O nás 9/2017 Časopis sboru Církve bratrské v Táboře Bůh mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou. (Žalm 18.33) Milí bratři a sestry, přátelé, před několika lety bylo opět vydáno vrcholné dílo Petra Chelčického (asi 1380 1455) Síť víry 1. Dílo je psáno starou češtinou z 15. století. Dnešní čtenář tedy uvítá, že v zadní části knihy se nachází staročesko novočeský slovníček. Když jsem se tímto slovníčkem zabýval, zjistil jsem jednu pozoruhodnou a poučnou skutečnost: V knize Petra Chelčického se vyskytuje řada slov, která používáme dodnes, avšak dnes mají jiný význam než tehdy. Jiná stará slova se těm našim hodně podobají, avšak mají také úplně jiný význam, než jaký bychom jim přikládali v dnešní době. Tato stejná a podobná slova pro nás mohou být při čtení starých spisů nebezpečná. Nebezpečná proto, že v nás mohou vyvolat mylný dojem, že jim rozumíme. Daleko bezpečnější jsou pro nás slova, u kterých víme, že jejich 1 Host vydavatelství, s. r. o., Brno 2011 1
smysl neznáme. Takovými slovy jsou například ohněnětice (topička), nebo mětežník (působitel zmatků). Obezřetnější však musíme být u slov jako bezděky (proti vůli, nedobrovolně) či dvornost (dvorné chování, nevázanost). Ošidná pro nás mohou být také slova zúfalstvie (troufalost, bezbožnost), zúfalý (troufalý, bezbožný) a zúfanie (troufalost, bezbožnost). Zmíněný staročesko novočeský slovníček nám vrhá světlo i na význam některých slov v Bibli kralické a v poznámkách, které Kraličtí ke svému překladu vytvořili. Tak například v 1P 5.2 nabádá apoštol starší, aby svou službu pastýřů konali ne bezděky, ale dobrovolně, (1P 5.2 BKR; viz také 1K 9.17; 2K 9.5 a Fm 14 v kralickém překladu). Šlo tedy o to, aby svou službu starších nevykonávali nedobrovolně či vynuceně. Ve své poznámce ke Sk 10.7 chválí Kraličtí Kornélia za to, že se obklopoval zbožnými služebníky: Ó by do dnešního dne povýšení v světě svatého tohoto příkladu následovali, a místo bezbožně zdvořilých služebníků, opilců, marnotrátců ec. ke všemu zlému dopomáhajících, raději pobožné při sobě mívali: Když se zde píše o zdvořilých služebnících, nemíní se tím, že by byli slušní. Spíše bychom si měli představit lidi nevázané a zhýralé. O nevěstce se v kralickém překladu dočteme, že zoufalce na světě rozmnožuje (Př 23.28). Kraličtí zde ovšem nemysleli na zoufalce v dnešním smyslu, ale spíše na troufalce a bezbožníky (srov. Ef 4.19 v kralickém překladu). Jasně to vyplývá i z jejich výkladové poznámky k významu citované 2
věty z Př 23.28: nešlechetníků mezi lidmi přidává: Napadlo mne, že k podobným nedorozuměním může docházet i v komunikaci mezi lidmi v současnosti. Někdy používáme stejná slova jako člověk, se kterým mluvíme. Každý z nás však těmi stejnými slovy míní něco zcela jiného. Máme-li předejít nedorozumění, pak je třeba, abychom si navzájem naslouchali opravdu pozorně. Vždyť Bible říká: Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj. (Př 18. 13 ČEP) Petr Jareš Ze staršovstva Staršovstvo během letních prázdnin jednalo s kandidátem na misijního pracovníka při zaměstnání pro Veselí nad Lužnicí bratrem Lukášem Skalou z CB Písek Tyršova. S Lukášem jsme se setkali 13. 7. 2017. Na tomto setkání byli přítomni i zástupci z naší stanice ve Veselí nad Lužnicí. Lukáš se s námi sdílel o své cestě k víře i do sboru CB Tyršova v Písku a také ohledně povolání od Pána ke službě kazatele. V současné době pracuje jako IT pracovník a zároveň dálkově studuje ETS v Praze. Staršovstvo po poradě schválilo nástup Lukáše Skaly do Veselí nad Lužnicí v průběhu září 2017. V rámci svého studia na ETS by měl Lukáš v našem sboru také absolvovat kazatelskou praxi. Praxe je plánována na první týden v září a bude se převážně konat přímo v Táboře. Luděk Hanzal 3
