Documenta pragensia a monographia o a Jaroslav Jásek William Heerlein Lindley a pražská kanalizace
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Archiv hlavního města Prahy DOCUMENTA PRAGENSIA MONOGRAPHIA Volumen 21 Řídí Václav Ledvinka
Jaroslav Jásek William Heerlein Lindley a pražská kanalizace 2006
Jaroslav Jásek text Illustrations Archiv Pražských vodovodů a kanalizace, a. s., Archiv eko - technického muzea, Archiv hl. m. Prahy, Archiv architektury Národního technického muzea, Vladimír Daněček, Karel Pryl, Jaroslav Beneš, Jaroslav Jásek, Útvar stokové sítě Pražských vodovodů a kanalizace, a. s. Archiv hl. m. Prahy Scriptorium Lektorovali: PhDr. Hana Svatošová Ing. Jiří Šejnoha Hlavní partner: Pražské vodovody a kanalizace, a. s., člen skupiny Veolia Voda ISBN 978-80-87271-88-9
Obsah Poděkování... 7 Předmluva... 9 Úvod... 11 Pražská kanalisační otázka ve druhé polovině 19. století... 16 William Heerlein Lindley a pražská kanalizace... 34 William Heerlein Lindley a jeho spolupracovníci... 130 Závěr... 149 Přílohy... 156 Prameny a literatura... 217 Seznam vyobrazení... 220 Rejstřík jmenný, místní a firem...224 Summary...233 Resumé...235 Zusammenfassung...237
Poděkování Autor děkuje akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace, zejména RNDr. Marcele Dvořákové, manažerce útvaru komunikace a marketingu, a doc. PhDr. Václavu Ledvinkovi, CSc., řediteli Archivu hlavního města Prahy, za podporu tohoto projektu. Dále děkuje PhDr. Haně Svatošové, PhDr. Michalu Fialovi, Mgr. Jitce Holíkové a Mgr. Miroslavě Přikrylové z Archivu hlavního města Prahy za pomoc při bádání v jim svěřených archiváliích, fotografiích, knihách a denním tisku. Stejný dík patří ing. Janu Palasovi, řediteli Ekotechnického muzea v Praze, ing. Jiřímu Šejnohovi, ing. Jiřímu Perglerovi a ing. Michalu Dolejšovi z akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace za cenné rady, Vladimíru Daněčkovi, Karlu Prylovi a zaměstnancům útvaru stokové sítě Pražských vodovodů a kanalizace, a. s. za poskytnutí fotografií ze současnosti a Jaroslavu Benešovi z oddělení archivu a muzea Pražských vodovodů a kanalizace, a. s. za fotografie a zpracování ilustrací. Vydavatel děkuje akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace, členu skupiny Veolia Voda a akciové společnosti Pražská vodohospodářská společnost za podporu při vydání této studie, stejně jako firmám Čermák a Hrachovec, a. s., ČKV, s. r. o., D&Z, s. r. o., Hobas CZ, s. r. o., Hydroprojekt, a. s., Keramo Steinzeug, s. r. o. a DHI Hydroinform, a. s. Emanuelu Heinemannovi, in memoriam. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Předmluva Působení Williama Heerleina Lindleye v Praze na přelomu 19. a 20. století se stalo nesmazatelnou kapitolou nejen pražské historie, ale i dějin evropského technického myšlení. Složitost řešení pražské kanalisační otázky byla výjimečná a Lindleyovo řešení bylo příkladem autorova mimořádného odborného rukopisu. Vzniklý projekt svým zpracováním a významem překročil hranice tehdejšího Rakouska-Uherska. Je s podivem, že se prací Williama Heerleina Lindleye (i dílem jeho otce) mnoho historiků nezabývalo. V roce 2002 byla ve Varšavě vydána rozsáhlá monografie Ryszarda Źelichowského Lindleyowie Dzieje inźy nierskiego rodu popisující a hodnotící několikagenerační práci rodu Lindleyů. Toto výjimečné historické pojednání bohužel nepopisuje ani nehodnotí Lindleyovo působení v Praze a autor toto období víceméně pominul stejně jako i jiné zajímavé projekty v jiných částech Evropy. A přitom každá z Lindleových technických prací v evropském prostoru by si zasloužila vlastní rozbor a zhodnocení. A to nejen po stránce technické či hygienické, ale i historické. Jeho životem se také stručně zabýval Franz Lerner ve studii William Heerlein Lindley (1853 1917) zveřejněné ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1965. Jinak jsou k dispozici pouze hesla v některých encyklopediích. William Heerlein Lindley vstoupil na pražskou komunální scénu s razancí a elegancí technicky vyspělého a evropskými zkušenostmi vybaveného