Motto: Důležité pro mne je pozitivní přístup k životu, soustředit se na přítomnost a budoucnost a plnit si stále své sny; toto je jeden z nich. Na kole kolem Itálie 25.5.-11.6.2015 19.let od úmrtí přítele Angela Lambertiho 19. anniversario dalla morte del mio amico Angelo Lamberti Questo faticoso cammino voglio dedicare al mio caro amico italiano, che è morto 19 anni fa, in data del suo 53. compleanno. In circa di 37 giorni voglio fare giro in bicicletta della tutta Italia senza delle isole, tutto mio percorso circolare tratta circa di 3950 chilometri. Andrò da solo per più divertirmi di ciclismo, di buona compagnia, del cibo e delle bevande locali. Non vedo l'ora di tutto. Země, která se dnes rozkládá na Apeninském poloostrově a mnoha přilehlých ostrovech, jež je historicky spojena s největším rozmachem jak politickým, tak kulturním. Je omývána Středozemním a Jaderským mořem. Je jedním z turisty nejnavštěvovanějších států světa. Turisty do Itálie lákají antické a středověké renesanční památky Řím, Florencie, Benátky, Pisa a mnoho dalších měst. Země, která nabízí geograficky vše, nač si člověk vzpomene, byla a je zajímavým cílem pro všechny cestovatele, kteří jsou zvědaví, mají rádi dobrodružství a zároveň chtějí zažít příjemnou atmosféru s výborným jídlem, vynikajícím vínem či typicky silnou černou kávou. Pro nás, vnitrozemce, bylo vždy lákadlem vydat se na jih k moři. Karel Hynek Mácha absolvoval cestu do proslulých Benátek dokonce pěšky. Itálii jsem navštívil od doby studií v roce 1962 doposud minimálně 180krát, ale spíše vícekrát. V poslední době převážně na kole včetně ostrovů jako je Sicílie, Sardinie a Elba. Byly to stovky zajímavých míst tohoto rozmanitého jihoevropského regionu, zvláště nikdy nezapomínám navštívit své milované Dolomity se svými přáteli, dříve i jako průvodce pro CK. Méně už mne lákají nekonečné písečné pláže.
Na světě pro mne není mnoho lepších činností než pobyt v přírodě, na horách a cyklistika. Itálie je země zaslíbená především silniční cyklistice. Cyklistika je zde sport číslo dvě; prohrává pouze s fotbalem. Z tohoto mimořádně silného vztahu Italů ke kolu se odvíjí vše ostatní; popularita cyklistů, zvláště profesionálních, ohleduplnost k cyklistům na silnicích i průmysl, tj. výroba kol a rámů. Jako pravidelně jezdím do italských hor, zvláště do Dolomit, tak stejně často, spíše vícekrát za rok jezdím do Itálie, resp. po Itálii na kole. Kromě jiného jsem projel většinu etap populárního etapového závodu Giro d Itália, také několikrát jsem objel její ostrovy, zvláště Sicílii, kde jezdím své oblíbené cesty za teplem, většinou v dubnu. V Itálii panuje velká pohodička; je tam krásně, lidé žijí v pohodě a v klidu. Panuje zde obrovský kult silnice, silniční cyklistikou to tam dýchá. Mám rád také italskou kuchyni, jejich sýry a vína. Ještě si dovolím uvést můj zvláštní vztah k Itálii, který začal už při studiu na stavební fakultě, kdy jsem do Benátek jezdil každý rok v období kolem vánoc. V roce 1967 jsem s Jitkou uskutečnil více jak měsíční putování vlakem po celé Itálii a na Vesuvu navázal přátelství s Italy Angelem a Giulianem. Toto přátelství se postupně rozšířilo na pěvecký sbor v Cologni, který Angelo dirigoval a začaly výměny skupiny italských přátel z pěveckého sboru s vysokohorskými turisty z Vodních staveb Praha, kde jsem byl předsedou odboru turistiky. Po listopadové revoluci jsem společně s Italy založil firmu SICE, s.r.o. (Společnost italsko československého exportu) a s Jitkou jsme byli zástupci italské firmy Rosacometta z Peschiera Boromeo poblíž Milána pro ČR. Tuto náročnou cestu věnuji vzpomínce na svého dlouholetého přítele v Itálii, který zemřel před 19 roky, v den svých 53. narozenin. Jel jsem sám, abych si to co nejvíce užil; cyklistiky, dobré společnosti, jídla i pití. Moc jsem se na cestu těšil a musím říci, že mne nezklamala. Omlouvám se za trochu delší úvod než obvykle. Odjel jsem o den později než jsem předpokládal, neboť v pondělí 25.5. byl v Rakousku i Německu svátek a tak kamiony měly zákaz jízdy. Odjel jsem ve 14.37 hodin vlakem z Jičína přes Nymburk, Prahu a Březnici do Strakonic,
