ŘÍJEN 2008 Když setník probodl bok Ježíšův, chtěl se přesvědčit o jeho smrti. Pohyb mrtvého těla na kříži ho o tom dostatečně přesvědčil. Z probodeného boku vyšla krev a voda. Ježíš byl skutečně mrtev. Tím proudem vody a krve zasažený setník nečekaně vykřikl: Ten člověk byl opravdu Syn Boží. Odkud vyšlo toto svědectví celníka? Byl to dar poznání, byl to dar milosti. Setník vydává docela neočekávané svědectví víry. Patří mezi ty, kdo uvěřili, patří mezi svědky Kristova zmrtvýchvstání. Vždyť Ježíš říká o svých učednicích: Budete mými svědky. S jistou samozřejmostí přijímáme toto setníkovo svědectví a skoro si neuvědomujeme jeho závažnost. Z pohanského setníka se stává první svědek. Z neznámého pohana se stává korunní svědek zmrtvýchvstání. Z lidské strany je to docela přirozené. Ale je zvláštní, že se tento pohan dostává mezi svědky na první místo. Z toho vojína se stává nečekaně korunní svědek. Jsem jen část rukou lásky Kristovy Kopím probodené Ke stejnému svědectví nás vyzývá Ježíš. Nikdy nepředstihneme toto svědectví pohana. Ale také naše svědectví je velmi důležité, vždyť k němu nás vyzval sám Pán. Jsme přece jeho učedníky. Zamysleme se nad důležitostí našeho svědectví. Je to svědectví trvalé. Ježíšovi učeníci jsou stále vyzýváni Pánem a oni nepřestávají svědčit. Napřed je tu zástup svědků, kteří dosvědčují svým životem lépe řečeno svou smrtí. Svou krví prolitou na svědectví své lásky k Pánu. Po nich nepřetržitý zástup panen, které svůj život, svou čistotu a svatost darovaly Pánu. A hned největší a nepřehledný zástup vyznavačů. Vyznávali statečně Krista, i když mnozí potvrdili své svědectví vlastní krví. K tomuto zástupu, který se nedá spočítat, se připojujeme i my se svým svědectvím. Církev stále potřebuje svědky, aby svět uvěřil. Mons. Antonín Hýža U příležitosti svátku zakladatele a patrona charitní činnosti byly letos ve spolupráci Charity ČR a České biskupské konference uděleny Ceny sv. Vincence významným osobnostem jednotlivých diecézních charit. Za Diecézní charitu Plzeň tuto cenu obdržela MUDr. Blažena Klečatská. Když jsem se s paní doktorkou setkala několik dní předtím a ona se ode mě dozvěděla, že právě jí bude cena udělena, její bezprostřední reakce byla: Ale to snad ne, tady je přece spousta lidí, kteří si to zaslouží mnohem víc než já! 1
Drobná stříbrovlasá dáma, která se nepřestává laskavě usmívat, paní Blaženka, jak ji mnozí oslovují, po celou dobu našeho povídání hovořila o lidech, které během svého života potkala a kteří jí něco předali, v něčem pomohli. Přimět ji mluvit osobě nebylo snadné. A když už mluvila o sobě, neustále hovor prokládala větami: To nebyla moje zásluha, ale těch skvělých lidí okolo mě. A Kristova. Paní doktorko, jak jste se dostala ke spolupráci s Diecézní charitou Plzeň? Po převratu vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví takový experimemnt zavedení nové formy domácí péče pro pacienty v domácnostech, tzv. domácí péči. Ovšem pro to bylo potřeba vyškolit pracovníky. Podařilo se zajistit ve Fakultní nemocnici v Plzni přednáškový sál a školitele z řad lékařů, díky nimž se vyškolilo během krátké doby prvních sto charitních pracovníků. Od roku 1992 pak začala fungovat profesionální ošetřovatelská služba při DCHP. A jakou roli jste v tom hrála vy? No, tak