Azylový moot court 2017 - Fakta případu Dne 12. 12. 2016 přiletěl Saif Abbas na mezinárodní letiště Ryzuně ve Slavonii a okamžitě po vystoupení z letadla požádal o udělení mezinárodní ochrany. Jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany byl přesunut do přijímacího střediska přímo na Ryzuni, kde s ním byl několik dní po příletu veden pohovor uvedený níže. Žadatel o sobě tvrdí, že je kurdské národnosti a hovoří plynně arabsky, kurdsky a anglicky. Do Slavonie se dostal letecky z Turecka. Uváděným důvodem jeho útěku z Iráku je jeho nesouhlas s některými praktikami irácké armády, v níž působil od roku 2005, a s pronásledováním irácké opozice, zejména z řad Kurdů. Podle svého vyjádření se rozhodl opustit zemi ve chvíli, kdy jeden z jeho blízkých přátel zmizel a žadatel se tak obával, že jej stihne podobný osud. Pohovor s žadatelem: Žadatel byl poučen o všech právech a povinnostech, včetně skutečnosti, že veškeré údaje, které sdělí, jsou důvěrné a podléhají ochraně dle příslušných právních předpisů. Žadatel prohlásil, že poučení rozuměl. Pohovor s žadatelem byl veden v jazyce arabském, avšak pro úřední potřeby příslušných úřadů je transkript proveden v jazyce českém. Pohovor byl veden úředníkem Ministerstva vnitra Antonínem Vašíčkem, za přítomnosti tlumočnice Jany Novotné. Pohovor zahájen v 10:05. Q: Dobrý den, mé jméno je Antonín Vašíček, jsem pracovníkem Ministerstva vnitra Slavonie. Jsem zde, abych Vám položil několik otázek, týkajících se Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Vše, na co se Vás budu tázat, bude překládáno tak, abyste tomu rozuměl. Musím Vám sdělit, že jste povinen odpovídat na všechny otázky pravdivě, neboť veškeré Vámi poskytnuté informace mají vliv na posouzení Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Rozuměl jste všemu, co Vám bylo sděleno, a rozumíte tlumočnici paní Novotné? A: Ano, rozuměl jsem všemu. Tlumočnici rozumím. Q: Dne 16. 12. 2016 byl v přijímacím středisku Ryzuně proveden v souladu s předpisy Slavonie pohovor se státním příslušníkem Iráku, panem Saifem Abbasem, za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci. Žadatel byl poučen, že je povinen v průběhu řízení poskytovat Ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace. V případě neposkytnutí informací nezbytných pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci Azylová komise Ministerstva vnitra Slavonie řízení o udělení azylu zastaví. 1
Žadatel byl informován, že Azylová komise dbá při zjišťování skutečného stavu věci na ochranu všech osobních údajů žadatele azylového řízení, především ve vztahu ke státním orgánům jeho země původu. Rozuměl jste poučení? Žádáte bližšího vysvětlení? A: Ano rozuměl, bližšího vysvětlení nežádám. Q: Cítíte se zdráv? Jste schopen pohovoru? A: Ano. Q: Existuje nějaká okolnost, ať již zdravotní či jiná, která by zabraňovala vedení výslechu či poskytování pravdivých odpovědí? A: Nikoli, žádná taková okolnost není, chci vypovídat. Q: Dobrá tedy, začneme. Uveďte, prosím, své celé jméno, datum narození a adresu bydliště v zemi původu. A: Jmenuji se Saif Abbas, narodil jsem se 7. června 1981 ve městě Duhok (česky i Dahuk, poznámka překladatele), trvale žiji v Ruzhy St 45, Duhok, Irák. Q: Máte nějaké dokumenty, které by potvrzovaly Vaši totožnost? A: Ano. Q: Jaké? A: Irácký cestovní pas, číslo 348891045, vydaný dne 19. 