odkud jsem kamionem pokračoval do Itálie. Při projíždění Černošicemi jsem vzpomněl na svou ženu pečující zde o vnuka Jáchyma a napsal ji SMS, aby cyklistickou přilbu, kterou jsem zapomněl doma, položila na rakev, pokud se nevrátím. Těšil jsem se, že si hned první den v Bergamu, cyklistické mekce Itálie, v obchodě Gianniho Motty, úspěšného závodníka závodů Toure de France a Gira d Italia, koupím novou. S tímto italským profesionálem jsme se seznámili na MS v rakouském St. Johannu, kde Jitka stanula na nejvyšším stupni vítězů ve svých 55 letech, kdy zvítězila v časovce průměrem 40 km za hodinu. Bylo 19 hodin, když motorový vláček zastavil v Blatné, kde stál 15 minut a zde jsem začal psát deníček pro vás, převážně přátele hor. Jak víte, cestování je věc, která mne baví. V Blatné jsem vzpomínal na Kamilu, s kterou jsem byl před 3 roky měsíc v Indii. Kamila se narodila v Blatné, kde žije jen 6 měsíců v roce a zbývající dobu většinou pobývá v Indii nebo jejím okolí už více jak 15 let. Ve 20.45 hodin jsem vystoupil jako jediný pasažér z vláčku ve Strakonicích a u benzinky OMV vyčkal příjezdu kamionu Volvo s řidičem Standou Dancem, s kterým jsem začal společnou cestu přes hraniční přechod Strážný přes Německo a Rakousko do Itálie. 26.5.Út Skoro celou noc pršelo a déšť ustal teprve na Brenneru při vstupu do Itálie. V klimatizované kabině kamionu však bylo příjemně a s řidičem jsme si stále něco povídali. Já popíjel svůj Tramín a tak jsem občas na sedadle i pospával. Po 10 hodinách čisté jízdy musel řidič cestu ukončit a mít devítihodinovou přestávku. Já se rozhodl, že budu pokračovat k přátelům na kole v kombinaci s vlakem. Standa mi pomohl přenést kolo přes oplocené parkoviště u autogrilu na dálnici a sám jsem prošel úzkým turniketem, který používají zaměstnanci benzinky a
autogrilu. Zde začala má cesta na kole do blízkého města Desenzano u jezera Lago di Garda po mokré silnici. Obloha byla zatažená a černé mraky hrozily deštěm. Odjel jsem raději na vlakové nádraží a využil raději vlak do Rovata, odkud jsem dojel k přátelům v Cologni už na kole. Na nádraží jsem se seznámil s dvojicí brazilských cyklistů; 35letý Vladimír mne věnoval cyklistické kalhoty svého oddílu z Ria a mladší Renata se chtěla se mnou vyfotit, jak jsme si byli sympatičtí navzájem. Před vystupováním mne ještě oslovil italsky a poté rusky Ukrajinec, který zde žije s rodinou a pracuje jako zubní laborant. Za měsíc si tu vydělá 6x více než doma a tak je tu velmi spokojený. Méně spokojení jsou už Italové, kteří nezvládají obrovské množství běženců, přistěhovalců hlavně z Afriky, kteří tu zvyšují delikvenci, berou práci domácím a přinášejí různé nemoci a infekci. Na kole jsem z Rovata přijel k dlouholetým přátelům v Cologni, která má už více jak 7000 obyvatel. V domě Giuliana a Anny mne přivítala Soňa, neboť rodiče byli
u lékaře. Navštívil jsem na kole Antonii, sestru Angela, další sestru Luisu, které jsem předal CD k 100. výročí začátku 1. světové války a odsunu Italů do českých vesnic. Vzpomínali jsme na náš společný pobyt v Pieve di Ledro před 25 roky, kdy jsme se jeden večer setkali s pamětníky války, kterým bylo tehdy více jak 80 let. Následovalo krátké setkání s Beppem; poté s Giannim návštěva hřbitova a hrobu Angela. Vrátil jsem se do domu Giuliana a Anny na večeři, kam přišel jeho bratr Gervasio a další přátelé. Anně jsem předal dárek od Jitky, který ocenila a těšila se z něho. Při příjemném posezení po večeři jsme dlouho vzpomínali na časté společné pobyty Italů u nás v Československu a recipročně mých přátel z odboru turistiky Vodních staveb Praha; hlavně na pobyty v Dolomitech a nejvíce na dvoutýdenní cestu kolem Mont Blancu zakončený výstupem na vrchol Evropy 4807 m, kam většina vystoupila včetně mé ženy Jitky a tehdy 13tiletého syna Pavla. Až před půlnocí jsme se rozloučili a já se těšil po probdělé noci v kamionu na pohodlnou postel.
