Policová stena D Umístění televizoru, gramofonu a magnetofonu D Lustr s květinami Konferenční stolek D Ukotvení antény v komínovém tělese Dvě úpravy kotle Dakon D Rady do domácnosti D Sušiak na bielizeň D Balíčkováč sadby Rýchla a lacná výroba rebríkov D Hrnčířský kruh D Hydraulické sklápanie valníka D Spracovanie farebných fotografií D Líheň včelích matek D Tábornícka pílka D Kamna do přívěsu na PB D Úprava stojanu S 51 D Regulátor otáček alte 64
PRÁCE ČľTATEĽOV ZAHRADNÍ GRIL si pro příjemné a klidné vaření venku zhotovila HELENA ŠIGUTOVÁ z Ostravy. Základní kostra je svařená z profilu Jäkl 10X10 mm, ostatní části pak z hliníkového profilu 10X5 mm, hliníkového plechu a nerezového drátu 0 5 mm. Držáky jehel jsou použity z minigrilu, který se dostane koupit v Domácích potřebách. Spodní držáky jehel sloužící pro vlastní grilování jsou posuvné; na horní držáky jehel lze pak odkládat hotová jídla, aby nevychladla. Při zvednutých spodních držácích lze dolů položit přídavný rošt, na kterém lze opékat řízky, ryby apod. nebo i položit hrnec na vaření. Rošt na žhavé dřevěné uhlí je vyroben ze dvou koupených hlubokých hliníkových plechů do pečící trouby. Plechy jsou sešroubované a provrtané řadou otvorů. Pod roštem je vysouvací popelník a pod ním zásuvka na příslušenství. Po levé straně grilu je závěsná polička na talíře, příbory apod. Na pravé straně je zavěšen kotlík na dřevěné uhlí. Gril je opatřen výklopnou stříškou a zadní stěnou; při zavřené stříšce sálá z grilu teplo jako z krbu. Sejde-li se větší společnost, lze stříšku i zadní stěnu odstranit a ke grilu je pak přístup z obou stran. TRÁVNÍK OD ZÁHONKŮ vtipně oddělil MOJMÍR JURÁŇ z Ústí u Přerova. Aby nemusel okraje trávníku odřezávat, protože tráva stále prorůstá do záhonků, zhotovil si obrubníky z rovných azbestocementových desek 8 až 10 mm tlustých. Tyto desky si dal rozřezat na pásy široké 200 a 70 mm a pak kolmo k pásům širokým 200 mm postaveným svisle přilepil (stavebním epoxidem) pásy 70 mm široké tak, aby ze svislého pásu vyčnívala část 40 mm vysoká. Aby měly všechny obrubníky stejný tvar, použil přípravek: do tří dřevotřískových desek rozměrů asi 240X120 mm zhotovil jednak podélný výřez 10X200 mm pro vložení svislých pásů a pak kolmo na něj ještě výřez 70X10 mm pro vkládání vodorovných pásů. Do výřezů v deskách při slepování vkládal konce a středy pásu. Hotové obrubníky se pak urovnají na konci obřezaných trávníků (delší svislou částí do země), ve spojích se na místě slepí a z druhé strany se přihrne hlína záhonku. Aby obrubník nepůsobil rušivě, je natřen zeleným izokrytem. Výhodou obrubníků je i to, že při sekání trávníku sekačkou nezůstává na konci pás, který se musí dosekávat ručně.
zostavila Ing. Milada Zoufalá nástroje stroje byt auto chata koníčky OBSAH DO BYTU A DOMU Policová stena 2 Umístění televizoru, gramofonu a magnetofonu s příslušenstvím 5 Lustr s květinami 8 Jednoduchý konferenční stolek 10 Ukotvení TV antény v komínovém tělese.. 12 Zlepšenie vykurovania 13 Dvě úpravy kotle Dakon 14 Zkoušečka baterií 16 Užitečné rady do domácnosti 16 DO CHATY A ZÁHRADY Vonkajší sušiak na bielizeň 17 Rýchla a lacná výroba rebríkov 19 Malý ruční balíčkovač sadby 21 Hydraulické sklápanie valníka 23 Kachľová pec II 25 KONÍČKY Hrnčířský kruh 34 Spracovanie farebných fotografií 1 37 Úprava koncov kinofilmov 40 Temperovaná líheň včelích matek 40 Viacúčelová tábornícka pilka 43 Schránka na cívky k šicímu stroji 44 AUT0-M0T0 Kamna do přívěsu na PB s žebrovým výměníkem tepla 45 Převlékárna k autu Trabant-Combi 49 Ještě k problematice akumulátorů 49 Svorky k nabíječce akumulátorů 50 Jednoduché vyprošťovací drapáky 51 Dvě rady pro zimní období 52 STROJE A NÁSTROJE Zásobník brusiva k otryskávací pistoli 53 Úprava stojanu S 51 pro vrtání pohybem vrtačky 55 Univerzálny pridŕžací prípravok 56 Přípravek na broušení vrtáků 58 Regulace otáček motorků do 400 W 60 Adaptér k vŕtačke 63 Pera z PVC 63 Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava Propagační tvorba Praha 64
POLICOVÁ STENA do bytu a domu Stavebnicový rad skriniek UNI- VERSAL sa často používa pri zariaďovaní nových bytov v panelových domoch. Keďže skrinky majú štandardnú povrchovú úpravu buď svetlou ARO dyhou, alebo potlačeným papierom (korpusy skriniek) a keďže je to v súčasnosti jediný sériovo vyrábaný sektor u nás, má potom aj väčšina bytov jednotný unifikovaný vzhľad. Keďže som chcel náš byt trocha odlíšiť, pokúsil som sa skrinky (typ 05-135 ) vylepšiť tak, že som ich potiahol koženkou v khaki zelenej farbe. Aby skrinková zostava pôsobila odľahčene a aby sa pod ňou mohlo pohodlne upratovať, zavesil som skrinky na stenu. Skrinky som potom ešte doplnil otvorenými policami, ktoré som zhotovil tak, aby ich vzhľad zodpovedal skrinkám. Police môžu byť neprerušené na celej šírke steny (obr. 1), alebo možno medzi police doprostriedka priskrutkovať ešte jednu alebo dve sektorové skrinky (typ 05-129) použiteľné ako likérník alebo sekretár (obr. 3). Ak máme v obývacej izbe málo miesta, možno spodné skrinky použiť ako podpery na dosku jedálenského stola (obr. 4). PRACOVNÝ POSTUP Zo skriniek odskrutkujeme dvere a pôvodnú zámku odstránime. Potom si pre každú skrinku pripravíme uholník 40X40X4 mm, pomocou ktorého budeme skrinky zavesovať. Dĺžka uholníka zodpovedá vnútornej šírke skrinky. Do každej strany uholníka vyvŕtame po troch otvoroch, vložíme ich do vnútorného vrchného rohu skriniek a priskrutkujeme ich zospodu na vrchnú stranu skriniek (obr. 2). Potom skrinky zložíme vedľa seba tak, ako budú umiestnené a zoskrutkujeme ich. Zospodu bude skrinky podopierať priebežná lata 25X50 mm; latu pripevníme do steny závrtkami zaskrutkovanými do príchytiek. Latu priskrutkujeme tak, aby jej vrchná hrana bola vo výške 250 mm nad dlážkou. Skrinky postavíme na latu, dvaja pomocníci skrinky pridržia a otvormi v uholníkoch si označíme miesta na stene na pripevnenie príchytiek. Potom už môžeme na vrchnú plochu všetkých skriniek nalepiť kozienku vhodnej farby. Lepíme ju vcelku aj 2 Obr. 1
Obr. 2 3