8. 2011 městským úřadem v Kirkuku. Q: Proč žádáte o mezinárodní ochranu? A: O mezinárodní ochranu žádám, jelikož se bojím o svou svobodu a svůj život. Byl jsem poměrně úspěšným kapitánem Irácké armády, ale v posledních zhruba dvou letech mé aktivní vojenské služby jsem začal mít pochybnosti o zákonnosti některých zásahů, kterých jsem se účastnil. Začal jsem se více stýkat s některými lidmi, kteří podobné zásahy kritizovali, a sám jsem se k tomu začal také kriticky vyjadřovat. Když jeden z nich, můj dobrý přítel Abu Amin Bishawri během léta 2016 zmizel, začal jsem se obávat, že mi také hrozí vážné nebezpečí. Q: Měl jste Vy sám někdy nějaké potíže? Bylo Vám například někým vyhrožováno nebo jste byl někdy také unesen? A: Ano, měl. Od počátku tohoto roku (pozn. tj. roku 2016) jsem byl pravidelně vyslýchán nadřízenými. Během těchto výslechů mi sice fyzicky neubližovali, ale vyhrožovali mi, že ublíží mně i mé rodině, pokud se prokáže mé spojení s opozicí. Také mi byla kontrolována pošta a až do mého odjezdu se nadřízení všelijak snažili omezit můj kontakt s okolím mimo základnu. 2
Q: Neexistuje způsob, jakým byste se ve vlastní zemi mohl domoci pomoci nebo ochrany či snad oblast Iráku, kam byste se mohl přesunout, ve které by Vám nehrozilo nebezpečí? A: Nikoliv, od státních orgánů nemohu pomoc čekat. Já sám jsem byl součástí státních struktur a vím, že v zemi není místo, kde bych se mohl ukrýt. Pokud se státní orgány rozhodly, že jsem pro ně nepohodlný či dokonce nebezpečný, pak mě před nimi nikdo neochrání. V zemi kvůli válce s Islámským státem stále panuje chaos a státní orgány by se nenamáhaly s nějakým dlouhým vysvětlováním. Q: Jakým způsobem jste se dostal do Slavonie? A: Počátkem listopadu 2016 jsem se vypravil ze své domovské základny v Bagdádu stopem na sever se záminkou, že se obávám o svou rodinu a jedu ji do Duhoku zkontrolovat. Na předměstí Mosulu jsem ale zastavil a ve své cestě dál nepokračoval. Byl jsem předem domluven s jedním známým, že se u něj pár dní ukryji, abych měl větší šanci překročit hranici, kdyby po mně státní autority pátraly. Asi po třech týdnech mě můj známý autem převezl přes hranice do Turecka, odkud jsem již letěl přímým spojem do Slavonie. Bál jsem se ale cestovat oficiálně, a tak jsem se obrátil na jistou osobu, která na letišti pomáhá lidem v obdobné situaci dostat se do letadla. Q: Jak se Vám podařilo vycestovat, kde jste si opatřil potřebné vstupní doklady? A: Kontaktoval jsem člověka, který mi za peníze obstaral krátkodobé vízum do Slavonie. Q: Proč jste chtěl do Slavonie? A: Můj přítel, ten který mě u sebe nechal v Mosulu a následně mě převezl autem do Turecka, mi zprostředkoval kontakt na své příbuzné, kteří do Slavonie odešli již před několika lety za prací. Osobně se neznáme, ale přes mého přítele jsme si před mým odjezdem z Iráku vyměnili několik zpráv. V žádné jiné zemi neznám vůbec nikoho. Svému příteli věřím a vím, že on i jeho rodina by udělali vše proto, aby mi pomohli. Q: Cestoval jste sám? A: Ano. Q: Kolik jste zaplatil za možnost vycestovat do Slavonie? A: Vízum mě vyšlo na 3.500 dolarů. Q: Kde jste vzal tyto peníze? A: Z ušetřených peněz z výplaty. Q: Jaké je Vaše zaměstnání? A: Sloužil jsem jako kapitán v irácké armádě. Q: Výše jste uvedl adresu trvalého bydliště. Jedná se o místo, kde jste skutečně přebýval? 3
