Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.



Podobné dokumenty
rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Klasické pohádky. Medvídek Pú. Page 1/5

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Příběhy. policejní stanice. Pavel Gregr


Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

2.1.9 Zrcadlo III. Předpoklady: Pomůcky: zrcátka (každý žák si přinese z domova),

Proč vás zajímá Pietro? zeptala se, je to moc hodnej kluk, nikomu nic neudělal. Určitě nemá nic společného s tím posednutím.

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Poodešla, aby si stoupla ke dveřím, a Charlie přeskočil provaz a postavil se Frankiemu po boku. Oba uchopili víko rakve a zatáhli.



něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím


Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

m.cajthaml Na odstřel


Malované čtení z pohádky do pohádky

Žába 92 / 93. zahrada.indd :26:09

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Potrestat nebo nepotrestat

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala,

Enigma ( )

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Lord Rolf Bunberley, zpustlý syn hradního pána, měl neproniknutelnou tvář a pověst hazardního hráče a třetím mužem byl takřka inventář hradu,

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Telefonní budka. Varovný telefonát

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI.

NICK A TESLA A ARMÁDA BĚSNÍCÍCH ROBOTŮ

Herta Müllerová: Nížiny

Smrad krevetových lupínků

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

Byla šíleně vyděšená. Nebýt toho, že její táta dostal novou práci, vykračovala by si teď klidně před svojí starou školou s Mimi a Karou a zbytkem

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Rybitví

poznejbibli biblické příběhy pro děti

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří

Kázání, Levice, Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kapitola IV. Mezizemí

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov. Autor: Téma sady: Název výstupu: Datum vytvoření: Číslo projektu: ANOTACE

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě.

jestli existují další.

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/ ANOTACE

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

Vyprávění z časů vikingů

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Přeloženo ze slovenského originálu Filipove prázdninové dobrodružstvá vydaného nakladatelstvím Advent-Orion, Vrútky 2015 (ISBN )

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Tato brožura, byla vypracována jako součást bakalářské práce na téma Pohybová aktivita dětí v období dospívání. Je určená mladým dospívajícím lidem,

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

děkuji Vám, že jste mi

Kapitola první D A 9 B

Gabriel Laub Hovory s ptákem

Samostatná příloha časopisu

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

14 16 KH CS-C

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

JAK JSEM VYMĚNIL TÁTU ZA DVĚ ZLATÉ RYBKY

Jak Laru vyhodili z auta

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

Mé vysněné závody. Anička Polnická. Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji.

Mily den. tak tomu fakt nebudeš věřit taťka se

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší!

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Petr Hugo Šlik. Zpěvníček ( )

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Velký bazar, Istanbul O tři týdny později

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Transkript:

KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou. Louisa a Charlie stáli vedle něj a Max mu funěl u nohou. 25

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. Poznala jsem to podle fotek v tátově v albu. Jsme v Číně. Miluji čínské jídlo, zaňafal Max. Frankie poskočil. Vždy jej překvapilo, když Max začal mluvit, i když to bylo jen díky kouzelnému míči. Jenže čínské jídlo nemiluje tebe, odpověděl mu Frankie. Vzpomínáš si, jak si dojedl všechny zbytky v kuchyni bufetu, co spadly na zem? Museli jsme tě vzít k veterináři! 26

Ale stálo to za to, pochvaloval si Max. Křupavá kachna mňam! Pomalu prošli branou a obdivovali krásné budovy. Prostorná otevřená nádvoří a široká schodiště vedla k pagodám, které zářily zlatou a červenou barvou. Byly tam svatyně, obklopené sloupovím, a zelené rybníčky s klidnou hladinou, že Frankie mohl vidět ve vodě svůj vlastní obraz. Najednou si všiml, že tentokrát mu kouzelný míč nezměnil oblečení. Měl na sobě to stejné tričko a kraťasy, které nosil doma. Zajímalo by mě, proč nás kouzelný míč zavedl právě do Zakázaného města, uvažovala Louisa. 27

A kde je míč? zeptal se Charlie. Frankie pokrčil rameny. Obvykle ho měli s sebou, ale teď nikdo nevěděl, kde je. Kdo ví? Možná, že ho nebudeme... U chl, když si všiml plakátu, připevněném na boku mostu. Byl na něm porcelánový míč, zářící všemi barvami. Možná, že jsme tu právě proto, dodal. Louisa si přečetla plakát. Je v muzeu v paláci! Pojďme a mrkněme se tam, prohlásil Frankie. Najít muzeum nebylo nic těžkého. Byla to budova o třech podlažích, tyčící se na vrcholku nekonečné řady schodů, na kterých stála dlouhá fronta turistů. 28

Když se konečně dostali na vrchol schodiště, uslyšel Frankie třeskot rozbitého skla, přicházející odněkud shora. Všichni se dívali nahoru a křičeli. Z několika oken druhého patra se valil zelený kouř. Vzápě se ozval pronikavý zvuk poplachového zařízení. Uh-oh, vzdechl Charlie. Něco mi říká, že tohle nevěs nic dobrého. Členové ochranky obklíčili přední část budovy, pískali na píšťalky a mávali rukama. Začali vyvádět zpanikařené návštěvníky ven z muzea. Lidé si vše fo li na své mobilní telefony. Měli bychom jít dovnitř, řekl Frankie. 29

