12 2012 Informační příloha MO ČR a AČR 12 2012 Ostrý start z dráhy tři dva Připraveno redakcí
78 O tom, co všechno přinese připravovaná reorganizace Armády České republiky, jsme hovořili s náčelníkem Generálního štábu AČR genpor. Petrem Pavlem Nejen nutné zlo Armáda České republiky stojí před dalším významným mezníkem. Během příštího roku by měla projít zásadní reorganizací. O rozhovor na toto téma jsme požádali náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Petra Pavla. Právě jste seznámil velitelský sbor s připravovanou reformou. Jedná se o vynucené zlo, které jste připravoval pod tlakem nedostatku finančních prostředků, anebo tato reorganizace obsahuje i řadu pozitivních aspektů? Snažím se respektovat zásadu neměnit to, co funguje. A v současné armádě skutečně řada věcí dobře fungovala, a to včetně Velitelství společných sil, které si již dávno našlo svoji parketu. Na druhou stranu realita nás nutí, abychom přijali významná úsporná opatření. Navíc i vývoj dospěl do stádia, kdy jsme sami i z hlediska koncepčního dospěli k závěru, že Velitelství společných sil na operační úrovni u státu tak velkého, jakým jsme my, nedává moc smyslu. Po euforii začátku desetiletí, kdy v celém NATO byla snaha všechno dělat joint, tedy společně, od tohoto trendu upouštíme. Na základě zkušeností, mimo jiné i z Afghánistánu, víme, že tato společná operační úroveň se v praxi realizuje především spojeneckou cestou. V rámci operací kategorie Crisis Management nebude ČR téměř s jistotou přispívat prvkem vyžadujícím národní společné velitelství. Z našeho pohledu se proto důvody finanční a koncepční nakonec spojily do toho, že přijímáme tuto reformu nejen jako nutné zlo, ale i jako přirozený vývoj v oblasti koncepce struktury velení. Mnozí tvrdí, že máme armádu velikosti divize. Proč se v tomto případě jedná o určitý hybrid, tedy ne dvoustupňový, ale dvaapůlstupňový systém velení? Nemohl by letectvo či pozemní vojsko řídit přímo Generální štáb AČR? To je na jednu stranu pravda. Na druhou stranu my nová velitelství koncipujeme ve strategických materiálech jako mírová, určená primárně pro zajištění výcviku a přípravy vojsk. Nemají žádnou podpůrnou a administrativní funkci, ty pro ně budou zajišťovány Generálním štábem a jejich kolokace s touto složkou uspoří různé administrativní a podpůrné funkce. Zároveň tím, že tato velitelství budou i fyzicky v blízkosti Generálního štábu, budou moci velitelé uplatňovat své požadavky ve vztahu k zabezpečovacím složkám přímo a tím se zkrátí také cesty ve vzájemné komunikaci. Má to tedy určitý přínos. Uvidíme, jak se osvědčí model velitelství, které bude mít jen mírový a výcvikový charakter. Pro případ krize budou všichni příslušníci tohoto velitelství předurčeni. Pokud by tedy došlo k nárůstu nějakých hrozeb a my bychom přecházeli na válečný systém, tak tito lidé mají své místo ve struktuře hlavního velení. Vojáci hovoří o tom, že nekonečný seriál reorganizací svým počtem dílů připomíná argentinskou telenovelu. Můžete je ujistit, že až celý tento proces koncem příštího roku skončí, bude zajištěna alespoň na určitou dobu jistá stabilita? My bychom samozřejmě byli rádi, kdyby tomu tak bylo. Ta argentinská telenovela je ale dána realitou, ve které žijeme. Myslím si, že určitá zažitá představa neměnnosti byla dána stavem bipolárního světa, kdy na jedné straně stálo NATO a na druhé Varšavská smlouva a principy se zas tak moc neměnily. Měnily se strategické koncepty, ale v principu to bylo stále stejné. Žili jsme několik desetiletí s jedním operačním uměním, s jednou taktikou a organizační strukturou a měnily se jen drobnosti. Vývoj jde od té doby tak překotně dopředu, že armádě nezbývá než na něj reagovat. Jestli se nám dnes něco jeví jako systémové opatření, tak pokud se například během pěti let situace změní, a to jak z hlediska rizik, tak i zdrojů, pak nám nezbude nic jiného než na vývoj reagovat a přijmout