trochu jsem to organizovala a dělala konzultantku. Bylo úžasné, jak nám všichni vycházeli vstříc, ti lékaři přednášeli zdarma, nikdo nám nic neodmítl... Já jsem slyšela, že jste spíš byla hlavní organizátorkou. Také jste se podílela na vzniku Hospice sv. Lazara v Plzni, že? 2 Hospic jsme zakládali s Jiřím Lodrem, sloužila jsem tam jako lékařka, když bylo potřeba. To je dílo Boží, ten hospic. Víte, snažili jsme se získat pro něj pracovníky, kteří by byli nadaní Boží láskou, i když třeba nebyli věřící, ale ta láska v nich byla. Aby měli umírající neustálý komfort, aby jim byl pořád někdo k dispozici, aby zemřeli v klidu, v Boží lásce. Cítila jsem, že v této věci je Kristus s námi, všichni nám pomáhali, skvělí lidé. Také jste pracovala jako lékařka pro stacionáře DCHP, jezdila jste i do terénu k nemocným a umírajícím a dělala jste mnoho dalšího... Nějaký čas jsem pracovala v charitním stacionáři pro seniory v Plzni Lobzích a vedla jsem několik seminářů pro charitní pečovatelky. Ale to přece není nic zvláštního, co by zasluhovalo nějaké ocenění. Víte, já jsem hluboce zbožná, už od dětství, víru mi předali rodiče a vychoval mě Mons. Alois Matulík v Nepomuku, skvělý člověk, na kterého nikdy nezapomenu. A já si myslím, že když dostaneme od Krista ten dar možnosti pomáhat, musíme ho využívat a předávat dál. Je důležité získávat lidi pro dobrou věc. Chtěla bych zdůraznit, že na té cestě charity stály skvělé osobnosti, ani je tu nemůžu všechny vyjmenovávat, kolik jich je, to nebyla moje zásluha. Vy jste, paní doktorko, úžasně skromný člověk. Navíc ta vaše skromnost je upřímná, ne hraná, jako v některých případech. Ale jděte, holčičko! (smích) Já jsem nebyla nikdy ctižádostivá, co se týče kariéry. Ctižádostivá jsem byla, co se týče vědění, věděla jsem, že nebudu nikdy vědět
dost. A na cestě malého člověka, jako jsem já, se vyskytlo tolik skvělých lidí! Já jsem jen část těch obrovských rukou lásky Kristovy, které berou do náruče trpící. Chtěla bych jen modlitbu a prosbu u Pána za milost pro všechny, to je nejvíc, co na světě existuje. Kéž by se smiloval nad námi. (s MUDr. Blaženou Klečatskou rozmouvala Alena Ouředníková) MUDr. Blažena Klečatská se narodila 28. 11. 1934 v Nepomuku, kde strávila dětství. Otec byl předseda soudu, matka učitelka. Od r. 1945 studovala střídavě na gymnáziu a na jednotné škole v Klatovech. V r. 1959 absolvovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Plzni. Poté pracovala 11 let na oddělení TBC a plicních nemocí FN v Plzni, od r. 1970 pak v Závodní nemočnici Škoda (dnes Mulačova nemocnice). Pro svou víru, kterou neskrývala, byla v době normalizace překládána jako praktická lékařka na různá zdravotní střediska. Po r. 1989 intenzivně spolupracovala s Charitou, zejména s DCHP po jejím vzniku v r. 1993. Její spolupráce trvá dodnes, pořádá různé přednášky pro seniory a semináře pro pracovníky charity. Svého manžela Ing. Zbyňka Klečatského poznala už na střední škole, mají jednoho syna Zbyňka a tři vnoučata. Andělé bez křídel, aneb Pán Bůh je jen jeden Drobná žena s hnědýma dobrosrdečnýma očima je stále v chvatu. Telefon stíhá telefon. Přesto má člověk při setkání s ní pocit, že ho soustředěně poslouchá, že stačí naznačit, a ona už chápe, promýšlí, jedná... Andělé bez křídel