EME Expedice EA9LZ a neb jak jsem nebyl na expedici jako CN2R - 2.část Zdeněk SAMEK OK1DFC Pokračování druhé části o EME expedici do Afriky. Odplouváme z Barcelony. Po nalodění v barcelonském přístavu jsem zaparkoval auto v prostorách trajektu a vzal si osobní věci do pohodlné kabiny, kde jsem měl trávit příštích třicet hodin lenošením a spánkem tak, abych mohl v Maroku pracovat naplno od příjezdu do QTH CN2R. Na lodi jsem si připravil rozpis východů a západů Měsíce a rozepsal pásma, abych na nic nezapomněl. I s jednodenním zpožděním bylo možno stihnout všechna pásma podle původního plánu. Začínat jsem chtěl pásmem 13 cm a pokračovat 9 cm, potom v ARRL EME kontestu na 70 a 23 cm. Výměna 3,2m síťované paraboly, 3 a 6 cm. Výhoda dnů určených pro EME ARRL kontest byla, že Měsíc byl nad obzorem od večera do rána a přes den, za denního světla, bylo možno naplánovat práce na přestavbu zařízení a
kalibrace antén na šum Slunce. Nevýhodou pak UHF-SHF kontest v EU. Tak jsem měl vše připraveno a těšil se, že budu další den již v Maroku. Po dvaceti osmi hodinách plavby, jsem viděl na pravoboku skálu Gibraltaru, tedy ZB2 DXCC a na levoboku Ceutu EA9 DXCC kam jsem chtěl jet původně. EA9 Ceuta Během jediné krátké cesty jsem vlastně viděl všechny EME exotické země. EA6, EA9, ZB2 a nakonec jsem skončil v CN po přistání v Tangier Med. ZB2 s nezbytnou čepicí z mraků Ještě na lodi proběhla pasová kontrola a potom mě již čekal výjezd do přístavu. Venku panovalo slušné vedro a tak jsem při čekání ve frontě na celní odbavení ani moc nevypínal motor, aby klimatizace běžela. Připravil jsem si JCD celní deklaraci a potřebné papíry. Když jsem se konečně dostal na řadu, přišel ke mně človíček a francouzsky se mě na něco ptal. Francouzštinu neovládám a tak jsem požádal o možnost hovořit anglicky, nebo německy. Přišel tedy jiný človíček a ten hovořil arabskou angličtinou ještě horší, než je moje angličtina česká. Ukázal jsem tedy papíry a on s nimi někam odešel. Za chvíli přišel a ukazoval, abych vyjel z řady a zaparkoval auto ke kontrole. Přišel další človíček a ten když viděl na střeše auta parabolu, začal vydávat nějaké, mě nesrozumitelné zvuky, a odešel s papírama opět jinam. Pochopil jsem i bez znalosti arabštiny že se můj průjezd zadrhává. A pak nastal čtvrtý problém v řadě na začátku již vyjmenovaných problémů a to, že mi oznámili nutnost čekat na otevření obchodní celnice v 8 hodin ráno druhého dne, protože mě s mým nákladem přes civilní celnici pustit nemohou. To jsem ještě netušil, že mě ani zítra do CN nepustí a že mě i s autem zavřou až do rána do bezcelního skladu. Odjel jsem tedy za doprovodu celníka do skladu, kde nebylo kromě betonové podlahy a různě zadrženého materiálu nic jiného. Žádná voda, žádné WC prostě nic, zastřešená hala a plot kolem dokola. Tak tady budu tedy do rána. Udělal jsem revizi potravin, které jsem měl v autě, jelikož jsem ale počítals tím, že budu večer již v CN2R, neměl jsem kromě láhve ledového čaje a sušenek nic jiného. Povečeřel jsem tedy sušenky a začal řešit, jak budu spát. Ze sedadla spolujezdce jsem si tedy udělal lehátko, prostor pro nohy vycpal měkkým materiálem z auta, a jelikož po západu Slunce nastala okamžitě tma, uložil jsem se k odpočinku. Mezitím jsem volal Jirkovi