odborníka. Neváhal prosazovat své myšlenky někdy i proti všem a nestaral se o politickou podporu. Pokud ji ale byť jen částečně dostal, neváhal jí beze zbytku využít. V kanalizační kanceláři se obklopil zdatnými a pracovitými tuzemskými odborníky, udával směr a vyžadoval jeho tvůrčí plnění. Mnohé myšlenky nebyly jeho, ale jeho spolupracovníků. Vždy je pečlivě prozkoumal a pokud je přijal za své, nechal je okamžitě realizovat. Vahou svých myšlenek i kouzlem osobnosti dokázal s převahou uplatnit moderní technické myšlení i proti mnohdy osobním antipatiím pražských techniků i technických úředníků. Navíc beze zbytku plnil všechny termíny a parametry staveb, ke kterým se smluvně zavázal. V Praze nepobýval příliš často, ale pomocí korespondence dokázal řešit i velmi složité problémy. Navíc zde působila všestranná spolehlivost místního týmu kanalizační kanceláře. Některé z historických dokumentů jsou uvedeny v plném znění v příloze, a to zcela záměrně. Bez přesné citace srozumitelných dobových textů by nebylo možné plně pochopit technické nápady a způsob myšlení tehdejších odborníků. A ani genius loci by nebyl úplný. Základnímu stokovému systému dobudovanému v pražské kotlině na počátku 20. století bude v roce 2006 jedno století. Většina tehdy postavených liniových staveb pracuje pro Pražany dodnes, Lindleyova čis- 9
tírna odpadních vod sloužila více než padesát let. Toto úctu vzbuzující dílo, spolu s později dostavěným moderním vodovodem, přispělo k tomu, že se hlavní město Praha na počátku minulého století stalo jedním z nejlépe hygienicky vybavených měst v Evropě. Nikdo nemůže zpochybnit, že se William Heerlein Lindley zasloužil o hlavní město Prahu. V Blatně u Podbořan 30. září 2005. 10
Úvod Jsem přesvědčen, že v okamžiku, kdy člověk začal vyhledávat pro konání tělesných potřeb vyhrazené a pokud možno od okolí oddělené místo, započaly se v jistém smyslu dějiny lidstva jakožto souhrnu kulturních bytostí. Přivádění a rozvod vody po větších městských celcích byly od středověku na poměrně dobré technické úrovni. Pod zemí uložené vodovody spolehlivě zásobovaly soukromé či veřejné kašny vodou slušné kvality. Hůře se města zbavovala vody odpadní, která byla velkým hygienickým problémem a spolu s komunálním odpadem také významným zdrojem nakažlivých nemocí. Prvním technickým dílem, které zbavovalo jeden z pražských stavebních objektů nežádoucí vody, byla stoka odvodňující areál strahovského kláštera premonstrátů. Při budování kláštera v polovině 12. století byla přivedena pitná voda z petřínských štol a zároveň vybudována odvodňovací štola zbavující stavební komplex odpadní vody. 1 Stavba to byla v této době ojedinělá a v níže položeném městě nebyla dlouhá léta napodobena. Středověká Praha, stejně jako jiná středoevropská města, byla zahlcena nečistotami pevnými i kapalnými. Odpadní voda z chlévů, žump a různých jímek přetékala do ulic, všude se hromadily hnůj a odpadky. Za zmínku stojí pouze údajné opatření při výstavbě Nového Města pražského. Tam, kde byly ulice vydlážděny, byla dlažba doplněna kamennými odtokovými korýtky. 2 Jediné čištění ulic zajišťoval spíše prudký déšť než soustavná snaha městské správy. V roce 1310 byla postavena stoka, která odvodňovala proboštův dům v dnešní Nerudově ulici. 3 Nevíme ale, kam nečistoty odváděla. Městská správa vydávala jeden zákaz za druhým, aby bylo možné pokutami trestat vylévání či vyhazování odpadů na veřejná prostranství. Čističi stok králové záchodů měli ale stále nekončící práci. 4 Když Pražané roku 1422 dobývali Karlova Týna, na hrad silnými praky vházeli přes 1800 soudků výkalů, které až se vozily z Prahy; to prý bylo první důkladnější čištění žump pražských. 5 Důraznější pokus o zabezpečení čistoty pražských ulic podnikl až v roce 1621 místodržící Karel z Lichtenštejna. Ustanovil odpovědného dozorce nad čistotou pražských měst, který měl zamezit vypouštění vý- 1 2 3 4 5 P. Křivský, Vodovod Strahovského kláštera, in: J. Jásek, Klenot města historický vývoj pražského vodárenství, Praha 1997, s. 10 13. J. Wanner, Historie stokování a čištění odpadních vod v Praze, Energie, č. 4, 2000, s. 64. Tamtéž, s. 63. F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedících, díl III., Praha 1906, s. 910. Týž, Kronika královské Prahy a obcí sousedících, díl I., Praha 1905, s. 371. 11
