Kynologie v Rusku a v České republice (historie, současnost, terminologie)

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Ruština v oblasti firemní praxe, služeb a cestovního ruchu Adéla Jurčeková Kynologie v Rusku a v České republice (historie, současnost, terminologie) Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc. 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kynologie v Rusku a v České republice vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Filozofické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne.. Podpis. 2

Považuji za svoji milou povinnost poděkovat vedoucímu práce doc. PhDr. Jiřímu Gazdovi, CSc. za odborné a organizační vedení při zpracování této práce. 3

Obsah Úvod... 7 1. Pojem kynologie... 10 1.1. Popularita kynologie v obou státech... 11 2. Historie... 12 2.1. Historie kynologie na území Ruska... 12 2.1.1. Období do 1. světové války... 12 2.1.2. Meziválečné období... 13 2.1.3. Období po 2. světové válce... 13 2.2. Historie kynologie na území ČR... 13 2.2.1. Období do 1. světové války... 14 2.2.2. Meziválečné období... 15 2.2.3. Období po 2. světové válce... 16 2.2.4. Srovnání historického vývoje kynologie... 17 3. Popularita... 18 3.1. Popularita kynologie na území Ruska... 18 3.1.1. Výstavy psů... 19 3.2. Popularita kynologie na území ČR... 19 3.2.1. Výstavy psů... 21 3.2.2. Srovnání současného stavu kynologie... 21 3.3. Vzájemná spolupráce... 22 4. Plemena... 24 4.1. Národní plemena Ruska... 24 4.2. Národní plemena ČR... 31 4.3. Srovnání plemen... 38 4.3.1. Lovecká plemena... 39 4.3.2. Uměle vytvořená plemena... 39 4.3.3. Společenská plemena... 39 4.3.4. Hlídací plemena... 40 5. Analýza lexikálního materiálu z hlediska tematického... 42 5.1. Plemena psů... 42 5.2. Anatomie psa... 45 4

5.3. Nemoci psů... 47 5.4. Chovatelské potřeby... 49 5.5. Zbarvení psů... 51 5.6. Výchova a výcvik... 52 5.7. Psí sporty... 54 5.8. Výstavy... 55 5.9. Chov... 56 6. Analýza lexikálního materiálu z hlediska slovnědruhového... 58 6.1. Substantiva... 58 6.2. Adjektiva (23 výrazů)... 62 6.3. Verba (23 výrazů)... 62 7. Analýza lexikálního materiálu z hlediska slovotvorného a strukturního... 64 7.1. Jednoslovné výrazy... 64 7.1.1. Slova neodvozená (kořenová)... 64 7.1.2. Slova domácí (13 slov)... 64 7.1.3. Slova přejatá (168 slov)... 65 7.2. Morfologický způsob tvoření slov... 66 7.2.1. Slova složená... 66 7.2.2. Slova odvozená (derivovaná)... 67 7.3. Slovní spojení... 69 7.3.1. Atributně-substantivní slovní spojení... 69 7.3.2. Slovní spojení se slovesy... 74 8. Analýza lexikálního materiálů z hlediska provenienčního... 76 8.1. Slova domácího původu... 76 8.1.1. Substantiva... 76 8.1.2. Adjektiva (12 výrazů)... 78 8.1.3. Verba (15 výrazů)... 78 8.2. Slova přejatá ze živých cizích jazyků... 79 8.2.1. Slova přejatá z angličtiny (39 výrazů)... 79 8.2.2. Slova přejatá z francouzštiny (10 výrazů)... 80 8.2.3. Slova přejatá z němčiny (23 výrazů)... 81 8.2.4. Slova přejatá z jiných jazyků (25 výrazů)... 81 5

8.3. Slova řecko-latinského původu (internacionalismy)... 83 8.3.1. Původní latinismy a grécismy (25 výrazů)... 83 8.3.2. Adaptované latinismy a grécismy (20 výrazů)... 84 Závěr... 86 Резюме... 89 Rusko-český slovníček... 92 Seznam použité literatury... 109 Tištěné zdroje... 109 Elektronické zdroje (webové stránky, příspěvky na webu)... 110 Elektronické zdroje jiné... 111 Slovníky... 111 Zdroje obrázků... 111 6

