Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 23 Kapitola II. Autorské dílo jako předmět práva autorského 1 Autor díla 14 Autorem díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem díla tedy dle této koncepce, na níž je postaven autorský zákon, nemůže být právnická osoba či jiný subjekt práva, např. zvíře (opice, která nakreslí obraz). Autorem díla tak nikdy nemůže být ani veřejná výzkumná instituce, pro niž dílo zaměstnanec vytvořil a která k tomuto dílu vykonává autorská majetková práva. Přesto se například ve smlouvách o dílo občas setkáváme s tím, že je v těchto smlouvách za autora díla označen v záhlaví smlouvy či v textu smlouvy přímo zhotovitel, tj. právnická osoba, jejíž zaměstnanci či externí subdodavatelé pro objednatele dílo na základě smlouvy o dílo provedli či zajišťovali jinou činnost, jejímž výsledkem bylo dílo chráněné autorským zákonem. 2 Díla chráněná autorským zákonem 2.1 Autorská díla dle 2 odst. 1 AZ Díla literární a jiná díla umělecká, díla vědecká Předmětem práva autorského je dle 2 odst. 1 AZ dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné, vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické, včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické. 14 5 AZ.
24 I Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. 2.2 Díla chráněná dle 2 odst. 2 AZ Ve všech níže uvedených případech nemusí být díla výsledkem jedinečné (originální) tvůrčí činnosti autora jako v případě autorských děl chráněných dle 2 odst. 1 AZ, avšak k jejich ochraně autorským zákonem stačí, jsou-li tato díla původní. 2.2.1 Počítačový program Dle 2 odst. 2 AZ se za dílo chráněné autorským zákonem považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Počítačový program je dle upřesnění v 65 AZ chráněn jako dílo literární, bez ohledu na formu jeho vyjádření, a to včetně přípravných koncepčních materiálů. Autorským zákonem však nejsou chráněny myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoliv prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem. Z judikatury: ObS Praha 1 14 C 4/82 a 14 C 5/82 a 14 C 6/82: Tzv. uživatelské manuály, tvořící jako přidružená dokumentace součást základního programového vybavení počítače (tzv. software), mohou být zásadně dílem ve smyslu 2 autorského zákona. 2.2.2 Databáze Obecné vymezení pojmu databáze obsahuje 88 odst. 1 AZ, podle kterého je databází pro účely autorského zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Podle rozsahu tvůrčí uspořadatelské činnosti při vytváření (pořízení) databáze pak lze dle autorského zákona rozlišit tři druhy databází: 1. databáze netvůrčí, které prvky originality či původnosti uspořadatelské činnosti postrádají, avšak jsou pojmově databázemi alespoň ve smyslu obecné definice 88 odst. 1 AZ, 2. databáze, které jsou díly původními v tom smyslu, že jsou vlastním uspořadatelovým duševním výtvorem (dle 2 odst. 2 AZ), nejsou však jedinečným výsledkem takové činnosti,
Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 25 3. databáze, které jsou jedinečným výsledkem uspořadatelské tvůrčí činnosti, a splňují tedy zároveň kritéria pro díla souborná (dle 2 odst. 5 AZ). 15 Ke všem třem druhům výše uvedených databází má pořadatel zvláštní práva na jejich vytěžování nebo zužitkování obsahu tam uvedeného (blíže viz 90 AZ). Jako autorská díla požívají však ochrany pouze databáze uvedené výše pod bodem 2 a 3. Za dílo chráněné autorským zákonem se totiž dle definice uvedené v 2 odst. 2 považuje databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem. Splňuje-li databáze tato kritéria, je dílem souborným. Jiná kritéria ke stanovení způsobilosti databáze k ochraně se neuplatňují. 2.2.3 Fotografie Pokud jde o fotografii a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, jsou tato díla dle 2 odst. 2 AZ chráněná jako díla fotografická i tehdy, nejsou- -li sice výsledkem tvůrčí činnosti autora, avšak jsou alespoň původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Nejsou-li fotografie ani původní v tom smyslu, že je lze označit za autorův duševní výtvor, (např. fotokopie pořízené zaměstnancem na kopírovacím zařízení zaměstnavatele nebo pasové fotografie pořízené pomocí automatu), pak takovéto fotografie nejsou autorským zákonem chráněny vůbec. Ve všech ostatních případech, tj. tam, kde autor fotografie vyvinul alespoň minimální snahu o pořízení určitého fotografického záběru (amatérské fotografie z dovolené, rodinné oslavy, výletu, atd.), ať již byl výsledek této snahy po technické či umělecké stránce jakkoliv nekvalitní, je výsledná fotografie autorským zákonem chráněna vždy. Toto je třeba si uvědomit zejména tehdy, pokud se zaměstnavatel rozhodne použít fotografii pořízenou třetí osobou (zařadit ji do publikace, umístit na své webové stránky apod.) a domnívá se, že s ní může nakládat bez souhlasu autora fotografie jen proto, že fotografie nemá žádnou uměleckou hodnotu, je rozmazaná apod. a že to z tohoto důvodu přece nemůže být chráněné autorské dílo. 15 Viz též Telec, I., Tůma, P.: Autorský zákon, komentář. 1. vydání 2007, str. 56.