William Heerlein Lindley a pražská kanalizace kalů z domů na ulici a dohlížet, zda majitelé objektů zhotovují jímky. 6 Jak ale ukazují četné pozdější stížnosti na stálou nečistotu pražských veřejných prostranství, ani tato nařízení nebyla respektována. Výjimkou byla stavba vzniklá ve druhé polovině 17. století. Pro odvodnění Klementina vybudovali v roce 1673 jezuité velkou kamennou stoku, která odváděla splašky ředěné vodou z kolejních kašen přímo do Vltavy. Tato stoka byla svým způsobem první proplachovací kanalizací v Praze. 7 Jednou ze závažných modernizačních akcí bylo zahájení stavby podpovrchové pražské kanalizace v roce 1787 podle projektu Leonarda Hergeta. 8 Finanční problémy odsunuly začátek intenzivní stavební činnosti až na rok 1791. 9 Práce však až do roku 1816 vázly, protože majitelé domů museli uhradit část nákladů na stavbu stoky, která vedla podél jejich nemovitosti. 10 Teprve nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek se energicky postaral o dokončení první pražské veřejné kanalizace. V období 1816 až 1828 bylo postaveno 44 kilometrů stok. Kanalizace byla vyústěna přímo do Vltavy třiceti pěti výpustmi. Po stránce technické i zdravotní však vybudované stoky vykazovaly z dnešního pohledu řadu závad (ploché dno, obyčejné cihly, místo malty byla použita hlína, nevhodné průřezy a nedostatečné sklony). 11 V roce 1865 vznikl Úřad stavební a hospodářský a kanalizace byla v péči jeho technického a hospodářského oddělení. Stoky čistili pohodní, ale postupem času vznikla koncesovaná živnost průtočnická. Čištění stok probíhalo v noci a vytěžený materiál byl odvážen do Nuslí, Vršovic a Záběhlic ke kompostování. Stoky se dezinfikovaly modrou skalicí. 12 Jaká vlastně byla Praha osmdesátých a devadesátých let 19. století? Hned na počátku je potřebné říci, že úspěšná. Město nasměrovalo své snahy k jedinému cíli. Tím byl postupný vznik moderního velkoměsta. Přispěly k tomu nejen modernizační aktivity všech směrů. Kulturní snahy jak Čechů, tak Němců byly velmi kvalitní a zařadily se mezi přední evropská kulturní hnutí. Město se také co do modernosti své 6 F. Roubík, Čištění a osvětlování pražských ulic v 18. století, Časopis společnosti přátel starožitností československých, Praha 1947, s. 103 110. 7 E. Urbánková, O hygieně v Klementinu koncem 17. století, Ročenka státní knihovny 1967, Praha 1969, s. 168 171. 8 Zpráwa od cýs. král. českého Gubernyum. O nastáwagjcým stawenj podzemských kanálů w král. hlavnjm městě pražském, 16. ledna 1789, Národní archiv, fond cirkuláře a vyhlášky, i. č. 1119 (kopie APVK, fond Pražská kanalizace, sign. H-3844). 9 V. Ledvinka J. Pešek, Praha, Praha 2000, s. 415. 10 J. Teige J. Herain, Král. hlav. město Praha od roku 1848 až 1908, Praha 1908, s. 67. 11 Tamtéž. 12 A. Suk a kol., Pražská kanalizace a vodní toky 1791 1971, Praha 1971, s. 15. 12
Úvod postupně budované struktury mohlo srovnávat i s daleko proslulejší panovnickou Vídní. Velmi důležité bylo přijetí nového stavebního řádu pro Prahu a okolí v dubnu 1886, který velkoryse vymezoval šířky ulic, výšku staveb, která ovlivňovala hustotu zástavby, a stanovil řadu povinných hygienických novinek. Např. kodifikoval používání splachovacích záchodů a s tím souvisejících moderních materiálů pro odpadní roury v domech. Opětovně také probíhala jednání s okolními obcemi pro spojení celé pražské aglomerace, jež by umožnilo nový rozmach a vznik velkoměsta. Praha také velmi důsledně rozvíjela svoji energetickou základnu. Byly budovány elektrárny s příslušnou rozvodnou sítí, stejně jako plynárny se svými plynovody. Takto vybavené město mělo zajištěný rozvoj řemeslné a průmyslové výroby a podstatně se měnil charakter výroby v řadě oborů. Rozvíjela se také telefonizace. V Praze našlo dobré zázemí i bankovnictví. V polovině osmdesátých let zde působilo dvacet čtyři bank a záložen a čtyřicet šest