OK1RI, abych ho seznámil se situací a skutečností že v noci tedy nepřijedu. Probrali jsme ještě několik možných variant a já pro jistotu zavolal ještě Saidovi CN8LI a zjišťoval jsem, co zítra mám dělat a jak postupovat. Said mě před cestou do Maroka ubezpečoval, že vše bude OK. Jelikož je také QRV EME na 144 MHz, vezl jsem mu nějaké části na PA pro EME provoz. Řekl mi, že obtelefonuje několik lidí a ráno mu mám opět zavolat. Pokusil jsem se usnout, ale vlivem prožitých událostí a relativního dostatku spánku na lodi jsem nemohl usnout. Kolem bezcelního skladu ještě jezdil vlak na vlečce a posunoval vagóny, tak jsem si připadal chvílemi jako na nádraží. Nad ránem jsem přeci jen usnul, a probudil se těsně před osmou hodinou. V osm hodin přijel celník, a že si mám vzít všechny papíry a jedeme na celnici. Po cestě nabral ještě nějakého člověka, který mi měl tlumočit do angličtiny, jelikož tam prý nikdo anglicky nemluví. Volal jsem ještě znovu Saidovi jaké pro mě má informace. Po konzultaci s ním a jeho informací od lidí, se kterými mluvil, bylo několik možností. koupil lístek na trajekt, že mě pustí do přístavu. Tento člověk uměl anglicky dobře a tak byl první, se kterým jsem mohl hovořit o důvodech celé téhle anabáze. Vysvětlil mi, že nemám homologaci všech zařízení podle marockého Telekomu a tudíž nemohu zařízení v Maroku používat. Dále mi řekl, že existuje možnost na speciální celní propustku provézt vše do Rabatu a tam na místním Telekomu udělat homologace. Taková věc trvá prý až 14 dní. Když jsem viděl, jaká vládne v celém tom královském úřadování byrokracie a korupce, od rána jsem na úplatcích, tam tomu říkají bakšiš již zaplatil 200 EUR, rozhodnul jsem se k návratu. Dostal jsem tedy razítko do papírů, že jsem propuštěn ze skladu, koupil si na terminálu jízdenku do Algarciasu ve Španělsku a odebral se do přístavu. Loď odjížděla za 1. Celníci po mě budou chtít nějakou zálohu, která bude vratná při odjezdu z Maroka 2. Marocký centrální radioklub mi vydá mailem dobrozdání celníkům, že za mě přebírají garanci. 3. Celníci se uspokojí s dokladem JCD, který vezu z EU. 4. Nedopadne nic z výše uvedených bodů a pojedu zpět do EU. Prošli jsme několik kanceláří a vyčekali několik front, než jsem se dostal až k šéfovi celní správy, který mi oznámil, že platný je bod číslo 4 a tedy že pojedu domů a abych si Na trajektu z CN do EA
hodinu. Zaplatil jsem dalších 100 EUR za překladatelské služby a vyrazil do přístavu. Zavolal jsem Jirkovi a Saidovi o výsledku celé anabáze a usadil se na venkovní lavičce trajektu. Mezitím mi Jirka ještě poslal kontakt na Jorgeho EA9LZ, abych mu zkusil zavolat, než pojedu opravdu domů a pokusil se nějak dostat do Ceuty a vysílat jako EA9. Hlavou se mi honila spousta věcí a snažil jsem se najít řešení z nastalé situace. Na výběr byly tyto varianty: 1. Jet domů a neudělat ani spojení, nesmysl, to bych byl srab. 2. Možnost zajet do ZB2 a aktivovat tuto EME vzácnou zemi? Sam G4DDK mi prověřil, že by to v krajním případě nouze šlo nějak udělat, ale ZB2 není Afrika. 3. Poslední možnost zavolat Jorgemu a pokusit se aktivovat EA9 na EME. Tím jsem měl další plán, variantu B a čekal jsem, až se mi telefon připojí k GSM síti. Mezitím jsem již podruhé viděl Gibraltar, tentokrát z blízka. S o to větším zájmem jsem okem suchozemce sledoval cestu do Algarciasu a čilý lodní provoz v gibraltarském průlivu. Gibraltar na straně Algarciasu Když jsme se přiblížili ke španělskému pobřeží a začal opět fungovat telefon, volal jsem EA9LZ. Jorgemu jsem vysvětlil svou anabázi a požádal o pomoc, zajistit licenci do EA9. Jorge s nadšením souhlasil a prohlásil, že udělá všechno, abych mohl z EA9 vyjet provozem EME. Řekl mi, abych počkal v přístavu, že mi zavolá zpět, jak budeme postupovat a že musí prověřit jak je to s horními pásmy, protože on je aktivní pouze na krátkých vlnách. Abych se ale nebál, že má velmi dobré kontakty na místní Telekom a že to určitě půjde nějak zařídit. S lehčí myslí jsem tedy sledoval přistávací manévr u přístavního mola a připravil se na vylodění ve Španělsku. Situace na zdejší celnici byla podstatně příjemnější a pas se znakem EU mě přivedl do řady, kde kontrola byla jen formální. Hlavní zájem byl, jestli jedu opravdu sám a nevezu nějakého uprchlíka HIHI. Příjezd do Algarciasu Mezitím jsem se tedy vylodil z trajektu, na parkovišti v přístavu našel občerstvení, kde jsem se konečně najedl a napil a čekal na telefon. Bylo již pozdní odpoledne, když se ozval Jorge. Zpráva byla jednoduchá, ale o to více povzbudivá. Licenci mi sice zařídit nejde, ale dohodnul se s místním telekomunikačním regulátorem, že budu vysílat na jeho značku EA9LZ. Jen je potřeba poslat kopii mé koncese a HAREC. To jsem měl u sebe v dokladech, obratem pořídil
obrázky telefonem a poslal Jorgemu mailem. Ještě že ty chytré telefony tohle všechno hravě zvládají. Díky jeho skvělému kontaktu na šéfa místního Telekomu jsem měl tedy vyřešen hlavní problém s povolením provozu. Jorge mezitím zajistil místo a ubytování, já jsem koupil lístek na trajekt a vydal se do Ceuty. Na trajektu do Ceuty Jelikož je Ceuta španělské území, sice se zvláštním statutem, ale přeci jen EU, byl i průjezd hraniční kontrolou bez problémů. V přístavu na druhé straně průlivu na mě již čekal Jorge. Ceuta na místo Maroka Večer okolo 18:00 hodiny jsem byl tedy zpět v Africe. Zastavili jsme s Jorgem v první kavárně a při vynikající kávě probrali všechny aspekty mého působení v EA9. Jorge mi vysvětlil, že na horních pásmech u nich nikdo nejezdí a tak to bude zajímavé i pro úředníky místního Telekomu a že se na mě přijedou o víkendu i podívat. Pásma 432, 1296, 2320, a 10 GHz jsou bez problémů. V pásmu 5760 MHz budu moci pracovat jen digitálem, jelikož Španělsko má jinou alokační tabulku pro toto pásmo. Šéf tamního Telekomu ale vydal obratem speciální povolení na digitální experimentální provoz Jorgemu, takže i tento problém byl vyřešen. Skalní CW operátoři sice hořekovali, ale jiná možnost nebyla. Pásmo 9cm je zcela blokováno vojáky, a ani experimentální provoz nebyl povolen. Jorge říkal, že by bylo potřeba jednat s tamní vojenskou správou a na to není čas. Jelikož se blížil večer a já již padal únavou, odebral jsem se do ubytování v jednom malém, ale velmi příjemném rezortu, kde na mě již čekali na recepci po předchozí dohodě díky Jorgemu. Uložili mě do první volné chatičky s tím, že až se ráno probudím, mám si celou lokalitu projít a najít si nejvhodnější místo pro stavbu antény. Jelikož již bylo opravdu velmi pozdě a hlavně úplná tma, přijal jsem s povděkem ještě jednu výbornou kávu, rozloučil se s Jorgem, dal si sprchu a šel spát. Ještě jsem krátce obešel chatu a podle Měsíce který již byl na obloze zjistil světové strany a odhadnul, jak to bude s horizontem při východu a západu Měsíce. Pokud se mi podaří najít nějaké mírně vyvýšené místo, bude to skvělé. S tím jsem usnul spánkem spravedlivým. Místo kde jsem byl QRV jako EA9LZ