85 let modlitebny v Táboře 15. srpna t. r. to bylo 85 let, kdy byla otevřena naše modlitebna. O průběhu této události bylo v minulosti v našem sboru již vícekrát pojednáno podrobněji i v různých dalších drobných střípcích. V časopise Českobratrská rodina z roku 1932, tedy roku otevření modlitebny, jsem narazil na článek jeden z proslovů, které byly předneseny při této události. Jde o proslov br. kazatele Jana Hochmana, tehdy již kazatele naší církve v Plzni. Jeho postava a duchovní práce je ale úzce spojena se Strměchami těsně na přelomu 19. a 20. století. Několik málo let v tomto období byl potom také táborským kazatelem. Článek je uveden v původní podobě, tedy dnes již i s některými archaickými tvary a vyjádřeními. Je zde letos ještě jedna zajímavost, jistě bez jakékoli další souvislosti, a sice shoda ve dvojčíslí 85. Táborský sbor tehdy Svobodné reformované církve byl ustaven 25. května 1885 a jak jsem již zmínil modlitebna (již pod novým názvem církve Jednota českobratrská) byla otevřena před 85 lety. A nelze než s vděčností Pánu Bohu se ztotožnit s vyjádřením br. Zajíčka, uvedeném v dalším příspěvku: Vím, že naše modlitebna byla vystavěna pro mě, byla vystavěna pro vás a byla vystavěna nevíme ještě pro koho. Modlitebna byla vystavěna pro člověka, aby se sešel s Bohem, aby slyšel Jeho slovo, Jeho napomenutí, aby mu bylo službou ke spasení. Petr Pospíchal 4
Tábor Rada Jednoty českobratrské pověřila mne, abych při této slavnosti, která všecky přátele Boží práce naplňuje vděkem i nadějemi, pronesl její pozdrav. Jedním a to neposledním bodem v programu své činnosti má naše ústředí také týž úkol, který naznačil sám Pán Ježíš Kristus jako program svůj vlastní, když řekl to, co zapsal Lukáš 4.43: I jiným městům musím zvěstovati království Boží, nebo na to poslán jsem. Nadšení pro tento úkol pobádalo již od prvních začátků vedoucí bratry v práci svobodné církve. Sotva evangelizační práce v Praze jen poněkud zapustila kořeny, pomýšlelo se ihned na jiná města vlasti. A pochopitelně nemohl historický Tábor býti pominut! Byloť přirozené očekávati, že tam, kde jednou dařilo se myšlenkám království Kristova tak pěkně a kde oheň husitský nejdéle plápolal a svítil že tam se nový plamen dá zase rozdmýchat. Ale nebylo to tak lehké. Již první buditelé ducha husitského v Táboře a okolí přesvědčili se, že zhouba v duších byla zvláště na českém jihu provedena důkladněji snad než jinde. Bezpochyby dal si Řím a jezuité zde více záležeti na díle protireformačním proto, že právě český jih dodal Husa i Žižku i Chelčického a jiné. Tábor, město vzniklé ze zbytků bývalého Hradiště, které byly vzkříšeny k životu a proměněny v opevněné sídlo Božích Bojovníků přičiněním lidu husitského, nebyl sice římskou protireformací uveden v rozvaliny zdiva a spáleniště střech, ale byl přece důkladně zpustošen ve smyslu 5
