2017 (6) Domov Vítkov příspěvková organizace Domovský Zpravodaj http//www.domov-vitkov.cz, email: info@domov-vitkov.cz, tel:556-312060/300231 fax:556-300030
Naši jubilanti V červnu oslavili narozeniny: Sasová Anežka Pravda Josef Blažková Žofie Králová Hedvika Mazur Valter Hovjacká Anna Evjaková Zdenka *********************************************** Důchode, důchode Naše účetní paní Magda Hozová se loučila se svou kancelářskou židlí i svou profesi účetní, a ač nerada, předala svou funkci nové zaměstnankyni paní Renatě Klevarové. Ředitele a kolegyňky z ostatních kanceláří pozvala na malé rozloučení. Překvapením bylo, že z domova neodchází, ale jen vymění práci. Před léty, zde začala pracovat jako pracovnice přímé péče a po všech těch létech účtařiny se k přímé péči opět vrací. Při povídání neopomněla vyprávět veselé historky, a že jich má opravdu požehnaně. Bylo jí líto, že to všechno tak rychle uběhlo, ale to všichni dobře víme, jak nám život rychle ubíhá. Paní Hozové moc přejeme, ať se jí ve staronové profesi líbí. Existují věci, které nemůžeš dostat zpět: vyřčené slovo, čas který uplynul a ztracené příležitosti!
Paní Panáčková v Chuchelné Přesně šest týdnů trval pobyt paní Panáčkové v RHÚ Chuchelná. Když se nám vrátila, udělali jsme s ní interviu. Jak jste se tam paní Panáčková mněla? Ale jo, docela jsem byla spokojená, ale bylo mi hodně smutno po vás všech. Jaké bylo ubytování? Ušlo to. Na pokoji jsme byli tři a z toho ta jedna byla nepříjemná, ale já si jí nevšímala. Jsem zvyklá, že lidé jsou různí. Třeba měla nějaké starosti, neodsuzuji ji za to. A personál byl také různý. Některé sestřičky příjemné, vstřícné a jiné odměřené, tak jak všude. Co všechno jste tam absolvovala? Různé masáže, to spadalo do fyzioterapie, koupele, cvičení, a to ať už individuální, nebo skupinové. Posilování nohy a přesuny z lůžka na vozík. Co jídlo, jak Vám chutnalo? Ale jó, já nejsem vybíravá. Ovšem je pravda, že naše domovská kuchyně nemá chybu. Ale řeknu vám, že jejich bufet, ten byl zásobený moc dobře. A ty zákusky! Co nějaké aktivity? Nejlepší bylo draní peří, tak jak to děláme v našem domově. Ještě se tam pletly košíky, tvořily různé výrobky ze sisalu. Všechno se mi líbilo. Zeptám se, a co muži? Ale, ti byli vidět zřídka. Hlavně v těch společných prostorách. Ale byli ohleduplní, žádní seladoni. Jak na Vás působilo prostředí? Pěkné, ale ven jsem si sama netroufla, byl tam ztížený terén pro vozíčkáře. Ten, kdo mněl sílu a byl si jistý tak to zvládal, ovšem pro nás starší to bylo těžké. Ale ze všeho nejvíc jsem ráda, že už jsem tady s vámi. Moc jste mi chyběli.
Konečně stěhování Tak, po veliké přípravě balení nastal konečně den D. Ten vytoužený snad i vymodlený den, kdy se definitivně zavřely nemocniční dveře kdysi porodního oddělení, dnes prostor náhradního domova, byl velmi příjemný. Představa, že se vracíme po necelých dvou letech do našeho zrekonstruovaného domova byla tak silná, že ani upozorňování samotného ředitele, že není vše, jak by mnělo být, nikoho neodradila. Přesun uživatelů by l rozdělen do dvou dnů, a to 12. a 13. června. Vše bylo velmi dobře připraveno, takže žádné větší problémy se nemusely řešit. Jen to čekání. V nemocnici než přijel autobus a v domově než byly připraveny pokoje. To bylo asi to nejtěžší. Pak ale nastala ta dlouho očekávaná chvíle a každý uživatel měl zase své místo. To místo, ten pokoj, na který tak trpělivě čekal. Prvotní peripetie nových pokojů a příslušenství sice nebyly mnohdy jednoduché, ale nyní s odstupem času, kdy píši tyto řádky, musím konstatovat, že se vše utřepalo a je nám tady moc dobře.