s viditeľnými bokmi. Pás kožienky odstrihneme asi o 40 mm širší, než je hĺbka skriniek, aby sme mohli naraz polepiť aj prednú hranu a vzadu zostal zvyšok na zahnutie. Kožienku lepíme lepidlom Chemoprén; lepidlom natrieme kožienku aj skrinky a necháme ho čiastočne zaschnúť. Po dokonalom zaschnuti môžeme zostavu priskrutkovať do pripravených príchytiek. Na prednú stranu dvierok nalepíme najprv molitan 10 mm hrubý (možno např. použiť podložku pod dojča.) Na molitan kožienku nelepíme, lepíme ju len na zahnuté okraje asi 20 mm široké na vnútornej strane dvierok. Na ľahšie lepenie vystrihneme v rohoch kliny. Pri lepení si pomáhame pripináčikmi. Namiesto zámok pripevníme na dvierka vhodné úchytky a priskrutkujeme magnetické zámky. Aby police Vzhľadovo zodpovedali skrinkám, zhotovíme ich z drevotrieskových dosák hrúbky 10 a 20 mm v tvare škatule podľa obr. 2. Dosky k sebe navzájom zlepujeme a pribíjame kolárskymi klinčekmi. Police sa len voľne nasúvajú na podpery, pripevnené v stene. Tento systém pripevnenia políc je veľmi výhodný; umožňuje ľahkú montáž a demontáž pri maľovaní, sťahovaní a pod. Na ľahšiu manipuláciu volíme maximálnu dĺžku jedného dielu police 2 000 mm. Jednotlivé diely políc spájame kolíkmi. Podpery zhotovíme z plechu 3 mm hrubého ohnutého do tvaru písmena L. Každú podperu priskrutkujeme troma závrtkami do príchytiek v stene. Potrebný počet podpier, respektíve ich rozostúp, volíme podľa hmotnosti predmetov, ktoré chceme na police uložiť. V mieste podpier musíme v zadnej stene škatuľovej konštrukcie zhotoviť výrez, prípadne podľa podpier volíme aj umiestnenie priečnych výstuh. Bočný koniec police nasúvame na hranolček priskrutkovaný na stenu alebo prípadne na bok stredovej skrinky. Na hotových policiach zarazíme hlavičky klincov jamkovačom, aby sme ich mohli zatmeliť. Po zatmelení a vybrúsení police buď potiahneme kožienkou, alebo ich otapetujeme.. Pod tapetu však najprv nalepíme makulatúru z baliaceho papiera v jednom kuse. J. K. Obr. 4 4
UMÍSTĚNÍ TELEVIZORU, GRAMOFONU A MAGNETOFONU S PŘÍSLUŠENSTVÍM V našem malém bytě nám dělalo potíže vhodně umístit jak televizní přijímač, tak i gramofon s magnetofonem a příslušenstvím. Do stávajícího nábytku se přístroje nevešly zbýval jedině volný prostor u okna a ten musel zůstat volně přístupný. Situaci jsem tedy vyřešil tak, že pro televizor jsem zhotovil pojízdný stojan a pro další přístroje pak pojízdnou skříňku, \tier0 vlastně vytvořila malou HiFi soupravu. V případě potřeby lze jak stojan, tak i HiFi" skříňku snadno přemístit. POJÍZDNÝ STOJAN NA TELEVIZNÍ PŘIJÍMAČ Celý stojan zhotovíme z tenkostenných profilů Jäkl. Nejprve svaříme podle obr. 1 všechna tři ramena 1 podstavce. Na volné konce ramen přivaříme víčka 6 a pak ve vzdálenosti 15 mm vyvrtáme otvory pro čepy nábytkových koulí 8. Abychom nepoškodili povrchovou úpravu koulí, jejich čepy vyjmeme, nasuneme do otvorů a přivaříme. Při této práci musíme dávat pozor; čep se musí při horní straně otvoru jen dotýkat, aby na spodní straně zůstal dostatečný kus pro nasunuti koule. Nohu stojanu svaříme ze dvou krátkých dílů 2 a dvou dlouhých dílů 3. Dříve než nohu svaříme, privaríme na volné konce dílů víčka 6 a 7. Horní část stojanu tvořící podpěru svaříme ze dvou příček 5 a jednoho podélníku 4. Protože těžiště televizoru je blíže k obrazovce, musíme umístění podélníku k příčkám popřípadě upravit podle svého přístroje. V příčkách 5 musíme ještě vyvrtat po dvou otvorech 0 4,3 mm pro zajištění televizoru. Otvory musíme umístit tak, aby vruty nenarušily elektrickou instalaci přístroje. Jednotlivé části stojanu podstavec, nohu i horní část pak pevně svaříme. Hotový stojan pečlivě začistíme a pak provedeme povrchovou úpravu, nejlépe nastříkáním matovou tabulovou černí. Televizní přijímač přišroubujeme k horní části stojanu čtyřmi vruty 0 4X70 mm. Při této Obr. 1 práci musí být přijímač samozřejmě odpojen od sítě. HIFI" SKŘÍŇKA je také pojízdná na čtyřech nábytkových kolečkách. Na horní plochu lze umístit gramofon a magnetofon, levá spodní část, která je uzavřena skleněnými dvířky, slouží pro ukládání gramofonových desek a pravá otevřená police pro ukládáni magnetofonových kazet a pásků. Základní kostru skříňky zhotovíme z profilů Jäkl; nejprve svaříme oba boční rámy 1 a pak je spojíme privarením podélníků 2 (obr. 2). V místech, kde bude dělicí příčka mezi zasklenou 5
\ PODLE \ MAGNETU Obr. 2 6
Rozpiska materiálu částí a volnou policí, privaríme vzpěry 3; zadní vzpěru privaríme tak, aby za ní bylo místo pro zadní stěnu skříňky 11. Do rohů bočních rámů privaríme rohové plechy 4 tak, aby nepřečnívaly přes vnější stranu profilů. Do plechů pak vyvrtáme otvory pro vruty, kterými při konečné montáži přišroubujeme odýhované bočnice 13. Do jednotlivých rohů kostry privaríme rohové podpěry 5; nahoře budou sloužit jako dosedací plocha pro horní skleněnou desku 14 (nejlépe z opaxitového skla) a dole pro dno 9 z dřevotřísky. Protože horní skleněná deska je dost dlouhá a mohla by prasknout, privaríme ještě střední podpěry 6. Nyní kostru otočíme dnem vzhůru a do středu privarených rohových podpěr 5 vyvrtáme otvory, do nichž navaříme čepy nábytkových koleček 8. V místech, kde bude dělící stěna, ještě privaríme k horním podélníkům dva držáky 7. Z dřevotřísky 20 mm tlusté vyřízneme dno 9, do kterého vyvrtáme podle výkresu otvory 0 5,5 mm. Z kruhové oceli 0 5 mm ohneme držáky desek 10, na jejichž koncích vyřízneme závity M5. Vhodné dosedací podložky připájíme cínem nebo mosazí. Držáky zajistíme při konečné montáži zespodu maticemi M5. Dělící stěnu 12 přišroubujeme zespodu ke dnu a nahoře ji upevníme dvěma vruty k držákům 7. Ve sklenářství si dáme uříznout a zabrousit jednak horní desku 14 z opaxitového skla, dále dvoje dvířka 15 (nejlépe z elektrofloutu) a polici 16. Dvířka upevníme pomocí závěsů 17, které ohneme z měděného plechu. Plech předem vyžíháme, aby při ohýbání nepraskal. K horní straně závěsů připájíme mosazí čepy 18. Z měděného plechu si ještě připravíme vložky 19 a úchytky dvířek 21, k nimž připájíme kolíky 23, ve kterých vyvrtáme vnitřní závit M3. Pro upevnění úchytů musíme ve skle vyvrtat otvory. Rozteč otvorů vrtáme podle rozteče otvorů v příložkách 22, které jsou součástí nábytkových magnetů. Otvory vrtáme mosaznou trubičkou, jejíž průměr volíme o 22 mm větší, než je průměr kolíků na úchytce, abychom mohli při montáži vyrovnat případné vychýlení. Mosaznou trubičku natíráme při vrtání brusnou pastou rozmíchanou s petrolejem. Ke konci vrtání tlačíme na trubičku s citem, aby se sklo nevyštíplo. Závěsy i úchyty přišroubujeme k dvířkům tak, aby pokovené strany dvířek byly obráceny směrem dovnitř. Mezi jednotlivé díly, které přijdou do styku se sklem, vložíme gumu (např. z nafukovacího balónku). Podle připravených dvířek navrtáme do kostry otvory pro závěsy. Při konečné montáži pak dvířka seřídíme tak, aby na všech stranách byly stejné spáry. Podle dvířek ještě připevníme ke kostře nábytkové magnety. Po té ohneme z černého plechu držáky 25 a 26. Držáky 25 privaríme krátkými svary k podélníkům kostry 2; samořeznými šroubky k nim při konečné montáži upevníme záda 11. Držáky 26 privaríme mezi stojky bočního rámu 1 a vzpěry 3. Veškeré kovové části nastříkáme matovou černí na školní tabule. Než vložíme horní desku 14, vypodložíme ji nastříhanými proužky filcu tak, aby skleněná deska tvořila jednu rovinu s kovovou kostrou. * VLADIMÍR KIESCHER 7