nazval někdo dobrovolníky v sociálních službách, kteří svůj čas bezplatně a nezištně věnují pomoci potřebným, často lidem nemocným či zdravotně postiženým. Mezi ně patří i Jaroslava Mossóczyová, místopředsedkyně Vozíčkářů Plzeňska a dnes už téměř nenahraditelná koordinátorka osobní asistence (OA) pro těžce tělesně postižené při Městské charitě v Plzni. Nikdo by nehádal, že někdejší středoškolská učitelka je už deset let v důchodu. Jsem vděčná svému manželovi, který má pochopení pro mou práci i charitu. Pracovat jako dobrovolnice si mohu dovolit jen díky jeho podnikatelským aktivitám, říká paní Jaroslava, která vyrostla v evangelické rodině, ale v době studií přestala do církve docházet. Byla to paradoxně dcera, jež přispěla k tomu, že se matka vrátila do církve, a také, že začala úzce spolupracovat s katolickou Charitou. Krátce po sametové revoluci požádala totiž dcera, která pracovala pro Občanské fórum, maminku o pomoc. Bylo potřeba roznést materiály mezi zdravotně handicapované a zmapovat jejich problémy. Když se po revoluci začala vytvářet nová organizace vozíčkářů, pozvali ji mezi sebe. Potěšilo mě to, vzpomíná dnes paní Jaroslava. Poznala jsem tam spoustu úžasných lidí, například Blanku Řičicovou, která skutečně žila pro druhé na úkor svého zdraví i soukromí. Její byt se stal občanskou poradnou pro ty, kdo chtěli něco zařídit či s něčím poradit. A nebyla jediná... Už na prvním rekondičním pobytu vozíčkářů jsem s překvapením zjistila, jaká je to prima parta, jak si dokážou pomáhat, jak dovedou žít přes všechny problémy aktivně a plnohodnotně. Činorodá dobrovolnice se postupně seznámila s pražskými vozíčkáři a projek- 3
tem osobní asistence pro těžce tělesně postižené. A také s jeho zakladatelkou Janou Hrdou, ženou, která po autonehodě zcela ochrnula, a přesto dokázala vychovat dvě děti a ještě být přínosem pro své okolí. Společně hledali možnost, jak tuto službu zavést v Plzni a odborně ji zaštítit. Mimořádné pochopení našli v roce 1998 u Městské charity Plzeň. Mezi úkoly paní Jaroslavy patří nalézt ke klientovi co nejvhodnějšího asistenta, vzájemně je oba poučit, řešit problémové situace, záskoky za asistenty atd. Dnes má na starosti dvě desítky klientů z terénu. Tato práce mi dává smysluplnou životní náplň. Čím dál víc zjišťuji, že přibývá lidí, kteří potřebují zkvalitnit život. Na druhé straně se zvětšuje skupina těch, kterým osobní asistence život zpříjemnila. Dává jim pocit svobody a sebevědomí, kdy oni sami si řídí činnost, kterou pro ně asistenti vykonávají. Třeba jedna naše klientka, která je ochrnutá na všechny končetiny a pohybuje pouze hlavou, se díky osobní asistenci dostala z bytu, kde byla předtím prakticky uvězněna. Dnes jezdí na zájezdy, účastní se všech akcí, vyřizuje si potřebné věci na úřadech a získala také mnoho nových přátel. Po celou dobu činnosti Jaroslava Mossóczyová úzce spolupracuje s vedoucí projektu osobní asistence Annou Srbovou z plzeňské Charity: Je mi velkým vzorem, poradkyní, posilou a přítelkyní v jedné osobě. Pro mnoho z nás je plzeňskou matkou Terezou. Jaroslava Mossóczyová spolupracuje také se studenty odborných škol: Poznala jsem spoustu mladých lidí, kteří jsou schopni vcítit se do problémů zdravotně postižených. I pro ně samotné je to obohacující, když vidí, jak