PŘÍRUČKA PRO UČITELE 1. LIST JANŮV
Tyto příručky pro učitele by měly sloužit pouze vedoucímu studia. Příručky pro učitele obsahují: Průvodce lekcí Je míněn jako pomoc učiteli při vedení lekce, avšak nemá v žádném případě nahradit horlivé studium Bible a osobní touhu nechat se vést Duchem svatým při přípravě vyučování. Hlubší pohled Doplňkové informace, které pomohou pochopit biblický oddíl. Odpovědi na otázky Tento klíč by neměl používat vedoucí učitel či učitel skupinky při svém vlastním hledání odpovědí na otázky. Spíše by jej měl upotřebit vedoucí učitel tehdy, když má problém pochopit, co pisatel otázkou sledoval, aby měl jistotu při setkání vedoucích. Uvědomte si, že vedoucí učitel vede každý týden učitele skupin na setkání vedoucích při diskusi o otázkách (stejným způsobem pak jednotliví vedoucí povedou studenty ve svých skupinách). - 2 -
1. LIST JANŮV Příručka pro učitele / 1. lekce Slovo mezi námi 1 J 1,1-4 Hlavní téma biblické pasáže: Skrze Ježíše můžeme mít společenství s Bohem. Hlavní myšlenka: Kdo je Ježíš? Cíl lekce: Moji posluchači by měli uvěřit Ježíši tak, aby jim Bůh dal moc stát se Božími dětmi (J 1,12). Název lekce: Kým je pro tebe Ježíš? I. Úvod: První list Janův napsal apoštol Jan věřícím lidem. K našemu studiu Bible je samozřejmě srdečně zván kdokoliv, ale přece by bylo nejlepší, kdyby se ti, kteří zatím neuvěřili, rozhodli pro víru ještě dnes. Pak totiž bude moci Bůh, jenž vedl svým Duchem svatým apoštola Jana při psaní, plně promlouvat tímto dopisem k vašemu srdci. A o to evidentně autorovi listu (Duchu svatému) šlo, protože v prvních čtyřech verších odpovídá na nejdůležitější otázku, jakou vůbec lze položit. Jestliže teď budete spolu se mnou pozorně přemýšlet o těchto verších, dozvíte se odpověď na otázku Kdo je Ježíš?. Doufám, že se ve vás dnes tato otázka ozývá, protože na konečné odpovědi na ni závisí váš věčný úděl tzn. jak budete trávit věčnost i přítomnost! O úvodních čtyřech verších budeme uvažovat podle následující osnovy: Kdo je Ježíš? (1 J 1,1-4) Byl od počátku Slovem života (1,1-2) Jan o něm svědčí jako o věčném životě (1,2-3) Skrze něho máme společenství s Bohem a s lidmi (1,3) Přijmout ho je radost (1,4) Pojďme se teď krátce podívat na to, co o Ježíši říká Písmo. Modlím se, aby ti z vás, kdo v něho dosud nevěří, uvěřili a přijali věčný život. II. Hlavní body A. Slovo života od počátku (1 J 1,1-2; viz též J 1,1-18) 1. Vysvětli význam výrazů slovo života a od počátku, abys ukázal, že Ježíš Kristus byl plně Bohem, a bojoval proti gnosticismu (viz HLUBŠÍ POHLED). 2. Ilustruj: Dítě, které si hraje s elektrickým kabelem, si neuvědomuje sílu proudu, jenž protéká uvnitř, dokud nedostane ránu. Podobně, jestliže jsme nestudovali pozorně Boží slovo, možná nás překvapí, když se dovídáme, že Ježíšova moc a autorita není ničím omezena, protože v Kristu přebývá plnost božství v tělesné formě. 3. Aplikuj: Pokud nevěříš, že Ježíš je Bůh, měl bys pečlivě studovat Slovo. Závisí na tom tvůj život. 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Kdo je Ježíš? B. Jan jej znal jako věčný život (1,2-3) 1. Vysvětli, jaký význam zde má věčný život a společenství a proč je pro naše spasení životně důležité, že Ježíš Kristus byl plně člověkem (viz HLUBŠÍ POHLED). 2. Ilustruj: Člověk žije v bídě do té doby, než zjistí, že na pozemku, který vlastní, se nachází zlato v hodnotě milionů dolarů. Podobně, jakmile si jednou uvědomíme, že Bůh se stal - 3 -
