Publicistika Strana / zpráva 06 Autor: Alexandr Mitrofanov

Zdroj: Právo Datum vydání: 2.10.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 06 Autor: Alexandr Mitrofanov Moderní tvář a muž na odchodu Z pečlivě uzavřeného sobotního rokování sociálních demokratů o tom, čím jejich strana v nejbližších letech programově osloví veřejnost, přicházely dvojí signály. Část delegátů odjela předčasně s upřímným nepochopením, oč vlastně jde a proč do Hradce Králové přicestovali. Celá událost jim připadala jako dobře placený výlet za stranické peníze. Druzí, tedy ti, kteří setrvali až do konce a hovořili v sekcích či jako mluvčí na plenárním zasedání, byli nakonec s jednáním, v němž se nečinila personální rozhodnutí, nelobbovalo se ani nevolilo, možná i k vlastnímu překvapení spokojeni. Po dlouhé době se totiž na velkém soc. dem. shromáždění mohlo diskutovat, říkat své názory, ba dokonce i přít se o něco, co nemělo ani okamžitý, ani odložený dopad na to, jak je diskutér zapsán u stranických mocných. A tak někteří přemýšlivci v řadách ČSSD objevili když ne stejnou, tak velmi shodnou krevní skupinu ve svých spolustranících, kteří se přihlásili o slovo. Pro úplnost je ale třeba zmínit i tu část členské základny, která se do Hradce nedostala a může mít obdobné pocity jako jeden člen soc. dem. z Plzně, který Právu napsal: "Tato strana v podstatě nemá žádný konzistentní, v širokých souvislostech provázaný, sociálně demokratickým, tudíž levicovým (nikoliv levičáckým) principům podřízený, alespoň členskou základnou uznávaný a vrcholovým vedením strany respektovaný program." Hradecká konference v tomto smyslu k žádnému závěru dospět ani nehodlala. Z debat bude vydán sborník a do dubnového sjezdu by se měl připravit podklad pro schválení dlouhodobého programu. Jestli mezitím proběhne skutečná vnitrostranická diskuse, je ve hvězdách. Před Hradcem k ní nedošlo. Sobotní konference však měla idruhou rovinu. Ač se hovořilo o programových věcech, každý v duchu zvažoval, komu z kandidátů na předsedu dá hlas na sjezdu. Zároveň podvědomě probíhal test, zda Miloš Zeman je skutečně zralý na ohlášenou penzi. Na konferenci samotné patrně víc zaujal Vladimír Špidla, jehož vycizelovaný projev s důrazem na sociální hodnoty ČSSD chválili unisono všichni oslovení delegáti. Stanislav Gross tak důkladnou průpravou nevynikl, ale to se mu vesměs odpouštělo vzhledem k jeho roli v pražských událostech minulého týdne. Byly slyšet různé hlasy: člen soc. dem., který ještě před měsícem jednoznačně podporoval Špidlu na nového stranického šéfa, najednou ukazoval na Grossův portrét na plakátku a mluvil o něm jako o jasném novém předsedovi. Další naopak po Špidlově vystoupení tvrdili, že si konečně udělali jasno, že na sjezdu dají hlas právě jemu. Na dynamicky

pojaté multimediální show pro hradeckou veřejnost, která sobotu završila, mohli novináři přihlížet nové situaci. Na pódiu, kde seděli Zeman, Gross, Špidla a jako zástupkyně něžného pohlaví místopředsedkyně soc. dem. Jitka Kupčová, jednoznačně sólo měli Špidla s Grossem. Premiér působil dojmem exotického doplňku a jeho řečnický projev poznamenaný šablonami a hraným patosem prohrával s civilním a živým vystupováním pretendentů na jeho stranický trůn. Ostatně Zeman nepřispěl ani k programovým debatám. Snad jen ve svém závěrečném slově se podle svědectví delegátů přimlouval pro nespolupráci ČSSD s občanskými iniciativami, což odůvodnil demonstracemi z minulého týdne. Měl také obšťastnit delegáty návrhem přejmenovat Impuls 99 na Impuls 00 "se všemi důsledky, které z toho vyplývají". Den předtím zase na tiskové konferenci úporně mluvil o televizním pořadu Naostro jako o pořadu Natupo. Kdysi pověstné Zemanovy bonmoty, zdá se, putují z říše espritu před dveře hospody čtvrté cenové skupiny. Odmyslíme-li postavu předsedy na odchodu, pak zvláště večerní pořad, v němž se prolínaly mítink, koncert Leony Machálkové, velkoplošné projekce otázek občanů a telemost s politology z Prahy, se rozhodně nepodobal z minulosti