Úvod Předmětem této bakalářské práce s názvem Kynologie v Rusku a v České republice (historie, současnost, terminologie) je srovnání vývoje a současného stavu kynologie na obou územích a také lingvistická analýza nashromážděného lexikálního materiálu z tematické oblasti plemen psů, anatomie, medicíny, výchovy a výcviku psa, rozmnožování a výstav. Téma bylo zvoleno s ohledem na orientaci našeho oboru a také na mé záliby a koníčky. Zajímavé je, jak málo termínů z této oblasti lze dohledat ve slovnících, a proto mi přišlo užitečné se tímto tématem hlouběji zaobírat. Práce je rozdělena do dvou částí, a to na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je rozdělena do několika podkapitol. Mezi hlavní podkapitoly patří Historie kynologie na území ČR, Historie kynologie na území Ruska, Popularita kynologie na území ČR a Popularita kynologie na území Ruska. V podkapitolách popularita kynologie se zmíníme také o systému výstav v Rusku a v České republice. Velice zajímavá je i poslední podkapitola, kde je shrnut seznam národních plemen obou států doplněný obrázky. Praktická část je věnovaná samotné lingvistické analýze nashromážděného lexikálního materiálu. Vzhledem k tomu, že bohužel neexistuje žádný česko-ruský nebo rusko-český slovník věnovaný kynologii, většina lexikálních jednotek je čerpána z internetových zdrojů a českých knih zabývajících se kynologií. Lexikální jednotky byly překládány za pomoci překladových slovníků, případně výkladových slovníků nebo vlastních znalostí z oblasti kynologie. Pro dohledání potřebných informací o jednotkách byly využívány různé on-line verze slovníků. Pro lingvistickou analýzu bylo shromážděno více než 550 slov a slovních spojení. Tento nashromážděný lexikální materiál je posuzován ze čtyř hledisek a to z hlediska tematického, slovnědruhového, slovotvorného a provenienčního. Každému z hledisek je věnována samostatná kapitola. Pro lepší představu jsou jednotlivé analýzy doplněny ilustrativními příklady z internetových zdrojů. Z tematického hlediska je lexikální materiál rozdělen podle oblastí, ve kterých se daná slovní zásoba vyskytuje. Analýza materiálu z hlediska slovnědruho- 7

vého byla zpracovávána za pomoci slovníků, ve kterých bylo možné dohledat, к jakému slovnímu druhu se dané slovo náleží. V kapitole slovotvorné analýzy byl materiál zpracováván podle Slovotvorného slovníku ruského jazyka A. N. Tichonova. Poslední kapitola je věnována analýze z provenienčního hlediska. Tato kapitola byla zpracována s pomocí on-line etymologických slovníků, případně slovníků, ve kterých je souhrnně uvedeno více informací. Vzhledem ke složitosti slovní zásoby se na konci práce nachází rusko-český slovníček. Kynologie patří mezi stále se rozvíjející oblasti. Nutno také podotknout, že slovní zásoba této oblasti se stává více a více mezinárodní. A to především díky lepší dostupnosti zahraničních kynologických akcí. V současné době není problém vyrazit se psem na výstavu do Moskvy nebo do Sankt Peterburgu. Proto se také slovní zásoba přizpůsobuje, přejímá se mnoho slov z angličtiny, což má za následek zjednodušení komunikace mezi zahraničními vystavovateli nebo závodníky. Záměrem práce je pouze nastínit jazykovou problematiku z této oblasti. Vytvořený slovníček na konci práce může posloužit českým kynologům při spolupráci se svými ruskými kolegy, případně může českým vystavovatelům a závodníkům ulehčit dorozumívání s ruskými rozhodčími. 8