A: Nikoli. Jedná se o místo, kde žije moje rodina. Od svého nástupu do armády jsem se společně se svou jednotkou přemisťoval do různých oblastní Iráku a zdržoval se na různých vojenských základnách. Q: Jaký je Váš rodinný stav? A: Jsem svobodný. Otce již nemám a moje matka žije v Duhoku s mojí starší sestrou a její rodinou. Měl jsem ještě staršího bratra, který byl plukovníkem v armádě za režimu Saddama Husseina, ale byl po vstupu amerických vojsk do země v roce 2003 zastřelen při jedné vojenské operaci. Q: Máte nějaké děti? A: Nemám. Q: Zpět tedy k důvodům, proč jste opustil zemi. Jak jste se dostal do armády? A: Vždy jsem nesouhlasil s minulým režimem. U nás na severu Iráku byla přítomna asi nejsilnější opozice proti Saddamu Husseinovi a celé mé okolí zažívalo neustálé represe ze strany režimu. Když režim po vstupu amerických vojsk padl, chtěl jsem se nějak aktivně podílet na budování nového a lepšího Iráku a udržování bezpečnosti v mé zemi. Přihlásil jsem se tedy v roce 2005 do nového výcvikového střediska v Ar Rustamiyah v Bagdádu, zřízeného ve spolupráci s misí NATO, kde jsem prošel základní výcvik. Toto výcvikové středisko jsem v roce 2006 opustil s nejnižší armádní hodností, tedy hodností druhého poručíka, a byl jsem přidělen na základnu v Kirkuku, kde jsem sloužil až do roku 2014. Tehdy jsme museli základnu opustit kvůli útokům Islámského státu. Moje jednotka byla stažena zpět do Bagdádu, kde jsem zůstal až do svého odchodu ze země. Q: Jaké úkoly jste v armádě obvykle plnil? A: Zpočátku jsem fungoval jako řadový příslušník armády na nejnižší pozici. Na základně jsem nejčastěji plnil úkoly týkající se obsluhy a údržby vojenské techniky, tedy různých bojových vozidel a zbraní, nebo jsem držel stráže u muničních skladů a podobně. V terénu jsem pak s jednotkou nejčastěji doprovázel logistické mise a pomáhal střežit konvoje převážející munici, pohonné hmoty či potraviny. Q: Takové úkoly jste v armádě plnil až do svého odchodu ze země? Zmínil jste se, že jste byl kapitánem. A: Ano, hodnost kapitána jsem získal poměrně brzy, již v roce 2008. Q: Čím jste si zasloužil tak rychlý postup? A: Měl jsem velmi dobré tréninkové výsledky z výcvikového střediska a oproti dalším rekrutům jsem měl výhodu, že jsem vystudoval bakalářský titul v oboru strojírenství na univerzitě v Kirkuku. Navíc jsem své úkoly vždy plnil rychle a spolehlivě. 4
Q: Jak se s novou hodností změnila Vaše role v armádě? A: Již jsem nebyl zapojován pouze do logistických operací, ale začal jsem být mnohem častěji vysílán s malou jednotkou na průzkumné mise severně od Kirkuku, do oblasti iráckého Kurdistánu. Q: Popište mi blíže tyto mise, prosím. A: Jednalo se o různorodé průzkumné a spíše pozorovatelské mise, málokdy došlo k nějakému ozbrojenému střetnutí. Sever Iráku je hornatý a řada míst je velmi těžce dostupná. Tamní terén tak skýtá mnoho příležitostí pro úkryty a základny různých ozbrojených partyzánských skupin či teroristických organizací. Úkolem mé jednotky