LYŽÁKOVÝ MAGAZÍN ČÍSLO 2, VYDÁNÍ 13. 1. 2019 Ráno si protřeme oči a zase vidíme samý sníh. Celou noc se sypal na celé širé okolí. Po probuzení ještě netušíme, že dnes sněžení neustane po celý den. Teplota je příznivá, stejně jako včera se pohybuje kolem nuly. Sníh tedy trošičku vlhne a těžkne, ale svah máme upravený a těšíme se na první lyžovačku. Čím jsme si zrána naplnili bříška? Čekaly nás čerstvé rohlíky, chléb, pomazánka, perník, cereálie s mlékem, sýr, šunka, džem, vejce natvrdo. Na první ráno docela slušný výběr, co říkáte? Po snídani se 2/3 kurzu vydaly za výcvikem už přímo na svah. A co družstvo úplných začátečníků? Ti nejprve absolvovali krátký instruktážní seminář nasucho v jídelně. Je přece důležité naučit se správně si nastavit helmu, vědět, jaké zvolit oblečení, abychom se při lyžování cítili komfortně a bezpečně, natrénovali jsme také obouvání přezkáčů a samozřejmě připínání lyží. Musíme pochválit naše nováčky, že byli velmi vnímaví a skvěle spolupracovali, což posléze prokázali i přímo na sněhu. Do objevování krás rekreačního lyžování se vrhli s ohromnou vůlí a chutí. Lyžování vypadá tak jednoduše, ale... Myšlenky šrotují v hlavě jako zběsilé: Nohy, proč neposloucháte? Ruce, co s vámi? Vždyť si ty lyže dělají, co chtějí! To není možný! A JÁ SE PŘECE TOLIK SNAŽÍM. Vždyť vím, co mám dělat! Tak proč to pořád nejde?!?... A pak ta závratná chvíle onoho lyžařského štěstí, kdy si všechno sedne a najednou lyže svého majitele začnou poslouchat! Ta radost! Anička, která udělala za celý den
ohromný pokrok a vůbec jí (podobně jako mnohým dalším lyžařům) nevadily mnohé pády ani provlhlé oblečení, s pusou od ucha k uchu zahlásila: To je taková krása, jak to jede! Po dopolední lyžařské dřině si zasloužíme něco dobrého k obědu. Vývar s kapáním a se zeleninou nám chutnal, hamburská pečeně s knedlíkem také neměla chybu. Talíře se povětšinou vracejí prázdné. Našim sjezdařům na čerstvém vzduchu vyhládlo. Po poledni nastala kalamita!!! Pro moderního člověka hotový konec světa. Na více než hodinu jsme zůstali bez dodávky elektrické energie. Představujeme si černý scénář. V chatě nepoteče voda. Nepůjde topení. Budeme mít co jíst? Neuvidíme, protože všude nastane tma. Ale asi všem by bylo úplně nejvíc líto, že by nejezdil vlek. Úmorné šlapání do kopce s plnou polní je horší katastrofa než blackout... Ne, neberte nás prosím vážně, my jsme absolutně nenároční. Taková malichernost nás ani v nejmenším nerozhodila. Jen kvůli vleku si přejeme, aby byla dodávka elektřiny zase O.K., což se i stalo. Po poledním klidu, kdy jsme dali odpočinout namoženým svalům a otlačeným nohám, se opět věnujeme sjezdovému lyžování. Snažíme se trénovat všechno to, co jsme se naučili dopoledne. Někteří propadají malomyslnosti, že se v životě nenaučí lyžovat, ale s podporou spolužáků i instruktorů boj přesto nevzdali. Klid, naučíte se úplně všechno, a vůbec to nemusí být hned. Všichni se však shodujeme, že nás lyžování baví.
nejsrozumitelnější výklad. Když jsme prakticky nacvičovali nepřímou masáž srdce, paní učitelka upřesňovala ideální místo pro provádění masáže u dam tam, kde mají podprsenku. Náhle chlapecká část kurzu nebývale ožila a nadšeně reagovala s jiskřičkami v očích: K večeři jsme si dali zapečené těstoviny. Ani dnes nemůžeme z jídelny odejít bez další vzdělávací kapitoly našeho kurzu, kterou je první pomoc. Pěkně postupně se věnujeme nejčastějším situacím, které nás mohou potkat nejen při pobytu na horách, ale vlastně kdykoliv v běžném životě. P. uč. Strnadová připravila pro náš kurz velmi důkladný večerní seminář. Nechyběla skupinová práce, v jejímž průběhu jsme se důkladně seznamovali s postupy, jak účinně poskytnout laickou pomoc, a následná praktická instruktáž i navazující test prověřující nabyté znalosti. Figuranti, kteří se odváží na scénu ať již v roli pacienta nebo zachránce, sklízejí vždy největší aplaus. I při rozebírání závažných témat se nám několikrát otřásla bránice, protože to se prostě nedalo. Paní učitelka se snažila o co Takže nejdřív ošmatat?! Na otázku, jakou situaci si například představit k tématu vdechnutí cizího tělesa, nastala rychlá odpověď: No... to si ten člověk vdechne... kolem letí třeba moucha! Při pohledu na sílící sněhovou vánici a okno zavalené sněhem byla tato letní odpověď opravdu kuriózní. Fanoušci seriálů
z lékařského prostředí zase přesně věděli, co to je a jak se používá defibrilátor. To se prostě přiloží a řekne se TŘI, DVA, JEDNA... PAL!!! Po 80 minutách jsme natolik důkladně proškoleni k první pomoci, že už jen utíkáme dokončit večerní hygienu, možná si ještě krátce užijeme společnou zábavu. Venku se začínají ženit čerti, vítr se mění ve vichřici, a tak máte snad lepší nápad, než se uvrtat do pelíšku? My to dnes uděláme celkem rádi. Po lyžování začínáme cítit únavu, a i když si v pokojích ještě vyprávíme poslední drby dnešního dne, za chvíli je klid. Dnes paní učitelka ani nemusí obcházet pokoje, aby zhasla a odstartovala únik do říše snů. Ve 22:00 to za nás obstarala příroda sama. Vypadla elektřina a za okny hučí vichřice. V bezpečí vyhřáté postele se ale cítíme dobře. Spinkáme jako v bavlnce. Dobrou! A nezapomeňte se podívat ještě na další fotografie na poslední stránce...
LVK ZŠ BH 2019