OH v Praze VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN. o pobyt na horách! 25 Kč. ROMAN BEDNÁŘ Mašina na góly str. 16 18. AUSTRALIAN OPEN Sázení zakázáno str.

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU 25 Kč ČÍSLO 04 23.1. 29.1. 2008 FOTBAL ROMAN BEDNÁŘ Mašina na góly str. 16 18 ROZHOVORY REPORTÁŽE AUTO MOTO OUTDOOR OH v Praze TENIS AUSTRALIAN OPEN Sázení zakázáno str. 22 24 SKOKY NA LYŽÍCH ROMAN KOUDELKA Pověrčivý talent str. 30 31 Skvělá idea, nebo nesmysl? str. 6 11 VELKÁ SOUTĚŽ o pobyt na horách!

OBSAH Reklama na správném místě! Kopnete si s námi? Foto na titulní straně: Dan Černovský, fotomontáž Lucie Malá Ilja Kovalčuk str. 20 21 Škoda Octavia Scout str. 40 41 Petr Švancara str. 12 15 ME házenkářů str. 28 29 23. 1. 29.1.2008 www.iecho.cz Vychází každou středu! 4. 5. Zrcadlo týdne Sedm dní v rytmu sportu 6. 11. OH v Praze Realita, nebo utopie? 12. 15. Petr Švancara Žižkovský frajer a kanonýr 16. 18. Roman Bednář Ostrostřelec, který oslnil Albion 20. 21. NHL Ilja Kovalčuk a jeho hvězdná kariéra 22. 24. Australian Open Zrušené sázky a pivní boj 26. 27. echo plakát HC Sparta Praha 28. 29. ME házenkářů Češi skončili ve skupině 30. 31. Roman Koudelka Největší česká skokanská hvězda 32. 35. SP v letech na lyžích Rekord zmizel v mlze a dešti 36. 37. Janne Ahonen Šampion bez úsměvu 38. 39. Auto-moto Vozidla za hubičku 40. 41. Auto-moto Škoda Octavia Scout 45. Soutěž o pobyt na horách Vyhlášení výsledků 46. 47. Petr Vondráček Český fighter v K-1 48. 49. Curling Soči, a pak se uvidí 3

ZRCADLO TÝDNE ZRCADLO TÝDNE HVĚZDA TOMÁŠ KRAUS ZAZÁŘILI od 15. 1. do 21. 1. TOMÁŠ ROSICKÝ zase vývoj otočili a přestože sešívaní ještě stačili dvakrát vyrovnat, odvezli si tři body za vítězství 7:5 do Holešovic sparťané. Kulisu celého utkání navíc doplnila svatba na ledě, jež se odehrála o první přestávce. JACHTAŘ FRANCIS JOYON Francouz překonal na trimaranu IDEC rekord v plavbě kolem světa. Zvládl ji za 57 dnů a 13 hodin, což je o více než 14 dnů lepší čas než předešlý výkon. TOMÁŠ ROSICKÝ Reprezentačnímu kapitánovi v Anglii vyčítali, že dává málo branek, tak začal pálit a o víkendu vstřelil do sítě Fulhamu už sedmý gól v sezoně, jímž se vyrovnal Fabregasovi na druhém místě tabulky kanonýrů Arsenalu. Mimo to ještě český záložník začal akci, po níž Emmanuel Adebayor otevřel skóre. JARMILA MACHAČOVÁ Bodovací závod SP dráhových cyklistek v Los Angeles má senzační vítězku v podobě české závodnice. Ta sice již v úvodu této sezony vystoupila v Sydney na stupně vítězů, tak vysoko jako v USA to ovšem nebylo. Životní výsledek je důkazem, že Češka patří mezi světovou špičku. Foto: NIKE ACG team (1), CPA (2) Skikros má dominantního krále z České republiky. Reprezentant Tomáš Kraus totiž s přehledem vyhrál doposud všechny tři závody Světového poháru. Minulý týden se radoval hned dvakrát - nejprve zvítězil ve francouzském Flaine, pak v rakouském Kreischbergu. Nechápu to, ale je to příjemné, říká závodník, jehož údiv umocňuje fakt, že letos neprohrál ani v jedné z vyřazovacích jízd předcházejích tradičně finále každého ze závodů. Vlastně jen naposledy v Rakousku na chvíli zaváhal, když byl v kvalifikaci devátý a pak měl horší výchozí pozici. Jako muž vyhlášený skvělými starty ale nenechal nic náhodě a žádného soupeře před sebe nepustil. Kraus má po vydařeném úvodu sezony zaděláno na celkový úspěch v SP, který už v letech 2005 a 2006 vyhrál. Každý další závod je pro mě výzvou. Chci vyhrávat. Ale nezhroutím se, když se to nepodaří, zůstává klidný novopečený otec dcery Lucie. JEN TAK DÁL! NIKOLA SUDOVÁ Akrobatická lyžařka se dočkala medaile ze závodu Světového poháru v jízdě v boulích. V Lake Placid skončila třetí v paralelní jízdě a nejlepší umístění sezony ji posunulo na stejnou pozici v celkovém pořadí SP. Již v pátek totiž skončila česká závodnice v klasickém závodě v boulích čtvrtá. HOKEJISTÉ SPARTY A SLAVIE Protagonisté atraktivního zápasu připravili více než dvanácti tisícovkám diváků skvělou podívanou. Dohromady hráči Slavie a Sparty vstřelili 12 branek, což je nový rekord derby. Ani o drama nebyla nouze. Nejprve vedla Sparta, pak Slavia, pak hosté ZKLAMALI od 15. 1. do 21. 1. HÁZENKÁŘI ČR Tři porážky a návrat domů. Takhle si čeští reprezentanti určitě nepředstavovali vývoj mistrovství Evropy v Norsku. V základní skupině nestačili postupně na Slovince, Chorvaty ani Poláky. Nepovedený turnaj má za následek i fakt, že se český výběr nepodívá na olympiádu do Pekingu. RADEK ŠTĚPÁNEK Ačkoliv měl český tenisový bavič před prvním Grand Slamem roku slušnou formu, nedokázal v Melbourne projít ani do druhého kola. Nad Američanem Spadeou vedl 2:0 na sety a podával na vítězství v zápase, ale dobrý start si zkazil sám. Ztratil kontaktní čočku, hůře viděl a nechal soupeře postoupit. POŘADATELÉ V HARRACHOVĚ Fraškou je nazýván uskutečněný program Světového poháru v letech na lyžích. Sobotní první kolo bylo zrušeno, když na věži zbývalo šest závodníků, a opakovalo se. Ovšem ani druhý pokus nedopadl a závod byl přeložen na nedělní dopoledne. Jenže o tom nebyli dostatečně informováni diváci, a tak se vše odehrálo v komorní atmosféře. A druhý nedělní závod byl pro špatné podmínky zrušen úplně. RADEK ŠTĚPÁNEK NEW YORK RANGERS Parta kolem kapitána Jágra opět tápe. Forma v roce 2008 není vůbec dobrá a ani výsledková bilance z víkendu ji nevylepšila. Jeden bod ze dvou zápasů s Bostonem je pro tým, který chce do play off, opravdu málo. Oživí vedení tým podobně trefnou výměnou jako loni, kdy přišel hecíř Avery? ČEŠTÍ CYKLOKROSAŘI Generálka na mistrovství světa, které se uskuteční již o víkendu v Trevisu, reprezentantům na závodech Světového poháru v Hoogerheide vůbec nevyšla. Nejlépe dojel Petr Dlask, ovšem až na 21. místě. Zdeněk Štybar, jenž je medailovou nadějí pro šampionát, ze závodu odstoupil. PETRA KOVÁŘE Být, či nebýt? To je to, oč tu běží... Tento slavný hamletovský monolog bychom v těchto dnech mohli s klidem změnit na: Pořádat, či nepořádat? To je to, oč se teď bojuje... Ano, řeč je o kandidatuře Prahy na pořadatelství olympijských her v roce 2016. Nepamatuji se, kdy naposledy se česká veřejnost rozdělila na dva tak jasně vyhraněné a opačně smýšlející tábory. Myšlenka uspořádat největší sportovní svátek světa v naší stověžaté matičce je sama o sobě ušlechtilá, ale má to ALE. A těch ALE je zatím mnohem mnohem víc, než pádných argumentů PRO. Záměrně jsem užil slovo pádných, protože si dokážu představit, že zastánci myšlenky olympijské Prahy by mě mohli osočit z toho, že neberu v potaz jejich agumentace a zdůvodnění. Když o tom teď tak přemýšlím, tak mám takový pocit, že se tomu ale asi stejně nevyhnu. Přiznávám, patřím k těm, kteří se na kandidaturu Prahy, coby olympijského města, dívají velmi skepticky. Ne proto, že bych si myslel, že nám to MOV nepřiklepne, ani proto, že bych podceňoval tým, jenž na kandidatuře pracuje, ale čistě proto, že mi to přijde jako příliš velké sousto pro celou naši zemi. Podotýkám, že je to výhradně můj pocit, subjektivní názor opřený o téměř čtyřicetiletou zkušenost ze života v této společnosti. Kdyby se našel někdo, kdo by mě tohoto pocitu dokázal zbavit, a to na základě předložených hodnověrných faktů, tak bych možná svůj názor změnil, jenže nic takového se doposud nestalo. Názor a fakta? Tohle slovní spojení jsem nedávno slyšel v televizní debatě Barbory Tachecí s moderátorem Jiřím Václavkem a dostal jsem nápad. Možná kdyby ředitelku Radiožurnálu postavili do čela přípravného týmu, nebylo by to od věci. V radiu by si určitě mnozí oddechli a na pražskou kandidaturu 2016 by na MOV stoprocentně nikdo nezapomněl... 4 5

