AUGUSTIN HOFFER Encyrtidae našich státních přírodních reservací II Encyrtidae (Hymenoptera Chalcidoidea), quae in reseivationibus naturae in Cechoslovakia occurunt. Pars II. V této druhé části uvedeme především naše rody a druhy z příbuzenstva r. Aphycus MAYR, které jsou na území našeho státu velmi bohatě zastoupeny. Mnohé z nich jsou odkázány výhradně na původní stanoviště, takže jejich dnešní reliktní výskyt je prakticky omezen na poslední zbytky přirozených formací, především na naše přírodní reservace; jiné druhy pak jsou všude hojně rozšířeny, uplatňujíce se jako účinní reducenti škodlivých druhů červců, především našich puklic {Metaphycus punctipes DALM., M. mety/i TlMB. a j.). Jsou to převážně světle (žlutě, žlutočerveně až hnědě), řidčeji černě zbarvené formy Encyrtidů, vždy bez kovového lesku; články funiculu u samiček vždy krátké, počáteční obvykle velmi malé, ostatní dále směrem k palici silně se rozšiřující; samci podobají se značně samicím a liší se pouze nepatrně formou tykadel; křídla často bývají redukována. Tato skupina tvoří přirozený tribus, který níže stanovím: Tribus Aphycini n. Corpus haud metallicum, colore maxima ex parte flavo usque brunneo, rarius nigro. Funiculus antenmarum in femina articulis brevibus, apicem versus plus minus vehementer in latitudinem crescentibus (g. Paraphycus GlR. excepto), numero 5 6; clava 2 articulata, saepe distincte colorata. Mandibulae tridentatae. Alae saepissime hyalinae, interdum macula media fumosa ornatae; singulatim etiam in distali tertia secundo cingulo transversali infumato. Marginalis et postmarginalis semper brevis, haec interdum prorsus reducta. Nonnula genera alis carent. Dimorphismus sexualis solum in variabilitate subtili antemnarum utriusque sexus videtur. Tribus hic continet, quod ad nostram faunám pertinet, genera: Timberlakia MERC, Pseudaphycus Ct.AUS.. Aphvculus n. gen., Stemmatosteres TlMB., Pezaphycus Nov., Aphycus MAYR, Metaphycus MERC. Í= Euaphycus MERC), Waterstonia MERC. et Paraphycus GlR. De ceteris gene ribus europaeis hic tribus etiam genera Aenasioidea GlR. et Pseudorhopus TlMB. continet. Druh Timberlakia emopaea byl popsán MERCETEM ze Španělska r. 1921 a od té doby nebyl nalezen. Na posledních zbytcích někdejší rozsáhlé písečné oblasti, zv. Moravská Sahara", u Hodonína zjistil jsem jediného ssmečka, který se liší od nominátní braehypterní formy normálně vyvinutými křídly. Byl sesmýkán v noci na pobřežní vegetaci u malých jezírek uprostřed písčiny (reservace). Timberlakia europaea MERC. /. macroptera c? n.: Alis anterioxibus apicem abdominis superantibus. Exemplár nostrum marginali stigmatico breviore. Mor. mer.: Hodonín, 14. VII. 1942 (1 ex.). Rod Pseudaphycus CLAUS. je zastoupen v palearktické oblasti dvěma druhy; u nás byl nalezen u Moravských Budějovic jediný exemplář druhu P. austriacus MERC, známý dosud jen z Rakouska (Dr J. BECHYNĚ lgt.). Z našeho území byl popsán NoviCKYM nový rod a druh Pezaphycus obenbergeri, který byl vypěstován z labského náplavuj také tento druh nebyl po druhé od popsání zaznamenán. Zjistil jsem ho u nás na řadě dalších lokalit, a to i jeho dosud neznámou makropterní formu. Pezaphycus obenbergeri f. microptera: Boh.: Kleť (Šumava) (2 ex.); Mor.: Pavlovské kopce ( ex.), Hodonín (1 ex.), Mistřín (1 ex.), Rohatec (2 ex.), Ojezdec (1 ex.), Míkovice apud Uh. Hradiště ( ex.), Skalka-Labuty (1 ex.). Pezaphycus obenbergeri f. macroptera n.: Alae anteriores angustiores, apicem ovipositoris superantes, sublutescentes; marginali pilositate subtilissima, breviore; vena marginalis latitudine paulo longior, stigmalis ad modům longa, paulo declivis; postmarginalis brevis; venarum systema clarum. Boh. mer.: Borkovice-Mažice (1 ex.); Mor. mer.: Rohatec (2 ex.), Zeravice (1 ex.). Ne j menšími našimi zástupci čel. Encyrtidae jsou dva druhy, náležející dosud nepopsanému rodu Aphyculus m. Svou velikostí dosahují téměř již extrémní hranice našich nejmenších Hymenopter. Jeden z nich, A. perparvus n. sp., bezkřídlý, vyskytuje se porůznu na xerothermnícb. stanovištích po celém našem území; zvláště hojný je však vápencových stepních formacích v Českém krasu (Reporyje a Sv. Prokop u Prahy). Genotypus A. zavadili n. sp., normálně okřídlený, zjištěn byl dosud jen na jižní Moravě a jižním Slovensku. Aphyculus n. gen. Genus hoc generi Timberlakia MERC. affinissime est, sed ab eo habitu manifeste applanato, fronte angustiore ocellisque in triangulo fere aequilaterali dispositis, pronoto brevissimo alisque totis perfecte hyalinis differt. Pertinentes huc ambae species unicolore flavae, sive flavo-brunneae, nulla parte adumbratae sunt. De genere Pseudorhopus, clava biarticulata, de genere Pseudaphycus etiam corpore