byl většinou pozemní sběr informací a průzkum různých oblastí či objektů, které byly na základě leteckého monitoringu vyhodnoceny za podezřelé. Q: Tyto průzkumné mise jste vedl vy sám nebo jste nad sebou měl nadřízeného? A: Zpočátku jsme podnikali výpravy ve větších skupinách a vždy s námi byl některý z mých přímých nadřízených. Časem jsem ale některé mise, které vyžadovaly menší počet účastníků, vedl sám. Nejspíš i proto, že jsem se na severu díky svým kořenům poměrně vyznal. Měl jsem zadán jasný cíl pozorovací mise, ale v rámci jejího provedení jsem měl určitou volnost velení. Q: Na začátku našeho pohovoru jste se zmínil, že jste se účastnil akcí, o jejichž zákonnosti jste časem začal pochybovat. Můžete tyto akce nějak přiblížit? A: Zhruba od počátku roku 2012 se začala pomalu měnit povaha misí, na které jsem byl ze základny vysílán. Pořád jsme sice s mojí jednotkou plnili především průzkumné úkoly, ale spíš než na pozorování určených oblastí či objektů jsme se začali více zaměřovat na konkrétní osoby. Sledovali jsme jejich denní aktivity, jejich návyky, s kým se stýkají, kam chodí a podobně. Po každé misi jsem pak musel vyplnit velmi podrobnou zprávu mým nadřízeným. Q: A tyto osoby jste pouze pozorovali, nic víc? A: Zprvu ano, ale někdy jsme dostali příkaz dané osoby zadržet a vzít s sebou na základnu. Q: Z jakého důvodu? A: To nevím přesně. Od nadřízených jsme vždy před zahájením pozorování dostali detailní popis dané osoby, případně její fotografii, a informace o místě, kde se pohybuje. Následně jsme sbírali další informace a předávali je nadřízeným. Pokud se ti rozhodli, že je třeba osobu zadržet, tak jsme ji zadrželi. Q: Když jste prováděli zadržení, vedl jste tyto operace sám nebo se jich s Vámi účastnil nějaký nadřízený? 5
A: Zpočátku těmto akcím přímo velel můj nadřízený a účastnil se jich s námi. Časem se má jednotka osvědčila natolik, že jsme zadržení prováděli sami pod mým velením. Vždy jsme ale měli jasné pokyny a pověření od nadřízených. Q: Kolika mužům jste pak při těchto akcích velel? A: Většinou nás bylo tak 5 nebo 6. Q: Ptal jste se někdy na bližší informace o zadržovaných osobách? Požadoval jste například od svých nadřízených nějaké vysvětlení, proč máte ony osoby přivést na základnu? A: Žádná vysvětlení jsem od svých nadřízených požadovat nemohl, to vzhledem k přísným vztahům nadřízenosti a podřízenosti nepřipadalo v úvahu. Většinou nám bylo řečeno, že dané osoby jsou podezřelé z terorismu nebo že jde o nebezpečné příslušníky ozbrojených partyzánských skupin, a je nezbytné je přivést na základnu a vyslechnout. Musel jsem se držet příkazů a zachovávat vojenskou disciplínu, jakékoli pochybování o příkazech nadřízených by pro mne vyústilo v tvrdé kázeňské tresty. Navíc jsem zpočátku neměl důvod o těchto misích pochybovat, nepřátelští ozbrojenci byli armádou zadržováni a přiváděni na základnu zcela běžně. Q: Když říkáte zpočátku, změnil se časem Váš náhled na tyto mise? A: Časem se mi zdálo trochu divné, že jsme určené osoby měli zadržet striktně jen ve chvílích, kdy byly samy, ideálně stranou od obydlených oblastí. Měli jsme také jasný pokyn těmto osobám nic nesdělovat, nijak s nimi nekomunikovat a dostat je na naši základnu nepozorovaně