26 I Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. 2.3 Díla souborná dle 2 odst. 5 AZ Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu lze označit za jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, je dílem, které je jako dílo souborné také dle 2 odst. 5 chráněno autorským zákonem. Mezi souborná díla patří výslovně dle 2 odst. 2 autorského zákona také určité druhy databází. Mezi díla souborná lze zařadit databáze, které jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejichž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem (viz výše bod 2.2.2). Výčet druhů souborných děl v autorském zákoně je pouze demonstrativní, není tedy úplný. Souborné dílo však musí vždy splňovat podmínku originality, musí tedy být vždy jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, a to výsledkem vyjádřeným v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické. Autorem souborného díla je ten, kdo svou jedinečnou tvůrčí činností toto dílo uspořádal. Takovým tvůrčím uspořadatelem, a tedy autorem souborného díla bude například editor literárního díla souborného, kurátor výstavy, vedoucí redaktor časopisu, tvůrce elektronické informační knihovnické databáze apod. Uspořadatelem (editorem) literárního díla souborného tak bývá vedoucí kolektivu autorů, kteří svými díly přispěli do souborného díla, jenž při zařazení jejich autorských příspěvků do souborného díla, tedy již v procesu při vytváření souborného díla, rozhodoval o tom, jak mají být jednotlivé příspěvky autorů do sborníku rozsáhlé, jaký mají mít obsah, aby se vzájemně nepřekrývaly a neopakovaly, aby na sebe logicky navazovaly, ať již tematikou, místem či v časové posloupnosti, kam mají být do sborníku zařazeny a jak bude sborník vypadat jako celek. Práva autora souborného díla a práva autora díla zařazeného do souborného díla jsou autorskými právy samostatnými, existujícími nezávisle na sobě. Proto například k přetištění nebo oskenování celého čísla časopisu nebo jeho části a k umístění této rozmnoženiny časopisu na internet musí třetí osoba získat souhlas nositele autorských majetkových práv k dílu soubornému (obvykle vydavatele časopisu), který je buď zaměstnavatelem autora díla souborného tj. jeho redaktora, nebo je oprávněn s dílem souborným nakládat na základě licenční smlouvy uzavřené s tímto autorem, či jiného relevantního právního titulu. Zároveň však musí získat k umístění skenu časopisu
Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 27 na internet i souhlas autorů článků, fotografií, kreseb apod., jejichž díla mají být v rámci oskenovaného časopisu touto formou na internetu zpřístupněna. 2.4 Díla vzniklá tvůrčím zpracováním díla jiného dle 2 odst. 4 AZ Mezi díla, která jsou předmětem ochrany autorského zákona, náleží též autorská díla, která vznikla tvůrčím přepracováním díla jiného, včetně překladu díla jiného autora. Výsledek zpracování ovšem musí vykazovat znaky tvůrčí činnosti zpracovatele. V praxi půjde např. o zdramatizování románu, hudební úpravy (variace a aranžmá), napodobeninu díla výtvarného umění v jiném uměleckém oboru apod. Ke zpracování včetně překladu do jiného jazyka je třeba vždy souhlasu autora původního díla. Proto se o dílech vzniklých zpracováním nebo překladem hovoří také jako o dílech odvozených. Pokud tedy například vědecká výzkumná instituce, která je vydavatelem odborného časopisu, bude chtít zařadit do svého časopisu odborný text vědce, který tento text sepsal a publikoval v zahraničním časopise ve francouzštině, bude potřebovat k překladu takového textu z francouzského jazyka do jazyka českého souhlas tohoto vědce. Nebude-li takový překlad jejím zaměstnaneckým dílem ve smyslu 58 AZ, pak si k vydání takového článku v češtině bude muset zároveň obstarat souhlas autora překladu. Od zpracování je nutno přísně odlišovat užití pouhého námětu jako takového k vytvoření díla jiného. Na rozdíl od zpracování je užití pouhého námětu (myšlenky) obsaženého v cizím díle k vytvoření nového původního díla volné, a není tedy vázáno na souhlas autora, z jehož díla byl námět použit. 16 3 Výsledky duševní činnosti, které nepožívají ochrany dle autorského zákona 3.1 Výluky z ochrany autorského práva Dílem podle autorského zákona není námět díla sám o sobě, denní zprá - va nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vě - decká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný 16 Viz Důvodová zpráva k AZ.
