Nadcházející oběd na Americkém velvyslanectví K mému překvapení mi Michael March ve foyer hotelu Josef oznámil, že v den, kdy budu předčítat poezii, se bude na Americkém velvyslanectví konat na mou počest recepce. V celé své kariéře jsem si vždy velvyslanectví spojoval s odlišným světonázorem a slzným plynem, spíš než s uvítacím obědem. Ztratil jsem řeč, ale jako aktivní člen Whitman/FDR/RS/RK křídla Demokratické strany, jsem se cítil poctěn, dokonce i v těchto časech brutálního imperialismu a války. Když tančila, bolest nebyla slabostí. Světlo se stalo mou nevěstou prach písní hodin když poprvé tančila. Něco mají jen někteří básníci. Jednu ze svých básní ve foyer elegantního hotelu. Ředitel Festivalu spisovatelů před svou básní v hotelu Josef, Praha Pan March mne pár dní před Festivalem informoval, že jen pár hodin po příletu budu mít tiskovou konferenci v kavárně Globe se skupinou Plastic
People of the Universe. Na literárních festivalech je toto běžné: sotva se dotknete země, už běžíte a vysvětlujete a poskytujete rozhovory. Domlouval jsem se s Plastiky e-mailem na písních, které zahrajeme. Zpočátku jsem prohlašoval, že nemůžeme hrát žádnou píseň skupiny The Fugs, když přijedu sám, bez kapely. Ale Plastici jsou velmi přesvědčiví, a tak jsem nakonec souhlasil, že zazpíváme společně pár písní z mých raných alb. Tisková konference Přesunul jsem se do svého pokoje, abych si alespoň na hodinku zdříml, a pak mě odvezli taxíkem na tiskovou konferenci do internetové kavárny Globe. Ještě jsem se nevzpamatoval z časového posunu a byl jsem unavený z noční cesty přecpaným letadlem, ale vždy mne překvapí fotografové. Šel jsem do Globe a přemýšlel, koho že to fotografují. A pak mi to došlo: MĚ! Plastic People of The Universe jsem našel u stolu až úplně vzadu. Pocítil jsem nával emocí, když jsem spatřil skupinu hudebníků, kteří si během sovětské okupace prožili své a poté se jim podařilo vydržet pospolu období, kterému se říká období svobodného podnikání, kdy se zdá, že se život stále více podobá studentskému představení Brechtovy opery Vzestup a pád města Mahagonny. The Plastic People of the Universe Skupinu The Plastic People of the Universe založil koncem roku 1968 basista Milan Hlavsa po sovětské okupaci, která měla zastavit politické změny vyplývající z Pražského jara, po invazi, jež rozeslala do celého světa fotografie sovětských tanků v pražských ulicích. Plastici se zpočátku
inspirovali skupinou Velvet Underground, ale také písněmi, které zpívali The Fugs, the Doors, the Mothers of Invention a Captain Beefheart. Jak jsem se již dříve zmínil, zažil jsem v Chicagu útok slzným plynem při policejním zásahu proti demonstrujícím na předvolebním sjezdu Demokratické strany a stísněný pocit z těch sovětských tanků v Praze se hluboce vryl do mé mysli. V Chicagu sice žádné tanky nebyly, zato tam stály džípy s maskami z ostnatého drátu, které sloužily k rozprášení hippies, a také pár obrněných transportérů a, samozřejmě, již na pohled odpudivé řady vojáků s nasazenými bajonety. Tři týdny po chicagském útoku slzným plynem vystupovala moje kapela the Fugs v Německu na Essenském hudebním festivalu. Někteří z nás si pronajali auto a jeli Bavorskem až k české hranici, kde jsme se pokusili proklouznout do Československa po polní cestě (probíhala právě sklizeň brambor a nám bylo řečeno, že přes hranici často přejíždějí zemědělci s traktory a valníky). Naším cílem bylo dostat se do Prahy, abychom si lehli před sovětské tanky a nafotili pár obrázků pro obálku našeho příštího LP. Dnes to zní bláznivě, ale v roce 1968 jsme to brali vážně a vůbec jsme se nebáli, že by Sověti pokropili naše ležící těla palbou. Nicméně naše plány ztroskotaly u malého vesnického stánku, když nás zastavil muž se samopalem. Disidentské rokenrolové kapely se začaly v Československu zakládat kolem roku 1964 v souvislosti s příchodem úžasné hudby Beatles. Jejich obliba, s rozmáhajícím se americkým rebelantským rock and rollem a psychedelickou hudbou kapel, jako je Velvet Underground, Mothers of Invention a má kapela The Fugs, vzrůstala.
Rokenrolová mánie Vznik folk rocku, psychedelického, politického a satirického rocku ve Spojených státech a Anglii měl velký vliv na československou undergroundovou hudbu(scénu). Najednou se autoritám zdálo podezřelé, že je národ zaplaven dlouhovlasými hipíky, rockovými časopisy, happeningy, undergroundovými hudebními kluby a dalšími aktivitami usilujícími o svobodné sebevyjádření. K hrůze pražských komunistických autorit, věčně dychtivých ovládat tok času, začaly rozhlasové stanice vysílat rock and roll. Aby tyto komunistické manipulátory zmátla, vznikla v Praze jako první skupina psychedelická the Primitives. Zpočátku se vláda pokoušela tento půvabný příliv západní kultury potlačit a zvolila taktiku posílení tiskového zákona (cenzury). Československá vláda se samozřejmě vždy musela ohlížet na sovětskou vládu, kterou nechtěla moc naštvat, aby nevyvolala ze strany Sovětů ještě větší nátlak na nezávislost vlády, jež byla zatím ještě v Československu zachována. Na počátku roku 1968, kdy byli založeni Plastici, stanul v čele Komunistické strany Československa Alexandr Dubček. A jen o pár týdnů později začalo Pražské Jaro. Dubček zrušil cenzuru rozhlasu, televize a tisku a začal zbavovat moci celou řadu zatvrzelých komunistů ve jménu programu socialistické demokracie. Sověti nechápali narůstající vlnu umělecké tvořivosti v ulicích. A tak 21. srpna 1968 sovětské tanky a nějakých 175 000 vojáků Varšavské smlouvy zahájilo okupaci Československa. Kdesi jsem se dočetl, že Dubček byl v poutech poslán do Moskvy. Psaly o tom všechny americké noviny, zrovna když jsem se chystal letět do Chicaga, abych se v době sjezdu Demokratické strany zúčastnil protiválečné demonstrace.
Nenáviděl jsem ty ruské tanky stejně, jako jsem neměl rád obrněné transportéry v Chicagu. A o pár týdnů později, když Fugs vystupovali v Německu na Essenském hudebním festivalu, jsme se s Miriam, Kenem Weaverem z Fugs a naším manažerem Peterem Edmistonem pokusili proklouznout po polní cestě z Německa do Československa. Probíhala právě sklizeň brambor a my jsme si chtěli lehnout před sovětské tanky nebo aspoň pozvednout protestní transparenty. (Byli jsme zastaveni mužem se samopalem.) Byla to strašná situace, ve Státech i v Praze, a my jsme byli zoufalí. A potom se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí v Praze na protest proti invazi upálil 21letý Jan Palach a stal se mučedníkem za občanskou svobodu. Od roku 2005 je v Praze na počest tohoto českého hrdiny pomník.