se klienti přes 4 svůj handicap dokážou poprat se životem. A klienti studenty také vřele vítají, protože jim vnesou do života radost a mládí. Nikdo z asistentů totiž nedělá tuto službu jen kvůli výdělku. Ten je strašně malý. Není náhodou, že se mezi asistenty a klienty vyvinou i téměř rodinné vztahy. Například asistentka chodila navštěvovat svou klientku i do hospice, přestože už nebyla za to placena. Jsem ráda, že jsem pomohla k vytvoření takových vztahů. Ale mám pocit, že někdo také v mém případě tahá za nitky. Víra mě velice posiluje. Věřím, že když člověk prosí o pomoc shůry, pak se mu jí dostane. Mnohokrát se mi stalo, že mi třeba ze dne na den skončila asistentka a já se děsila, co budu dělat. A druhý den mi někdo zavolal, že by chtěl pomáhat... My jsme taková ekumenická rodina, vysvětluje dále Jaroslava Mossóczyová to, že sama je v církvi českobratrské evangelické a obě děti a manžel v katolické. Nikomu to nevadí, vzájemně se tolerujeme a občas jdeme všichni do téhož kostela jedné nebo druhé církve. Příkladem ekumeny v praxi je i projekt OA v Plzni. Nedělá nám problém navštívit s našimi klienty tu či onu církev, podle toho, kam chtějí. Myslím, že na tom má zásluhu pan biskup František Radkovský, který tuhle smysluplnou spolupráci podporuje. Nedávno to prostě a výstižně vyjádřila i jedna stará paní, když paní Jaroslava jela do Prahy do evangelického kostela. Proč jezdíte tak daleko, zeptala se, vždyť je tu také kostel. A Pán Bůh je jen jeden... Irena Kastnerová Vážení přátelé, dovoluji si Vás informovat, že jsem od září t. r. převzala funkci tiskové mluvčí
Diecézní charity Plzeň po paní Ireně Kastnerové. Ráda bych Vám nabídla svou pomoc při jakékoliv komunikaci s médii a propagaci Vašich akcí, při svolávání tiskových konferencí a vydávání tiskových zpráv. Zároveň bych Vás chtěla poprosit, abyste mne včas informovali o zajímavých událostech a akcích ve Vašich institucích připravovaných či Vámi organizovaných, abych mohla informace uveřejňovat na webových stránkách DCHP, v Informačních listech DCHP a předávat sdělovacím prostředkům a na tisková střediska CHČR a ČBK. Prosím především o uvedení času a místa konání a kontaktní osoby, ostatní můžeme doplnit při osobním setkání či telefonicky, ráda Vás v případě potřeby navštívím. Ve funkci tiskové mluvčí Biskupství plzeňského, v níž působím pět let, zůstávám i nadále, takže mohu být nápomocna i v komunikaci mezi touto institucí a institucemi charitními. Jsem Vám k dispozici na mobilním telefonu, který dříve užívala pí. Kastnerová, tj. 731 433 017, a na e-mailu ourednikova@bip.cz. Mojí spolupracovnicí v oddělení PR DCHP je paní Blanka Mračková, tel 731 433 022. Těším se na naši spolupráci a srdečně zdravím. Alena Ouředníková, mluvčí Biskupství plzeňského a Diecézní charity Plzeň Grilování je pěkná věc a líbí se všem! Klobásky do křupava opečené, čerstvý chlebíček a pivem zapití to je dobrota! A sestřičky nalijí půl nebo skoro plnou skleničku všem, kdo smí trochu piva. Ani ne za hodinu má člověk chuť na další pití, protože pan Váňě i pan Hlobil mají v zásobě samé pěkné písničky a zpívat je zdravé. Dostáváme vodu, čaj nebo kávu a zpíváme dál. Ale sluníčko začíná ukazovat,. Že je čas končit, paní Evička i všichni ostatní se usmívají: Ještě se letos