a co nejrychleji. Q: Je ještě něco, co se Vám nezdálo v pořádku? A: Víte, vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal na severu Iráku, mám mnoho přátel z řad Kurdů. Někteří z nich působí v kurdských autonomních orgánech a mají poměrně velký přehled o různých kurdských opozičních skupinách, které se snaží prosadit vznik samostatného kurdského státu. Když jsem v dubnu 2015 jel navštívit svou rodinu do Duhoku, sešel jsem se s některými přáteli. Ti se mezi řečí zmínili o nějakém známém, který na začátku roku beze stopy zmizel a jehož rodina po něm zoufale pátrá. Prý to byl nějaký kurdský aktivista, který otevřeně nesouhlasil s politikou centrální vlády a který se poslední měsíce před svým zmizením prý ukrýval v horách na severu. Povídali o tom, že se centrální vláda údajně bojí, že se tzv. irácký Kurdistán příliš rozrůstá, že sílí díky dílčím úspěchům v boji proti Islámskému státu a že napříč Kurdy příliš rostou separatistické nálady. Proto prý řadu aktivistů systematicky pronásleduje. Když mi pak přátelé ukázali fotku toho zmizelého, s hrůzou jsem zjistil, že jde o osobu, kterou jsem já sám se svou jednotkou zadržel a předal nadřízeným. To, že jsem se nevědomky účastnil něčeho takového, mě úplně zdrtilo. Q: Co jste s touto informací následně dělal? 6
A: Samozřejmě mě zajímalo, co se s tím člověkem stalo, ale bál jsem se zeptat nadřízených přímo. Tak jsem si začal procházet některá svá stará hlášení a snažil jsem se vyhledat informace o veškerých osobách v různých databázích. Zároveň jsem začal udržovat pravidelný kontakt s mými přáteli z kurdské autonomní oblasti, abych měl informace i takříkajíc z druhé strany. Q: Účastnil jste se i nadále misí, při kterých byly zadržovány nějaké osoby? A: Ano, účastnil. Nemohl jsem jen tak ze dne na den skončit a vzepřít se příkazům. Ještě jsem takhle s jednotkou během zbytku roku 2015 zadržel asi 3 další osoby. Hrozně se mi příčilo tyto příkazy plnit, ale neměl jsem jinou možnost. Neustále jsem přemýšlel, jak se těchto misí nadále neúčastnit, ale nemohl jsem přijít na žádné schůdné řešení. Na počátku následujícího roku se však situace určitým způsobem vyřešila sama, najednou jsem začal být přeřazován na podřadné úkoly. Q: Jak to myslíte? A: Bylo mi sděleno, že moje technická zdatnost je momentálně zapotřebí víc. Takže jsem opět musel plnit úkoly výhradně na základně týkající se zejména údržby a obsluhy vojenské techniky. Někdy jsem dokonce musel uklízet společné prostory a plnit jiné potupné úkoly pro někoho s mou hodností. Tím jsem byl vlastně fakticky degradován na úplného armádního nováčka. Zároveň si mě nadřízení začali zvát k výslechům. Zřejmě se nějak dostali k historii mého vyhledávání v databázích. Vyptávali se, proč jsem si vyhledával informace o zadržených osobách, a ptali se mě na mé kontakty na severu. Také se mě ptali na různé konkrétní osoby, jejichž jména jsem nikdy neslyšel, a chtěli vědět, jestli se s nimi také stýkám. Následně jsem od svých přátel zjistil, že jde v mnoha případech o další, údajně pronásledované, aktivisty. Q: Kolikrát jste byl takto vyslýchán? Bylo Vám během výslechů nějak ublíženo? A: Byl jsem takhle vyslýchán asi 5x. Fyzicky mi ublíženo nebylo, pouze na mě při výslechu