I. Teoretická část 9

1. Pojem kynologie V úvodní kapitole jsme se zaměřili na pojem kynologie, co znamená, co vše si pod ním lze představit a jak jej definují odborníci. Slovník cizích slov definuje kynologii jako nauku o psech, stejnou definici nabízí i Kynologický výkladový slovník.(horová, 2012, s. 139) Výkladový slovník Ožegova definuje nejen kynologii, ale i sobakovodstvo (psovodství). Podle Ožegova je sobakovodstvo chov psů a šlechtění plemen. (Ožegov, Tolkovyj slovar Ožegova, 2008, [online]) Pojem kynologie lze ovšem chápat i v širších souvislostech. Kynologie nezahrnuje pouze anatomii psa, jeho výživu a chování, ale také výcvik, výchovu, sportovní disciplíny a vystavování. Z toho vyplývá, že kynologové nejsou jen lidé, kteří mají profesionální znalosti, ale i lidé, kteří se o psy aktivně zajímají, byť na laické úrovni. Kynologie je v současné době mezinárodním pojmem a v různých grafických obměnách je možné ho najít téměř ve všech jazycích. V češtině kynologie, angličtině cynology, v ruštině кинология, v němčině kynologie, ve francouzštině cynologie, v italštině cinologia, ve španělštině cinología atd. Vztah člověka se psem vznikl již před staletími. Dodnes nelze přesně zjistit, ve kterém období došlo k začátku spolupráce mezi lidmi a psy. Psi se vyvinuli z vlků, kteří se přirozeným vývojem začali měnit jak po fyzické, tak psychické stránce. Vlky k lidským obydlím lákaly především odpadky. Postupem času, si vlk na lidskou přítomnost zvykal a naučil se s člověkem kooperovat. Nejstarší disciplínou, při níž pes člověku pomáhal, je lov. Postupem času se od sebe psi více a více lišili, vykazovali různé vlastnosti a fyzické dispozice. Toho člověk využil ke šlechtění plemen, pro jejich využití v různých odvětvích, například pasení ovcí, hlídání majetku atd. (Psi, kteří změnili svět, 2008 [film]) 10

1.1. Popularita kynologie v obou státech V současné době je chov psů jedním z nejrozšířenějších zálib široké veřejnosti. Agentura Focus, Marketing & Research k roku 2010 uvedla, že na zemí České republiky žije 1 milion psů. Ovšem mezi počty psů nejsou zahrnuti psi v útulcích a pouliční tuláci. Rusko s 10 miliony psů ovládlo první příčku v Evropě a pátou ve světě. Tyto údaje publikoval časopis Expert Severo-Zapad (Эксперт Северо- Запад).(Expert online, 1995 [online]) Zvýšení zájmu o kynologii vede také k rozšiřování služeb, které s tímto oborem souvisí. Jedná se jak o nabídku produktů, tak služby. Do takových to služeb lze zařadit psí školy a školky, kadeřnické služby, masérské služby, rehabilitace, restaurace pro psy a veterinární služby. Trh s produkty ovládly především internetové obchody, které nabízí široký sortiment tuzemských i zahraničních výrobků. 11

2. Historie 2.1. Historie kynologie na území Ruska 2.1.1. Období do 1. světové války V této kapitole je pojednáváno o historickém vývoji kynologie na území Ruska. Již v carských dobách psi doprovázeli své pány na cestě životem. Carevnám a jejich potomkům dělali společnost v dobách, kdy se cítili osamělí, cary doprovázeli při loveckých štvanicích. Například Boris Godunov daroval šáhovi Abassovi I. několik ruských chrtů, předchůdců dnešních barzojů. Barzojové byli také velikými oblíbenci cara Ivana Hrozného. (Celý svět, 2014 [online]) Lov se psy se sebou nesl i existenci psinců, ve kterých žilo velké množství honicích psů, především chrtů. Mezi lovci byli i prostí lidé, kteří v chovu psů neudávali tón, hleděli pouze na praktickou a užitkovou stránku psů. Základy kynologie na území Ruska položili lidé vyššího vzdělání. V roce 1890 byla v Moskvě vydána kniha Полное руководство ко псовой охоте, jejíž autorem byl P. M. Gubin. V období zrušení nevolnictví postupně dochází k úpadku loveckých štvanic. Ovšem v tomto období dochází k vyčlenění kynologie jako samostatné vědní disciplíny. Místo loveckých štvanic se rozšířily ozbrojené lovy s honicími psy a ohaři. Ve druhé polovině 19. století lov přestal být výsadou bohatých a začal se znovu dostávat i mezi chudší a prostý lid. Na stránkách časopisů o myslivosti se objevují články nejen o chovatelství loveckých plemen psů, ale i o vznikajících plemenech služebních. Služební kynologie se vyvíjela v období rusko-japonské války, v roce 1904. V tomto roce zakoupila ruská armáda v Německu tři psy, kteří působili na frontě. V roce 1908 vznikl spolek Российское общество поощрения применения собак в полицейской и сторожевой службах. V tomto období také začaly vznikat první psince pro odchov psů pro služební účely. 12