27.5. st Cologne Bergamo (330) Bergamo Alta (500) 35 km Bergamo 39 km Nibionno 75 km Como (201) 95 km Varese (382) 125 km; převýšení 800 m. Už v půl osmé jsem snídal s Annou. Potom jsem si prohlédl vinici a neuvěřitelně úrodný citroník, na kterém bylo asi 250 plodů. Před odjezdem se přišel rozloučit Gervasio a dal mi velkou domácí klobásu pro případ krize na cestě. Za jasné modré oblohy a teploty jen 10 st.c a velkého silničního provozu jsem začal svou cestu do Bergama, což je mekka cyklistiky. V dolní části Bergama mne zaujal jen kostel San Spirito a od něho jsem začal stoupat 170 m nahoru do města na kopci, Bergama Alto, což je skrytá perla Lombardie nedaleko Milána. Nejdříve jsem si prohlédl baziliku Santa Maria Maggiore s gotickými portály, poté bergamskou katedrálu a náměstí Piazza Vecchia, kde je dominantou městská kamenná vyhlídková věž Torre del Campanone. Je zde také bílý Palazzo Nuevo sloužící jako knihovna (nyní byl obklopen lešením) a naproti gotický palác Palazzo della Ragione, kde je stará radnice. Společně s jinými turisty jsem se rád kochal touto nádherou. Vrátil jsem se dolů do města, abych si koupil cyklistickou přilbu, neboť jsem svoji zapomněl doma. Využívám známosti s Giannim
Mottou který bydlí v tomto městě a téměř všichni ho znají jako jednoho z nejlepších italských cyklistů. Když jsem předložil prodávajícímu program svého Gira, snížil mi cenu z původních 50 na pouhých 30. Za silného provozu aut a teploty 24 C jsem pokračoval členitým terénem po silnici směr Como. Zastavil jsem na oběd v městečku Nibionno, kde jsem v parku konzumoval jídlo a pití, které jsem dostal ráno od svých přátel. Pokračoval jsem dlouhým sjezdem mezi středomořskou a exotickou květenou k jezeru Como do stejnojmenného městečka kouzelných zákoutí, památek a obchůdků. Vše je uzavřené za středověkým opevněním. Nejznámější je Duomo di Como, vedle je Palazzo Govio, dnes muzeum Garibaldiho. Na kole jsem se projel dlouhou ulicí Via Vittorio Emanuele III. a zastavil se v info centru, kde mi mladá dívka sdělila, že plánované ubytování v ostellu je možné až od 17 hodin. Nechtělo se mi 2 hodiny čekat a raději jsem pokračoval za překrásného počasí do 30 km vzdáleného města Varese. Slečna mi tam dokonce zajistila ubytování v levném hotelu Stelvio. Já si zatím dojel na živé náměstí Piazza Cavour s nádherným výhledem na jezero.
Koupání v jezeře, které je třetí největší v Itálii a druhé nejhlubší v Evropě, je srovnatelné s mořem. Z města Como jsem vystoupal o 300 m výše a pokračoval po krásné silnici nahoru a dolů do Varese. V pozadí už se ukazovaly Švýcarské Alpy, na kterých ještě ležel sníh. Na cestě podél švýcarských hranic byl malý provoz a tak jsem si to moc užíval. Celý den jsem potkával neuvěřitelné množství cyklistů a všichni se zdravíme opravdový cyklistický ráj a bylo by škoda zde nebýt. Po 17 hodině jsem sjížděl do Varese, kde byla teplota 26 C. V hotelu Stelvio mne na recepci přivítala mladá Polka. Stelvio se jmenuje také jeden z nejvyšších průsmyků v Itálii 2758 m n.m. a výjezd 22 km dlouhý o 1690 m výše do sedla na kole patří mezi nejtěžší. V roce 2005 jsem jel společně s Petrem Košátkem nahoru 103 minut, o 35 let mladší Petr jen 98 minut. Z deníčku uvedu jednu poznámku k výjezdu na Stelvio: Výrok dne: Petr: nahoře jsem byl zmrzlý jako ho, pak přijel ten fakír (myšleno Ivan) a řekl, že je tady teplíčko. (cca 15 C). Foukalo tam a z ledovce Ortler vál ledový vítr.petr při sjezdu zapomněl, že se chtěl vymočit, pak když už se k tomu chystá, volá na Ivana: mám to zamrzlý a nemůžu to najít!. Jitka jela s námi nahoru také, ale svou silou přetrhla řetěz a poté za námi přijela stopem; krásné vzpomínky mám na Stelvio. Po večeři jsem se více jak hodinu toulal po městě; náměstí je Piazza della Motta a nejvíce se mi líbil malý kostelík Madonnina in Prato. Usnul jsem s vínem od Giuliana a sladkostmi k němu.