OLYMPIJSKÁ PRAHA OLYMPIJSKÁ PRAHA Olympiáda v Praze Olympijská sportoviště jsou momentálně zatím jen ve virtuálních studiích architektů. olympijský oheň nad Paříží, což se mu nakonec vyplnilo. Podruhé se pak o možnosti uspořádat v Čechách olympiádu, a to v roce 1980, začalo hovořit v šedesátých letech. Dokonce v roce 1968 celý projekt podpořila vláda, nicméně vpád spojeneckých vojsk vše odsunul na slepou kolej a v roce osmdesát se olympiáda uskutečnila v Moskvě. Pro a proti Nyní se tedy jedná o pokus číslo tři, přičemž je jasné, že tentokrát se nějakých zásahů zvenčí obávat nemusíme. To však neznamená, že projekt olympijských her v našem hlavním městě je ve své podstatě bezproblémový a jako takový hodný bezmezné podpory. Vize, že nad Prahou zavlaje bílý prapor s pěti kruhy totiž rozdělila český národ do dvou nesmiřitelných táborů. Pro a proti! Nechme stranou otázku reálnosti naší kandidatury pro rok 2016, i když vzhledem k tomu, že v roce 2012 hostí olympiádu Londýn, tedy Evropa, se jeví představa, že by Praha uspěla jako velmi utopistická. Ale může se to stát... Bez ohledu na to, jestli by se olympijské hry u nás měly konat v roce 2016, případně 2020, je klíčovým úhlem pohledu na celou problematiku ekonomika. Zastánci tvrdí, že hry jako takové i přes své vysoké náklady přinesou zisky, odpůrci zase naopak varují, že při současném stavu českého hospodářství je akce velikosti olympijských her nepředstavitelným hazardem. Je to do značné míry spekulativní téma, takže argumenty pro a proti mohou velmi často vycházet ze stejných faktů. Nicméně, co mě osobně zaráží, jsou až podezřele nízké náklady, jenž zatím byly v souvislosti s pražskou olympiádou deklarovány. Oněch předpokládaných 88 miliard korun, naprosto nekoresponduje s náklady na předchozí hry a přijde mi minimálně zvláštní, že bychom dokázali vyrobit olympiádu tak levně, když vlastně nemáme vybudovanou základní infrastrukturu včetně hlavních sportovišť, tvrdí nezávislý ekonom Jan Pavlík. Stát na to sám nemá Ona suma 88 miliard, je pochopitelně orientační, nicméně v tuto chvíli je to odhad oficiální, přičemž ve srovnání s hrami v roce 2004, jenž se uskutečnily v Aténách je to částka opravdu výrazně nižší. Podle nejnovějších výpočtů, totiž stála olympiáda řecký stát Náklady na kandidaturu jsou 500 milionů korun (bez započítání privátních zdrojů) téměř 300 miliard korun! Jedním z hlavních argumentů zastánců olympijské myšlenky v Praze, je fakt, že od Montrealu v roce 1976 byly všechny letní olympijské hry ziskové. To je sice pravda, ale je třeba zmínit to, že pouze díky investicím z privátních zdrojů. Například hry v roce 1984 v Los Angeles byly financovány pouze privátními investory, jelikož město ze strachu před případným finančním neúspěchem odmítlo celý projekt financovat. A tím se dostáváme k tomu, co je možná v souvislosti s případným pořádáním her u nás klíčové. Do jaké míry se zapojí soukromý sektor? Pakliže by celá tíha nákladů měla spočívat pouze na státu a tím pádem na financích ze státního rozpočtu, respektive daních, pak mi to přijde, jako poněkud nebez pečný hazard, dodává Jan Pavlík. Ne všichni ekonomové se však na celou problematiku dívají tak skepticky. Olympijské hry v jejich současné podobě jsou především velký byznys. Pochopitelně náklady s tím spojené jsou obrovské, jenže stejně jako v každém jiném podnikání, při velkých nákladech lze počítat s velkými zisky. A v případě olympiády se jedná o osvědčený produkt. Česká republika by rozhodně na této akci neprodělala. A to nemluvím o nezaúčtovatelných položkách jako je zvýšení mezinárodní prestiže, vylepšení infrastruktury a další faktory, říká ing. Monika Farná ze společnosti Capital Trade. Tanec milionů Argumenty laiků i odborníků se tedy pochopitelně různí. Faktem ale zůstává to, že Praha je jedním z adeptů na pořádání her v roce 2016. To ale samo o sobě s sebou nese nemalé náklady, které v případě neúspěchu, a je třeba si přiznat, že tato varianta se zatím jeví bohužel jako mnohem pravděpodobnější, vyletí oknem bez výraznějšího efektu. Vždyť jenom roční rozpočet společnosti Praha olympijská, jež má za úkol propagovat kandidaturu našeho hlavního města, činil v loňském roce 45 milionů korun, které zaplatil Magistrát hlavního města ze svého rozpočtu. A to je jen část nákladů. Také zaslání přihlášky stálo přes milion korun a celková suma spojená s účastí Prahy v olympijském výběrovém řízení se odhaduje na 500 milionů korun, což je již poměrně nezanedbatelná částka... Realita, či utopie? Myšlenka uspořádat v našem hlavním městě olympijské hry nabyla Takto by měl vypadat budoucí olympijský stadion v Letňanech. v minulých dnech opět reálnější rozměr. Vláda totiž odsouhlasila celému projektu právní garance. Nicméně otázka, zda-li je olympiáda v Praze uskutečnitelná, nebo jestli je to čirá utopie a politická hra, stále zůstává! Petr Kovář Herec Pavel Liška je jedním z těch, kteří propůjčili svou tvář kandidatuře České republiky na pořádání olympijských her. Sama myšlenka uspořádat v české metropoli největší světové setkání sportovců, je zajímavá a ušlechtilá. Nakonec to není nic až tak nového. Vždyť už dvakrát v minulosti chtěli Češi olympijské hry pořádat. V roce 1920 přišel s tímto nápadem Jiří Guth-Jarkovský, který o smysluplnosti tohoto nápadu přesvědčil tehdejší politické špičky v čele s ministrem zahraničí Edvardem Benešem. To, že nakonec Praha do boje o kandidaturu nevstoupila, byť je ve statistikách MOV stále uváděna jako jeden z uchazečů o olympijské hry v roce 1924, bylo údajně způsobeno osobními vazbami Jarkovského na zakladatele novodobého olympismu Francouze Piera de Coubertina, jenž si přál na sklonku svého života vidět plápolat 6 7

OLYMPIJSKÁ PRAHA Kdo je Tomáš Petera? Narodil se 19. února 1971 V letech 1992 1998 byl trenérem tenistů Damma, Ulihracha a Kordy (ten pod jeho vedením vyhrál grandslamové Australian Open) 1998 2000 byl majitelem tenisové Sparty a ředitelem společnosti Persport Od roku 2001 je výkonným ředitelem a spolumajitelem akciové společnosti Česká sportovní V Praze pořádal prestižní basketbalový turnaj Final Four, v Ostravě atletickou Zlatou tretru Od dubna 2007 stojí v čele veřejně prospěšné organizace Pražská olympijská a má na starosti přípravu kandidatury Prahy na OH 2016 Je svobodný, má tři děti. Žije s bývalou miss Dianou Kobzanovou že věřím projektu i myšlence, že Praha a celá Česká republika mohou jednou hostit úspěšnou olympiádu. Proč Praha usiluje o získání her 2016, když je už předem na 99,9 procent jisté, že je po Londýně získat nemůže? Až na výjimky se hry nezískávají na první pokus. I uchazečský a kandidátský proces je třeba si důkladně projít. Je to jako se sportem, málokdy se stane, že úplný nováček vybojuje olympijské zlato. Zkušenosti z uplynulého roku ovšem ukazují, že již boj o hry v roce 2016 je cenný pro sběr zkušeností do dalších bojů. Pokud tedy rok 2016 nevyjde... Chci olympiádu a nerad prohrávám jovat olympijské hry. Nejdříve v roce 2016, spíše pak v letech 2020 či 2024. Tak je projekt koncipován. Jak byste lidem laicky vysvětlil, že je dobré v Praze olympiádu pořádat? Již rok to vysvětluju a každý, kdo to chce slyšet a pochopit, to chápe. Nejde jen o Prahu, ale o celou Českou republiku, které se nabízí dlouhodobá rozvojová vize, která je zakotvená v čase. Díky olympijské kandidatuře máme naději naplánovat rozvoj a vývoj této země na mnoho let dopředu, bez ohledu na politiku. My nebudujeme přece moderní zemi pro olympiádu. Chceme žít v moderní zemi, kde by neměl být problém jednou udělat olympiádu! V minulosti byly pořádány hry, které finančně prodělaly. Není pro Českou republiku riskantní jít do miliardového projektu s nejistým výsledkem? Od roku 1976 žádné letní olympijské hry neprodělaly! Navíc renomované ekonomické studie ukazují, že olympiáda u nás by byla zisková. Proč by navíc, kdyby to byla taková hrůza, každé čtyři roky o hry nelítostně bojovaly metropole, jako je New York, Tokio, Rio či Madrid? Mnozí ekonomové ale mají jiný názor. Mluví o velkém riziku Respektuji každý názor, který je podložen fakty a argumenty. Zatím existuje ekonomická studie renomované společnosti PriceWaterhouseCoopers. Vedle ní se pak ozývají názory typu já si myslím že, podle mě... To není věcná ani odborná diskuse. Jaká je procentuelní pravděpodobnost, že v Praze hry budou? Nejsem bookmaker. Ale jaké Výstaviště Letňany: Úvodní a závěrečný ceremoniál, atletika, fotbal, badminton, box, házená, judo, moderní gymnastika, stolní tenis, taekwondo Stadion Strahov: Úvodnívodní a závěrečný ceremoniál, atletika, fotbal, BMX, horská kola Sazka Arena: basketbal T-mobile Arena: basketbal Výstaviště Holešovice: moderní pětiboj Štvanice: tenis Maniny: plavání, synchr. plavání, skoky do vody, vodní pólo Stadion Eden: pozemní hokej Trojský kanál: vodní slalom AC Sparta: lukostřelba Letenská pláň: plážový volejbal Podolí: vodní pólo Kongresové centrum: Vzpírání Městský okruh: silniční cyklistika, triatlon Stadion Šutka (Kobylisy): plavání, synchr. plavání, skoky do vody, vodní pólo. Strahov Pořadatelství olympijských her se až na výjimky nezískává na první pokus... OLYMPIJSKÁ PRAHA se vypisovaly kursy, když jsem před třemi roky mluvil o basketbalovém Final Four v Praze či vloni o startu NHL v Sazka Areně. To se mnozí dokonce i smáli... Myslíte, že Praha může hry zvládnout po stránce dopravní? Dnes určitě ne, ale v roce 2016 musíme mít moderní metropoli, kde doprava nesmí být problém. A to platí, ať hry budou, nebo ne. Obchvat metropole se přece nestaví pro olympiádu. Stejně jako metro do Letňan. Tyto stavby pouhý měsíc budou sloužit nejen Pražanům, ale i účastníkům her. Co vše by se muselo kvůli hrám postavit a kolik by to stálo? Pro potřeby her je třeba postavit pouze nový cyklistický velodrom, to je jediné nové sportoviště. Konverzí by muselo projít výstaviště v Letňanech a plavecký areál Šutka. Jistě, je třeba olympijská vesnice, ale ta by vznikla v rámci plánovaného vysokoškolského kampusu. Nic by se nestavělo jen pro hry, vše musí mít využití před hrami i po hrách. Celkové náklady jsou spočítány nyní na 88 miliard korun, přínos z her je očekáván více než 100 miliard. Co kdyby Praha OH nezískala ani v roce 2020 či 2024 a zůstaly jen projekty a stamiliony, které byly vynaloženy de facto k ničemu. Bral byste to jako osobní prohru? Nezískat hry není ostuda. Konkurence je ohromná a vítězí jen jeden. New York, město měst, třeba prohrálo už v americké kvalifikaci s Chicagem. Ale já všechny projekty dělám tak, aby dopadly úspěšně, prohrávám nerad. A peníze vynaložené jen na kandidatury jdou pouze a jen z rozpočtu Prahy rozhodně nejsou zmařené. Jen celosvětová reklama placená komerčně by byla nákladnější. A to nemluvím o studiích, které poslouží nejen pro potřeby kandidatury, ale pro další úspěšný rozvoj Prahy i celé republiky. Praha olympijská: Levná, či drahá? Společnost Praha olympijská hospodařila jen v loňském roce s rozpočtem 45 milionů korun. Je to hodně, nebo málo? V porovnání s ostatními kandidátskými městy je to málo. Velmi zjednodušeně se dá říct, že ty částky se pohybují ve stejných řádech, s tím rozdílem, že v zahraničí jsou v dolarech. Například Dauhá vyčlenilo na kandidátskou fázi 37 milionů dolarů, vysvětluje tiskový mluvčí Karel Tejkal. Při předpokladu, že Praha neuspěje pro rok 2016 a společnost tak bude fungovat třeba i deset patnáct let, se to však zdá poměrně dost. V případě neúspěchu kandidatury pro rok 2016 se až do dalšího olympijského tendru rozpočet výrazně sníží... Potenciální rozdělení sportovišť na hrách v Praze Areál Letňany Areál Maniny Foto: ČTK (1), archiv Tvrdý, dravý a velmi úspěšný byznysmen. Takovou pověst má TOMÁŠ PETERA, muž, jehož úkolem je pro Prahu získat olympijské hry. Jen velmi nerad prohrávám, tvrdí muž, který žije v Praze, ale rezidenci má i v Monte Carlu. Viktor Nosek Proč se vlastně snažíte o to, aby v Praze byla olympiáda? Pro člověka, který se celý život pohybuje ve světě sportu a celou profesní kariéru ve světě sportovního businessu, není větší výzva a pocta. Vedle toho je ale dů ležité, Je jisté, že při neúspěchu v roce 2016 bude Pražská olympijská, v jejímž čele stojíte, dále funkční organizací a bude se snažit získat OH 2020? Na samém počátku bylo deklarováno, že cílem je pokusit se vybo- Letňany interiér 8 9