další opravné či dolaďovací kroky. Vývoj je věc trvalá a rozhodně není na škodu. Tedy pokud se dělá alespoň trochu promyšleně. Tabulkové počty generálů se snižují o osm, mělo by ubýt osmdesát až sto plukovníků. Minstr obrany zmínil, že se bude řezat především ve vyšších vrstvách a koncových stupňů by se reforma neměla dotknout. Vy jste naopak tak trochu varoval před tím, aby nám nezůstaly svaly bez hlavy. Jak to tedy bude vypadat? Bude ten reorganizační proces vyvážený? Úbytek ve vyšších hodnostech nebyl ani tak způsoben tím, že bychom cíleně škrtali generálská a plukovnická místa, ale vznikl naprosto přirozeně změnou struktury velení a řízení. Tím, že jsme změnili i strukturu podpory a řadu těchto podpůrných prvků sdružili do větších celků, jsme ušetřili další vyšší manažerská místa. Nebyl to tedy nějaký cílený hon na čarodějnice, ale přirozený výsledek určitého procesu. Měli jsme přitom na paměti i to, aby s vaničkou nebylo vylito také dítě. Lidé, o kterých hovoříme, jsou z velké části nositeli odborného know-how a my rozhodně nechceme, abychom ho ztratili. Podobnou zkušenost učinili před časem Slováci. Přišli takto najednou o příliš mnoho lidí, kteří měli zkušenosti, znalosti a schopnosti. Vzpamatovávali se z toho několik let. Než vyroste nová generace odborníků, tak to samozřejmě určitou dobu trvá. Touto cestou my jít nechceme. V té funkční hierarchii alespoň minimální přítomnost v odbornostech zůstává. Na druhou stranu někteří novináři upozorňují na velký objekt, ve kterém sídlí Generální štáb. Říkají, že tato budova stačila na řízení dvěstěpadesátitisícové armády, ale dnes máme jen málo přes dvacet tisíc vojáků. Dotkla se tedy ta reorganizace i Generálního štábu? Samozřejmě. Generální štáb snížil počty zhruba o osmdesát lidí. Navíc některé prvky odsud odešly a jiné zase přišly. Jedná se například o úřad finanční správy či ředitelství speciálních sil. To jsou prvky, které budeme započítávat do počtů Generálního štábu. Vzhledem k tomu, že jsme dost podstatně snížili počty lidí na operačních stupních, tak samozřejmě práci, kterou vykonávali, musí za ně někdo dělat. Většinu té řídicí a koncepční činnosti zajistí Generální štáb. Zbytek pak brigády. Snížení počtů na Generálním štábu proto navenek nevypadá dramaticky. Někdo ale tuto práci rušených prvků musí dělat. V souvislosti s touto reorganizací se opět začalo hovořit o převracení hodnostní pyramidy. Počet důstojníků naší armády by se měl snížit z třiceti procent na dvacet a počet vojáků a poddůstojníků naopak navýšit ze čtyřiceti na padesát procent. Počítáte s tím, že tento proces bude pokračovat i po skončení reformy? Samozřejmě. Stav důstojníků již není třicet procent, ale nějakých dvacet sedm. V nové struktuře nejenže se sníží počet vyšších důstojníků, ale s návrhem nové systemizace
12 2012 79 funkcí a hodností dojde u řady lidí ke snížení hodností. Pro některé to bude akceptovatelné, pro jiné ne a armádu po x letech opustí. Počet důstojníků se tedy bude plynulou cestou snižovat. Mám za to, že se do vámi zmiňovaného stavu během pár let dostaneme. V minulosti, když se kritizovaly takové ty duplicity mezi ministerstvem a Generálním štábem, zmiňovali se nejčastěji personalisté. Vy byste měli odstartovat reformu počátkem nadcházejícího roku vytvořením Agentury personalistiky AČR. Je jejím cílem mimo jiné odstranit i tyto duplicity? Naší snahou bylo především vrátit náčelníkovi Generálního štábu AČR tu výkonnou personalistiku, kterou vždy měl a která byla přesunuta před několika lety pod ministerstvo. Pokud chceme, aby ministerstvo bylo orgánem především koncepčním, nemůže přímo řídit prvky koncepční i výkonné. Zároveň se tím odstraní i některé duplicity. Ministerstvo se svou sekcí personální bude mít na starost především koncepční a metodický rozvoj personální práce. Z hlediska výkonu bude zajišťovat pouze civilní část ministerstva. Vše ostatní má být soustředěno do