28.5.Čt Varese Laveno 28 km trajekt Verbania Omegna 46 km Burgomanero 71 km Gattinara 86 km Cossato 113 km Biella 124 km Zubiena (600) 138 km Ivrea (240) 158 km; převýšení 750 m. Po snídani v půl osmé jsem se rozloučil se sympatickým personálem hotelu, kde bylo moc dobře. Pohodlná byla cesta k jezeru Maggiore, které je druhé největší v Itálii ledovcového původu (největší je Lago de Garda) a zasahuje až do Švýcarska. Cestou jsem často zastavoval, abych se kochal pohledy na zasněžené Alpy v Itálii i ve Švýcarsku. Bohužel v mlze byla Monte Rosa neboli Dufourspitze 4634 m n.m., o kterou jsme se jako turisté také mnohokráte snažili. I tak jsem viděl velkolepý obraz jižní nádhery, kde severní břeh obklopují vysoké zalesněné vrchy, v okolí jsou honosné vily a paláce v nádherných zahradách a parcích. Z Lavena jsem za 20 minut přejel trajektem na druhou stranu jezera (jízdenka 2.80, za kolo 1.60 ) a pokračoval pohodlnou cestou s menším provozem do městečka Omegna. Zde už provoz zesílil a také teplota překročila 20 C. Vstoupil jsem do regionu Piemonte, což je oblast severozápadní Itálie ohraničená ze tří stran Alpami s hlavním městem Torino; pramení zde největší řeka Itálie Pád a leží zde nejvyšší hora Evropy Mont Blanc 4807 m, na jehož
vrchol jsem vystoupil v roce 1987 a 2008. Celý den jsem potkával velké množství cyklistů, což bylo mimo jiné i tím, že dnes ve Verbanii končila 18. etapa Giro d Italia a 19. předposlední etapa se pojede po téměř stejné trase, kterou jsem jel dnes já. Na oběd jsem se zastavil v parku nedaleko věže, kde zvony právě odbíjely poledne. Zde jsem se bavil s maminkami, které tu hlídaly své skotačící děti. Po obědě bylo táhlé stoupání do města Biella, kde jsem odbočil na úzkou asfaltku a musel stoupat 400 m, abych tutéž výšku nakonec sjel do velkého města Ivrea, což je biskupské sídlo s katedrálou. Sjezd dlouhý 11 km jsem si vychutnával opět moc. V info centru jsem si zajistil ubytování v ostellu, které je k dispozici převážně poutníkům, kteří absolvují poutní cestu Via Francigena do Říma. Já tuto cestu absolvoval na kole v roce 2009 a 19.října jsem byl dokonce osobně přijat společně s poutníkem z Německa a poutnicí z Itálie monsignorem Brunem Vercesim jako jediní toho dne, který nás provázel téměř 2 hodiny Vatikánem včetně jeho zázemí; životní zážitek pro mne. Téměř nové ostello je u řeky Dora Baldea u vodáckého kanálu nedaleko centra. Nad městem vyčnívají dvě věže a velký hrad s věžičkami. Společný večer jsem trávil s mladým italským cyklistou Markem a jeho francouzským kolegou Paulem, kteří jedou z Aosty do Vatikánu poutní cestu Via Francigena. Večer mne pozvali na italské těstoviny a já na oplátku nabídl poslední pečené maso z domova, které jim chutnalo. Za ubytování u sportovního
klubu kanoistů včetně snídaně jsem zaplatil jen 15. Večer bylo ještě 25 C a bezvětří. Celou noc hučela voda v blízké řece i v kanoistickém kanále přímo pod okny ostella, ale já spal jako zabitý. Necítil jsem žádnou únavu po 158 km a těšil se na další den. 29.5 Pá Ivrea Chivasso 45 km Torino 70 km Pinerolo 112 km Osasco 118 km ; převýšení 450 m. Snídal jsem s přáteli z Itálie a Francie a teprve v 8 hodin se znovu vydal k hradu a Dómu. Dlouho jsem kroužil po městě než jsem našel správnou cestu pro kolo do Torina, cestu Torinských vín, která je velmi příjemná, málo kopcovitá a rychlá. První zastávka byla ve městě Chivasso, kde jsem chtěl vyřídit mailovou poštu. V pátek zde mají knihovnu uzavřenou stejně jako v Jičíně ve čtvrtek. Přesto mi sympatická dáma, která nedávno navštívila Prahu zajistila vstup do knihovny a ještě mi k počítači přinesla sladkosti; k tomu jsem u PC dopíjel poslední víno od Giuliana maximální pohoda. Snadná už byla cesta do Torina, průmyslového města s 1 milionem obyvatel, které leží v Pádské nížině na úpatí Alp. V pravé poledne jsem přijel ke královskému paláci Palazzo Reale, kde jsem si dopřál oběd, během kterého mne oslovilo mnoho Italů se zájmem o mé kolo a mé putování po Itálii. Na lavičce vedle sedící muž, průvodce po královském paláci, měl právě siestu a skoro hodinu jsme si přátelsky povídali. Další hodinu jsem projížděl kolem památek po městě. Od renesančního Dómu
