Velký Lékařský slovník

Velký Lékařský slovník

Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo a kolektiv Velký lékařský slovník 10. aktualizované vydání maxdorf jessenius

Důležité upozornění Autoři i nakladatel vynaložili velkou péči a úsilí, aby všechny informace v knize obsažené týkající se dávkování léků a forem jejich aplikace odpovídaly stavu vědy v okamžiku vydání. Nakladatel však za údaje o použití léků, zejména o jejich indikacích, kontraindikacích, dávkování a aplikačních formách, nenese žádnou odpovědnost, a vylučuje proto jakékoli přímé či nepřímé nároky na úhradu eventuálních škod, které by v souvislosti s aplikací uvedených léků vznikly. Každý uživatel je povinen důsledně se řídit informacemi výrobců léčiv, zejména informací přiloženou ke každému balení léku, který chce aplikovat. Ochranné obchodní známky (chráněné názvy) léků ani dalších výrobků nejsou v knize zvlášť zdůrazňovány. Z absence označení ochranné známky proto nelze vyvozovat, že v konkrétním případě jde o název nechráněný. Toto dílo, včetně všech svých částí, je chráněno zákonem. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepřípustné a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografického či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla. Písemný souhlas je nutný i pro případy, ve kterých může být udělen bezplatně. Předchozí vydání První vydání 2002 Druhé vydání 2002 Třetí vydání 2003 Čtvrté vydání 2004 Páté vydání 2005 Šesté vydání 2006 Sedmé vydání 2007 Osmé vydání 2008 Deváté vydání 2009 Martin Vokurka, Jan Hugo a kolektiv Velký lékařský slovník. 10. vydání Martin Vokurka, Jan Hugo, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015 MAXDORF, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015 Illustrations MAXDORF, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015 Cover layout MAXDORF, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015 Cover photo istockphoto.com / bernie_moto V edici Jessenius vydal MAXDORF s. r. o., nakladatelství odborné literatury, Na Šejdru 247/6a, 142 00 Praha 4 internet: www.maxdorf.cz, e-mail: info@maxdorf.cz Odpovědná redaktorka: Ing. Veronika Pátková Odborná a jazyková redakce: Ing. Eva Hugová, PhDr. Zdeňka Juránková Redakční spolupráce: Mgr. Jana Smrčková Grafická úprava a sazba: Denisa Honzalová Tisk: Books Print s.r.o. Printed in the Czech Republic ISBN 978-80-7345-456-2

Hlavní autoři Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo Spoluautoři a odborní konzultanti*) Prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc. Prof. MUDr. Blanka Brůnová, DrSc. Doc. MUDr. Milan Černý, DrSc. MUDr. Tomáš Doležal Prof. MUDr. Milan Doskočil, DrSc. Doc. MUDr. Petr Hach, CSc. MUDr. Markéta Hechtová MUDr. Renata Hlaváčová MUDr. Jan Hugo, jr. MUDr. Anna Jedličková Prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc. MUDr. Josef Karban MUDr. Viktor Kašák Prof. MUDr. František Kornalík, DrSc. Prof. MUDr. Lidka Lisá, DrSc. Prof. MUDr. Lubor Malina, DrSc. MUDr. Michaela Matějková Prof. MUDr. Emanuel Nečas, DrSc. MUDr. Jiří Presl MUDr. Martin Rehák MUDr. Jiří Slíva Prof. MUDr. et RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. MUDr. Ladislav Strnad Prof. MUDr. Sylvie Dusilová Sulková, DrSc. MUDr. Ivana Široká Prof. MUDr. Jiří Tichý, DrSc. MUDr. Mgr. Igor Ulč RNDr. Alexandra Vokurková Prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. Laboratorní příloha Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. MUDr. Kateřina Mrázová Hesla z oboru sociálního lékařství zpracovali*) Prof. MUDr. Ivan Gladkij, CSc. Prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc. Doc. MUDr. Ilona Koupilová, DrSc. Mgr. Ing. Lukáš Prudil, CSc. Prof. RNDr. PhMr. Jan Solich, CSc. Doc. Ing. Ladislav Strnad, CSc. *) Vzhledem k nutnosti redakčního krácení některých hesel a jejich dodatečných úprav nenesou odborní konzultanti odpovědnost za eventuální chyby či nejasnosti. Hesla z oboru sociálního lékařství jsou připravována pro samostatný výkladový slovník tohoto oboru, do stávajícího slovníku byla proto použita v redakčně zkrácené formě.

Předmluva k desátému vydání Po několika letech vychází v nakladatelství Maxdorf další, tentokrát již desáté, vydání Velkého lékařského slovníku. Je rozšířeno o mnoho nových hesel, velký počet původních hesel byl upraven a aktualizován. Tyto změny odrážejí vývoj medicíny, který se neustále urychluje, a to nejen v oblasti základního výzkumu, zrychluje se i aplikace nových poznatků do klinické praxe. Lékařská věda má velký přesah do ostatních lidských činností s výraznou medializací a popularizací. Na jedné straně tu je pozitivní efekt šíření informací mimo úzkou oblast odborníků, na druhé straně tato volnost vytváří prostor pro pronikání iracionality a ničím nepodložených domněnek. Pokud by šlo pouze o nezávaznou diskusi, byly by některé takové názory nanejvýš úsměvné. Protože však jde o zdraví lidí, autoři se domnívají, že existence ověřených informací je mimořádně důležitá a s tímto úkolem přistupují k tvorbě slovníku. Když před 20 lety vyšel první český výkladový slovník lékařských pojmů (Vokurka M., Hugo J., Praktický slovník medicíny, Maxdorf 1994), někteří lékaři kritizovali fakt, že široká veřejnost získává přístup k do té doby neveřejným informacím. A tak jak jsme tehdy hájili právo pacienta na srozumitelné informace, musíme v době záplavy informací prosazovat dostupnost spolehlivých a ověřených informací. Náš postoj se přitom za oněch 20 let nezměnil. Je samozřejmé, že i medicína v rámci svého rozvoje přehodnocuje své dosavadní postupy, každý rok se např. objevuje řada principiálně nových léků, které někdy doplní stávající léčebné možnosti, někdy však nové léky nahradí ty starší a méně účinné. Podobně jsou průběžně starší diagnostické postupy nahrazovány novějšími, dokonalejšími. Medicína průběžně také objevuje své omyly a slepé uličky, děje se to však neustálým zkoumáním, přehodnocováním a usilovnou prací, a to v rámci racionálního systému, který se vyvíjí a zdokonaluje po generace. Jeho základem je přitom spolupráce vědců, klinických lékařů, učitelů na lékařských fakultách a vlastně i nemocných a uzdravených. Proto je snahou autorů a nakladatelství připravovat nová vydání slovníku vždy tak, aby zachycovala tento vývoj a poskytla uživatelům spolehlivý zdroj informací a vodítko k jejich dalšího prohlubování. A i když je Velký lékařský slovník určen především odborné zdravotnické veřejnosti a studentům medicíny a biomedicínských oborů, naší snahou je, aby sloužil jako referenční příručka komukoli, kdo se potřebuje orientovat v současné medicíně. Praha, říjen 2015 Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo

VIII Předmluva k prvnímu vydání Nakladatelství Maxdorf předkládá ve své edici Jessenius české odborné veřejnosti lékařský výkladový slovník ve snaze vyplnit letitou mezeru v české lékařské literatuře. Slovník chce být nejen pomocníkem lékařům a farmaceutům, ale i dalším odborným pracovníkům působícím ve zdravotnictví a v biomedicínském výzkumu. Nakladatelství i autoři věří, že slovník bude užitečným průvodcem také pro studenty medicíny a farmacie. Slovník vznikal souběžně s Praktickým slovníkem medicíny (určeným laické veřejnosti), částečně z něj též vychází, zejména z 6. vydání, obsahujícího 11 000 hesel (Maxdorf 2000). Od něj se však podstatně liší nejen větším počtem hesel (kterých obsahuje přibližně 35 000), ale zejména definicemi používajícími standardní odbornou terminologii. Slovník nechce co do rozsahu i hloubky soutěžit s některými stěžejními díly anglo-americké či německé literatury, která se již dočkala několika desítek vydání. Přesto tyto slovníky byly podstatnou inspirací, která autory před mnoha lety vedla k rozhodnutí vytvořit český lékařský výkladový slovník. Z řady těchto slovníků je třeba uvést alespoň Stedman s medical dictionary, Dorland s medical dictionary, z německých pak klasický Pschyrembel klinisches Wörterbuch (který se od roku 1894 dočkal již 259 vydání) a Roche Lexikon Medizin. Slovník není koncipován jako výuková příručka ani jako návod k diagnostice a léčbě. Jeho cílem je poskytnout základní informace o významu a obsahu slov, s nimiž se lze setkat v odborné lékařské literatuře, a to nejen české, ale i zahraniční. Proto jsou uváděny i pojmy, které nejsou v české terminologii obvyklé (apostema, posologie apod.). Podobně je uveden větší počet zkratek, s nimiž se lze setkat v anglicky psané literatuře. Slovník by měl být pomocníkem ve vyhledávání dalších a hlubších informací. Podobně jako v případě velkých zavedených zahraničních slovníků, i zde byli autoři, redakce i nakladatelství nuceni řešit dilemata plynoucí z existence termínů tradičních a běžně lékaři užívaných vedle termínů jazykově a odborně (v souhlase s příslušnou oficiální terminologií daného oboru) jednoznačných. Významným pozadím těchto problémů je např. rychlý vývoj pravidel českého pravopisu, jejichž poslední vydání z r. 1993 češtinu sice modernizuje a odstraňuje relativně nedávno zavedený pochybný pravopis četných odborných termínů, avšak ponechává v platnosti dvojí psaní pojmů přecházejících do češtiny z cizích jazyků. V té souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry má česká lékařská terminologie respektovat obecný trend k fonetizaci pravopisu, a do jaké míry by měla hájit tradiční pravopis. V některých případech (snad ne zcela konzistentně) jsou v tomto slovníku použity tradiční tvary slov, např. tam, kde je th pociťováno jako podstatný prvek slova (thalamus, thorax, thymus). Věříme, že tento slovník přispěje k diskusi o moderní české lékařské terminologii. Dalším prvkem terminologických problémů je obecně pomalé přijímání (ostatně stále se vyvíjejících) oficiálních vědecky podložených a většinou též mezinárodně sjednocovaných názvosloví oborů lékařských, biologických, chemických či fyzikálních v kruzích s odlišnou specializací. Značný vliv zde má též masivní pronikání angličtiny do odborné mluvy i psaných textů, které překrývá tradiční roli latiny a řečtiny. Pravopisně nezdůvodněné počešťování anglických slov proniká dnes do lékařské mluvy v rozsahu a s četností, která uživateli pojmu často brání rozlišit korektní slovo od slangu. Pokud jde o pojmy z klasického lékařství, slovník v plné míře respektuje klíčovou roli latiny, v českých ekvivalentech latinských či řeckých výrazů se přidržuje tradičně zavedených

IX Předmluva k prvnímu vydání zvyklostí. Respektuje jazyk české lékařské univerzitní výuky, výukových textů a klíčových monografií. Latinské termíny nejsou ve slovníku hlouběji zpracovány, ani z hlediska gramatiky, ani co do důslednosti paralelního uvádění latinských tvarů nemocí u všech počeštěných termínů (dermatitida/dermatitis apod.), neboť latinskou a řeckou lékařskou terminologii lze nalézt v Kábrtově Lexicon medicum v hloubce a dokonalosti, které se vyrovná jen několik málo slovníků zahraničních. V tzv. moderních lékařských oborech se vyskytuje mnoho pojmů, které jsou přebírány např. z molekulární biologie, chemie resp. z biochemie, fyziky a biofyziky. V těchto případech se slovník vesměs řídí specifickými názvoslovnými pravidly těchto specializací, vždy však s ohledem na základní principy a strukturu českého jazyka. Specifickou skupinou pojmů jsou názvy chemických a biochemických látek. Zde může docházet k některým kolizím mezi jednotnou speciální nomenklaturou a tradičně zavedeným výrazivem. V naprosté většině případů se slovník přizpůsobuje požadavkům mezinárodních organizací IUPAC a IUBMB, resp. českých verzí příslušného názvosloví, nevyhýbá se však některým v českém jazyce pevně usazeným pojmům. V kontextu počeštěné terminologie primárně lékařských termínů může na první pohled působit dojmem nekonzistence např. koncovka -óza ve slovech typu diagnóza vedle koncovky -osa v názvech cukrů (glukosa, hexosa). Vzhledem k tvorbě odvozených termínů (glukosidy, glukosaminy apod.) však není jiná volba, než se přidržet vnitřně konzistentní terminologie chemické. Výjimkou je snad jen uvádění enzymů s koncovkou -áza, nebo z ve slovech inzulin či eozin. Ne zcela jednotné je užívání řeckých písmen. Celkový trend (patrný např. i v německé literatuře) směřuje k užití rozepsaných forem (gamaglobulin), u naprosté většiny chemických individuí jsou však použita řecká písmena. Slovník nechce být úzce utilitární příručkou. V tomto duchu obsahuje kromě čistě odborných pojmů také informace podstatné pro pochopení původu slov a souvislostí mezi nimi. Etymologické poznámky nejsou uváděny důsledně u všech termínů (na rozdíl od Praktického slovníku medicíny, který je určen laické veřejnosti). U některých pojmů však bylo ponecháno důsledné rozepsání jednotlivých skladebných částí slova, zejm. u hesel, která by mohla být užitečná pro studenty v nižších ročnících. Důraz je však naopak kladen na uvádění původu slovních kmenů; ten vychází v převážné většině z Marcovecchiova Dizionario Etimologico Storico dei Termini Medici, který je dnes považován za autoritativní příručku lékařské etymologie. Součástí lékařské terminologie je také několik tisíc názvů spojených s vlastními jmény objevitelů (tzv. eponyma), do slovníku jsme proto doplnili základní biografické poznámky o některých z nich. Věříme, že díky těmto poznámkám vystoupí mnoho jmen, známých od prvních ročníků studia medicíny, z anonymity. Autoři i nakladatelství věří, že česká odborná veřejnost toto dílo přijme v míře umožňující průběžné zdokonalování v dalších vydáních respektujících rychlý rozvoj poznání i náměty a připomínky z řad čtenářů. Praha, září 2001 MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo

X Jak pracovat se slovníkem Abecední pořadí Hesla jsou řazena v abecedním pořadí, které zohledňuje mezery. Termín in vitro je tedy řazen před inaparentní. Naproti tomu interpunkce ani spojovník nemají na pořadí vliv. Pro řazení chemických názvů nemá vliv označení pořadí uhlíku, optické izomerie ani vzájemné polohy substituentů na benzenovém jádře; β hydroxypyruvát je tedy řazen jako hydroxypyruvát, l-hyoscyamin je řazen jako hyoscyamin a p-aminohippurová kyselina je řazena jako aminohippurová. Výjimkou je all-trans-retinal (správně trans-retinal), který by měl být řazen jako retinal, je však uveden pod all-. Jména začínající předložkami von, van, de apod. jsou ve většině případů jako hlavní hesla uvedena bez předložek (von Gierkeova choroba je řazena jako Gierkeova); je-li však předložka z tradičních důvodů uvedena, pak je heslo řazeno podle této předložky (např. van den Berghova reakce). Indexy pořadí neovlivňují s výjimkou situací, kdy se hesla liší právě tímto indexem, podobně přehlasované samohlásky. Struktura hesel Heslo je vyznačeno půltučným písmem, v eponymických heslech navíc kapitálkami. Zá vorkou je vy zna če no event. hlavní synonymum, zkratka, popř. al ter na tiv ní část poj mu. Heslo je od zbytku heslové stati odděleno pomlčkou, za ní ná sle du je v re le vant ních případech sku pino vá charakteristika hesla jazyk původu (lat., angl. aj.), zkratka (zkr.), hovorový výraz (hovor.) apod. Základní část heslové stati je vysázena stojatým pís mem, kur zí vou je vyznačen příklad užití; kurzíva dále označuje latinské taxonomické názvy. Odlišné významy v rámci hesla jsou vyznačeny půltučnou řadovou číslovkou, v případě hnízdování hesel jsou také jednotlivá podhesla vyznačena půltučným písmem (celkový počet hesel slovníku je vždy udáván včetně odlišných významů a podhesel). Hra na tá závorka na konci hesla ob sa hu je etymologické, resp. jazykové po znám ky. Názvy léků Generické názvy jsou uvedeny s malým počátečním písmenem, příklady odpovídajících specialit jsou uvedeny zkratkou L.. Speciality jsou uvedeny s velkým počátečním písmenem a obsahují odkaz na příslušný generický název, resp. účinnou látku. Odkazy a souvislosti Text obsahuje následující druhy odkazů upozorňuje čtenáře, že daný výraz je zpracován jako samostatné heslo viz odkaz nezbytný k správnému pochopení hesla srov. odkaz upozorňující na heslo s určitou souvislostí Je-li srov. v hranaté závorce, upozorňuje na příbuznost jazykovou opak pojem opačného významu příč. příklad nejčastějších příčin Jak bylo uvedeno výše, příklady nebo doplňující informace k heslu jsou vysázeny kurzívou.

XI Jak pracovat se slovníkem Etymologie Latinská slovesa jsou uvedena klasickým způsobem v 1. os. sg., překládána jsou však pro češtinu typičtějším infinitivem. Je-li to nutné pro srozumitelnost, je uvedeno i perfektum (fundo, fusum; stringo, strictum). Podobně je u substantiv uváděn i genitiv v těch případech, kdy se kmen liší od nominativu (adeps, adipis; calx, calcis). V řeckých kmenech jsme se vyhnuli užití řecké abecedy (přestože to je v zahraničních slovnících běžné), snažili jsme se však alespoň v minimální míře zachovat původní hláskovou strukturu. Tradiční způsob přepisu řeckých slov vychází z některé varianty přepisu latinského, kdy je řecké ϕ přepisováno jako ph, κ jako c atd. (řec. ϕακος odpovídá přepis phacos). Pro zachování hláskové struktury jsme zde zvolili způsob přepisu, v němž řeckým písmenům odpovídají příslušná písmena česká, tj. ϕ přepisujeme jako f, κ jako k atd. Nejsou rozlišována písmena ε a η (epsilon a eta) resp. ο a ω (o-mikron a o-mega). Tradiční výjimkou je přepis řeckého Y (vysl. ü) jako U, tedy au, eu, ou (důsledně by bylo ay, ey, oy). Také nosovky gg, gch, gk, gx přepisujeme foneticky ng, nch, nk, nx: angeion céva by v důsledném přepisu bylo aggeion (αγγειον), podobně bronchos průduška by bylo brogchos (βρογχος). Jak již bylo uvedeno v předmluvě, etymologie po obsahové stránce vychází převážně z publikace E. Marcovecchio Dizionario Etimologico Storico dei Termini Medici, ze kterého vychází i většina zahraničních výkladových slovníků. V některých případech je uveden také alternativní výklad. Errata, připomínky, spolupráce Rozsáhlé výkladové slovníky se málokdy úplně vyhnou chybám, nepřesnostem a nekonzistencím. Autoři velmi ocení upozornění na event. chyby či nejasnosti, stejně tak náměty na další oblasti, které by měly být zpracovány v dalších vydáních, i upozornění na jednotlivá hesla. Event. chyby budou průběžně zveřejňovány na webové stránce www.slovniky.cz v oddíle errata. Na této stránce je také místo pro zasílání informací o chybách a námětech hesel k doplnění.

XII Přehled použitých zkratek*) a. arteria aa. arteriae akut. akutní am. americký anat. anatomický angl. anglicky anglosas. anglosaský ant. anterior arab. arabský atom. atomový austr. australský belg. belgický bezprostř. bezprostřední bibl. biblický biol. biologický brazil. brazilský brit. britský cca circa červ. červený čes. český dán. dánský defin. definovaný dn. dnes, dnešní dosl. doslova drg. dražé dř. dříve, dřívější důlež. důležitý dých. dýchací dynam. dynamický egypt. egyptský el. elektrický elektr. elektrický emb. embryonální embryol. embryologický enzymat. enzymatický epid. epidemiologický ev. eventuální, eventuálně ext. externus farm. farmakologický feromagnet. feromagnetický fr. francouzský funkč. funkční fyz. fyzikální ggl. ganglion gl. glandula hebr. hebrejsky hind. hindsky histol. histologický hl. hlavní hol. holandský hovor. hovorový charakt. charakteristický chem. chemický chir. chirurgický chron. chronický ind. indický indián. indiánský inerv. inervovaný inf. inferior inj. injekční inkub. inkubační int. internus ir. irský it. italský jader. jaderný jap. japonský jedn. jednotka jihočín. jihočínský jm. jméno kardiol. kardiologický karib. karibský klas. klasický konc. koncentrace kryst. krystalický kys. kyselina L. lék (obchodní název) lab. laboratorní lat. latinský lig. ligamentum ligg. ligamenta malaj. malajský mater. materiál max. maximální med. v medicíně mechan. mechanický mikrob. mikrobiologický min. minimální mytol. mytologický n. nervus nalez. nalezený nar. narozen ncl. nucleus nejč. nejčastější, nejčastěji nejdůl. nejdůležitější někt. některý něm. německý nepřít. nepřítomný nerozp. nerozpustný nn. nervi nor. norský obč. občasný obec. obecný obv. obvyklý odb. odborný odp. odpor oftal. oftalmologický onem. onemocnění orig. originální org. organický ortod. ortodontický *) Nejsou uvedeny běžně používané zkratky (aj., atd., apod.) ani chemické a fyzikální symboly a značky. Při opakování v textu odstavce je heslo zkracováno pouze prvním písmenem.

