Tisková konference k premiéře STANICE: TANČÍRNA (10. června, Divadlo Reduta) a RODINNÝ VEČER (18. června, Sklepní scéna CED)
Libreto: Dodo Gombár a Dora Viceníková Režie: Dodo Gombár Choreografie: Linda Fernandez Saez Dramaturgie: Dora Viceníková Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská Hudba: Ondřej Brzobohatý Filmová dotáčka: Martin Dedek Obsazení: Erika Stárková Zuzana Ščerbová Henrieta Hornáčková Martin Sláma Vratislav Běčák Jitka Josková j. h. Réka Derzsi j. h. Alena Doláková j. h. Marek Pospíchal j. h. Jitka Bednářová j. h. Premiéra 10. června 2010 v Divadle Reduta
Jediná repríza v této sezoně 11. června v rámci festivalu Divadelní svět Brno Záštita inscenace Juraj Jakubisko Příběh inscenace Stanice: Tančírna zprostředkovává intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život s během "velkých" dějin, realita se snem, zdání se skutečností. Kaleidoskop lásek, vášní, zklamání, nadějí, snah či selhání anonymních postav a postaviček, které se osudově potkávají i laxně míjejí na stanici metra. Prostor tvrdě reálný a mimozemský zároveň. Nehostinné místo naplněné zvuky brzdícího metra jako průsečík skutečnosti a fantazie: bezdomovec se zde potkává s andělem, sebevrah s Hitlerem, Ježíš s tanečním mistrem. Příběh je tlumočen téměř beze slov, především tancem, gesty, mimikou a hudbou. Jací jsme byli, jsme a budeme, jací jsme vlastně stále neměnní a většinou nepoučitelní. Ubližujeme si, i když se milujeme, nenávidíme se, a přesto bez sebe nedokážeme žít. Naštěstí každý máme svého strážného anděla. Autorem původní hudby je Ondřej Brzobohatý, choreografii má na starosti Linda Fernandez-Saez, scénu vytvořila Eva Jiřikovská. Na motivy slavného filmu italského režiséra Ettore Scoly. O inscenátorech: Dodo Gombár Režisér a dramatik. Narodil se v roce 1973 v Trnavě. Poté, co vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě, absolvoval roční stáž na prestižní divadelní škole The Circle in The Square v New Yorku (1996-1997). Rok pracoval v animovaném filmu, ve Studiu KB5 na bratislavské Kolibě. Dvě sezony působil jako interní režisér a umělecký šéf Komorního divadla v Martině, kde pravidelně hostuje dodnes. S tímto divadlem vytvořil více jak desítku inscenací. V letech 2000-2006 působil na řadě českých a slovenských scén, ale i v evropských divadlech (Itálie, Maďarsko). Od roku 2006 se stal uměleckým šéfem a kmenovým režisérem Městského divadla ve Zlíně. V tomto angažmá nastudoval plejádu inscenací výrazného autorsko-režijního uchopení (např. Faust, Tři sestry, Mistr a Markétka). Na svém kontě má řadu úspěšných inscenací nejen u nás a na Slovensku, ale také v zahraničí (v New Yorku, v Římě nebo v Budapešti). Je nositelem ceny Alfréda Radoka za text divadelní hry Hugo Karas a do finále této soutěže se dostal i se svým textem Třetí věk. Mezinárodně úspěšná je i jeho hra Medzi nebom a ženou. Od letošního roku působí jako umělecký šéf Švandova divadla v Praze. Eva Jiřikovská Vystudovala grafiku a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity pod vedením ak. mal. Jana Vičara. Dnes působí jako scénografka a výtvarnice Slováckého divadla v Uherském Hradišti (mj. Cikáni - režie Jan Antonín Pitínský, Bambiland, Medeia - režie Jiří Honzírek, Mein Faust, Villon F. - režie Jakub Maceček, Naši furianti, Maryša, Král Richard III. - režie Igor Stránský); hostovala mj. v Národním divadle Brno (Lékárník, Ideální manžel, Pohádka o malém Mozartovi a velkém drakovi), v HaDivadle (Idioti), v Divadle Petra Bezruče (Lakomec), v Divadle Polárka (Golem), v Divadle U stolu (Hrad smrti), v Moravském divadle Olomouc (Mandragora), v Divadle Huse na provázku (Baletky). Podílela se na dokumentech České televize - Mistr, Vracaja sa dom od Betléma a na celovečerním filmu Klíček; dlouhodobě spolupracuje se souborem Hradišťan. Systematicky se věnuje vlastní volné tvorbě samostatná výstava Grandmother s Coffee-Set ve Slováckém divadle, kolektivní výstava v rámci 250. narození W. A. Mozarta v Mozarthausu ve Vídni, zúčastnila se malířského sympozia v Hodoníně aj.
