VY_32_INOVACE_DEJ_34 Vladislav Vrkoč, oběť kolektivizace Mgr. Veronika Brynychová Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast: Budování socialismu v Československu, diktatura KSČ (1948-1989) Předmět: dějepis, příp. hospodářské dějiny Výstižný popis způsobu použití výukového materiálu ve výuce: Pracovní list určený k frontální, partnerské nebo skupinové práci. Jeho cílem je přiblížit na osudu vyhnaneckého hospodáře Vladislava Vrkoče nepřijatelné metody, jakými komunisté urychlovali proces kolektivizace zemědělství.
Vladislav Vrkoč, oběť kolektivizace Boj s třídním nepřítelem je neustále ostřejší a vyžaduje pevných, straně oddaných a politicky vyspělých lidí. Nesmíme nepříteli nechat chvilku oddechu, vyzývalo českobudějovické krajské vedení obávané Státní bezpečnosti (StB). Role třídního nepřítele při budování světlých zítřků v jihočeských Vyhnanicích připadla hospodáři Vladislavu Vrkočovi. Vladislav Vrkoč se narodil v prosinci 1905 do rodiny Františka a Barbory, roz. Hruškové. Rodiče hospodařili na 18 ha půdy v usedlosti čp. 2 ve Vyhnanicích. ( ) V roce 1933 se oženil s Marií Stejskalovou a převzal od rodičů hospodářství. ( ) Vladislav Vrkoč na sebe upozornil již v květnu 1948, když při volbách veřejně odevzdal bílý lístek. Krom toho se vědělo, že jeden z předků početné Vrkočovy rodiny padl na Sibiři jako legionář v boji proti bolševikům. Netrvalo dlouho a na československém venkově byla odstartována kolektivizace dle sovětského vzoru. O hospodářově postoji k projektu JZD jsme zpraveni z pozdějších protokolů: O utvoření JZD ve Vyhnanicích jsem nejevil zájem, protože jsem měl dostatečný strojový park a práci na svém hospodářství jsem lehce zdolal. Jednalo-li se někdy o JZD a byl-li jsem této debaty přítomen, říkal jsem vždy, aby mě zemědělci nechali stranou, že si na práci stačím, a sami si udělejte JZD, jaké chcete. ( ) Koncem září 1949 prováděl MNV ve Vyhnanicích soupis hospodářského zvířectva. ( ) V. Vrkoč měl údajně při soupisu hospodářských zvířat zatajit tři vepře a později nepřihlásit pět selat. Krom toho mu jako hospodáři s cejchem kulaka přitěžovalo, že z předepsané dodávky 147 q brambor zůstával dlužen 34 q. (Tehdejší hospodáři museli odevzdávat předepsané dodávky zemědělských produktů. pozn. aut.) Dne 22. listopadu 1949 byl Vladislav Vrkoč zatčen a převezen do věznice Okresního soudu v Soběslavi. Vrchní strážmistr František Ryklík, pověřený vedením stanice SNB v Soběslavi, uvedl jako zákonný důvod sabotování úředních nařízení a dodávek zemědělských produktů. Ačkoli Vladislav Vrkoč patřil mezi vzorné dodavatele, ocitl se na sklonku prvého kolektivizačního roku v množině těch, které bylo třeba v zájmu urychlení tempa kolektivizace exemplárně potrestat. Ještě na sklonku roku 1949 byl přemístěn ze soudní vazby do vazby administrativní u ONV a jeho případ byl předán ke správnímu řízení. Tříčlenná trestní komise ONV, jíž předsedal bezpečnostní referent Josef Novák, se sešla 20. ledna 1950 a jednohlasně se usnesla na výroku o vině. Vladislavu Vrkočovi byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou měsíců, které pokrývaly již vykonanou zajišťovací vazbu, a peněžitý trest ve výši 50 000 Kčs, respektive náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou a půl měsíce. Hospodář podal odvolání ke KNV v Českých Budějovicích. Zdůraznil v něm splnění všech svých dodávkových povinností (dodávka brambor byla mezitím vyrovnána) i skutečnost, že je nejlepším dodavatelem v obci, a poskytl doklady vyvracející nenahlášení selat. Vladislav Vrkoč podal žádost bechyňské spořitelně a záložně o poskytnutí úvěru na zaplacení vyměřené pokuty, ale žádost byla zamítnuta. Trest si tedy musel odsedět.