notoricky známým monotónním shromážděním ČSSD. Moderně nepůsobila jen využitá technologie, ale také dva lídři soc. dem., kteří v těchto dnech mají respekt své strany i veřejnosti - Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Zdroj: Právo Datum vydání: 7.10.2000 Rubrika / pořad: Téma dne Strana / zpráva 03 Autor: Jiří Hanák Ublížený Atlas Neláska až nevraživost, panující dosud mezi Milošem Zemanem a českou novinářskou obcí, končí zřejmě dříve, než se mohla rozvinout v regulérní stav válečný. Premiérův text Konec mé války s komentátory sotva lze totiž chápat jinak než jako jeho kapitulaci. Nemá však vyznívat a nevyznívá jako kapitulace muže poraženého v čestném boji. Je to manifest antického obra Atlase, který na svých ramenou vzpírá klenbu (českého) všehomíra, zatímco hejna degenerovaných novinářských podvraťáků, idiotů, póvlů, hyen et cetera se mu zahryzávají do svalů, obmyslně o Atlasově díle lžou, pomlouvají, úspěchy zatajují a chyby zveličují. Prostě chamraď, zejména ta komentátorská, se kterou se už Miloš Zeman nadále nehodlá bavit ani ji vážně vnímat. Počastováni nálepkou nevzdělanosti a tuposti málem se stydíme sáhnout po známém klasickém bonmotu, který by Zemanův text nejlépe vystihl: je to horší než zločin. Je to chyba! Hlavní chyba je v tom, že premiér strká všechny novináře do jednoho pytle, ačkoli v něm nikdy nebyli

a nikdy nebudou. Je přece velký rozdíl mezi novináři, kteří jsou schopni informovat o předvolebním shromáždění ČSSD slovy "nájezd sociálnědemokratických hord" na Kladno a mezi novináři, kteří nehodlají mlčet k prokázané premiérově chorobě, dříve mluvit než myslet k jeho lživým obviněním z toho vyplývajícím a k neochotě se omluvit navzdory soudním příkazům. Vadí-li obě tyto skupiny novinářů Miloši Zemanovi stejně, vadu nechť hledá ve své samolibosti a dotýkavosti. Nezavíráme přitom oči před holým faktem, že valná Malér je v jakési až prasácké prezentaci mocičást oněch proklínaných komentátorů Miloši Zemanovi a jeho administrativě skutečně ublížila svými hororovými prognózami v roce 1998. Koruna prý padne, investoři utečou, hospodářství se bude propadat a s vládou nebude v zahraničí jednat ani truhlík na uhlí. To vše se psalo, avšak psali tak všichni komentátoři a všude? Podle Zemana ano, pravda to však není. A jak se říká tomu, co není pravda? Mezi premiérem a novináři žádná příčina sporu není. Úspěchy jeho vlády by popíral jen opravdový hlupák, stejně však jako chyby, bez nichž ovšem vládnout nelze. Malér je v něčem jiném. V jakési až prasácké prezentaci moci. Nedovolené podnikání ministrů, stále utajovaní donátoři (dům v Ostravě, který i premiér využívá), vynucování lživých výpovědí (Štiřín), nedodržované sliby (čeští ministři v českých autech), propouštění ministrů formou "Máry, šla!", vnitrostranické vztahy přátelské jako v Babinského spolku, a ovšem premiérovi poradci, ten nikým nevolený spolek bez odpovědnosti, nadán však maximálním vlivem. Nikoli v poslední řadě i ono registrované partnerství s ODS, které drží menšinovou vládu při moci a kterému Miloš Zeman přinesl oběti až na hranici mravnosti. Volební zákon ani zákon o ČNB nebyla přece dobrovolná volba sociálních demokratů! O tom všem píší novináři a to zraňuje a uráží Miloše Zemana, nic složitějšího v tom není. Miloš Zeman se navíc dopouští i jednoho nebezpečného omylu. V touze ponížit novináře píše, že nejen u nás, ale vlastně nikde na světě žádnou velkou moc nemají. I mají. Prezidenta Nixona pohřbili oni poté, co se nerozumně zapletl se svými poradci. Velmi aktuální. Text premiérův končí vítězoslavným troubením: Nic prý není staršího než včerejší noviny. Známe cosi staršího a beznadějnějšího: sliby Miloše Zemana. O besídkách SLOUPEK Zdroj: Právo Datum vydání: 16.10.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 06 Autor: Jiří Hanák