duchovním. To první zpustošení řekněme fyzické provedeno bylo dávno před dobou husitskou, když v roce 1268 jistý Sazema Vítkův ten hrad řečený Hradiště i s městem tu stojícím spálil, takže zůstaly jen zbytky zdí vysokých. Kronikář ze začátku 16. století poznamenal, že město bývalo silné a bohaté, neboť dolové zlata jsú pod něm. Potom asi bylo Hradiště nepatrně obydleno, až do chvíle, kdy uviděli v něm vhodné místo pro svou pozici husité, za nimiž povolán jsa dostavil se z Plzně i Žižka. Staří čeští letopisové praví, že proň Táborští poslali a na Tábor ho slavně s velikú ctí přijali. Tu pak nastaly na Hradišti tak nové poměry, jak nové jméno město dostalo a jak noví lidé se tu usadili. Praví o tom tehdejší zápis: Na Hradišti neb na Táboře není nic mé a nic tvé, než všecko v obec rovně mají: také všem všecko vždycky má v obec býti. Byl tu tedy křesťansky smýšlející socialismus, ba komunismus, který nekřičí: Ty dej, ty se se mnou rozděl, nýbrž praví: Já dám, já se s tebou rozdělím. Tak ze zřícenin obživil Tábor! A já toto první budování z bývalých trosek ve slavné potomní město bych rád měl podobenstvím, že také z náboženských zřícenin husitství povstane nové opravdu krásné město Božích Bojovníků, které nejen v něčem, ale ve všem bude důstojným pokračováním oněch otců, kteří mezi svými zákony měli i tento: Všickni mají býti bratři, a pánův aby nebylo a jeden druhému aby poddán nebyl. Tyto jenom velmi zběžné vzpomínky z minulosti dlužno snad ještě doplniti v jednom aspoň směru. Tábor husitský 6
stal se městem Bible slova Božího. Jest až příliš známé ono svědectví Eneáše Sylvia (pozdějšího papeže Pia II.), který napsal: Stydno je vlašským kněžím, o nichž nelze tvrditi, že by byli aspoň jednou Nový Zákon přečetli, kdežto v Táboře sotva bys ženy nalezl, která by nedovedla z Nového i Starého Zákona odpovídati. Ale při tomto skvělém vysvědčení nestyděl se tento říman napsati o městě tomto: Tábor... soubor ničemnosti, sídlo Satanovo, chrám Beliálův, království Luciferovo. Jak si ti papežští věrní odporují! Či snad chtěl pan kardinál říci, že slovo Boží dělá z lidí ničemy? Však to sami brzo mohli pozorovati, jak celému národu, a tedy i tomuto městu posloužili odnětím Bible. V době, kdy už triumfovali a kdy Tábor byl už dokonale pořímštěn a generace jimi vychovaná dávno zapomněla otců, přiznává se zdejší děkan Zelenka (v roce 1862): Znám město, kde chudoba velká, větší ještě nedostatek vzájemné lásky, ale pýcha největší. Tak sami dali svědectví o svém díle. Nuže má-li býti i zde historie učitelkou, pak jí poslechněme, když radí: Národe, Tábore, vrať se k Bibli, vrať se k Božímu slovu! Zmínil jsem se již, že naši předchůdcové v práci nynější, zesnulí již bratři, podle slova Kristova, že má království Boží šířeno býti do jiných měst, hned po zahájení práce v Praze pomýšleli na Tábor. Tak jako husitští bojovníci v roce 1420 viděli vhodným, aby vzdělali zbořeninu a dílo se jim s Boží pomocí zdařilo, tak také na zříceninách duchovního života může znovu vystavěno býti dílo krásné. Nemyslím pouze na budovu, 7
kterou dokončenou dnes radostně věnujeme tomu dílu, které měl na mysli prorok Izaiáš, když psal ono slovo, které čteme v jeho 58. kap., 8-12. Slovo toto bylo mým tekstem pro těchto několik slov, ale sděluji je úmyslně až na konec a přeji i prosím Pána, aby věrní jeho v Táboře byli opravdu vzdělavatelé zbořeniny a aby duchovní Tábor zkvetl v město na hoře ležící. Amen. Hch. Českobratrská rodina číslo 9/1932 Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova sbéře tě. Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš a řekne: Teď jsem. Jestliže však vyvržeš zprostřed sebe jho, a přestaneš vztahovati prstu, a mluviti nepravosti, a jestliže vyleješ lačnému duši svou, a ztrápenou duši nasytíš-li, vzejde, pravím, v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehožto vody nevysychají. A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu trvající vyzdvihneš. I slouti budeš Vzdělavatel zbořeniny a Napravovatel stezek kbezpečnému bydlení. Izaiáš 58.8-12 8
