Zítra to spustíme historická meditace o pěti dějstvích 1988
OSOBY RAŠÍN RAŠÍNOVÁ TUSAR TELEFONISTKA PENÍŽEK SCHEINER BENEŠ ČVANČARA GEISTLICH KOPECKÝ HEREC A HEREČKA A HEREC B HEREČKA B HEREC C HEREČKA C HEREČKA D DAV
PRVNÍ DĚJSTVÍ Je tma. Náhle začne zvonit telefon. Scéna se zvolna osvětluje. Uprostřed je psací stůl s židlí, na něm mnoho papírů a telefon; poblíž stolu je fotel s menším stolkem, na němž je rovněž telefon. V tomto středu scény sice zatím nikdo není, ale všichni herci jsou přítomni: sedí či postávají na periferii scény, případně v hledišti. Telefon chvíli zvoní, pak herec, který bude hrát Rašína, přistoupí k psacímu stolu, usedne a zvedne sluchátko. RAŠÍN (do telefonu) Rašín (Některý z herců vytáhne odkudsi sluchátko a hraje Tusara) TUSAR (do telefonu) Tady Tusar RAŠÍN (do telefonu) Buďte zdráv, příteli! Tak co se děje? Povídejte HEREC A (k publiku) Takhle to bylo sice podle svědectví samotného Rašína, ale zdá se, že se mýlil; je poměrně dobře doloženo, že nevolal Tusar Rašína, ale Rašín Tusara HEREČKA A (k publiku) Hovory z Vídně byly totiž odposlouchávány, zatímco hovory z Prahy nikoli. HEREC A (k publiku) A proto využil prý Tusar nahodilého rozhovoru s Hodačem a požádal ho, aby co nejrychleji sehnal Švehlu nebo Rašína a vyřídil jim, aby ho to jest Tusara ihned zavolali. Hodač stihl doma Rašína, vyřídil mu to a rozhovor začal tedy s větší pravděpodobností takto (Rašín položí sluchátko, ihned ho ale zase zvedne a vytočí číslo. Některá z hereček si vezme od Tusara sluchátko a hraje Telefonistku) TELEFONISTKA (do telefonu) Centrála RAŠÍN (do telefonu) Slečno, spojte mě, prosím, ihned s Vídní. Tady Rašín TELEFONISTKA (do telefonu) Chcete pana doktora Tusara, viďte? RAŠÍN (do telefonu) Ano TELEFONISTKA (do telefonu) Myslím, že ještě bude v kanceláři, před chvílí ho totiž volal pan doktor Hodač RAŠÍN (do telefonu) Vím o tom TELEFONISTKA (do telefonu) Zkusím vás spojit co nejrychleji. Kdy to praskne? RAŠÍN (do telefonu) Dočkáte se (Rašín drží sluchátko a čeká. K fotelu přistoupí herečka, která bude hrát Rašínovou, usedne, sejme zvolna sluchátko druhého aparátu a rovněž čeká) HEREČKA A (k publiku) Paní Karla Rašínová píše ve své vzpomínce na tento rozhovor, že ho poslouchala jako i jiné důležité mužovy hovory u druhého aparátu HEREC A (k publiku) Jak zasvěcenější z vás už určitě pochopili, snažíme se tu rekonstruovat, co se dělo v bytě doktora Aloise Rašína v noci z 27. na 28. října 1918. Historickou rekonstrukci budeme ovšem kombinovat s vlastními výmysly, ale nemusíte se bát, že vneseme do vašeho historického vzdělání zmatek: vždy zavčas a jasně upozorníme, co se opravdu stalo a co jsme si vymysleli (Telefonistka předá rychle sluchátko Tusarovi) TUSAR (do telefonu) Hier Reichsrat, Tusar am Apparat RAŠÍN (do telefonu) Tady Rašín
TUSAR (do telefonu) To je výborné, že voláte, příteli. Dějí se velké věci! RAŠÍN (do telefonu) Povídejte! TUSAR (do telefonu) Dnes odpoledne ke mně přišel plukovník generálního štábu Ronge RAŠÍN (do telefonu) Ronge? Ten Ronge, co byl v našem procesu militärwissenschaftlicher Sachverständiger? HEREC A (k publiku) Je míněn proces s doktorem Kramářem a společníky z roku 1916, v němž byl Rašín odsouzen k trestu smrti TUSAR (do telefonu) Přesně ten! RAŠÍN (do telefonu) To je ovšem naprostá Bedřichova stvůra, náš vášnivý nepřítel! TUSAR (do telefonu) Já vím. No a právě tenhle Ronge s vědomím císařovým mě požádal, aby čeští poslanci odjeli na frontu a působili na vojáky, aby ještě aspoň několik dní frontu udrželi. Jde o záchranu válečného materiálu v hodnotě několika miliard. Vojáci totiž houfně odcházejí z bojiště, protiví se rozkazům a jediní, kdo by jim mohli dát ještě morální sílu, jsou prý čeští poslanci! Válka je prohraná, říkal, bude uzavřen mír, jde jen o několik dnů RAŠÍN (do telefonu) To je fantastické! Když jde tento člověk k českým poslancům prosit o pomoc, pak to musí prasknout každou chvíli! Co jste mu řekl? TUSAR (do telefonu) Odpověděl jsem podle našeho ujednání: že bychom byli ochotni pomoct při ústupu vojsk jen za předpokladu, že bude Rakousko nejprve kapitulovat RAŠÍN (do telefonu) Správně! Myslím, že kapitulaci můžeme čekat v několika hodinách! TUSAR (do telefonu) Je to dost pravděpodobné, protože ještě během Rongeho návštěvy sem přiběhl nějaký další důstojník generálního štábu s tím, že se to musí provést ihned, nejde prý už o dny, ale o hodiny, rozklad v armádě se prý úžasně šíří RAŠÍN (do telefonu) Moc vám za ty zprávy děkuji, zařídíme se tady podle toho! TUSAR (do telefonu) Ten Ronge šel s mou odpovědí k císaři, možná se tu ještě objeví RAŠÍN (do telefonu) Klidně mi volejte v jakoukoli hodinu, nebudu dnes už beztak spát TUSAR (do telefonu) Nezapomeňte, že vás čeká zítra asi perný den! RAŠÍN (do telefonu) Nemějte strach, zvládneme to! Na shledanou! TUSAR (do telefonu) Na shledanou! (Herec hrající Tusara odloží někam sluchátko. Rašín a Rašínová položí současně sluchátka, pohlédnou na sebe, vzrušeně vyskočí, běží k sobě a obejmou se) RAŠÍN Karličko moje! RAŠÍNOVÁ Ach, Lojzo HEREC A (k publiku) Nemáme ověřeno, zda paní Karla Rašínová oslovovala svého muže v soukromí opravdu Lojzo v dané době a u dané společenské vrstvy bychom to spíš nepředpokládali nicméně dovolili jsme si tuto licenci ve snaze najít soudobému člověku srozumitelný výraz radosti obou manželů HEREČKA A (k publiku) Paní Rašínová píše totiž ve své vzpomínce doslova:
