Zdravím do Čech, Po delší době posílám pár řádek z JARu. Kromě zamrzlých kohoutků, (v noci teplota klesá až na 8 C, v pokoji tak +8 C) se tu vlastně nic neděje. Teda, teď si na něco vzpomínám, prý tady máme něco jako FIFA WORLD CUP, už jste o tom slyšeli? No, raději Vám o tom něco napíšu, takže nejdřív takový menší souhrn toho, co se tu jinak děje a pak k mistrovství. Minule jsem Vám zapomněla napsat takovou zajímavost. Po Vánocích se nám tady rozmohl jev, který nazýváme TRINITY. Jestli jste viděli Matrix, tak je to přesně ta TRINITY z Matrixu. A jestli si vzpomínáte, jak se v Matrixu vyhýbá kulkám, tak je to přesně tento pohyb. No a kde jinde si lépe trénovat tento pohyb než na střeše jedouciho vlaku? Takže naše zlatíčka lezou na střechy vlaků v době, kdy není kontrola ve vlacích a v době kdy si nemusíte kupovat lístek (takže docela často) a zakláněním se vzad s mácháním rukou napodobují pohyby, jako když se v Matrixu vyhýbáte kulkám. Pro mě je stále těžší žít tam, kde nyní jsem. Stále více mám možnost podívat se k těm bohatším Afričanům a musím přiznat, že se mi k nám do chudinské čtvrti vrací čím dál hůře. Dobrovolník skutečně musí počítat se vším, nesmí se nechat překvapit úplně jinou situací, než očekával. A já jsem skutečně před odjezdem do Afriky neočekávala, že zde poznám mnohem bohatší a pohodlnější svět než jaký znám z domova. Tak mám alespoň šanci si vyzkoušet, jaké je to být chudým a koukat přes sklo na bohaté. Avšak zatím co já jsem si tento život vybrala dobrovolně a zanedlouho z něj zmizím, co moji kamarádi a děti? Minulý týden jsem měla prodloužený víkend, a tak jsem se vydala navštívit jedny Čechy v Pretorii. Jsou zde od roku 1968 a musím říct, že příběhy emigrantů jsou velmi zajímavé. Musím ale podotknout, že se tu fakt nežije špatně. I oni sami přiznávají, že
zejména první roky co tu byli, si tu skutečně žili báječně. Vše se tak trochu změnilo změnou vlády, ale i tak se stále žije dobře. To, co se mi na místním životě střední vrstvy nejvíce líbí je, že většina lidí má na to, aby si platili v domácnosti hospodyni. Takže utírání prachu, mytí podlah, oken, praní, žehlení, někdy i mytí nádobí a vaření vás nemusí trápit. Říkám si, jestli to není důvod zůstat tady! Zprvu mi to přišlo nespravedlivé, že černí musí uklízet bílým, ale teď už také chápu, že pro spoustu černých žen je to veliká šance, jak si alespoň trochu vydělat. A také po pár měsících tady mi dochází, že ne za vše mohou bílí a že v mnoha ohledech se tu černým žije hůře právě kvůli jim samým. Např. prodávání práce. Školy jsou tu dost drahé, takže spousta lidí si bere půjčky, aby si mohli udělat alespoň nějaký kurz. No, ale pokud si půjčíte, abyste si udělali roční kurz a poté nemůžete sehnat práci, protože nemáte 2000 randů na to, abyste si ji koupili a práci dostane někdo nekvalifikovaný, tak to je dost smutné. A takových věcí a mnohem horších je tu bezpočet. Ale to by bylo asi na mnooohem delší dopis a vy už se určitě těšíte na ten SOCCER, že. Tak jestli jste ještě neslyšeli slovo soccer, tak to je fotbal. No a my tu teď máme dlouho očekávané mistrovství světa ve fotbale. S mistrovstvím se k nám dostává docela dost privilegií. Např. jedna paní zajistila účast pro dvě děti z naší školy na doprovázení fotbalistů na stadion. Pěkné je, že to vyšlo na utkání Itálie Slovensko tento čtvrtek (24.6.) No a ještě pěknější je, že italská sestra nám přes italskou federaci sehnala lístky a tak jdu se sestrami ve čtvrtek na fotbaaaaaaaaaaaaaaaaaal!!! Trochu hloupé je, že zřejmě budu s italskými fanoušky, ale nebojte, slovenskou vlajku si na čelo hrdě namaluji a až vyhrají, tak doufám, že mě temperamentní Italové nezmlátí. Sestra už podotkla, že se každý budeme modlit za jiné družstvo. Co se týče těch dvou malých šťastlivců, tak byl trochu problém sehnat děti s rodným listem, takže se výběr nakonec trochu zamíchal. Děti půjdou s jedním z rodičů a budou mít program na celý den, včetně dobrého jídla. Tak jsme zvědavé, jak se jim bude líbit, a vy se určitě nezapomeňte dívat!!!