LUSTR S KVĚTINAMI Do kuchyně v panelovém domě jsem si vyrobil lustr, který je velmi efektní je v něm totiž zabudován truhlík na květiny a přitom je výrobně velmi jednoduchý. Kromě 100 W žárovky, která dobře osvětluje jídelní či pracovní stůl, jsou v lustru ještě tři 15 W žárovky, které umožňují tlumenější osvětlení, např. pro sledování televize. VÝROBA LAMPY Nejdříve si ze tří smrkových nebo borovicových prkének zhotovíme vnější trojúhelníkový rám 1. Na balicí papír si narýsujeme vnější tvar rámu, abychom mohli jeho jednotlivé části přesně skládat a lícovat. Nejprve slícujeme a slepíme (lepidlem LEPOX) dvě prkénka a třetí vlícujeme až po zaschnutí lepidla. Podobně sestavíme i vnitřní rám 2. Před slepením vnitřního rámu v něm ještě vyvrtáme plochými vrtáky ozdobné otvory 0 14 a 20 mm, které zároveň slouží k ochlazování žárovek, a na sucho zkusíme přišroubovat zarážky 6, které ponesou nosný trojúhelník 3. Je-li vše v pořádku, rám 2 slepíme. Do středu vnitřního rámu přišroubujeme vždy dvěma vruty 16 s půlkulatou hlavou závěsy 10 zhotovené z plechu 1 až 1,5 mm tlustého; závěsy pak opět odšroubujeme. Oba rámy 1 a 2 můžeme nyní již slepit. Z překližky 5 mm tlusté vyřízneme nosný trojúhelník 3; otvory 0 140 a 0 70 mm buď vyřízneme lupénkovou pilkou nebo odvrtáme a začistíme okrouhlým pilníkem. Podle koupených objímek 11 a 12 si vyrobíme z pásku hliníkového plechu tři držáky 13 a jeden držák 14. 8 Podle hotových držáků pak vyřízneme z prkének 12 mm tlustých i podložky 7 a 8. Objímky s již připojenými vodiči pro přívod proudu pak pomocí držáků přišroubujeme k podložkám 7 a 8, které přilepíme k nosnému trojúhelníku 3 tak, aby baňky žárovek byly přibližně ve středu otvorů. Pak již můžeme natřít vnější povrch rámů i nosného trojúhelníku třikrát a vnitřní povrch jednou bezbarvým lakem, nejlépe Celomatem. Truhlík na květiny se skládá ze tří bočnic 4 a dna 5. Dno vyřízneme z překližky 5 mm tlusté opět ve tvaru rovnostranného trojúhelníka s délkou strany 430 mm. K tomuto dnu přilepíme bočnice 4 z prkének 12 mm tlustých. Dovnitř dřevěného truhlíku buď vsuneme vložku, kterou spájíme z pozinkovaného plechu, nebo stačí i jen vložka z igelitu. Elektrickou instalaci zhotovíme podle schématu. K nosnému trojúhelníku přichytíme lustrovou svorku, do které vedeme vodiče od žárovek. Od lustrové svorky pak vedeme trojžilový vodič okolo jednoho ze tří závěsů až do zásuvky nebo popřípadě do instalační krabice ve stropě. Na vhodné Rozpiska materiálu místo umístíme dvojitý vypínač 18, kterým lze volit buď přímé nebo tlumené osvětlení. V místech, kde mezi objímkou nebo žárovkou a dřevem je vzdálenost menši než 30 mm, je nutno hořlavé dřevo chránit nehořlavou tepelně izolující podložkou (např. azbest) 5 mm tlustou. Kryt žárovek 9 tvoří zrnité sklo, které si dáme uříznout ve sklenářství. Je to rovnostranný trojúhelník s délkou strany 455 mm. Sklo položíme tak, aby dosedlo na vnitřní lem vnějšího rámu 1. Po té opatrně přišroubujeme zarážky 6 a závěsy 10. Na zarážky položíme nosný rám 3 se zašroubovanými žárovkami. Na nosný rám pak položíme hotový truhlík na květiny. V případě, že by hlavní žárovka převyšovala horní plochu nosného trojúhelníku, musíme truhlík podložit několika podložkami vhodné tloušťky. Aby bylo osvětlení intenzivnější, je vhodné nalepit na spodní stranu dna truhlíku alobal, který světlo lépe odráží. Pokud nepoužijeme truhlík na květiny, položíme na otvor 0 140 mm v nosném trojúhelníku drátěný kruh, na který přichytíme alobal. Nakonec z plechu 1 až 2 mm tlustého vyrobíme ještě stropní držák 15. Tento držák přišroubujeme šroubem s půlkulatou hlavou do hmoždinky 0 10 mm; tento průměr zcela stačí. Držák upevníme tak, aby mezi stropem a držákem byla vůle pro zaklesnutí ok závěsů, které ponesou lustr. Závěsy zhotovíme z pozinkovaného drátu 0 3 mm, který na koncích ohneme do ok sloužících pro zaklesnutí do otvorů v držácích 10 a 15. Délku závěsů si zvolíme podle toho, v jaké výši chceme mít osvětlení. Květiny zaléváme vždy při zhasnutém světle a dbáme na to, abychom je nepřelili. PETR PECH
POHLED S" POHLED P" 9
JEDNODUCHÝ KONFERENČNÍ STOLEK si může snadno vyrobit i úplný kutilský začátečník. Vtip tohoto stolku záleží v umístění noh uprostřed stran stolní desky a ne v jejich rozích, jak je to obvyklé. Jednak nohy v rohu nejvíce překážejí a jednak, má-li být konstrukce stabilní, bývá výroba spodní části stolu komplikovanější. U tohoto stolku stačí vyříznout z laťovky dva díly ve tvaru písmene H" s protilehlými výřezy ve střední příčce. Díly se do sebe zasunou a na ně se položí deska, která po přišroubování plechových úhelnic - ků zajišťuje dokonalou stabilitu a zároveň tvoří odkládací desku na časopisy, knihy ap. Abychom věděli, kam pro ně sáhnout, je horní deska tvořena rámem s proskleným vnitřkem. Toto praktické řešení je i esteticky výhodné celý stolek má odlehčený vzdušný" vzhled a výborně se hodí do moderního interiéru. naznačeno čárkovaně), konstrukce stolku pak bude y místě zářezů 6,5X1,9 cm pevnější. Ani v opačném případě se však mnoho nestane - musíme jen být opatrnější na zeslabené místo do té doby, než celou konstrukci spojíme úhelníčky 6. Jednotlivé díly vyřízneme ruční pilkou ocaskou" nebo elektrickou přímočarou pilou. V obou případech je nutné použít ostré pilky s jemným zubem. Řezání tupou pilkou nebo pilkou s hrubými zuby způsobuje hrubé vyštipování poddýžky na spodní straně laťovky, kterou bychom pak museli pracně tmelit. V rozích si musíme vždy navrtat, popřípadě pilkou děrovkou prodloužit otvor pro nasazení pilky. Tento otvor budeme dělat vždy mimo obrys vyřezávaného dílu a tvar potom začistíme struhákem s brusným papírem. Také řez povedeme Jednoduchý konferenční stolek (míry jsou udány v centimetrech): 1 dlouhý díl kostry ve tvaru H; 2 krátký díl kostry ve tvaru H; 3 dolní deska; 4 horní deska s výřezem; 5 kolík 0 8 mm; 6 úhelník; 7 sklo ti. 4 mm; 8 váleček POSTUP PRÁCE Stolek s prosklenou horní deskou bude mít lakovaný povrch. Z toho budeme také vycházet při výběru a nákupu materiálu. Dýhování zaoblených hran by pro začátečníka bylo totiž příliš složité. Laťovka tlustá 19 mm je vhodnějším materiálem než dřevotříska dobře se s ní pracuje a budeme jistě spokojeni i se vzhledem vyrobeného stolku. Pokud nebudeme mít dostatečně veliký formát laťovky na výrobu všech dílů, můžeme použít i několika laťovek s různými povrchy; po nalakování rozdíly zmizí. Při výběru dřeva nevadí ani menší vady na vnějším podýhovaném plášti, protože jej budeme tmelit a lakovat. Pokud nám to velikost materiálu dovolí, měli bychom oba dva díly 1 a 2 kostry stolku ve tvaru pímene H nakreslit na laťovku tak, aby vodorovná část těchto dvou dílů byla po směru vnitřních hranolků laťovky (obr. 1), 10