u toho grilování sejdeme vícekrát. Tak se máme na co těšit. A také nám paní Lišková slíbila procházku po plzeňském náměstí a návštěvu Vídeňské kavárny s dobrým zákuskem. Možná nám na ošklivé dny půjčí hezký film, abychom se mohli dívat a za chvíli bude po prázdninách, děti půjdou do školy a my budeme přemýšlet, co budeme dělat a co pro nás paní terapeutka vymyslela. Také už třeba bude rozmýšlet, co komu z našich milých příbuzných objednáme u Ježíška pod stromeček, i co bychom si měli přát my, aby to děti moc nestálo a my tu věc skutečně upotřebili. Ale zatím svítí sluníčko, je krásně, tak co si lámat hlavu tím, co bude za 4 měsíce. Přemýšlíme, jak poděkovat za hezké slunné i podmračené dny, které s námi máte čas prožít. Ať se Vám, sestřičky, i doma všechno daří. Iva Trčková, obyvatelka DPS sv. Alžběty Plzeň Výstava 5 let Domova pro seniory sv. Jiří v Plzni Ve středu 17. září byla slavnostní vernisáží zahájena fotografická výstava 5 let Domova pro seniory sv. Jiří. Autory fotografií ze všech akcí, které proběhly během pětileté existence tohoto zařízení provozovaného Městskou charitou Plzeň, jsou zaměstnanci i klienti domova. Na vernisáži vystoupili členové hudební skupiny HKP MUDr. Jiří Něme- 5
ček klávesy a Dagmar Romanutiová zpěv. Výstava je k vidění v galerii Domova pro seniory sv. Jiří v Plzni Doubravce v Mohylové ul. do začátku prosince. Vstupné je dobrovolné, všichni návštěvníci jsou srdečně vítáni. (alo) Písničkou k úsměvu benefiční koncert na podporu projektu Adopce na dálku Benefiční koncert Písničkou k úsměvu na podporu projektu DCHP Adopce na dálku se uskuteční ve čtvrtek 3. října od 19 hodin v malém sále Měšťanské besedy v Plzni. Vystoupí brněnská kapela Svítání a známý písničkář Wabi Daněk. Výtěžek koncertu, který pořádá Diecézní charita Plzeň a kulturní středisko Esprit, bude použit na revizi dosavadního fungování Adopce na dálku v Bolívii a Paraguayi a na rozšíření projektu do dalších částí těchto zemí a také nově do Peru. Za tímto účelem připravuje vedoucí projektu Pablo Chacón Gil na konec února 2009 pracovní cestu do Bolívie, Paraguaye a Peru. Benefiční koncert se koná za podpory Nadace Divoké husy, která konečný výtěžek koncertu zdvojnásobí. Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji v Měšťanské besedě a na podporu této akce lze od 3. října přispět jakoukoliv částkou na číslo účtu 1063005815/5500 V současné době je v rámci Adopce na dálku přes Dieczní charitu Plzeň podporováno svými adoptivními rodiči zhruba 200 dětí v Bolivii a 50 v Paraguayi. Více informací najdete na www.dchp.cz adopce na dálku. (alo) 6 Domov pro seniory v Boru vystavuje díla svých klientů Výstava výrobků, které vytvořili klienti v rámci ergoterapeutické dílny, je k vidění v Domě pro seniory v Boru u Tachova od 22. září. Ergoterapeutická dílna zde funguje pod vedením Evy Štaifové právě jeden rok od října 2007 a navštěvuje ji 10 klientů (z celkových 15ti), jejichž věkový průměr je 80 let. Mezi jejich výrobky najdeme např. loutky, obrazy vytvářené různými technikami, koše a košíčky, dekorace z korálků, mozaiky, předměty zdobené ubrouskovou technikou a mnoho dalšího, co by při zhlédnutí mohlo inspirovat i šikovné ruce mladších generací. Vystaven je zde i klienty vyrobený betlém, který bude dotvářet vánoční