například řvali a vyhrožovali mi, že jestli vše nevypovím po pravdě a nepřiznám veškeré kontakty, tak mi udělají ze života peklo. Taky mě několikrát nechali v pauzách mezi jednotlivými fázemi výslechu čekat zavřeného ve výslechové místnosti třeba 5-6 hodin. Q: Kdy jste se definitivně rozhodl opustit zemi? A: V září tohoto roku (pozn. tj. roku 2016) jsem se od přátel ze severu dozvěděl, že beze stopy zmizel můj dobrý přítel Abu Amin Bishawri. Byl to jeden z těch přátel, za kterými jsem jezdil na sever na návštěvu a se kterými jsem udržoval kontakty. Údajně se v tu dobu již několik měsíců skrýval před státními autoritami a během léta o sobě přestal dávat vědět své rodině. Následně jsem u nás na základně narazil na oznámení, že byl na severu zadržen nebezpečný terorista, patřící ke Kurdské straně pracujících (pozn. dále jen PKK ), a k tomuto oznámení byla připojena fotka a osobní údaje mého přítele. Okamžitě jsem dostal příšerný strach, že mě teď státní autority také 7
označí za teroristu a bude se mnou konec. Proto jsem urychleně začal plánovat svůj odjezd ze země. Q: Není možné, že by Váš přítel skutečně patřil k PKK? A: Nikoli, znám jej velmi dobře a vím naprosto bezpečně, že se žádných teroristických ani jiných ozbrojených akcí neúčastnil. Byl to zcela mírumilovný aktivista. Q: Z čeho konkrétně jste usoudil, že hrozí nebezpečí i Vám? A: Jednak ze svého faktického odstranění z jakékoli významnější pozice, dále pak z opakovaných výslechů a také různých náznaků okolí. Jednou večer, když jsem se vracel z hlídky muničního skladu, si na mě dokonce počkali chlapi z jiné jednotky, která byla obdobně jako ta moje vysílaná zadržovat vybrané osoby. Surově mě zbili a vykřikovali na mě hesla jako počkej, ty parchante, máš to spočítaný a brzy bude po tobě, ty špíno. To bylo poslední kapka. Věděl jsem, že musím rychle pryč. Q: Jak jste se tedy vůbec dostal ze základny? A: Jak jsem říkal, zkusil jsem se vymluvit na to, že mám strach o svou rodinu a musím ji navštívit. Jako záložní plán jsem počítal s útěkem, ale to by mi možná jen přihoršilo. Proč mě nadřízení pustili ze základny celkem bez problémů, to nevím. Možná doufali, že získají záminku mě zadržet anebo že je k někomu dovedu. Na začátku listopadu jsem tedy odjel z Bagdádu. Pokud mě někdo sledoval, tak se mi ho podařilo úspěšně setřást neustálými změnami stopů. Každopádně jsem se bezpečně dostal na předměstí Mosulu a zbytek už víte. Q: Máte pro svá tvrzení nějaké důkazy? A: Bohužel, nemám žádné konkrétní důkazy. Nemám žádné listiny ani jiné důkazy, které bych s sebou mohl přivézt. Q: Děkuji Vám za Vaše odpovědi. Je zde cokoliv, co nezaznělo, a Vy si přejete zmínit, nebo si myslíte, že by mohlo pomoct Vaší žádosti o azyl? A: Rád bych dodal, že jsem opravdu v zoufalé situaci a nutně potřebuji ochranu. Nemohu se vrátit do Iráku, okamžitě bych byl zadržen, uvězněn a děsím se představy, jakému nelidskému zacházení bych byl následně podroben. Q: Máte právo na to, aby Vám byl přetlumočen celý pohovor do Vašeho jazyka. Chcete tohoto práva využít? A: Ano, děkuji. Q: Máte námitky k zápisu jednotlivých otázek v tomto protokolu o pohovoru? A: Ne, nemám. Q: Děkuji tedy za pohovor. 8
A: Také děkuji. Pohovor ukončen v 10:45 9