V roce 1906 vydal Отдельный корпус пограничной стражи nařízení Постовые сторожевые собаки, které jako první v historii pohraniční stráže definovalo přípravu psa pro službu. 2.1.2. Meziválečné období První světová válka spolu s Říjnovou a Únorovou revolucí způsobila opětovný úpadek využívání psů ve službě. Avšak již ve 20. letech docházelo k znovu zřizování státních psinců, kde zároveň probíhal výcvik psů a vzdělávání psovodů. 12. října 1928 byl schválen výnos О применении розыскных и сторожевых собак в службе по охране границ СССР a výnos О Центральном питомнике служебных собак погранохраны при Главном управлении погранохраны и войск ОГПУ. Ve výše uvedených výnosech je specifikována organizace a příprava psovodů a systém využívání pohraničních psů. Ve výnosu bylo také uvedeno, co by měl služební pes ovládat. Například: stopovat, provést prohlídku terénu, pronásledování uprchlého, ochrana psovoda a podobně. 2.1.3. Období po 2. světové válce Oficiální výkazy z roku 1992 uvádí, že díky služebním psům bylo zadrženo 2853 narušitelů státních hranic. V roce 1994 to bylo 275 narušitelů a v roce 1995 212 narušitelů. Využití služebních psů pohraniční stráže napomohlo k pětinásobnému snížení počtu zadržených narušitelů státních hranic.(orlov, 2007 [online]) 2.2. Historie kynologie na území ČR V následující kapitole se stručně zmiňujeme o historickém vývoji kynologie na území Čech a Moravy. Tuto kapitolu bych ráda rozdělila do tří částí, která 13

bude vymezena světovými válkami. Války měly vliv nejen na politiku, ekonomiku a všední život, ale samozřejmě i na kynologii. 2.2.1. Období do 1. světové války Jak Jiří Rulc, tak Českomoravská kynologická unie uvádí, že na území Čech a Moravy se kynologie rozvíjela především pro účely myslivosti. Již čeští králové chovali na svých hradech velké smečky psů, které následně využívali k loveckým radovánkám. Například i Karel IV. (1316 1378) choval na Karlštejně lovecké psy. Podobnou vášeň sdílel i jeho syn Václav IV., jehož láska ke psům bohužel zavinila rodinnou tragédii. Václavova manželka Johana Bavorská byla údajně zardoušena jedním z manželových psů, který s nimi sdílel ložnici. Ovšem některé zdroje uvádějí, že zemřela na následky nakažení vzteklinou.(rulc, 2010, s. 24, 25), (Českomoravská kynologická unie, 2007, [online]) V 16. 19. století byly české země hlavním loveckým územím Rakouska- Uherska. Z toho také vyplývala jakási povinnost dodávat myslivcům kvalitní lovecké psy. V roce 1848 byl v Mělníce založen Spolek myslivců. Jeho úkolem bylo starat se o chov čistokrevných loveckých psů. Pokračovatelem této činnosti byl Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů založený roku 1883. Tento spolek také založil naši první plemennou knihu, jejíž název byl Kniha kmenorodová. V roce 1898 vznikl Zemský spolek chovatelů ušlechtilých psů, který v letech 1899 a 1901 pořádal první Zemské výstavy psů. Činnost tohoto spolu ukončila 1. světová válka. (Českomoravská kynologická unie, 2007, [online]) Ještě v polovině 19. století bylo četníkům zakázáno chodit po ulici během služby se psem. Údajně tato činnost měla snižovat jeho autoritu. Až koncem 19. století pes začal být využíván pro policejní službu. Na území našeho státu zažila četnická kynologie svůj rozmach od roku 1903. V sousedním Německu bylo tohoto roku založeno státní výchovné a výcvikové středisko pro policejní psy. Němečtí četníci ochotně spolupracovali s našimi a dělili se o své zkušenosti, což mělo za následek úspěšnou integraci psů k četnictvu. V roce 1909 byl založen Rakousko-uherský spolek pro policejní psy. Spolek založili sami četníci a sloužil 14