desuper deplanato distinguitui. Species hic pertinentes statura corporis exigua, colore omnino flavo, funiculo 5-articulato, alis hyalinis seu valde reductis, ovipositore paulo prominente, bene notatae sunt. Scapus aliquantum dilatatus; pedicellus piriformis, ita longus ut 4 articuli sequentes; funiculi articuli brevissimi et valde transversales (cf. Pseudorhopus TlMB.!), apicem versus fortiter dilatati; clava ut funiculus longa, sed latior, ambo eius articuli oblique inter se separati. Frons lata, oculi parvi. Mesoscutum parapsidalibus sulcis nullis. Alae, si adsentes, hyahnae; vena marginalis brevis, stigmalis paulo longior, postmarginalis inconspicua. Scutellum triangulatum. Ovipositor paulo prominet. Mas feminae similis, sed clava indivisa. Genotypus: Aphyculus zavadili HFFR. Aphyculus zavadili n sp. Alae b"=ne ovolntap Ocelli in forma trianguli aeguilateralis dispositi. Ovipositor ut i.5 abdominis longitudinis prominet. Long.: 0, 0,5 mm. Mor. mer.: Dubňany (typus + 6 paratypi), Mistřín (1 ex.), Rohatec (1 ex.), Pouzdřany (1 ex.), Paviovíké kopce (1 ex.), Němčičky (1 ex.), Hodonín (1 ex.); Slov. mer.: Štúrovo (14 ex.). Aphyculus perparvus n. sp. Apterus. Ocelli minimi, in forma trianguli subobtuse angulati dispositi. Ovipositor iongitudini i/6 abdominis. Long. 0,25 0,5 mm. Boh.: Reporyje (typus + 6 paratypi), Sv. Prokop (Praha) ( ex>), Radotín (5 ex.), Ríp (1 ex.), Hazmburk (2 ex.), Lovoš (Čes. Středohoří) (2 ex.), Předotiín (1 ex.); Mor.: Hády apud Brno (1 ex.), Rohatec (1 ex.), Zeravice (4 ex.), Mistřín (7 ex.); Slov.: Kováčovské kopce ( ex.), Štúrovo (2 ex.), Piliš apud Slov. Nové Město ( ex.). Rod Stemmatosteres stanovil TlMBERLAKE r. 1918. Genotypem a jediným dosud známým druhem je kalifornský druh S. apterus TlMB. Roku 194 zjistil jsem po prvé na reservaci rašeliniště u Borkovic další druh, který je prvním příslušníkem tohoto velmi podivného rodu v Evropě. Později nalezl jsem jej ještě na dalších stanovištích v Čechách i na Slovensku. Ocelli u tohoto rodu zcela vymizela a složené oči jsou daleko menší než u velké většiny Encyrtidů; mesoscutum a scutellum jsou velmi krátké, příčné. Náš nový druh nazval jsem S. bohemicus n. sp. Stemmatosteres bohemicus n. sp. Differt de S. aptero TlMB. oculis maioribus (frons vix duplo oculo latior, si desuper viseris). Mesoscutum brevissimum, axillae inter se late remotae. Long.: 0,25 0,5 mm. Maris capite evidenter breviore quam in feminá, fronte latiore, oculis minoribus. De S. aptero TlMB. scapo gracili modiceque arcuato, clava apice acuta differt. Long.: 0,25 0,4 mm. Boh. mer.: Borkovice-Mažice (typus), Horní Sněžná (1200 m n. m., 2 ex.), Třeboň (1 ex.); Slov. mer.: Štúrovo (5 ex.). Do rodu Aphycus MAYR naproti tomu patří poměrně veliké a ozdobné druhy s více méně znatelnou velkou zakouřenou skvrnou uprostřed předních křídel (vzácně na Zvláštní otisk z časopisu Ochrana přírody, r. IX-1954, č. 6. '\ 1 [169]
jsou křídla téměř čirá) a s bílou nebo žlutobílou tykadlovou palicí. Kladélko vždy dlouze vyčnívá. Po revisi tohoto rodu byla odštěpena řada rodů dalších, takže dodnes byl. r. Aphycus MAYR representován v palearktické fauně toliko dvěma druhy, a to druhem A. apicalis DALM. (genotyp!) a nedávno popsaným A. pannonicus ERD. Podrobný chalcidologický výzkum naší vlasti však prokázal daleko větší druhové bohatství tohoto rodu. Dnes již máme zjištěno jen na našem území 7 druhů z r. Aphycus (z toho 6 pro vědu nových), náležejících dvěma podrodům. Jejich charakteristika vysvitne z tohoto klíče: Tabella analytica speciarum generis Aphycus MAYR Čechoslovakiáe: 1 Mesoscutum sulcis parapsidalibus nullis. Articuli basales funiculi parvi, evidenter transversales, distales duo articuli invicem validi, longitudine paulo latiores; clava in 9 ovoidalis, seu modice oblique acuminata, in cf fortiter dessecta. Semper clare pubescens (sg. Aphycus s. str.) 2 Mesoscutum cum sulcis parapsidalibus bene evolutis; articuli funiculi aequilongi, apicem versus modice taníum laťitudine crescentes; clava etiam in 9 fortiter dessecta. Semper nigropubescens (sg. Aphycaspis n.) 5 2 Species parva. Alae anteriores subhyalinae, medio subtili tantum vestigio infumato. Corpus omnino flavum; abdomine solum basi aliquot adumbrato; funiculi articuli cetera parte antennarum aliquot obscuriores; clava flava; pedes clari. Calcar vix duas tertias metatarsi attingens. Ovipositoris pars prominens ut tertia abdominis longa. Long.: 0,8 1,1 mm. Mas oculis minoribus, fronte latiore, antennis flavo-brunneis, clava apice clariore. Long.: 0,8 mm. Species montana šumavicus n. sp. - Species maiores: Alae anteriores macula rotundata obscura bene distincta Corpus totum nigrům, čapíte solum flavo-brunneo, macula