člověkem a že je pro nás okamžitě dostupný, odkryjeme nezměrné duchovní poklady, které nám jsou vždycky nadosah. 3. Aplikuj: Zdá se vám Bůh nedosažitelný jako gnostikům? Biblický Bůh se chce stát tvým nejlepším přítelem. 4. Zopakuj hlavní myšlenku * : Kdo je Ježíš? C. Mnozí z nás jej nalezli jako Život 1. Vysvětli: Poukaž na několik míst z Písma, která vysvětlují spasení (např. Ř 3,23; 6,23; 10,8-9). 2. Ilustruj: Gnostikové se domnívali, že pouze těch několik málo jedinců, kteří mají schopnost poznat skryté, může poznat Boha. Avšak pravdou je, že jej smí znát každý z nás. To je důvod, proč Jan psal tuto knihu (1 J 5,13). 3. Aplikuj: Věříš, že ty osobně můžeš mít věčný život? 4. Zopakuj hlavní myšlenku * : Kdo je Ježíš? (* Udělej to pokaždé jiným způsobem!) III. Závěr: Kým bude Ježíš pro tebe? A. Závěrečná aplikace: Chtěli byste mít opravdové společenství s Bohem a láskyplné vztahy s lidmi? Pokud byste rádi poznali Ježíše jako svého Pána a Spasitele, můžete ho přijmout ještě dnes. B. Závěrečná ilustrace: Když se dvou lidí zeptali, jestli znají prezidenta své země, oba odpověděli, že ano. Jeden z nich jej znal z televizních projevů, druhý z nich byla prezidentova manželka. Je obrovský rozdíl, zda víme o Bohu, nebo skutečně známe Boha osobně a žijeme s ním. C. Závěrečná věta: Rozhodnete se dnes, že v něho budete věřit tak, abyste nejen prožívali radost z jeho spasení a rostli v osobním poznání Boha, ale aby vaše radost byla úplná? D. Krátká závěrečná modlitba (s možností modlit se za přijetí Krista). HLUBŠÍ POHLED: Co bylo od počátku (v. 1): Tímto slovním spojením Jan říká, že Ježíš existoval už před počátkem stvoření (srov. J 1,1). Ježíš existoval dříve než všechno stvoření, z čehož vyplývá, že nebyl stvořen (viz J 17,5; Ef 1,4; Ko 1,15-19; Žd 1,2). Slovo života (v. 1): se vztahuje k 1. kapitole Evangelia podle Jana, kde je Kristus představen jako dokonalé vyjádření svého Otce, jako ten, kdo je plně Bohem. Na rozdíl od většiny biblických dopisů, jež začínají pozdravem, Jan zahajuje výrokem proti bludnému učení gnostiků, které popírá božství a lidství Ježíše (viz dále). Jan tím byl hluboce znepokojen. co jsme slyšeli, viděli, na co jsme hleděli, čeho se naše ruce dotýkaly (v. 1): Z těchto slov cítíme, že Jan padesát let předtím vnímal Kristovo lidství všemi smysly a že zkušenosti z období, kdy s ním byl, jsou pro něj stejně reálné, jako byly tehdy, kdy je prožíval. Celkově se dá říci, že v. 1 přímo napadá gnosticismus, jenž byl právě v Janově době formulován. (Bojují proti němu i jiné biblické knihy např. List Koloským, První a Druhý list Timoteovi, List Titovi, Druhý list Petrův a snad i První list Korintským.) Brzy se tento blud měl stát nejnebezpečnější herezí prvních dvou století. Jeho ústředním učením bylo, že duchovní věci jsou dobré, zatímco všechno tělesné je špatné. Tento dualismus zplodil chybná učení, např.: - 4 -