Možná, že bychom do toho neměli strkat nos, namítl Charlie. Frankie má pravdu, souhlasila Louisa. Fotbalový míč nás sem přivedl z nějakého důvodu. Ale jak se dostaneme přes stráže? Nechte to na mně, vmísil se do hovoru Max. Vyrazil vpřed, 30

prokličkoval se lidem pod nohama a chňapl po jedné z pásek, které ohraničovaly frontu návštěvníků. Frankie jej v lese lidských nohou ztra l z dohledu, ale členové ochranky upírali své zraky k zemi a něco na sebe pokřikovali. Tak mohl Frankie a jeho přátelé snadno uniknout jejich pozornos. Maxův plán zafungoval. Pojďme! zvolal Frankie. Vyrazili vpřed a vběhli otevřenými dveřmi muzea do prázdné haly. Zvuk poplašného zařízení byl zde ještě silnější, až Frankiemu zaléhalo v uších. Louisa sáhla po jednom z letáčků a rychle četla: Fotbalový míč je vystaven na horním patře! 31

Max je dohonil a zastavil se smykem na mramorové podlaze vedle nich. Dobrá práce, chlapče, pochválil jej Frankie. Rozběhli se ke schodiš, které bylo na protější straně. Najednou zazvonily dveře výtahu a začaly se otevírat. Frankie si to namířil k několika vypolstrovaným sedátkům uprostřed haly a všichni se za nimi přikrčili. Z eskalátoru sestoupila mladá žena v kostýmu. Vedle ní šel jeden z členů ochranky, kterému se snažila o překot něco vysvětlit. Zavřete všechny dveře, přikázala. Nikdo nesmí ani dovnitř, ani ven, dokud nebudeme vědět, co spus lo alarm. 32

Kráčela rázným krokem směrem ke kanceláři, označené jako privátní a zmizela uvnitř. Frankie se narovnal a namířil si to opět ke schodiš. Na prvním podlaží muzea nikdo nebyl. Najednou se poplach odmlčel a bylo slyšet jen zvuk jejich rychlých kroků. Proběhli několika síněmi, kde byly vystaveny ozdobné vázy, výšivky, pověšené na zdi a starodávné zbraně a brnění. Louisa je vedla do místnos na konci koridoru, kde si na letáčku znovu zkontrolovala plán muzea. Myslím, že bychom měli být zde, poznamenala. Frankie se protáhl dveřmi jako první. V místnos se vznášel stejný zelený dým, který viděl z venkovních 33

schodů. Max mu proklouzl těsně kolem kotníků. Počkejte! zašeptal Frankie. Nevíme, co je tamto. Kouřovou mlhou se jako s n protáhla obrovská silueta. Frankie si všiml, že se zastavila u skleněné skříňky, ve které byl na podstavci jakýsi kulatý předmět. Porcelánový fotbalový míč! BŘINK! Silueta se rozmáchla a pěs, oděnou do rukavice, rozbila skleněnou skříňku. Pak se naklonila a zmocnila se exponátu. Hej, nechte toho! zvolal Frankie. Když se uvnitř místnos vyjasnilo, silueta se otočila. Frankie ucí l 34

po celém těle studený závan. Muž byl od hlavy až k patě v brnění, které se skládalo ze stovek překrývajících se plátů zašlého bronzu. Ze stejného kovu byla i helma, kterou měl na hlavě. Frankie viděl přes jeho průzor jen pár tmavých, nenávistných očí. Co to děláte? zeptal se Frankie. Válečník si dal fotbalový míč pod paži. Ža-Hua nelze zastavit! zavrčel a vykročil rychlým krokem směrem k rozbitému oknu. Frankie uháněl za ním. Pod nohama mu křupaly skleněné střepiny. Utéct není kam! zvolal Frankie. Muž se chytl okna a vyskočil na parapet. Frankiemu ztuhla krev 35

v žilách. Neskákejte! zvolal. Je to příliš vysoko! Postava se na něj zadívala prázdným pohledem a pak padla vzad. Frankie se vymrš l, aby ji chy l, ale bylo příliš pozdě. Zůstal bezradně stát, s hlavu vykloněnou z rozbitého okna. To už k němu dorazila Louisa i Charlie. Frankie nemohl uvěřit svým očím. Ten muž vůbec nespadl. Přistál na něčem, co se vznášelo jen kousek pod okenní římsou. Bylo to stvoření s širokými šupinatými zády a dvěma černými roztaženými křídly. Měl zašpičatělou hlavu, černý čumák a dlouhý ocas, kterým neustále mával sem a tam. 36

37

Tvor, o kterém Frankie věděl, že neexistuje nikde jinde, než v pohádkách. Co tam všichni vidíte? zeptal se Max s packami na Frankieho noze. Rozplácl se tam? Frankie polkl. Ne, maličký. Sedí na drakovi! 38