VOJTĚCH WEIDENHOFFER, DENIK 1861-1899 Zpracoval Michal Kamp MUZEUM VYSOČINY HAVLíČKŮV BROD, příspěvková organizace 2012
------ Slovo úvodem ------ Držíte v rukou redakčně zpracovanou podobu deníku Vojtěcha Weidenhoffera, kterou vydalo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod za finančního přispění Města Havlíčkův Brod. Originál deníku je sbírkovýrn předmětem havlíčkobrodského muzea a jde o více než vzácný a důležitý pramen pro všechny, kdo se snaží pochopit či se jen seznámit s dějinami dnešního Havlíčkova Brodu a jeho měšťanského života. Autor sám byl významnou osobou, z hlediska historie a historika je ale především důležitý fakt, že popisoval události svého života v rozpětí posledních čtyřiceti let devatenáctého století, tedyvíce než polovinu svého života. Deník je v tomto vydání opatřen redakčními poznámkami a obsahuje jmenný a místní rejstřík: Mojí snahou bylo dohledat co nejvíce jmen a doplnit informace, které se v textu letmo objevují, aby čtenář sám měl při četbě a práci s textem co nejméně starostí. Považoval jsem za nutné do rejstříku zařadit i takové odkazy jako "choť" v případě Weidenhofferovy manželky Vilemíny, která se v deníku objevuje velmi často, ovšem málokdy pod svým jménem. Nechybí ani vysvětlivky k pojmům, které Vojtěch Weidenhoffer považoval za samozřejmé. Záměrně však nejde o jejich úplný výčet: pojmy notoricky známé jako například "punktace", "zemský sněm" či "říšská rada" zde nenajdete, vysvětlivky objasňují především regionální pojmy vztahující se k autorovu rodnému městu. Způsob redakční práce s textem je podrobně popsán v ediční poznámce. Na závěr si dovolím poděkovat těm, kteří mi nejvíce pomohli: Ladislavu Mackovi a Miloši Tajovskému (oba SOkA Havlíčkův Brod), Františku Ryvolovi (Katastrální úřad Havlíčkův Brod), Josefu Šrámkovi (Muzeum východních Čech v Hradci Králové),JiřímuJelínkovi (SOkAJihlava), řediteli muzea Jiřímu jedličkovi a všem svým kolegům v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod. Za diskusi problematiky Weidenhofferova způsobu vyjadřování jsem nejvíce vděčen Marku Chvátalovi a Aleši Římanovi (posledně jmenovanému též za ediční poznámku). Za grafickou podobu vydání deníku pak děkujijiřímu Trachtulcovi. Michal Kamp
17 Vojtěch Weidenhoffer... VojtěchWeidenhoffer', kterého jeho spolustraník a významný český politik František Ladislav Rieger nazval "nejinteligentnějším a snad i nejzámožnějším občanem německobrodským"2 se narodil dne 19. dubna 1826. Jeho otec Matěj pocházel z Jindřichova Hradce a v Německém Brodě díky šikovnému sňatku, odklonu od rodinné tradice knihaře a smyslu pro obchod velmi zbohatl a vyšplhal se mezi městskou elitu. A Vojtěch, ačkoliv byl desátý z Matějových třinácti dětí (a až čtvrtý syn), se měl stát dědicemotcovy živnosti v podobě obchodu se střižním zbožím. Nejspíše proto, že byl velmi schopným studentem a kvalitním počtářem s ekonomickým citem. Tato přednostmu mimochodem zůstala celý život, neboť byl ctěným finančníkem. V dubnu roku 1847 Matěj Weidenhoffer zemřel a Vojtěch ve svých necelých jednadvacetiletech získal svůj rodný dům v Dolní ulici č. p. 146, kde se nacházela dílna a obchod. Už v květnu roku 1849 je také zapsán na kandidátce do obecního zastupitelstvaa patřil ve svém nízkém věku mezi nejvyšší plátce daní. Do představenstva města sejako regulérní člen dostal roku 1856 a téměř bez zastávky zde působil jako zastupitel neboradní až do konce století. Nikdy se však, patrně z vlastní vůle, nestal starostou. Velmi významným mezníkem v životě mladého Weidenhoffera byla jistě svatba s Vilemínou Spurnou dne 25. listopadu 1854. Byla dcerou místního obchodníka s látkami a vlastně konkurenta, Jana Spurného. Nejspíše šlo o podobný sňatkový tah, jaký kdysiprovedl jeho otec, ale Vojtěchův vztah s Vilemínou, alespoň dle jeho deníku, byl velmihluboký. Měli spolu celkem šestnáct dětí (narozených mezi léty 1857 až 1881), z nichž se dvanáct dožilo dospělosti. Ovšem četné porody byly nakonec evidentně hlavnípříčinou tragické smrti Vilemíny roku 1889. Vojtěch Weidenhoffer nezůstal jen u živnosti zděděné od svého otce, ale pustil se do vod zcela neznámých, které mu ale následně vynesly velké úspěchy. Roku 1859 zakoupil zhruba kilometr západně od Německého Brodu mlýn těsně sousedící s obcí Okrouhličtí Dvořáci. Přebudoval jej na amerikánský, poté na