za účelem výcviku služebních psů. Téhož roku byl v Praze založen první psinec PRAGA zaměřený na chov čistokrevných služebních psů. V této době pes nedoprovázel psovoda během služby, ale byl umístěn v psinci a povolán do služby pouze v případě zásahu. To se změnilo až roku 1910. (Rulc, 2010, s. 25-37) V roce 1915 byl v Písku vybudován první státní psinec. Světová válka bohužel znemožnila psinci fungovat a během státního převratu byla tato instituce téměř zrušena. (Rulc, 2010, s. 86) 2.2.2. Meziválečné období Po 1. světové válce trpěl náš stát nedostatkem služebních psů, proto ministerstvo vnitra začalo postupně vyhovovat žádostem četníků o vlastní výchovu služebního psa. Takto vycvičení psi byli nuceni složit odbornou zkoušku před komisí. K výcviku se využívala tato plemena: německý ovčák, dobrmanský pinč (dnešní dobrman) a erdelteriér. Dne 27. 11. 1921 se konaly první zkoušky policejních psů československého četnictva, a to na cvičišti v Praze na Pankráci, které zapůjčil Klub pěstitelů policejních a ušlechtilých psů v Praze. Tento klub také na začátku roku 1922 podnítil vznik zkušebního řádu pro výcvik policejních psů československého četnictva.(rulc, 2010, s. 87-92) Roku 1922 získalo ministerstvo vnitra objekt v Nových Hradech vhodný pro založení psince. Ode dne 15. ledna 1923 probíhal první výcvikový kurz pro policejní psy, který byl zakončen závěrečnými zkouškami v březnu téhož roku. Kurzu se zúčastnilo celkem 13 psů.(rulc, 2010, s. 101-108) V roce 1925 byl oficiálně otevřen Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelech. Pyšelský ústav byl podřízen ministerstvu vnitra a Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení. V Pyšelech se chovala tato plemena: německý ovčák, erdelteriér, dobrman, knírač, boxer, rotvajler, tatranští a karpatští čuvači a komondor. (Rulc, 2010, s. 117-123) Dne 22. 4. 1923 byla v Brně zřízena Českomoravská myslivecká jednota. V tomtéž roce byla založena i plemenná kniha. Začaly také vznikat chovatelské 15

kluby pro jednotlivá plemena. Roku 1929 vznikla Československá kynologická unie, která byla uznávána i státními orgány. Československo se stalo roku 1934 oficiálním členem FCI Fédération Cynologique Internationale. Československá kynologická unie fungovala až do 2. světové války. Na začátku 70. let 20. století vznikly tři spolky, které rozdělily plemena na lovecká, pracovní a společenská. (Českomoravská kynologická unie, 2007, [online]) V roce 1928 vzniklo Ústřední četnické pátrací oddělení (ÚČPO). Úkolem ÚČPO byla organizace výcviku a chovu služebních psů. V roce 1932 byli služební psi využiti při 1486 případech zločinu a v tomtéž roce bylo v aktivní službě 451 psů. 2.2.3. Období po 2. světové válce Po skončení 2. světové války byli psi využívání především ve vojenské sféře a to jako psi strážní a hlídkové služby. Největší popularitě se těšili strážní psi od roku 1948, kdy začali hlídat hranice a začlenili se mezi pohraniční stráž. Od roku 1945 se také znovu začali využívat psy ve službách železnic. Ve Sborech ozbrojené ochrany železnic bylo úkolem psů prohledávat odstavené vagóny, objekty patřící drahám a prostory železničních stanic. Psy začala ve službě využívat i SNB, a to především psy pátrací. V roce 1955 vyšla směrnice, která vymezuje působení služebních psů. Uvádí se zde například, že pes se využívá k vyhledání vystřelených nábojnic, k vyhledání pachatele podle pachové stopy věci nebo nástroje, k pátracím akcím po pohřešovaných atd. SNB používala také psy obranáře. Ti sloužili k hlídkové a strážní službě, k eskortám zadržených pachatelů, ke střežení objektů a střežených území a podobně.(rulc, 2010, s. 168-172) V roce 1952 bylo založeno nové výcvikové středisko v Býchorech u Kolína. Výcvikové středisko v Pyšelech již sloužilo pouze jako chovatelské zázemí. V roce 1956 byla pyšelská chovatelská stanice zrušena. Vzhledem k tomu, že civilní chov byl zaměřen především na exteriér a nedbal na pravé povahové 16