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Přijde den, kdy budeš chtít, ale nebudeš moci. Náročnost stěhování si vyzkoušeli i mnozí rodinní příslušníci, a také je zmáhala únava. Jen mladí stěhováci byli plni energie a k věcem, které stěhovali, se chovali ohleduplně. Po nastěhování pomáhali s vybalováním i uživatelé. Je dobře, že každý přiložil ruku k dílu.
Náš den Tento krásný den se tak trošku plánoval už v nemocnici, kdy probíhala stravovací komise. Přesněji řečeno se plánoval sváteční oběd a program, který by potěšil a zahřál u srdíčka naše uživatele, ale mělo to být pro všechny i překvapením. V dopoledních hodinách jsme si vyjeli na procházku do parku. Abychom vzali ven co nejvíce uživatelů, přišly nám pomoct i naše známé seniorky ze SPCCH a připojila se i dcera pana Kaštovského, která za ním přišla na návštěvu. V parku to bylo nádherné. Vzduch voněl létem, zpívali ptáci, jen z dálky byl slyšet ruch města. Park jsme pomalu projeli, poseděli na lavičkách a dál se ubírali k domovu. Velký obdiv patřil opět kostelu, který je dominantou našich procházek. Na přání uživatelů jsme navštívili i hřbitov, kde jsme zavzpomínali na naše nejbližší.
Dál už se naše kroky ubíraly k domovu. Sváteční oběd, který následoval, byl vskutku famózní. Podávala se kachna se zelím a knedlíkem. K přípitku bylo pivo. Před obědem pronesl ředitel pár slov hlavně o tom, ať se nám tady dobře a spokojeně bydlí.
Další program, a to hudební, probíhal v odpoledních hodinách. Z Opavy nám přijel zahrát a zazpívat pan Hutník, který už u nás byl, ovšem v náhradních prostorách nemocnice. Bylo krásné počasí, takže celý jeho hudební koncert jsme si užili v pergole. Sešli se tady poprvé po dlouhé době rekonstrukce uživatelé z oddělení A i B. Vlastně písničky, které máme tak rádi nás opět spojily, a to je moc dobře. Ukončením tohoto svátečního dne, či třešinkou na dortu byl osvěžující zmrzlinovo-ovocný pohár, který vykouzlily naše kuchařky. Byl to jeden z prvních, nádherných dnů v tom našem novém domově pro potěšení.
Narozeniny Tak a opět se slavily narozeniny. Je to pár dní, kdy jsme se nastěhovali do nových prostor, ovšem naše kulturka ještě neoblékla ten správný šat. Zatím se nestihlo vybalit ani nádobí, ani potřebné pomůcky k aktivizaci našich uživatelů. Rychle jsme se dohodli, že narozeniny se oslaví v jídelně. Spojily se stoly a připravilo pohoštění. Vynikající rolády, vaječný koňak a káva, se rozvoněla po celé jídelně. Hurá! Tak zase doma, i když občas v bojových podmínkách. Paní Králové jsme popřáli a poděkovali za pohoštění, ale dál se řeč ubírala hlavně k novému bydlení našich uživatelů. Popřát a popovídat si přijeli i muži, s toho jeden náš nový pán, i když pro mnohé známý, pan Teplík. Je radost poslouchat, jak si uživatelé nové bydlení pochvalují a jsou spokojeni. Ano, vždy se něco najde, ale to se určitě podaří vyladit. Paní Králové přejeme ještě jednou hodně, hodně zdravíčka a spokojenosti.
