Berounský zpravodaj Občasník sboru církve adventistů v Berouně Program na sobotu 12. 3. Mimiškolka: Petra Hrdinková Sobotní školka: Katka Brousilová M-třída: neuvedeno (nácvik písničky na bohoslužbu) Sobotní škola: Jana Krynská Příběh pro děti: Martin Kalod Kázání: Petr Harastej V sobotu 12. 3. proběhne Památka večeře Páně, po jejím ukončení se sejdeme u agapé. Pozvánka na další akce sboru V úterý 8. 3. bude modlitební chvíle u Ivy Haškové. V pátek 11. 3. by měla být od 15:00 schůzka Klubu Pathfinder. V pátek 11. 3. by také od 17:00 měla být mládež v Berouně. Rozloučení s Pancem Bratr Panco se s námi minulý týden rozloučil. Vrací se do Makedonie a poté se chystá vyrazit na farmu do Itálie. Přejeme mu, ať ho na cestě Bůh provází.
Pozdravy ze Španělska Stáňa Sotlová informovala o tom, že Jakub se již vrátil ze Španělska. Byli s Janou přijati velmi pěkně místním sborem, zapojili se do programu. Jakub nám příští sobotu povypráví, jak se měli, Janu pozdravujeme do Španělska. Koncert Slávka Klecandra Farní sbor Českobratrské církve evangelické a sbor Církve adventistů sedmého dne zve na postní recitál písničkáře Slávka Klecandra. Tento zkušený zpěvák, textař a kapelník je autorem většiny hudby a textů pro dvě sólové a devět úspěšných alb legendární folk-rockové skupiny Oboroh. Recitál konaný v sobotu 12. března od 15 hodin v evangelické modlitebně (Husovo náměstí 43/30) je nazván Šel přes potok Cedron k hoře. Slávek Klecandra o svých sólových vystoupeních říká: Sólové vystupování mi na rozdíl od hraní s kapelou umožňuje určitou volnost. Ačkoli má každé vystoupení jisté proporce a stavbu, lze jej okamžitě přizpůsobovat situaci, náladě a prostředí. Svou roli při výběru písní hraje samozřejmě i období, v němž se právě koncert odehrává. Koncertuji s pomocí kvalitní aparatury, několika kytar různých ladění a foukacích harmonik. Jde mi o to, aby na mých sólových recitálech i u písní známých z nahrávek s Oborohem nebo s jinými muzikantskými přáteli, nespadla instrumentální stránka do roviny jednoduchých doprovodů, nýbrž aby sama o sobě nesla hudební sdělení. Všichni jsou srdečně zváni.
Program kázání na 2. čtvrtletí Kladno Beroun Slaný Rakovník Poznámky 2.4. Böhm P. Špác Harastej --- 9.4. Harastej Veverka --- Krynský 16.4. Durák Krynský Böhm D. Harastej 23.4. Krynský Harastej --- Špác 30.4. Špác Dobešová-Kr. --- Krynský 7.5. Švorc Prchal --- --- 14.5. Harastej Kalivodová? Durák 21.5. Pavlík Harastej Veverka Böhm D. 28.5. Vurst --- --- --- Vítání nového kazatele 4.6. Buchtel Hrdinková Starý VP Špác 11.6. Špác Durák --- Kubík 18.6. Petráček VP Špác Švorc Krynský VP 25.6. Böhm D. Krynský VP --- Petráček Střípky z kázání Příběhem pro děti a kázáním sloužila tuto sobotu sestra Jana Krynská. Ale Rút jí odvětila: Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt. (Rt 1,16.17) Noemi se svým mužem a dvěma syny odchází z Betléma (v hebrejštině název znamená dům chleba ), protože je hlad. Je to země zaslíbená, která není schopna uživit obyvatele. Rodina odchází do Moábských polí. Kolik migrantů se i dnes pohybuje světem někdo za chlebem, někdo za chlebem více namazaným. Po čase však přichází trápení. Noemi umírá muž a později i dva synové. Zbývají jí jen její snachy. Noemi si stěžuje: Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl? (Rt 1,21) Noemi není povznesena nad lidskou bolest. Prožívá bolest. Je v situaci Jóba, který křičí k Bohu, ale přitom vyznává: To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme? (Jb 2,10). Zásadní je poznání, že ať se děje cokoliv, Bůh o nás ví. A koná. V J 5,17 je napsáno: Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření. Bůh má svůj čas. A my ne vždy rozumíme. Často vidíme
věci nějak a Bůh jinak. On však zná naše potřeby. Potřebujeme víru, která nám dá sílu, abychom šli dál. Bůh má svůj čas a nic se neděje náhodou. V době krize okolo sebe potřebujeme ostatní. Noemi má vedle sebe Rút. Zajímavé akce Poděkování Děkujeme všem, kteří s námi strávili pěkný čas v sobotu odpoledne, kdy jsme vzpomínali na to, koho jsme potkali ve dvaceti letech, které jdeme společně životem, a co jsme spolu prožili. Děkujeme též za vaše dárky a pozornosti. Dostali jsme kromě několika dalších také dort s dvěma zajímavými figurkami. Zatím vedeme diskuzi, která z nich nás vystihuje. Hrdinkovi Zajímavý rozhovor se Samuelem Willenbergerem Některé věci se nedají vyslovit V časopisu Respekt vyšel zajímavý rozhovor se Samuelem Willenbergerem, který byl posledním přeživším z vyhlazovacího tábora Treblinka. Rozhovor najdete na tomto odkazu: http://www.respekt.cz/tydenik/2013/37/nektere -veci-se-nedaji-vyslovit
Autogramiáda nové knihy Jiřího Piškuly (Křesťanský) humor a povzbuzení Dva balíčky prezervativů?!... Ten má ale kuráž, pomyslím si a kouknu na klienta. Stařík pod devadesát, a mirnix tirnix si do nákupního košíku kromě chleba vhodí i pánskou ochranu. A hned dvakrát. Opravdu DVA? ptám se pro jistotu. Kývne a pomalu řekne: Žena... říkala... že je to... pro... pravnučku. A to pravnučku znám, chodí vedle do třetí třídy. Základky. Místní sexuální výchova mě začíná opravdu zajímat. Dědoušek však na prznitele dětí nevypadá. Nežli odbouchnu tlačítko TOTALE na kase, a než se mi totálně rozjedou myšlenky do nekonečna, zeptám se: Stařík s prezervativem A CO jsi měl vlastně koupit? Stařík se stále usmívá a stěží ze sebe dostává slova: Gumový... TO... měkký... Hm, tak TO tomu odpovídá.... karamely, vytlačí ze sebe s tíhou pozemskou a těžkou. Slzy mu kanou z očí, ne smíchy, ale námahou. Má problém vyjádřit se. Mozek postupně odchází dřív nežli tělo. Já... já jsem už... hloupý... já už nevím. Já si... nepamatuju... rozpláče se. Ruce se mu klepou, slzy kanou, ale stále se přitom usmívá. Omluvně. Asi... je... to zase... špatně? zeptá se. Jak říci tak, abych ho nezranila, že sáhl o dva
metry jinam? Jak to udělat, aby neměl pocit, že zase něco zvoral, že mu ta hlava neslouží? Je to v pořádku, uklidním ho. Omyl bych přiznala středněvěkému šedesátníkovi, ne muži, který neví, kde má hlavu a patu. Beru oba balíčky do ruky. Tyhle karamely jsou moc tvrdé, dám ti měkčí, zalžu v dobrém, a skokem horské kozy skončím u sladkostí. Výměna krabiček s latexem za krabičky s přeslazenou želatinou proběhne uno due, raz dva. Na kase opravím cenu a odprásknu tlačítko TOTALE. Těch pár věcí mu dám do věčně se trhající nekvalitní bio tašky (zlaté igelitky, ochránci přírody prominou), opět horskokoze skáču ke dveřím a otvírám. Šourá se ven, nahrben, přesto s hlavou vztyčenou. S přáním krásného dne ho ještě pohladím po rameni. To je moje úchylka. Často klienty hladím po rameni či po ruce, když z nich cítím jakousi osamělost či bolest. Zatím nikdo nikdy neucukl, zatím mě nikdo nenařkl z obtěžování. Zatím... :) Za hodinku dorazí staříkova energická manželka. I s pravnučkou. Berou jen pár věcí. Leží mi to v hlavě chudák manžel. Ten karamelový nákup mohla v klidu provést jeho žena, notabene pravnučka, a ne on, chudák vždyť sotva mluví, sotva chodí... Bublá ve mně rozhořčení a nespravedlnost. Jsem bílým Martinem Lutherem Kingem, bojujícím za lidská práva dlouhověkých nemocných staříků. Proti těm nesnesitelným italským paničkovským manželkám! PROČ dělá tvůj nemocný muž nákupy, vždyť sem chodíš každý den ty? zeptám se milým hlasem, ale uvnitř bublá bojovnice. Ta nesnesitelná panička, ta drsná manželka, ta typická zdejší Italka, mi s úsměvem a ochotně odpoví: Chodím sem každý den, to víš, že chodím. Ale nechci, aby měl můj muž pocit, že je ZBYTEČNÝ. Aby byl rád, že ještě něco zvládne. Pokaždé si pro něj vymyslím nějakou drobnou práci. Třeba jít koupit karamely a chleba. Anebo vyčistit boty. Vím, mohl by ležet jenom v posteli a koukat na televizi. Taky ty jedny boty čistí dvě hodiny. Já mu pak za jeho práci poděkuju. A on je rád. Že to s ním ještě není tak špatné, že ještě něco zvládne. Cítí se potřebný, a ne zbytečný. To víš, bývá to těžké, ale dělám to pro něj. On je moje amore mého života dodá s láskou. Moje bojovnost Luthera Kinga se se vypařila do ztracena. S úctou jsem té ženě otevřela dveře a laskavě ji pohladila po rameni. Myslím, že ne zbytečně... Marta Kučíková (http://kucikova.blog.idnes.cz/c/497645/s tarik-s-prezervativem.html)