nigra verticali omato. Antennae totae griseobrunneae, flavo-alba clava excepta,- tegulae albae, margine canescente. Scuteílum aliquot longius, quam in basi latum. Calcar ut 2 /-$ metatarsi longum. Ovipositor ad cetera brevis, pars eius prominens cca ut J/4 abdominis longa. Long.: 1,2 1, mm. cf: Oculi aliquot minores, frons latior, scapus media parte modice dilatatus; funiculi articuli fortiter transversales, clava longa, indivisa, scutellum brevius ut in 9, forma trianguli aequilateralis. Color in ď et in 9 aequales. Long.: 1,0 1,1 mm atratulus n. sp. Corpus plus minusve flavum usque rufoferrugineum. Scuteílum in femina longum ut latum. Calcar /4 longitudinis metatarsi attingens. Ovipositor ut V2 abdominis longus 4 4 Caput thoraxque flavo-brunnei, propodeum abdomenque obscuriores; tegullae albae. Antennae scapo plerumque clariore, pedicellus et 1. funiculi articulus paulo obscuriores, hic tribus articulis sequentibus obscurissimis, articulus ultimus clavaque flavo-albae. Macula rotundata obscura alarum anteriorum /4 alae latitudinis occupat. Long.: 1,0 1, mm. Mas articulis funiculi minus transversalibus, clava indivisa. Long.: 0,9 1,2 mm apicalis DALM. Caput, mesoscutum propodeumque clare flava. pronotum totumque scutellum clare aurantiaca; abdomen flavum, basi subtiliter rubescens; tegulae albae; pedes antennaeque clare flavae, unicolores. Rotundata obscura macula alarum anteriorum 2 / alae occupans. Long.: 1,0 1,1 mm lulvohirtus n. sp. 5 Summum coloris griseo-brunneum; scapus, pedicellus quatuorque basales articuli funiculi brurmei, clava luteo-testacea; tegulae thoracis colore (griseo-brunneae!); pedes bruninei, tarsi luteo-albidi. Pubescetia capitis thoracisque subtilis et sparsa. Sculptura tenuissima, thoracis superficies cereonitens. Rotundata macula infumata alarum anteriorum minus insignis, indistincte limitata. Ovipositor ut 1/4 abdominis longus. Long.: 1,4 mm. Mas feminae similis, differentiae in articulorum latitudine parvae. Scuteílum grossiter sculpturatum. Long.: 1, mm... šnoíláki n. sp. Summum coloris luteo-rubrum; color scapi pedicellique coíore basalium 4 articulorum funiculi clarior. Rotundata obscura macula alarum anteriorum minus perspicua. Capite thoraceque longius, densius fortiusque pubescentibus quam in A. šnoíláki. Sculptura fortiore. Solum cf notus. Long.: 0,2 mm. nigiocilliatus n. sp. A. (Aphycus) šumavicus n. sp. liší se od všech druhů tohoto rodu téměř úplně čirými křídly a poměrně malou velikostí. Tento charakteristický druh, žijící výlučně v horských polohách, zjistil jsem na Šumavě a na Králickém Sněžníku. Boh.: Šumava: Libin u Prachatic (1 ex.), Bučina (typus, 9 cotypi), Boubín (1 ex.); Králický Sněžník (1 ex.). A. (Aphycus) atratulus n. sp. je jediným černým druhem tohoto rodu. Dosud je mi známo jediné naleziště na jižní Moravě, kde jsem jej sesmýkal v obojím pohlaví v podrostu původního starého lužního háje u Hodonína (polesl zv. Dúbrava"). Později, když starý smíšený les prokácením prořidnul, nastala na tomto stanovišti značná změna mikroklimatu, dříve velmi vlhkého. Přebytečná vláha se stáhla do nižších poloh, čímž vznikla uvnitř lesa malá jezírka. Tyto poměry měly za následek pronikavé změny v biocenose kdysi téměř pralesního prostředí; také tento druh nebyl již znovu nalezen, ačkoliv bylo na lokalitě několikrát sbíráno. Mor. mer.: Hodonín (lucus Dúbrava") (typus + 5 paratypi, ď?). A. (Aphycus) lulvohirtus n. sp. Tento druh je nejnádherněji zbarveným zástupcem rodu. Větší část těla, tykadla a nohy jsou citrónově žluté, pronotum a celé scutellum jasně červené. Jeho výskyt je lokalisován na okrajové partie výše uvedeného biotopu, kde se luzní elementy mísí již s psammophilní slepni květenou. Byl zjištěn pouze ve dvou exemplářích. Mor. mer.: Hodonín (typus), Dubňany (1 ex.). A. (Aphycus) apicalis DALM. je genotypem a dosud nejznámějším druhem tohoto rodu. Přes své značné rozšíření vyskytuje se tak jako i všechny ostatní druhy rodu Aphycus velmi sporadicky. Podařilo se mi ho vypěstovati v několika exemplářích společně s druhem Anagyrus schónherri WESTW. Z červce Phaenacoccus aceris. Další kus sesmýkal jsem na rašeliništi u lázní Mšené. Srovnávací materiál polský (Toruň) poskytl mi svého času ing. Sw. NOVICKY. Boh.: České Velenice (ex Phaenacoccus aceris, 6 ex.), lázně Mšené (1 ex.). A. (Aphycaspis) šnoíláki n. sp. Tento druh je typem zvláštního podrodu, charakterisovaného výrazně vyvinutými parapsidálními rýhami, široce zkosenou palicí á především utvářením funiculu, jehož první články nejsou silně příčné jako u předcházejícího podrodu, nýbrž podobají se tvarem posledním dvěma článkům; také rozdíly ve velikosti (šířce) článků basálních a konečných není zdaleka tak nápadný. Barva tohoto druhu, známého dosud z jediné horské lokality (vrch Javořice", 800 m n. m. na Českomoravské vysočině), je poměrně tmavá (včetně teguli). Intensivně černé ochlupení thoraxu jeví se jako další doplněk charakteristiky podrodu, nebof je nápadné i u následujícího druhu; naproti tomu všechny druhy podrodu Aphycus s. str. mají ochlupení čistě bílé. Mor. oce: Mons Javořice" (800 m) (typus + 2 paratypi ď?)