personální agentury v podřízenosti Generálního štábu. Nově vznikají i další agentury logistická, zdravotnická a KIS. Co si od jejich vytvoření slibujete? Jde nám především o soustředění podpory do jednoho většího celku. V současné době máme například v logistice několik základen a každá z nich funguje jako samostatný útvar, který má prvky jak řízení, tak i podpory. Navíc jsou zde určitým způsobem nastaveny hodnosti, v jejich čele stojí plukovníci. Všechny tyto prvky včetně menších pracovišť soustředíme pod jedno řízení s jednou podporou. Díky tomu se nám podaří významně snížit počet míst v řadě administrativních a podpůrných prvků. Celkově bychom takto měli ušetřit jen u logistické agentury asi čtyři sta tabulkových míst. Podobně je tomu i v případě zdravotnické agentury a agentury KIS. Opět se jedná Posloupnost reorganizačních kroků: 1. 1. 2013 Vytvořit Agentura personalistiky AČR 1. 4. 2013 Vytvořit organizační jádro Agentura KIS Agentura logistiky Agentura zdravotnické podpory Velitelství pozemních sil Velitelství vzdušných sil Zrušit ŘePP 1. 7. 2013 Reorganizovat GŠ AČR a PPVÚZ civilní část MO a PPÚZ KVV Zrušit Situační centrum MO 1. 10. 2013 Zrušit Velitelství sil podpory Velitelství společných sil o soustředění řízení a podpory na jedno místo. Usnadní to i komunikaci. Namísto jednání s několika veliteli základen budeme komunikovat pouze s jedním ředitelem agentury. Přicházíte s novým pojmem tzv. řízené nenaplněnosti. Co to znamená? Řízená nenaplněnost je v podstatě synonymum pro rámcování. Dřív jsme měli rovněž některé útvary v mírové době nenaplněné na válečné stavy. Dnes princip řízené nenaplněnosti vychází z toho, že v bezpečnostním prostředí, ve kterém žijeme, nemusíme mít všechny útvary naplněné na sto procent. Do toho samozřejmě přichází i finanční tlak. A právě tohle všechno vyústilo v koncept odložené potřeby, jehož podstatou je myšlenka, že existují určité útvary, u kterých máme dostatek času na to, abychom je v případě potřeby doplnili úměrně s nárůstem krize. V důsledku toho u některých jednotek 7. mechanizované brigády snižujeme počty přibližně na polovinu stavu s tím, že ten zbytek míst je vyčleněn buďto pro aktivní zálohy, u kterých v budoucnu předpokládáme naopak nárůst počtů, nebo v nejhorším případě, pokud by krize eskalovala, musela by vláda vyhlásit mimořádná opatření a řešilo by se vše částečnou mobilizací. Před časem jste řekl, že bude řadu let trvat, než se nám podaří vybudovat a vycvičit aktivní zálohy tak, aby byly schopny doplnit rámcové jednotky. Jak tedy budeme řešit tu situaci, pokud by došlo k nějaké krizi již v roce 2014 či 2015? Vycházíme z předpokladu odložené potřeby. Pokud se výrazně nezhorší situace, budeme schopni plnit standardní úkoly s počty vojáků, které nám zůstanou. Tedy prioritně se 4. brigádou rychlého nasazení a jednotkami 7. mechanizované brigády na plných počtech. Ty jednotky, které nebudou na plných počtech, dostanou úkoly odpovídající jejich velikosti. Se vznikem krize budou přijímána adekvátní opatření. Pokud by doplnění živou silou bylo skutečně urgentní, reagovali bychom požadavkem na vládu na vyhlášení mimořádných opatření. Když by nestačily jednotky aktivních záloh, tak by muselo dojít k částečné mobilizaci. Jakou podobu budou mít ty rámcové roty? Znamená to, že jejich technika bude uložena někde ve skladech v igelitech? Jak se naloží s těmi prostory, které nyní mají k dispozici? Předpokládáme, že u některých jednotek může zůstat organizační jádro složené z vojáků z povolání. V tomto případě by zálohy doplňovaly pouze neobsazená místa. Druhou variantou bude uzavření celé roty a uložení její výzbroje ve skladech. Aktivace takovéto jednotky by si samozřejmě vyžádala více času. Během poslední reorganizace v roce 2009 byly zrušeny nenaplněné tabulky. Armáda od té doby tak trochu připomíná ementál. Podaří se doplnit organizační struktury tak, aby byly plně funkční? Ještě