OLYMPIJSKÁ PRAHA OLYMPIJSKÁ PRAHA Foto: Archiv (2), Dan Černovský (3) OH? Lákavé, ale... Olympiáda je především o sportovcích. Ti se čtyři roky připravují, koncentrují se, aby v rozhodujícím momentu buď zazářili, nebo vybouchli. A jaký názor na pořádání olympijských her v Praze v roce 2016 vlastně mají ti, kteří by teoreticky mohli pod pěti olympijskými kruhy v čeké metropoli závodit? Jsou pro, nebo proti? Anna Hartmanová Simulace leteckého snímku sportovního komplexu v Letňanech. Luboš Hilgert (kajakář) echo: Vy jste fanouškem myšlenky uspořádat olympijské hry v Praze, že? Ano, jsem jejím zastáncem. Mnozí odpůrci tvrdí, že na to nemáme, a že by se daly peníze investovat lépe, než do sportovišť, která budou chátrat. Ano, je to velmi pohodlný názor, ale já si myslím, že pokud se peníze nebudou muset investovat, tak se neinvestují nebo budou dlouhé průtahy kolem schvalovacích řízení a podobně. Naopak nůž na krk v podobě olympijských her by nás donutil urychleně řešit třeba dopravní situaci v Praze, která začíná být neúnosná. Například v Aténách se mnoho let řešilo, zda postavit podél pobřeží tramvajový spoj a možná nebýt olympijských her, tak tam dodnes nic nestojí. Přitom si to teď Řekové nemohou vynachválit. echo: Co říkáte argumentům, že by posléze sportoviště chátrala? To je jediný strašák, který uznávám. Nicméně si myslím, že tento problém není neřešitelný. Po odstrašujícím případu z Atén začal olympijský výbor více dohlížet na to, aby sportoviště byla využitelná i po olympijských hrách. Také si myslím že není třeba vše stavět nové a»megalomanské«. Jsme celkem sportovní národ a máme velké množství sportovišť, která by stačilo třeba jen poupravit. echo: Co další názor, že na olympiádě se nadlábne zase jen Praha a prohloubí se rozdíly mezi regiony? Olympiáda v Praze se však nebude týkat jen Prahy. Jsme přece jen menší stát než Čína, Austrálie nebo USA a Praha také není žádné velkoměsto. Například, když se konaly olympijské hry v Atlantě 1996, tak sportoviště pro vodní slalom bylo vzdálené dvě hodiny autem. Jestliže je v USA rychlostní limit 120 kilometrů v hodině, tak za dvě hodiny ujedete 240 kilometrů, a to už se v ČR leckam dostanete... echo: Takže si myslíte, že projekt olympiády reálný je? Nejsem sice manažer ani ekonomický génius, ale myslím, že když se všichni trochu zasnažíme, tak to reálné je a po olympiádě snad i v USA budou vědět, že existuje nějaká Česká republika, která leží v Evropě a ne Asii či Africe. echo: Byla by to větší motivace, abyste u sportu vydržel? Nesportuju kvůli vidině olympijských her v Čechách. Sportuju, protože mě to baví a chtěl bych někdy něčeho dosáhnout. Samozřejmě vyhrát olympijské hry v rodné zemi je sen mnoha sportovců, ale mě by to stačilo vyhrát klidně někde jinde... echo: S vaším věkem se zdá reálné, že budete závodit i v roce 2020, kdy je uspořádání přece jen pravděpodobnější. V tu dobu by mi mělo být čtyřiatřicet, což když si to teď uvědomím, tak se úplně hrozím. Nejsem věštec, abych mohl říct jednoznačně ano či ne. Záleží na tom, jak mi sport půjde a zda se mu budu moct věnovat na profesionální úrovni, jestli mi vydrží zdraví nebo jestli budu vůbec mezi živými... Stát se může vše a já nechci nic zakřiknout. Asi jsem holt trochu pověrčivej. echo: Který kanál v Česku vám přijde jako nejvhodnější pro olympiádu? V současné době si myslím, že v Čechách není kanál, který by vyhovoval nárokům olympijských her. Ale nemyslím si, že by byla nutnost stavět pro olympiádu speciální trať. Máme u nás spoustu tratí - ať přírodních, či umělých, které by se daly upravit pro tuto akci. Třeba trať v Českém Vrbném, kde je velmi kvalitní kanál a navíc je v okolí spousta prostoru pro mobilní tribuny a celkové zázemí nebo trať na Štvanici, kterou jako Dukla společnými silami budujeme. Zde by se totiž ukázalo pravé kouzlo olympijských her v Praze, a to její krása. Z kanálu je totiž nádherný výhled na Pražský hrad. echo: Dal byste přednost ubytování v olympijské vesnici nebo doma? Nerad odpovídám na otázky, které jsou podmíněny tolika okolnostmi. Jednak jestli olympiáda v Praze bude, zda budu sportovat, či zda se na ní nominuju. Ale když tohle všechno pominu, tak bych samozřejmě chtěl zažít atmosféru olympijské vesnice a zjistit, zda olympijské hry opravdu plní své poslání, a to sice mír a přátelství mezi všemi národy. echo: V jaké roli si myslíte, že by se při případné olympiádě představila vaše maminka. Co takhle v roli závodnice? Nechci ji podceňovat, ale v roli závodnice již nejspíš ne... Ale maminka, stejně jako já, je kupodivu zastánkyní olympiády v Praze a účastní se jednání o organizaci olympijských her. Takže bych tipoval nějaký organizační nebo manažerský post spolu s ostatními bývalými olympioniky. Bývalými myslím v tom roce 2020, ne nyní. Ti by se snažili lobbovat za olympiádu u lidí nebo firem. Ale do této problematiky já nevidím, takže nechám na zkušenějších, aby maminku odhadli a dali jí post, který bude moct zastat a bude ho moct zastat nejlépe. Ondřej Synek (veslař) Pro uspořádání největšího sportovního svátku v Česku by mladý veslař sice ruku zvedl, ale jako hodně dalších lidí přemýšlí i ekonomicky. Nesmělo by to ohrozit fungování státu, říká Synek, který svoji případnou účast vidí docela reálně. Jsem ještě pořád docela mladý, myslím, že by to možné bylo. A nezatracuje ani myšlenku účasti při hrách 2020, které se pro Česko zdají spíše dosažitelné. Je sice pravda, že bych musel vydržet závodit tak dlouho, jako Vašek Chalupa a nezaleknout se čtyřicítky. Ale proč ne? Pro veslování by nejspíš připadala v úvahu dráha v Račicích, kterou Synek důvěrně zná. Závodím tam rád, navíc si myslím, že je kanál v pohodě, že by mezinárodně obstál. To už ostatně nejednou potvrdil. Malé úpravy by se ale nejspíš nevyhnuly ani tomuto sportovišti. Samozřejmě by se tam muselo něco vylepšit, ale v tom bych problém neviděl. To spíš by nastal zádrhel v jiných sportovních odvětvích. A hlavně asi v dopravě a organizaci. Jedna věc je totiž přemýšlet, coby, kdyby, ale druhá je víra v uskutečnění projektu. Zdá se mi to nereálné, to říkám na rovinu. V Česku by se to dalo těžko do kupy. Ještě jednou se ale Synek do pozice olympionika v domácím prostředí pokusil vžít. Jestli bych spal v olympijské vesnici? Kdyby se postavila v uvažovaných Letňanech, tak bych nejspíš bydlel doma. Což je stejně v Praze. Důvod je zcela zřejmý. Využil bych domácího prostředí, abych se mohl soustředit jen a jen na závod. Yvetta Hlaváčová (plavkyně) Přemožitelka kanálu La Manche sice fandí myšlence uspořádat v Praze dostavení nejlepších sportovců pod pěti kruhy, ale zároveň si není jistá, jestli by byli Češi schopni splnit tvrdé požadavky. Myslím si, že každý stát usiluje o olympiádu právě pro ekonomickou situaci a postavení. Nepochybně by to byl obrovský přínos pro naši zemi, ale mám pocit, že Praha je prostě malá a láska k penězům velká. Také Hlaváčová zastává názor, že vždycky záleží hlavně na lidech a o reálnosti projektu dost pochybuje. Jde o to, jestli to lidi a společnosti pojmou»česky«a budou se snažit co nejvíce okrádat. Včetně politiků. Anebo odvedou profesionální práci bez osobního profitu. A sportovkyně, známá přímými myšlenkami, přidává i nekompromisní názor. Olympiáda vždy byla o penězích nikoliv o sportovních výkonech. Obchod se sportovci, nic víc. Nicméně o prodělečnosti podniku přesvědčená není. Náklady by byly obrovské, ale sportoviště a zázemí by nám přece zůstaly. Věřím, že by mohly být dalším přínosem i v budoucnu. A Hlaváčová přidává i ekonomický názor. Při návštěvě milionů diváků a sportovců, si můžeme lehce spočítat zisky i přes vysoké náklady. A třeba bychom tak vládu donutili vyřešit spoustu odkládaných a neřešených projektů a problémů. Jako dálková plavkyně, která poznala tratě po celém světě, má jasno i o tom, kde by se jí nejvíc líbila ta česká olympijská. Viděla bych to na umělý kanál v Račicích nebo Slapy. Kateřina Baďurová (skokanka o tyči) Sličná atletka ví, že otázka olympijské kandidatury hýbe českým národem, sama se ale do debaty moc pouštět nechce. Nechce se mi k tomu příliš vyjadřovat. Ono je totiž něco jiného, co si přeju jako sportovec a co jako obyčejný Čech. A jaký je v jednotlivých rolích rozdíl? Každý sportovec si přeje, aby mohl závodit doma, zvlášť pokud by šlo o tak významnou událost. Ale nejsme jenom sportovci... Baďurová, které je dnes pětadvacet, vidí svůj konec kariéry někde kolem roku 2012. K prodloužení závodní činnosti až pod pět olympijských kruhů v dalším pořádajícím městě, by jí motivovalo, jak říká s úsměvem, snad jediné. To by tam museli přidat nějaký speciální závod pro seniorky. A to nemluvím o tom, že pro Česko je reálnější rok 2020. To už se mě opravdu týkat nebude. Stále není jasné, kde by se závody královny sportů uskutečnily. Svého favorita na výběr místa nemá ani stříbrná medailistka z loňského světového šampionátu. Samozřejmě by se mi nejvíc líbila moje domovská Juliska, ale ta by pro olympiádu asi ideální nebyla. A kdyby snad mohla do řešení atletického stadionu Baďurová co mluvit? To nechám na odbornících. Světovou stranu bych kvůli sluníčku stejně vybrat nedovedla. Není sice ideální, když vám svítí do očí, ale nás daleko víc zlobí vítr. A ten se, jak známo točí všude na světě. 10 11

ROZHOVOR Petr Švancara ROZHOVOR Žižkovský frajer V životě se řídí heslem: co na srdci, to na jazyku. Sice nestřílí góly jako na běžícím pásu, ale který fotbalový fanoušek by neznal PETRA ŠVANCARU!? Útočník Žižkova, známý fešák, milovník zvířat a života, klaun, pro mnohé promarněný talent s pověstí flamendra známý pod přezdívkou»mercedes v garáži«. A brzy také ženáč. Moje Lucka má svatozář, že se mnou vydržela. Svatba bude už kvůli jménu. Ona se totiž jmenuje Zmrzlá. Musím ji zachránit. Viktor Nosek echo: Povězte, na kdy jste svatbu naplánovali? Po jarní části sezony. Doufám, že úspěšné. Cíl je jasný zachránit pro Žižkov ligu. Pak bude veselka. Zhatit mi ji může jedině EURO. Ale musím se přiznat, že moc nepočítám s tím, že by mě trenér Brückner nominoval. (směje se) echo: Ale kde kdo řekne, že jste v reprezentaci být mohl. Že jste to mohl v kariéře dotáhnout dál. Co vy na to? Také jsem to slyšel. Že kdybych lépe bránil, tak jsem v nároďáku být mohl. Ale to jsou kdyby Hrál jsem za Slavii a to angažmá se mi nepovedlo. Udělal jsem před lety chyby. Přišel jsem z Brna, najednou mi chodilo nějakých sto padesát tisíc měsíčně na účet a já si myslel, že jsem majitel světa. Měl jsem na tu dobu super smlouvu. Stal se ze mě frajírek, zacloumalo to se mnou. Drahý auta, hlasitá hudba, byl jsem až arogantní. Dokonce i k rodičům. echo: Vyčítáte si to? Dnes už vím, že jsem se choval blbě. Je mi třicet, člověk se zklidní, mám ročního syna Daniela a jsem jinde. Ale i tehdy to bylo hezký. Můj kamarád Roman Kukleta, bývalý sparťan, mi jednou říkal, že během kariéry žil třináct let ve vesmíru. Já měl peníze a žil jsem tam asi rok a půl echo: Právě to se říká, že jste promrhal talent v době, kdy vás Slavia koupila z Brna za 30 milionů korun. V mé kariéře byla jen Slavia nevydařeným angažmá. Ale dodnes si stojím za tím, že mi měli dát víc čuchnout. Vždyť jsem za rok nastoupil jen ke dvěma zápasům. V útoku za sešívané tehdy hráli Vachoušek, Kuka, Zelenka, Tomáš Došek. Bylo jasné, že když je ve Slavii Kuka, těžko ho trumfne Švancara. Byla to i hra manažerů. echo: A co ty večírky? Nejsem svatej, na pivo zajdu. Ale nesedím v hospodě čtyřikrát týdně. Normálně jdeme po zápase s klukama posedět a probrat fotbal. Ano, chodil jsem na diskotéky, ale už nikdo nenapíše, že to bylo po těch zápasech. Nikdy jsem nedostal pokutu, že bych přišel na trénink nalitej. I když je pravda, že když jsme postoupili s Opavou do ligy, tak jsem ji ráno na hřišti měl pěknou. (směje se) echo: Kdysi jste se proslavil větou, že Švancara byl během angažmá ve Slavii mercedes v garáži. To bylo spontánní, nebo jste měl přirovnání připravené? Když si něco drahého koupím, jako Slavia mě, tak je přece blbost mít to doma schované. Já si tak připadal, tak jsem to řekl. Já vždycky povím všechno tak, jak si myslím. Mám rád, že se od té doby v novinách někdo přirovnává k autu. Nedávno mě pobavila hláška, že je Baroš jako trabant echo: Je něco, co vás na vaší fotbalové kariéře mrzí? Pocházím z Brna, takže určitě skutečnost, že jsme s Brnem nic velkého nedokázali. Vždy jsme se pachtili někde uprostřed tabulky. S Opavou jsem postoupil do ligy, s Žižkovem také. Na Slavii jsem se na druhém místě moc nepodílel, ale byl jsem tam. Ano, to Brno mě mrzí. Nechci, aby si mě lidé pa- S viržinkem jako žižkovský frajer zapózoval, jinak ale nekouří... 12 13

