. E., 1988. Economics of the Public Sector, 2nd ed. W.W.Norton & Company, New York. 10. SPALEK, J., 2011. Ver ejne statky: teorie a experiment. V Praze: C.H. Beck. 224 str. ISBN 978-80-7400-353-0. 152 http://www.mladaveda.sk