XIII Přehled použitých zkratek patol. patologický perif. periferní pers. perský plast. plastický platin. platinový plic. plicní podob. podobný popř. popřípadě použ. používaný prakt. praktický prášk. práškový proc. processus protet. protetický př. příklad přen. přeneseně příb. příbuzný příč. příčiny příd. přídavný připr. připravený přiroz. přirozený psych. psychologický půs. působí pův. původní r. ramus radioakt. radioaktivní rak. rakouský reklam. reklamní rel. relativní resp. respektive revmat. revmatický rozp. rozpustný rozt. roztok Rp. recept rr. rami rtg rentgen, rentgenový rum. rumunský rus. ruský řec. řecký řidč. řidčeji řím. římský skup. skupina slang. slangový výraz slit. slitina slouč. sloučenina Sol. solutio souč. současný soust. soustava spec. specifický srov. srovnej st. status stč. staročeský stol. století stomat. stomatologický stp. status post stř. střední sumár. sumární sup. superior supf. superficialis susp. suspenze, suspektní syn. synonymum špan. španělský štěp. štěpení švéd. švédský švýc. švýcarský t. teplota tab. tabulka tbl. tableta tepl. teplota termoel. termoelastický trv. trvání tř. třída tur. turecký um. umělý ung. unguentum urč. určený v. vena var. varianta vč. včetně větš. většinou virol. virologický vlast. vlastnost vs. versus vv. venae vých. východní výj. výjimka, výjimečný výr. výroba, výrobní vysl. vyslov výsl. výsledný vyšetř. vyšetření zač. začátek zahr. zahraniční zák. zákon zákl. základní zast. zastaralý výraz zdrav. zdravotní zdrob. zdrobnělina zemř. zemřel zhotov. zhotovený zkr. zkratka znač. značný zool. zoologický zpoč. zpočátku způs. způsobený zř. zřídka zřed. zředěný zub. zubní zvl. zvláště zvýš. zvýšený žen. ženský

XIV Ilustrace Ilustrace byly vytvořeny v grafickém studiu Maxdorf, většina z nich pro Velký lékařský slovník, resp. pro Praktický slovník medicíny. Část ilustrací byla převzata z následujících publikací edice Jessenius, některé ilustrace vytvořené pro účely slovníku byly naopak použity v těchto publikacích: Bartoš V., Pelikánová T. a kol.: Praktická diabetologie (2. vyd.), Maxdorf-Jessenius, 2000: Inzulin Broulík P.: Osteoporóza, Maxdorf-Jessenius, 1999: Osteoporotické změny na páteři Češka R.: Cholesterol a ateroskleróza, Maxdorf-Jessenius, 1999: Schéma lipoproteinové částice Havlík J., Beran J.: Chřipka, Maxdorf-Jessenius, 2002: Influenza virus (virus chřipky) Havrdová E. a kol.: Neuroimunologie, Maxdorf-Jessenius, 2001: Fagocytóza bakterie makrofágem, Molekula imunoglobulinu, Neuromuskulární ploténka, Obaly periferního nervu, Rozdíl mezi apoptózou a nekrózou, Vazba superantigenu, Vývoj buněk imunitního systému Hoch J.: Akutní chirurgie tlustého střeva, Maxdorf-Jessenius, 1998: Operace dle Billrotha Chronické hepatitidy, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma původců virových hepatitid Kalita Z. a kol.: Parkinsonova choroba, Maxdorf-Jessenius, 2000: Bazální ganglia v ortodiagrafické projekci, pohled shora, Capsula interna a bazální ganglia na šikmo skloněném řezu, Pohled na část mozkové baze, Příčný řez středním mozkem Komínek P., Červenka S., Müllner K.: Nemoci slzných cest, Maxdorf-Jessenius, 2003: Nazolakrimální kanálek, Stavba zevního nosu Kvapilík J. a kol.: Cestování a zdraví, Maxdorf-Jessenius, 1996: Heimlichův manévr, Masáž srdce, Stabilizovaná poloha na boku, Umělé dýchání z úst do úst Malina L.: Fotodermatózy, Maxdorf-Jessenius, 1999: Schéma melanogeneze Nevšímalová S., Šonka K.: Poruchy spánku a bdění, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma mechanismu působení CPAP Rozsíval V.: Intervenční katetrizace věnčitých tepen, Maxdorf-Jessenius, 2000: PTCA, Schéma dopředné aterektomie Stárka L. a kol.: Aktuální endokrinologie, Maxdorf-Jessenius, 1999: DNA Stárka L. a kol.: Endokrinologie, Maxdorf-Jessenius, 1997: Fytosteroly, Nadledviny schéma steroidogeneze Svačina Š.: Obezita a diabetes, Maxdorf-Jessenius, 2000: Androidní a gynoidní typ obezity Seidlová D.: Kontracepce pro praxi, Maxdorf-Jessenius, 1997: Fáze menstruačního cyklu a jejich fyziologické rozpětí, Schéma uložení nitroděložního tělíska (IUD) Višňovský P.: Farmakologie do kapsy (1. vyd.), Maxdorf-Jessenius, 1998: Předpokládaný účinek kardiotonik Zamrazil V. a kol.: Časná stadia diabetes mellitus, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma membránových proteinů HLA třídy I. a II.

XV Ilustrace Anatomické ilustrace: Anatomické ilustrace byly upraveny podle následujících publikací: Borovanský L. a kol.: Soustavná anatomie člověka, Avicenum, 1976 Capsula interna a capsula externa Bazální ganglia v ortodiagrafické projekci Pohled na část mozkové baze Příčný řez středním mozkem Feneis H.: Anatomický obrazový slovník, Avicenum, 1981 Bauhinova chlopeň Bulbus vestibuli Meziobratlová ploténka Obratel Okohybné svaly Pankreas Páteř Pohled na část mozkové baze Prostata Romanes G. J.: Cunningham s Textbook of Anatomy, 12th Edition, Oxford Medical Publishing, 1991 Nadledvina Orgány malé pánve u muže a ženy Douglasův prostor Na ilustracích se podíleli: Vektorová grafika MUDr. David Zogala Mgr. Martina Bubáková Perokresby MUDr. Tomáš Doležal Jan Köhler Ilona Komárková MUDr. Šárka Poupětová Dana Svobodová Kateřina Šulcová MUDr. Zuzana Vančíková Pavla Vokounová