ROZHOVOR ROZHOVOR Král netradičních oslav Když dá gól, většinou provede nějakou vylomeninu. Petr Švancara je specialistou na vymýšlení netradičních brankových oslav. Pro týdeník echo žižkovský útočník v ateliéru udělal malou obrázkovou hitparádu svých kousků. Mám připravené další, ale ani za nic vám neprozradím, co to bude, směje se populární»švanci«. Nejen fanoušci Žižkova se tedy mají nač těšit. Jako Robin Hood Po vstřeleném gólu napne imaginární tětivu na luku a šíp vystřelí mezi fanoušky. Naznačuji, že to byla opravdu dobrá rána, objasňuje. Stejný význam má i jeho odpal golfovou holí alá Tiger Woods. Trenéři z jeho taškařic ovšem už takové potěšení nemají. I současný žižkovský kouč Stanislav Griga jej za legrácky kárá. On nemá rád show. Ani se mu nedivím. Přece mě za to nemůže chválit. Ale já to beru tak, že lidi se chodí na fotbal bavit. Samozřejmě, v první řadě jde o výsledek, ale fotbal je i divadlo. K soupeři mám vždy pokoru, ale nedá se svítit, jsem i ve třiceti hravej kluk, říká autor tří podzimních ligových branek. Snad bude na jaře víc příležitostí slavit. Rodinka pěkně pohromadě: Petr Švancara s přítelkyní Luckou Zmrzlou, ročním synem Danielem a osmiletou fenkou Jessinkou. matovali jen jako kluka z diskotéky, ale jako fotbalistu, který něco dokázal. echo: Jak vycházíte s trenérem Grigou? Vy jste trošku bohém, on působí většinou smrtelně vážně. Jak to jde dohromady? Ale on se dokáže smát. Aj srandičky urobí Ježiši, teď mluvím slovensky jako on. No vidíte, jak jsem zblblej. Mám pana Grigu rád. Je strašně zapálený pro práci, profík každým coulem. Někdy je sice trochu morous, ale my ho s klukama v kabině rozesmějeme. echo: Zůstanete ve Viktorce? Jsem tady moc spokojený. Na jaře chci odvést dobrou práci a dotáhnout Žižkov k záchraně. Pak se uvidí. Klub má na mě ještě opci. echo: Pojďme k vaši pádům v šestnáctce. Na podzim na vás žádná odpískaná penalta nebyla, ale sporných rozhodnutí rozhodčích bylo dost. No jo, na Švancaru asi letos penalta nebude Jsem rád, že noviny i televize byly na mé straně. Já osobně bych rozhodčí kritizoval daleko víc. Ty křivdy mi doteď leží v žaludku. Z pohledu rozhodčích byl podzim v české lize úplně šílený. Tolik chyb, nesmyslných ofsajdů a ovlivněných zápasů. Jestli chceme přitáhnout lidi na stadiony, tak to takhle nejde. Ono totiž nejde o korupci, sudí prostě nemají kvalitu! echo: A co by se tedy podle vás mělo v českém fotbalu stát? Měli by alespoň říct: udělali jsme tolik a tolik chyb. Uvědomit si to. Každý děláme chyby, ale musíme se k nim postavit čelem. Když přece zahodím tutovku z malého vápna, tak pak neřeknu do novin, že je super, že jsem v té šanci alespoň byl Ze sudích srší arogance. Běž, vypadni, jdi ode mě, to slyším na hřišti skoro pořád. Jo, třeba Puček, ten býval skvělý. Jsem impulzivní člověk, ale on si mě zklidnil. Dneska člověk mávne rukou a hned je problém. Vizitka Petra Švancary Narozen 5. 11. 1977. Rodák z Brna, v počátcích kariéry mezi dospělými hrál za Uherské Hradiště. V roce 1997 se vrátil do Brna, odkud ho v roce 2000 koupila jako obrovský talent Slavia. V ní se ale neprosadil. Odešel na hostování do Opavy, které 20 brankami vystřílel postup do ligy. V létě 2003 už byl opět v Brně, půl roku hrál také v Internu Bratislava, nyní hájí barvy Žižkova. V první lize dosud odehrál 184 zápasů a dal 30 branek. Již několik let žije s přítelkyní Lucií Zmrzlou, s kterou má ročního syna Daniela. Zvláštní znamení? Velký milovník zvířat. Nejšťastnější jsem, když je šťastná moje Jessinka a rodina, říká Švancara. echo: Ale jinak o vás všichni hovoří jako o pohodáři a tátovi všech zvířat. S těmi jsem odmalička ve svém živlu. Mám labradorku Jessinku a ta má u nás doma všechno povolené. Je hodná, miluje i našeho ročního kluka. Snažím se, aby byla legrace a pohoda celý den. Jsem totiž pozitivní člověk, který má rád život. Někdy jsem ale na druhou stranu fakt tvrdá palice. Nejsem ten typ člověka, který je chytrý školama, ale životem Jako čůrající pejsek Přiběhne k rohovému praporku, klekne si a zvedne nožku jako pejsek. Švancara co by milovník zvířat to dělá na počest své milované fenky Jessinky. Když ale předvedl svůj kousek na Slovensku, nastal poprask. Média za mnou stála, jen Nový čas, takový slovenský Blesk, to přirovnal k házení banánů a plivání do obličeje. Já ale nechtěl nikoho zesměšnit. Dělal jsem to kvůli show a legraci jsem si dělal sám ze sebe, vzpomíná dnes. Jenže svaz mu napařil pokutu 20 tisíc korun. To jsem čuměl. Omluvil jsem se a dodal, že když dvacet tisíc pokuta, tak to musí dát na psí útulek. Nějak to vyšumělo, nic jsem neplatil, směje se. Jako»Neumannka«Naznačuje odpichování hůlkama, nebo jízdu na běžkách z kopce. Když Katka vyhrála při své poslední příležitosti olympiádu v Turíně a přiběhla k ní v cíli dcera, byl jsem úplně naměkko. Měl jsem slzy v očích a byl fakt hrdý, že jsem Čech. Tahle oslava je jen pro ni Já sportovní úspěchy hrozně prožívám, přiznává Švancara, pro něhož je Neumannová hrdinkou, stejně jako obdivuje Jágra, Nedvěda a další české sportovní celebrity. Ti pro nás udělali tolik, že bych jim stavěl sochy a dal jim třeba 200 miliard. Úspěchy si vydřeli a nikdo jim žádné peníze nemůže závidět. Podle mě mají svoje peníze zaslouženě. Foto: Dan Černovský (5), rodinný archiv (1) 14 15

FOTBAL Ostrostřelec, který Roman Bednář 16 oslnil Albion! Střílí góly jako o život! Český fotbalový snajpr ROMAN BEDNÁŘ má v posledních týdnech bilanci, která bere dech: 12 zápasů - 11 branek. Není divu, že mu jeho nový klub West Bronwich Albion leží u nohou. Vždyť díky bývalému hráči Mladé Boleslavi vede druhou anglickou ligu a začíná bušit na bránu Premier League. Nechci být moc nahoře, ale mě moje bilance nepřekvapuje, říká Bednář. Viktor Nosek Příběh o tom, jak se ze zkroušeného kluka ze skotského Heart of Midlothian stává hvězda anglického fotbalu, vůbec nemusel být napsán. Hostování útočníka se totiž domlouvalo jen vteřiny před koncem přestupního termínu... Ale po pořádku. Před dvěma lety Bednář ve Skotsku válel, pomohl»srdcím«k historickému druhému místu v lize, jenže pak se vše ve zlé obrátilo. Dlouho jsem byl zraněný. Trenér mě totiž nutil hrát, i když jsem ještě nebyl úplně zdravý. Byl to šílený kolotoč - zánět v achillovce, natržené lýtko, problémy se stehnem, pořád něco. Jedním slovem hrůza, vzpomíná čtyřiadvacetiletý Bednář na loňský rok. Šéf byl blázen S odstupem měsíců už o litevské partě v čele s nesmlouvavým bossem Romanovem, která skotský klub ovládla, hovoří jen negativně. Přivést do skotského týmu dvanáct fotbalistů z Litvy? No já nevím, jestli tam může být nějaká kvalita. Klub je zralý na sestup. Jsem šťastný, že jsem z Hearts vypadl. Romanov je tak trochu blázen, nebere si servítky. Jako důkaz svérázných metod litevského bosse může sloužit jedna z neuvěřitelných historek. O klubové šamance, které celá kabina neřekla jinak než čarodějnice. Poklepala na vás tužkou a hned věděla, co vám je. Diagnózu stanovovala i podle fotky. Nebo jste strčili prst do takové divné krabičky a ona předem určila, v kolikáté minutě budete střídat. Podle toho se to opravdu řídilo, vypráví Bednář. Vzhledem k počtu jeho zranění v minulé sezoně byla čarodějnice asi malinko z formy Ze Skotska chtěl odejít stůj co stůj, nijak se tím netajil. Byl zoufalý. Pár minut před koncem přestupního období se přece jeho přání vyplnilo. Bednářův manažer Pavel Roman Bednář se raduje ze své další branky. Zíka z agentury Sport Invest dojednal kontrakt ve West Bronwichi. Měli o mě zájem, ale protože jsem byl často zraněný, nechtěli mi dát stejný plat jako jsem měl ve Skotsku. Nakonec jsem kývl a šel se smlouvou dolů. Byly to nervy. Potvrzení hostování s následnou opcí přišlo dvě minuty před koncem přestupního termínu, směje se hráč: Ulevilo se mi. A teď je vidět, jak skvěle jsem se rozhodl Oželet peníze se prostě vyplatilo. Ikona WBA V novém působišti se z něj stává ikona. Když kliknete na klubový web, hned zjistíte, že Bednář se stal jednou ze dvou hlavních reklamních tváří. Fanoušci se málem perou o jeho podpis. Myslím, že mě mají celkem rádi, když dávám tolik gólů, prohodí v žertu. Už vážně ale dodá: Ba ne, je to naprostá fantazie, jsem pro ně hrdina. Snad mi forma vydrží. Je úžasný, že mi po dlouhé době všechno klape. Ano, Bednářovi vše vychází tak, že žádný jiný český hráč (v zahraničí ani doma) se k němu, co se počtu vstřelených branek týče, ani nepřibližuje. Křížem krážem Evropou je teď největším českým esem. Deset branek v tak krátkém časovém FOTBAL úseku nedal nikdo už hodně dlouho. Co na tom, že až ve druhé lize. Jestli jsem z toho překvapený? Nechci, aby to znělo blbě, ale nejsem. Konečně jsem zdravý, v Anglii jsem se plně zprofesionalizoval. Víc se sám sobě věnuji, cvičím, hodně odpočívám. Ve Skotsku hraje dvanáct týmů, tady čtyřiadvacet. Trenér mě ani nestaví do všech zápasů, musí sestavu střídat, abychom to zvládali, popisuje. A jaký je podle něj hlavní rozdíl mezi skotskou a druhou anglickou ligou? Můžu říct, že tahle soutěž je o třídu lepší! Ve Skotsku je to hodně o bojovnosti, ale West Bronwich hraje krásný fotbal. My si dáme za zápas kolem šesti set přihrávek, soupeři zhruba sto třicet Je tady výborný mix anglického stylu a kombinačního fotbalu, vysvětluje Bednář, díky čemu je jeho tým v čele tabulky. Brückner? Nevolá... Do Premier League postupují přímo první dva, týmy z třetího až šestého místa pak hrají baráž o třetí vstupenku do jedné z nejlepších soutěží světa. Ta je Bednářovým 17 Foto: West Bronwich Albion