předtím než jsme zpracovali návrh této reorganizace, udělali jsme u všech jednotek pozemních a vzdušných sil takzvanou revizi mikrostruktur. Během tohoto procesu jsme reagovali nejen na ty necitlivé škrty, které vznikly v minulosti, ale i na potřebu doplnit některá funkční místa, která se nám na základě nasazení v Afghánistánu ukázala jako nezbytná. Do struktury praporů, ať již bojových, či podpůrných, jsme doplnili celou řadu míst. Takže nyní, přestože celkově počty snižujeme, se nám u některých bojových útvarů navyšují. U 4. brigády rychlého nasazení, která bude na plných počtech, nám tak vznikne určitá nenaplněnost a u 7. mechanizované brigády budou naopak vlivem rámcování někteří vojáci přebývat. Z toho vyplývá to, že budeme schopni nabídnout nadbytečným vojáků od 7. mechanizované brigády místo u 4. brigády rychlého nasazení. Proto v tomto okamžiku nelze s jistotou říci, kolik vojáků budeme nakonec reálně propouštět. Nevíme totiž, kolik z nich se rozhodne sloužit v jiné posádce u jiného útvaru. Spousta vojáků je vázána ekonomicky i sociálně na region, ve kterém slouží. Připravujete nějaký program, který by jim měl pomoci s tímto transferem z Moravy do Čech? Speciální adresný program na změny mezi posádkami se dá realizovat jen velice těžko. Pokud bychom některé benefity orientovali na určitou skupinu vojáků, znevýhodnilo by to ty ostatní. Myslím si, že na to reaguje nový platový řád vojáků, který jsme připravili. Ten by nám měl pomoci více a adresněji refundovat vojákům náklady související s jejich dojížděním do zaměstnání. Nově by totiž měli dostávat kompenzace za denní dojíždění a částečně i za bydlení na ubytovnách. Bude to určitá forma dříve používaného odlučného. Na velitelském shromáždění zaznělo, že končí etapa velkých misí. Přitom právě mise, a to jak z profesní, tak i finanční stránky věci, byly pro mnohé vojáky při náboru do armády tím největším magnetem. Nemáte obavy, že se tato změna podepíše na rekrutaci lidských zdrojů? Samozřejmě že to bude mít určitý vliv. Jakkoliv je motivace vojáků účastnit se zahraničních misí naplněním toho, proč se vlastně připravují a proč jsou vojáky, tak samozřejmě ta ekonomická stránka věci není zanedbatelná. Obojí bude po redukci našeho kontingentu v Afghánistánu chybět. My se tyto záležitosti budeme snažit kompenzovat intenzivním výcvikem, a to i v zahraničí. Částečnou náhradu budeme hledat i formou našeho zapojení do operací pod hlavičkou Evropské unie. V současné době je to například protipirátská operace nebo výcvik somálských sil. Zároveň se připravují i další mise. S ohledem na to, že operace pod hlavičkou EU mají výrazně asistenční a rekonstrukční charakter, tak by s jejich schvalováním v Parlamentu České republiky nemusel být velký problém. Pro nás by to byla určitá náhrada, jak udržet nejen dosažené schopnosti, ale i zájem a motivaci vojáků. Foto: Marie Křížová Vladimír Marek
80 Devět českých důkazů o akceschopnosti aliančního hotovostního systému NATINADS
12 2012 81 OSTRÝ START z dráhy tři dva
82 České úkolové uskupení střežící vzdušný prostor a teritoriální vody tří pobaltských republik, Litvy, Lotyšska a Estonska, jednoznačně prokazuje nejen oprávněnost tohoto mandátu, ale také jeho akceschopnost. Důkazem jsou doposud provedené ostré starty (Alpha Scramble) proti narušitelům v zóně odpovědnosti. Bezmála roční příprava čtyřiašedesátičlenného úkolového uskupení Armády České republiky do mise Baltic Air Policing, jehož jádro tvoří příslušníci létajícího a pozemního personálu 211. taktické letky, se nyní pozitivně zúročuje. Čáslavští stíhači působící z hlavního operačního letiště litevských vzdušných sil v Šiauliai byli v průběhu měsíce září a října opakovaně konfrontováni s plněním hlavního operačního úkolu kontingentu v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany NATO (NATO Integrated Air Defence System NATINADS). Ve všech případech, což doposud bylo devět