A a lat. i řec. předpona označující opak, zápor, chybění. Např. afázie, apnoe aj. V řeckých slovech má před samohláskou tvar an, např. analgezie A zkr. 1. adenin 2. alanin (srov. Ala) a. zkr. pro arterii, tepnu (lat. arteria). A. carotis krkavice (karotida). Srov. aa. A buňky (alfa buňky) buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu produkující glukagon a. h. lat. zkr. alternis horis (každé dvě hodiny) a. j. lat. zkr. ante jentaculum (před snídaní) A linie linie A a. m. lat. zkr. 1. ante mortem (před smrtí) 2. ante meridiem (dopoledne) a. p. lat. zkr. 1. ante partum (před porodem) 2. ante prandium (před obědem) A vlákna vlákna periferních nervů s nejrychlejším vedením vzruchu A1AT zkr. alfa-1-antitrypsin A2M zkr. alfa-2-makroglobulin A2C, A4C, A5C angl. zkr. v dvourozměrné echokardiografii používané zkratky pro apikální projekci se 2, 4 resp. 5 dutinami (tj. vč. aorty) aa lat. zkr. ana partes aequales po stejných dílech. Užívá se na receptu, předepisují-li se dvě nebo více látek ve stejném množství. Rp. zinci oxydati, talci aa 20,0 pokyn lékárníkovi, že má vzít 20 g oxidu zinečnatého a 20 g talku AA zkr. 1. alergická anamnéza 2. aplastická anemie 3. arachidonová kyselina (angl. acid) aa. zkr. pro arterie, tepny (dvě a více). Aa. intercostales mezižeberní tepny. Srov. a. AAA zkr. aneurysma abdominální (břišní) aorty AAD angl. zkr. available antiarrhytmic drugs Aagenaes Oystei (nar. 1925) norský pediatr, diabetolog. Viz A. syndrom Aagenaesův syndrom dědičný lymfedém s opakující se cholestázou AAI(R) angl. zkr. druh kardiostimulátoru. Elektroda je umístěna v pravé síni, která je stimulována a z níž se provádí i detekce. Reakce je inhibiční (ev. je přítomna frekvenční odpověď) AAT zkr. alfa1-antitrypsin AAV zkr. 1. adenoasociované viry, malé viry, jejichž replikace je závislá na přítomnosti adenovirů, např. Dependovirus (Parvoviridae). Nevyvolávají zjevná onemocnění, jsou však vhodným vektorem pro genovou terapii 2. ANCA-asociované vaskulitidy, např. Wegenerova granulomatóza, syndrom Churga-Straussové, mikroskopická polyangiitida ab lat. předpona s významem od, pryč. Např. ablace, aborální aj. Před c či t má formu abs : srov. absces, abstinence Ab angl. zkr. protilátka (antibody) AB0 systém viz krevní skupina abacavir (zkr. ABC) nukleosidový inhibitor reverzní trans kriptázy (NRTI), antiretrovirotikum. L.: Ziagen, Trizivir (v kombinaci) Abadie Charles (1842 1932) francouzský oftalmolog, působil v Hôtel Dieu v Paříži. Zakládající člen francouzské oftalmologické společnosti; pravděpodobně jako první aplikoval alkohol do ganglion trigeminale u neuralgie trigeminu. Viz A. příznak 1 Abadie Jean A. (1873 1946) francouzský neurolog, profesor neurologie a psychiatrie na univerzitě v Bordeaux (je zde po něm pojmenováno lékařské centrum Centre Jean Abadie). Viz A. příznak 2 Abadieho příznak 1 při tyreotoxikóze je nad horním okrajem rohovky vidět proužek skléry v důsledku spasmu m. levator palpebrae superior. Syn.: Dalrympleův příznak, Graefeho příznak [Ch. Abadie] Abadieho příznak 2 necitlivost Achillovy šlachy na stisk nebo tlak při tabes dorsalis [J. Abadie] Abaktal pefloxacin, širokospektré chinolonové chemoterapeutikum abakteriální bez přítomnosti či působení bakterií. Např. a. tubulointersticiální nefritida na rozdíl od bakteriálně způsobené pyelonefritidy. Srov. sterilní [ a-; bakteriální] abakteriurie nepřítomnost bakterií v moči. Opak: bakteriurie [ a-; bakterie; -urie] abasia lat. neschopnost chůze, abázie [ a ; řec. basis chůze, baino jít] abasia atactica lat. neschopnost chůze ( abázie) jako důsledek poruchy koordinace pohybů abasia choreiformis lat. porucha chůze způsobená choreatickými pohyby jako důsledek poruchy extrapyramidového systému. Srov. chorea abasia paralytica lat. neschopnost chůze v důsledku úplné obrny pohybového systému abasia psychogenica lat. porucha, resp. neschopnost chůze jako důsledek psychických poruch abatacept molekula imunoglobulinu fuzovaná s částí extracelulární domény CTLA-4, vazbou na kostimulační molekuly inhibuje stimulaci T lymfocytů a imunitní odpověď. Využívá se zejm. k léčbě revmatoidní artritidy. Srov. belatacept. L.: Orencia abázie neschopnost chůze, obv. spojena s astázií. Lat. abasia [ a ; řec. basis chůze, baino jít] Abbe Ernst Karl (1840 1905) německý fyzik a astronom. Významně zdokonalil optický mikroskop, zasloužil se také o vývoj komůrky pro počítání krvinek tím, že spočítal její geometrické parametry ( Thomova Zeissova komůrka). Viz A. komůrka, A. kondenzor, A. refraktometr Abbe Robert (1851 1928) americký chirurg. Průkopník nově vzniklé radiologie (rtg detekce nefrolitiázy, terapeutické využití radioaktivního záření v onkologii aj.), věnoval se též plastické chirurgii, kde navazoval na práci J. A. Estlandera. Viz A.-Estlanderova operace Abbeova Estlanderova operace korekce defektu rtu našitím proužku sliznice z ústní dutiny jednoho rtu k druhému při zachování krevního zásobování [R. Abbe] Abbeova Zeissova komůrka viz Thomova Zeissova komůrka [E. Abbe] Abbeův kondenzor nastavitelná optická soustava mezi zdrojem světla a objektovým stolkem optického mikroskopu pro dokonalejší osvětlení preparátu [E. Abbe] Abbeův refraktometr univerzální přístroj k měření indexu lomu kapalných a tuhých látek [E. Abbe] Abbott William Osler (1902 1943) americký internista (synovec W. Oslera, po kterém dostal křestní jména), absolvent lékařské fakulty pensylvánské univerzity ve Filadelfii, kam posléze nastoupil na gastroenterologickou kliniku vedenou T. Millerem, spolu s nímž vyvinul známou sondu. Zemřel předčasně na leukemii získanou pravděpodobně v důsledku