Stále zůstává nerozluštěno veliké tajemství českých televizních studií. Nelze totiž dost dobře pochopit, co si slibují od účastí politiků v nedělních diskusích. Po prvních slovech moderátorky (TV Nova) neomylně nahodí svoje kolovrátky a nerušeni začnou spřádat niť svých úspěchů a mluví a mluví, aby nic neřekli. Rituál občas oživí jen nerovnorodost dvojice diskutujících, jakou byli v neděli na Nově Miloš Zeman a Miroslav Grebeníček. První jmenovaný potřásal druhým jmenovaným dobrodušně až pobaveně, jako mocná kočka kotětem, zejména v okamžiku, kdy z šéfa českých komunistů chtěl vytřást slova o tom, zda i pro KSČM je 17. listopad dnem vítězství. Aktuální problémy temelínské však přišly zkrátka. Jistě, rakouské blokační akce už připomínají duševní pohnutí, provázející šestinedělí, jak by řekl Josef Švejk, a pochody rakouských dětí na česko-rakouské hranice zase dětské křížové výpravy. Učinilo se však všechno a včas, aby se uměle bičovaný strach našich sousedů z Temelína otupil? Byl na místě triumfalismus české vlády při spouštění elektrárny? Partie Primy je už nějakou dobu výrazně zajímavější než Sedmička - a byla i včera. Určitě jí prospívá přítomnost "malé veřejnosti" v pozadí, i když veřejnost často pouze imituje. Souboj dvou senátorských protikandidátů Petra Pitharta a Miroslava Šloufa zaručoval, že nuda z obrazovky určitě prýštit nebude. Pithart překvapil neváhavou razantností, s jakou se vyrovnával i s potměšilými otázkami z publika, Šlouf zase předvedl dokonalou kruhovou obranu. Odmítal třeba odpovědět na otázku, zda členem české vládní delegace v iráckém Bagdádu byl i muž nevyjasněné minulosti, Čechoameričan jménem Jedlička. Nemálo tak přispěl k osvětlení otázky, kterou partie začínala: zda je pravda, že politika je dobrá leda tak pro politiky, pro obyčejné daňové poplatníky však nikoliv. A když prohlásil, že česká společnost se ještě s komunistickou minulostí nevyrovnala, to musela zaskočit kost v hrdle i zapřisáhlému vegetariánovi. Jedenáct let po listopadu ještě žádná česká televize není schopna vyprodukovat diskusní pořady, jaké lze vidět na zahraničních obrazovkách. Pořady, jichž se pozvaní politici bojí, na nichž se potí a ve kterých pod tlakem moderátorových otázek nejednou vstávají od stolu a hrozí odchodem. Tuzemská novinářská obec prostě ještě novináře potřebného kalibru nevyprodukovala. Zdroj: Právo Datum vydání: 14.11.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 06 Gross se bude muset rozhodnout "Prohráli jsme všechno," vyhrkl včera ráno tváří v tvář novinářům otřesený člen grémia ČSSD, šéf senátorského klubu Zdeněk Vojíř. Oficiální hodnocení prý za chvíli pronese předseda Zeman. Nepronesl. Utekl před novináři, kteří už jen zahlédli ujíždějící auto s majáčkem. "Odjel vládnout," vysvětlil tiskový mluvčí soc. dem. Vládnout Miloš Zeman stále může. Vždyť na nic jiného léta

nemyslel a neustále popoháněl ČSSD blíž ke Strakovce, aniž by dbal, zda zároveň roste strana jako politický organismus a zda pěstuje své voliče z přesvědčení. Byly to velmi důmyslné tahy, kterými Zeman zajistil vládnutí ČSSD - opoziční smlouva dala sociálním demokratům čas na prosazení mnoha bodů z volebního programu. Že to znamenalo ruku ODS na soc. dem. hrdle, Zeman byl ochoten za tuto cenu přehlédnout, a dokonce vnukl většině svých straníků, že tento způsob existence má svůj půvab. Tvrdil, že voliči prohlédnou užitečnost soc. dem. vlády a dají ČSSD ve volbách své hlasy. Prognostik se zmýlil. Jeho loni pronesené proroctví, že ČSSD vyhraje deset krajů ze čtrnácti, se nejen nenaplnilo, ale dnes zní jako výsměch Miloše Zemana Miloši Zemanovi. Soc. dem. prohrála, co mohla. V krajích nejenže neobsadila první příčku, ale jejím nejlepším výsledkem je třetí místo. Jako ohořelé pařezy po lesním požáru ční ze zpustošené krajiny několik senátních kandidátů, kteří postoupili do druhého kola. Ani ti nemají všechno jisté, ale svých výsledků dosáhli aktivní osobní kampaní či přirozenou autoritou. Místní lidé znají senátora Petra Smutného na Domažlicku a otrokovického starostu Stanislava Mišáka. Jiří Dienstbier a Michal Kraus nelenili a neúnavně jezdili mezi voliče a dost času na kampaň si ve svém nabitém kalendáři