rozechvění mého muže i moje bylo tak nesmírné, že na spaní nebylo by bývalo ani pomyšlení HEREC A (k publiku) A opravdu: ze všeho, co se nám o této noci podařilo zjistit, jednoznačně vyplývá, že manželé Rašínovi vskutku nespali. Bezpečně přitom víme, že doktor Rašín po hovoru s Tusarem zvolal důležitou větu RAŠÍN (zvolá) Zítra to spustíme! (Přítomní herci se promění v Dav. Zaplní rychle scénu, zpívají píseň Hej, Slované a přitom se radostně hemží po jevišti) DRUHÉ DĚJSTVÍ Scéna se vyprázdní, herci zaujmou svá původní místa. Rašín s Rašínovou se objímají, pak od sebe odstupují. HEREČKA A (k publiku) Doktor Alois Rašín byl v této době faktickým motorem práce předsednictva Národního výboru. A byl to právě jeho večerní rozhovor s Tusarem, co ho přivedlo k přesvědčení, že následující den to jest v pondělí 28. října bude Rakousko-Uhersko kapitulovat a že týž den musí Národní výbor přijmout do svých rukou svrchovanou moc v samostatném československém státě, tedy tento stát na domácí půdě vyhlásit, veškerou veřejnou správu převzít, a proměnit tak v reálnou skutečnost to, co bylo krátce předtím provedeno de iure, když dohodové mocnosti uznaly Československou národní radu v Paříži za legitimního reprezentanta budoucího československého státu HEREC B (k publiku) Jak si asi Rašín v tuto chvíli založení státu konkrétně představoval? Co mínil vlastně 28. října udělat?
HEREČKA A (k publiku) Nevíme bohužel, o čem spolu Rašínovi v noci hovořili. Zkusme si však na toto téma zaspekulovat! RAŠÍNOVÁ Aloisi HEREC B (k publiku) První náraz radosti opadl, vracíme se tady k pravděpodobnějšímu oslovení RAŠÍN Copak? RAŠÍNOVÁ Co konkrétně uděláte? Máš nějaký plán? RAŠÍN Karličko, tohle je revoluce! Copak se dá revoluce nějak přesně naplánovat? RAŠÍNOVÁ Já vím, ale přece jen RAŠÍN Především zavolám Scheinerovi, aby přes noc zmobilizoval sokoly. Jakmile lidi uvidí na ulicích jejich hlídky po dlouhé době zase v krojích pochopí ihned, co se děje. A zároveň to bude určitá záruka veřejného pořádku. Nemělo by dojít k zbytečným násilnostem nebo nedůstojným činům. Musíme hned první den celému světu ukázat, že si zasloužíme svobodu, kterou nám Masaryk s legiemi vybojoval HEREČKA A (k publiku) Tohle pořád ještě není pouhý výmysl. Nejenže tyto věci Rašín několikrát v různých jiných chvílích a souvislostech skutečně řekl, ale navíc se jeho předpoklad plně potvrdil: role, kterou sehráli sokolové, skutečně přispěla k důstojnému průběhu 28. října RAŠÍNOVÁ Přítomnost sokolů na ulicích ovšem j eště stát nezaloží RAŠÍN To jistě ne. Mluvím jen o tom, co udělám nejdřív. Ostatně zkusím zavolat Scheinera hned (Rašín jde ke svému psacímu stolu, zvedá sluchátko a vytáčí číslo. Nikdo telefon nebere; Rašín sluchátko opět pokládá) RAŠÍNOVÁ A co dál? RAŠÍN Na osmou ráno svolám schůzku předsednictva ke Švehlovi. Tam řeknu, co vím od Tusara, a navrhnu, abychom začli přebírat státní správu RAŠÍNOVÁ Nebude chtít Švehla počkat, až bude kapitulace opravdu vyhlášena? Víš přece, jak je opatrný RAŠÍN Stříbrný a Soukup budou souhlasit ihned, vždyť by se zesměšnili, kdyby teď byli pro vyčkávání, když už před čtrnácti dny to chtěli rozjet. Pokud jde o Švehlu, věřím na jeho nos. Určitě vycítí, že situace dozrála HEREC B (k publiku) Rašín však mohl říct i něco jiného. Třeba RAŠÍN Kdyby to vypadalo na potíže, budu trochu blufovat. Řeknu prostě, že Rakousko už kapitulovalo a že to během několika hodin vstoupí v obecnou známost HEREČKA A (k publiku) Jak probíhala ranní schůzka předsednictva, nevíme; čtyři národní vůdcové, kteří ho tehdy tvořili, byli později v některých věcech dost skoupí na slovo. I proto bylo ostatně po letech tolik různých dohadů a diskusí o jejich postupu. Nesporné je jedno: že ihned po své krátké ranní schůzce si začli počínat tak, jako by kapitulace Rakouska, po níž chtěli stát vyhlásit, byla už skutečností. Jestli bylo nutné, aby Rašín na ranní schůzce tak či onak někoho získával, anebo zda to byla od prvního okamžiku shodná vůle všech, jak tvrdí Soukup, tedy nevíme a těžko se to už někdy dozvíme RAŠÍNOVÁ Budou-li všichni pro, co konkrétně uděláte? RAŠÍN Švehla se Soukupem mají jít v devět převzít Válečný obilní ústav. Půjdou tam a provedou jen malou změnu v režii: nebudou ho přebírat