- A. (Aphycaspis) nigrocilliatus n. sp. je druhem ryze teplomilným, který vykazuje všechny výše uvedené znaky podrodu. Liší se od předešlého základní barvou žlutočervenou, různobarevnějšími tykadly, bílými tegulami a hrubší sculpturou. Znám je zatím pouze v samčím pohlaví. Nalezen byl ve dvou exemplářích na nejtepléjších našich lokalitách (reservacích). Mor.: Pavlovské kopce (1 ex.); Slov.: Štúrovo (typus). 2 [170]
Rod Metaphycus MERC. nelze prakticky odděliti od dalšího MERCETOVA rodu Euaphycus; jest proto nutné pokládati druhý název za synonymum. Do tohoto rodu patří největší počet druhů; často jsou to formy velmi užitečné, které účinně regulují početní stavy škodlivých druhů červců, v našich poměrech především Lecaniidů. V jižních zemích, zejména pak v tropech a subtropech, užívá se s velkým úspěchem některých druhů r. Metaphycus v biologickém boji. U nás žije 18 druhů tohoto rodu, z nichž řada je známa především nebo výlučně z přírodních reservací. Níže uvádím výčet a stručné diagnosy těch druhů, které byly ve státních reservacích zjištěny. Metaphycus notatus n. sp. Robustus, thorax abdomenque picei, luteo collari et luteis lateralibus maculis ad basin mesoscuti exceptis; caput rufobrunneum; tegulae albae; antennae obscure brunneae, pedicellus clarior; pedes clari. Frons lata; ocelli in forma trianguli aequilateralis dispositi. Scapus dilatatus deplanatusque. Mesoscutum sulcis parapsidaílibus nullis. Alae bene evolutae, hyalinae; vena marginalis punctiformis, stigmalis mediocriter longa, apicem versus dilatata, postmarginalis non perspicua. Ovipositor non prominens. Long.: 1,0 mm. Mas feminae similis, articuli funiculi solum longiores, antennae totae unicolori-brunneae. Long.: 0,8 0,95 mm. Boh.: Říp (1 ex.); Praha (ex Quadraspidiotus mařaní ZAHR., typus et paratypus). Metaphycus piceus n. sp. Species maior, thorace abdomineque piceonigris, capite rufo-brunneo, antennis pedibusque unicolore flavo-brunneis. Ocelli in forma trianguli modice acute lateralis dispositi. Scapus minime dilatatus; clava magna, quam funiculus evidenter latior. Mesoscutum sulcis parapsidalibus nullis. Saepissime forma macroptera, sub rara exceptione formarum brachypterarum. Alae anteriores hyalinae; vena marginalis fortis. dimidia parte latitudine longior, postmarginalis et stigmalis aequilongae. Ovipositor paulo prominens. Long.: 0,7 0,9 mm. Forma macroptera: Boh. sept.: Říp (4 ex.), lázně Mšené (1 ex.); Mor. mer.: Hodonín ( ex.), Cejč (1 ex.), Pavlovské kopce (typus + 65 paratypi), Kobyli (1 ex.), Syrovín (1 ex.). Dolní Bojanovice (2 ex.); Slov. mer.: Štúrovo (1 ex.). Forma brachyptera: Boh.: Říp (1 ex.); Mor.: Hády apud Brno (1 ex.), Dubňany (1 ex.). Metaphycus unicolor n. sp. Totum corpus stramineo luteum usque rufum; antennae vel omnino clarae, vel clava obscuriore; pedes to ti flavi, vel rufescentes. Mesoscutum sulcis parapsidalibus nullis. Scapus tenuis et longus. Alae perfecte evolutae aut reductae; vena marginalis brevis. Ovipositor non prominens. Long.: 0,8 1,0 mm. Locis aridis et xerothermis sat frequens in ambabus formis. Metaphycus erythraeus n. sp. Precedenti similis. Primarius color corporis magis ruber, alarum color in dimidio basali subluteo-rubescens. Scapus leniter dilatatus, linea dorsali nigra ornatus, basales articuli funiculi adumbrati, clava obscura. Saepe ut forma brachyptera. Long.: 0,8 1,05 mm. Frequentissime occurit in utraque forma in reservatione Kováčovské kopce" (Slov. meí.). Metaphycus roubali n. sp. Caput thoraxque rufobrunneus, propodeum abdomenque nigrescentes. Ab omnibus ceteris speciebus clava flavo-albida distiuctus. Tres articuli basales ofecuriores Scapi pars distalis aliquo modo dilatata, magna macula nigra ornata; pedicellus basi niger. Frons lata, ocelli in figura trianguli aequilateralis dispositi. Mesoscutum sulcis parapsidalibus nullis. Solum forma macroptera. Pedes paulo obscuris anellis transversis ornati. Ovipositor haud prominens. Long.: 0,7 1,0 mm. Nihil aliud nisi incola alpina. Boh.: Šumava-Bučina (1 ex.), Krkonoše (typus + 9 paratypi). Metaphycus stagnarum n. sp. Metaphyco punctipedi (DALM.) simillimus, sed in plurimis exemplaribus nigrescente capite thoraceque, necnon evidenter longiore et in apice acutiore scutello differt. Pars externa sulcorum parapsidalium