vyšetřil i ministr zahraničí Jan Kavan. Ale to je celý zisk ČSSD v sedmadvaceti obvodech. Až na Kavana jde přitom o postavy buď se Zemanem nijak nespjaté. Naopak Miroslav Šlouf, jehož Zeman poctil neomezenou přízní, je mimo hru. Výsledky vlády jako hlavní argument ve volební kampani zklamaly. Znovu se potvrdilo, že soc. dem. nemá pevné jádro voličů. A ty, co má, nedokázala přesvědčit, aby vážili cestu k urnám. Chyběla motivace. ODS dostala hlasy svých příznivců, ošlehaných krizí rozkolu strany. Komunisty volili ti, kteří by chtěli vrátit staré jistoty, a ti, kterým se zdají být na rozdíl od ostatních nezkorumpovaní. Čtyřkoalice je nadějí lidí, kteří nesnášejí smluvní tandem ČSSD-ODS. Co by podpořili svým hlasem voliči v případě soc. dem.? Levici? Střed? Nebo stranu moci? Levicově radikální voliče sociálním demokratům odlákala KSČM. Středový volič ČSSD, pokud se ještě krčí někde v koutku, se stydí dávat hlas nafoukaným hulvátům. A jít k volbám kvůli cizím korytům je nesmysl. Není pochyb, že se již rozjíždí kolotoč zákulisních jednání soc. dem. o spojenectví v krajských zastupitelstvech a o podpoře ve druhém kole senátních voleb. To je přirozené, kapitulovat ani po tak slabých výsledcích žádná strana ze své podstaty nemůže. Kombinací je nemalé množství, ale kdo dnes dokáže říct, jak nakonec dopadnou na vztah voličů ČSSD k této straně? Například aritmeticky je v některých krajích myslitelná koalice ODS-ČSSD, kde by byla soc. dem. mladším členem. Takové spojenectví funguje dva roky v Praze. Jen se sluší poznamenat, že děti z tohoto manželství, oba náměstci pražského primátora za soc. dem., vypadly v senátních volbách už v prvním kole. Že neotesaný styl Miloše Zemana škodí ČSSD, zatím psali jen komentátoři a vysloužili si za to od premiéra lavinu urážek. Po debaklu ve volbách do krajů a Senátu to snad dojde i loajálním straníkům. Stínat Zemanovu hlavu zřejmě

nikdo nebude, nechá se dožít do dubnového sjezdu. Sny jeho skalních fandů, že by ještě mohl zůstat, však jsou tytam. Pozornost se přesouvá na uchazeče o nejvyšší funkci. Zatím se na křeslo předsedy připravoval Vladimír Špidla, těšil se Zemanově podpoře a platil za to mlčením o neduzích šéfova vládnutí. Nyní najednou objevil, že ČSSD musí změnit styl. Je upřímný, nebo vypočítavý? Zbývá Stanislav Gross. Ani on nebyl hrdina protizemanovského odboje. Na rozdíl od Špidly se však dokázal ve chvílích zvlášť rozevlátých předsedových výbojů přece jenom ozvat. Gross má plné ruce práce na vnitru, zároveň se ale hlásí k oddanosti sociální demokracii. Ta dnes potřebuje lídra, který by ji provedl postzemanovským obdobím. Špidla se prezentuje jako reprezentant výrazně levicově sociálního směru, Gross chce být rovněž levicový, ale evropsky umírněně. Je také politicky bystřejší a v kampaních neúnavnější. Gross musí zvážit, zda je Špidla schopen vyvést stranu z krize. Pokud si to nemyslí, neměl by váhat. I když se bude muset utkat se Zemanem. Slova a čin SLOUPEK Zdroj: Právo Datum vydání: 16.11.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 06 Autor: Jiří Hanák Stává se, že politický vůdce utrpí ve volbách debakl, to nic mimořádného není. Utrpět však debakl a nevyvodit z toho důsledky, to je jiná. Miloš Zeman jako lídr sociální demokracie utrpěl ve volbách senátních a krajských debakl rozměrů nevídaných. Převzal za něj odpovědnost - a dál nic. V čem ta "převzatá odpovědnost" tedy spočívá? No přece v tom, že to řekl. Ve funkci předsedy ČSSD a předsedy vlády pokračuje. Neměl by z obou funkcí odstoupit hned a nečekat na nic? Jinak jsou jeho slova o převzetí odpovědnosti jen prázdným tlachem. Miloši Zemanovi nikdy nikdo neupře jeho zásluhy o českou sociální demokracii. Během tří let ji z šestiprocentní bezvýznamnosti přivedl před sám vládní práh, za další dva roky s ní vyhrál volby a učinil ze sociální demokracie vládní stranu. To byl let orla, srovnatelný (v českých poměrech ovšem) s letem orla Napoleonova. Konec ovšem podobný: Waterloo vojenské tam, Waterloo volební zde. Napoleon pochopil, Zeman pouze "přijal odpovědnost". Rozdíl však je. Napoleon se mohl právem vymlouvat na únavu Francie z válek a neschopnost několika generálů. Zeman se však vymlouvat nemá na co. Politickým generálům, o kterých by mohla být řeč, vyrůst ve své straně vůbec nedal. Ve svém letu k moci dokonce žádnou stranu nevybudoval. Jen jakousi mlhavou množinu, sjednocenou touhou po moci a po konzumaci jejích sladkých plodů. Volby v