jen jménem Národního výboru na základě nějaké rakouské směrnice o účasti Národního výboru na řízení zásobování nebo nějaké dohody s Vídní či s vojáky, ale převezmou ho prostě jménem nového státu a nechají si na místě složit slib. Kdo má v ruce zásobování, ten už má po čertech důležitý kus moci! Vždyť ani vojáci proti nám nic nesvedou, nebudou-li mít co jíst! HEREČKA A (k publiku) Jak několik očitých svědků potvrzuje, 28. října v devět hodin převzali Válečný obilní ústav Švehla se Soukupem skutečně už jménem nového státu. HEREC B (k publiku) Jeho vznik nebyl sice v tu chvíli ještě nikým veřejně vyhlášen, nicméně převzetí obilního ústavu pod jeho správu bylo prvním a velmi důležitým projevem jeho rodícího se bytí RAŠÍNOVÁ A co budeš dělat ty? RAŠÍN Půjdu do redakce Národních listů, kde budu čekat na zprávy z Vídně, dávat příslušné pokyny a jednat se Scheinerem vidíš, Scheiner! (Rašín jde opět ke svému psacímu stolu, zvedá sluchátko a vytáčí číslo. Nikdo telefon nebere; Rašín sluchátko opět pokládá) Kde ten chlap vězí? RAŠÍNOVÁ A potom? RAŠÍN Představuji si to tak, že někdy kolem půl jedenácté by se celé předsednictvo znovu sešlo v Obecním domě, odkud bychom jeli k místodržiteli a za Schónbornem. Oběma oznámíme, že od této chvíle je Národní výbor vedoucím orgánem samostatného československého státu, a požádáme je, aby nám buď složili slib a plně se nám podřídili, anebo aby své funkce opustili HEREČKA A (k publiku) To všechno se 28. října v podstatě také stalo. Asi ve čtvrt na deset se pak v redakci Národních listů Rašín dozvěděl o Andrássyho nótě HEREC B Pokud nevíte, co to je, buďte klidní: v pravou chvíli vám to vysvětlíme HEREČKA A (k publiku) Rašín později řekl korespondentovi Národních listů ve Vídni Penížkovi RAŠÍN (k herci hrajícímu Penížka) Víte-li pak, Penížku, že poslední podnět k převratu jste dal vy? PENÍŽEK Jak to? RAŠÍN Když jste volal po deváté do redakce zprávu o Andrássyho nótě, byl jsem zrovna tam a ta zpráva, kterou jsem ostatně očekával, mi byla definitivním signálem ke startu HEREČKA A (k publiku) V jistém smyslu měl Rašín pravdu, přesně tento definitivní signál očekával a vše s ohledem na jeho brzký příchod chystal. V jistém smyslu však přece jen přesný není: když se s nótou seznamoval, probíhalo už přebírání obilního ústavu jménem nového státu; odstartováno tedy bylo tak říkajíc ještě před signálem. Co by se bylo dělo nebýt Andrássyho nóty později, lze těžko říct; možná by i přesto šli vůdcové na místodržitelství, možná nikoli. Rozhodně by ale bez nóty nebylo spontánního vystoupení lidu, na jehož pozadí své kroky vůdcové pak podnikali RAŠÍN Hned jsem začal telefonovat HEREC B (k publiku) Paní Rašínová později píše RAŠÍNOVÁ Někdy po deváté zazvonil u nás telefon
(Telefon zazvoní; Rašínová vezme sluchátko. Do telefonu) Rašínová RAŠÍN (vezme sluchátko u svého telefonu) Rakousko kapitulovalo! Jsi první, komu to sděluji. Spěchám. Pojedeme převzít místodržitelství RAŠÍNOVÁ (do telefonu) To je nejdůležitější událost v našich dějinách za posledních tři sta let! Jsem tak šťastná, že budeš u toho! (Oba pokládají svá sluchátka) Pamatuji si velmi dobře tuto rozmluvu, protože bylo a je mou největší hrdostí, že jsem byla první, kdo se to od mého muže dozvěděl HEREČKA A (k publiku) O průběhu 28. října bylo napsáno mnoho knih, vydána četná svědectví a rozpoutáno mnoho debat. Rekonstruovat tento den však není naštěstí naším dnešním úkolem. Vraťme se tedy opět k jeho předvečeru, přesněji řečeno do noci, která mu předcházela. Rašín měl zřejmě v hlavě relativně přesný plán akcí vždyť o tom všem musel přemýšlet měsíce, ne-li léta! a zvědavost své ženy jistě uspokojil. Stěží však mohl odstranit její přirozené obavy o jeho život RAŠÍNOVÁ Není to, Aloisi, přece jen dost riskantní podnik? Pro tebe, pro vás, pro všechno obyvatelstvo? Nezapomeň, že pořád ještě mají v Praze posádku RAŠÍN Nikdy jsem ti netajil, Karlo, že se vydávám v nebezpečí života. Ale když jde o národ, na jedinci přece nezáleží. Stojíme před historickým úkolem, kterého se musíme odvážit, a to přesto, že nemáme a nemůžeme mít předem zaručeno, že se nám to podaří okamžitě a bez obětí splnit. Pokud jde o armádu, spoléhám na Scheinera aha, Scheiner! (Rašín jde opět ke svému psacímu stolu, zvedá sluchátko a vytáčí číslo. Herec, který bude hrát Scheinera, vezme odněkud sluchátko a ozve se) SCHEINER (do telefonu) Tady Scheiner RAŠÍN (do telefonu) Konečně! SCHEINER (do telefonu) Teprve teď jsem dorazil z Národního výboru, omlouvám se! Máte už zprávy z Vídně? RAŠÍN (do telefonu) Ano. Rozhodnutí padlo, všechny Wilsonovy návrhy jsou přijaty! Jsme svobodni! HEREC B (k publiku) Takto Rašínův telefonát popisuje Scheiner, ale my dost pochybujeme, že by Rašín v neděli večer tak suverénně tvrdil Scheinerovi, že Rakousko už kapitulovalo. Přičtěme tu formulaci na vrub Scheinerovu sokolskému vzletu a