A s o c i a c e č e s k ý c h f i l m o v ý c h k l u b ů u vá d í Projekt 100 2014 Projekt100.cz
Kultovní filmový esej nabízející jen pomocí obrazů a uhrančivé hudby Phila Glasse apokalyptickou vizi střetu dvou světů technologií ovládané civilizace a přírody.
Technické údaje Koyaanisqatsi / USA 1982 / 86 minut Produkce Godfrey Reggio Režie Godfrey Reggio Scénář Ron Fricke, Michael Hoenig, Godfrey Reggio, Alton Walpole Kamera Ron Fricke Střih Ron Fricke, Alton Walpole Hudba Philip Glass Ceny MFF São Paulo 1984 Cena diváků MFF Varšava 1988 Cena diváků Žánr enviromentální dokument Monopol od 30. 1. 2014 do 31. 8. 2014 Dop. přístupnost přístupný Kopie DCP a Blu-ray Formát 1 : 1,85 Originální verze bez dialogů Titulky české (pouze na konci filmu) Programování David Huspenina david.huspenina@acfk.cz tel. +420 724 339 341 Další informace http://www.projekt100.cz Materiály ke stažení http://www.acfk.capsa.cz (jméno a heslo: guest)
Synopse Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu.
o filmu Ko.yaa.nis.qatsi podst. jméno, původ: jazyk indiánského kmene Hopi, 1. bláznivý život, 2. chaotický život, 3. život vychýlený z rovnováhy, 4. rozpadající se život, 5. život volající po změně První celovečerní snímek Godfreye Reggia Koyaanisqatsi konstituuje revoluční styl, charakterický pro celou následnou Qatsi trilogii (Powaqqatsi, 1988, Naqoyqatsi, 2002) je tvořen výlučně obrazy (většinou zpomalenými či časosběrnými), bez komentáře či dialogů, jen s doprovodem minimalistické hudby Phila Glasse. Tyto filmy neobsahují slova ne z nedostatku lásky k jazyku. Je to proto, že z mého pohledu je naše řeč ve stavu nesmírného ponížení. Už nepopisuje svět, v němž žijeme, říká Reggio. Proto si také pro název tohoto i následujících snímků trilogie vybral slovo tajemného, necivilizovaného jazyka indiánského kmene Hopi, v němž nachází větší moudrost než v naší vlastní řeči. Vezmeme-li zemi její poklady, přivoláme pohromu * Myšlenka na natočení filmu se zrodila během práce na multimediální kampani proti narušování soukromí a použití technologie ke kontrole lidského chování. Kampaň vznikala pro Institut regionální výchovy v Novém Mexiku za finanční podpory Amerického sdružení za občanská práva. Po skončení kampaně Sdružení své sponzorství ukončilo a na účtě Institutu zbylo pouhých 40 tisíc dolarů, které se staly základem financování Koyaanisqatsi. Film začal vznikat v roce 1975, bez scénáře a z nedostatku finančních prostředků na 16mm kameru. Jedním z prvních záběrů, pořízených pro film, byla demolice sídliště Pruitt-Igoe v St. Louis v Missouri, které se díky životním podmínkám chodobě, zločinu a segregaci stalo symbolem selhání veřejného urbanistického plánování. V první fázi natáčení jsem prostě točil cokoli, o čem jsem si myslel, že bude na filmu vypadat dobře. Somráky, budovy, bylo mi to jedno. Z mého pohledu to bylo totéž. Prostě jsem jen točil tvar věcí, vzpomíná kameraman Ron Fricke. Výsledkem první fáze natáčení byl materiál, který Fricke sestříhal do dvacetiminutové podoby, bez zřetele k nějakému poselství či politickému obsahu.