FOTBAL snem už od dětství. Jako malý kluk fandil Spartě a Manchesteru United. Teď už jistě i v tomto slavném anglickém klubu vědí, kdo je Roman Bednář. Vždyť o jeho nekončící kanonádě teď mluví celá fotbalová Anglie. I druhá liga je totiž na ostrovech v centru dění. Na zápasy West Bronwiche, týmu z Birminghamu, je obvykle vyprodáno. Přijde až 27 tisíc diváků. Bednář by se v tomto klubu rád usadil na delší dobu. Že by se musel vrátit do Hearts, toho se vůbec nebojí. West Bronwich na mě má opci. Stačí zaplatit již dohodnutou částku a jsem jejich. Když budu hrát takhle dál, určitě zůstanu. Měl bych mít smlouvu na tři roky, říká hráč, který nejdražší věc v životě koupil své mamince. Byt. Přítelkyně Gemma jezdí za Bednářem ze Skotska pouze na víkendy. On nyní žije na okraji Birminghamu sám. Jeho přítelkyně Gemma, s níž se seznámil při angažmá ve Skotsku, za ním dojíždí jen na víkendy. Studuje vysokou školu v Edinburghu, prozradí o své partnerce, s kterou chodí už dva roky. A tak jediné, co ostrovního kanonýra trochu mrzí, je nezájem reprezentačního kouče Brücknera. Ten jej pozval jen jednou v roce 2006, od té doby nic. Reprezentaci mám v hlavě, ale že bych se tam dostal? Tomu moc nevěřím. Trenér Brückner mi prostě nevolá Emulze ve slipech Známý šprýmař a sparťan Pavel Horváth na vtípek s hřejivou svalovou emulzí už nachytal mnoho spoluhráčů. V týmu West Bronwiche s ním ale Roman Bednář vyvolal doslova poprask! Když totiž nastražil past do spodního prádla Jamese Morrisona, který si trenýrky bezelstně oblékl, kabina brečela smíchy. Morrison brečel také, ale z jiného důvodu Tohle tady ještě nezažili. James je na mě naštvaný. I proto, že jsem skóre už zvýšil na 2:0. Když byl ve sprše a tekla na něj horká voda, dal jsem mu na záda led, vypráví pobaveně Bednář. Teď si dává velký pozor na odplatu. Říká, že mi to vrátí, to je přece jasné. Ale podobné vtípky utužují partu. Jsme tým, máme jasný cíl postup do Premier Leauge. Když budeme držet pohromadě a mít pohodu, dokážeme to, říká česká hvězda a vtipálek týmu z Birminghamu. 18

NHL NHL Branku střílí: ještě před tím, než ve třiatřiceti letech tragicky zemřel při autonehodě. Řeč je o Valeriji Charlamovovi. Nikdy jsem ho neviděl naživo hrát, ale zhlédl jsem spousty videonahrávek s jeho zápasy, protože můj táta ho měl hodně rád. Společně jsme tyto snímky mohli sledovat hodiny. Byl opravdu neuvěřitelný, vzpomíná na své mladí rodák z ruského Tveru, jenž se narodil až v dubnu 1983, necelé dva roky po smrti svého idolu. Na velký seniorský úspěch v ruském dresu Kovalčuk stále čeká. Foto:ČTK, archiv (4) Ilja Kovalčuk! Střelecký dar od Boha ILJA KOVALČUK rozhodně má. Od příchodu do NHL platí za obávaného kanonýra, z něhož se tají dech každému gólmanovi, který se objeví v brance soupeře. Letos je hlavním kandidátem na Maurice Richard Trophy a pokud mu vydrží forma a zdraví, může po dlouhé době zámořská NHL opět vidět parádní gólový účet. Podobný těm z doby Lemieuxe, Hulla či mladého Selänneho. Lukáš Vrkoč Ještě mu není ani pětadvacet a už má na kontě téměř 250 branek v NHL. Tím se může pochlubit jen málokdo, i když adepti by se našli. Kovalčuk je však jenom jeden. Na ledě působí atraktivním stylem. Není pro něj problémem projet celé hřiště a dát gól, tak jako na začátku roku proti Carolině. Chce se podobat svému idolu, který získal dvě olympijská zlata a osm stejných medailí z mistrovství světa Číslo podle idolu Již brzy se začal Charlamovovi podobat. A to nejen tím, že začal na dresu nosit»jeho«číslo 17. Parádní rychlost, uhlazená práce nohou i rukou a nakonec přesná střela zápěstím. Právě tím se Kovalčuk stal pro světový hokej nebezpečným. Na světovém šampionátu osmnáctiletých v roce 2001 uchvátil jedenácti góly v šesti zápasech, přičemž v semifinále a finále turnaje ve Finsku vstřelil hattrick. Už v té době byla radost dívat se na něho, jak je rychlý, má šikovné ruce a výbornou střelu. Působil sice trošku jako sobec, ale to asi ke špičkovému střelci patří, vzpomíná český účastník šampionátu Lukáš Dobrý na hráče, který turnaj, s nadsázkou řečeno, sám pro Rusy vyhrál. Nikdo se o pár měsíců později nedivil, že se stal jedničkou draftu do NHL. Ten den byl pro mě hodně vzrušující a nikdy na něj nezapomenu. Vždyť jsem se stal prvním Rusem, kte- Rychlé nohy, dokonalá stabilita na bruslích a přesná střela zdobí ruského kanonýra. rý byl vytažen jako číslo 1. A to je skvělé, protože v historii hrálo hokej mnoho vynikajících Rusů a nikdy jedničkami nebyli. Samozřejmě ale vím, že byla jiná doba i politická situace, váží si prvotního úspěchu v zámoří Kovalčuk, který v mládí působil mimo led hodně skromným dojmem. Střela? Wow! Přestože hned po skoku do NHL začal naplňovat očekávanou roli střelce, měl s ním tehdejší kouč Atlanty, která si jej vybrala a je jí věrný dodnes, problém. Nezáleží na tom, kolik dáte gólů, když týmu neobětujete více. Ilja se musí hodně učit. A to zejména, jak se brání, zkritizoval Kurt Fraser budoucí hvězdu a bez hnutí brvou klidně nechal Kovalčuka na jeden zápas mezi náhradníky, což u takových hráčů nebývá zrovna obvyklé, stejně jako nutnost bránit. Ruského kanonýra však kritika nakopla a už ve třetí sezoně se společně s Iginlou a Nashem stal nejlepším střelcem soutěže, přičemž jeho minusové body nebyly tak markantní jako dříve. Protivníci ani kolegové se jeho kousků nemohou dodnes nabažit. Na adresu hvězdného Rusa pějí samou chválu. Jak by ne, úspěšně zakončená sóla nenabízí protivníkům a divákům jen sporadicky, ale hned několikrát za sezonu. Je schopný dát gól, kdykoliv je na ledě. Opravdu, je rychlý a s talentem od Boha, který rozhodně má, může skórovat, jakmile přeskočí mantinel, vysekl bývalému spoluhráči poklonu Dany Heatley, jenž dnes hájí barvy Ottawy a také patří k vyhlášeným střelcům. Jeho schopnosti jsou neuvěřitelné. A střela? Wow! Umí vypálit lépe než většina hráčů v NHL, i když je třeba jen na jedné noze a jeho stabilita zrovna není nejlepší, přilévá chválu bývalý gólman Thrashers Pasi Nurminen, který měl tu čest čelit Kovalčukovi alespoň při trénincích. Ještě před tím, než si uvědomíte, že jeho střela letí, už má rychlost 90 mil za hodinu a to pěkně prosím zápěstím, přidal se asistent trenéra Atlanty Steve Weeks. Sobec!? Není se tedy co divit, že ruský útočník, jenž ovšem čeká na výrazný týmový úspěch v národním i klubovém dresu, dává tolik branek, kolik dává. V zámořské kariéře mu stačí na jeden gól méně než dva zápasy. Letošní sezonu má rozjetou parádně a může v ní atakovat i sedmdesátibrankovou hranici. V půlce ledna byla jeho bilance lichotivá: 46 zápasů, 37 branek. Když dal Gretzky 92 gólů, byla jiná doba. Nikdo se mu nyní nemůže vyrovnat. Už 70 branek je dost, ale myslím si, že je možné jich tolik nastřílet, přemítá Kovalčuk. Jde sice o týmovou hru, ale občas prostě musíte být sobec. Neomlouvám se za to, jsem jaký jsem a nikdy se nezměním, dává možný recept, jak dnes již magické mety dosáhnout. Jde sice ryze o indvidualistickou myšlenku, která by se mnoha trenérům na celém světě nelíbila, ruský kanonýr má ovšem v týmu Thrashers dnes už takové postavení, že mu za sólování nikdo nic neřekne. Vždyť už v listopadu mu nečinilo potíž dát dva hattricky v řadě. Pro sportovce je důležité, aby na své výkony hleděl nestranně. Musí se na sebe dívat ne s obdivem, ale přísným okem kritika. To jsou slova Valerije Charlamova. Ilja Kovalčuk se jimi naštěstí snaží řídit a to je pro klub i jeho samotného jedině dobře. Jedině tak může vystoupat střelecky ještě výš! 20 21

TENIS Zrušené sázky a pivní boj TENIS Ruský tenista Davyděnko otevřel problematiku černých sázek. Foto: CPA, archiv (7) xxxxxx Australian Open! První ze čtyř klenotů na grandslamové koruně, vstupní brána do celoročního tenisového kolotoče. Turnaj pověstný vražednými horky a skvělými fanoušky. To vše platí pochopitelně i letos, nicméně ani Australian Open se nevyhnul změnám. Sice na první pohled drobným, ale změny to jsou. Kdo by si například chtěl letos přímo v tenisovém areálu vsadit na některý ze zápasů, má smůlu. Sázet na tenisová utkání je totiž od letoška v Melbourne zakázané. Aleš Pohořal, Melbourne Černé sázky, kterých se měli účastnit i samotní hráči, totiž v loňském roce rozvířily jinak vcelku poklidnou hladinu světového tenisu. To je on, ten to zavinil, častovali dva zklamaní sázkaři nepříjemnými pohledy Rusa Davyděnka. Ano, byl to právě ruský tenista, který rozpoutal diskusi kolem legálnosti výsledků při sázkách na tenis. A australští pořadatelé na základě toho, zakázali v celém tenisovém areálu Roda Lavera veškeré sázkové terminály. Dali to sice vědět dopředu, ale i tak se našlo mnoho návštěvníků, kteří se domáhali tradiční melbournské zábavy. Mnozí bloudili po areálu, aby našli sázkový autobus, mohli si porovnat s ostatními tipéry své kursy a podle toho»olepit«zápasy klidně na celý den, což patřilo vždy k rannímu rituálu. Někteří»gambleři«šli dokonce tak daleko, že si vstupenky kupovali tak, aby mohli o přestávce mezi gamy vyběhnout z hlediště k sázkovému autobusu, rychle vsadit a zase se vrátit zpět, aniž by propásli byť jediný fiftýn. Možná se to někomu zdá jako drobnost, ale sázení patřilo od nepaměti ke koloritu melbournského turnaje a s jeho zákazem přišel Australian Open o malou část své malebné tradice. A přitom to nemusí být změna poslední. Již nyní se totiž uvažuje o tom, že by se od příštího roku neměl prodávat v areálu alkohol. Nejde o to, že by někdo chodil na tenis kvůli pití, nicméně ve vražedných australských vedrech občas orosená sklenička piva bodne. A co přimělo organizátory vůbec uvažovat o tak razantním Takhle to na Australian Open vypadalo před rokem. Ještě před vstupem do areálu se do sebe pustily skupinky srbských a chorvatských fanoušků. Vzduchem létaly kameny, vlajky se používaly jako zbraně, kopance a pěsti. Alkohol však za výtržností nebyl... opatření? Onou pověstnou poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti, byla nedávná bitka mezi fanoušky Chile a Řecka, kteří si to rozdali přímo v tenisovém areálu. A vzhledem k tomu, že mnozí z násilníků byli podle zjištění policie pod vlivem alkoholu, zrodila se myšlenka předejít dalším případným incidentům zákazem prodeje alkoholických nápojů. Tomuto argumentu se nelze divit, i když ho také nelze brát za jednoznačně správný. Kdo například zažil loňskou rvačku mezi Srby a Chorvaty, která co do intenzity a množství lidí byla mnohem větší a brutálnější, ví, že alkohol mnohdy není příčinou sporu. Horkokrevní Balkánci se totiž do sebe pustili již před stadionem a naprostá většina z nich byla zcela střízlivá. Zatím však v Melbourne milovníci zlatavého pěnivého moku nestrádají a s klidem se mohou osvěžit svým oblíbeným nápojem. Co bude za rok se uvidí, i když vzhledem k tomu, že jedním z velkých sponzorů turnaje je australský pivovar, dá se předpokládat, že si na pivo budete moci na Australian Open zajít i příští rok... Když už jsme se víceméně negativně zmínili o fanoušcích, mohlo by se někomu zdát, že s nimi mají australští pořadatelé dlouhodobě problémy. Opak je však pravdou. Většina z nich tenisu rozumí, dokáží vytvořit úžasnou atmosféru, aniž by přitom uráželi soupeře jejich favorita a dokonce dokáží i jeho výkon náležitě ocenit. V minulosti byli nejvíce slyšet Švédové, jenže ti s ústupem švédských hráčů z předních příček světových žebříčků své pozice postupně vyklízejí a dá se říct, že jejich úlohu nyní převzala tzv.»berdychova armáda«. Tohle zvláštní uskupení založil jeden osamocený»snajpr«, loni se z této partičky stala četa a letos se už Srbsko-chorvatská bitva fanoušků početně rozrostli do velikosti roty. Tím osamoceným»snajprem«byl jeden mladý Australan, který kdysi ještě jako juniorovi sbíral na Australian Open Berdychovi míčky. Náš hráč ho natolik zaujal, že mu začal fandit a postupem času získal pro tu myšlenku další kamarády a kamarádky. Obstarali si české vlajky a dokonce se naučili pokřik: Kdo neskáče není Čech, který tak v ochozech v Melbourne zní velmi často, takže to chvílemi vypadá, jakoby v hledišti byla převaha Čechů. Sám Tomáš Berdych si australský fanclub nemůže vynachválit a shání pro ně vždy 25 vstupenek na každý svůj zápas. Jak již bylo řečeno, australský turnaj provázejí neuvěřitelná vedra, kdy teplota vzduchu běžně překračuje 40 Celsia a povrch dvorců bývá rozpálen ještě mnohem víc. I přesto však je divácký zájem o dění v areálu Roda Lavera obrovský. Již v polovině minulého týdne, tedy téměř na samém začátku turnaje, padl divácký rekord, když za jediný den prošlo turnikety 62 885 lidí a lze tedy předpokládat, že tím, jak se bude tenčit počet hráčů a hráček ve hře, porostou i návštěvy. Vedro však nejvíce vadí samotným tenistům. Představte si, běhat tři čtyři hodiny ve sluneční výhni, kdy si při každém nadechnutí případáte jako byste vdechovali horký vzduch z fénu. Ostatně to byl jeden 22 23

TENIS Češi končí! Nicole Vaidišová stejně jako loni skončila svou pouť na Australian Open na Sereně Williamsové. z hlavních argumentů přesunout termín turnaje z ledna na březen, kdy již v Austrálii nepanují taková vedra. Před pěti šesti lety měla tato myšlenka mezi špičkovými tenisty mnoho příznivců, nyní se však zdá, že je definitivně mrtvá. Čas od času si sice někdo na počasí postěžuje, stejně jako na to, že se hraje pod zavřenou střechou, ale to je už ta- Víkend se stal konečnou pro českou účast na Australian Open. Poslední dva zástupci ve dvouhrách Nicole Vaidišová a Tomáš Berdych skončili shodně na raketách obhájců titulu. Česká blonďatá kráska nenalezla ani počtvrté v kariéře recept na hru Američanky Sereny Williamsové a prohrála po setech 3:6 a 4:6, Tomáš Berdych pak nestačil na švýcarského suveréna Rogera Federera. Třináctý nasazený hráč prohrál za necelé dvě hodiny 3:6, 6:7 a 4:6. Mladší ze sester Williamsových se pomalu stává pro Nicole Vaidišovou noční můrou. Ještě nikdy ji totiž nedokázala porazit. Na Australian Open s ní loni vypadla v semifinále, letos ji potkala o dvě kola dříve. Musím hlavně zapracovat na psychice, udělala jsem spoustu nevynucených chyb, připustila po utkání zklamaná Vaidišová. Tomáš Berdych už sice ví, jak chutná výhra nad Federerem, ovšem tentokrát neměl prakticky šanci. Možná, kdybych proměnil jeden ze svých dvou setbolů, tak bych měl šanci, ale Roger hrál tentokrát opravdu skvěle. Navíc jsem se hodně trápil na prvním podání a to je při mém stylu hry hodně výrazná komplikace, prohlásil Berdych. Tomáši Berdychovi nepomohla v souboji s Federerem ani armáda jeho fanoušků. kový kolorit, aby bylo o čem psát v novinách, když zrovna není jiná aféra. Navíc se mezi tenisty najdou i tací, jako například slovenská jednička Daniela Hantuchová, kteří vedra a rozpálené kurty doslova milují. Mimochodem tahle pohledná Slovenka se letos stala jedinou zástupkyní své země, která prošla úskalím prvního kola do dalších bojů, což v minulosti nebývalo zvykem. Slováci, stejně jako čeští tenisté, většinou na australských dvorcích procházeli pavoukem mnohem dál. Letos však přišel na někdejší československou školu útlum. Vždyť jen Tomáš Berdych a Nicole Vaidišová dokázali přejít přes úvodní zápas turnaje. Někdy se to tak prostě sejde. Zranění, los i to, že se vám nepodaří dokončit vlastně už vyhraný zápas, což byl případ Radka Štěpánka. Věřím, že kdyby přes Spadeu přešel, tak by tady udělal ještě další skvělé výsledky, prohlásil Petr Pála, nový nehrající kapitán ženského týmu pro Fed Cup, kterému bylo možná nejvíce ze všech líto, že většinu svých nových svěřenkyň příliš v akci neviděl. 24

Foto: HC Sparta Praha

Foto: Dan Černovský, ČTK HÁZENÁ Postup jen snem! Svou pouť evropským šampionátem v Norsku ukončili čeští házenkářští reprezentanti již v základní skupině. Ani jeden ze svých zápasů totiž nedokázali dotáhnout do vítězného konce a v tabulce skončili jako poslední. Tím pádem se jim i rozplynul sen o účasti na olympiádě. Miloš Stažený 28 Již samotný los, který českému výběru přisoudil superfavorita z Chorvatska, vicemistry světa Poláky a Slovince, příliš optimismu nevzbuzoval. Tím spíš, že se reprezentační kouč Pavel Pauza musel během přípravného období a následně i šampionátu samotného, vyrovnávat s absencí klíčových hráčů a opor. Již s předstihem svou účast odřekli Filip Jícha, Jiří Hynek a David Juříček, přímo v Norsku pak zřejmě ke klíčovému utkání se Slovinskem nenastoupil dirigent české obrany Dan Kubeš, jehož na hřiště nepustila viróza. Nechci, aby to znělo jako nějaké výmluvy, ale jasně se ukázalo, že tým byl oslabený. Jeden z hlavních problémů současné české házené spočívá ve velmi úzké hráčské základně. Naše variabilita v případě, že se jedna nebo víc opor zraní, je v porovnání se špičkovými celky opravdu minimální. I když kluci v té sestavě, v jaké odehráli prakticky celé mistrovství, zahráli mnohdy své maximum, byla v některých momentech znát naše nesehranost, snažil se o bezprostřední analýzu kouč Pauza. Nejen zranění a nemoci však srážely český celek do kolen. Před druhým utkáním proti Chorvatsku totiž vyšlo najevo, že v úvodním střetnutí nastoupil v českém dresu Martin Prachař neoprávněně, a tudíž ho direktoriát mistrovství okamžitě z dalších bojů vyloučil. Šlo přitom o to, že Prachař nebyl pro utkání se Slovinskem zapsaný na tzv. Delegation list, nicméně do hry zasáhl, což je v rozporu s pravidly. Byla to jednoznačně naše administrativní chyba, bez debaty. Jedná se o důkaz toho, že nejen na hřišti, ale i v otázkách organizačního zajištění a zázemí zaostáváme za absolutní světovou špičkou. Pro nás to bylo nepříjemné z toho pohledu, že jsme neustále měli někde v hlavě, že i v případě postupu může přijít protest a vzniknou kolem celé záležitosti tahanice. Stalo se, stalo. Chybovat je lidské, vždyť si vezměte, co se stalo před lety lyžařům... Petr Hrubý se takto prosadil přes chorvatskou obranu, porážku českého týmu tím však neodvrátil. Český tým tak po loňském mistrovství světa neuspěl ani na další významné akci. Kromě samotného lepšího výsledku v porovnání s evropskou konkurencí tak přišel i o možnost bojovat o kvalifikaci na olympijské hry v Pekingu. Trenér Pauza však o nějakém vyloženém propadáku nehovoří. Pochopitelně cítím velké zklamání, postup ze skupiny jsme si stanovili jako cíl a ten jsme nesplnili. Na druhou stranu musím konstatovat, že osobně mám z našeho vystoupení v Norsku lepší pocit, než z účinkování na loňském světovém šampionátu. A to i přes to, že tam se nám podařilo ze skupiny postoupit. Na naší hře bylo vidět postupné zlepšování a nakonec i výsledky ukazují, že ve všech třech zápasech jsme dokázali držet s favorizovanými soupeři dlouho krok, konstatuje Pauza. Jen poločas nestačí To ostatně potvrzuje i pohled do jednotlivých zápasových statistik, z kterých je patrné, že kromě utkání se Slovinskem, vycházely českému týmu první poločasy skvěle. S Chorvaty po třiceti minutách hry držel remízu, nad polskými vicemistry světa dokonce vedl o gól. Přesto Češi nakonec oba zápasy prohráli. Těch příčin, proč jsme ve druhých polovinách zápasů ztratili slibný výsledek, je hned několik. Jednak se projevila únava některých hráčů, protože jsme museli díky absencím překopat některé naše systémy, jako například střídání hráčů pro útok a obranu, a pak je také dobré si uvědomit, že jak proti Chorvatsku, tak i proti Polsku jsme po přestávce vždy nastupovali do početního oslabení o dva hráče. Možná se to někomu může zdát jako nedůležité, ale z mého pohledu to možná byly klíčové momenty. Hrát v šesti proti čtyřem je ideální příležitostí se nastartovat, dostat soupeře pod tlak, což také naši soupeři udělali, vysvětluje český kouč. inzerce ME v řeči českých čísel HÁZENÁ Česká republika Slovinsko 32:34 (14:16) Česká republika Chorvatsko 26:30 (13:13) Česká republika Polsko 30:33 (14:13) KONEČNÁ TABULKA SKUPINY A 1. Chorvatsko 3 3 0 0 91:77 6 2. Polsko 3 2 0 1 93:89 4 3. Slovinsko 3 1 0 2 85:94 2 4. Česká republika 3 0 0 3 88:97 0 Pavel Pauza má mnoho důvodů k zamyšlení. 29

SKOKY NA LYŽÍCH SKOKY NA LYŽÍCH Foto: ČTK Z pokoje musím jít jako úplně poslední Čest českých skoků na lyžích zachraňuje v této sezoně teprve osmnáctiletý mladík ROMAN KOUDELKA. Kluk z Lomnice nad Popelkou, který dal v mládí přednost sněhu před fotbalem, si už vloni dolétl pro titul juniorského mistra světa a letos svůj obrovský talent jen potvrzuje. Adrenalin má v krvi, když se zrovna nespouští z můstku, prohání své auto - Alfa Romeo. Už může, má na to věk. Anna Hartmanová Roman Koudelka: echo: Zpoza brýlí vám do očí moc vidět není, kam se koukáte, když se odrazíte z můstku? Oči mám samozřejmě otevřené, ale kam se dívám? Já vlastně ani nevím. Člověk je tak soustředěný na skok, že ani nevnímám, kam přesně koukám. Samozřejmě nějaké pozorování krajiny, i když mů- že být z té ptačí perspektivy sebekrásnější, nepřipadá v úvahu. echo: Je vám už ve chvíli odrazu jasné, za jakou čarou se snesete k zemi? Vůbec ne. Až tak padesát, šedesát metrů za hranou začínám teprve tušit, kterou čáru už přejedu lyžema po sněhu. echo: Nějakou chvíli přece jen ve vzduchu strávíte, myslíte na něco? V závodě ne, ale v tréninku si na sebe zanadávat stačím. echo: Co na samotné věži, máte tam nějaký rituál? Lyže i výstroj zkontroluju už dole, na samotné věži už žádný rituál nedodržuju. Zato z hotelu musím vyrazit vždycky pravou nohou a z pokoje odcházet jako poslední. echo: To znamená, že nejdřív všechny spolubydlící vystrnadíte, i kdyby se jim nechtělo? Přesně tak. Já si na rituály dost potrpím, jsem tím docela pověstný. Zase na tom ale nejsem tak, že by mě to nějak zásadně omezovalo v životě. echo: Jste pověrčivý na černé kočky, pátky třináctého a podobné věci? Na tyhle věci zase moc nevěřím. A ty, na které pověrčivý jsem, si radši nechám pro sebe. echo: Co talismany, něco, bez čeho byste neskákal? Tak to je u mě jasné. Nevylezu na můstek bez řetízku s křížkem a bez přívěšku od dědy. Mimochodem taky skákal na lyžích, i když už je to dost dávno. echo: Opravdu jste se bez křížku a přívěšku nikdy z můstku nespustil? Jednou jsem řetízek ztratil a dvakrát jsem dost ošklivě spadnul. Hned jsem si běžel koupit nový a je to zase v pohodě. echo: Skoky na lyžích často ovládají mladíci. Přesto, jaké to je ve vašem věku zachraňovat reprezentaci? Já se necítím jako nějaký zachránce. Kubovi Jandovi se zase začíná dařit, věřím, že ještě všem ukáže, co umí. Rozskákal se i Tonda Hájek. Myslím, že se z nás stává skvělý mančaft. echo: Nedávají vám starší někdy najevo, co si to na ně vyskakuje za mlaďocha? Kdepak. Já mám spíš opačný pocit. Občas si říkám, že my mladí jsme až moc drzí. echo: Je obecně známo, že máte skvělý vztah s Jakubem Jandou, který je o jedenáct let starší. Kdy jste se potkali poprvé? To bylo před dvěma roky v Planici. Kuba tam vyhrál Světový pohár a já jsem skončil jen jako předskokan. Nepustili mě ani do závodu. echo: Od začátku jste si tykali? Mezi sportovci je to běžné. Ani mě nenapadlo, že bych mu vykal, i když jsem si ho moc vážil. echo: Sbíral jste od něho skokanské rozumy? To přišlo až o rok později, když jsem se dostal do áčka. A určitě mi měl co předat. S čistým svědomím můžu říct, že bez Kuby bych určitě nebyl tam, kde jsem dneska. echo: Tedy, že ho porážíte? Teď momentálně jsem byl třeba na pár závodech lepší, ale role se rozhodně neobrátily. echo: Takže za vámi teď pro rady nechodí naopak on? Kdepak, on se ode mě nemá co učit. echo: Při takové úctě vás asi muselo dopálit rozhodnutí trenéra, že spolu nesmíte spát při Turné čtyř můstků na jednom pokoji. Určitě, naprosto jsem s tím nepočítal. A tím spíš odmítám argument, že se v současné době od Kuby už nemám co naučit. echo: Neuvažoval jste o tom, že byste se vzbouřil? Na to nějak nebyl čas. Přicestovali jsme na hotel pozdě, ale celý večer jsem byl naštvaný. Pak utekl den a trochu to ze mě vyprchalo. Já se totiž nevydržím na někoho delší dobu mračit. echo: Nemračíte se zřejmě ani na přítelkyni Pavlínu. Nenabízel jste jí, aby si taky skočila? Třeba jen z malého můstku... Podobné doporučení ode mě rozhodně neuslyší. Jedině, že by přišla sama, že to chce zkusit. echo: Shodnete se v nějakém jiném sportu? Pavlínu hodně baví jezdit na sjezdovkách a já se, samozřejmě pokud to jde, vždycky rád přidám. echo: Mladé dívky často lpí na váze a skokani to mají dokonce v popisu práce. Kdo z vás se víc hlídá v jídle? Přítelkyně je hubená, myslím že ta se ani moc hlídat nemusí. Takže víc asi já. Zvlášť třeba po svátcích nebo jiných podobných»žravějších«příležitostech. echo: Doma to máte ve svých rukách. Co ale skokanské večeře, pokud tedy vůbec nějaké jsou, třeba při závodech? Ono to zase není nijak drastické, večeří všichni. Jen se snažíme dodržovat zdravější jídelníček. Někdy nám ale fyzioterapeut taky dovolí hranolky. Dá se říct, že můžeme jíst cokoliv, ale ne ve velkém množství. echo: Je opravdu nutné, aby byl skokan vyzáblý? Určitě. Ve vzduchu působí gravitace, čím je člověk lehčí, tím líp. Kilo, dvě nadváhy bych ale za problém nepovažoval. Takových pět už ale zavání průšvihem. echo: Dovedete si představit, že budete skokům všechno přizpůsobovat třeba ještě dalších patnáct let? Občas o tom přemýšlím. S jídlem se budu muset smířit. To, že na Silvestra nebudu doma, se dá taky vydržet. A mimo sezonu je dost volna na věci, které se v zimě nestihnou. echo: Máte nějaký svůj skokanský sen? Odmala jsem si přál, abych se dostal na olympiádu. A jak už bych Roman Koudelka drží v současné době prapor českého skoku na lyžích. tam dopadnul, to by se vidělo. Ale zažít tu atmosféru, to by bylo úžasné. echo: Atmosféra v roli předskokana, jak jste si to vyzkoušel v Turíně, vám nestačila? Rozhodně ne, zúčastnit se samotného hlavního závodu, to je úplně o něčem jiném. 30 31

LETY NA LYŽÍCH LETY NA LYŽÍCH REKORD ZMIZEL V MLZE A DEŠTI Jediné soutěžní kolo rozhodlo o vítězství Janne Ahonena v leteckém závodě Světového poháru v Harrachově. Fenomenální Fin jím stáhl náskok na Thomase Morgensterna v průběžném pořadí SP. Přestože mladý Rakušan dolétl v nedělním ránu jen na pátou příčku, byl to právě on, kdo po celé čtyři dny délkou svých letů dominoval. Manfred Strnad Tam někde nahoře v mlze se ztrácí věž harrachovského obřího můstku. Pro lety na lyžích ta nejhorší možná varianta... 32 33

LETY NA LYŽÍCH LETY NA LYŽÍCH Foto: Dan Černovský Mlha a déšť, promoklí diváci i závodníci. Taková byla kulisa víkendových letů na lyžích v Harrachově. VHarrachově se více čekalo na utišení větru než skákalo. K povětří se přidala mlha a především déšť, pod jehož provazy tál sníh jako na jaře. Mlha a dokonce ani voda shůry však skokanům zdaleka tolik nevadí jako vítr. Mlhou houstne ovzduší a to pak lépe nese, shodli se Jan Matura i Antonín Hájek. Právě na něho trenér české reprezentace Richard Schallert nejvíce spoléhal. Jednadvacetiletý rodák z Harrachova sice v poslední době zdaleka nepředváděl takové výkony jako vycházející hvězda Roman Koudelka, ale lety jsou jeho specialitou. Při nich nezáleží tolik na odraze. I když Tonda nemá úplně stoprocentní formu, umí se do letu správně položit, tušil už před závodem kvalitní výkony Hájka vedoucí skokanského úseku lyžařského svazu Leoš Škoda. A Hájek dolétl daleko už v páteční kvalifikaci. Jeho 205,5 metru představuje nejdelší let českého skokana na domácích můstcích. Pouze Jakub Janda přistál v roce 2003 v Planici o kousek dále. Jandův rekord 209 m tentokrát odolal, ale za příznivějších okolností mohlo být všechno jinak. Podle organizátorů je mamutí můstek v Harrachově připraven v současné době na lety k hranici 220 metrů, přičemž rekord můstku K 180 držel před závodem Matti Hautamäki výkonem 214,5 m. Dosáhl ho v roce 2002. V sobotu ho ve zkušebním vyrovnal Thomas Morgenstern. A to mu těsně před pokusem zkrátili nájezd. K závodnímu pokusu se kvůli rozhodnutí jury nedostal vůbec... Počasí se spiklo Před sobotním polednem se do Harrachova sjížděly tisíce fanoušků. Tradičně z Polska. Když krátce před druhou hodinou zahájilo zkušební kolo první závodní den, dav oděný v červenobílých barvách čítal osmnáct tisíc duší. Připravených aplaudovat především Adamu Malyszovi. Trojnásobný vítěz Světového poháru letos nezáří, ale v Harrachově se stejně dočkal největších ovací. Přestože skočil jen 149 metrů. Ve srovnání s 214,5 m Morgensterna, ale i pátým Hájkem (188,5 m) propastně málo. Při průchodu koridorem podepisoval deš- Jakub Hlava byl jednou z největších českých nadějí. těm zkrápěné fotografie jednu za druhou. Občasné díry v husté mlze daly jen zřídka zahlédnout letce spouštějící se uměle chlazenou ledovou stopou z okna věže mamutího můstku k odrazové hraně. Když k šedivému nebi vylétl světový rekordman Björn Einar Römören, diváci tušili, že přistane daleko. Jeho výkon 201 metr vyústil v rozhodnutí jury zkrátit nájezd. Už podruhé během zkušebního kola. Pak se z hrany můstku odrazil Janne Ahonen, který zatím stále marně čeká na zlatou olympijskou medaili, a letem 198 m dlouhým se zařadil těsně za Römörena. Nahoře na věži zbyl jediný muž. Vedoucí skokan Světového poháru Thomas Morgenstern. Vzduchem plachtil neuvěřitelně dlouho. Průměrný let trvá zhruba deset vteřin, ale u Morgensterna se zdálo, že visí ve vzduchu snad dvojnásobně dlouho. Při dopadu se téměř položil na záda, jak let maximálně natahoval. Když přistál, moderátor závodu v nadšení zahlásil: Nový rekord můstku 215 metrů! Jenže pak se na světelné tabuli objevila korekce v podobě číslic 214,5. Morgenstern»pouze«rekord harrachovského můstku vyrovnal. Nevadí, řekl si leckdo. V závodě rekord určitě padne! Amman vyděsil jury Jenže nepadl, protože šest nejlepších skokanů průběžného pořadí Světového poháru se ke svým letům vůbec nedostalo. Jak se délky letů prodlužovaly a vítr sílil a měnil směr, jury neustále zvažovala ukončení závodu. Každou chvíli se přerušovalo, snižoval nájezd a stopu znova a znova projížděli předskokani. Zaskákali si víc než závodníci! Když dolétl Simon Amman k metě 213 metrů, jury okamžitě závod přerušila s tím, že se první kolo zopakuje z nižšího nájezdu zcela od začátku. Když dolétl tak daleko Švýcar Amman, kam by musel doplachtit Morgenstern, litovali diváci předčasného ukončení prvního kola. Rozhodnutí vyvolalo diskuse. Je to kvůli Malyszovi, který skočil jen 130 metrů a nekvalifikoval se do finálové třicítky, zaznělo stejně jako třeba: Oni snad nechtějí, aby tady skočil Morgenstern nový rekord! Jury rozhodla v poměru 2:1. I z toho je vidět, že rozhodování nebylo jednoduché. Rozhodnutí jury je správné, hlavním kritériem je bezpečnost skokanů, komentoval situaci ředitel závodu Walter Hofer. Zrušení prvního kola zamrzí, ale závod byl opravdu neregulérní, řekl Antonín Hájek, kterému tentokrát chybělo čtyřicet metrů k magické hranici 200. Let nebyl horší než předchozí, ale dali níž nájezd a vítr mě sfoukl dolů. Při letech jsou rozdíly v desítkách metrů úplně běžné, dodal Hájek. Závod bez diváků První kolo se tedy opakovalo, ale ani to nedospělo ke konci. Janne Ahonen nakonec okleštěný závod vyhrál... Tentokrát odskákala pouze dvacítka závodníků. Nahoře na věži se vítr točí. Chvíli fouká dolů, chvíli proti skoku. Pokračování by byla nebezpečná loterie, smířil se s koncem bez pořadí Roman Koudelka. V Harrachově absolvoval své první lety na lyžích. V neděli se pak dvacátým místem postaral o nejlepší umístění českého skokana. Jury sobotní program přesunula na nedělní ráno. Ve větším počtu však přišli diváci až odpoledne a tak vítězství Janneho Ahonena i druhé a třetí nejdelší lety Norů Hildeho a Jacobsena vi děla jen hrstka dobře informovaných příznivců. Odpolední program jury kompletně zrušila. Vítr nad Krkonošemi zesílil. Podle očekávání a předpovědi... Může ovlivnit nešťastný průběh letošního závodu Světového poháru v letech na lyžích kandidaturu Harrachova na pořadatelství mistrovství světa v roce 2012? Můstek byl připravený dobře i přesto, že stále pršelo. Vítr zasahuje do skoků na lyžích všude po světě. Počasí se ovlivnit nedá. Nemělo by tedy mít vliv ani na úspěch harrachovské kandidatury, myslí si Leoš Škoda. Jisté je, že zrušené závody vyústí ve finanční ztrátu, avšak ta není díky pojištění nijak vysoká. 34 35