Inkarnace (Bůh se stal člověkem) je nemožná, protože božství se nemůže spojovat s lidstvím. Lidské tělo je samo o sobě zlé. To vedlo ke dvěma extrémům: buď tvrdé zacházení se svým tělem (Ko 2,20-23), nebo nemravný, uvolněný život (1 J 3,4). Spasení znamená únik z těla. Dosahuje ho pouze malá skupina vyvolených, jimž je dostupné poznání skrytého, což protiřečí pojetí víry v Krista, která je přístupná každému (J 3,16). Život věčný (v. 2): Toto téma se rozvíjí zde a v Evangeliu podle Jana. Hovoří o kvalitě života, jenž je bohatý a naplněný, začíná přijetím Kristova spasení a pokračuje do věčnosti (J 10,10). Společenství (obecenství) (v. 3): Tento výraz se v biblickém kontextu týká věcí jako společná účast, poznání z první ruky, sdílení života. Vzájemné společenství máme tehdy, jestliže se sdílíme o společné věci. Je úžasné si uvědomit, jak úzké společenství s Bohem smíme mít podílíme se na jeho přirozenosti (2 Pt 1,3-4). Odpovědi na otázky k osobnímu studiu 1. lekce [POZNÁMKA: Tyto odpovědi ukazují směr, jakým by se měly jednotlivé odpovědi ubírat. I odlišná odpověď může být samozřejmě správná! Pamatuj na to, že lidé jsou důležitější než správně zodpovězené otázky. Buď citlivý v lásce, i když pravda evangelia musí zůstat zachována.] 1. a) Slovo je Ježíš Kristus (J 1,14). b) Protože v něm byl život, všechno povstalo skrze ně (J 1,3-4); věčný život přichází skrze něho (1 J 1,2). c) Byl na počátku u Boha (J 1,2; 1 J 1,1). d) Bez slunce by nebyl žádný život. Muselo existovat světlo, aby mohl být život. e) Jediný Ježíš dává člověku život, a proto je tím pravým světlem. Dal nám skutečný život, abychom viděli světlo, které přichází od Boha. f) Pravda nebo skutečnost. g) Lež nebo temnota a smrt. h) To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila (J 1,5). 2. Viděl Ježíše na vlastní oči a hleděl na něho, dotýkal se ho rukama (v. 1); spatřoval v Ježíšovi projevy života (v. 2). 3. Svědčíme o něm (v. 2); přebývalo [Slovo] mezi námi (J 1,14); byl na světě, přišel do svého vlastního, ke svým vlastním lidem (J 1,10-11). 4. Nebyl přijat, dokonce ani vlastním lidem (J 1,11). 5. Věřit v jeho jméno a v jeho charakter jakožto Slova poslaného od Boha (J 1,12). 6. a) Stane se členem Boží rodiny, Božím dědicem a spoludědicem Ježíše Krista (Ř 8,15-17). b) Jedná se o duchovní narození, které nám může dát jedině on. c) Nic z toho si nezasluhujeme, vše máme jen díky Boží dobrotě a milosti; začínáme chápat pravdu. d) Prožívá život s Bohem ve světle navěky. e) Spolu se všemi ostatními věřícími tvoří Boží rodinu (Ef 2,19). f) Má vzájemný láskyplný vztah s Otcem i s jeho Synem. g) Zakouš hluboký pokoj a štěstí, které nemají nic společného s aktuálními okolnostmi, ale jsou založeny na věčné naději a pravdě. 7. Tak, že budeme věřit v Syna jako v cestu k Otci (v. 3; J 1,12.18). - 5 -