Natáčení pokračovalo v roce 1976, kdy se Institutu podařilo získat další prostředky, tentokrát už s 35mm kamerou. Tehdy také Reggio s Frickem narazili v jakési reklamě na časosběrnou fotografii, shodli se na tom, že právě tohle je jazyk, který jim chyběl a rozhodli se ho učinit základem svého filmu. Fricke si obstaral kameru Mitchel a vytvořil intervalometr, který kontroloval přesný pohyb kamery mezi jednotlivými snímky. V podstatě celý filmu byl natočen ve Spojených státech, snad s výjimkou archivních záběrů ruských tanků. Až se přiblíží den očisty, na obloze se objeví upředené pavučiny * Reggio důsledně trvá na tom, že jeho filmy nenesou nějaké jednoznačné poselství či význam. Odmítá se totiž angažovat v jakémkoli druhu propagandy, byť by třeba i sloužila dobré věci. Jeho záměrem je nabídnout divákům zkušenost, nabídnout jim úvahu, s tím, že interpretace je výhradně na nich. Byl jsem mnoho let učitelem a tak vím, že všechno, co dobrý učitel může udělat, je, že představí kontext, položí otázky anebo vstoupí se svými studenty do dialogu. Otázky, které klade v Koyaanisqatsi, jsou zřejmé: Jsou technologie nástrojem, který dle vlastních záměrů používáme, nebo zneužíváme? Je technologie neutrální? Má vlastní život? Jde o technologický efekt na to či ono (například životní prostředí) anebo o to, že vše se odehrává uvnitř technologie? Stala se technologie závislostí, bez níž nedokážeme žít? Používáme technologii, nebo ji žijeme? Reggio tvrdí, že se pokušel podívat na náš svět jako mimozemšťan, který se snaží najít jakýsi vizuální ne-li emocionální smysl v tom, co vidí. Jednoho dne mohou být z nebe svrženy hromady popela, které spálí zemi a oceány budou vřít * Světová premiéra filmu se konala 28. dubna 1982 na festivalu v Santa Fe a o rok později se snímek dostal do širší distribuce. Uvádí ho titulek Francis Ford Coppola presents jež je výrazem podpory tehdy již proslulého režiséra a jeho snahy pomoci při propagaci a distribuci filmu (podobně druhý dil zaštítil svým jménem George Lucas a třetí Steven Soderbergh). Film byl ve Spojených státech zařazen do Národního filmového registru při Kongresové knihovně jako kulturně, historicky nebo esteticky významné dílo. Práva na film prošla vlastnictvím řady společností, proto se film dostal na DVD až v roce 2002, kdy do kin právě vstupoval třetí dil trilogie, Naqoyqatsi. * Překlad proroctví kneme Hopi, zpívaných ve filmu
Godfrey Reggio * 29. 3. 1940, New Orleans, USA Cesta Godfreye Reggia k filmu vedla relativně klikatými cestami. Jako čtrnáctiletý vstoupil do řádu Křesťanských bratří v Novém Mexiku, v pětadvaceti letech složil předepsané sliby, ovšem už o tři roky byl z řádu vyloučen. Jeho idealismus ve spojení se zájmem o sociální otázky ho totiž dostaly do sporu s ideologickou subordinací řádu. Nicméně ještě v době, kdy v řádu působil, se intenzivně věnoval mladým lidem, učil, v roce 1963 se podílel na založení komunitní organizace Mladí občané v akci, která pomáhala mladistvým příslušníkům pouličních gangů, napomohl také vzniku zdravotnického zařížení La clinica de la gente, poskytujícího lékařskou pomoc chudým v Santa Fe, či komunitnímu projektu La gente na periferiích severního Nového Mexika. V roce 1972 Reggio spoluzakládal v Santa Fe Institut regionálního vzdělávání, neziskovou organizaci, zaměřenou na vývoj médií, umění, komunitních organizací a výzkum. A právě zde, za finanční podpory Amerického sdružení za občanská práva, vytvořil v letech 1974 a 1975 multimediální kampaň k tématu narušování soukromí a použití technologií s cílem kontroly chování. Již v tomto projektu se s pomocí svého budoucího kameramana Rona Frickeho spoléhal především na sílu obrazu a od něj také vede přímá cesta k Reggiově následující filmové tvorbě. Jejím základem je koncept nenarativního filmu, který by vyjadřoval obavy a naděje moderního člověka z destruktivního