vlastnosti plemene, ústřední kriminální služba se rozhodla založit si vlastní chovatelskou stanici zaměřenou na povahu a výkony zvířat. Tato stanice odchovávala psy pod názvem SNB. Tato chovatelská stanice byla založena roku 1953 v Prackovicích nad Labem. Až v roce 1990 změnila název na Od Policie a funguje dodnes. (Rulc, 2010, s. 176-177) Těsně před rozpadem Československa vznikla Českomoravská kynologická unie (ČMKU), která existuje dodnes. Unie spolupracuje s FCI, která určuje základní řád pro chov jednotlivých plemen. V roce 1993, kdy se rozpadlo Československo, jsme přišli o řádné členství v FCI a byli jsme pouze členem asociovaným. Právoplatným členem FCI jsme se stali až v roce 1997.(Českomoravská kynologická unie, 2007 [online]) V současné době se Česká republika přibližuje celosvětovým trendům a měřítkům ve světě kynologie. Odchováváme zvířata vysoké kvality, exportujeme i importujeme psy z celého světa, pořádáme kynologické akce na vysoké úrovni. 2.2.4. Srovnání historického vývoje kynologie Z následujících údajů lze vydedukovat, že pes byl v historii především lovec a pomocník ve službě a to jak na území Ruska, tak v českých zemích. Obě země zřídily hned několik institucí pro ošetření chovu psů a jejich výcviku. Ačkoliv se obě země vyvíjeli odděleně a i jejich mentalita byla odlišná, služební kynologie se začala vyvíjet přibližně ve stejném období. Oba státy také spolupracovaly s německými kolegy, odkupovaly od nich psy do služby a sbíraly rady. Díky těmto informacím je zřejmé, že v oblasti historického vývoje služební kynologie jsou obě země na podobné úrovni. 17

3. Popularita 3.1. Popularita kynologie na území Ruska V této kapitole jsou rozebrány kynologické subjekty působící na území Ruska a také bychom se rádi ve stručnosti zmínili o systému ruských výstav psů. Rusko je členem obou světových kynologických organizaci, a to jak FCI, tak United kennel Club Internationale (dále jen UCI). Ten má ovšem pořádá vlastní výstavy a akce a uznává například i plemena, které FCI neuznává. UCI je poměrně mladá organizace, funguje asi 50 let. Mimo tyto dvě organizace v Rusku také působí International Kennel Union (dále jen IKU). V Rusku tuto organizace zastřešuje Союз кинологических организаций России (СКОР). Organizací, která v Rusku zastřešuje FCI je Российская кинологическая федерация (dále jen РКФ). Tato organizace je ruskou obdobou naší ČMKU. РКФ pořádá výstavy, uděluje tituly, vydává průkazy původu a vede databázi jedinců. Pod РКФ spadají tyto subjekty: Российская Федерация Любительского Собаководства (lze přeložit jako Ruská Federace Milovníků Kynologie), Российская Федерация Служебного Собаководства (Ruská Federace Služební Kynologie), Российская Федерация Охотничьего Собаководства (Ruská Federace Lovecké Kynologie), Общероссийская Ассоциация Независимых Кинологических Общественных Объединений (Celoruská Asociace Nezávislých Kynologických Veřejných Sdružení), Клуб любителей животных "Фауна" (Klub Milovníků Zvířat Fauna ) a Кинологический племенной центр "Элита" (Kynologické chovatelské středisko). Členy organizace UCI v Rusku jsou: Межрегиональная Ассоциация Кинологов «Добрый мир», «Русский Кинологический Дом» a Независимый Региональный Кинологический Альянс.(Dogzu, 2014 [online]) V Rusku, stejně jako v České republice, existují sdružení a spolky, které spojují milovníky určitých sportů se psy, například Клуб Аджилити.(Klub Adžiliti, 2012 [online]) 18