atmosféru domova. Výstava byla zahájena slavnostní vernisáží za účasti jak samotných tvůrců, tak zejména jejich rodinných příslušníků i veřejnosti, pozornost návštěvníků upoutala také během Dne otevřených dveří Domova pro seniory, který proběhl 29. září. Expozice výrobků bude přístupná veřejnosti během celého měsíce října. (alo) Radujte se, přátelé, z radosti naší... tak parafrázuji píseň ke křtu, která zazněla v kostele v Touškově, dne 4. září 2008, kde P. Barhoň po přípravě pokřtil 3 děti z Domova sv. Zdislavy v Plzni, Jana, Janu a Kristýnku. Ač dopoledne pršelo, když vyjížděl autobus, naplněný obyvatelkami, jejich dětmi, personálem, kmotry a přáteli z Farní charity sv. Bartoloměje, už se na nás usmívalo sluníčko a vydrželo až do od-
poledne, kdy pro všechny připravili farníci z Touškova přátelské posezení a pohoštění v prostorách fary a zahrady. Na Vás, čtenáře, se obracíme s prosbou o modlitbu za tyto nové ratolesti i všechny, kteří k nim nějakým způsobem patří, protože i my, jako církevní společenství, máme za ně určitou odpovědnost. Byla to skutečná charitní slavnost, prožitá v krásném společenství, která zanechala v mnohých hluboký zážitek. Naše poděkování patří především Bohu a všem, kteří se na ní podíleli. Anna Srbová Pozvání na dušičkovou mši svatou Hned počátkem listopadu vzpomínáme intenzivněji na mnoho našich klientů i pracovníků, kteří nás již předešli na věčnost, ale i na ty, kteří nikoho nemají a jejichž ostatky odpočívají v charitním hrobě. Za všechny bude sloužena tradiční charitní dušičková mše svatá 2. listopadu v 16 hod. v kapli Maxmiliána Kolbeho v Památníku obětem zla v Plzni Doudlevcích, na kterou zveme pozůstalé, ty, kteří jim sloužili, jejich přátele i širokou veřejnost. Anna Srbová Očkování dětí Přibližně 500 až 700 dětí z nemajetných rodin a z azylových domů zdarma využilo očkování proti pneumokokovým infekcím. Umožnil to dar 2000 vakcín Charitě ČR od výrobce ve spolupráci se sdružením Nahlas. Jménem Charity jsme oslovili maminky, které se svými dětmi žijí v našich zařízeních; jakmile o bezplatné očkování projevily zájem, spojili jsme se s jejich dětským lékařem a zařídili vše potřebné k aplikaci vakcíny, řekl ředitel Charity Oldřich Haičman. V Česku se každý rok potvrdí asi 400 případů pneumonií, na nemoc umírá přibližně 14 procent nakažených dětí mladších pěti let. Očkování je dobrovolné a rodiče za ně musí platit. Jedna dávka stojí v rozmezí 700 až 2000 korun, zapotřebí jsou dvě až tři dávky, podle věku dítěte. Pojišťovny většinou lidem očkování proplácejí ve výši kolem 500 korun. Vedle dětí představují pneumokoky riziko i pro seniory a chronicky nemocné. Nejzávažnější formy pneumokokových infekcí, jako je zánět mozkových blan, sepse či pneumokokové záněty plic, končí často úmrtím. Zhruba 60 procentům pacientů zůstanou následky, například mentální zaostávání, epileptické záchvaty či ztráta sluchu. Hlavní hygienik ČR Michael Vít již dříve ČTK řekl, že plošné očkování proti pneumokokům by se mohlo zavést od roku 2009. Doporučuje to i Světová zdravotnická organizace (WHO). Podle informací zakladatele sdružení Nahlas Rudolfa Kalovského se loni od července do konce roku nechalo očkovat 60.000 dětí, letos to bylo již 80.000. V červenci zahájilo sdružení informační kampaň, která si klade za cíl šířit informaci o nebezpečí nemoci a potřebnosti očkování. Manželé Kalovští se k této iniciativě odhodlali poté, co kvůli nákaze ohluchl jejich malý syn. ČTK Charita pro Haiti nad ostrovem Haiti se v krátké době přehnal další hurikán Tisková zpráva Charity ČR z pondělí 8. září 2008 Ostrovní stát Haiti v Karibském moři byl během pouhých tří týdnů 7