vlivu civilizace na životní prostředí. Reggiovy ovšem trvalo celých osm let, než představil první díl své Qatsi trilogie, snímek Koyaanisqatsi, fascinující koláž zvuků a obrazů, provázenou úchvatnou hudbou Phila Glasse. Další díl trilogie, Powaqqatsi (= parazitní způsob života), se stěhuje ze severní polokoule na jižní a na základě stejného principu se zaměřuje na země třetího světa, na střet tradičního způsobu života jejich obyvatel a změn, které do něj vnáší civilizační vymoženosti. Závěrečný díl trilogie, Naqoyqatsi (= život jako válka), je na rozdíl od dvou předchozích dílů tvořen z velké části archivními záběry, naplňujícími myšlenku o dominanci technologie nad člověkem. Mimo slavnou trilogii je Reggio i autorem krátkého filmu Anima Mundi, oslavujícího rozmanitost života na zemi, který si u něj objednala módní společnost Bvlgari a jež byl určen pro Světový fond na ochranu přírody, resp. pro její program zachování bio-
logické diverzity. Podobně nestandardně vznikl i krátký snímek Důkaz v roce 1993 Reggia vyzvala společnost Benetton, aby se podílel na založení školy pro výzkum a produkci umění, technologií a masmédií. Institut nazvaný Fabrica Future, Presente začal fungovat v roce 1995 v Trevisu a Reggio byl dva roky jejím ředitelem. Tehdy také natočil osmiminutový snímek Důkaz, který je složen použe ze záběrů zaujatých, nadšených i vystrašených dětských tváří. Odpověď na otázku, co v nich všechny tyto emoce vyvolalo, je nasnadě další z civilizačních vynálezů televize. Svůj zatím poslední dokument Návštěvníci dokončil Reggio v loňském roce, kdy by uveden na festivalu v Torontu Režijní filmografie: 1982: Koyaanisqatsi 1988: Powaqqatsi 1989: Songlines videoklip 1992: Anima Mundi krátký 1995: Důkaz (Evidence) krátký 2002: Naqoyqatsi 2013: Návštěvníci (Visitors)
Ron Fricke Strhující vizuální podoba Koyaanisqatsi je dílem kameramana Rona Frickeho, který je pokládán za mistra časosběrné fotografie a velkoformátové kamery. Po spolupráci s Godfreyem Reggiem na prvním díle jeho Quatsi trilogie se vydal vlastní (byť velmi podobnou) cestou a v roce 1985 natočil pro IMAX středometrážní dokument Chronos, věnovaný plynutí času, a v roce 1986 sedmiminutový snímek Sacred Site. V celovečerním formátu debutoval v roce 1992 snímek Baraka Odysea země, nenarativním dokumentem, který představuje kaleidoskop přirodních úkazů, života, lidských aktivit a technologického pokroku, který byl natáčen v celkem 24 zemích šesti kontimentů. Podobné prostředky, tedy kombinace obrazu (často časosběrného či naopak zpomaleného) s hudbou použil i v pokračování Baraky, ve filmu Samsara. Oba snímky jsou natočeny na 65mm kameru. Režijní filmografie: 1982: Koyaanisqatsi (kamera) 1982: Atomic Artist (kamera) krátký 1985: Chronos (režie a kamera) středometrážní 1986: Svaté místo (Sacred Site, režie a kamera) krátký 1992: Baraka Odysea země (Baraka, režie a kamera) 2011: Samsara (režie a kamera) 2012: Cesta Hanumana (Journey of Hanuman, kamera)
Philip Glass * 31. 1. 1937, Baltimore, Maryland, USA Glass, považovaný za jednoho z největších hudebních skladatelů 20. století měl k filmu dlouho velmi vlažný vztah. Až nadšení a vytrvalost Godfreye Reggia Glasse přesvědčily, aby tomuto médiu začal věnovat pozornost a právě Koyaanisqatsi je prvním snímekm, k němuž Glass složil hudbu. Jeho magický, minimalistický hudební doprovod je nedilnou součástí kvality celého Quatsi projektu. Kromě pravidelné spolupráce s Reggiem pak začal Glass spolupracovat i s dalšími filmovými tvůrci, mj. s dokumentaristou Errolem Morrisem (jejich nejslavnějším společným dílem je dokument Tenká modrá čára/the Thin Blue Line, 1988). Tři z Glassových filmových hudebních kompozic byly nominované na Oscara: Kundun (r. Martin Scorsese, 1997), Hodiny (The Hours, r. Stephen Daldry, 2002) a Zápisky o skandálu (Notes on a Scandal, r. Richard Eyre, 2006).