ostrých startů hotovostních Gripenů proti narušitelům, prokázali svoji profesionalitu a zásah zdárně zvládli. Na povel Spojeného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre CAOC) v severoněmeckém Uedemu vzlétla dvojice nadzvukových bojových letounů JAS-39C Gripen do stanovených patnácti minut a provedla stanovenou identifikaci cíle. Požadované procedury letu, včetně plánované tratě, tentokrát nedodržely zejména transportní stroje Antonov An-26 ruského vojenského letectva s cestujícími na palubě, které letěly do Kaliningradu. Žádná markantní specifika v letovém nasazení českých hotovostních pilotů nejsou. Provádějí identickou činnost jako z mateřské základny v České republice. Alianční postupy zásahu a časové normy jsou platné jak v Čáslavi, tak v Šiauliai. Místo nasazení není totiž pro úkolové uskupení rozhodující. Při odpovídajícím inženýrsko-leteckém zabezpečení a logistické podpoře je de facto jedno, ze které vzletové a přistávací dráhy ve světě operují. Některým detailistům však naprostá totožnost nasazení nesedí. Pravdou je, že lze hovořit o profesních maličkostech. Například o tom, že prostor odpovědnosti v Pobaltí má zhruba třikrát větší rozlohu než ten v tuzemsku, navíc nesousedí s členskými zeměmi NATO, nýbrž s Ruskou federací a Běloruskem a přes Baltské moře se Švédským královstvím a s Finskem, tj. státy, které jsou zapojeny do aliančního programu spolupráce Partnerství pro mír (Partnership for Peace PfP). Blízkost vzdušných hranic Běloruska a Ruské federace musí mít hotovostní piloti neustále na paměti. Neexistuje, aby působili blíže než osm námořních mil neboli zhruba patnáct kilometrů od jejich státních hranic. Další mini rozdíly souvisí s operačním úkolem českého kontingentu. Může zasahovat pouze proti vojenským cílům. Nedisponuje mandátem k použití zbraňových systémů proti civilním letounům. Je-li ovšem nutné zasáhnout u civilního letounu v případě ztráty spojení nebo v nouzové situaci, může mu poskytnout pomoc. Nesmí však nikterak narušit, neřkuli ohrozit bezpečnost jeho letu. Specifikou je také to, že v případech nouzového stavu jsou záložními letišti pro Gripeny civilní ranveje ve Vilniusu, Kaunasu, Rize nebo Tallinnu. Při této příležitosti je třeba uvést další fakta. Není tajemstvím, že Litva, Lotyšsko a Estonsko byly zařazeny do programu obranných investic NATO (NATO Security Investment Programme NSIP) a mohou z něho čerpat finanční prostředky na výstavbu infrastruktury svých leteckých základen. Jako první využilo této možnosti litevské letiště v Šiauliai, z něhož působí hotovostní letouny (Quick Reaction Alert QRA). Jak nás informoval zástupce velitele úkolového uskupení AČR v misi Baltic Air Policing podplukovník David Schreier, v Estonsku už bylo téměř kompletně dobudováno letiště Ämari. Pouze nedostatek vycvičeného personálu brání tomu, aby již toto letiště mohlo plně zabezpečit funkce hostitelské základny pro rozmístěné letouny QRA. Dosažení plných operačních schopností je podle místních autorit plánováno v roce 2015, říká pplk. Schreier a konstatuje, že poté by se letiště Ämari mohlo stát další základnou NATINADS v tamním regionu. O progresu lze hovořit také v případě lotyšského letiště Lielvarde. Stavební práce jsou zde v plném proudu. Dokončena je již rekonstrukce vzletové a přistávací dráhy, výstavba operačního centra, velitelství a kontrolní věže řízení letového provozu. Po zbudování potřebné infrastruktury se Lielvarde stane záložním letištěm hotovostních stíhačů v Pobaltí, konstatuje zástupce velitele českého úkolového uskupení. Výčet růzností by nebyl kompletní, kdybychom se ještě nezmínili o speciální výstroji pro piloty letounů JAS-39C Gripen, která je určena pro lety nad mořem a velkými vodními plochami. Jedná se o speciální gumový neopren (emergency suit), který má každý pilot uzpůsoben tak, aby byl v případě nouzového opuštění letounu neboli katapultáže a po dopadu na vodní