pojišťoven. Veškeré své úspěchy samozřejmě Praha představila na Jubilejní výstavě v roce 1891. Rozvoj města nenarušila (spíše uspíšila) ani zhoubná povodeň na počátku září 1890. Odstartovala mj. i rozvoj pražských přístavů, regulaci toku Vltavy a výstavbu nábřežních zdí. Nelze pominout ani čilý intelektuální život. Rozvíjely se vědy, slovesné a výtvarné umění, vznikly české i německé akademie věd a umění. Pravdou ale zůstává, že tato doba byla i politicky bouřlivá. Prahou se přelila vlna stávek a demonstrací, proběhl proces s tzv. Omladinou, výjimečný stav byl stále prodlužován. Politická rivalita staročechů a mladočechů, i když byla různými dohodami oslabována, trvala stále a později přibyli i socialisté a křesťanští socialisté. Politiku ovlivňoval i antisemitismus a mnohdy nekritický český i německý nacionalismus. To vše však nebránilo dynamickému a někdy až překotnému všestrannému rozvoji pražské aglomerace. 13 V těchto podmínkách, v tomto technickém, politickém a intelektuálním prostředí bylo vymýšleno moderní zásobování vodou, projektována a hlavně budována pražská kanalizace. Vybudování nového kanalizačního systému bylo pro hlavní město Českého království nevyhnutelné. Byla nastolena kanalisační otázka, to znamená, že byla započata diskuse o způsobu odvodnění, či chcete-li odkanalizování, pražské aglomerace. Nebyla to ale jen otázka pouze technická, jak vyplývá z názvu a jak bude v dalších statích popsáno, ale i otázka politická, či spíše kombinace obou. Na tomto místě je nezbytné upozornit na osobní přínos mimořád- 13 V. Ledvinka J. Pešek, Praha, s. 510 525. 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
William Heerlein Lindley a pražská kanalizace né pražské osobnosti, architekta Čeňka Gregora, někdy nazývaného otcem pražské kanalizace (ale i pražského moderního vodovodu). Byl to hlavně on technik i politik kdo vždy hájil a prosazoval moderní metody technického myšlení, a to nejen ve sboru obecních starších (zastupitelstva), ale i před odbornou či laickou veřejností. Čeněk Gregor byl jedním z největších zastánců a propagátorů vybudování jednotného kanalizačního systému, a to již od období 1878 až 1879, kdy se seznámil s názory Jana Kaftana, kterého považoval za jednoho z našich největších odborníků na stokování a hlavně uznával, že tento inženýr byl prvním, kdo se začal touto problematikou v českém prostředí konkrétně zabývat. Když Čeněk Gregor v roce 1887 opět zasedl do pražského zastupitelstva, stal se z něj neúnavný bojovník za vybudování proplachovací kanalizace. Jeho nasazení v této věci bylo obdivuhodné. Účastnil se naprosté většiny schůzí, ve kterých se o kanalizaci jednalo a projevoval jasná stanoviska. Jeho názory byly konstruktivní a četnými protivníky těžko napadnutelné. Na rozdíl od jiných se téměř nikdy nenechal zatáhnout do osobních či národnostních šarvátek. Proti útočníkům a odpůrcům užíval svůj pověstný šarm. Je pravděpodobné, že jako jeden z mála zastupitelů měl jasnou představu o technických parametrech pražské kanalizace a její funkci, své jasné vize tvrdě a nekompromisně hájil, a to až do doby zdárného dokončení. Průběžně sledoval odbornou literaturu, seznamoval se s kanalizací v jednotlivých evropských městech a konzultoval své názory s odborníky. Stal se jedním z velkých evropských znalců kanalizační problematiky. Je nutné zdůraznit, že na vyřešení kanalizační otázky měl Čeněk Gregor, jako zastupitel i jako starosta, stěžejní zásluhu. Kdyby nebylo jeho aktivní činnosti v kanalizační komisi a jeho osobního nasazení při hledání nejlepšího řešení, které vlastně přivedlo do Prahy Williama Heerleina Lindleye, byla by situace určitě jiná. Málokdo ovlivnil Prahu a její vzhled tolik jako Čeněk Gregor. Jeho činnost politická a podnikatelská se podílela nemalou měrou na skutečnosti, že Praha na přelomu 19. a 20. století dovršovala svůj přerod v moderní velkoměsto. 14 14 L. Radová, Pražský starosta Čeněk Gregor (1847 1917), diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, pedagogická fakulta, katedra historie, Ústí nad Labem 2005, s. 53 56 a 108 110. 14