přidržme se raději verze, která vyplývá ze vzpomínek Rašínových RAŠÍN (do telefonu) Mluvil jsem s Tusarem, vypadá to, že během několika hodin bude Rakousko kapitulovat. Připravte si sokolstvo, ráno ať vyjdou hlídky do ulic a vše nechť se děje podle projednaného plánu SCHEINER (do telefonu) Rozumím, všechno hned zařídím. RAŠÍN (do telefonu) Spoléhám na vás a o ulici se nebojím. Co ale uděláme, když se vláda nebo Němci nebo komunisté postaví proti nám a dojde ke srážce? Máte dost prostředků k brannému odporu? SCHEINER (do telefonu) Zbraní máme zatím poskrovnu. Ale jsme připraveni okamžitě zabírat vojenské zásoby a munici RAŠÍN (do telefonu) Možná zajdeme zítra i za generály a nějak jim vysvětlíme, jak zbytečné by bylo v tomto okamžiku každé další prolévání krve. Kdyby něco, jsem celou noc vzhůru. Uvidíme se v devět v redakci
SCHEINER (do telefonu) Víte, co mě mrzí? RAŠÍN (do telefonu) Copak? SCHEINER (do telefonu) Že se toho všeho nedožil starý mocnář! (Oba se zasmějí; herec, který hrál Scheinera, někam odloží sluchátko; Rašín také položí telefon. Pauza) RAŠÍNOVÁ Neměl by sis přece jen na chvilku zdřímnout? Telefon můžu hlídat já RAŠÍN Jsi hodná, ale mám ještě práci RAŠÍNOVÁ Jakou? RAŠÍN Musím napsat zákon o zřízení státu (Přítomní herci se promění v Dav. Zaplní rychle scénu, zpívají a přitom se radostně hemží po jevišti) DAV (zpívá) Narodil se český stát, radujme se, zhynul rakouský majestát, veselme se TŘETÍ DĚJSTVÍ Scéna se vyprázdní, herci zaujmou svá původní místa. V centru scény je pouze Rašín. Sedí u psacího stolu a něco koriguje. HEREC B (k publiku) Z iniciativy Maffie už delší dobu pracovala tajně komise, připravující ústavu a první zákony nového státu. Rašín byl jejím členem, a když v noci na 28. říjen psal první zákon státu, mohl se opřít o texty, jež tato komise připravila, především o elaboráty doktora Ferdinanda Pantůčka, dvorního rady nejvyššího správního soudu ve Vídni (Přichází Rašínová a nese Rašínovi šálek čaje) RAŠÍN Díky RAŠÍNOVÁ Jak ti to jde? RAŠÍN Mám to v podstatě hotové RAŠÍNOVÁ Cože? Tak rychle? RAŠÍN Přečetl jsem si Pantůčkovy podklady a pár dalších věcí a rozhodl jsem se nakonec pro text co nejstručnější (Rašín ukazuje Rašínové papír, který má před sebou) RAŠÍNOVÁ To je celé? RAŠÍN Jo RAŠÍNOVÁ Nikdy bych nevěřila, že se dá na polovině stránky založit stát! RAŠÍN V revoluční době jde leccos. Mám ti to přečíst? RAŠÍNOVÁ Samozřejmě! RAŠÍN (čte) Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje: Článek I. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou národní radou v Paříži jako orgánové jednomyslné vůle národa. Než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor. Článek II. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti. Článek III. Veškeré úřady samosprávné státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní, župní a obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosud platných zákonů a
nařízení. Článek IV. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem. Článek V. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedlo. Dáno v Praze, dne 28. října 1918. HEREC B (k publiku) Tento svůj návrh přečetl Rašín 28. října vpodvečer na plenárním zasedání Národního výboru v Obecním domě, které ho jednomyslně schválilo HEREČKA B (k publiku) Po několika menších textových úpravách HEREC B (k publiku) A vydalo jako první zákon Československého státu. Samostatný stát byl tedy oficiálně v Praze vyhlášen 28. října večer, nicméně ve chvíli svého vyhlášení měl za sebou už důležitý kus dějin, tvořených bohatstvím událostí, které se během prvního dne jeho existence staly RAŠÍNOVÁ Proč tam není, že to bude republika? RAŠÍN Dokud se Kramářova delegace v Ženevě nedomluví s Benešem, nemůžeme my zde přece sami od sebe státní formu určovat! Ten stát vzniká dík svému uznání vítěznými dohodovými mocnostmi a dík uznání své zahraniční vlády bez ní nebo dříve než ona nebo bez dorozumění s ní nemůžeme proto o státní formě rozhodovat. Samozřejmě, že to bude republika, ale my teď prostě nemáme právo to vyhlásit, tím bychom mohli podrazit Masaryka. Nejen kompetenčně, ale možná i věcně: co když mají venku nějaké závazky konstitučněmonarchistického rázu? HEREC B (k publiku) Takto v úplné vzájemné shodě by na otázku paní Rašínové odpověděli zřejmě všichni domácí političtí předáci. Přitom ale už deset dní předtím byla vydána slavná Washingtonská deklarace, v níž je Československo prohlášeno za republiku a v níž jsou dokonce konkretizovány různé ústavní principy této republiky. Vzniká tedy otázka: cožpak to doma nikdo nevěděl? Anebo to věděli, ale přesto chtěli z nějakých důvodů raději počkat na výsledky jednání delegace Národního výboru v Ženevě? Anebo tu hrály roli ještě jiné věci? Třeba obava, že předčasně vyslovené slovo republika by mohlo přece jen ještě vyprovokovat nějaký vojenský