1. LIST JANŮV Příručka pro učitele / 2. lekce Chození ve světle 1 J 1,5-2,6 Hlavní téma biblické pasáže: Bůh je světlo, a proto jsou jeho dětmi ti, kdo chodí ve světle. Hlavní myšlenka: Chodíme ve světle? Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout důvěřovat Bohu, že skrze ně bude stále ukazovat na Kristův život a že jim vždycky, když selžou, odpustí a očistí je. Název lekce: Chodíme ve světle? I. Úvod: Jan nám v úvodu svého dopisu ukázal, kdo je pravý Bůh, a nyní obrací naši pozornost k tomu, kdo je pravý křesťan. Jak je pro jeho styl typické, předkládá své záležitosti s jednoduchostí, které mohou porozumět i děti, a současně s hloubkou pohledu, jenž je výzvou pro život všech křesťanů. Pokud jsme vyrostli v rodině, rozumíme rodinným vztahům. Jelikož naši rodiče (včetně Adama a Evy) jsou lidé a mají své chyby, zdědili jsme hříšnou přirozenost. Jestliže jsme přijali spasení skrze Ježíše Krista a narodili se nově do Boží rodiny, získali jsme také novou přirozenost, která zrcadlí spravedlivou přirozenost Boží. Jak může člověk žít s oběma těmito náturami se starou i s novou? Jaké chování očekává Bůh od svých dětí? Tato lekce nám poskytne užitečná vodítka. Dnešní biblický oddíl si můžeme rozvrhnout následovně: Bůh je světlo (1 J 1,5) Jeho děti díky své nové přirozenosti chodí v jeho světle (1,6-7; 2,3-6) Jeho děti se však také potýkají se svou starou hříšnou přirozeností (1,8.10) Ježíš, náš přímluvce, odpouští a očišťuje naše hříchy (1,9; 2,1-2) Jsme povoláni chodit jako Ježíš (2,6) Teď, když se chceme soustředit na Boží slovo, modleme se, aby nám Bůh osvětlil, jak můžeme s jeho pomocí žít více jako náš Spasitel, v jeho světle. II. Hlavní body A. Bůh je světlo (1 J 1,5) 1. Vysvětli: Apoštol Jan se zaměřoval na pojem světla víc než jiní pisatelé (viz HLUBŠÍ POHLED). 2. Ilustruj: Ve fyzikální říši nemůžeme Slunce považovat prostě za samozřejmost. Slunce je ohnivá koule s průměrem 109x větším, než má Země, a nebýt ochranného obalu naší atmosféry, spálilo by nás zaživa. Jeho paprsky nám ale umožňují vidět. A nejen to, světlo je nezbytné pro vznik a zachování veškerého pozemského života. Totéž platí o Bohu. Nemůžeme jej uvidět přímo a zůstat naživu (Ex 33,19-23). Jeho zahalená sláva poskytuje světlo pro naši cestu a život pro věčnost. 3. Aplikuj: Můžeme Bohu děkovat za světlo, za život a za duchovní zrak. 4. Zopakuj hlavní myšlenku*: Chodíme ve světle? B. Měli bychom chodit v jeho světle (1,6-7; 2,3-6) - 6 -
1. Vysvětli: Narodit se z Boha znamená přijmout jeho přirozenost, být jako on. Nechce se tím říct, že jsme dokonalí, ale spíše že se postupně stáváme podobní Kristu (viz HLUBŠÍ POHLED, heslo chodit). 2. Ilustruj: Někteří živočichové jsou noční (vycházejí v noci), jiní od přírody milují světlo. A stejně je tomu s lidmi. Opravdový křesťan přirozeně tíhne ke světlu a touží poslouchat Boha (J 3,19-21). 3. Aplikuj: Měli bychom se sami sebe ptát: Přebývá v nás Boží přirozenost? 4. Zopakuj hlavní myšlenku*: Chodíme ve světle? C. Největší překážkou je naše hříšná přirozenost (1,8.10) 1. Vysvětli: Z Bible se dozvídáme, že ti, kdo se nově narodili, stále ještě mají svou starou hříšnou přirozenost. Boží Duch je však větší nežli svět a naše nová přirozenost bude dominovat a vítězit nad starou, když se budeme v každé chvíli učit spoléhat na Božího Ducha. 