roce 1998 ČSSD vyhrála vysáním nejrůznějšího radikálního smetí napravo nalevo, aniž by si dělala hlavu s voličským jádrem v budoucnu. Ještě před dvěma roky se ČSSD představovala jako strana přívětivě usměvavá, která neuhne pohledem. Dnes je to partaj mocenských manipulátorů, obsazovačů finančních pašalíků ve správních radách, rozhádaná jako sbor pavlačových drben, strana nejnižšího pragmatismu, vyznávající náboženství "je to nečestné, ale prospěšné". Místo programu a vize jen úkol udržet moc. Jen ještě pár týdnů, jen ještě dvacet měsíců, pane kate! Za to všechno je odpovědný Miloš Zeman jako zdaleka největší osobnost ČSSD. Miloš Zeman, nikdo jiný, a nikdo jiný než Miloš Zeman by měl nyní odstoupit. Neboť odpovědnost je především čin. Prokázal by tím sociální demokracii velikou službu. Ostatně i to patří k velikosti politika, třeba i k beznadějně minulé. Zdroj: Právo Datum vydání: 21.11.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 04 Autor: Alexandr Mitrofanov ČSSD na těžké křižovatce Několik cest se otevírá před ČSSD, která se po prohraných volbách do Senátu a do krajů rozhodla změnit politický styl. Jaké jsou základní možnosti? První: Nic se nezmění, zůstane u slov o nutnosti lépe prezentovat stranickou a vládní politiku, neproběhne žádná otevřená diskuse o příčinách neúspěchu a nebude nastolena nová vize. Tato pěšinka by si vyžádala nejméně námahy, zato by patrně vedla do bažin, v nichž by nesrozumitelná a upovídaná strana zmizela na řadu let po volbách do Sněmovny. Druhá: Na nejbližších stranických fórech přijde impuls z ústředního vedení a řečníci se svým výkladem a představami o dalším vývoji se budou střídat jako na běžícím pásu. To je pravděpodobnější, protože šok z porážky je tak silný, že bude muset z lidí ven. Na této cestě si však musí dávat velký pozor. Vylévání emocí a sebezahleděnost mají totiž v polistopadové soc. dem. neslavnou tradici. Ustaly až poté, co stranu ovládl Miloš Zeman a tím ji paradoxně upevnil. Kdyby ovšem vypuknutí debat mělo znamenat návrat k hádkám každého s každým, jak bylo na fórech ČSSD obvykle za Zemanova předchůdce Horáka, bažiny by též čekaly za nejbližším rohem. Třetí varianta: Řízený vývoj. Taková je představa tandemu Vladimír Špidla - Stanislav Gross, který se chystá postavit do čela. Idea tohoto tandemu není v soc. dem. přijímána jednotně. Někomu se zdají být - po beranidlu Zemanovi -

příliš neprůbojní. Druhým vyhovují pouze jako dočasné řešení a jen pokud uspokojí jejich vlastní ambice. Třetí by i souhlasili, ale ptají se, kdo bude první a kdo druhý muž. A pak je tu ještě otázka, kam s Milošem Zemanem. Špidla a Gross zdaleka neměli čas odpovědět spolustraníkům na všechny dotazy. Možná ani sobě, i když Špidla je v této věci odhodlanější než Gross, který otálí s oznámením, zda se bude ucházet o předsednickou funkci. Co je ale již dnes ze záměrů tandemu jasné? Bezpochyby nekomunistický azimut ČSSD. Gross byl a je vždy jednoznačně proti spolupráci s komunisty, Špidlův postoj je dokonce kategorický - KSČM nevěřit. Čeká je bezesporu obhajoba těchto stanovisek proti názorům, že komunisty je třeba emancipovat zadáváním reálných úkolů. Naopak se téměř všichni v soc. dem. shodnou, že spolupráce s komunisty v obcích a také případ od případu v Parlamentu možná je. Taková pospolitost však nevládne v názoru na čtyřkoalici, případně lidovce jako koaličního spojence. Tandem by bezpochyby tuto vizi nezavrhl. Jasný je dále opatrný odstup od odcházejícího předsedy, jehož další chování zůstává velkou neznámou. Budoucího šéfa strany totiž čeká více než