parostrojní a k němu poslézepřistavěl škrobárnu. Živnost se tak rozvíjela (mj. o další škrobárnu v Sezemicích u Pardubic a mlýn v jihlavě), že nevyžadovala přímou Vojtěchovu účast a ten se mohl soustředit na jiné aktivity, především občanské a finančnické. Právě desítky let trvající snaha povznést své rodné město zůstane nejviditelnější památkou tohoto bezesporu nejvýznamnějšího německobrodského měšťana devatenáctého století. Vojtěch měl "prsty" téměř ve všem. Podílel se na rozvoji místního ochotnického divadla, spoluzakládal Občanskou besedu (nejvýznamnější spolek roz- Podrobněji o životě Vojtěcha Weidenhoffera viz. KAMP, Michal: Půl století Vojtěcha Weidenhoffera. In: Havlíčkobrodsko 25, Havlíčkův Brod 2011, str. 60-104. LERVINKOVÁ RIEGROVÁ, Marie: Zápisky I. (1880-1884). Praha 2009, str. 621
81 víjející občanský život ve městě), zpěvácký spolek Jasoň, okrašlovací spolek Budoucnost, hospodářský spolek nebo vzdělávací dámský spolek Eliška. Figuroval významně v představenstvu právovárečného měšťanstva a především dokázal trpělivě prosadit dvě pro budoucí vývoj Něrneckého Brodu naprosto klíčové věci - propojení města se světem skrze železnici a rozvoj místního školství, především gymnázia. V obou případech uspěl. ení divu, že lidé měli i za hranicemi města v osobu Vojtěcha Weidenhoffera důvěru a ta jej vynesla pro dvě období až do řad poslanců na zemském sněmu království českého. Nakonec mu bylo roku 1899 uděleno čestné občanství královského města Německý Brod. Velkého respektu se Vojtěch těšil i uvnitř svého vlastního rodu. Ne náhodou jej matka na smrtelné posteli poprosila, aby svým sourozenců nadále byl otcem. Ačkoliv jeho bratři dosáhli též významných postů, (např. starší Jan byl starostou Českého Brodu a manželem neteře Josefa Dobrovského a mladší Emanuel zase okresním soudcem v Napajedlech) nikdy jejich význam nenabyl takového rozsahu. Velmi pozitivní vztah udržoval se všemi svými dítky, o jejichž budoucnost velmi dbal. Nepřekvapí proto, že manžely jeho dcer se stali významní muži - inženýři, ředitelé, advokáti či obchodníci. V době, kdy bylo standardem vysoké věno, to byla pro otce osmi dcer jistě nesmírná zátěž. Vojtěch Weidenhhoffer zemřel kolem druhé hodiny odpolední dne 10. července 1901. Svou živnost už od osmdesátých let postupně předával svému nejstaršímu synu Viktorovi. Ten zdárně kráčel v otcových šlépějích, ale roku 1913 utrpěl mozkovou příhodu a nebyl schopen nadále podnik vést ani jej předat. Viktorova manželka se proto rozhodla živnost prodat firmě Amylon a sám Viktor zemřel o tři roky později. Tím skončila významná éra Weidenhofferů v Německém Brodě.
o " -MU]DENIKzaložený 1. května 1861
113 Předmluva Jakožto každý životopisec nebo historiograf - má-li jeho práce nějaké vážnosti, nějakéhouznání u obecenstva nepředpojatého sobě získati, aneb má-li vůbec nějaký prospěšnýzáklad pro přítomné jako i budoucí časy tvořiti slovem, má-li jeho práce vpravdě prospěšná býti, musí především dílo své neohroženou pravdivostí a s neodvratnou spravedlnostíozdobené soudnému světu podati. Tyto myšlenky, zdá se mi, musejí také každéhozaujmouti, kdo svůj deník sepisovati hodlá. Deník můj má býti zrcadlo mého života,on má potomkům mým naznačovati cesty, kterými jsem ve světě tomto kráčíval. On jim má objeviti, jaké bývaly moje snahy, moje přání, moje myšlenky a vůbec k jakýmzásadám směřovala veškerá činnost má. Deník tento má i mým vlastním vůdcem býti,on mně má ukazovati, kdykoliv jsem nějakého poklesku, nějaké slabosti lidské byl [se]dopustil. On mě má morálně donutiti, bych zřídka, ba velmi zřídka, odsouzen byl sámo sobě takové zaznamenání činiti, při kterých bych sobě přísné předchůzky činiti musel.i prosím tedy všemohoucího Boha by mně tolik síly popřáti ráčil, abych se nikdy dle mého předsevzetí z cesty čestné nevzdálil, aby mně tolik milosti propůjčiti ráčil, abymojevezdejší činnost nejen k mému a mé rodiny blahu prospívala, nýbrž aby také chvalnéhouznání u mých spoluobčanů na dlouhé časy sobě zanechala, aby v poslední doběmého života tu krásná myšlenka mi oblažovala, že jsem vezdejší úkol svůj chvalně a prospěšně vykonal a že mě v hojné míře láska a upřímnost nejen mé rodiny a mých příbuzných, ale i taky mých milých spoluobčanů doprovázeti bude. V Něrnjeckém] Brodě 1 dne 13. máje 1861 Vojtěch Weidenhoffer 1 Tj. dnešní Havlíčkův Brod.