fortiter signata. Forma brachyptera rarissima. Long.: 0,75 1,15 mm. Species typica locis torfosis. Forma macroptera: Boh.: Bor apud Suchdol (25 ex.), Červené bláto" (4 ex.), Trpnouze (1 ex.), Borkovice- Mažice (typus + paratypi), Velké Dářko (4 ex.). Forma brachyptera: Mažice (2 ex.), Velké Dářko (2 ex.). MERCETŮV rod Waterstonia náleží mezi nejozdobnější naše Aphyciny. Tělo samiček je žluté až cihlově hnědé, samečkové mívají zpravidla červený zadeček; přední křídla jsou zdobena dvěma příčnými hnědými pruhy. Kladélko dlouze vyčnívá z konce zadečku. Dosud známé dva španělské druhy mají kromě jiných znaků úzké čelo a ocelli sestavené v trojúhelníku zřetelně ostroúhlém; naproti tomu československé exempláře, náležející dvěma novým druhům, mají čelo velmi široké a ocelli sestavené v trojúhelníku rovnostranném. U nás vyskytují se též brachypterní formy, a to hojněji než formy okřídlené. Oba naše druhy liší se od sebe řadou důležitých znaků, jak je zachycují níže uvedené popisy. Byly sbírány vesměs na mokřadních stanovištích, rašelinách, lesních mokřinách a na březích vod. Waterstonia tertia n. sp. De adhuc descriptis duabus speciebus fronte multo latiore cum ócellis in forma triangulari aequilateralis dispositis differt. Anterioris alae pars distalis hyalina evidenter angustior quam media pais, inter amba infumata cingula posita. Ovipositor ut 2/ abdominis longus. Colore flavo, abdomine interdum flavobrunneo. In f. brachyptera et microptera frequenter occurens. Long.: 1,0 1,8 mm. Mareš solum brachypteri atque micropteri; antennarum clava indivisa decussataque (in hoc sexu tantum!); caput thoraxque flavi, abdomen laete rubrum. Long.: 0,7 1,0 mm. Forma macroptera: Boh. mer.: Hranice (typus); Mor. mer.: Bzenec (1 ex.), Vrbice (1 ex.), Chřiby (1 ex). Forma brachyptera: Boh. mer.: Bor apud Suchdol (6 ex.,) Trpnouze (1 ex.), Hranice (1 ex.); lázně Mšené (11 ex.); Mor.: Dubňany (5 ex), Mutěnice (1 ex.), Chřiby (1 ex.). Forma microptera: Bor apud Suchdol (1 ex.), lázně Mšené (1 ex.), Dubňany (6 ex.). Waterstonia obscura n. sp. Frontis latiíudc atque ocelli, ut in precedente, sed mesoscutum parapsidalibus sulcis adsentibus. Funiculi articulis minus manifeste separatis et obscuro pubescentibus; clava indivisa, late (in eius duabus tertiis) acute decussata; ovipositore breviore (parte prominente ut V2 abdominis tantum longa) et corpore toto brunneo optime dissimilis. Vena marginalis latitudine evidenter longior. In ambabus formis. Long.: 1,0 1,75 mm. Mas ignotus. F. macroptera: Mor. mer.: Dubňany (typus). F. brachyptera: Mor. mer.: Rohatec (1 ex.). Ojedinělou formou tykadel, zcela rozdílnou od ostatních Aphycinů, vyznačuje se rod Paraphycus GlR. V Evropě byl dosud popsán jen jediný druh P. ílavovarius MERC, který se porůznu vyskytuje též na našem území. Vytváří dvě barevné variety (bud celý černý, s citrónově žlutými postranními skvrnami při basi mesoscuta, nebo s tělem celým červeným). Samec nebyl dosud znám; níže podávám jeho stručnou charakteristiku. Kromě tohoto druhu nalezl jsem ještě dva další dobře odlišitelné druhy, jež však mám toliko v samčím pohlaví. Vzhledem k tomu, že systém Encyrtidů spočívá na znacích samic, nepopisuji tyto druhy, abych zabránil eventuální pozdější duplicitě popisů. Paraphycus ílavovarius cf (adhuc ignotus): A femina pedicello articulis sequentibus evidenter latiore et articulis funicululi latitudine 2V2X longioribus (pilis erectis, omnino albidis, ut articuli longis, obsitis), clava indivisa, ut duo articuli precedentes longa, differt. Long.: 1,2 mm. Forma corpore nigro, lateralibus flavis maculis ad mesoscuti basin ornatis: Boh.: Prachatice (2 ex.), Borkovice Mažice (1 ex.), Tábor (1 ex.), Podhoř apud Praga ( ex.), Radotín (1 ex.), Lovoš apud Lovosice (1 ex.), Račiněves (2 ex.); Mor.: Čejč (1 ex.), Pouzdřany ( ex.), Hodonín (1 ex.), Sůchov (1 ex.), Javorník (1 ex.); Slov.: Štúrovo (2 ex.), Brehovo (2 ex.). Forma capite totoque thorace omnino ruío-brunneis: Mor.: Dubňany (1 ex.); Slov.: Brehovo (1 ex.). [171]