zasažen třemi ničivými hurikány. Po nedávném letním hurikánu Fay následoval v krátkém sledu hurikán Gustav (úterý 26. srpna), tropická bouře Hanna (začátek září) a dílo zkázy dokonal v neděli 7. září hurikán Ike. Prudké deště a záplavy, které hurikán provázejí, zasáhly 650 000 obyvatel a vyžádaly si řadu obětí na životech (jen bouře Hanna po sobě zanechala 500 mrtvých). Zničeno bylo více než 3 000 domů, 70 000 osob zůstalo bez střechy nad hlavou. Následky katastrofy se daří zvládnout jen s velkými obtížemi. Kvůli zničeným cestám a mostům je přístup k obětem velmi těžký. Nejhůře zasažené je město Gonaives, kam se také soustředila pozornost médií. Ostatní části ostrova však na tom nejsou o mnoho lépe. Na Haiti proto míří také pomoc od členských zemí Caritas Internationalis. Členové světového společenství Charit již na místě pomáhají. Na místě jsou naši partneři z Caritas Haiti a také z Catholic Relief Services (USA) rozvážejí materiální pomoc. Prozatím mají k dispozici dva kamiony naplněné prostředky okamžité pomoci (potravinové balíčky, pitná voda, zdravotnický materiál, dezinfekce... ). Charita spolupracuje s Organizací spojených národů a distribuuje potravinovou pomoc z Programu potravinové pomoci (WFP). Na okamžitou pomoc této latinskoamerické zemi uvolnila Arcidiecézní charita Olomouc a Charita Česká republika společně částku 3 000 Euro (přibližně 75 000 Kč). Částka bude ihned odeslána na Haiti na zajištění nezbytné první pomoci. Charita ČR a Arcidiecézní charita Olomouc současně vyhlašují finanční sbírku na pomoc Haiti na účet: 22770022/0800 u České spořitelny, VS 1791 (Haiti). V první fázi se Charita soustředí na okamžitou pomoc trpícím, tedy na dodávky pitné vody, jídla a vybudování dočasného přístřeší. V druhé fázi půjde o obnovu domů, infrastruktury, zavlažovacích systémů atp. Nedílnou součástí charitní rozvojové pomoci je podpora zdrojů obživy. Haiti je jednou z nejchudších zemí Karibiku. Tři hurikány přišly těsně za sebou, a jsme teprve v polovině hurikánové sezóny. Většina obyvatel (70 %) Haiti se živí zemědělstvím, které bude nejhůře zasaženým sektorem. V kombinaci se suchem z podzimu 2007 existují obavy z nedostatku potravin. Hurikán Gustav přišel přesně 48 let po ničivém hurikánu Donna. Arcidiecézní charita Olomouc se věnuje práci na Haiti dlouhodobě. Již několik let zde řídí projekt Adopce na dálku. Více informací na www.charita.cz. Kontaktní osoby: Mgr. Pavel Gruber, vedoucí oddělení humanitární a rozvojové pomoci Charity Česká republika, tel. 296 243 330, sr. Jana Lukáčová, Arcidiecézní charita Olomouc, tel. 588 519 088 Jan Oulík, Charita ČR, tiskové oddělení, tel. 603895984 Vydává: Diecézní charita Plzeň, Hlavanova 16, 326 00 Plzeň, 377 223 861, 377 221 540 mail: dchp@dchp.cz, http://www.charita.cz. Vychází měsíčně jako příloha Zpravodaje plzeňské diecéze, objednávky na: zpravodaj@bip.cz i v elektronické podobě (PDF). 8