hladinu chráněn proti vodě a prochlazení. V pobaltské misi je povinnost neoprenu při letech nad mořem, které má teplotu pod dvanáct stupňů Celsia. Služba, odpočinek, pohotovost, služba Také pro české profesionály z ÚU BAP 2012 připravila hostitelská strana jiné zvyklosti k výkonu služby oproti předcházejícím rokům. Hotovostní budova pro QRA již dlouhodobě prochází rekonstrukcí, a tudíž jsme rozmístěni v několika kontejnerových blocích. Není to sice zcela optimální zázemí, ale na plnění operačního úkolu to nemá sebemenší vliv, říká velitel čáslavské letecké základny a zároveň velitel úkolového uskupení AČR plukovník gšt. Petr Lanči a ukazuje na již nová krytá stání pro letouny. Oproti původním provizorním přístřeškům na ploše se nyní hotovostní letouny nacházejí ve čtyřech nových hangárech. Ty bezpochyby vytvářejí mnohem lepší komfort pro údržbu strojů i zázemí pro příslušníky inženýrskoletecké služby, dodává velitel. Náhodné přihlížející může napadnout otázka související s jejich racionalitou, obzvláště při signálu Alpha Scramble, kdy ostrý start nesmí zdržet žádná indicie, natož technického rázu. Letouny se z hangáru netahají ven. Zvednou se přední a zadní vrata a poté se uvnitř provede spouštění motorů. Po předepsaných úkonech piloti vyjíždějí se stroji na vzletovou a přistávací dráhu. Nepředstavuje to žádnou komplikaci, upřesňuje plk. Petr Lanči. Život jeho podřízených se odvíjí od nepřetržitého zabezpečení operačního úkolu. Den co den si směny v půl deváté předávají službu a poté zaujímají svoji čtyřiadvacetihodinovou hotovost. V sestavě dvou pilotů,
12 2012 83 V povědomí veřejnosti jsou Češi dobře zapsáni. Politická reprezentace i obyvatelé tří pobaltských republik hodnotí naše nasazení pozitivně. Litevská strana nám dává najevo, že je pro ni ctí být hostitelskou zemí pro alianční úkolová uskupení. Podobné ambice mají také Lotyšsko a Estonsko. Bezpochyby by uvítaly rotační systém pro rozmístění letounů QRA, dodává plk. Lanči. Pohlazení před vzletem Střežení prostoru odpovědnosti není osobitým dílem pouze sedmi hotovostních pilotů. Svým nezaměnitelným vkladem přispívají k plnění operačního úkolu také příslušníci inženýrsko-letecké služby. Na misi Baltic Air Policing jsme vybrali šest Gripenů, z nichž jsou vždy čtyři nasazeny na základně v Šiauliai. Jejich příprava, zejména na provoz v zimním období, zabrala de facto jeden rok. Proč tak dlouho? Především proto, že se z každého letounu demontovaly desítky jednotek, na které se následně nanesl speciální protikorozní nátěr. Ten je nezbytný z důvodu jiných rozmrazovacích prostředků zpevněných ploch používaných v Litvě, než které jsou standardně pro Gripeny schváleny. Po jejich uložení zpět nastala náročná fáze testování, na jejímž konci musíte mít stoprocentní jistotu, že vše funguje tak, jak má. Námi provedený unikátní výkon bych přirovnal k vystříkání dutin u osobního automobilu. Byla to velice náročná činnost, která však splnila svůj účel. Letecká technika nám dvou Gripenů s jednou zálohou a dalšími příslušníky směny. Kdo není v RS 15, drží šedesátiminutovou pohotovost. Kdo není v RS 60, odpočívá před další službou. Přitom NATINADS není jejich jediným úkolem. Mezi další patří například aktivní podíl na výcviku radarových řídících bojového navedení ve Středisku řízení a uvědomování (Controlling and Reporting Centre CRC) v Karmelavě (Litva) a účast na cvičeních vzdušných sil Severoatlantické aliance v regionu, jako byla například říjnová výcviková událost Baltic Region Training Event (BRTE). Nabízí se otázka, jak se v Šiauliai nakládá s volným časem. Ono ho zase tolik není, říká pplk. Schreier a prezentuje některé osvědčené metody proti profesní ponorce. Nejlepší relaxací jsou samozřejmě sportovní aktivity. Každý z nás dopředu věděl, do čeho jde, a podle svého naturelu se na to mohl odpovídajícím způsobem připravit. Baltic Air Policing je standardní mise v zahraničí. Postupujeme