raději 1 až 2 mm mimo obrys a potom výsledný tvar čistě obrousíme, aby hrany byly ostré a nepoškozené. Zakulacení rohů u všech dílů má poloměr 3,5 cm. Vyřízneme je nahrubo ruční pilkou (obr. 2) a potom dokončíme čistý tvar zakulacení. Na tomto detailu velmi záleží, protože zakulacení, které nerespektuje přesně tvar kružnice, nebo jeho plocha není kolmá, poškodí výsledný efekt díla. Abychom dokázali rohy přesně opracovat, uděláme si z překližky dvě dokonale shodné šablony ve tvaru čtverce 13X13 cm, jehož jedna strana bude zakulacena v předepsaném poloměru 3,5 cm. Obě šablony spojené hřebíčky opracujeme najednou, aby byly úplně stejné. Potom přiložíme šablony z každé strany laťovky, pevně přitáhneme svěrkou a pilkou, struhákem a brusným papírem opracujeme zakulacený roh. Takto postupujeme na všech šestnácti rozích. Pečlivě uděláme také výřezy 6,5X1,9 cm v obou dílech kostry 1 a 2. Všechny plochy dílů 1 až 4 pak pečlivě vytmelíme truhlářským tmelem (obr. 3). Tmel nesmí být hustý a nanášíme jej jen v takové vrstvě, abychom vyplnili nerovnosti povrchu. Nanášíme-li tmelu hodně, dá nám pak více práce broušení. Tmel necháme vyschnout do druhého dne a potom tmelené plochy čistě vybrousíme skelným papírem, popřípadě vadná místa znovu vytmelíme. Lakování dopadne nejlépe, použijeme-li stříkací pistoli nebo spray. Je lépe vydat o několik korun více za barvu ve sprayi, než lakovat díly stolku štětcem. Špatná kvalita nátěru totiž může dobrému výsledku díla nejvíce ublížit. Neuspěchejme proto práci ani tím, že bychom vynechali nástřik základní barvou na dřevo. Teprve po jeho zaschnutí a vybroušení nastříkáme díly syntetickým nebo nitrocelulozovým lakem zvolené barvy. Z ocelového plechu ti. 1,5 mm zhotovíme pak osm úhelníčků 6, každý se dvěma otvory 0 4,5 mm. Ůhelníčky upevníme vruty 0 4X12 mm s půlkulatou hlavou k oběma dílům kostry 1 a 2 (obr. 4). Oba díly sesadíme (obr. 5) a sesazené je obrátíme o 180. Dolní desku 3 si podložíme nějakou bedničkou, na desku vložíme sesazené díly kostry a celu konstrukci spojíme vruty 0 4X12 mm (obr. 6). Takto spojená konstrukce je velmi kompaktní a stabilní. Pak celou konstrukci opět obrátíme o 180, tedy do normální polohy a vyvrtáme do noh otvory pro kolíky 5 (obr. 7). K vrtání otvorů je vhodné použít svěrek na kolíková spojení nebo si z ocelového úhelníku vyrobit šablonu s otvorem 0 8 mm, kterou k noze upneme normální svěrkou. Jinak nám pravděpodobně vrták v měkkém dřevě středu laťovky uhne". Kolíky zalepíme do noh lepidlem. Otvory pro kolíky 5 přeneseme na horní desku podle kolíků zalepených v nohách stolku tak, že desku 4 položíme na kolíky podstavce a zdola si je tužkou obkreslíme na desku. Nakonec na vnitřní stěny výřezu horní desky 4 upevníme vruty 0 3 mm se zápustnou hlavou šest válečků 8 ze dřeva nebo z umělé hmoty, které ponesou sklo 7 tlusté alespoň 5 a 6 mm (obr. 8). Sklo si dáme uříznout a po celém obvodu zabrousit ve sklenářství. Průměr válečků a jejich upevnění uděláme tak, aby rovina skla byla stejná s rovinou horní desky. JOSEF ŠŤASTNÝ 11
UKOTVENÍ TV ANTÉNY V KOMÍNOVÉM TĚLESE Vybudováním ústředního vytápění v obytných domech se často vyloučí z provozu některý komínový průduch. Tento nepoužívaný studený průduch, který prochází všemi podlažími lze použít k zakotvení nosné trubky sloužící pro uchycení antény a dále ke svodu napájecího kabelu do místností v každém podlaží. Odpadne tak průnik střešní krytinou samostatným stožárem a vedení napájecího kabelu po střeše a dále po svislém průčelí do ŠÍŘKA ŠTĚRBINY oken místností. Takové vedení, zvláště je-li svodů více, nepůsobí nijak esteticky. K umístění antény do komínového tělesa si však musíme předem vyžádat souhlas majitele objektu. POSTUP PRÁCE Než se pustíme do práce, musíme zjistit, zda komínové zdivo nad střechou je soudržné a neporušené. Většinou tomu tak nebývá, protože komínové zdivo v této části značně trpí rozdílem teplot. Proto je lépe horní PRŮCHOD KABELU NEPOUŽÍVANÝ POHLED K ZASÁDROVANÁ ŠTĚRBINA PRŮCHOD KABELU TRUBIČKOU PRŮDUCH část rozebrat a komínové těleso 1 vyzdít znovu na dobrou vápenocementovou maltu. Nahoře musíme komínové zdivo ukončit betonovou deskou, která musí mít spád k okrajům komína. Jedině do pevného komínového zhlaví můžeme zakotvit nosný prvek antény. Nosný prvek tzv. zátka se skládá z ocelové trubky 4, krytu 5 a nosné trubky 3 antény. Vnější průměr trubky 4 volíme podle světlosti komínového průduchu, délku pak min. 30 cm. Na trubku 4 privaríme kryt 5, který zhotovíme z plechu asi 4 až 5 mm tlustého. Průměr krytu.volíme asi o 5 cm větší, než je průměr trubky; po svaření mají totiž okraje plechu po celém obvodě přesahovat asi o 2 cm. Do středu krytu privaríme nosnou trubku 3 průměru 36 mm dlouhou max. 2 m. Vedle nosné trubky ještě vyvrtáme do krytu otvor, jehož průměr bude o něco větší než průměr napájecího kabelu. Hotovou zátku zasuneme do komínového průduchu tak, aby se neviklala; jinak by se působením větru kýval celý nosný prvek a tím i anténa 2. V případě, že má volný komín průduch čtvercový nebo obdélníkový průřez, musíme těleso zátky 4 i kryt 5 svařit z ocelových plechů do příslušného profilu komínového průduchu. Jako anténní svod 6 použijeme koaxiální kabel; jedině tak budeme mít zaručen kvalitní signál. Koaxiální kabel spustíme otvorem v krytu do průduchu tak hluboko, aby dosahoval úrovně asi 50 cm nad podlahu místnosti, do které chceme kabel zavést. V této místnosti pak ve výšce asi 25 cm nad podlahou vysekáme nebo vyvrtáme v komínovém zdivu proti komínovému průduchu štěrbinu 7. Štěrbinu provedeme na výšku ložné spáry zdiva v celé šířce komínového průduchu. Do tohoto otvoru zasuneme vytahovací drát 8 vytvarovaný do tvaru písmene U. Konec koaxiálního kabelu pak spustíme níže, aby jeho konec prošel vytahovacím drátem. Drát vytáhneme ze štěrbiny a s ním i konec napájecího kabelu, na který navlékneme trubičku světlosti o něco větší než je průměr kabelu. Trubičku pevně zasuneme do štěrbiny a celou štěrbinu vyplníme sádrovou maltou. Z trubičky necháme vyčnívat tak dlouhý kus kabelu jak potřebujeme. Nakonec ještě utěsníme otvor v krytu 5 tmelem, aby do korní- 12