28 I Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. předmět sám o sobě ( 2 odst. 6 AZ). Předmětem autorského práva tedy není například tvůrčí řešení určitého vědeckého problému samo o sobě, ale až jeho ztvárnění, resp. vyjádření v objektivně vnímatelné podobě např. v podobě literární jako vědecký článek, literární monografie, architektonická dokumentace, dokumentace k počítačovému programu, audiovizuální dílo zpracovávající určitý námět apod. 3.2 Výluky z ochrany autorského práva ve veřejném zájmu úřední díla Ochrana podle práva autorského se ve veřejném zájmu nevztahuje také na skupinu děl, která jinak splňují požadavky kladené na autorská díla uvedená v 2 odst. AZ, tedy jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Z hlediska jejich obsahu je však zájem na užití těchto děl, zejména zájem na jejich zveřejnění, rozmnožování a rozšiřování a jejich další sdělování veřejnosti, ale i potřeba činit zásahy do těchto děl, tj. provádět jejich úpravy a změny bez jakýchkoliv omezení ze strany jejich autorů, zájmem veřejným, povýšeným i z praktických důvodů nad zájem jednotlivce autora. Takovými díly jsou dle 3 písm. a) AZ úřední díla, jimiž jsou právní předpisy, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Mezi právní předpisy, rozhodnutí a opatření obecné povahy splňující pojem úředního díla lze zařadit zejména právní normy veřejného práva vydané orgány státní moci a správy, ať již jde o právní předpisy a rozhodnutí vyhlášené ve Sbírce zákonů České republiky a Sbírce mezinárodních smluv, nebo jiné úředně zveřejněné akty příslušných státních orgánů. Mezi právní předpisy, které jsou dle tohoto ustanovení vyloučeny z ochrany autorského zákona, naopak nelze zařadit vnitřní předpisy vydané jednotlivými právnickými osobami, včetně veřejných výzkumných institucí, tj. jejich organizační, mzdové a pracovní řády, ani další vnitřní předpisy, jako příkazy, pokyny a nařízení vnitropodnikového charakteru, nespadají sem ani zakladatelské listiny a stanovy těchto právních subjektů. Tyto předpisy totiž pojmově nesplňují znak úředního díla, tj. nejsou aktem orgánu státní moci či správy.
Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 29 Další skupinou těchto děl, kde je dán veřejný zájem na užití těchto děl, jsou dle 3 písm. b) AZ výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo pseudonymní (tj. o dílo, jehož autor nedal souhlas se zveřejněním svého jména). Taková díla však lze užít jen způsobem nesnižujícím jejich hodnotu. 4 Vznik práva autorského 4.1 Neformální princip vzniku ochrany Český autorský zákon (stejně jako Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. 9. 1886 ve znění pařížské revize z 24. 7. 1971) vychází z kontinentálního (evropského) pojetí práva a chrání autorské dílo zveřejněné na našem území od okamžiku, kdy je autor vytvořil. Jde o tzv. neformální princip ochrany autorského práva, k němuž není třeba splnit žádné další formality (např. uvedení copyrightu) k tomu, aby se autor mohl domáhat ochrany svého autorství a všech svých autorských práv. 4.2 Formální princip vzniku ochrany V některých státech copyrightového systému (angloamerický systém) však je dle jejich vnitřního zákonodárství ochrana autorského díla založena na formálním principu, to znamená, že k zajištění právní ochrany autorského díla na území takového státu je nutný např. zápis do rejstříku autorských děl určitého druhu, uvedení copyrightové doložky u díla, zaplacení poplatků a podobně. Teprve od okamžiku splnění těchto náležitostí je autorské dílo chráněno. Ochranu občanům jiných států přiznává Všeobecná úmluva o autorském právu, uzavřená v Ženevě 6. 9. 1952 a revidovaná v Paříži 24. 7. 1971 (tzv. Ženevská úmluva), která copyrightovou doložku upravuje. 4.3 Copyrightová doložka V současné době je po přijetí recipročních mezinárodních smluv a příklonu států k neformálnímu principu ochrany autorského práva copyrightová výhrada do určité míry překonána. Přesto se copyright často uvádí, a to i u autorských děl vytvořených českých autorem a uveřejněných poprvé v ČR.