odpor hroutící se monarchie? HEREČKA B (k publiku) Přiznáváme se, že jsme v žádném historickém pramenu nenalezli uspokojivou odpověď na tuto otázku. Nejpravděpodobnější se nám zdá, že text Washingtonské deklarace prostě nebyl 28. října v Praze ještě nikomu znám (Vtom zazvoní telefon. Rašín k němu rychle přistoupí a zvedne sluchátko; sluchátko u svého aparátu zvedne rovněž Rašínová) RAŠÍN (do telefonu) Rašín (Herec hrající Tusara vytáhne odkudsi sluchátko a mluví) TUSAR (do telefonu) Tady Tusar. Volám, abych později už nerušil. Nikdo nepřišel, zdá se, že tu díru zase ucpali RAŠÍN (do telefonu) Naopak, spíš pochopili marnost toho podniku! Já tady rozběhl už všechny přípravy, jsem si jist, že zítra to praskne HEREC B (k publiku) Volal Tusar z Vídně, telefon byl tedy odposloucháván. Tusar na to bral, jak patrno, ohled. Rašín však zřejmě usoudil, že v tuto chvíli je to už zbytečné
RAŠÍN (do telefonu) Na spánek nemám ani pomyšlení, volejte kdykoli, dozvíte-li se něco TUSAR (do telefonu) Dobře. Tak držím palce! RAŠÍN (do telefonu) Díky. Na shledanou (Herec, který hrál Tusara, odloží někam sluchátko. Rašín a Rašínová rovněž položí sluchátko. Pauza) RAŠÍNOVÁ Aloisi RAŠÍN Hm RAŠÍNOVÁ Můžu se tě na něco zeptat? RAŠÍN Jistě. RAŠÍNOVÁ Ruku na srdce RAŠÍN Už ji tam mám RAŠÍNOVÁ Že jsi docela rád, že je starý pán momentálně v té Ženevě? RAŠÍN Karličko, prosím tě RAŠÍNOVÁ Neříkej, že ne! HEREČKA B (k publiku) Tuto otázku paní Rašínové jsme si vymysleli. Ale měli jsme k tomu svůj důvod: není totiž vyloučeno, že někteří mladší předáci politických stran zastoupených v předsednictvu to jest především Stříbrný a Rašín poslali své zasloužilé šéfy to jest Kramáře a Klofáče do Ženevy docela rádi. Ne snad že by toužili po zásluhách, které by jinak sklidili hlavní vůdcové stran, ale prostě proto, že neklidné jeviště volalo po dynamičtějších aktérech. Rašínovi ovšem pro jistotu žádnou odpověď na otázku jeho ženy do úst nevkládáme RAŠňNOVÁ Vždyť já vím, že nejsi osobně ctižádostivý, z toho tě přece nepodezírám! A vůbec jsem na tebe hrdá! Naši potomci tě budou jednou nazývat mužem 28. října! (Rašín se zasměje, přistoupí k Rašínové a obejme ji. Přítomní herci se promění v Dav. Zaplní rychle scénu, zpívají píseň Lví silou, vzletem sokolím a přitom se radostně hemží po jevišti) ČTVRTÉ DĚJSTVÍ Scéna se vyprázdní, herci zaujmou svá původní místa. V centru scény se objímají Rašín a Rašínová. Po chvilce od sebe odstoupí. HEREČKA B (k publiku) Z naší dosavadní rekonstrukce by mohl vyplývat dojem, že 28. říjen učinili dnem převratu pouze a jen doma přítomní
národní vůdcové, Švehla, Rašín, Soukup a Stříbrný, kteří se prostě očekávajíce právem rakouskou kapitulaci rozhodli toho dne převrat provést. Nebyli bychom však právi faktům, kdybychom aspoň stručně nepřipomněli i druhého tvůrce převratu: totiž lid. V dramatických diskusích o tom, kdo byl skutečným tvůrcem 28. října, se později objevil dokonce názor, který tu musíme zmínit přesto, že nás donutí opět přeskočit z noci, kterou se zabýváme, o několik hodin dopředu. Podle tohoto názoru HEREC C (k publiku) Zastávaného například ředitelem tiskárny Národní politiky Geistlichem HEREČKA B (k publiku) Nastal převrat 28. října zcela nezávisle na jakémkoli plánu či organizaci, byl zčásti dílem náhody, zčásti věcí nedorozumění a z největší části výrazem už nezadržitelné potřeby lidu, která náhodou našla pravé lidi na pravém místě HEREC C (k publiku) Čímž se pochopitelně myslí jiní lidé než vůdcové. Ti prý vlastně jen improvizovaně uskutečňovali spontánní rozhodnutí občanů, jednajíce tak říkajíc pod tlakem ulice HEREČKA B (k publiku) Kdo byli tedy oněmi pravými lidmi na pravém místě? (Tři z herců předstoupí a hrají Beneše, Čvančaru a Geistlicha) ČVANČARA Například my! BENEŠ Jsem šéfredaktor Národní politiky Václav Beneš, tohle je tajemník našeho listu Čvančara a to je ředitel naší tiskárny Geistlich. 28. října v deset hodin dvacet minut přišla do naší redakce Andrássyho nóta RAŠÍNOVÁ V té době manžel s ostatními už jel přebírat místodržitelství! HEREC C (k publiku) Hrabě Andrássy byl rakouskouherský ministr zahraničí HEREČKA B (k publiku) Ta nóta, pokud to nevíte, byla napsána podivuhodně mnohoznačným způsobem: Rakousko v ní sice souhlasilo se všemi podmínkami, na něž vázal prezident Wilson jakékoli jednání o příměří, zároveň v ní ale nijak výslovně nekapitulovalo. Prostě se jen tvářilo jako způsobilé jednat o příměří, a tím pádem i o obsahu Wilsonových požadavků, včetně toho, že Čechoslováci si mají sami určit způsob svého dalšího státního života. Opírajíc se o federalizační manifest císaře Karla, mínilo tím Rakousko zřejmě, že bude s dohodovými státy jako jejich pravý, byť poražený partner a zároveň se svými národy jednat o ustavování národních států a jakýmsi způsobem tomuto ustavování patronovat, nepochybně v