na Piazza San Giovanni, který je zasvěcený sv. Janu Křtiteli a vedle stojící zvonice jsem si prohlédl hlavní náměstí Piazza Castello. Uceleně působí náměstí Piazza S. Carlo s domy s arkádami. Nad městem se vypíná věž 167 m vysoká Mole Antonellina s kupolí. V roce 2006 zde byly 20. zimní olympijské hry. Překvapilo mne velké množství turistů, převážně Italů a velký počet městských strážníků, ale velmi sympatických, s kterými jsem si také povídal. Teplota dnes nepřekročila 24 C, byla oblačná obloha, což mi vyhovovalo. Odpoledne jsem pokračoval v pohodlné cestě s mírným stoupáním do Pinerola, kde jsem se chtěl ubytovat. V info centru bylo zavřeno, ale sympatický pán ve vedlejší radnici mi doporučil ubytování v 6 km vzdálené obci Asasco, kde jsem se ubytoval v překrásné velké chalupě B+B La Siede, což nemělo chybu; skvělé. Velký dům, ještě větší zahrada, krásné prostředí s květinami, bazén a hlavně sympatická paní domácí. Obvyklou cenu 40 mi snížila na 25 bez snídaně, kterou nakonec stejně poskytla. Cítil jsem se tu jako král. Když odjela do města, nabídla mi vlastní počítač a tak jsem byl skoro hodinu v přímém kontaktu přes PC s manželkou. Opět jsem si říkal, že nejhezčí věci na světě jsou skoro
zadarmo. Celý večer jsem seděl na překrásné zahradě, kde jsem i večeřel při teplotě 24 C a večer si povídal s paní domácí i jejím manželem, který se vrátil ze zaměstnání. Překrásný večer s lidmi, kteří byli šťastni, že jsem u nich a zrovna tak já, že tu nejsem sám. Ve 20 hodin jsme si na dálku připili s Jitkou; ona červeným Tramínem a já vínem z oblasti Piemonte značky Barbera. Grazie Dio, jsem říkal svým novým přátelům v penzionu. Nevyfotil jsem katedrálu San Donato v Pinerolu ani kostel San Maurizio, ale ve vsi Osasco malý kostelík naproti obchodu a mnoho fotek stavení, kde jsem bydlel včetně krásného interiéru. 30.5. So Osasco Cavour 8 km Savigliano 39 km Bra 57 km Dogliani 81 km Belvedere Langho (629) 86 km Pass (790) 95 km Milazzano 110 km Montezemolo 118 km Savona 154 km; převýšení 950 m. Snídani jsem měl domluvenou na 7 hodinu. Nevěřil jsem svým očím, co mi paní domácí všechno připravila. Kromě mé oblíbené kávy s mlékem kafé lungo tři druhy domácích džemů, máslo, sýry, jogurty, piškoty, chléb, čerstvé jahody, upekla pro mne dort, který jsem dostal ještě na cestu! Kromě pomerančové šťávy jsem musel vypít ještě náprstek italské kávy na přátelství. Následovalo dlouhé loučení a fotografování za účasti manžela, který odjížděl do práce. Večer jsem zjistil, že na zadním kole je prasklý drát a tak jsem dostal doporučení s adresou cyklistického servisu v 8 km vzdálené obci Cavour. Snadno jsem vyhledal opravnu kol, kde mi za 35 minut vyměnili
prasklý drát a kolo vycentrovali; zaplatil jsem 5. Mohl jsem v klidu pokračovat v cestě krajinou nekonečných sadů ovoce po obou stranách rovné silnice. Většina stromů byla chráněna sítěmi shora a dole měly zavlažování. Provoz na silnici byl minimální, cesta snadná a příjemná za teploty kolem 20 C. V pravé poledne jsem zastavil před kostelem San Paolo v Dogliani, kde probíhal svatební obřad. Obědval jsem více jak hodinu před kostelem na náměstí a popíjel červené Terre Siciliane rosso. Klábosil jsem jak se svatebčany, motorkářů. Foukal chladný vítr, většinou proti a tak jsem musel pořádně šlápnout do pedálů a občas i zastavit a nabrat nové síly po občerstvení. V Montezemolo jsem doplnil tekutiny pivem s motorkáři, kteří tu také odpočívali a jako jediný cyklista jsem byl středem pozornosti. tak s mladým italským cyklistou, který přijel z Torina. Odpoledne začalo náročným stoupáním na náhorní plošinu, kde nejezdila skoro žádná auta, ani cyklisté, ale desítky