ore, a n t e n n i s p e d i b u s q u e t o t i s f l a v i s. C l a v a a n t e n n a r u m q u a m a r t i c u l i d u o u l t i m i f u n i c u l i b r e v i o r e. L o n g. : 0,9 1,1 m m. B o h. : H l a s i v o (1 ex.), Tábor ( ex.), Říp (2 ex.), H a z m burk apud Libochovice (typus + 147 p a r a t y p i ) ; M o c. : Čejč (1 ex.), Dubňany {2 ex.), Hodonín (1 ex.), Bzenec ( ex.), M o r. Písek (1 ex.). Druhým n e o b v y k l ý m t y p e m v čel. Encyrtidae r o d a d r u h Moraviella známých rodů liší se je nový m. O d v š e c h našich inexpectata ojedinělou formou tykadel, kde 1. článek f u n i c u l u j e kratičký, širší než delší, zatím ostatní články značné míry jsou mnohem delší. C e l k o v ý MERCETŮV bizarní připomíná co h a b i t u s do rod Euzkadia (široká h l a v a! ). D o s u d b y l n a l e z e n p o u z e n a jediné l o k á litě, poměrně v e l m i malé r o z l o h y, a to n a s k a l c e se stepní vegetací při okresní silnici nedaleko Osvětiman. Nale z e n y b y l y 4 exempláře t o h o t o krásného d r u h u s m o d r o u h l a v o u a hrudí a b r o n z o v ě lesklým Bouiekiella depressa n. g. n. sp. Kreslil Dr A. Hoffer. V další části této práce uvádím několik n o v ý c h rodů čel. Encyrtidae, náležejících do různých tribů, které však s v o u m o r f o l o g i c k o u s t a v b o u j s o u t a k výrazné, ž e oteví rají n o v é p o h l e d y do f y l o g e n e s e a systému této s k u p i n y. Po stránce faunistické p a k obohacují naše dosavadní v ě d o m o s t i o naší zvířeně, b y f té nejdrobnější, žijící n a n a šich reservacích a n a zbytcích původních stanovišť, dnes již t a k skrovných, j a k j e to z uvedeného výčtu l o k a l i t jasně p a t r n o. Takovýmto v e l m i v ý r a z n ý m zástupcem čel. s v o u mimořádnou pohlavní dvojtvárností je Encyrtidae Hazmburkia n. g. n. sp., jehož s a m e c vyznačuje se h l a v o u dimorpha abnormálně dopředu protaženou, n e n e p o d o b n o u uťatému kuželi. Samice p a k má h l a v u normálního t v a r u, j s o u c i j i n a k zcela n e p o d o b n a samci. T e n t o d r u h v y s k y t u j e se oje diněle n a různých místech v Čechách a n a M o r a v ě ; pouze n a jediné lokalitě b y l sbírán v e v e l k é m množství, a to na jižním s v a h u čedičového v r c h u H a z m b u r k u u L i b o c h o v i c se známou středohorskou stepní formací. N a s k u n e b y l d o s u d zjištěn Sloven (západomediterranní d r u h ). Hazmburkia n. g e n. 9 g e n e r i Protyndarichus MERC. h a u d d i s s i m i l i s sed a b d o m i n e m u l t o b r e v i o r e o v i p o s i t o r e q u e h a u d p r o m i n e n t e. H o c genus est a u t e m p r a e c i p u e i n ctcf c e t e r i s g e n e r i b u s bene d i s t i n c t u m. 9 : C a p i t e g l o b u l i f o r m i c u m f r o n t e a n g u s t i s s i m a ; ocellis i n t r i a n g u l o a c u t a n g u i o dispositis. Scapo l o n g o, a n g u s t o ; pedicello 2V2X l a t i t u d i n e s u a l o n g i o r i ; f u n i c u l i a r t i c u l i s fere a e q u i l o n g i s, i n b a s i p e r p a r u m a n g u s t i o r i b u s ( l a t i t u d i n e sua paulo longioribus), apicem versus latitudine aequilongis; clava triarticulata, articulo u l t i m o funiculi aequilata, s u b acuta, t r i b u s u l t i m i s a r t i c u l i s f u n i c u l i a e q u i l o n g a. M a i n d i b u l i s t r i d e n t a t i s a r m a t u s. M e s o s c u t o sine sulcis p a r a p s i d a l i b u s. S c u t e l l o d i s t i n c t e c o n v e x o, apice r o t u n d a t o ; a x i l i s p a u l o r e m o t i s. A l i s bene e v o l u t i s, h y a l i n i s ; v e n a m a r g i n a l i latitudine duplo longiore, vena stigmali quam marginalis p e r p a r u m longiore, v. postmarginali brevi. Metatarso medio calcare d i s t i n c t e l o n g i o r e. S c u l p t u r a c a p i t i s s c u t e l l i q u e l e v i t e r g r a n u l o s a, mesoscuto c o r i a c e o, p i l i s a l b i d i s i n structo. A b d o m i n e brevissimo, triangulari. a 9 valde c a p i t e a n t r o r s u m p r o l o n g a t o, genis l o n g i s s i m i s d i s t i n c t u s. O c e l l i s p o s t i c i s ab o c e l l o a n t e r i o r e q u a m a margiňe p o steriore capitis aequaliter remotis. Antennis angustis, arti culis funiculi latitudine distincte longioribus, apicemversus s e n s i m p a u l o l a t i o r i b u s b r e v i o r i b u s q u e ; c l a v a b r e vissima, inarticulata. a G e n o t y p u s Hazmburkia dimorpha n. sp. 9 : Capite n i g r o c y a n n e o ; p r o t h o r a c e n i g r o ; mesoscuto m e t a l l i c e c o e r u leo usque s u b v i o l a c e o ; s c u t e l l o v i o l a c e o ; a b d o m i n e n i g r o, p a u l o m e t a l l i c e m i c a n t e. Scapo b a s i q u e p e d i c e l l i b r u n e s c e n t i b u s, p a r t e r e l i q u e a n t e n n a r u m flavescente. Pedibus t o tis c i t r i n e i s ; v e n i s a l a r u m p a l l i d i s. L o n g. : 1,0 1, m m. (f: Capite thoraceque aureoviridibus, abdomine obscuri- 4 [172] zadkem. Moraviella n. gen. 9 : H a b i t o totali generi Euzkadia MERC. s i m i l i s. A ceteris g e n e r i b u s faunae n o s t r a e f o r m a antennarum speciali, praecipue articulo primo funiculi bre vissimo, divergens. Capite latissimo, b r e v i. Oculis m a x i m i s. F r o n t e l a t i s s i m o ; ocellis i n t r i a n g u l o d i s t i n c t e o b t u s o a n g u l a