a Abbottova sonda častého rtg ověřování polohy sondy. U Abbotta pracoval jako mladý lékař Franz Ingelfinger, pozdější editor New England Journal of Medicine ( Ingelfingerovo pravidlo odmítnutí článku, z něhož bylo cokoli již dříve zveřejněno). Viz A. sonda (Millerova-A. sonda) Abbottova sonda viz Millerova-Abbottova sonda ABC zkr. 1. abacavir 2. angl. trias prevence sexuálního přenosu HIV: abstinence, být věrný jednomu partnerovi a kondom [angl. abstain, be faithful, condomise] ABC resuscitace (terapie) angl. mnemotechnická pomůcka pro postup, který je nutno zachovat při (základní, tj. laické) kardiopulmonální resuscitaci. A airways (zajištění průchodnosti dýchacích cest), B breathing (umělá ventilace), C circulation (zajištění oběhu). Dále D drugs (podání léků), E natočení EKG, F zjištění a zejm. léčba fibrilace (viz ABCD-terapie). Syn.: BLS ABC transportéry rozsáhlá skupina transportních proteinů v membráně buněk využívajících ATP (angl. ATP-binding cassette). Dělí se do několika podrodin (A-G). Transportují velké množství látek a u některých z nich je dobře prozkoumán vztah k lidským onemocněním. Patří k nim např. CFTR, MDR, BSEP ABCD angl. zkr. Arizona Battery for Communication Disorders in Dementia, soubor testů k vyšetřování poruch jazykových a komunikačních schopností ABCD terapie mnemotechnické označení pro resuscitaci prováděnou lékařem (popř. speciálně vyškoleným zdravotníkem). Základní resuscitaci (viz ABC-terapie) může lékař v případě potřeby doplnit podáním léků (angl. drugs). Syn.: ALS abciximab látka působící proti trombocytárním glykoproteinům IIb/IIIa (část protilátky), injekční antiagregans. Používá se např. u koronárních výkonů. L.: ReoPro Abderhalden Emil (1877 1950) švýcarský fyziolog a biochemik, spolužák Emila Fischera na basilejské univerzitě, profesor biochemie v Bernu a od r. 1911 v Halle. Objevil reakci probíhající v těle po vstupu cizího proteinu do krve a zavedl první sérologický test na těhotenství (1912). Byl jedním z průkopníků enzymologie. Viz A. reakce, A.-Kaufmannův- Lignacův syndrom Abderhaldenova reakce výskyt proteolytických enzymů specifických pro cizí proteiny přivedené do těla parenterálně Abderhaldenův Kaufmannův Lignacův syndrom cystinóza, u níž je v popředí rachitis renalis abdomen lat. břicho. Část trupu pod hrudníkem. V břišní dutině jsou zejm. orgány trávicího, močového a pohlavního systému s příslušnými cévami a nervy. V horní části je břišní dutina oddělena bránicí od dutiny hrudní, dolů přechází plynule do pánve. Pro účely popisu lokalizace nálezu, bolesti aj. se břicho dělí na břišní krajiny abdominalizace chirurgické rozštěpení bránice v její tendinózní části, kterým se vytvoří v prostoru nad bránicí stejné tlakové poměry jako v břišní dutině. Tímto nepříliš častým zákrokem lze dosáhnout usnadnění srdeční činnosti u ICHS [ abdomen] abdominální břišní [ abdomen] abdominální dýchání břišní dýchání (srov. ventilace), při kterém je nádech vyvoláván stahem bránice, jehož zevním projevem je vyklenování a zatahování břišní stěny. Podílí se na běžném dýchání spolu s kostálním dýcháním, čistě a. d. je fyziologické u kojenců, patologicky se vyskytuje u interkostální paralýzy (např. u poliomyelitidy nebo při celkové anestezii). U mužů převažuje fyziologicky a. d., u žen kostální dýchání. Syn.: brániční dýchání abdominoplastika plastická operace prováděná k odstranění povislé kůže břicha a povolené břišní stěny (nejč. po těhotenství nebo výrazném zhubnutí), popř. abdominální panikulitidy. A. je operací nejenom estetickou, ale řeší i funkční nedostatky břišní stěny, tj. diastázu přímých břišních svalů. Operační řez je veden těsně nad pubickým ochlupením v celé šíři mezi oběma kyčelními kostmi. Operace zahrnuje odstranění přebytečné povislé kůže, přesazení pupku do nové pozice, zpevnění břišní stěny sešitím rozestouplých přímých břišních svalů a je li to nutné, i zeslabení podkožní tukové vrstvy [ abdomen; -plastika] abducens lat. VI. hlavový nerv, nervus abducens [lat. abduco odtahovat: ab ; duco vést, srov. abdukce] abdukce odtažení, pohyb směrem od osy těla, resp. končetiny. A. v rameni upažení. Opak: addukce [ ab ; dukce] abdukce mandibuly deprese mandibuly abduktor sval, který provádí v daném kloubu abdukci. Viz musculus abduktor. A. v ramenním kloubu je např. deltový sval [ ab ; dukce] abduktory paže (ramena) skupina svalů, které provádějí odtažení ( abdukci) paže rozpažení a obv. další pohyby v ramenním kloubu. Patří k nim např. deltový sval, m. supraspinatus abduktory stehna (kyčle) skupina svalů, které provádějí odtažení ( abdukci) stehna. Jejich svalové snopce začínají na kostech pánve a upínají se na zevní část stehenní kosti. Patří k nim např. m. glutaeus, m. piriformis, m. obturatorius internus abecarnil anxiolytikum obsahující v molekule karbolinový kruh (srov. karbolinové alkaloidy), působí jako parciální agonista GABA A receptorů Abelcet amfotericin B, polyenové antimykotikum v lipidovém komplexu s nižší nefrotoxicitou abembryonální označení pólu blastocysty odvráceného od embryoblastu [ ab-; embryoblast] aberace odchylka 1. chromozomální a. narušení chromozomů (např. jejich zlomy, delece, translokace) zjistitelné při cytogenetickém vyšetření. Prokazují se u vrozených chorob či nádorů 2. chyba reflektoru nebo čočky, jejímž důsledkem je geometrický nesoulad mezi objektem a jeho obrazem [ ab ; lat. erro chybovat, srov. error chyba] aberantní odchylný. A. cévy mají odchylný průběh, než bývá obvyklé (má význam při operacích) [ aberace] Abercrombie John (1780 1844) skotský lékař a filozof, vystudoval lékařství na univerzitě v Edinburgu a záhy zde jako praktický lékař získal přední pozici. Nehledě na úspěchy v poznání nemocí mozku a míchy získal popularitu jako filozof zaměřený na pravdu a svědomí. V r. 1821 byl zvolen za člena Royal College of Surgeons. Jako lékař-filantrop se stal rektorem v Marishal College. Viz A. syndrom Abercrombieho syndrom hromadění amyloidu v tkáních, obv. pro generalizovanou amyloidózu Abernethy John (1764 1831) anglický chirurg, který působil v londýnské nemocnici Sv. Bartoloměje, jeden ze zakladatelů lékařské školy spojené s touto nemocnicí. Od r. 1787 pracoval jako chirurgický asistent, v r. 1814 byl vybrán jako lektor anatomie v Royal College of Surgeons, o rok později se stal vedoucím chirurgem. Byl znám vynikajícími přednáškami, ale také rigidním postojem k odborným problémům i nepříliš přátelským chováním vůči svým žákům i pacientům. Viz A. fascie, A. sarkom Abernethyho fascie fascia iliopsoas Abernethyho sarkom maligní nádor (obv. však ohraničený) tvořený tukovou tkání, obv. se vyskytuje na trupu abetalipoproteinemie autozomálně recesivně dědičná porucha lipidového metabolismu způsobená defektní syntézou apoproteinu B vedoucí k absenci chylomikronů, VLDL a LDL v plasmě. K projevům choroby patří malabsorpce tuků a vitaminů v tucích rozpustných, steatorea, neuropatie, retinitis pigmentosa, ataxie, mentální retardace, akantocytóza. V léčbě se používá specifická dieta (tuky se středně dlouhými mastnými kyselinami), substituční léčba vitaminy. Syn.: Bassenův-Kornzweigův syndrom [ a-; beta-frakce; lipoprotein; -emie] ABH systém systém antigenů odpovídající krevním skupinám systému AB0 ABI zkr. ankle brachial index Abilify aripiprazol, atypické antipsychotikum pro léčbu schizofrenie, nověji užívané rovněž v léčbě bipolární poruchy abilita, abilní koncovka označující schopnost, možnost. Např. (in)kurabilní, (in)operabilní [lat. habilis schopný] 2