Vzpomínka na bratra Pankráce Zajíčka Nedávno se mi dostalo do rukou několik starších ročníků našeho církevního časopisu ještě pod dřívějším názvem Bratrská rodina. A hned na začátku lednového čísla z roku 1972 jsem narazil na svědectví jednoho výrazného bratra našeho sboru, a sice Pankráce Zajíčka. Myslím, že ve sboru již není mnoho těch, kteří by ho ještě dobře pamatovali. A protože 12. září uplyne 115 let od jeho narození, připomínám bratra několika svými řádky. Bratr Zajíček byl tatínkem našich dvou sborových sester: Hany Eberlové a Věry Slabé. Když byl v srpnu 1979 při příležitosti dokončení poměrně rozsáhlé svépomocné adaptace sborového domu a zároveň při vzpomínce na otevření táborské modlitebny (15. 8. 1932) sborový den, br. Zajíček ve svém svědectví zmínil několik skutečností: Uvěřil v dospělém věku. Do naší modlitebny vstoupil na pozvání, za které byl vděčný a rád vzpomínal na tu chvíli, když mu jeden bratr na otázku: Kam jdete?, odpověděl: Pojďte se mnou k Božímu slovu, k Pánu Ježíši. Bratr vyznal, že vidí Boží milost v tom, že když ve svém životě hledal zaměstnání po různých místech republiky, Pán Bůh ho postavil do Tábora. A zde se také odehrál onen dále zmíněný pohovor se 9
staršovstvem, které bratrovi položilo onu osobní otázku: A víte jistě, že máte odpuštíno, že je Pán Ježíš vaším Spasitelem? A také na kraji Pintovky na druhý den si vybojoval plnou jistotu odpuštění a spasení. Po několika letech členství byl zvolen do staršovstva, kde působil 39 let. Dle potřeby sloužil kázáním, byl velikým modlitebníkem, pracoval pastoračně a 34 let byl pokladníkem sboru. Od něho také pochází závěrečná poznámka při čtení pokladní zprávy na členských shromážděních, kterou doposud přejímají všichni další pokladníci: Ochotného dárce miluje Bůh. (2. Kor. 9.7). Sám tuto ochotu k dávání prokázal, když zaplatil velký dluh, který zbyl po postavení modlitebny. Při onom sborovém dni v roce 1979 se vyjádřil takto: Když jsem přemýšlel, proč nechal Pán Bůh tento dům vystavět, tak jsem přišel k tomu závěru, že to učinil pro mě. Chvála mu za to a čest. Ano, tady se se mnou chtěl setkat, tady mě chtěl oslovit, tady mi chtěl ukázat na hřích a na Jeho milost. Jsem Mu za to velice vděčný. Vím, že naše modlitebna byla vystavěna pro mě, byla vystavěna pro vás a byla vystavěna nevíme ještě pro koho. Modlitebna byla vystavěna pro člověka, aby se sešel s Bohem, aby slyšel Jeho slovo, Jeho napomenutí, aby mu bylo službou ke spasení. Bratr Zajíček zemřel 1. 4. 1984 Petr Pospíchal 10
Milé sestry a milí bratři, pravděpodobně jste zaznamenali, že letos proběhla Sborová dovolená. Oslovil jsem účastníky aby s Vámi sdíleli své dojmy z našeho společného pobytu u Sázavy, který proběhl od 19. 7. do 23. 7. 2017. Za sebe mohu říct, že se Sborová dovolená vydařila. Sešlo se dobré počasí, nadstandardní ubytování a hlavně skvělá parta. Luděk Hanzal Velké poděkování patří Luďkovi a Vlaďce za celou organizaci sborové dovolené. Nejen že vybrali krásné místo u řeky Sázavy, ale také naplánovali výlety po krásách v okolí jak po souši tak po vodě, což jistě dosvědčí i spousta fotek. Marcela Ukrupcová 11