Odtud následoval už převážně sjezd. Nejhezčí byl posledních 14 km z Altare do Savony, kde byla dokonce značka s omezením maximální rychlosti motorek 80 km za hodinu a kol 60 km za hodinu! Já jel však pomaleji a cestu jsem si opět vychutnával. V Savoně až u moře jsem začal hledat ostello uvedené v seznamu ubytoven pro celou Itálii. Zklamání bylo veliké, když jsem po 2.5 km dlouhém krutém stoupání na nejmenší možný převod přijel k závoře ubytovny, která byla mimo provoz. Vrátil jsem se do města k velké pevnosti Priamar a hledal info, které bylo v sobotu zavřené. Pěkná mladá policistka nevěděla nic než doporučit Grand hotel za 50. V jeho blízkosti jsem ale získal kontakt na penzion Kristýna, ale po zazvonění nikdo neodpovídal. Opsal jsem si číslo telefonu s tím, že požádám někoho místního o kontakt s penzionem. Stalo se neuvěřitelné, když jsem před domem oslovil první dámu, která byla majitelkou penzionu Kristýna a okamžitě mne ubytovala za 25 v centru města. Bylo už 18 hodin, když jsem se vydal na nákup, poté zvládl hygienu a dlouho večeřel a popíjel s tím, že si přímořské letovisko prohlédnu až zítra ráno. Byl to docela náročný den plný překvapení, ale s dobrým koncem. Červené víno a Studentská pečeť byla závěrečná tečka dnešního dne.
31.5. Ne Savona Genova 48 km Pass Margherita (500) 77 km Rapallo 85 km Pass (400) 93 km Bracco (520) 118 km; převýšení 1450 m! Už v 6 hodin jsem vstával a těšil se na projížďku městem. Začal jsem opět u pevnosti Priamar a poté na Piazza Duomo, kde je barokní katedrála Assunta. Vedle ní v uzavřené nepřístupné zahradě je Savonská Sixtínská kaple. Nedaleko jsou dvě kamenné věže Torre Leon Pancaldo a Torre Brandale. Na náměstí Piazza Sisto je zajímavá budova radnice a kousek dál na náměstí Piazza Mameli je památník padlým ve všech válkách. Každý den v 18 hodin se zde rozezní zvon 21 údery; tolik je písmen italské abecedy. Jako zajímavost uvedu, že v Savoně bylo vynalezeno mýdlo. Toto přímořské letovisko mi bylo příjemné pro krátký pobyt. Zde jsem začal u Ligurského moře a podél moře budu pokračovat na kole téměř do konce své plánované cesty. Ráno bylo zamračené, teplota jen 18 C, ale pro jízdu na kole příjemně. Podél pobřeží je skoro vše zastavěné, jen názvy obcí se mění. Byla neděle a tak se to cyklisty přímo rojilo. Nebyla minuta, abych někoho v protisměru nepotkal. Kolem silnice jsou jak voňavé kvetoucí keře, tak z hospůdek jsem cítil grilované ryby. Silnice se často vyšplhala do výše 300 m nad moře a poté zase klesala; jako na houpačce. Potkával jsem i mnoho lidí, kteří podél moře běhají nebo rychle chodí. Podobně jsem to viděl ve španělských městech. Asi po
hodině jízdy do města Genova začalo pršet a nezbylo nic jiného, než cestu přerušit na autobusové zastávce s vyhlídkou na moře. Zde jsem klábosil s místními a také s cyklisty, kteří se před deštěm schovali stejně jako já. Zatím co nad pevninou byly černé mraky, nad mořem se vyjasňovalo. Oblékl jsem se do deštivého počasí, přikryl i svá zavazadla a po skončení deště pokračoval po mokré silnici do Genovy neboli Janova, což je hlavní město evropské kultury. První cesta v tomto velkoměstě vedla ke katedrále sv. Lorence, před kterou jsou lvi, které jsem později i fotil. Nedaleko na Piazza Matteotti stojí dóžecí palác. Nad ním na Piazza de Ferrari je velký palác Borsa a zajímavá budova opery ze 16.st. Nemohl jsem vynechat ani Starý přístav Porto Antico, kde nabízeli černoši na dlažbě zboží všeho druhu, což se mi moc nelíbilo. Poté jsem se vydal k impozantní staré historické bráně Sant Andrea nebo-li Porta Soprana, vedle které je zajímavý dům
Kryštofa Kolumba Casa di Cristoforo Colombo. Opustil jsem zajímavé město s největším přístavem v Itálii trochu dříve, abych se naobědval hned na jeho okraji na malém náměstí veteránů sportu s vyhlídkou na moře. Při obědě jsem si povídal s opravdovým veteránem sportu, také cyklistou. Po obědě se hodně oteplilo, silnice byla méně frekventovaná, ale náročnější na stoupání; jako na lochnesce, nahoru a dolů. Občas jsem se vyšplhal až 400 m nad moře, abych okamžitě sjel k moři. Zvláště sjezd do překrásného přístavního města Rapalla na Ligurské riviéře, kterou pokládám za jednu z nejhezčích na světě, byl samá kurva, italsky zatáčka. Asi hodinu jsem zde odpočíval na lavičce u pláže, kde bylo mnoho opalujících se lidí, neboť se teplota vyšplhala na 27 C. Překrásné jsou zdejší písčitoskalnaté pláže a kvetoucí oleandry a kamélie. Doplnil jsem energii zbývajícím červeným vínem a italskými sladkostmi. Ďábelská stoupání pokračovala až k večeru a tak jsem v jedné malé obci Borghetto se raději ubytoval v malém penzionu Dividín se slevou za 20. Dnes to bylo nejméně 1450 m stoupání! Po večeři jsem ochutnával místní bílé chlazené víno a chutnalo stejně jako červený Tramín doma.