3 abiogeneze vznik živých organismů z neživých látek 1. v historii medicíny představa tradovaná od Aristotela (vycházející z pozorování, že se v hnijícím mase objeví larvy much, na tlejících zbytcích rostlin se objeví houby apod.) byla od poloviny 17. století zpochybňována (při zabránění přístupu much se larvy neobjeví, mikroskopická pozorování mycelia hub apod.) a definitivně vyvrácena začátkem 19. stol. buněčnou teorií (omne vivum ex ovo) 2. moderní věda zkoumá a. ve smyslu vzniku života, je již známa řada mechanismů samoorganizace organických i anorganických látek, na rozhraní neživé a živé přírody mohl existovat tzv. RNA svět abiotický vytvořený jinak než živým organismem či za jeho účasti [ a-; řec. bios život] abiotrofie ztráta či snížení vitality tkáně v důsledku poklesu (či zástavy) krevního zásobení, projevuje se zástavou růstu a degenerací. Tradiční, ale ne přesně definovaný pojem. Srov. atrofie, hypotrofie [ a-; řec. bios život; -trofie] abl (Abelsonův) protoonkogen protoonkogen umístěný na 9. chromozomu, kóduje tyrosinkinázu. Při reciproční translokaci s oblastí bcr na 22. chromozomu vzniká tzv. filadelfský chromozom a tyrosinkinázová aktivita nového proteinu (p190 nebo p210) je zesílena ablace 1. snesení, odnětí. Odstranění části těla či tkáně. Druh chirurgického výkonu. A. nehtu, a. prsu (mastektomie). Kromě chirurgické a. se provádí a. nehtu chemická (např. 40%ní močovinou). Srov. amputace 2. řidč. ubývání hmoty (zejm. z povrchu tělesa) způsobené různými (zejm. fyzikálními) procesy [ ablatio] ablace, radiofrekvenční katétrová viz RFA ablační katétr cévka k provádění ablace, zejm. v invazivní léčbě některých srdečních arytmií (např. použitím velmi nízkých energií se docílí odstranění některých arytmogenních oblastí) ablaktace odstavení dítěte, odvyknutí kojence na mateřský prs [lat. ablactatio: ab-; laktace] ablatio lat. odstranění, oddálení 1. viz ablace 2. a. retinae viz amotio retinae [ ab ; lat. ferro, latum nést] ablativní vztahující se k ablaci, vzniklý chirurgickým odstraněním orgánu nebo jeho části [ ablace] ablefarie chybění očního víčka. Označuje se tak vrozené nevyvinutí (event. neúplné vyvinutí) očního víčka nebo jeho ztráta (např. při karcinomu) [ a-; blefaron] ablepsie zast. amauróza [ a-; řec. blepo vidět] ablovat provést ablaci abnormalita odlišnost od normy, výjimečnost, mimořádnost. Méně vhodný, i když rovněž běžně užívaný, je termín abnormita. V anglicky psané lékařské literatuře se abnormity proti abnormality užívá zřídka, v německé se užívají obě varianty, zde však více Abnormität než Abnormalität [ ab-; norma] abnormální odchylný od normy, srov. normální. Termín abnormní je nevhodný a v srovnání s příslušným substantivem se používá pouze ojediněle (nejvíc v neurologii a psychiatrii) [ ab-; norma] abnormita odlišnost od normy. Přednost se dává termínu abnormalita se stejným významem [ ab-; norma] abnormní odchylný od normy. Přednost se dává termínu abnormální se stejným významem [ ab-; norma] aborální vzdálený od úst. Opak: orální. A. část tenkého střeva je kyčelník ( ileum), orální část je dvanáctník ( duodenum) [ ab ; os 2 ] abortifaciens (mn. č. abortifaciencia) látka navozující potrat, srov. mifepriston, misoprostol abortiva látky působící potrat. Tzv. potratovou pilulkou je mifepriston (RU 486), antagonista progesteronu [ abortus] abortivní 1. ne plně vyvinutý. Při a. průběhu nemoci nejsou patrny všechny příznaky a průběh je netypický. Probíhají tak některé infekční nemoci, zejm. je-li organismus včas schopen infekci potlačit 2. způsobující potrat srov. abortiva [ abortus] abortus lat. potrat. Vypuzení či odstranění takového plodu z dělohy, který v podstatě není schopen přežití (tato hranice se v posledních letech výrazně změnila); tj. cca 500 gramů, Abrams Albert resp. 22 týdnů. Zahrnuje potrat samovolný (spontánní) a potrat umělý ( interrupci) včetně kriminálního. Samovolný nekomplikovaný potrat se projevuje obv. krvácením, tlakem či bolestmi, později otevřením děložního hrdla a odtokem plodové vody (abortus imminens, incipiens, completus). Vymizí rovněž ostatní známky těhotenství. Velmi časné potraty nemusejí být ani zachyceny a mohou se projevovat jen jako opožděné silnější menstruační krvácení. U některých poruch se potraty opakují (habituální potrat). Komplikovaný potrat může být protrahovaný (a. protractus) či např. zamlklý (missed abortion). Příčin samovolných potratů je mnoho. Může jít o defekt zárodku či plodu neschopného života (závažné chromozomální aberace či časná poškození) nebo je příčina v organismu matky (gynekologická onemocnění či vady, celkové choroby a infekce např. toxoplasmóza, hormonální poruchy, antifosfolipidový syndrom aj.). Důležitá je prevence spočívající v prekoncepční péči a léčbě, event. chorob matky (tj. před početím, nejlépe v rámci plánovaného rodičovství). U nedostatečnosti děložního hrdla je možné provést jeho cerkláž [ ab-; lat. oriri vznikat] abortus completus lat. úplný potrat abortus criminalis lat. kriminální potrat abortus imminens lat. hrozící potrat. Projeví se krvácením, tlakem v podbříšku, hrdlo je dosud zavřené. Těhotenství lze někdy léčbou zachránit (hospitalizace, cerkláž, léky proti krvácení aj.) abortus incipiens lat. počínající potrat. Je výraznější krvácení a značné bolesti, hrdlo je již rozšířené a zkrácené. Těhotenství již nelze zachránit, léčba spočívá v podpoře dokončení potratu a revizi děložní dutiny abortus incompletus lat. neúplný potrat; plod je potracen, obaly zůstávají v děloze abortus inductus lat. indukovaný potrat abortus protractus lat. protrahovaný potrat; může být provázen značným krvácením abortus retentus lat. zamlklý potrat, missed abortion abortus tubarius lat. tubární potrat ABP angl. zkr. androgen binding protein; vzniká přepisem stejného genu jako SHBG s odlišnými posttranskripčními a posttranslačními úpravami ABPM angl. zkr. ambulatory blood pressure monitoring; ambulantní monitorování tlaku krve po dobu 24 hodin v pravidelných intervalech ABR zkr. acidobazická rovnováha abradát materiál získaný abrazí [lat. abrado, abrasum odškrabat: a-; rado škrabat] abradovaný obroušený, viz abraze [ abraze] abrachia úplný vrozený defekt horní končetiny se zachováním rudimentárních částí kostí končetiny. Obecně se taková vada nazývá amelia [ abrachius] abrachiocefalie vrozené chybění hlavy a horních končetin (paží) [ a-; brachium; kefale] abrachiocefalus abort s abrachiocefalií [ a-; brachium; kefale] abrachius plod, kterému při porodu chybí jedna nebo obě paže [ a-; brachium] Abrams Albert (1863 1924) americký lékař, kdysi známý jako vynálezce přístrojů pro údajnou diagnostiku a léčení nejrůznějších nemocí. Jeho manipulace byly podobné chiropraktickým a osteopatickým technikám. Většina jeho léčebných postupů byla chybná. Ve smyslu tehdejších názorů obdivoval německou vědu, lékařskou kvalifikaci prý získal na heidelbergské univerzitě a záhy prohlásil za klíčový prvek všeho života elektrony, které tvořily základní klíč ke všem jeho přístrojům. Jeho dynomizér měl diagnostikovat jakoukoli nemoc z kapky krve a z rukopisu pacienta. Prosazoval léčení a zjišťování osobnosti pacienta pomocí telefonního spojení. Hlásal Abramsovy elektronické reakce ERA. Tento přístup uplatňovalo tehdy v USA bez ověření několik tisíc praktických lékařů, nehledě na všeobecnou kritiku. Technologie ERA byla zdrojem značných příjmů. Časopis Scientific American a Americká lékařská asociace se zasloužily o následný výrazný pokles popularity kultu ERA. Viz A. srdeční reflex A

a Abramsův srdeční reflex Abramsův srdeční reflex kontrakce myokardu při podráždění prekordia, snad zejm. u osob s velmi tenkou hrudní stěnou (děti, kachektiční pacienti) Abraxane paclitaxel, cytostatikum abraze mechanické narušování povrchu tělesa a odstraňování jeho hmoty v podobě malých částic (odíráním, broušením, vzájemným třením dvou povrchů) [ ab ; rado škrabat] abraze zubů postupné obrušování zubů. Vzájemným působením antagonistů a potravy dochází k postupnému obrušování žvýkacích plošek zubů (okluzální a.), což může vést až k úplné ztrátě skloviny na okluzi s následným ohrožením dřeně zubu. Vzhledem k přirozenému nepatrnému pohybu zubů při žvýkání dochází k jejich obrušování i v mezizubních prostorech (a. intersticiální), z původního bodu kontaktu se stávají plošky, zkrácení podélného rozměru korunky má za následek putování zubů směrem meziálním. V důsledku některých parafunkcí ( bruxismus) může dojít ke vzniku jednotlivých nefyziologických abrazních plošek abrazivní brusný, způsobující abrazi, obrušující, leptající. Např. některé bělicí zubní pasty [ abraze] abreakce odreagování (např. v průběhu psychoterapie). Srov. katarze [ ab-; reakce] abreografie, abreuografie viz snímkování ze štítu [M. Abreu] Abreu Manoel de (1892 1962) brazilský lékař. Viz abreografie Abrikosov Alexej I. (1875 1955) ruský patolog, působil v Moskvě; v zahraniční literatuře je přepisován také Abrikosoff. Viz A. nádor Abrikosovův nádor (myoblastický myom) nádor s nejasnou histogenezí, řadí se k rhabdomyomům, předpokládá se zde neurogenní původ. Jeví se jako šedorůžový uzel na jazyku či ve rtu, tužší konzistence, lehce vyvýšený. Nemetastazuje, působí-li obtíže, odstraňuje se širokou excizí k zamezení recidiv abrupce odtržení. Např. a. šlachy od úponu [ ab ; lat. rumpo, ruptum zlomit, prasknout] abrupce artikulačního disku viz ruptura discus articularis abrupce placenty (abruptio placentae) předčasné odlučování placenty vznikající nejč. v posledním trimestru těhotenství. K příčinám patří např. cévní změny (v rámci gestózy), trauma, akutní zmenšení velikosti dělohy. K a. může dojít v centrální (se vznikem retroplacentárního hematomu) nebo marginální (s patrným vaginálním krvácením) oblasti. Klinická závažnost souvisí s rozsahem a. (do jedné třetiny plochy jde o lehkou formu, která nemusí způsobovat závažné klinické obtíže); těžké formy vedou k ohrožení plodu (hypoxie) i matky (koagulační poruchy, apoplexie dělohy Couvelaireův syndrom). Klinicky mohou být bolesti, krvácení, hypertonus dělohy, může však dojít i k úmrtí plodu bez větší předchozí symptomatologie. V těžkých případech je obv. nutné rychle ukončit těhotenství císařským řezem abruptio lat. abrupce ABS angl. zkr. amniotic band syndrome (syndrom amniových pruhů), viz Streeterova dysplazie abscedovat dát vznik abscesu, měnit se v absces [ absces] absces (abscessus) chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem. Může vzniknout v jakémkoli orgánu, způsobuje jeho poškození a místní příznaky (okolní otok, útlak apod.) a vyvolává i celkové příznaky chronického zánětu (horečku, hubnutí, nechutenství, anemii aj.). Tvoří se buď přímo (místní vniknutí infekce při poranění, lékařském zákroku, v důsledku postupujícího zánětu apod.) nebo metastaticky. Může být i mnohočetný. Léčba závisí na rozsahu, lokalizaci a event. původu. Někdy může spontánně perforovat, což může přispět k dalšímu rozsevu infekce, v případě vyprázdnění hnisu navenek může dojít k zmírnění obtíží. Obv. je nutné chirurgické řešení, drenáž; dále léčba antibiotiky podle citlivosti. Srov. empyém, flegmona, cysta, mikroabsces, pseudoabsces, studený absces [lat. abscessus odchod: ab(s)-; cedo jít] absces, stomatologie ve stomatologii se s ohledem na šíření abscesu v oblasti ústní dutiny rozlišuje několik typů. Palatinální a. absces tvrdého patra. Větš. je periapikálního původu. Nepřesahuje nikdy na druhou polovici patra. Při jeho léčbě je nutno vést incizi paralelně s průběhem a. palatina. Perimandibulární a. absces v oblasti dolní čelisti, který přestupuje přes dolní okraj těla mandibuly. Terapií je zpravidla zevní incize. Subkutánní a. absces šířící se v podkoží. Submukózní a. absces podslizniční. Subperiostální a. absces šířící se ze zánětlivého ložiska pod okostici (periost) abscessus stercoralis lat. absces ve střevní stěně se sterkorálním obsahem abscessus sudoriparus lat. absces vzniklý zhnisáním zanícené potní žlázy v podpažní jamce, u kojenců též v oblasti hýždí abscisa vodorovná osa grafu, osa úseček, hovor. osa x. Srov. ordináta [lat. abscissus odříznutý, useknutý, odtud české úsečka ; ab(s) ; caedo řezat, bít; srov. -cize] absence nepřítomnost, chybění 1. krátká ztráta vědomí, která není provázena pádem. Objevuje se u epilepsie, zejm. u dětí. Viz petit mal 2. řidč. deficit, defekt, nevyvinutí orgánu (častěji užíváno v angl.) [lat. absentia nepřítomnost, absens nepřítomný; ab ; lat. sum, esse být; srov. praesens přítomný] Absidia lat. rod hub z řádu Mucorales, saprofytické houby, které mohou vyvolat mukormykózu. Např. A. corymbifera absolutní naprostý, ničím nepodmíněný. Opak: relativní. Např. a. indikace, a. kontraindikace [lat. absolvo uvolnit; ab ; lat. solvo, solutum uvolnit, oprostit (od všech podmínek)] absolutní alkohol viz absolutní ethanol absolutní arytmie arrhythmia absoluta, klasické označení pulsu při fibrilaci síní absolutní ethanol bezvodý (stoprocentní) ethanol absolutní nula teoretická hodnota absolutní teploty (0 K) odpovídající úplné absenci tepla, 273,15 C ( 459,67 F). V blízkosti této teploty se objevují kvalitativní změny chování látek, např. supravodivost nebo supratekutost absolutní riziko atributivní riziko absolutní síla žvýkacího svalstva síla, kterou jsou schopny vyvinout žvýkací svaly, dosahuje hodnoty až 4000 N. Při žvýkání je zužitkována asi 1/5 jako tzv. žvýkací síla. Na větší zatížení reaguje ozubice bolestivě a chrání tak zuby před možným poškozením (např. kamínkem v potravě) absolutní teplota teplota vyjádřená na stupnici začínající absolutní nulou, jednotkou na této stupnici je kelvin (K) absolutní vlhkost vzduchu množství vodní páry v objemové jednotce vzduchu absolutus lat. 1. absolutní; např. arrhythmia absoluta 2. uvolněný [lat. absolvo uvolnit; ab ; lat. solvo, solutum uvolnit, oprostit] absorbance pohlcení monochromatického záření při průchodu hmotou (dříve extinkce) [ab-; lat. sorbeo srkat, pohlcovat] absorbovat vstřebávat. Viz absorpce absorpce 1. vstřebávání. Zejm. a. z trávicího ústrojí (srov. malabsorpční syndrom), ale i kůží, sliznicemi apod. 2. pohlcení. A. světla, záření. Srov. adsorpce, reabsorpce, resorpce [ ab-; -sorpce] absorpce světla, absorpce záření pohlcování světla, při němž se vzájemným působením světla a prostředí mění světlo v jiný druh energie. Z opačného hlediska jde o ubývání hustoty toku záření (elektromagnetického, korpuskulárního apod.) při průchodu prostředím v důsledku přeměny zářivé energie nebo rozptylu absorpce zvuku pohlcování zvuku, zmenšení energie zvukových vln při průchodu látkami absorpciometrie metoda založená na měření míry absorpce. A. používaná k zjišťování kostní denzity absorpční koeficient koeficient absorpce, podíl energie dopadajícího záření pohlcené látkou (vztažený na tloušťku, hmotnost apod.) absorpční spektroskopie spektroskopické metody, při nichž nastává charakteristická absorpce kvant elektromagnetického vlnění měřenou látkou (infračervená spektroskopie, jaderná magnetická rezonance, spektrofotometrie atd.) absorpční spektrum elektromagnetické spektrum modifikované průchodem selektivně absorbující látkou 4