Postřeh aktivizačních holek Vlasty a Liduš! Vždy obdivujeme ženy, které o sebe pečují a pracují na sobě až do pozdního věku. Třeba je trápí spousta neduhů, ale ony se jim nepoddávají. Zůstávají aktivní, čtou, chodí na procházky, mají koníčky, kamarády, sledují co se okolo nich děje a díky tomu všemu se tak radují ze života. Jsou spokojené proto, že jim záleží nejen na sobě, ale i na ostatních. Ženy v našem domově si moc dobře uvědomují, kolik jim je let, užívají si život dle možností a občas mají tolik energie, že by mohly pohánět i elektrárnu. Jsou pro nás inspirací. *********************************************************************************************************** Květiny Ještě než se nastěhovali uživatelé oddělení A, domov provoněly a vyzdobily truhlíky venkovních květin. Muškáty převislé i ty babičkovské, afrikány, surfinie a jiné drobné květiny. Vše se rozmístilo tak, aby tyto nádherné květiny letně zdobily venkovní prostory a posezení našeho domova.
Předčítání Kniha je náš přítel, náš společník a také něco, co nám předává informace, nebo rozvine příběh, do kterého se rádi zaposloucháme. Dnes se předčítání ujala dcera pana Kaštovského. Teplý den a stín pergoly snad ještě umocnil vnímání zajímavého příběhu. Jemný a zároveň výrazný hlas paní Jančálkové byl příjemný. Bylo vidět, že svému otci předčítá často. Měnila tóniny i barevnost hlasu, její přednes byl takřka profesionální. Dokonce se nabídla, že v předčítání pro více uživatelů bude pokračovat. Je to v tomto směru první spolupráce mezi rodinným příslušníkem a domovem, a je moc prospěšná. Děkujeme a přejeme krásné zážitky. Po předčítání jsme ještě obdivovali hnízdo, které si ptáci vybudovali přímo pod střechou pergoly. Malé zobáčky čekaly na mámu, až je nakrmí. Jejich pípání občas doplnilo předčítání, ale jen slabounce. Uvidíme, kdy hnízdo opustí.
Slavnostní otevření Domova Vítkov Den D, neboli slavnostní otevření našeho domova se konalo 26. června od 14 hodin. Tento termín byl pro nás doslova šibeniční. Nejen že se zabydlovali uživatelé, ale menší či větší úpravy v domově snad nebraly konce. Když už se zdálo, že se jakž takž daří, začalo se s výzdobou. To byl ale oříšek. Vybrat obrázky, poličky a jiné doplňky a hlavně je sladit a připevnit. Ani ve snu nás
nenapadlo, že to bude tak náročné. S vypětím všech sil se dílo zdařilo a očekávaná návštěva mohla přijít. Počasí nám přálo, takže stříhání pásky nebylo v žádném ohrožení. Hosté přijížděli a z nás postupně opadala veškerá únava i myšlenka, že by snad něco nevyšlo. Z významných hostů přijeli zástupci krajského úřadu, zástupci zhotovitele fa Zlínstav a.s, starosta našeho města a další.
Po úvodním slovu našeho ředitele pronesli hosté svůj proslov a popřáli, ať se uživatelům i pracovníkům v Domově daří. Slavnostní pásku držela p.blažková, p. Kovářová a tác s nůžkami podávala paní Panáčková. Po přestřižení pásky následoval přípitek šampaňským. Poté jsme se přesunuli do na terasu v zadní části zahrady. Tam proběhlo hudebně taneční vystoupení žáků ZUŠ a následovala prohlídka Domova, a to včetně vašich pokojů.
Po prohlídce byli všichni hosté pozváni na občerstvení do hlavní jídelny. Hosté si také mohli prohlédnout naše Kroniky a fotobooky ve kterých byl zaznamenán průběh celkové rekonstrukce. Všem, kdo přiložili ruku k dílu děkujeme.