r i dispositis. Scapo l o n g i s s i m o, a n g u s t o ; p e d i cello l a t i t u d i n e d u p l o l o n g i o r e ; a r t i c u l o p r i m o f u n i c u l i b r e v i s s i m o, l o n g i t u d i n e p a u l o l a t i o r e, a r t i c u l o secundo q u a m p r i m o d u p l o l o n g i o r e, a r t i c u l i s t e r t i o et q u a r t o longissimis, articulis duobus ultimis quam precedentes paulo brevioribus; clava triarticulata, articuli funiculi ultimo aequilata, articulis tribus precedentibus simul sumptis aequilonga; funiculo clavaque pilis fortioribus obscuris instructis. Mandibulis tridentatis. Mesocuto fortiter evoluto, sine sulcis parapsidalibus. Scutello m e s o s c u t i a e q u i l o n g o, postíce l a t e p i l i s m a r g i n a l i b u s d i m i d i u m abdominis superantibus c u m pilis marginalibus brevissimis; vena marginali latitudine X longiore, v. postmarginali angustiore, aequilonga; v. stigmali parum l o n g i o r e, angusta. C a l c a r e b r e v i s s i m a, d i m i d i u m l o n g i tudinis metatarsi v i x attingente. A b d o m i n e omnino bre vissimo, triangulari. Sculptura capitis, p r o t h o r a c i mesos c u t i q u e dense g r a n u l o s a, s c u t e l l o l a e v i u s l o n g i t u d i n a l i t e i sculpturato. Colore corporis metallice micante. ď ignotus. : G e n o t y p u s : Moraviella inexpectata n. sp. C a p i t e t h o r a ceque m e t a l l i c e c y a n e i s usque c y a n e o v i o l a c e i s ; propodeo n i g r o ; a b d o m i n e c u p r e o m i c a n t e ; scapo b r u n n e s c e n t e, r e liqua parte antennarum n i g r a ; femoribus nigris, genuibus albo-luteis, tibiis i n parte basali obscurioribus, i n parte d i s t a l i tarsisque l u t e o - b r u n n e s c e n t i b u s. A l i s t o t i s l e v i t e r l u t e s c e n t i b u s ; v e n i s a l a r u m p a l l i d i s. L o n g. : 1,1 1, m m. M o r. o r : Osvětimany (2. V I I I. 1942, t y p u s + p a r a typi). Jedním z nejzachovalejších písků (t. zv. Moravská jádra oblasti dosti Moravě. Tato písčina n a rozdíl přírodně nejbohatší dem toho mezi jiným Při jest výskyt i takových, pokračujícím bylo zajímavé druhem právě jest vlastního písčina řady a náleží význačných které rapidním vzácné pro tuto o d jiných při podob beze místa n a jižní M o r a v ě. b y nanejvýše stanoviště moravských od četnými tůňkami a mokři s c h a r a k t e r i s t i c k o u vegetací mezi mátek již n a p r o t i o b c i Dolní Věstonice n a ných stanovišť jest zpestřena nami byť s t r a n o u položeným, l e v é m břehu řeky D y j e, jižní míst v o b l a s t i Sahara"), druhů sporu Dokla hmyzu, d o s u d o d j i n u d neznáme. ničení nutné flory lokalitu našich přírodních p a chrániti i t o t o a fauny. (nikoliv vysoce Význačným však jediným) jest Encyrtid zástupce d o s u d neznámého r o d u z t r i b u Litomasticini Prolitomastix věstonicensis n. g. n. sp., jehož p o p i s níže uvádím. Kromě řady v e l m i ných druhů Hymenopter, písčině nalézti, j e s t n a místě v z p o m e n o u t i j í m a v ý c h nálezů Orthopter pozoruhod které se m i podařilo n a zmíněné i v y s o c e za a vodních korýšů, které n a téže lokalitě učinili doc. D r MAŘAN a J. ŘÍHA. tix Prolitomastix n. g e n. 9 : H a b i t o t o t a l i g e n e r i Litomash a u d d i s s i m i l i s. F r o n t e l a t i s s i m a ; ocellis i n t r i a n -
gulo distincte obtusoangulari dispositis. Scapo longo, cylindrico; pedicello quam articulo sequenti paulo longiore; funiculo cum articulis basalibus latitudine distincte longioribus, apicemversus sensim brevioribus, pauloque latioribus; clava triarticulata, quam articulo ultimo funiculi paulo latiore; parte clavae distali brevissima. Mandibulis tenuis, longis, cum duabus dentibus longis acutisque et cum elevatione minutissima in parte interna instructis. Mesoscuto sine sulcis parapsidalibus. Scutello mesoscuto distincte longiore, apice rotundato. Alis bene evolutis, Jryalinis; vena marginali latitudine 21/2X longiore, v. stigmali longiore, v. postmarginali paulo breviore. Abdomine acute triangulari cum ovipositore breviter prominente. cf feminae similis, solummodo antennis specifice formatis differt: scapo breviore crassioreque, haud autem depresso; pedicello brevissimo, latitudine aequilongo, pyriformi; flagello fortiter depresso, primo articulo funiculi maximmo, latitudine duplo longiore, articulis ceteris latitudine adequilongis, ad apicem antennarum sensim angustioribus; clava articulo ultimo funiculi aequilata, duplo longiore, distincte biarticulata; antennis totis brevissime pilosis. In ceteris ut in femina. Genotypus Prolitomastix věstonicensis n. sp. 9 : Corpore toto metallice nigrocyaneo, abdomine antennis