K 1. dubnu 1950 byla na osmnáctihektarové hospodářství Vladislava Vrkoče uvalena národní správa. Správu převzalo místní JZD, jež převzalo živý i mrtvý inventář, tedy Vrkočův dobytek i strojní vybavení (včetně traktoru). V té době čtyřiačtyřicetiletému hospodáři, který se mezitím vrátil z vězení, byl předán úřední výměr, jímž byl přidělen na nedaleký státní statek Podolí jako zemědělský dělník. Jen co utichly prvomájové oslavy, přijel pro Vrkoče traktorista ze státního statku Podolí. Vrkoč ve velkém emocionálním vypětí při loučení s rodným stavením slovně napadl Jana Přibyla, místního malorolníka, který v obci zastával funkci zemědělského referenta. Trest na sebe nenechal dlouho čekat. (upravila aut.)
Byl zařazen do tábora nucené práce ve Svatém Janu pod Skalou na Berounsku. Počátkem roku 1951, kdy mu byla doba pobytu v TNP zkrácena na 18 měsíců, byl uváděn jako chovanec TNP Nikolaj na Jáchymovsku. Z TNP ve Svatém Janu pod Skalou sem byl přemístěn zřejmě již 24. srpna 1950, což je termín udávaný jako datum nástupu práce u jáchymovských dolů, nejpozději však v říjnu 1950, kdy je Vladislav Vrkoč uváděn v deníku stravovaných v TNP Nikolaj. V polovině února 1951 byl převezen do TNP Vršek. V červenci 1951, kdy bylo rozhodnuto o započtení předchozí vazby do pobytu v TNP, byl uváděn jako chovanec TNP Vojna na Příbramsku. Po 15 měsících strávených v TNP se Vladislav Vrkoč do zemědělství již nevrátil. Pracoval jako dělník u správy silnic v Praze. Otázky a úkoly k textu a dokumentům: 1. Na základě příběhu vyhnaneckého hospodáře Vrkoče popište metody, jakými komunisté urychlovali proces kolektivizace. Byla vždy dodržována lidská práva? 2. Jak vysvětluje bechyňská spořitelna a záložna své rozhodnutí neposkytnout sedláku Vrkočovi úvěr? Diskutujte o možných důvodech. 3. Jaké mohly být Vrkočovy pocity, když mu by zabaven majetek a byl v podstatě vypovězen ze svého statku? 4. Jaký byl oficiální důvod k zařazení Vladislava Vrkoče do tábora nucené práce? Čím se opravdu Vrkoč provinil? 5. Byl pro vás příběh pana Vrkoče zajímavý? Proč ano, proč ne? Znáte ze svého okolí či z vyprávění nějaký příběh odrážející komunistickou zvůli?
Řešení: 1. Vrkoč byl v pozici tzv. třídního nepřítele, který měl být zničen. V této roli se ocitl díky tomu, že jakýsi jeho předek bojoval jako legionář proti bolševikům v Rusku a že při volbách 1948 veřejně odevzdal bílý lístek. Navíc nechtěl vstoupit do JZD, protože v tom pro sebe neviděl žádné výhody a toužil hospodařit sám jako dosud. Zprvu byl vstup do JZD založen na dobrovolnosti a přesvědčování. To přišlo komunistům příliš pomalé, a proto se uchylovali k nepřijatelným metodám jako v tomto případě. Ačkoliv se Vrkoč snažil s úřady vyjít, odevzdával dodávky (byl nejlepším dodavatelem v obci, i když pozdě odevzdal dodávku brambor) atd., byl křivě obviněn ze zatajování dobytka a za to souzen. I když se odvolal na vyšší místa a měl důkazy o své nevině, odpovídajícího přezkoumání se nedočkal. Byla mu vyměřena příliš vysoká peněžní pokuta (úvěr mu nebyl poskytnut), a proto musel zůstat ve vězení. Byl mu sebrán statek a musel odjet z vesnice (nucené místo na nižší pozici v jiném místě). Pouhá slovní přestřelka byla záminkou k jeho uvěznění na 18 měsíců. Byl využíván jako pracovní síla na více místech Československé republiky (mj. i ve zdraví nevyhovujícím prostředí jáchymovských dolů). 2. Veškeré volné peníze byly připraveny pro splnění a zdar pětiletky. Možné: nepodporovat kulaka aj. 3. smutek; beznaděj; pocity nespravedlnosti; lítost, že nemůže půdu předat dalším generacím, jak tomu bylo i v jeho případě atd. 4. převýchova poněvadž svým jednáním, vlivem rozeštvával a rozleptával občany, mařil budovatelská úsilí ve Vyhnanicích a v okrese; pozice třídního nepřítele nechtěl vstoupit do JZD, vyjádřil svůj názor na politiku, jeho předek bojoval proti bolševikům v Rusku, označován za kulaka 5. individuální řešení
Zdroje: URBAN, Jiří. Vyhnanice a jejich role v počátcích kolektivizace. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. Praha: Odbor archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra České republiky, 2012, č. 1. ISSN 1802-8241. s. 23-41 Pokud není uvedeno jinak, jedná se o autorskou práci.