Sborová dovolená byla jako vždy bezva, mám ráda, když jsme spolu večery u vínka, povídání během výletů, modlitby za konkrétní potřeby... Opět jsem si uvědomila, že nejsem takový pohodář, jak si občas o sobě myslím. To když jsme se na raftu v šesti nemohli celou hodinu sehrát a stále jezdili cik cak. A naopak vděčná jsem byla za téma společných večerů "svědectví" příběhy každého, kdo vyprávěl svůj příběh obrácení, naše starší děti poslouchaly s velkým zaujetím (i když by to asi nepřiznaly :)). Martina Jarešová Líbil se mi společný výlet na hrad Český Šternberk. Hrad má své zvláštní kouzlo. Spočívá mimo jiné v tom, že zde stále bydlí potomek jeho zakladatele pan Zdeněk Šternberg (letos slaví své 94 narozeniny). Půvabná byla plavba na lodích (raftech, kánoích a pod.) po řece Sázavě. Bylo milé, že končila v našem kempu. Na obou výpravách jsme si ověřili, že vlak opravdu nemusí přijet v čase, který je uveden v jízdním řádu. Pěkné byly večerní hry a duchovní programy, a také společné rozhovory. Petr Jareš I tento rok jsme využili nabídky zúčastnit se sborové dovolené a nelitovali jsme. Krásná příroda, příjemné ubytování a hlavně společenství bratrů a sester, možnost zase se více poznat a sdílet se o svá svědectví. Děkujeme Luďkovi a jeho rodině za její zorganizování. Luboš a Eva Jurovi 12
12. srpna 2017 proběhla svatba Vandy Jeřábkové a Davida Macka Rozloučení 19. 8. 2017 v obřadní síni na Novém hřbitově v Táboře proběhlo rozloučení se sestrou Marií Okluskou, kterou si Pán života povolal k sobě. 13
Narozeniny 1. 9. Marek Hanzal 3. 9. Jiří Štícha 3. 9. Petra Králová 6. 9. Jennifer Dreziová 8. 9. Anna Brabcová 8. 9. Vanda Macková 11. 9. Tereza Jarešová 13. 9. Edita Valentová 13. 9. Pavel Pokorný 14. 9. Kristýna Špallová 16. 9. Josef Janoušek 16. 9. Radim Fiala 16. 9. Matěj Kotouček 20. 9. Věra Slabá 20. 9. Hana Chrášťanská 20. 9. Hana Hrazánková 21. 9. Marta Balejová 21. 9. František Kotnour 26. 8. Romana Jirků 28. 9. Renata Dančišinová 2. 10. Petr Chrášťanský 4. 10. Šimon Kotouček Vydává Sbor Církve bratrské v Táboře Bechyňská ulice 1636/2, 390 01 Tábor 14
Skupinky Kde Místo Termín Kontakt Eretovi Tábor liché úterý 19:15 776 866 736 Eva Kvasničková * Tábor každý druhý čtvrtek 731 182 740 Božena Samcová Tábor pondělí 16:30 731 868 140 Hrazánkovi * S. Ústí sobota 20:00 603 994 098 Kubů / Jurovi * Chýnov pátek 20:30 608 251 078 * Čas a místo konání skupinky je nutné si dopředu telefonicky ověřit Tábor (Modlitebna CB, Bechyňská 1636/2) neděle 9:30 shromáždění čtvrtek 18:30 biblická hodina pátek 19:00 setkání mládeže Chýnov (Modlitebna CB, Turovecká 514) neděle 9:00 shromáždění úterý 19:00 biblická hodina Veselí nad Lužnicí (Modlitebna CB, Husova 344) neděle 9:30 shromáždění středa 18:00 biblická hodina 1. středa středa 18:00 modlitební hodina mimo 1. středu Strměchy (u Hladíkových, čp. 7) neděle 15:00 shromáždění 1., 3., 5. neděle 15
Časy a místa shromáždění Tábor Veselí Chýnov Strměchy 3.9.2017 ne Jareš-SVP Hanzal Cimbulka Cimbulka-SVP 5.9.2017 út Cimbulka 6.9.2017 st Jareš 7.9.2017 čt Skala ( praxe ) 10.9.2017 ne Cimbulka Jareš-SVP Skala ( praxe ) 12.9.2017 út Jareš 14.9.2017 čt Jareš 17.9.2017 ne Jareš Cimbulka DN-Král Jareš 19.9.2017 út Cimbulka 21.9.2017 čt Jareš 24.9.2017 ne Douša Skala Jareš 26.9.2017 út Jura 28.9.2017 čt Cimbulka 1.10.2017 ne Cimbulka-SVP Kadlec Jareš-SVP Cimbulka 7. a 29. 9. 2017 shromáždění v Mladé Vožici, 5. 9. 2017 v Třeboni Kazatelé Petr Jareš mail: petr.jares@cb.cz, tel.: 731 677 755 (CB) Roman Cimbulka mail: roman.cimbulka@cb.cz, tel.: 608 181 149 (CB) Redakce Lubomír Jura (lubos.jura@gmail.com), Zdeněk Holcman Čísla bankovních účtů 12341232/5500 Tábor 231520847/0300 Chýnov 702880399/0800 Veselí nad Lužnicí 16