tiché naději, že to zachrání monarchii aspoň jako nějaký víceméně symbolický střechový útvar, nad nově vzniklými státy se vznášející. Důležitější však, než jak byla nóta míněna, je, jak byla pochopena GEISTLICH Když to Beneš přečetl, běžel ihned ke Čvančarovi a řekl mu BENEŠ (ke Čvančarovi) Tak je všemu konec, je příměří! GEISTLICH Já si ihned vzpomněl, že už dva roky ukrývám červený nápis Příměří. Říkám to Čvančarovi a on zvolá ČVANČARA (zvolá) Tak to okamžitě vyvěste dole na tabuli! A ať vystrčí z okna červenobílé prapory! HEREČKA B (k publiku) Jinými slovy tito pánové, tak jako celý národ včetně svých vůdců, vysvětlili si Andrássyho nótu po svém: jako definitivní porážku Rakouska, konec války a svobodu pro Čechy a Slováky. Zároveň
se ale domnívali, že národ mohl nótu takto pochopit hlavně dík tomu, že mu ji oni svou cedulí a svými prapory v tomto smyslu prezentovali. V jistém ohledu, jak uvidíme, mají pravdu. Na druhé straně se nám nechce věřit, že nebýt jejich cedule, prošla by nóta u národa bez povšimnutí (Beneš, Čvančara a Geistlich mezitím vyvěsili na scéně plakát s nápisem Příměří a rozvěsili prapory) BENEŠ Geistlichova cedule byla tedy ihned vyvěšena a prapory jako vůbec první ten den na budově Národní politiky zavlály čímž byla de facto zapálena rozbuška GEISTLICH A pak už to šlo samo! ČVANČARA Kolemjdoucí se samozřejmě zastavovali znovu a znovu nápis četli dohadovali se čekali na další podrobnosti zpráva se rychle šířila vzrušení narůstalo lidí přibývalo hlouček se rychle měnil v dav (Herci se postupně scházejí na scéně, hledí na plakát, tiše se o něm dohadují, vzrušení roste, hrají Dav. Po chvilce se z hloučku vynoří herec, který bude hrát Kopeckého, má hůl, jde do popředí a obrací se ke všem přítomným) KOPECKÝ A v tom okamžiku, když dovolíte, jsem sehrál svou nezastupitelnou roli já. Vůbec totiž není jisté, zda by bez mého zásahu měla cedule na Národní politice ten dalekosáhlý historický význam, který měla a jehož jedinými strůjci se pánové z Národní politiky zřejmě cítí být. Ale abych se nejprve představil: jsem staroměstský obchodník zeleninou František Kopecký. Šel jsem 28. října kolem desáté hodiny ze svého domova v Havelské ulici přes Václavské náměstí k nádraží Františka Josefa dnes Wilsonovu HEREC C (k publiku) Dnes Hlavnímu KOPECKÝ Protože jsem chtěl jet za obchodem na Novobydžovsko. Proto jsem byl také vyzbrojen holí, která se mi pak nečekaně osvědčila jako dirigentský instrument HEREČKA B (k publiku) Nepodařilo se nám zjistit, proč museli tehdy jezdit zelináři na Novobydžovsko vyzbrojeni holí KOPECKÝ Když jsem míjel budovu Národní politiky, vidím hlouček lidí, přistoupím k nim a čtu, že je příměří. A tu mi bleskne hlavou: jsme tedy svobodni! Vzápětí jsem svou myšlenku zvolal mohutným hlasem. (Zvolá) Jsme svobodni! Všichni na mne pohlédli (Dav pohlédne překvapeně na Kopeckého, pak začne přitakávat) DAV Ano! To je pravda! Jsme svobodni! (Kopecký začne volat hesla, mává holí, Dav se k němu přidává) KOPECKÝ a DAV (volají) Jsme svobodni! Jsme svobodni! Jsme svobodni! Jsme samostatni! Jsme samostatni! Jsme samostatni! Ať zhyne Rakousko! Ať zhyne Rakousko! Ať zhyne Rakousko! Pryč s Habsburky! Pryč s Habsburky! Pryč s Habsburky! Ať žije Masaryk! Ať žije Masaryk! Ať žije Masaryk! Ať žije Wilson! Ať žije Wilson! Ať žije Wilson! Jsme svobodni! Jsme svobodni! Jsme svobodni! (Dav se ztiší, zformuje do průvodu a veden Kopeckým obchází v kruhu jeviště) KOPECKÝ Rozneslo se to rychle a Václavské náměstí bylo brzy plné. Vedl jsem hlavní průvod, po celý den určoval jeho směr i hesla, dirigoval. Když jsem se pozdě večer vrátil domů, byla má mladičká žena velmi zneklidněna a já byl zcela ochraptělý. Byl to tedy především mnou
stržený lid, kdo provedl převrat. Vůdci jen úředně uskutečnili to, co jsme vyhlásili my, prostí lidé z ulice. Po nás ale nábřeží nepojmenovávají RAŠÍNOVÁ To nábřeží jste si mohl odpustit, pane Kopecký! Padnete-li mučednickou smrtí jako můj muž, možná po vás také něco pojmenují! Dlouho se po něm ostatně nejmenovalo. Ale o to teď nejde. Mohu konkrétně doložit (Dav se zastaví v kruhu kolem Rašínové a naslouchá) že politické kroky, které můj muž a jeho přátelé 28. října provedli a které vedly k ustavení státu, byly napřed připraveny a promyšleny a že i 28. říjen byl jako okamžik převratu určen předtím, než se lid dozvěděl o Andrássyho nótě a povstal. Vůdcové tuto nótu přitom očekávali a s reakcí, kterou v obyvatelstvu vyvolá, přímo počítali. Proč by jinak bylo například už v noci zmobilizováno sokolstvo? Proč by býval můj muž už v noci psal zákon o zřízení státu? Proč by předsednictvo jelo na místodržitelství už v době, kdy pan Kopecký teprve četl ceduli na Národní politice? DAV (skanduje) Ať žije Rašín! Ať žije Rašín! Ať žije Rašín! HEREC C (k publiku) Paní Rašínová byť samozřejmě jinými slovy a nikoli