nového průduchu nepronikala dešťová voda. Aby byla anténa chráněna před účinky atmosférické elektřiny, je nutné spojit nosný stožár s hromosvodem. Použijeme k tomu ocelový pozinkovaný drát 0 8 mm, který vedeme od paty stožáru k hromosvodu tak. aby ve směru od antény k hromosvodu stále klesal nebo vedl vodorovně a netvořil smyčky. Tento svod musí být vzdálen od nehořlavé střešní krytiny min. 5 cm, od hořlavé min. 20 cm. Před připojením antény je vhodné dát hromosvod odborně přezkoušet. Montujeme-li anténu na objekt bez ZLEPŠENIE VYKUROVANIA Na vykurovanie nášho bytu používam teplovodný etážový kotlík na zemný plyn MORA 663. Teplovodný rozvod sa skladá z dvoch vykurovacích okruhov. Vykurovacia voda sa rozvádza do piatich radiátorov, z ktorých tri sú umiestnené na západnej a severnej strane bytu a dva na východnej strane. Chod kotla ovláda jeden izbový termostat, ktorým možno plynule nastavovať požadovanú teplotu. Ak je kotlík v činnosti, vykuruje sa rovnomerne celý byt. Tepelná pohoda v miestnostiach je daná pomermi v teplovodných rozvodoch, počtom radiátorových rebier, teplotou vody hromosvodu, je potřeba ji uzemnit, protože její montáží se riziko úderu blesku zvýší. Pokud umístíme anténu do volného průduchu komína, jehož jiný průduch se používá k odvodu spalin, je třeba počítat se sníženou životností. JAROSLAV FALTYS a režimom vykurovania. Ovplyvňuje ju najmä vonkajšia teplota, slnečnosť jednotlivých miestností, smer a sila vetra. Uvedené vonkajšie vplyvy nebolo možné súčasne osadenými prvkami v rozvode vykompenzovať. Predovšetkým pri chladnejších východných alebo severovýchodných vetroch z nechránenej strany som pociťoval v dvoch miestnostiach citeľné ochladzovanie. Na vyrovnanie väčšej straty tepla bolo potrebné ich zvýšené vyhrievanie, pričom sa však súčasne ostatné miestnosti bytu prekurovali. Ručné uzatváranie a otváranie radiátorových ventilov je nepraktické, lebo ich častým používaním začne z nich kvapkať voda na dlážku a koberce. Po zvážení vhodnosti dostupných ovládacích prvkov som sa rozhodol zabudovať do jedného vykurovacieho okruhu mosadzný kohút za 56 Kčs. Dal by sa takisto použiť aj posúvač za takmer rovnakú cenu. Na obrázku je schematicky nakreslená celá vykurovacia sústava. Vykurovací kotlík 1 je vystrojený vývodnou rúrkou 2, vstupnou rúrkou 3 a osadeným teplovodným čerpadlom 4. Vývodná rúrka 2 je rozdelená do dvoch vetiev 5 a 6. Do vetvy 5 som zabudoval uzatvárací kohút 7, ktorým možno prítok vykurovacej vody do radiátorov 8, 9, 10 uzavrieť alebo priškrtiť, a tým umožniť zvýšený prítok vykurovacej vody do radiátorov 11 a 12. Pripojenie kohúta 7 na rozvodnú rúrku 5 urobíme tak, že z rúrky 5 vyrežeme dĺžku 50 mm a na obidvoch koncoch vyrežeme závit G 1" v dĺžke 22 mm. Na závity navinieme konope a naskrutkujeme kohút 7 tak, aby jeho časť so štvorhranom bola hore. Na štvorhran osadíme páku, ktorou otáčame čap, čím uzatvárame alebo otvárame prítok cez kohút 7. Na vrchnú plochu kohúta 7 vypiľujeme trojhranným pilníčkom zárezy zodpovedajúce štyrom polohám otvorenia prítoku. Pri plnom kúrení môžeme natočením štvorhranu čiastočne uzatvárať prítok teplej vody do rozvodnej vetvy 5, a tak regulovať prítok zvýšeného alebo zníženého množstva vykurovacej vody do rozvodnej vetvy 6, čím sa zlepší vykurovanie vo viac ochladzovaných miestnostiach. L. BEITL 13
DVĚ ÚPRAVY KOTLE DAKON ZLEPŠENIE P0P0LNÍKA Na ústredné vykurovanie rodinného domu používam kotol Dakon URS-29. Jeho technické riešenie je moderné, takže má veľa výhod (pružnosť pri ohreve, stáložiarosť, vyžadovanú teplotu možno nastaviť na termostate a pod.). Má však jeden nedostatok popolník 6 nestačí svojím objemom na popol z jedného dňa, najmä pri väčších mrazoch, keď treba viac kúriť. Okrem toho má popolník plechové bočnice 5, ktoré majú zabrániť tomu, aby popol nepadal vedľa. Manipulácia s bočnicami je však vzhľadom na umiestenie otvoru 7 pre popolníkové dvierka veľmi nepraktická. Zhotovil som si preto popolník 9 s väčšími rozmermi, ktorý aj pri nepretržitom kúrení umožňuje vyberať popol len raz za deň. Nový popolník 9 zhotovíme z plechu asi 1 až 1,5 mm hrubého podľa obr. 1. Vystrihneme rozvinutý tvar, na dlhších stranách s prídavkom tak, aby sme mohli po ohnutí popolník znitovať. Na bočné strany popolníka pripevníme klavírovými závesmi 10 plechové bočnice 11. Závesy na popolník aj na bočnice prinitujeme alebo priskrutkujeme. Nakoniec ešte pomocou kúska stočeného plechu pripevníme na prednú stranu popolníka držiak 12 vytvarovaný z kruhovej ocele 0 8 mm. Manipulácia s takto zhotoveným popolníkom je oveľa jednoduchšia pri vyberaní stačí len bočnice 11 sklopiť dovnútra a pomocou držiaka 12 už popolník ľahko vytiahneme. JÚLIUS LAURINČÍK ÚPRAVA ROŠTOVACÍ PÁKY K ústřednímu vytápění svého rodinného domku jsem si zakoupil kotel DAKON UR 21. Již při prvním použití roštovací páky jsem se přesvědčil, že nasazení páky na ovládací čep roštu je nesnadné, zvlášť pro staršího člověka. Při zvednuté klapce není totiž kolík vidět a tak je nutné se shýbat a kolík hledat jen hmatem. Rozhodl jsem se Obr. 1. Úprava popolníka: 1 šamotové tehly; 2 izolácia pece; 3 vodný plášť pece; 4 držiak plechových bočníc; 5 plechové bočnice; 6 pôvodný popolník; 7 otvor na popolníkové dvierka; 8 držiaky roštu; 9 navrhovaný popolník; 10 klavírový záves; 11 výkyvné bočnice; 12 držiak; 13 nity 14
Obr. 2 15
proto ovládat dělený rošt z boku kotle pákou, která je jednoduchým mechanismem napojená na rošt. U takto upraveného kotle je pak ovládání páky již snadné. Úprava není výrobně příliš složitá a potřebný materiál je běžně dostupný. POSTUP PRÁCE Nejprve si podle obr. 2 vysoustružíme matici 3, náboj 4, hřídel 5, těleso 7 a ložiska 12. Dále si nařežeme, vybrousíme a vyvrtáme ostatní potřebné díly ovládací páku 2, obě ramena páky 8, 9, kolík 10, konzoly 11a palce 14. K oběma konzolám 11 privaríme ložiska 12. Po té privaríme na konce palců 14 válečky 15, palce pak privaríme na hřídel 13 tak, aby mezi válečky zapadl ovládací čep roštu. Na hřídel 5 privaríme rameno páky 8 a do druhého otvoru ramena privaríme kolík 10. Z kotle demontujeme boční kryt s izolací a do boční stěny kotle odvrtáme a dobrousíme otvor <z 33,5 mm. Do otvoru vsuneme těleso 7 a upevníme je maticí 3. Do tělesa vsuneme hřídel 5 s privareným ramenem 8, na hřídel 13 navlékneme ložiska 12 s privarenými konzolami 11 a rameno 9. Pak hřídel ustavíme