Linda Fernandez Saez Tanečnice a choreografka. Absolvovala pražskou konzervatoř Duncan Centre. Specializovala se na techniky Graham, Hawkins, Limón a improvizaci na základě koncepce tance Isadory Duncan. Od r. 2001 působí jako členka a nyní i sólistka africké skupiny Batocu Moniky Rebcové. Pravidelně se účastní workshopů moderního a tradičního afrického tance pod vedením choreografů a lektorů ze západní Afriky. V r. 2006 odjela na studijní taneční stáž do Senegalu, kde studovala africký a moderní tanec. Od r. 2005 do r. 2009 byla členkou JAD DC, kde se specializovala na moderní jazz, hip hop a body drumming. V této skupině spolupracovala s mnoha americkými choreografy. Ve stejném roce úspěšně absolvovala konkurz do Cirque du Soleil, kde je registrovanou členkou souboru. Účinkovala v hlavní roli českého tanečního televizního seriálu První krok. V r. 2008 se stala tváří kampaně Nike women. V r. 2009 vytvořila se senegalským choreografem Kaolackem duet Maan Ak Maon (Me and Her), které bylo uvedeno v dubnu 2009 v Paříži v Centre National De La Dance. Je spoluautorkou choreografií všech ročníků festivalu afrického tance Jaaleekaay, uvedeného v divadle Ponec v letech 2007-2009. Na přelomu r. 2009-2010 nastudovala představení Labyrinth spolu s choreografkami Janou Ryšlavou a Ayou Řezaninovou. Dále spolupracovala s režisérem Dodo Gombárem (muzikál Kudykam a Armagedon na Grbu). Ondřej Brzobohatý Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru skladba, dirigovaní a klavír. V průběhu studia se věnuje autorské tvorbě pro kapelu Bůhví, ve které také začíná působit jako klávesista a zpěvák. Dále se s kapelou Pragason, v níž působí jako klavírista, věnuje studiu kubánské hudby. Skládá scénickou hudbu pro divadelní představení (Barmanky: John Godber (1999), Chvilková slabost: Donald Churchil (2000), 1 + 2 = 6, Ray Cooney (2005), Vyhazovači: John Godber (2006) a další.). Absolvuje Vyšší odbornou školu; dostává nabídku vytvořit hudbu k televizním povídkám z bakalářského cyklu To Nevymyslíš. Je autorem znělek k televizním pořadům Konečně Jsi Tady, Pustit Žilou, Hádej, kdo jsem! či Farmář hledá ženu. Hraje v Divadle Radka Brzobohatého a také se objevuje v roli právníka v televizním seriálu Ulice. Vytvořil hudbu k televizním filmům Hrobník (2008) a Zakázaný člověk (2009) v režii Dušana Kleina. Aranžoval hudbu Petra Hapky do lyrikálu Kudykam (2009) Michala Horáčka. Společně s tím i produkoval album Kudykam. S Mirkem Chyškou vytvořil hudbu k filmu a seriálu Karla Janáka Ať žijí rytíři (2009). Zkomponoval hudbu k seriálu Dušana Kleina Cukrárna (2010).
Václav Havel RODINNÝ VEČER Premiéra 18. 6. 2010 v rámci festivalu Divadelní svět Brno v CEDu První repríza v Divadle Reduta 12. 9. 2010 Režie: Jiří Pokorný Dramaturgie: Dora Viceníková Výtvarná spolupráce: Kateřina Bláhová Výběr hudby: Jiří Pokorný Osoby a obsazení: Babička Dita Kaplanová Pokorná...Bohumil Klepl Pokorný...Tomáš Matonoha Alena...Petra Bučková Ivan..Petr Panzenberger Rodinný večer Tragédie o jednom dějství První samostatný dramatický text Václava Havla z roku 1960. Hra popisuje rodinné setkání rodiny Pokorných, ve kterém se nestane ani neřekne nic zásadního. Zapomnění hodné repliky na téma televize, husy či dovolené však vystihují marnost, vyprázdněnost a zbytečnost existence. ( ) IVAN Máme problémy. POKORNÝ IVAN ALENA IVAN Jaké? Máme problémy. Nějak jako pořád nevíme, jak to uděláme s dovolenou. Alena by chtěla do Bulharska, k moři, já bych zase tak nějak rád zajel spartaka a udělal si nějakou jako pěknou túru po Slovensku. On je na cizinu nějak jako zvyklej. Každou chvíli tam je na služební cestě, je to pro něj nějak jako chleba. Těšil jsem se na auťák leta. Byl jsem jedinej v kanclu, kdo ho ještě neměl. A teď bych měl jet na dovolenou vlakem. POKORNÁ Autem nebo vlakem. POKORNÝ Nech bejt, já jako starej technik vím, co to je láska k mašině. Co? IVAN To je ono. ALENA Už to vidím, že ta láska k mašině bude nějak jako větší než láska k ženě. IVAN Ale brouku. ALENA Brouku, brouku - ( )