v osobní polemice s panem Kopeckým skutečně po letech vystoupila na obranu politických vůdců, když byly jejich zásluhy zpochybňovány. Pánové z Národní politiky a pan Kopecký v diskusích o 28. říjnu rovněž veřejně vystoupili, i když své zásluhy nezdůrazňovali což platí hlavně o panu Kopeckém tak vyhroceně, jak jsme to z dramatických důvodů předvedli zde my HEREČKA B (k publiku) Oč památnějším dnem se 28. říjen v obecném povědomí stával, o to víc lidí se hlásilo o uznání svých zásluh a protestovalo proti přeceňování zásluh jiných; rok co rok, když se blížilo výročí, vynořovali se noví svědkové, aktéři i analytici. My tuto celou odbočku uzavřeme poměrně prostým, nicméně podle nás nejpravděpodobnějším dohadem: jak už to v historii bývá, pravda byla zřejmě někde uprostřed lid by nebyl ničím bez vůdců a vůdcové by nebyli ničím bez lidu; zásluhy měly samozřejmě obě složky: nevídané spontánní vystoupení lidu bylo v dané chvíli hlavní oporou politických aktů domácích vůdců a politické akty vůdců byly zase tím jediným, co mohlo v danou chvíli proměnit vůli lidu v politickou skutečnost samostatného Československa KOPECKÝ (začne zpívat) Kde domov můj, kde domov můj (Dav se přidá ke Kopeckému, všichni vážněstojí a zpívají českou hymnu)
PÁTÉ DĚJSTVÍ Když je dozpíváno, scéna se rychle vyprázdná herci zaujmou svá původní místa, v centru scény zůstávají pouze Rašín a Rašínová. On sedí ve fotelu; ona na zemi u jeho nohou, hlavu složenou do jeho klína; oba hledí zamyšleně před sebe. HEREC C (k publiku) Zvolna se blíží ráno 28. října. Pan Kopecký spí ještě sladkým spánkem spořádaného občana rakousko-uherské monarchie, ještě neochraptělého a ještě netušícího, co mu zabrání odjet nazítří za obchodem na Novobydžovsko. Doktor Rašín vyložil ženě, co zítra zamýšlí dělat, a napsal první zákon nového státu. On i jeho paní bdí. Na co asi oba myslí? RAŠÍNOVÁ Na co myslíš? RAŠÍN Budeš se divit, ale na tebe RAŠÍNOVÁ Na mne? Teď? RAŠÍN Vzpomněl jsem si, jak jsi mě poprvé navštívila v Móllersdorfu a jak jsi byla nešťastná z mého zuboženého stavu RAŠÍNOVÁ Vypadal jsi hrozně! Jak sis na to teď, prosím tě, vzpomněl? RAŠÍN Ani nevím HEREC C (k publiku) Je velmi pravděpodobné, že během této dlouhé noci, snad nejdůležitější v jeho životě, se aspoň jednou prohnaly Rašínovi hlavou vzpomínky na některé důležité chvíle jeho života, tak či onak spojené s jeho celoživotním politickým dílem jako třeba na dávný proces s Omladinou, kdy soudní síň kompletně zaplnila policie s bodáky, na rozsudek smrti v procesu s Kramářem, na setkání s hladem a smrtí v mtillersdorfské věznici. Musel si totiž uvědomovat, že se právě začíná naplňovat ideál, k němuž se po celý život upínal a kterému tolik obětoval HEREČKA C (k publiku) A je rovněž velmi pravděpodobné, že si musel uvědomit, jak důležitou a věrnou oporu měl vždycky ve své ženě HEREC C (k publiku) Byl to ovšem člověk velmi zdrženlivý, pokud jde o vyjevování vlastních citů, proto jsme se domnívali, že stěží asi řekl v tomto směru nahlas své ženě víc, než kolik před okamžikem řekl. Vždycky byl ostatně orientován spíš k budoucnosti než k minulosti; tím spíš musela budoucnost zaměstnávat jeho mysl právě této noci HEREČKA C (k publiku) V co asi doufal a čeho se obával? Jaké historické šance, alternativy a nebezpečí před vznikajícím státem asi viděl? HEREC C (k publiku) Nevíme o tom nic, a musíme proto vstoupit na terén čirých dohadů. Položme si otázku: mohl uvažovat například takto? RAŠÍN Založit nový stát není jistě lehké. Ještě těžší však je zajistit, aby se udržel RAŠÍNOVÁ Myslíš, že by se nová republika nemusela udržet? RAŠÍN Bude to stát malý, s ohromnými minoritami, v podstatě tedy mnohonárodnostní, navíc na geopoliticky mimořádně exponovaném místě co když se například Německo zase postaví na nohy? RAŠÍNOVÁ Myslím, že mírová konference takovou možnost předem vyloučí RAŠÍN Ach, Karlo! Čím těžší podmínky konference Německu vytvoří, tím
nebezpečnější to může mít důsledky! Co když se tam například uchytí bolševismus? A umíš si představit, co by to mohlo pro nás znamenat, kdybychom měli vedle sebe znovu nějaké expanzivní Německo a přitom uvnitř tak mocnou německou menšinu? RAŠÍNOVÁ Já věřím, že po téhle válce bude už všechno jinak! RAŠÍN Mnohé bude jinak, to jistě. Z Ameriky se stala světová mocnost, která chápe svou odpovědnost za svět, Československo bude mít záruky dohodových mocností, nejen ty, které vyplynou z mírové konference, ale další Beneš se jistě postará o síť dobrých vojenských smluv RAŠÍNOVÁ No vidíš RAŠÍN Ale to všechno je pořád ještě málo! Donedávna nevěděli, že vůbec existujeme, a tak lze těžko očekávat, že by byli jen tak ochotni kdyby šlo nedej bůh někdy zase do tuhého prolévat za nás krev. Smlouvy jsou jedna věc a skutečnost druhá. RAŠÍNOVÁ Sami by si pod sebou podřezali větev, kdyby právě nás při našem