podle stejných operačních postupů jako například kontingenty AČR v Kosovu nebo Afghánistánu. Máme jasná pravidla a ta striktně dodržujeme. drží a závad není více než obvykle. S provozuschopností Gripenů v severském podnebí jsme prozatím spokojeni, říká zástupce velitele pro ILS 211. taktické letky major Radomír Holuša a popisuje, jak je technický personál připraven na řešení případných závad na letecké technice. Litevci nám poskytují letecko-technické zabezpečení. Vše ostatní, co souvisí s provozem letounů JAS-39C, je v naší gesci. Proto jsme si s sebou do Šiauliai přivezli několik setů nářadí a speciálních přípravků. Ve skutečnosti jde o více než dva tisíce kusů. V místě nasazení máme
84 k dispozici řadu náhradních dílů a jednotek, u kterých z praxe víme, že mohou být poruchové. Zvládneme tady i ty nejnáročnější opravy. Kdyby nastal nadmíru komplikovaný případ, provede se takzvaný technický přelet letounu do Čáslavi. Požadovaný počet letounů v hotovosti NATINADS se okamžitě doplní dalším strojem z předurčené miniflotily Gripenů. Další povídání s majorem Holušou přerušuje hřmot motoru bojového letounu JAS-39. Dvojice hotovostních Gripenů začíná pojíždět na ranvej, aby provedla nácvik vzletu (Tango Scramble). Před opuštěním stojánky se technici letounů se svými stroji tradičně rozloučí pohlazením. Je to právo technika rozloučit se svým érem. Takový rituál pro štěstí. Potvrzení, že do toho dávají kus srdce a přejí mu šťastný návrat. Poslední plácnutí do mašiny je nepsaným zákonem všech techniků, konstatuje major Radomír Holuša. Dvě alfy Pátý a dvaadvacátý zářijový den se nepochybně vryje do paměti pilota 211. taktické letky nadporučíka Vladimíra Málka. Na povel uedemského Spojeného střediska řízení leteckých operací provedl ostrý vzlet proti narušiteli v zájmovém prostoru. V hotovosti NATINADS sloužím od prosince loňského roku. V tuzemsku jsem doposud žádný ostrý start neměl a tady už dvě alfy, říká čáslavský pilot, který má dvěstěpadesátihodinový nálet na Gripenu, a přiznává, že tento pobaltský double považuje za velice významný počin ve svojí profesní kariéře. A oslavy? V obou případech jsem byl dvojka neboli wingmen. S leaderem jsme si potřásli rukou a tím to skončilo. Ale proč to nepřiznat, je to příjemný pocit, že jsme veškeré požadavky nadřízeného stupně splnili. Prokázali jsme akceschopnost hotovostního systému, odpovídá npor. Málek a zavzpomíná na svoji druhou Alpha Scramble. Sloužil jsem s majorem Martinem Peldou. V podvečerních hodinách nám to pískli. Bylo to ráz na ráz. Naskočil mi adrenalin a povinnost patnáctiminutové normy ke vzletu. Ke dvěma hotovostním letounům JAS-39C Gripen přijíždí vozidlo, z něhož rychle vybíhají oba piloti. Kvapně usedají do kokpitů a začínají postupně provádět předepsané úkony. Kontrolní prověření letounů zabere řádově několik minut. Poté obě stíhačky začínají pojíždět na dvě paralelní vzletové a přistávací dráhy. Vedoucí dvojice na tři dva right (32R) a číslo na tři dva left (32L). Jedenáct minut po zahoukání sirény v prostoru QRA se odlepují od ranveje letiště Šiauliai a nasazují na severovýchod. Z céercéčka neustále dostávají do sluchátek základní informace o cíli a pokyn letět k němu maximální podzvukovou rychlostí. Za deset minut jsme byli u něho. Byla to ruská andula šestadvacet. Chytili jsme ji
12 2012 85 nad mořem na estonsko-lotyšské hranici. Leader se nepozorovaně přiblížil k narušiteli a začal s jeho identifikací. Já jsem zaujal pozici, ze které mohu kdykoliv zasáhnout a zajistit podporu vedoucímu skupiny. On vše potřebné fotil a já natáčel na kameru. Plnili jsme pokyny z naváděcího střediska. S cizím letounem jsme vizuálně ani po rádiu nekomunikovali. Identifikace cíle, který nedodržoval parametry letu, trvala zhruba deset minut. Když jsme předali na velicí stanoviště požadované údaje a oni nabyli jistotu, že An-26 nepředstavuje žádnou hrozbu ve vzdušném prostoru, vydali