3.1.1. Výstavy psů Výstavy psů jsou v Rusku velice oblíbené. Ruští handleři jsou na vysoké profesionální úrovni, své psy poctivě a intenzivně připravují, mají již vyvinuté osvědčené metody příprav na výstavu. V Rusku existuje několik typů výstav: международная выставка (mezinárodní výstava), всероссийская выставка (celoruská výstava), региональная выставка (oblastní výstava), национальная выставка (výstava jednotlivých republik), монопороднные выставки (ekvivalent klubové výstavy). O ruských výstavách platí v zásadě totéž, co o českých výstavách. Mezinárodní výstavy jsou prestižní událostí a kynologickým svátkem, klubové výstavy jsou především o kvalitách daného plemene.(konura, 2006 [online]) Rusové dosahují úspěchů samozřejmě i mimo Rusko. 3.2. Popularita kynologie na území ČR Současný stavu české kynologie a to především sdružení a spolky, které existují, jsou velice zajímavou součástí kynologie a budeme se jimi zabývat v této kapitole. Také se krátce zmíním o jejich činnosti, případně úspěších a okrajově se zmíním o výstavách na našem území. Česká republika je právoplatným členem Fédération Cynologique Internationale (=Mezinárodní kynologická federace, dále jen FCI.), které uznává pouze jediný subjekt z dané republiky. V našem případě je to Českomoravská kynologická unie (dále jen ČMKU). V naší republice ale působí i United kennel Club Internationale (dále jen UCI), které zastřešuje Českomoravská kynologická federace. Ten má ovšem pořádá vlastní výstavy a akce a uznává například i plemena, které FCI neuznává. UCI je poměrně mladá organizace, funguje asi 50 let. Každá organizace, jak FCI, tak UCI vydává vlastní průkazy původu a má vlastní plemennou knihu. Tyto dokumenty nelze navzájem kombinovat. V praxi to znamená, že jedinec, který má průkaz původu UCI se nemůže účastnit výstav pořádaných FCI a naopak. 19

Subjekty, které zahrnuje ČMKU, lze rozdělit na chovatelské kluby ČMKU a kluby speciálního výcviku Českého kynologického svazu (dále jen ČKS). Chovatelské kluby zastřešují jednotlivá plemena psů, pořádají klubové výstavy a setkání a také dbají o plemeno po chovatelské stránce. Pod ČMKU jsou zaregistrovány například tyto kluby: Bloodhound club cz, Czech deerhound club, Českomoravský klub cane corso, Klub chovatelů čivav a naháčů, Klub chovatelů pudlů, Klub málopočetných dogovitých plemen psů, Mops klub, Whippet klub atd. Mezi kluby speciálního výcviku ČKS patří: Discdog klub České republiky, Dog Dancing Club Czech Republik, Flyball Club ČR, Helppes, Klub Agility, Mondioring klub ČR, Czech Coursing Club a Obedience CZ. (Českomoravská kynologická unie, 2007 [online]) V České republice existuje také několik organizací, které se zabývají výcvikem záchranářských psů. Mezi nejpočetnější organizaci tohoto typu patří Svaz záchranných brigád kynologů ČR, který zastřešuje ministerstvo vnitra. Svaz má své záchranné brigády po celé republice. Brigád je celkem 14, každá z nich má vlastní číslo a označení, například: ZBK 14 Zlínského kraje (záchranná brigáda kynologů).(svaz záchranných brigád kynologů ČR, 2008 [online]) Další skupinou subjektů jsou subjekty zabývající se canisterapií. Canisterapie je činnost, za pomoci které pes pomáhá léčit nemocné osoby, jak děti, tak dospělé. Pes léčí nejen svou přítomností, ale i za pomoci polohování (nahřívání svalů pacienta teplem psího těla). Na území České republiky působí několik sdružení a asociací. Jen v Brně působí asi desítka sdružení a asociací, které se canisterapii věnují. Poslední dobou se tato činnost rozvíjí a v tomto roce se první pes stal právoplatným zaměstnancem nemocnice v Motole.(Pomocné tlapky Canisterapie, 2009 [online]) Poslední skupinou subjektů jsou sdružení a kluby, které se zabývají sportovním výcvikem, lidově označované jako cvičáky. Kynologické kluby, sdružení nebo také základní kynologická organizace všechny tyto názvy pod sebou skrývají jeden druh subjektu. Všechny tyto organizace zastřešuje Moravskoslezský kynologický svaz (dále jen MSKS).(Moravskoslezský kynologický svaz, 2007 [online]) 20