do polohy, stáhneme svěrkami a podle konzol vyvrtáme do čelní stěny kotle po dvou otvorech 0 8,5 mm. Označíme si správnou polohu ramena 9 r a hřídele 13; před konečnou montáží obě ZKOUŠEČKA BATERIÍ součástky svaříme. Na náboj 4 privaríme ovládací páku 2, kterou ohneme tak, aby se jí dalo snadno pohybovat. Dříve, než opět namontujeme kryt s izolací, musíme v místě průchodu náboje kryt vystřihnout a olemovat. Pro lepší ovládání roštu je vhodné na ovládacím čepu zbrousit náběh. MILAN MONÍK Mnohé domácí elektrické spotřebiče jsou napájeny bateriemi. Ty se po čase vyčerpají, výkon spotřebiče se zhorší a většina z nás pak celou sadu baterií vymění za nové. Není to vždy nutné, a proto se vyplatí mít po ruce jednoduchou zkoušečku. K její výrobě potřebujeme 16 až 18 cm izolovaného (nejlépe měděného) drátu průměru maximálně 1 mm a žárovku do kapesní svítilny (2,5 až 3,5 V). Drát na obou koncích zbavíme izolace, jeden jeho konec připevníme dvěma závity k žárovičce, na druhém konci vytvoříme očko a drát vytvarujeme. Mezi pätici žárovky a očko vkládáme baterii a podle intenzity světla zjistíme stupeň jejího opotřebení. Čas od času ještě pilníčkem očistíme zoxidované styčné plošky obou pólů baterií. VÁCLAV BÍNA UŽITEČNÉ RADY DO DOMÁCNOSTI 16 Rozpiska materiálu BAKOL VLASTNÍ VÝROBY Při lepení obkládaček se nejlépe osvědčil tmel značky Bakol. Bohužel, často není k dostání. Vypomáhám si tmelem, zhotoveným z latexu a vhodného plnidla. Nejvhodnější je jemně přesátý písek (sítem na mouku). Chceme-li, aby tmel rychleji ztvrdnul, můžeme přidat trochu cementu. Pak ovšem musíme pracovat rychle. Latex neředíme a plnidla přidáme jen tolik, aby se s pastou dobře pracovalo. Tímto tmelem lze upevňovat všechny druhy obkladů keramické, skleněné, dřevěné, většinu umělých hmot. Dobře se hodí na tmelení větších prasklin ve dřevě nebo tzv. věčných trhlin v omítce. Pro tyto účely tmel přibarvíme barvami pro latex. Zbytky tmelu průběžně stíráme, povrch pak omyjeme vodou. Po zaschnutí je to mnohem obtížnější. Finanční náklady jsou téměř stejné, jako u tmelu tovární výroby. p. H. SADROVANIE VELKÝCH PLÔCH Sadrovanie veľkých plôch a celkov je dosť ťažké vzhľadom na krátky čas stvrdnutia rýchlo tuhnúcej sadry. Rozrábať väčšie množstvo sadry v hlbokej nádobe je problematické pri vyžadovanej hustote kvôli rovnomernému premiešaniu a rýchlemu spracovaniu. Osvedčilo sa mi rozrobiť sadru vo veľkej, ale plytkej nádobe. Vyložíme ju fóliou z PVC tak, aby okraj fólie prekrýval okraj nádoby. Po skončení práce fóliu vyberieme a sadru po stvrdnutí vyklepeme. Nádobu týmto spôsobom natrvalo nezničíme, pričom fóliu možno použiť znova. ING. LADISLAV ŠMIDÁK
VONKAJŠÍ SUŠIAK NA BIELIZEŇ V súčasnosti na sídliskách aj v rodinných domoch vzniká problém so sušením bielizne. Zväčša to vyžaduje veľký priestor a toho je čoraz menej. Keďže tento problém bol aj v mojej rodine, hj'adal som čo najvhodnejší spôsob riešenia na zavesenie väčšieho množstva bielizne pri zachovaní malého priestoru. Na tento účel som si zvolil stojan na prášenie kobercov 1, na bočnice ktorého som pripevnil dve konzoly 4 (obr. 1). Na konzolách sú priskrutkované dve ramená 5 uložené v uholníkoch konzoly a priskrutkované do chaty a záhrady Rozpis materiálu skrutkou 6. Výška šnúr na vešanie 7 je nastaviteľná podľa potreby skrutkami 8. Časť stojana 2 výborne slúži na odkladanie.koša na bielizeň, odkiaľ sa bielizeň pohodlne vyberá a vešia. Rozstup šnúr na vešanie je 200 mm, ktorý dostatočne vyhovuje. Ak chceme použiť stojan 1 na prášenie kobercov, povolíme niektorú zo skrutiek 6, uvoľníme rameno 5 a presunieme ho spolu s uvoľnenými šnúrami na druhú stranu sušiaka tým máme uvoľnený priestor na prášenie. Náročnosť na prácu je minimálna a použitý materiál je bežne dostať v obchodoch. Na stojan možno zavesiť bielizeň z dvoch automatických práčok a ešte zostanú prázdne šnúry. PRACOVNÝ POSTUP Ak nemáme stojan na prášenie kobercov 1, môžeme si ho zvariť sami z rúrok 0 40 mm. Výšku stojana volíme podľa svojej potreby. Asi v jednej tretine výšky privaríme ešte priečku, na ktorú privaríme z obidvoch strán rošt 2 Obr. 1 17
18 Obr. 2
z kruhovej ocele 0 1 mm. Na spodnú časť stojana privaríme pätky 3 z oceľového profilu U dlhé minimálne 1 000 mm, aby mal stojan dostatočnú stabilitu. Konzoly 4 vyrobíme z tenkostenného profilu Jäkl obdĺžnikového prierezu podľa obr. 2. Na rameno konzoly 4.1 privaríme zvislú vzperu 4.4 a šikmú vzperu 4.5. Na koniec ramena 4.1 privaríme uholník 4.7 a na koniec šikmej vzpery objímku 4.6. Pripravíme si puzdra 4.2; vyrobíme ich z pozdĺžne rozrezanej rúrky; v jednej časti vyvŕtame otvor 0 10 mm, na ktorý privaríme maticu 4.3. Puzdra nasunieme na stojiny stojana 1 a zvaríme ich k sebe. Až potom môžeme privariť ramená konzol na puzdra. Ak si stojan 1 zhotovíme sami, nemusíme puzdra pozdĺžne rozřezávat' a privárať, lebo ich môžeme navliecť na stojiny ešte pred navařením vrchnej a strednej priečky. V zvolenej výške pripevníme konzoly skrutkami 6. Na uholníky 4.7 konzoly pripevníme ramená vešiaka 5 skrutkami 8 a zabezpečíme maticami 9. Otvory 0 4 mm vyvŕtané v ramenách v rozstupe po 200 mm slúžia na navlečenie šnúry 7; okraje otvorov začistíme, aby sa natiahnutá šnúra neodierala. MICHAL M AD AJ RÝCHLA A LACNÁ VÝROBA REBRÍKOV Pri pestovaní vysokokmeňových ovocných stromov potrebuje každý záhradkár rebrík, aby ich mohol ošetrovať, strihať, rezať a oberať plody. Ale kde taký rebrík zaobstarať, keď ho nikto nevyrába. Preto som sa rozhodol zhotoviť si ho sám. Rebrík sa skladá z dvoch bočníc a priečnikov, ktorých počet závisí od dĺžky rebríka. Bočnice sú z jedľovej žŕdkoviny, prerezanej na dve polovice. Priečniky sú z agáta (môžu byť aj dubové, jaseňové, alebo z iného tvrdého a húževnatého dreva). Všetok materiál má byť podľa možnosti vysušený. Keďže som sa usiloval uľahčiť si prácu, zhotovil som si niekoľko pomôcok, ktoré výrobu rebríka nielen urýchľujú, ake aj skvalitňujú. VÝROBA POMÔCOK Okrem bežného náradia budeme potrebovať špeciálny vrták na vŕtanie kónických otvorov do bočníc, orezávač na úpravu koncov priečnikov a prípadne aj upínaciu spojku. Tá síce nie je nevyhnutná, ale prácu s orezávačom veľmi uľahčí. Špeciálny vrták 15 zhotovíme z kaliteľnej nástrojovej ocele alebo vybrúsime z úlomku kotúča okružnej píly. Najprv vybrúsime základný tvar vrtáka, potom 4 mm široké zárezy a nakoniec nabrúsime ostrie (rez B-B). Vyvŕtame otvor 0 5,2 mm, ak sme vrták vybrúsili z pílového kotúča, budeme otvor vŕtať vídiovým vrtákom pri nízkych otáčkach vŕtačky. Ak sme na zhotovenie