2. Ilustruj: Hodně to připomíná příběh dvojčat Ezaua a Jákoba v lůně jejich matky Rebeky. Zápasili v ní, ale nakonec ten mladší (který se měl narodit jako druhý) odstrčil prvního (Gn 25,22-26). 3. Aplikuj: Zápas je obtížný, ale když spoléháme na Boha, on nám slibuje vítězství nad naší hříšnou přirozeností. 4. Zopakuj hlavní myšlenku*: Chodíme ve světle? D. Dokonalé řešení našich selhání: Ježíš je náš přímluvce (1,9; 2,1-2) 1. Vysvětli: Viz HLUBŠÍ POHLED, heslo přímluvce (advokát). 2. Ilustruj: Jednou soudce uložil jakémusi mladíkovi velmi vysokou pokutu. Věděl dobře, že ji chlapec nebude schopen zaplatit, ale musel dostát zákonům. Po vyhlášení rozsudku sestoupil tento soudce ze stupínku a sám pokutu zaplatil. Bůh, ten jediný, kdo může zaplatit pokutu za naše hříchy, udělal totéž skrze Ježíše Krista, aniž by přitom porušil svou spravedlnost. 3. Aplikuj: My všichni jsme padli. Nám všem může být odpuštěno. Využijme svého Advokáta! 4. Zopakuj hlavní myšlenku*: Chodíme ve světle? (* Udělej to pokaždé jiným způsobem!) III. Závěr: Jsme povoláni chodit jako Ježíš (2,6) A. Závěrečná aplikace: Jestliže je v našem životě temnota, musíme vzhlédnout k nebi a prosit Boha, aby nás naplnil svým světlem, a ne donekonečna zkoumat své nitro a hledat, co jsme udělali dobře a co špatně. B. Závěrečná ilustrace: Co je tma? Je to nepřítomnost světla. Člověk se nezbaví tmy tím, že ji bude po kbelících vynášet z místnosti. Ale jakmile vpustí dovnitř světlo, tma mizí. C. Závěrečné věty: Chodíme opravdu ve světle? Známe Světlo světa? Důvěřujeme mu? D. Krátká závěrečná modlitba: (Měl by v ní zaznít závazek spoléhat na Krista, na Světlo světa, a prosba, aby nám Bůh pomohl chodit ve světle.) - 7 -
HLUBŠÍ POHLED Bůh je světlo (v. 5): Slovo světlo se vyskytuje v Evangeliu podle Jana častěji než ve všech ostatních třech evangeliích dohromady. Není tedy divu, že Jan toto téma rozvíjí znovu ve svém dopise v Prvním listu Janově. Co však míní tím světlem? Ve Starém zákoně se Bůh zjevoval často v ohni a v záři. Byl oděn světlem a slávou (Ž 104,2), jeho zjev byl pro lidský pohled příliš jasný (1 Tm 6,16). V Novém zákoně je Ježíš nositelem světla (Mt 4,16), často o sobě hovoří jako o Světle světa (J 8,12; 9,5; 12,35.46). V důsledku toho a díky Boží milosti jsou teď nositeli světla Ježíšovi následovníci (Mt 4,16; Ef 5,8-9). Ve fyzickém světě je světlo potřebné pro rozvoj života. Ale i v duchovní říši je nutným předpokladem života (J 1,4). Podobně je světlo potřebné k tomu, abychom viděli (1 J 2,11). Světlo zjevuje Boží slávu a pravdu, poskytuje nám každodenní vedení (duchovní pohled) do spravedlnosti a věčného spasení (duchovní život). Chodit (v. 6): Jedná se o klíčový pojem. Toto sloveso znamená v čase, v jakém je použila řečtina, doslova řídit své chování podle. Popisuje stále probíhající obvyklé jednání. Nevylučuje to možnost občasných chyb nebo hříchů. Jan používá výraz chodit ve světle spíše k popisu normálního chování křesťana jako toho, kdo se běžně nedopouští vědomých hříchů. Nevyhlašuje