3.2.1. Výstavy psů V České republice máme hned několik typů výstav. Nejprestižnější a zpravidla nejnavštěvovanější jsou mezinárodní výstavy, na druhém místě jsou výstavy národní, a nejnižší hodnotu mají výstavy krajské a oblastní. Na posledních jmenovaných je nejjednodušší získat titul, je zde malý počet vystavovatelů. Naopak nesložitější je dosáhnout dobré hodnocení na výstavě mezinárodní, kde jak název napovídá, musíme soupeřit se zahraniční konkurencí. Ovšem nejdůležitější jsou, především kvůli uchovnění a přesnému ohodnocení daného plemene, výstavy klubové. Zde se posuzuje pouze jedno plemeno a rozhodčí je opravdový odborník. Na většině výstav se totiž setkáváme s tzv. all roundery, kteří mají teoretické znalosti hned o několika plemenech, ovšem zpravidla nejsou schopni jedince správně posoudit.(hovawart klub ČR, 2007 [online]) Naši psi mají úspěchy i v zahraničí, a to dokonce na nejprestižnější akci ve výstavním světě, na Cruft s. Velikého úspěchu se dočkal například pejsek plemene staffordširský bulteriér, který se stal nejhezčím psem svého plemene. Úspěšné jsou také naše border kolie, labradorští retrívři nebo briardi. 3.2.2. Srovnání současného stavu kynologie Na poli sportovní kynologie se od nás Rusové dokonce učí. Tatiana Smirnovová je Ruska, která v současné době žije v ČR a se svým psem se věnuje sportovní kynologii a účastní se závodů a soutěží na vysoké úrovni. Tatiana v rozhovoru pro časopis Pes přítel člověka uvádí, že ruští kynologové často hledají informace o nových výcvikových metodách na internetu, případně ji samotnou písemně žádají o rady.(pes přítel člověka, 2012, č. 12, s. 32 33) Rusové jsou stejně jako v jiných sportovních odvětvích silnou konkurencí pro české vystavovatele. Výhodu mají především v početní převaze a v kvalitním zázemí. Ruští handleři mají k dispozici technologie a výrobky, které u nás nejsou běžně k dostání. Zde je ovšem otázkou, zda je jejich přehnaná pre- 21

ciznost v přípravě psa na výstavu k dobru plemene, či naopak. Tímto je myšlena především nežádoucí úprava srsti. 3.3. Vzájemná spolupráce Tato kapitola se zaměřuje na chovatelskou spolupráci České republiky a Ruska. Pro čistokrevný chov je nezbytná rozmanitost krevních linií, nepříbuznost zvířat a široká genetická základna. Této variability lze dosáhnout exportem a importem psů z různých zemí. Poslední dvě desetiletí vzrostla v České republice oblíbenost ruských pasteveckých plemen. Pro jejich úspěšný chov bylo nutné importovat jedince ze země původu. Nejjednodušší částí celého procesu je výběr chovatelské stanice, spojení a konkrétního jedince. Nastává zdlouhavá byrokratická fáze. Vybrané štěně musí v Rusku projít tzv. aktirovkoj (актировкой). Aktirovka 1 je veterinární prohlídka, při které dostane štěně tetování a zkontroluje se celkový zdravotní stav štěněte, včetně počtu zubů atd. Po této prohlídce se vyplní метрика щенкa (= karta štěněte), kde je vyplněno plemeno, jméno, datum narození, pohlaví, barva, tetovací číslo, rodiče štěněte a adresa chovatele. Štěně může do ČR vycestovat ihned po aktirovke. Musí mít mezinárodní veterinární pas a čip. Ovšem po očkování proti vzteklině musí štěně projít měsíční karanténou, čímž se celý proces přepravy značně zpomalí. Veterinář vyplní dva dokumenty: první Ветеринарное свидетельство, které slouží pro pohyb štěněte po Rusku a druhý Ветеринарный сертификат pro cestu po Evropské unii.(klub chovatelů ruských a asijských ovčáckých psů, 2013 [online]) Pro import psa do Ruska platí obdobné podmínky. Pes musí být opatřen exportním průkazem původu, mezinárodní veterinárním pasem, mikročipem a potřebnými očkováními. Taktéž musí mít certifikát od veterinárního lékaře o bezinfekčnosti a dobrém zdravotním stavu. 1 Tento pojem je běžně používán v kynologickém žargonu. 22