30 I Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. Copyrightová doložka (výhrada autorského práva) Copyrightová doložka (výhrada) se uvádí takto: Značka, jméno nositele autorského práva, rok prvého uveřejnění díla, např. Jiří Novák, 2010. Značka, jméno a rok musí být uvedeny takovým způsobem a na takovém místě, aby bylo jasně patrno, že je autorské právo vyhrazeno. Jméno v copyrightové doložce má informovat příštího uživatele, na koho je třeba se obrátit v případě, hodlá-li předmět ochrany (autorské dílo) užít. Touto osobou je obvykle autor díla (fyzická osoba), ale může to být také jiná osoba (fyzická či právnická), která má právo udělovat svolení k užití díla. U právnické osoby přichází v úvahu uvedení takové osoby v případě, kdy jí vzniká ze zákona právo výkonu majetkových autorských práv (zaměstnanecké dílo) nebo kdy je nositelem výhradní licence s právem poskytovat podlicence. V takovém případě může uvádět u díla svůj copyright i tato osoba. Copyrightová výhrada musí být umístěna na všech exemplářích předmětu ochrany oprávněně zpřístupněných veřejnosti. V případě, že copyrightová doložka nebyla uvedena v okamžiku zveřejnění předmětu ochrany, je uvádění copyrightu při dalších užitích již bezúčinné!
Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 31 Kapitola III. Zaměstnanecké dílo Část 1. Právní úprava zaměstnaneckého díla 1 Srovnání současné právní úpravy s předchozími právními úpravami autorského zaměstnaneckého díla 1.1 Autorský zákon č. 115/1953 Sb. Autorský zákon č. 115/1953 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1954 a byl zrušen ke dni 30. 6. 1965, obsahoval v 19 úpravu dispozice s autorským dílem, které autor vytvořil ve vědecké instituci nebo na jejím pracovišti při plnění své povinnosti z pracovního poměru. Jednalo se v podstatě o určitý druh zákonné licence k užití díla ve prospěch vědecké instituce. Takto vytvořené dílo mohla tato vědecká instituce užívat bez svolení autora a aniž mu poskytla honorář, avšak pouze jako materiál pro plnění úkolů jí uložených a mohla za tím účelem dílo rozmnožovat v rozsahu vlastní nezbytné potřeby, jestliže tyto rozmnoženiny rozdělovala sama. Vydávat takové dílo pak byla oprávněna bez svolení autora pouze po omezenou dobu dvou let ode dne, kdy jí bylo dílo odevzdáno. V souvislosti s vydáním díla však již byla tato instituce povinna vyplatit autorovi honorář. Autor sám mohl práva k takovému dílu převést na někoho jiného nebo dílo sám vydat až po uplynutí této dvouleté lhůty do té doby k takovému nakládání s dílem potřeboval svolení této instituce. Vědecká instituce měla také právo žádat, aby při vydání díla, ať se vydání uskutečnilo během této dvouleté lhůty, nebo kdykoli potom, byl uveden její název. Dle 20 tohoto zákona mohly také úřady, orgány, instituce a podniky bez svolení autora užívat pro plnění svých vlastních úkolů dílo umělecké, které jeho autor vytvořil na jejich pracovišti, při plnění své povinnosti z pracovního poměru. V takovém případě však, na rozdíl od díla vědeckého, resp. díla vytvořeného ve vědecké instituci, měl autor díla právo na autorskou odměnu.