vrtáka použili kaliteľný plech (např. STABIL, oceľ 14 160), vrták zakalíme. Ostrie po zakalení ešte raz ľahko na čisto prebrúsime a obtiahneme na jemnom kameni. Držiak 18 zhotovíme najlepšie zo skrutky M12, ktorej odrežeme hlavu. Čelo zarovnáme a prirežeme zárez široký 2 mm na zasunutie vrtáka 15. Zárez musí byť presne v osi držiaka a preto musíme pracovať svedomité. Zárez možno urobiť na rozbrusovacej píle a potom ho dopilovať ručne jemným pilníkom. Lepšie a presnejšie bude, ak si dáme zárez vyfrézovať na strojovej fréze. Kolmo na tento zárez vyvŕtame otvor 0 4 mm, ktorý na jednej strane prevŕtame na 0 5,2 mm a na druhej strane urobíme závit M5. Vrták 15 zasunieme do zárezu v držiaku 18 a stiahneme skrutkou 21. Vrták na držiak nie je vhodné privariť, lebo zakalený plátok by sme opäť zohriali a okrem toho niektoré ocele (najmä na píly na kov) sa dajú zle zvárať. Aby sme otvory v bočniciach mali celkom rovnaké, urobíme na vrták ešte doraz; jeho výroba nie je prácna, a tak sa vyplatí. Na jednu maticu 19 privaríme medzikružie 17, ktoré vyrežeme z plechu 2 mm hrubého. Vonkajší priemer medzikružia je 34 mm, vnútorný 1 5 mm. Na medzikružie potom privaríme doraz 16, ktorý zhotovíme z kúska rúrky 0 38X2 mm. Do matice 19 vyvŕtame proti sebe dva otvory 0 4 mm a vyrežeme do nich závit M5 na zabezpečovaciu skrutku 20. Maticu s dôrazom naskrutkujeme na držiak 18, zabezpečíme skrutkami 20 a ešte dotiahnutím ďalšej poistnej matice 19. Orezávač priečnikov má podobnú konštrukciu ako strúhadlo na ceruzky. Teleso orezávača 7 zhotovíme z tvrdého dreva, ktoré sa neštiepa, např. z jaseňa, hraba, duba alebo agáta. Teleso 7 najprv prevŕtame špeciálnym vrtákom 15, ktorý sme si už zhotovili. Kužeľovitý otvor vŕtame tak dlho, až bude jeho väčší priemer 30 mm. Menší priemer vyjde podľa kužeľovitosti vrtáka (asi 0 14 mm). Potom na čelách telesa 7 narysujeme ceruzkou vodorovnú čiaru, na jednej strane vo výške 49 mm, na druhej strane 41,5 mm od podložky (rez A-A). Spojením týchto dvoch výšok čiarou na pravej strane telesa 7 získame smer zošikmenia vrchnej plochy, na ktorej bude pripevnený nôž 8. Odrezať takto vyznačenú časť telesa nie je ľahké. Bude možno rezať na pásovej píle s vhodným podložením telesa, alebo rezať starostlivo ručnou pílkou a sledovať tri smery rezu, aby nám pílka nikde neušla". V obidvoch prípadoch si necháme pri reze prídavok asi 1,5 mm na ručné upravenie plochy struhákom a pilníkom. Do telesa vyvŕtame otvory na skrutku 12 a skrutky 9, opracujeme hrany a celé teleso začistíme šmirglovým papierom. Nôž 8 zhotovíme z takého istého materiálu, ako je vrták 15 a pri jeho výrobe postupujeme podobne. Ostrie zbrúsime pod rovnakým uhlom, ako je ostrie hoblíkov. Hotový nôž pripevníme dvoma skrutkami 9 s maticami 10 a podložkami 11. Na zadnú stenu telesa pripevníme skrutkou 12 a maticou 6 s podložkou 13 doraz 14. Upínacia spojka veľmi uľahčí prácu s orezávačom. Zhotovíme ju z rúrky 4, do ktorej vyvŕtame dva otvory jeden 0 1 8 mm a druhý 0 11 mm. Na otvor 0 18 mm privaríme maticu 3, na otvor 0 11 mm maticu 6. Skrutkou 5 pripevňujeme spojku na ručnú vŕtačku (tzv. kolovrátok) a skrutkou 2, na hlavu ktorej privaríme krídelko 1, potom pripevníme do spojky orezávaný priečnik. VÝROBA REBRÍKA Najprv zhotovíme bočnice 22 tak, že rovnú tyč, ktorá má priemer 90 až 100 mm rozrežeme po dĺžke na dve rovnaké polovice. Treba rezať opatrne, lebo vzhľadom na kužeľovitosť tyče, nemôžeme použiť vodiace meradlo píly. Pri práci treba mať pomocníka a dbať na to, aby rez neutekal" do skrutkovnice. Po rozrezaní opracujeme hrany a vnútorné plochy hoblíkom, prípadne nerovnosti na zaokrúhlenej ploche obojručným nožom. Potom si po dĺžke bočnice 22 označíme 19
DETAIL A 20
Rozpis materiálu vzdialenosti po 270 mm a zabezpečíme potrebný počet priečnikov 23. Priečniky narežeme z dreva z pravidelnými letokruhmi, bez hrč, puklín a bez častí poškodených hnilobou. Na výbere dreva veľmi záleží, priečniky musia byť pevné. Hranoly s prierezom 25X25 mm upravíme zrazením hrán za zarovnávačke na osemboké hranoly. Takéto priečniky sú bezpečnejšie- ako kruhové, lebo sa na nich nohy nešmýkajú. Na zrazenie hrán na zarovnávačke si upravíme z dvoch lát pomocné vedenie s medzerou uprostred; práca sa tým uľahčí a je bezpečná. Kto nemá zarovnávačku, zrazí hrany buď hoblíkom, alebo prípadne obojručným nožom. Potom konce priečnikov ostrúhame na orezávačke. Priečniky upíname pomocou spojky do kolovrátka a orezávač upneme do zveráka. Otáčaním kolovrátka ostrúhame konce priečnikov až na doraz orezávača. Do jednej z bočníc vyvŕtame otvor vrtákom 15. Vŕtať začneme z vnútornej rovnej strany a postupne skúšame zasunúť upravený koniec priečnika 23 do vyvŕtaného otvoru (detail A). Až sa nám podarí zasunúť priečnik tak hlboko, že jeho čelo je v jednej rovine s vonkajšou plochou bočnice 22, môžeme už na vrtáku nastaviť na túto vzdialenosť doraz 16. Polohu zabezpečíme dvoma skrutkami 20 s poistnou maticou 19. Potom vyvŕtame zvyšné otvory smerom k zužujúcemu sa koncu bočnice, vždy až na doraz. Pri zostavovaní rebríka môžeme priečniky do otvorov v bočniciach zalepiť vhodným lepidlom. Spoje sú potom vodotesné, pevné a nehnijú. Na druhej strane je však nevýhoda, že spojenie je nerozoberateľné a výmena priečnikov je takmer nemožná. Najprv osadíme všetky priečniky do jednej bočnice, tú upneme např. do hoblice, a potom postupne osádzame druhú bočnicu začínajúc od hrubšieho konca. Na tejto strane si k sebe bočnice zabezpečíme motúzom a postupne od hrubšieho konca sťahujeme bočnice k sebe stolárskym stužovadlom, aby bol rebrík po celej dĺžke rovnako široký. Potom vrtáčikom, ktorý vyrobíme z hladenej ocele, vyvŕtame do bočnice a priečnikov otvory na zabezpečenie klincami 24 (det. A), ktorých rozmery volíme podľa hrúbky materiálu. Ak konce priečnikov zalepujeme, stačí zabezpečiť každý druhý priečnik len na jednej strane, a to striedavo vľavo a vpravo. Na nalepenom rebríku musíme zabezpečiť každý druhý priečnik na obidvoch stranách. Prečnievajúce konce priečnikov na užšej časti rebríka odrežeme, upravíme hoblíkom alebo obojručným nožom a nakoniec celý rebrík dvakrát natrieme drevodekorom. LEOPOLD HORŇÁČEK MALÝ RUČNÍ BALÍČKOVAČ SADBY Balíčkování sazenic je sázení malých rostlin do lisovaných kostek kompostové zeminy pro predpestovaní zeleninové, květinové a jiné sadby. Balíčkovaná sadba se vyznačuje zdravým, silným a pevným růstem s dobře vyvinutým kořenovým systémem. V době nepříznivého počasí sadba nepřerůstá a snadněji se přechovává. Při sázení nedochází k poškození kořenového systému s následným vadnutím a zaražením růstu, jak tomu bývá u sadby přepichova- / T \\ 21