1.6. Po Bracco Pass del Bracco (615) 8 km Borghetto 24 km La Spezia 47 km Marina di Massa 82 km Viareggio 103 km Pisa 140 km; převýšení 500 m. Po snídani v půl osmé chci odjet, ale skoro jako pokaždé i zde mne majitel zval na šálek kávy, což nelze odmítnout. Po zcela prázdné silnici jsem ještě stoupal více jak 120 m nahoru do průsmyku Bracco (615). Vzpomněl jsem na Mirka, co by asi říkal této cestě kolem moře a byl jsem rád, že si výjezd vychutnávám sám. Ale jen malou chvilku, neboť se ke mně přidal na kole sympaťák na první pohled Enrico, který za měsíc jde do důchodu a stejně jako já si rád udělá pěkné ráno. Jeli jsme pomalu a stále se bavili a on jen litoval, že nemůže se mnou pokračovat k moři do La Spezia. Opět překrásný sjezd po prázdné silnici k moři, ale samá zatáčka a tak má rychlost nepřekročila 45 km za hodinu. Potkali mne dva mladší Italové na kolech, když jsem v Borghettu fotil asi 25 zavěšených kol na fasádě domu. Chvíli jsem si s nimi povídal, ale jejich pomalejší tempo mi nevyhovovalo a tak jsem se rozloučil a sám přijel k moři do La Spezia. Je to oblíbené
letovisko se subtropickou vegetací, kde je moderní kruhová katedrála na náměstí Piazza Europa, která se mi nelíbila a pevnost San Giorgio. Moc se mi naopak líbil překrásný park. Dopřál jsem si zde dopolední teplou svačinku na tržišti před stánkem s květinami, kde jsem se bavil s místními staříky, kteří měli zájem o moji cestu. Pokračoval jsem do přímořského letoviska Marina di Massa, které je omýváno Tyrhénským mořem a jsou tu piniové háje a za nimi Apuánské Alpy, na kterých ležel ještě sníh. Dominantou je hrad Malaspina Massa. Další zastávka byla až na pláži za městem Viareggio, neboť bylo 28 C. O Viareggiu povím jen, že je to centrum severní toskánské riviéry. Kolem silnice, po které jsem projížděl, byla po obou stranách samá auta a motorky, i když byl všední den. Voda v moři měla jen 22 C a tak se skoro nikdo nekoupal. Dopřál jsem si druhou zastávku na jídlo, spíše na pozdní oběd. Asi po 1.5 hodině
mne vítr dotlačil do Pisy, kde jsem se díky taxikářům rychle ubytoval v moderním hostelu za pouhých 19, ale na úrovni našich lepších hotelů. Bydleli tu převážně mladí lidé, cizinci ze všech kontinentů, nejvíce Japonci. Moderní budova o 4podlažích má kapacitu více jak 150 lůžek. K hostelu mne ochotně doprovodil mladší Ital, který jezdí každý rok na Velkou Pardubickou jak je ten svět malý. Po vysprchování jsem vypral propocené a zasolené oblečení, nakoupil na večeři a v zahradě hostelu s ostatními povečeřel. Velmi úspěšný den jsem zakončil italským vínem Feudi Reali se sýrem Bluedino z Bystřice pod Hostýnem snoubilo se dobře. 2.6. Út - Pisa Livorno 25 km Cecina 66 km San Vincenzo 93 km Piombino 105 km Follonica 136 km Scarlino, Casa in Maremma 147 km; převýšení 450 m. V Itálii byl svátek, založení republiky, stejně jako u nás 28. října. Po snídani od půl osmé jsem kroužil po římském městě na řece Arno, bydliště proslulého astronoma a fyzika Galileo Galilea a mířil k Šikmé věži - Torre Pendente; hned vedle je Dóm a Baptisterium. Mnohokrát jsem navštívil toto středisko italského umění a znovu jsem musel obdivovat komplex budov z 12. a 13. století. Po 9 hodině jsem se