1811861 -------1861-1869 ------ [Htna ve středu 1861 Byl jsem hned z rána líbeznou hudbou, z nápěvu písní národních sestavenou, překvapen. Dle obyčejného zvyku přednášeli tuto hudbu zdejší hudebníci pod řízením p. Josefa Pfoffa" jakožto k oslavení prvního máje. Celý tento den jsem v obchodu mém strávil. lb'května ve čtvrtek o čtvrt na čtyři ráno porodila mně moje milovaná manželka" dvojčátka, a sice dvě dcery, které však předčasem (v šesti měsícíchl) na svět přišly. Byla obě tato novorozeňátka od pana děkana pátjera] Seiferta o půl sedmé hodinjě] ráno v bytu mém pokřtěna a první Johana Nep[omucena] a druhá Vilemína pojmenována. Johana zemřela o půl osmé ráno a Vilemína 3. května o desáté hodinjě] večer. [ikvětna v pátek Jak již řečeno (obsta), zemřela večer o desáté hodině den předtím narozená moje dcera Vilemína. Manželka" moje se Bohu díky dle okolostojičnostech dobře vynachází a doufám, že se brzo uzdraví. r4. května v sobotu 'Dnes jsem obstarával hned z rána potřebné záležitosti k pohřbu mých dítek. O desáté hodině dopoledne byl jsem přítomen radní poradě v kanceláři purkmistra". Is. května v neděli Dnes popoledni, po procesí sv[ato]floriánském, pochoval jsem zemřelé naše dvě dcerky v jedné truhlici uložené. Mládencem byl Jan Borzitzky", studující ze IV. třídy gymnasiální, a Vilemína Weissjová], dcera mého švagra. Bože, dejž jim milost Tvou. 35 Nejspíše myšlen Josef Pfoff mladší, učitel hudby. (srov. SOkA Havlíčkův Brod, spolky Havlíčkův Brod, Jasoň, kniha 1.) 36 Tj. Vílemína Weidenhofferová, roz. Spurná. 37 Tj. Vilemína Weidenhofferová, roz. Spurná. 38 Tj. Josef Vodička. 39 Tj. Bořický.
1861 119 ~. května v pondělí Zabýval jsem se obchodem mým. [. května v úterý Též. [6. května ve středu Sezení výboru obecního. Mezi jinými předměty porada o vyšším gymnasiu 40, při které příležitosti jsem oznámil a naznačil prostředky, kterými by se výlohy tohoto zvýšeného ústavu zapraviti daly, [a] které návrhy také schváleny byly. ~. května ve čtvrtek Obyčejná správa mých obchodních záležitostí. ao. května v pátek Též. i11. května v sobotu Též. (t3. května v neděli a v pondělí Tohoto dne o půl dvanácté hodině před polednem shořelo v Českém Dvoře" šest stodol. Oheň se stal nepozorností jednoho střelce, an lunr" jeho brokovnice na doškovou střechu padl. it4. května v úterý Správa mého obchodu. ~5. května ve středu Byl jsem velmi příjemně překvapen příchodem mého milého bratra Jana. Přišel, by navštívil a snad již naposled promluvil s naší drahou a bohužel již velmi sešlou matkou", ~6. května ve čtvrtek Dopoledne [jsem byl] v mém obchodu a [poté] ve společnosti janově'" na sklenici vína u mého švagra Judmana. Popoledni procesí s[va]tojánské, které jsem po boku 40 Tj. porada o snaze povýšit tehdejší nižší německobrodské gymnázium opět na vyšší. 41 Tj. obec 4km severně od Německého Brodu. 42 Tj. zápalná šňůra. 43 Tj. Kateřina Weidenhofferová, roz. Hallamasková. 44 Tj. bratr.