POHLED K 22 né nebo seté. Protdže pro drobné pěstitele se nehodí.výkonné stroje používané v zemědělských podnicích, vyrobil jsem zařízení, na němž jeden člověk může za hodinu vyrobit až 180 balíčků. Jde o malý ruční balíčkovač, který vytváří najednou šedesát balíčků jednoho rozměru. Protože pro různé druhy rostlin je vhodný jiný rozměr balíčku (např. pro sadbu salátu 40X40X45 mm, pro košfáloviny 45X45X50 mm, pro výsev semen jen 25X25X30 mm), je potřeba pro každý rozměr vyrobit samostatný balíčkovač. Výroba je velmi jednoduchá, takže se vyplatí vyrobit si i několik balíčkoyačů. VÝROBA BAÚČKOVAČE Základem zařízení je rám 1 ve tvaru písmene U. Rám sčepujeme a slepíme z prkének 50 mm širokých a 20 mm tlustých. K tomuto rámu přibijeme zespodu dvě latě 2 průřezu 22X25 mm, na ně pak budeme pokládat podložní desku pro balíčky. Na rám přišroubujeme konzolky 3 vyrobené z.úhelníků. V konzolkách vyvrtáme otvory, jejichž průměr záleží na použitých svornících 4. Tyto svorníky tvoří osu, na které se otáčejí příčky 5 a 7; na čelní stranu rámu upevníme kratší příčky 5, na boční stranu rámu pak delší příčky 7. Příčky 5 a 7 vyrobíme buď z tenkých lišt z tvrdého dřeva nebo z hliníku. Aby příčky do sebe lépe zapadaly, upravíme je do kapkovitého tvaru. V příčkách zhotovíme zářezy, jejichž osovou vzdálenost volíme podle požadovaného rozměru balíčku. Zářezy zhotovíme tak, aby příčky do sebe těsně a přesně zapadaly, a vytvořily tak prostor pro balíček. Rozměry balíčku jsou tedy dány výškou příček, osovou vzdáleností zářezu v příčkách a dále délkou distančních trubek 6, které navlékáme
na svorníky mezi jednotlivými příčkami. Rozměry na výkresu jsou pro balíčky 40X40X45 mm vhodné pro sadbu salátu. Navlečené příčky a distanční trubky zajistíme na obou koncích svorníků maticemi. VÝROBA BALÍČKŮ Do prostoru v rámu vložíme podložní desku, příčky sklopíme tak, aby do sebe zapadaly a formu vyplníme přesátou zeminou, dostatečně vlhkou, aby balíčky držely pohromadě. Abychom mohli zeminu stlačit, připravíme si lať asi 530 mm dlouhou, na kterou upevníme dřevěné komolé jehlany; rozměr těchto jehlanů záleží také na požadovaných rozměrech balíčků. Po slisování ještě zeminu doplníme, aby forma byla plná. Do středu každého balíčku pak vsadíme rostlinky, příčky odklopíme a podložní desku se sadbou odložíme. Do rámu vložíme další podložní desku a proces opakujeme. JOSEF ROHLÍČEK HYDRAULICKÉ SKLÁPANIE VALNÍKA Väčšina majiteľov malých traktorov si zhotovuje aj valník, ktorým preváža rozličné materiály. Veľa námahy aj času s vykladaním predovšetkým sypkých materiálov ušetrí jednoduché zariadenie, umožňujúce sklápanie valníka. Pre valníky s menšou nosnosťou by stačilo aj mechanické ovládanie sklápania buď pomocou skrutky s maticou (možno použiť skrutku s maticou, ktorá sa predáva na lis na ovocie ako samostatný diel), alebo lankom a navijakom či hrebeňom a prevodom (na princípe hrebeňového zdvíhača). Tieto spôsoby ovládania však vyžadujú stálu údržbu (mastenie), sú málo výkonné a fyzicky namáhavé. Aj keď nie je traktor vystrojený hydraulikou, môžeme si zhotoviť sklápacie zariadenie ovládané hydraulicky; ovládame ho potom ručne pákou piestového čerpadla, ktoré umiestnime vpredu na oji valníka. Výrobne nie je hydraulické ovládanie zložitejšie ako mechanické ovládanie; sklápanie však nevyžaduje nijakú fyzickú námahu a je oveľa kratšie valník s nákladom 10 q sklopíme asi za pol druha minúty. Základná schéma sklápania je na obr. 1. Vzhľadom na to, že zostrojenie sklápacieho zariadenia bude závisieť od toho, aké súčiastky a materiál sa nám podarí zaobstarať, neuvádzame celkom podrobný návod, ale len základné pokyny. Základnou časťou sklápacieho zariadenia je piestové čerpadlo. Zhotovíme ho z dvoch hlavných kvapalinových brzdových valcov 1 postavených proti sebe (obr. 2). Aby bol zdvih rýchlejší, vhodnejšie sú valce s väčším priemerom (např. z automobilov Volga, Žuk, Wartburg 1000 alebo nákladných automobilov). Prietokové skrutky 2 výstupu kvapaliny z valcov však musíme upraviť podľa obr. 1 tak, aby plnili funkciu spätných ventilov. Prietokové skrutky 9 vstupu kvapaliny necháme v pôvodnej podobe. Takto upravené valce pripevníme vo vhodnom držiaku do takej výšky, aby vzhľadom na priemer použitých valcov nebol krok" ovládacej páky 5 veľmi veľký, a tak pre obsluhu únavný. Páku zhotovíme z plochej ocele s prierezom asi 30X8 mm a dĺžky asi 500 mm. Na rozvod tlakového (hydraulického) oleja použijeme rúrky používané na.rozvod brzdovej kvapaliny v automobile. Veľkosť nádržky 6 na olej a množstvo oleja závisia od veľkosti použitého pracovného piesta 8 (piestnice) a od dĺžky a priemeru rozvodného potrubia. Zväčša však stačí nádržka 6 s obsahom 1,5 I. Na spúšťanie korby valníka do pôvodnej polohy slúži malý prietokový ventil 7 (kohútik), ktorý zaradíme medzi tlakové potrubie a nádržku. Pracovný valec piestnicu 8 možno občas kúpiť v podniku Kovošrot ako tzv. úžitok"; cena 1,5O v Kčs za 1 kg, prípadne ju možno získať z vyradeného poľnohospodárskeho stroja. Ak sa nám nepodarí piestnicu zaobstarať, musíme si ju zhotoviť. Valec piestnice zhotovíme z hrubostennej bezšvovej rúrky so svetlosťou 60 až 80 mm a dlhej 400 mm. Na jednu stranu valca privaríme dno hrubé 10 mm; na dno privaríme záves z plochej ocele 30X10 mm, do ktorého vyvŕtame otvor 0 14 mm slúžiaci na pripevnenie piestnice. Do dna musíme ešte vyvŕtať otvor so závitom na vstup tlakového oleja. Tento otvor plní aj funkciu vypúšťacieho otvoru. Na druhej strane valec uzavrieme osadeným viečkom; po konečnej montáži piestnice zabezpečíme viečko červíkom alebo skrutkou. Do viečka vyvŕtame otvor, ktorého priemer volíme podľa priemeru piestovej tyče. Piestovú tyč zhotovíme z kruhovej ocele 0 20 až 25 mm a dĺžky 420 mm. Na jeden koniec tyče privaríme záves z plochej ocele 30X10 mm s vyvŕtaným otvorom 0 14 mm. Tyč potom prevlečieme otvorom v osadenom viečku a na druhý koniec privaríme podložku hrubú asi 10 mm, ktorej vonkajší priemer je asi o 1 mm menší, ako je svetlosť valca. Do tyče potom vyvŕtame otvor so závitom M8, priložíme koženú manžetu, do ktorej vložíme tenšiu podložku a všetko utiahneme skrutkou M8. (Spôsob vyhotovenia piestovej tyče je podobný ako pri starej hustilke na bicykel.) Manžetu možno kúpiť v predajniach železiarstva alebo v špeciálnych predajniach Sigmy. Ak sa nám nepodarí zaobstarať manžetu vhodnej veľkosti, môžeme ju zhotoviť z hrubšej kože namočenej v teplom oleji. 23