vydal za naprostého klidu na cestu po staré historické římské silnici Via Aurelia lemované piniemi do přístavního města Livorno, odkud nejčastěji jezdím trajektem na Sardinii za svými přáteli. Cesta kolem moře voněla tropickou vegetací a kolem poledne vůní grilovaných ryb a všech druhů masa. Ani já jsem neodolal a nakoupil kromě jiného grilované kuřátko za 5, z kterého jsem snědl jen polovinu Zato pivo a víno nezbylo žádné. Teplota už překročila 30 C a tak jsem byl rád, že cesta byla chráněna stromy, kde bylo přece jen lépe. Pohodlná asfaltová silnice s malým provozem rychle ubíhala a etruská riviera byla přeplněná díky svátku auty po obou stranách silnice a pláže plné lidí, ale jen málo se jich koupalo, resp. smáčelo v moři. Je známé, že Italové neumějí moc plavat a dvě hodiny po jídle do moře ani nevkročí. Těsně před
Piombinem, kterému jsem se vyhnul, i když je to přístavní městečko renesančního vzhledu, ale už vícekrát mnou navštívené. Byly zde i etruské doly. Je zde hranice mezi Ligurským a Tyrhénským mořem a naproti je 10 km vzdálený ostrov Elba, kde jsem byl na posledy 7.4.2010. Odbočil jsem na alternativní Aurelii do města Follonica, kde jsem snadno nakoupil, ale obtížně jsem hledal cestu do kempinku s bungalovi Casa in Maremma, který nikdo z Italů neznal. Byl jsem tu sice před rokem na týdenním soustředění jičínských cyklistů, ale jako nováček jsem jezdil vždy ve skupině a nedával pozor na cestu, kudy jsme projížděli. Až na internetu mi náhodní Italové při pivě vyhledali správnou cestu a já byl velmi přátelsky přivítán sympatickou mladou Sylvii, která mi přidělila VIP bungalov pro 4 osoby, kde jsem byl sám. Zásluhu na tom má i má Jitka, která ohlásila můj příjezd, neboť se Sylvií mnohokráte domlouvala nedávný letošní pobyt dvou skupin cyklistů z Jičína. V dobře vybaveném bungalovu bylo vše potřebné pro pobyt a navíc mi předala ještě láhev červeného k večeři. Říkal jsem si, že takto komfortně vybavený domeček včetně nádobí nemá mnohý u nás doma. Využil jsem i 25 m dlouhý bazén na plavání s vyhřívanou vodou 24 C teplou jak večer, tak i druhý
dalších přátel. Zase se zasloužím. den ráno. Bungaly mají kapacitu pro 450 osob, ale obsazené byly jen asi z 10 %, převážně Seveřany. K dispozici jsem měl i internet k vyřízení pošty. Ještě ve 21 hodin bylo 26 C a tak jsem seděl na terase, psal deník, popíjel víno Verdicchio, DOK a těšil se na další cestu. Příjemné bylo zavolání z Jičína od Mabel a SMS od musím opakovat: mám se lépe než si 3.6. St Scarlino Grosseto 46 km Orbetello 94 km Tarquinna 148 km; převýšení jen 250 m. Po snídani ještě krátké osvěžení v bazénu (voda byla o 6 C teplejší než vzduch) a opustil jsem Toskánsko a jel po etruské riviéře; v pořadí už čtvrtý region od začátku cesty. Toskánsko je prostor mezi Apenninami a Tyrhénským mořem, oblast proslulá uměním, historií, s hlavním městem Florencií, kterému se tentokrát vyhnu. Města, kterými nyní projíždím, často obklopují etruské hradby a vegetace cypřišů. Fotil jsem jen málo, neboť vše mám podrobně zdokumentováno v deníku ze své poutní cesty Via Francigena vedoucí z anglické Canterbury do Říma v roce 2009. Pohodlná byla cesta do Grosseta, známého z loňského cyklistického soustředění. Fotil jsem opravovaný kostel Sacro Corre a dopřál si malou ovocnou svačinku a pokračoval po čtyřproudové silnici s menším provozem směr Roma. Silnice je asi 1 km vzdálená od pobřeží etruské riviéry.