roční přetěžká koexistence se Zemanem jako premiérem. Ten už teď zkouší, co si může dovolit - a projdeli hladce jeho okatá absence v domě smutku, v nějž se v neděli proměnil Lidový dům, může dál tlačit na pilu. Zemana by asi lépe zvládl hbitý šermíř Gross s uměním dávat skryté rány než poctivý pracant Špidla s duší básníka. Jenže Grosse straší podle všeho v jeho úvahách o možném předsedování právě Zeman coby koule na noze. Přitom signály zevnitř ČSSD svědčí o ochotě regionálních šéfů podpořit tandem s mediálně přitažlivým Grossem v čele a Špidlou jako sociálnědemokratickým guru v roli prvního místopředsedy. Gross tedy stojí před volbou, která může zásadně ovlivnit nejen jeho politické osudy, ale i budoucnost ČSSD. Bez Grossova rozhodnutí se ovšem nemohou rozběhnout nazrálé procesy v soc. dem. Strana se především nevyhne nové formulaci vztahu k opoziční smlouvě. Špidla již připustil, že pakt s ODS přestane být posvátnou krávou. Mezi názory pulsujícími v ČSSD v těchto dnech zazněla také myšlenka opoziční smlouvu vypovědět a požádat Sněmovnu o důvěru menšinové vládě soc. dem. Naděje, že čtyřkoalice a komunisté vládě tu důvěru dají, protože nechtějí předčasné volby, je ne-li bláhová, pak velmi nejistá. Ale nějak se vyprofilovat coby strana dolních deseti miliónů ČSSD rozhodně bude muset. Podaří se to v kazajce opoziční smlouvy? Zemanova ČSSD se odebrala do dějin. To ale neznamená, že skončila sociální demokracie v Česku. Jen se její členové ocitli na křižovatce, kde nefungují semafory, a přísný, leč moudrý taťka už je přes ulici za ruku nepřevede.

Krajina po bitvě SLOUPEK Zdroj: Právo Datum vydání: 21.11.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 04 Autor: Jiří Hanák Miloš Zeman, jehož intelekt a odbornou fundovanost bychom si nedovolili zlehčovat, mohl by své straně poslat telegram, jako svého času poslal polní zbrojmistr Benedeck císaři po bitvě u Hradce Králové: "Katastrofa, které jsme se obávali, nastala v plném rozsahu." Neboť porážka ČSSD ve volbách krajských a senátních je porážka ve své komplexnosti a nedůstojnosti porážka totální: žádný kraj a pouze jediný senátor. Miloš Zeman převzal za katastrofu odpovědnost a zůstává. Benedeck odstoupil a do smrti nepromluvil. Náplast, že si i koaliční pobratim ODS líže rány, není v tomto případě náplastí hojivou. Vítězství ODS v sedmi krajích se za neúspěch nedá označit žádným kroucením, porážka občanských demokratů ve volbách senátních je pouze pozoruhodný neúspěch, nikoliv katastrofa. Lék bude muset Lidový dům hledat v domácí lékárničce: rozebrat, jak k úrazu došlo, pojmenovat a vyvodit důsledky. Avšak to všechno vedení ČSSD dobře ví. Zajímavé bude, co obrovský úspěch udělá se čtyřkoalicí. Není snadné něco takového unést. Co udělal volební triumf z ODS v roce 1992, co z ČSSD v roce 1998? Rusové to nazývají děržimordovstvím. První hlízy této choroby už se klubou: Rögnerová do čela Senátu! Nebo Ruml! Facka straně Václava Klause by to byla mlaskavá, z hlediska politického však hloupost. Ještě důležitější bude výběr vůdce, který čtyřkoalici povede do voleb sněmovních. Nezapomeňme, že čtyřkoalice potřebuje nejméně dvacet procent hlasů, aby vůbec zůstala ve Sněmovně. Ze všech špatných nabízí se ten nejméně špatný: Josef Zieleniec. Bude-li vybrán, pořídí si čtyřkoalice kuří oko, na které budou protivníci pro jeho minulost rádi a bez problémů šlapat. Neboť sněmovní volby jsou zcela jiné než volby senátní, už proto, že k nim chodí trojnásobný počet voličů. A co nový volební zákon? Bude se ho čtyřkoalice snažit zrušit, jak naznačila? Až bude ČSSD hledat příčiny "katastrofy, která se dostavila v plném rozsahu", první by měla jmenovat opoziční smlouvu a na druhém místě nedostatek osobností. To úzce souvisí. Senátní volby prohrály obě smluvní strany. Těch dvacet procent voličů, co přišlo volit, to je politická elita národa, která politiku za panské huncúvstvo nepovažuje. A jim opoziční smlouva i s jejím tolerančně patentovaným levobočkem vadila. Voličům ČSSD asi více.