pedibusque (tarsis pallidioribus exceptis) piceis. Capite "thoraceque cum sculptura reticulata; punctis laevibus dispersis instructis. Long. (?: 1, 1,6 mm, 9 : 1,6 1,65 mm. Mor. mer.: Dolní Věstonice (8. IX. 1945, typus + 17 paratypi). Následující nový rod a druh Paraschaediella maculata m. je exponentem nejteplejších ^oloh našeho státu a původních stanovišť. Polokulovitou hlavou, velkou, tmavou skvrnou uprostřed předních křídel a matně černým zbarvením je tento druh na první pohled snadno poznatelný. Habitem podobá se rodu Ooencyrfus ASHM. Paraschaediella n. gen. Capite semiglobuliformi. Fronte lata; ocellis in triangulo aequilaterali dispositis. Oculis magnis, haud prominentibus; orbitis intennis parallelis. Temporlbus brevissirnis. Margine postico capitis acute :terminato. Scapo angusto, in parte media modice dilatato; pedicello quam articulo sequente latiore, latitudine duplo longiore; articulis funiculi distincte elongatis, ad apicem sensim paulo latioribus, articulo ultimo paulo breviore; clava triarticulata, cylindrica, quam articulo ultimo funiculi perparum latiore, in apice truncata. Mandibulis tridentatis. Alis bene evolutis; vena marginali brevi crassa- que; vena stigmali omnino brevi, a margine anteriore alae parum remota; v. postmarginali quam stigmali parum breviore; parte media alae macula magna infuscata rotundataque ornata. Calcare media metatarso perparum breviore. Abdomine brevi, triangulari. Ovipositore haud prominente. Capite, thoraceque leviter granulosis, capite disperse punctato. Colore haud metallico. c? ignotus. Genotypus: Paraschaediella maculata n. sp. Corpore toto nigro; pedibus obscuris, tibiis in apice tarsisque pallidis; antennis brunneis, clava obscuriore, latitudine 2V2X longiore. Long.: 1,0 1,2 mm. Slov. mer. et oř.: Štúrovo ( ex.), Kováčovské kopce (typus + 10 paratypi), Kamendín (1 ex.), Piliš apud Slov. Nové město {12 ex.), Somotor (6 ex.), Sv. Maria Rad (1 ex.), Brehovo (1 ex.). Rychlé vysušování močálů, rašelin a mokřin v nížinných polohách našeho státu, které je nesporně jednou z hlavních příčin úbytku ovzdušné vlhkosti a poklesu spodní vody (tak katastrofálně se v posledních letech u nás projevující), má za následek též vymírání posledních zbytků kdysi bohaté a svérázné zvířeny těchto stanovišť. Věnujeme-li se teprve nyní soustavnému výzkumu těchto ekologicky specifikovaných biocenos, především pak jejich mikrofauny, zastiňujeme již jen zcela ojedinělé výskyty druhů, dříve u nás jistě obecných. Proto musíme věnovati ochraně těchto míst co největší péči; právě těmto zbylým ještě refugiím, stejně jako posledním zbytkům sprašových a písečných stepí, slaniskům a pod., hrozí často z naprostého nepochopení kulturních potřeb nebo z nesprávně pochopeného samozřejmého požadavku intensivního využití zemědělské půdy úplné zničení, a to v nejkratší době. Toto nebezpečí je daleko bezprostřednější než u stanovišť jiných typů. Význačným zástupcem nivních poloh s mokřadní vegetací je nový rod a druh Boučekiella depressa m., který svou morfologickou stavbou zaujímá v systému zvláštní postavení a nejeví bližších příbuzenských vztahů k žádnému z dosud známých rodů čel. Encyrtidae. Terito krásný druh, který nalezl Z. BOUČEK v luzní formaci v inundačním pásu dolního toku Váhu (blíže Seredu), jest znám dosud v jediném exempláři. Celkový vzhled je zachycen na našem obrázku. Boučekiella n. gen. 9: Corpore toto valde depresso. Capite pr-ognatho. Oculis omnino parvis. Fronte latissima; ocellis triangulo fortiter obtuseangulari. Clava antennarum inarticulata. Mandibulis duabus dentibus acutis et una elevatione in parte interna instructis. Sulcis parapsidalibus nullis. Scutello postice latě rotundato. Alis anticis haud longis, leviter infumatis, maculis parvis fasciaque transversa in parte distali, haud distincte limitata, obscurioribus ornatis; vena marginali valde crassa, latitudine 21/2X longiore; v. stigmali quam marginali paulo breviore, valde angusta; v. postmarginali brevissima. Pedibus crassis, brevibus; metatarso medio quam articulo sequenti solum modo paulo longiore. Abdomine thorace distincte longiore, in parte basali fere parallelo, in parte distali acute triangulariter terminato, cum ovipositore valde prominente. Pygostlis seta unica longiore instructis. Colore submetallico. Sculptura capitis thoraceque coriacea.. (f ignotus. Genotypus: Boučekiella depressa n. sp. Corpore toto piceo, capite thoraceque viride nitente; pedibus antennisque brunnescentibus. Alis anticis apicem ovipositori vix attingentibus. Parte producta ovipositoris tertiae parti abdominis ad equante. Long.: 1, mm. Slov. mer.: Sered (in lucis inundatis ad ripas Vagi fluminis typům Dr Z. BOUČEK legiť). 5 [17]