nám povel k návratu na základnu, říká nadporučík Málek a dodává, že pilotáž při zásahu není snadná. Transportní šestadvacítky, což byl cíl doposud u čtyřech ostrých vzletů, létají přibližně třistakilometrovou rychlostí. Pro mě to není nic jednoduchého. Na Gripenu mám zvýšený režim motoru a éro je hodně natažené. Navíc jsem jednou rukou řídil a druhou natáčel. To je však počínání u andul, u dalších strojů to bylo jiné. Co tím má český hotovostní pilot na mysli? Snad to, co si štěbetali vrabci na šiauliai ských střechách, když NATINADS před námi drželi Poláci. Jestli však v blízkosti ruských dopravních An-26 letěly vojenské stíhačky Su-27 či nějaká průzkumná túčka, vědí nejlépe sami aktéři. Získané údaje posíláme služební cestou dál. Vyhodnocují je kompetentní instituce. Během identifikace cíle sledujeme především detaily narušitele. Například trupová čísla letadel, imatrikulační znaky, antény nebo průzkumné prostředky, doplňuje svého kolegu major M. Pelda a stroze, ale výstižně říká, že víceúčelový bojový letoun JAS-39 Gripen je vybaven sofistikovanými systémy, které dokáží detekovat cizí stíhače v zájmovém prostoru. Byť se to někomu nemusí pozdávat, reakce nadřízených orgánů začleněných do aliančního systému integrované protivzdušné obrany NATINADS, pro tentokrát vůči vojenskému letounu Antonov, byla zcela na místě. Nikdo nemůže předem vědět, jak bude následná činnost ve vzdušném prostoru eskalovat. Byť se jedná o pouhý monitoring, každý zásah Alpha Scramble je bojovým letem. Rozdílný mandát Zásah na vojenská letadla v Pobaltí, to je jiná káva než tuzemská pomoc v nouzi dopravním strojům. Kdo z nás by si nepřál potkat se nahoře se súčkem. Tady ta pravděpodobnost existuje. O to je to větší adrenalin, když jdete na alfu. Taková zkušenost by nepochybně stála za to. Každý, kdo se stal pilotem, má určité sny, a já si myslím, že tento do nich může patřit, říká nadporučík Robert Stejskal, který už hotovost NATINADS létá tři a půl roku a v zápisníku letů má u JAS-39 zapsáno bezmála pět set letových hodin. Díky vstřícnosti velitele úkolového uskupení Armády ČR v misi Baltic Air Policing máme unikátní možnost krátce setrvat v blízkosti hotovostních pilotů QRA. Neuvěřitelné štěstí nám dokonce umožnilo stát se očitými svědky jejich činnosti po vyhlášení signálu Alpha Scramble. Vše začalo zahoukáním sirény. Oba piloti si na spodní prádlo natahují neopren. Od této chvíle je jejich konání mnohem ztíženější. Rychle se dostávají do bot. To už se jim na čele objevují první krůpěje potu. Následují kalhoty a vesta výškové výstroje. Čas? Čtyři minuty jsou pryč. Rychle berou přilbu do ruky a utíkají k vozidlu, které je veze k několik stovek metrů vzdáleným letadlům. Utekly další dvě minuty. Činnost pilota v kabině nelze z pochopitelných důvodů sledovat tváří v tvář. Nadporučík Stejskal, který byl dvojkou při ostrém vzletu Alpha Scramble s nadporučíkem Pavlem Štrůblem, ji s odstupem času popisuje takto: Spouštím systémy, nahazuji motor. V posloupnosti procedur nesmí dojít k omylu, protože bych musel začít od začátku. Během toho se poutám do sedačky. Zahlásím se na operační centrum a vyslechnu prvotní údaje. Poté proběhne stanovený proces podle kódované tabulky. Leader a wingmen si ověří, zda se navzájem slyší po rádiu, a přechází na kanál věže řízení letového provozu. Řekneme, že vyjíždíme z QRA a jdeme na dráhu. Startujeme pět vteřin po sobě. Po vzletu nás vedou litevští naváděči. Máme rozestup do dvou námořních mil. CRC v Karmelavě čistí prostor před námi. Také v tomto případě prokázali čáslavští piloti z 211. taktické letky svoji mimořádnou profesionalitu Pavel Lang Foto: Jan Kouba a archiv 211. taktické letky Připravila redakce časopisu A report měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail: areport@centrum.cz, www.army.cz Grafi cká úprava a zlom přílohy atm + : Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Jan Kouba