Zdroj: Právo Datum vydání: 27.11.2000 Rubrika / pořad: Titulní strana Strana / zpráva 01 Autor: Alexandr Mitrofanov Zeman viní své kritiky z volební porážky Předsednictvo ho podpořilo v čele soc. dem a vlády a vyslovilo se pro pokračování opoziční smlouvy Za jednu z příčin špatných výsledků ČSSD v senátních a krajských volbách označil premiér a šéf soc. dem. Miloš Zeman působení funkcionářů ČSSD, kteří vyjadřují v médiích se stranou neprojednané názory. Zeman to řekl na tiskové konferenci po včerejším předsednictvu ČSSD, které ho podpořilo v čele soc. dem. i vlády a vyslovilo se pro pokračování opoziční smlouvy. "Některé náměty nebo názory, na které má samozřejmě každý plné právo, se nejdříve ventilují v tisku jako subjektivní názory jednotlivce, aniž by si tento jednotlivec dal práci projednat je uvnitř své vlastní politické strany," uvedl Zeman. V médiích často vystupovali Zemanovi kritici z řad ČSSD - místopředsedkyně Sněmovny Petra Buzková či poslanci Lubomír Zaorálek a Michal Kraus. Na dotaz Práva, zda měl na mysli Buzkovou, Zeman řekl: "Mimo jiné." Dodal, že ČSSD mohla na občany působit negativně kvůli své rozhádanosti. Podotkl, že jeho celková analýza příčin volebních výsledků pronesená na předsednictvu trvala hodinu a půl a v této souvislosti mluvil také o míře lokální zakotvenosti organizací soc. dem. Podle informací Práva z uzavřeného jednání předsednictva se Zeman znovu, jako téměř na každém stranickém fóru, dostal do střetu se Zaorálkem. Buzková, která Zemana mezi dvěma koly senátních voleb vyzvala k odchodu kvůli schůzce s šéfem KSČM Miroslavem Grebeníčkem, byla přítomna jen části jednání, pak musela odcestovat do zahraničí s parlamentní delegací. Podle informací Práva v bouřlivé diskusi se na Zemanovu stranu přiklonili např. ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr či vicepremiér a ministr zahraničí Jan Kavan. Zemanovým nejtvrdším oponentem byl právě Zaorálek, s připomínkami vystoupili první místopředseda středočeské ČSSD Richard Dolejš a šéf Středočechů Milan Urban. Zeman se svými stoupenci prosazoval názor, že je třeba dál vládnout a přesvědčovat lidi, že ČSSD je dělnou stranou, která jim přinese zlepšení života. Jejich oponenti volali po vyjasnění ideových pozic a stanovení personální odpovědnosti. První místopředseda soc. dem. Vladimír Špidla měl, stejně jako Zaorálek, Dolejš, ale také místopředseda ČSSD Stanislav Gross, kritizovat účast premiérova šéfporadce Miroslava Šloufa v senátních volbách a akci Olovo. Zároveň se Špidla měl vyjádřit proti hledání viníků a vyslovil se pro diskusi ve straně a naplnění jasného akčního časového plánu. Gross podle zdrojů Práva emocionálně kritizoval přezíravost řady soc. dem. vůči obyčejným občanům. Měl říct, že

lidé mají plné zuby povýšeného soc. dem. establishmentu. Podle Grosse nelze vyhrát válku s médii, kterou ČSSD a především premiér před volbami vedli. Jako svou vizi Gross údajně předložil utužení stranické disciplíny odshora dolů, kdy se měl odvolat na své zkušenosti s velením akcím při kongresu MMF. Zeman se v závěrečném slově podle informací Práva ke Šloufovi neznal s tím, že ho ke kandidatuře nepřemlouval a že odpovědnost nese místní organizace, která Šloufa nominovala. ČSSD do opozice nepůjde Premiér pak řekl novinářům, že na předsednictvu jednoznačně převládly názory odmítající jak zrušení opoziční smlouvy, tak případný přechod soc. dem. do opozice. "Slušná politická strana dodržuje podepsané dohody," dodal. Zeman uvedl, že i Dolejš měl prohlásit, že jeho slova v tisku byla špatně pochopena a že není pro vypovězení opoziční smlouvy. Dolejš na to Právu řekl: "V této fázi to není tématem dne. Pokud bychom opoziční smlouvu nyní vypověděli, hrozil by vznik pravicové koalice. Nicméně si do budoucna dokážu představit, že by ČSSD byla účastna ve vládě i bez opoziční smlouvy." Předsednictvo svým usnesením podpořilo Zemana v čele ČSSD a vlády. Předseda novinářům řekl, že o předčasném odchodu z obou funkcí velice uvažuje a stále ještě se těchto úvah nevzdává, ale že usnesení předsednictva je poněkud jiné povahy. Naopak k odchodu Zemana z funkce premiéra fakticky vyzvalo předsednictvo Mladých soc. dem. "Vyzýváme k zahájení politických jednání, která by umožnila pokračování soc. dem. vlády s novým předsedou," citoval pro Právo z pátečního usnesení předsednictva MSD šéf Mladých soc. dem. Jiří Dienstbier ml. Bývalý místopředseda MSD a nynější šéf západočeského regionu Mladých soc. dem. Vladimír Vokál však Právu řekl, že jeho region je tímto požadavkem předsednictva MSD zděšen. "Předsednictvo Mladých soc. dem. v čele s Jiřím Dienstbierem se stává pátou kolonou ODS uvnitř ČSSD," uvedl. Na dotaz Práva se Zeman vyslovil proti zrušení bohumínské rezoluce o zákazu spolupráce s KSČM na centrální úrovni. Jako jeden z důvodů uvedl postup předsedy Grebeníčka po jednání v Kramářově vile, který "vede k tomu, že vznikla určitá nedůvěra mezi těmito politickými stranami". Zeman řekl, že předsednictvo vůbec nejednalo o páteční výzvě čtyřkoalice, aby vláda požádala o důvěru, s tím, že se nesmysly nezabývají.