zeměpisném postavení vydali někomu napospas! RAŠÍN To víme my, ale budou to vědět i oni? Ono skutečně nebude lehké zaplnit vakuum, které ve střední Evropě po Rakousku zůstane! Byl to sice prohnilý kolos, proto se taky musel zhroutit, ale určitou svou logiku existence takového kolosu právě na tomhle místě přece jen měla: mezi Německem a Ruskem a i to se jednou postaví na nohy, ať už tam zvítězí kdokoliv existovalo cosi, co se nemohlo stát tak snadno rejdištěm rozmanitých expanzí, jak to může hrozit teď, když tu najednou bude skupinka nových, nezkušených a navzájem se různě hašteřících států! Kdyby se aspoň dalo na ty ostatní spolehnout ale co my víme, jak se to bude vyvíjet kolem? Maďaři se přes noc nezmění, Poláci se už teď hádají sami mezi sebou, a jak bude držet nějaký jihoslovanský slepenec pohromadě, ví zatím jen Pánbůh! RAŠÍNOVÁ Trochu mě děsíš! Co tě to napadlo právě teď takhle sejčkovat? Šmeral by z tebe měl radost. RAŠÍN Nesejčkuju. Připomínám to všechno jen proto, abych ukázal, jak velkou odpovědnost před budoucími generacemi na sebe bereme a jak těžká práce nás čeká! Ostatně ještě větší starost než Němci, Rusové nebo Maďaři mi teď dělají Češi RAŠÍNOVÁ Češi? RAŠÍN Země je zplundrovaná, nic se po léta neinvestovalo stačí se podívat, v jakém stavu máme železnice! Lidi zapomněli během války pracovat, všechno teď budou chtít od státu když je náš, tak ať se stará socialisté chtějí parcelovat velkostatky, to jediné, co ještě jakž takž funguje udržet měnu a zajistit hospodářský vzestup nepůjde bez tvrdých kroků a obětí a to je přesně to, na co teď budou lidé nejméně zvědaví! Vždyť už dávno zapomněli, že svoboda předpokládá a vyžaduje především odpovědnost! Zatím nás všechny spojoval společný nepřítel, ale až tu najednou nebude a bude třeba přejít od bourání k výstavbě, bude najednou všechno jiné. Přiznám se ti, že když se tak někdy dívám na některé kolegy z Národního výboru a představuji si, jak asi budou vládnout, jímá mě trochu hrůza! RAŠÍNOVÁ Finanční politiku máš přece promyšlenu skvěle! Když ji prosadíš RAŠÍN To je právě otázka! Populárně vypadat rozhodně nebude a naše
strana ji sama těžko prosadí: je malá a s novým volebním právem bude ztrácet na vlivu. Klofáčova demagogie bude lidem srozumitelnější, my jsme tak dobří pro univerzitní profesory HEREC C (k publiku) Na vysvětlenou: Rašín byl členem strany státoprávnědemokratické, po převratu národnědemokratické HEREC C (k publiku) A ještě něco se tu sluší připomenout: doktor Alois Rašín, ač zastřelen už 5. ledna 1923 mladým politickým odpůrcem, stačil jako první československý ministr financí svůj odvážný finančněekonomický plán prosadit a uskutečnit, dík čemuž si Československo téměř jak osamělý ostrůvek uprostřed všeobecného inflačního chaosu zajistilo pevnou a trvale se zpevňující měnu a dosáhlo záhy významných hospodářských úspěchů. Rašínova finanční politika sklidila obdiv celé Evropy RAŠÍN Víš, ono to je, Karličko, složité: kde hrozí bída, tam hrozí socialismus a kde hrozí socialismus, tam hrozí bída! (Pauza) RAŠÍNOVÁ Lojzíčku RAŠÍN Ano? RAŠÍNOVÁ Prosím tě, nemysli teď na tyhle věci! Víš přece, co všechno tě zítra čeká! Nechceš si přece jen chvilku zdřímnout? RAŠÍN (pohlédne na kapesní hodinky) Za hodinu musím volat Soukupa kvůli ranní schůzce předsednictva ale možná na chvilku přece jen vypnu mozek RAŠÍNOVÁ To je vůbec to nejrozumnější, co teď můžeš udělat! (Rašín se pohodlně natáhne ve fotelu a přivře oči. Rašínová vytáhne odněkud pléd, šetrně ho přikryje, pohladí po hlavě a přejde k jeho psacímu stolu. Rašín dříme; Rašínová bere opatrně do rukou papír s návrhem prvního zákona a dlouho a dojatě na něj hledí. Přítomní herci se začnou nenápadně přibližovat k centru scény, nezaplní ho však, jen vytvoří jakýsi kruh kolem Rašína a Rašínové. Zároveň začíná velmi tiše znít hudba ze Smetanovy Libuše. Zvolna se zesiluje. Rašínová pomalu odkládá papír na stůl, zahledí se do hlediště a pak začne za doprovodu orchestru zpívat závěrečnou Libušinu věštbu. Do jejího zpěvu jsou na principu jakési zvukové koláže vmontovány reprodukované fragmenty autentických záznamů proslovů různých českých a slovenských státníků, které zrcadlí zlé i nadějné chvíle a důležité dějinné zvraty, jež prožilo Československo od svého vzniku do dnešních dob. Variantou je, že fragmenty z proslovů čte z reproduktorů Rašínův hlas je to koneckonců jeho sen. V okamžiku, kdy koláž Libušiny věštby a historických citací určitým způsobem vrcholí a skončí, nastane náhle hrobové ticho. Všichni nehnutě stojí a hledí na Rašína. Ten se probouzí, protírá si oči, zmateně se kolem sebe rozhlíží) HEREC C (k publiku) Historicky není ničím doloženo, že doktor Alois Rašín 28. října v časných hodinách na chvíli usnul. A tím méně je doloženo, že se mu zdál tento sen! HEREČKA D (k publiku) A komu se tedy zdál? (Tma)
Konec