Kromě toho se šest dětí ze sedmé třídy společně s jednou učitelkou připojilo na 10 dní ke skupině španělských mládežníků, kteří přijeli na mistrovství. Naše děti je budou doprovázet všude, kam půjdou, takže mimo všech atrakcí v okolí se také dostanou na jeden fotbalový zápas. Trochu máme strach, aby si je Španělé moc nehýčkali, protože o to horší bude návrat domů. A po mých zkušenostech už si to tak trochu dokážu představit. A aby toho nebylo málo, tak nás navštívil Giovane Elber. Znáte ho? Je to bývalý reprezentant Brazílie, bývalý hráč Bayern München a prý vůbec nejúspěšnější zahraniční hráč v Německu. Přijel komentovat pro Německo mistrovství a tak nám ho německý ředitel DON BOSCO JUGEND DRITTE WELT na jeden den přivedl do školy. Shodou okolností to byl poslední školní den a my jsme měli naše školní světové mistrovství. Mistrovství vyhrála Jižní Korea a Brazílie vypadla hned v prvním kole (já jsem byla kouč Brazílie ). A zatím co si naše učitelky užívaly fešného Giovaneho, naše děti si užívaly ve světlech kamer a fotoaparátů, které společně s Giovanem přijely. No řekněte, komu se poštěstí být jako hráč fotbalového mistrovství světa v lesku fotoaparátů? Kromě toho nám celkově vzrostl počet návštěv ve škole. Lidé přijíždějí na mistrovství a chtějí poznat také druhou stránku Jihoafrické Republiky a tak je teď sestra Margaret takový průvodce a už jí to docela nebaví. Ale z každé takové návštěvy může něco vzejít, takže statečně provádíme a předvádíme. No a co bych Vám o mistrovství ještě napsala? Jestli se díváte na zápasy, tak můžete vidět, jak probíhá zimní období v JARu. Zejména na zápasech od půl druhé je na stínu vidět, jak je tu ostré slunce. Na druhou stranu můžete také vidět krásnou azurovou oblohu, takže kdybyste neviděli zmrzlé fanoušky v bundách, tak byste neuvěřili. Také můžete vidět, že zima je v Kapském městě naprosto rozdílná od zimy v Joburgu. Zatím co u nás celou zimu nezaprší a nezaprší (max. zasněží ) a všechno uschne, tak v Kapském městě prší, prší a prší. A pokud byste vyjeli kousek nad Johannesburg, tak Vám bude teplíčko.
A abych Vám ještě řekla něco o atmosféře v Joburgu. Tak předminulý týden jsme po zahajovacím zápase čekali v Pretorii na jedny lidi, jenž uvízli s autem v davu rozjásaných fanoušků v Johannesburgu. Po telefonu jsme slyšeli jen hlasité vuvuzelové troubení. Po příjezdu unavená paní s vyvalenýma očima prohlásila, teda, kdybyste to viděli, je mi 73 let, celý život žiji v Africe, ale takovou masu rozdováděných černochů pohromadě jsem ještě v životě neviděla. Tak i taková může být Jihoafrická Republika. No a pokud se chcete dozvědět něco více o atmosféře u nás, tak si prostudujte, co je to vuvuzela, naučte se tančit diski dance a vyrobte si svého Zakumiho! Domu zdraví Kateřina!
Výuka Se studenty
Na návštěvě u jedné naší slečny z oratoře. V pozadí je vidět klasický shack, ve kterých většina lidí z Fine Town žije.
Gambling Tak i takhle vypadají klasičtí Afričani!
Pretorie Zakumi před parlamentem v Pretorii.
Pretorie Afrikans za starých časů. Afrikans přišli z Nizozemí a podle historie to neměli v začátcích právě jednoduché. Zprvu byli hlavně farmáři a měli poměrně blízko k černým obyvatelům. Bohužel na dnešních vztazích se neblaze podepsala vláda Apartheidu.
Naše škola v hlavní lodi kostela. Diski dance ráno před assembly. Diski dance je oficiální tanec pro fotbalové mistrovství.
Před domem biskupa Desmonda Tutu (teda doufám, že je to ten pravý). Nachází se ve stejné ulici jako dům Nelsona Mandely a je to tak jediná ulice na světe, kde bydleli dva nositelé Nobelovy ceny. Před domem Nelsona Mandely. Dnes dům funguje jako museum. Na známých místech nyní není kvůli mistrovství k hnutí.
Pohled na Soweto, v pozadí známý Orlando Pirates stadion. Významné místo v boji proti Apartheidu. Zde se také odehrával koncert zahajující mistrovství. Tak už k nám přišla zima. Já si pořád stěžuji, ale když vidím děti, jak dorazí do školy v rozbitých pantoflích a bez ponožek, nebo v mokré bundě, která nestihla po vyprání uschnout... Naštěstí lidé dost dávají oblečení, a tak sestry děti postupně vybavují.