Zdroj: Právo Datum vydání: 29.11.2000 Rubrika / pořad: Publicistika Strana / zpráva 06 Autor: Alexandr Mitrofanov Gross na životním rozcestí Stanislav Gross již týden o politice veřejně nemluví. Ale nejpozději za dva dny bude muset říct, zda kandiduje na nového předsedu ČSSD. Když se v pouhých třiceti letech stal ministrem vnitra, měl už za sebou osm roků nepřetržité poslanecké praxe, kterou završil působením ve funkci místopředsedy Sněmovny. Místopředsedou je také ve své straně. Nad výsledkem jeho první velké zkoušky na vnitru - zajištěním průběhu zasedání světových finančníků - pokývali uznale hlavou politici i velká část veřejnosti. Kdyby tedy Gross prohlásil za svůj další cíl post předsedy ČSSD, přijal by to každý jako pokračování strmého vzestupu a získání pozic pro budoucnost. S Grossem v čele a s Vladimírem Špidlou jako prvním místopředsedou by navíc soc. dem., prožívající vážnou krizi, mohla chytit druhý dech. Šlo by o bezkonkurenčně nejmladšího šéfa mezi kolegy z dalších hlavních stran, kterého by jistil zralý muž se silným soc. dem. cítěním. Oba jsou přitom trpělivými vyjednavači, což by se hodilo v povolební hře o koalice. Gross je kromě toho dlouhou řadu měsíců jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi. Lídra s touto devízou bude ČSSD ve volební kampani 2002 zoufale potřebovat, protože Špidla je velmi výkonný pracovník, ale není obdařen charismatem politického vůdce. A přesto je pravděpodobné, že Stanislav Gross koncem tohoto týdne oznámí, že se o nejvyšší křeslo v soc. dem. ani nepokusí. To kdyby v něm převážily pochybnosti, jestli by další léta mládí, která by po pozitivním rozhodnutí padla za oběť, se vyvážila spokojeností na konci cesty. Ministr vnitra je sice třicetiletý, ale nikdo neví, kolik ukazují jeho vnitřní hodiny. Deset roků ve vrcholné politice vydá za násobek běžného života člověka, který není vystaven stresům z pracovní doby bez začátku a konce, vnitrostranickým bojům, pozornosti lidí a médií, která nutí promýšlet každé slovo a vyhýbat se projevům přirozených emocí. Vypětí kolem kongresu MMF a Světové banky, který byl pro Grosse balancováním na laně mezi mrakodrapy, protože žil s pocitem, že nad ním na vlásku visí nikoli Damoklův, ale Zemanův meč připravený při nejmenším zaváhání setnout jeho ministerskou hlavu, na čas přechýlilo místopředsedovu vnitřní energetickou bilanci do minusu. Lidsky řečeno, hodně ho to vzalo. I když už se dal do pořádku, nová výzva a s ní vidina nového vyčerpání až na dřeň přichází příliš záhy. Gross váhá i proto, že si není jist, jak velkou podporu by mu strana dala. Kdyby řekl na svou kandidaturu ano, patrně by nechtěl, aby to nakonec znamenalo let s přistřiženými křídly. Největší překážka, kvůli níž si Gross vzal tak dlouhý čas na rozmyšlenou, se totiž jmenuje Miloš Zeman. Jestliže Gross spojí svůj další politický osud s postavením šéfa soc. dem.,