32 I Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. 1.2 Autorský zákon č. 35/1965 Sb. Zaměstnanecké dílo bylo podrobněji, již výslovně jako zvláštní kategorie autorského díla, upraveno až v autorském zákoně č. 35/1965 Sb., platném od 1. 7. 1965 do 30. 11. 2000. Dle 17 tohoto zákona mohl zaměstnavatel užívat vědecká a umělecká díla svých zaměstnanců bez jejich svolení v podstatě opět jen pro svou vnitřní potřebu a pouze k plnění úkolů náležejících do předmětu jeho činnosti. Ke zveřejnění těchto děl a k jejich vydání však zaměstnavatel potřeboval vždy souhlas jejich autora. Pokud mu jej autor bez závažného důvodu neudělil, mohl se zaměstnavatel tohoto svolení domáhat soudní cestou. Podrobnější podmínky užití díla vytvořeného ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru k zaměstnavateli pak upravovala smlouva. Teprve novelou autorského zákona č. 86/1996 Sb. bylo do tohoto zákona doplněno stručné ustanovení, 17 které dispozitivně svěřilo zaměstnavateli výkon autorských práv alespoň k počítačovému programu vytvořenému zaměstnancem ke splnění povinnosti vyplývající z jeho pracovního poměru, a to v souvislosti s rychlým rozvojem počítačových programů vyvíjených softwarovými firmami a nutností mít pro jejich uplatnění potřebná dispoziční práva k těmto programům. 1.3 Autorský zákon č. 121/2000 Sb. Současná právní úprava v autorském zákoně č. 121/2000 Sb. postavení zaměstnavatele ve vztahu k autoru-zaměstnanci na rozdíl od předchozí právní úpravy obsažené v 17 zákona č. 35/1965 Sb. posiluje. Zatímco, jak již bylo výše uvedeno, předchozí autorský zákon č. 35/1965 Sb. byl koncipován tak, že umožňoval užití autorských děl zaměstnavatelem v podstatě pouze pro vnitřní potřebu zaměstnavatele a pouze v rámci jeho předmětu činnosti a k ostatnímu nakládání s autorským dílem potřeboval zaměstnavatel vždy souhlas autora, v autorském zákoně č. 121/ 2000 Sb. byla přijata opačná koncepce. Zaměstnavatel je dle současného autorského zákona oprávněn s dílem volně nakládat výkon autorských majetkových práv k dílu zaměstnavatelem je až na výjimky v zákoně uvedené v podstatě neomezen a zaměstnavatel k užití díla nepotřebuje autorův souhlas. Ze srovnání právní úpravy zaměstnaneckého díla v autorském zákoně č. 121/2000 Sb. s předchozí úpravou tohoto právního institutu obsaženou 17 17 odst. 5 zák. č. 35/1965.
Zaměstnanecké dílo dle autorského zákona ve v. v. i. I 33 v autorském zákoně č. 35/1965 Sb. či v autorském zákoně č. 115/1953 Sb. je zřejmé, že rozsah a podmínky užití zaměstnaneckého díla zaměstnavatelem jsou v těchto zákonech upraveny odlišně. Proto je při výkonu majetkových práv k jednotlivým autorským dílům vytvořeným v minulosti pro zaměstnavatele velmi důležité, aby si zaměstnavatel pokaždé ověřil, ve kterém roce, resp. za účinnosti kterého autorského zákona bylo dílo vytvořeno, a postupoval při výkonu svých majetkových práv k takovému zaměstnaneckému dílu v souladu s těmito zákony a také v souladu s licenčními smlouvami a jinými dohodami uzavřenými s autory příslušných zaměstnaneckých děl. 2 Důvod zvláštní úpravy zaměstnaneckého díla v autorském zákoně Zvláštní úprava výkonu autorských práv k zaměstnaneckému dílu byla do autorského zákona zařazena především s cílem ochránit ekonomické zájmy zaměstnavatele, s cílem ochránit investici zaměstnavatele vynaloženou na vytvoření těchto autorských děl jeho zaměstnanci, na jeho pracovišti, na jeho náklady a na jeho zadání. Pokud by totiž zaměstnavatel nemohl využít výsledků práce svých zaměstnanců pro fungování a rozvoj své firmy, pokud by nemohl volně nakládat s těmito výsledky pracovní činnosti svých zaměstnanců, které tito zaměstnanci dle jeho pokynů a zadání vytvořili, pak by to v mnoha případech vedlo k zhoršení postavení zaměstnavatele na trhu práce, ne-li přímo k jeho úpadku. 3 Mezinárodní předpisy Obdobný přístup k omezení majetkových autorských práv můžeme v různé podobě najít i v cizích právních úpravách. V mezinárodních smlouvách či v evropských komunitárních předpisech však institut autorských zaměstnaneckých děl upravený není. Pouze ve vztahu k počítačovým programům vytvořeným zaměstnanci v rámci výkonu jejich povinností nebo podle pokynů jejich zaměstnavatele platí povinnost členských států EU zajistit, aby zaměstnavatel byl oprávněn výlučně vykonávat majetková autorská práva k takto vytvořeným programům. 18 18 Čl. 2 odst. 3 směrnice Rady 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů.