Deset panen, Svatý Serafim II. Bratři a sestry, dnešní evangelium o 10 pannách je ozvěnou doznívajících svátků všech věrných zemřelých. Mezi pozoruhodnosti vznešené otonsko-gotické katedrály v Magdeburgu je také vzácný tzv. rajský portál z XIII. století s 10 pannami. Neznámý mistr znázornil obsah dnešního evangelia o pěti moudrých a pěti pošetilých pannách. Tento námět byl ve středověku velmi oblíben a často v umění znázorňován. Měl tehdy svou účinnou výmluvnost pro středověkého křesťana připomínal mu totiž poslední věci člověka ukazoval na večer jeho života. Proto zůstávají aktuální slova Pána Ježíše: Bděte a modlete se a buďte připraveni. Vždyť každou chvíli můžeme být v zajetí smrti. Ano, každou chvíli můžeme být i my v zajetí smrti. Toto rčení vzniklo v 16. století, v dobách, kdy zuřil mor a kdy lidé museli každou chvíli počítat se smrtí. Ale věděli, že nejsou sami, věděli, na koho se mají obrátit! A obraceli se na Krista Pána: Když je nejhůř, ty jsi nejblíž zpívalo se ve staré české písni. A k tomuto našemu Spasiteli se obraťme v této chvíli i my a nezapomínejme v modlitbách na naše zemřelé, a sami se také modleme za šťastnou hodinku smrti a věčný pokoj slovy: Z chaosu tmy vyveď mě na světlo, Pane, a ze smrti přiveď mě k tomu, co je věčné. A také přidávám tři modlitby za šťastnou hodinku smrti od sestry Faustyny Kowalské. Milosrdný Ježíši, rozepjatý na kříži, pamatuj na naši hodinu smrti. Nejmilosrdnější Srdce Ježíšovo, kopím otevřené, skryj mě v hodině smrti. Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj nekonečného milosrdenství, utiš Boží hněv v hodině mé smrti. (813) Můj Ježíši, kéž poslední dny tohoto vyhnanství jsou zcela podle Tvé nejsvětější vůle. Spojuji svá utrpení, hořkosti i samo umírání s Tvým svatým utrpením a obětuji se za celý svět, abych vyprosila hojnost Božího milosrdenství pro duše, zvláště pro duše hříšníků. Pevně důvěřuji a poddávám se zcela Tvé svaté vůli, jež je milosrdenstvím samým. Tvé milosrdenství mi bude v této poslední hodině vším. (1574) 1
Maria Matko má a Paní má, odevzdávám Ti svou duši i tělo, život i smrt, i to, co přijde po ní. Všechno vkládám do Tvých rukou, Matko má. Přikryj mě svým panenským pláštěm a uděl mi milost čistoty srdce, duše i těla a chraň mě svou mocí před všemi nepřáteli Lilie krásná, jsi mi zrcadlem, Matko má. (79) O podobenství o 10 pannách mluví také ruský světec svatý Serafim ze Sarova. A jaké je poselství svatého Serafima pro celý svět i pro nás dnes? Mluví o Duchu Svatém a mluví o podobenství o desíti pannách, kde pěti chyběl v lampách olej. A on se ptá: Co je tento olej? Tím olejem nejsou dobré skutky, tímto olejem nejsou modlitby, tímto olejem není nic z toho, co křesťan koná pro Boha. Ne to jim nechybělo. Ale chyběla jim milost Ducha Svatého. Panny si nevšimly, že olej byl najednou pryč. A křesťanský život spočívá v tom, že si hned všimneme, že nám olej chybí. A hned se modlíme: Duchu Svatý, už nejsi u mne přítomen, co se to ve mně stalo, proč? Přijď zpět, Duchu Svatý! Vrať se! To je to velké Davidovské volání žalmu 51: neodvrhuj mě, Hospodine, od své tváře a Ducha svého Svatého mně neber. Tak volal král David, když zhřešil s Batšebou. Neodnímej ode mě svého Svatého Ducha! Co Davida nejvíce trápilo, nebyl ani tak hřích, jako to, že od něho odstoupil Duch Svatý. Toto jej nejvíce sužuje. I my můžeme říct, že nejhorší není upadnout, ale nevolat k Duchu Svatému: Přijď, Duchu, prosím tě, ke mně, naplň mně znovu, protože bez tebe nejsem vůbec ničím. A Duch Svatý také hned přijde a znovu nás naplní. A pak máme znovu dostatek oleje. A když pak Ježíš přijde, můžeme ho přijmout plni radosti. Anebo když vidíme, že Duch je pryč, tak jej musíme znovu hledat a neustávat v tomto hledání až do té doby, dokud nebudeme znovu vnímat přítomnost tohoto hledaného Boha Ducha Svatého. 2
Modlitba k Duchu Svatému Přijď, Duchu Svatý, a rozjasni temnotu mého srdce. Dej mé vnitřní rozervanosti a mému neklidu mír a pokoj. Umyj ve mně to, co je pošpiněné. Očisti ve mně, co se zakalilo. Rozlom ve mně to, co je ztuhlé, aby mohl ve mně znovu proudit život. Zúrodni to, co ve mně uschlo a vyschlo, a přiveď to ke květu. Ty sám uzdrav místa, kde jsem zraněn. Ať tvá léčivá síla proudí do mých nemocí na nemocná místa mého těla, ale také do nemocných oblastí mé duše. Mnohé ve mně je zraněno. Často cítím rány, když citlivě reaguji na kritiku nebo neporozumění. Ty sám uzdrav má citlivá místa. Dotkni se mě tam, kde nejsem v kontaktu se sebou samým. Duchu Svatý, často jsem dezorientovaný. Nevím, kam vede moje cesta. Promlouvej ke mně v tichu mé duše a ukazuj mi cestu, kterou mám jít. Ukazuj mi cestu, která mě vede do větší živosti a svobody. 3
Když v sobě necítím žádný život, tehdy do mě nalij svou božskou sílu. Napřim mě, posilni mě, uzdrav mě a zlom všechna pouta, která mě drží v zajetí. Někdy už nevím, jak dál. Nevím, jak bych se měl modlit. Přijď mi na pomoc. Modli se ve mně vzdechy, které nelze vyjádřit (Řím 8,26) Ukaž mi hlubiny mé duše, které já sám neznám, a naplň je svou láskou a svým světlem, abych se nemusel ničeho v sobě obávat. O to tě prosím, Svatý a uzdravující Duchu, Duchu Ježíše Krista, který mě vtahuješ stále hlouběji do podoby mého Pána Ježíše Krista. Amen (modlitba podle Anselma Grüna) Bratři a sestry, také bychom si měli uvědomit, že to, co nám může velmi rychle odejmout Ducha Svatého, jsou starosti tohoto světa. To jsou ty trny z Ježíšova podobenství. Můžeme říct, že být křesťanem, znamená v první řadě žít z Ducha Ježíšova. A jak je to možné? Jednoduše skrze modlitbu. Ona zprostředkovává milost Ducha Svatého. Chtěli bychom se cvičit ve ctnostech, ale nemáme k tomu sílu. Právě proto je tu modlitba, která je tu pro každého možná. 4
Ani nemusíme mít strach před naší slabostí. To není žádná překážka naší svatosti. Modlitba je možná i pro toho nejslabšího, pro zdravého i nemocného, pro spravedlivého i pro hříšníka. Moc modlitby je tak veliká, že i hříšník může být někdy hned vyslyšen. Stalo se, že jedna prostitutka viděla plačící matku, které umíralo dítě. Matka volala: Bože ty jsi spravedlivým Bohem, nech mé dítě naživu. A prostitutka přichází k matce a modlí se: Ach Bože, ne kvůli mně, neboť já jsem jenom hříšnice, ale kvůli této matce a její důvěře, uzdrav toto dítě. A dítě je zachráněno, probudí se a vstává. Z toho příběhu můžeme poznat, že to jsme my, hříšní, kteří prosíme. A kdo je tou matkou? No přece Panna Maria. A my jsme takovými mrtvými dětmi a Maria pláče nad naší ztracenou duší a je u nás přítomná a my můžeme říct: Ježíši, probuď tu mou duši, ne kvůli mně, protože já jsem hříšník, ale kvůli těm slzám mé a tvé matky Panny Marie a kvůli tvé lásce, kterou jsi nám ukázal na kříži. A Ježíš nás hned vyslyší a daruje nám Ducha Svatého. Svatý Serafim k tomu říká: Duch Svatý není něčím abstraktním, je zakusitelný, když k němu voláš a prosíš, aby k tobě přišel. My nedůvěřujeme bibli. Adam byl stvořen jako tělo, duše a duch, ale neměl Božského Ducha. Teprve až mu Bůh vdechl svého Ducha, měl Ducha Svatého, a ten dělá z člověka boží dítě; máme v sobě božskost a podíl na Božství skrze Ducha Svatého, ale my tomu dostatečně nevěříme. Přitom Duch Svatý není něčím abstraktním nebo teoretickým; Duch je zakusitelný. Je neustále přítomný, když k němu voláme, aby k nám přišel. My už nyní, jako pokřtění máme v sobě věčný život. Smrt bude pro nás přechodem do věčnosti. A nic nás nemůže odloučit od Boha, jenom to, kdybychom přestali volat Ducha Svatého do svých životů. Svému jednomu žákovi svatý Serafim říká a říká to i nám: Příteli Boží, to je velmi jednoduché, žít v křesťanské plnosti. Věř tomu, že Duch Svatý je zde, a to je všechno. A z toho důvodu by nám chtěl Ježíš říct: Synu, dcero, dej mi své srdce a všechno ostatní ti já daruji k tomu i MILOST DUCHA SVATÉHO. 5
Prosba o oheň Ducha Duchu Svatý, ty ses zjevil učedníkům v podobě jazyků ohně. Ty jsi oheň, který nás zahřívá, který nás oživuje. Někdy se cítím vyhořelý a prázdný. Mám dojem, že ve mně už nic neplane. Nadšení vyprchalo. Všechno ve mně je chladné a šedé jako popel. Tehdy toužím po ohni, který jsem už pocítil. Jsi-li ty ve mně jako oheň, pak to ve mně jiskří. Pak mám najednou myšlenky. Pak také nakazím druhé. Je ve mně teplo a kolem mě vzniká vřelost. Duchu svatý, buď ty ve mně žárem, který zahřeje také ostatní. Buď ty ve mně ohněm, od kterého odskakují jiskry a probouzí také v druhých život. Duchu Svatý, ty jsi ve mně, i když tě necítím. Chci si teď představovat, že jsi ve mně jako žár, který zahřívá mé nitro. Musím čas od času 6
zavřít dveře svého krbu, aby žár nevychladl, ale zahříval mě. Pak možná přijdou i ostatní, aby se ke mně posadili a ohřáli se u mě jako u krbu. V takových okamžicích jsem plný vděčnosti. Duchu Svatý, dej, ať tě cítím jako žár, který nás v nitru spojuje a zakládá společenství. Amen. (modlitba podle Anselma Grüna) 7