SVĚT HVĚZD SVĚT HVĚZD Šampion bez úsměvu Janne Ahonen Na jeho tváři s kamenným výrazem nepoznáte radost, zklamání, vlastně vůbec nic. Že by se dnes již legendární finský skokan JANNE AHONEN usmál? Jeho manželka to možná někdy viděla... I když vyhraje závod, tak jako o víkendu v Harrachově, maximálně zvedne palec, nebo krátce zamává fanouškům. Ne nadarmo se tomuto fenomenálnímu sportovci přezdívá»maska«. Petra Kousalová Finové se nikdy moc nesmějou. My jsme prostě takový národ, říká Ahonen, který snad ani nepoužívá mimické svaly. A pravda je taková, že nejezdím po závodech proto, abych se smál... Ano, Ahonen totiž cestuje po světě kvůli vítězstvím. A to už patnáct let. Mezi skokany nenajdete závodníka se stabilnější formou. Někdo (jako například Jakub Janda) jednu sezonu zazáří a pak jeho výkonnost klesá. Jenže Ahonena žádný velký propad během let nepotkal. I díky tomu ve Finsku v popularitě překonal dalšího slavného krajana Matyho Nykänena. Miluju být ve vzduchu. Už v sedmi letech jsem věděl, že budu skákat. Už jako dítě jsem měl rád pocit, že můžu chviličku letět, vzpomíná Ahonen na své sportovní začátky. Jeho velký talent se rozvinul už v roce 1993, tehdy se v pouhých patnácti letech stal členem finské reprezentace! O rok později v Engelbergu pak vyhrál svůj první závod Světového poháru. Hvězda začala zářit naplno. Skvělé začátky A stoupala rychle výš a výš. Ve své druhé sezoně ve Světovém poháru skončil desátý a v té následující dokonce třetí. V roce 1995 získal na mistrovství světa svou první zlatou medaili, když byl tajným trumfem finského reprezentačního týmu v soutěži družstev. O dva roky později pak přivezl z Trondheimu svou premiérovou individuální zlatou medaili. Čím je tak výjimečný? Od okamžiku, kdy jeho nohy opustí nájezdovou rampu, neztrácí ani okamžik. Díky enormní síle v nohou dokáže ještě zrychlit oproti nájezdové rychlosti, což jej vynese dál nad buben, hodnotí jeho styl Francouz Christian Rémy. Někdy mám dojem, že nemá achilovky, usměje se Peter Rohwein, trenér německých skokanů. Nesplněné sny Přes svou výjimečnost má Ahonen dodnes nesplněné sny. Jedním z nich je skutečnost, že se nestal mistrem světa před domácím publikem. V roce 2001 byl v Lahti super favoritem, jenže dvě stříbra z týmových závodů a jeden bronz, takový výsledek létajícího Fina zdrtil. Jsem zklamaný jako nikdy, tohle není žádný úspěch, sypal si popel na hlavu. Daleko větším strašákem jeho kariéry je ovšem skutečnost, že dosud nedosáhl na zlato z olympiády! Pokusy měl již tři, ale nic z toho. V Naganu skončil čtvrtý a stejný výsledek zopakoval i v Salt Lake City. Medailovými radostmi z pod pěti kruhů jsou tak pouze dvě stříbra, která získal s týmem v Americe a v roce 2006 v Turíně. Král Turné Ahonenova nejlepší fáze kariéry přišla v letech 2003-2005, kdy dvakrát v řadě vyhrál celkově Světový pohár. Možná jsem opravdu jedním z nejlepších skokanů historie, pravil tehdy. Že nemluví do větru doložil začátkem letošního roku v Bischofshofenu, kde přepisoval historické tabulky. V posledním závodu Turné čtyř můstků skončil, stejně jako v celém seriálu, na prvním místě a stal se tak vůbec prvním skokanem, který dokázal Turné vyhrát pětkrát. Byl to prostě úžasný den. Páté vítězství pro mě znamená hrozně moc, i když ho asi opravdu docením až za pár let, řekl Ahonen, jenž svým triumfem překonal Jense Weissfloga. Pro mě je Janne nejlepším skokanem všech dob, uvedl na Turné poražený Thomas Morgenstern, letos vedoucí muž Světového poháru. Kdy skončí? Spekulací o konci Ahonenovy kariéry je bezpočet. Lidé z jeho okolí tvrdí, že vydrží ještě minimálně dva roky, protože bude chtít na Takový je Janne Ahonen stále ať se děje cokoliv, nehne ani brvou. Věděli jste, že... Janne Ahonen se narodil 11. května 1977 16x v kariéře startoval na Turné čtyř můstků a 5x je vyhrál v sezonách 1998/99, 2002/03, 2004/05, 2005/06 (tehdy společně s Jakubem Jandou!) a 2007/2008. To nikdo jiný nedokázal. Ahonen je pětinásobným mistrem světa (1x v Thunder Bay 1995, 2x v Tronheimu 1997, 1x ve Val di Fiemme 2003, 1x v Obersdorfu 2005), na MS získal i tři stříbra a dva bronzy. dvakrát vyhrál celkově Světový pohár, drží rekord 12 vítězných závodů v jedné sezoně (2004/05). je držitelem rekordu nejdelšího skoku historie v roce 2005 letěl v Planici neuvěřitelných 240 metrů. OH ve Vancouveru konečně zvítězit. Jiní říkají, že skončí už letos. Uvidím na konci sezony. Rozhodnu se podle pocitů a také se musím poradit s manželkou Tiijou. Ona a malý syn Mike jsou skvělí, díky nim se můžu soustředit jen na skoky. Mají do toho také co promluvit, uvedl Ahonen, který se vedle skoků věnuje i závodům dragsterů, bláznivých automobilových speciálů s ohromným zrychlením. Je dokonce finským a severským šampionem! Také mám rád umění. Sám jsem si navrhl svůj dům v Lahti. A miluju klid. Buď doma, nebo zajdu do své oblíbené hospůdky na pivo. Ostatně, jinak než klidného Ahonena nikdo nezná... Foto: ČTK (1), archiv (1), CPA (1) 36 37

AUTO MOTO AUTO MOTO Auto za hubičku Hyundai Atos Škoda Fabia Auta z Číny? Boom je fuč Je to sotva dva roky nazpátek, kdy se všichni evropští výrobci automobilů strachovali o svoji budoucnost. Obavy vyvolaly čínské automobilky, které místní trhy chtěly zasytit svými levnými vozy. Foto: archiv Co si lze pořídit za 45 tisíc korun? Vcelku luxusní dovolenou. Nebo LCD televizor. Třeba i horské kolo. A od začátku ledna platí: Nové auto! Indická automobilka Tata Motors v Bombaji oficiálně představila nejlevnější auto na světě. Model Tata Nano, označovaný jako»lidové vozítko«, se bude prodávat za 100 000 rupií, což je právě necelých 45 tisíc Kč. Karel Nový Ovšem má to háček: Čeští motoristé v něm v nejbližší době jezdit nebudou. Tata Nano se bude vyvážet zejména do rozvojových zemí, a pak i do Číny nebo do Ruska. A tak pro český trh zatím platí: Nejlevnějším vozem je Hyundai Interiér Tata Nano je celý z plastu, to znamená jednoduchý. Volant působí obrovsky. Atos za 179 900 korun, nejprodávanější Škoda Fabia začíná s cenou na 249 900 Kč. I tak to ale byla v Bombaji velká sláva: Superlevný osobní automobil by měl být pro masový automobilismus v Indii podobným impulzem jako Volkswagen Brouk nebo Fiaty 500 a 600 v poválečné Evropě. Koupi automobilu si díky němu budou moci dovolit desítky milionů Indů. Dlouho očekávaný nejlevnější automobil světa předvedl na autosalonu Auto Expo v Dillí šéf společnosti Ratan Tata. Firma slíbila konkrétní cenu již před pěti lety, i když tehdy byly ceny surovin mnohem nižší. Slib je slib, prohlásil však šéf Tata Motors. Automobilka Tata Motors, původně výrobce nákladních automobilů, si od modelu Nano slibuje revoluci v domácím i světovém automobilovém průmyslu. Analytici se domnívají, že Nano donutí vyvíjet levná auta i další automobilky. Jak vypadá Nano Tata DESIGN: Model Tata Nano byl navržen v italském institutu vývoje v automobilovém průmyslu. Při prvním pohledu upoutá pozornost vysoká karoserie a malá kola. KAROSERIE: Je pětidvéřová z oceli(!). Na délku měří 3,1 metru, na šířku 1,5 metru, na výšku 1,6 metru. Nano je tedy o něco delší než i v Česku známý vůz Smart ForTwo. BEZPEČNOST: Podle firmy je prý na vysoké úrovni. A zvlášť pro indické podmínky, kde lidé jezdí převážně na skútrech s objemnými náklady a kolikrát i s několika pasažéry... MOTOR: Nano pohání benzinový dvouválec o objemu 624 ccm a s maximálním výkonem 24 kw (33 koní). Spotřeba se pohybuje kolem 5 litrů benzinu na 100 km. Maximální rychlost činí 96 km/h. INTERIÉR: Je celý z plastu. Vyznačuje se jednoduchostí, pár úložných schránek, víc nic. Dominuje mu velký volant, řízení je však bez posilovače. Ten lze dokoupit za příplatek. CENA: Začíná na částce 45 tisíc českých korun bez daně (cca 1750 eur, 2500 dolarů). Firma ale bude nabízet i lepší modely»de luxe«s širší výbavou, ale za vyšší ceny. To se potvrdilo hned vzápětí, když s dalším levným autem vyrazila do boje jiná indická automobilka. Její Nejlevnější auta v Česku Brilliance BS4 1. Hyundai Atos od 179 900 Kč 2. Kia Picanto od 179 980 Kč 3. Chevrolet Spark od 181 900 Kč 4. Fiat Panda od 183 400 Kč 5. Dacia Logan od 189 900 Kč Nejlevnější Škoda Fabia od 249 900 Kč vůz Bajaj Lite by měl stát kolem 50 tisíc korun. Záměr vyvinout podobný vůz již ohlásily společnosti Volkswagen, Toyota, Honda i Fiat, který nedávno uvedl na trh novou verzi populárního modelu 500»cinquecento«. Do boje o podíl na indickém trhu vstupuje i Škoda Auto; česká automobilka chce letos v Indii zdvojnásobit montážní kapacity a zkompletovat tam asi 30 000 vozů. inzerce Jak se ale ukazuje, šlo jen o planý poplach. Malá levná auta pocházející z Číny, případně Indie, zatím do Evropy nikdo nedováží. Sice se čas od času objeví zprávy, že nějaký obchodník se k takovému kroku chystá, ale pak zase vše vyšumí do ztracena. Narazí totiž na problémy se schválením provozu těchto aut na území Evropské unie. Například v sousedním Německu se zatím prodávají pouze čtyři čínské modely. Žádný z nich není vyloženě malý a levný. Značka Shuan Juang nabízí CEO a UFO, což jsou kopie BMW X5 a Toyota RAV 4. UFO se dá pořídit za 449 000 Kč, CEO od 739 000 Kč. Automobilka Brilliance prodává v Německu a také v Belgii, Holandsku a pobaltských státech velké sedany BS4 a BS6. Jejich ceny jsou cca 440 000 Kč (BS4) a 490 000 Kč (BS6). Brilliance BS4 se již představil na podzim i na pražské výstavě Autoshow a podnikatel Antonín Charouz ho chce začít prodávat na jaře. Jeho cena bude začínat zřejmě těsně pod hranicí 400 000 Kč. 38