tedy nebiblickou myšlenku o bezhříšné dokonalosti, což je vysvětleno také ve verších 8-10. Říkáme-li, že jsme bez hříchu (v. 8-10): Když zkoumáme původní jazyk, vidíme jasně, že hřích se zde týká hříšné přirozenosti, onoho sklonu, který jsme zdědili po svých rodičích a jenž je dědictvím celého lidstva totiž sklonu porušovat Boží zákony. Lidé, kteří tvrdí, že jejich hříšná přirozenost je už zcela vymýcena, pouze klamou sami sebe. Verš 10 dovádí myšlenku dál: Říkáme-li, že jsme nezhřešili [tj. nespáchali žádný individuální hříšný skutek v důsledku své hříšné přirozenosti], jeho slovo v nás není. Jestliže však doznáváme své hříchy (tj. souhlasíme s Božím pohledem na ně), Bůh nejenže nám hříchy odpustí, ale také nás očistí od všech našich nepravostí. On nás úplně osvobozuje! Tvar řeckého slovesa očišťovat hovoří o jednotlivém aktu očištění, což naznačuje, že známý hřích v životě křesťana je něco nenormálního, není to obvyklý jev. Přímluvce (advokát) (1 J 2,1): Doslovný význam výrazu je někdo jmenovaný na vaši stranu a v tomto kontextu to znamená obhájce. Jestliže věříme, že nás Kristova oběť stále očišťuje od hříchu, vědomého i nevědomého, pak se Ježíš neustále staví do role našeho obhájce, aby nám mohlo být prominuto. On nikdy neprohrál žádný proces (Ř 8,34; Žd 7,25; 1 Pt 3,18). - 8 -
Odpovědi na otázky k osobnímu studiu 2. lekce [POZNÁMKA: Tyto odpovědi ukazují směr, jakým by se měly jednotlivé odpovědi ubírat. I odlišná odpověď může být samozřejmě správná! Pamatuj na to, že lidé jsou důležitější než správně zodpovězené otázky. Buď citlivý v lásce, i když pravda evangelia musí zůstat zachována.] 1. a) Protože jejich skutky jsou zlé a oni se obávají, že budou odhaleny (J 3,19-20). b) Nevědí, kam jdou, protože jsou ve tmě (J 12,35). c) Poněvadž žijí správně a když přijdou do světla, ukáže se, že jejich skutky jsou z Boha (J 3,21). 2. a) Tak, že následuje Ježíše. b) Když budeme důvěřovat ve světlo v Ježíše (J 12,36). c) Vlastní odpověď. 3. a) Budeme mít společenství mezi sebou (1 J 1,7). b) Tím, že vyznáme své hříchy (1 J 1,9). c) Tímto čisticím prostředkem je vzácná krev Ježíše Krista, beránka bez poskvrny a vady (1 Pt 1,19). Bez vylití krve není odpuštění hříchů (Žd 9,22). 4. a) My všichni jsme hříšníci (Ř 3,23). b) Jelikož Bůh říká, že jsme hříšníci, prohlašujeme ho tedy za lháře. Kromě toho, pokud nejsme hříšní, nepotřebujeme Spasitele, tudíž tím odmítáme Ježíše. 5. a) Říká, že Boží odpuštění je všezahrnující. b) Ne, očistí nás ode všech nepravostí. 6. a) Pouze on je smírnou obětí za naše hříchy (1 J 2,2). b) Přimlouvá se za nás u Otce (1 J 2,1). 7. a) Prolil za nás svou krev krev přináší smíření za lidský život (Lv 17,11). Krev je kvůli odpuštění (Žd 9,22). b) Bez vylití krve není odpuštění hříchů (Žd 9,22). c) Beránek Boží, který snímá hřích světa protože je nám odpuštěno díky jeho smrti. 8. a) Pravý věřící bude poslušně plnit Ježíšova přikázání (alespoň se o to bude snažit). b) Ukazuje to, že známe Pána Ježíše. c) V tom případě jsme lháři a není v nás pravda. d) Boží láska v nás dochází dokonalosti. e) Pán Ježíš. - 9 -