VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR

1 VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR ZPRAVODAJ č 4/2009 ZPRÁVY OD PRAMENE 4/2009 Váţení kolegové a kolegyně, členové a členky našeho VSR. Pomalu se blíţíme ku konci roku 2009, ve kterém je v naší novodobé historii nejvýraznějším datem 17. listopad 1989, který znamenal po desítkách letech pád komunistické moci v Československu a tím návrat k demokracii, svobodě a lidským právům, včetně návratu naší republiky do západoevropského společenství. Výrazné oslavy našeho letošního dvacátého novodobého výročí demokratického Českého státu vytvořily podmínky pro vyjádření oprávněné hrdosti nad posledním dvacetiletím našich svobodných ţivotů. Pro nás, jako občany protiprávně vyhozené z nejčestnější povinnosti občana - obrany republiky, jsme byli nuceni proţívat všechny formy občanské, vojenské a politické perzekuce stalinsko breţněvovské bolševické normalizace pod dozorem vlády jedné strany a jejího bezpečnostního aparátu. Toto výročí přispělo k velkému zamyšlení nad proţitou minulostí, ale i hledání odpovědi na otázku, zda byly splněny nebo nesplněny rehabilitační představy a sliby. Kdo byl přítomen na našem zářijovém celostátním aktivu předsedů VSR v Praze na Valech, musí potvrdit, ţe toto jednání bylo potvrzením pravdivosti víceletého nesmírného úsilí celého našeho předsednictva a Ústřední rady VSR pro dosaţení poţadované podpory od poslanců rozhodujících politických stran v současné Sněmovně. Je nám vcelku známá celá anabáze boje za prosazení našeho odškodnění zvláště v posledních létech. Máme za sebou období oprávněných očekávání i skutečných zklamání. Máme významné zkušenosti z rozdílného přístupu vedení Ministerstva obrany k našemu sdruţení. Naše sdruţení proţilo od roku 1990 mnoho ministrů obrany. Nejotřesnější vztah k našemu sdruţení předvedla bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která nakonec dosáhla funkce místopředsedkyně vlády. Tato dáma prokázala, ţe v zájmu udrţení se na dobře placeném místě je ochotna vstoupit do kterékoliv partaje. Věřím, ţe této dámě v nastávajících parlamentních volbách naši členové se svými rodinami v jihočeském kraji náleţitě odpovědí. Vystoupení náměstka MO pana Ing. Padělka na našem zářijovým aktivu potvrdilo zcela jiný a realistický přístup současného vedení Ministerstva obrany. Jsem si vědom toho, ţe kaţdý z našich členů čeká informaci o stavu projednávání současného návrhu zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 aţ 1989. Tedy dnešní zprávy od pramene zakončím krátkým a pravdivým pojednáním, v jaké situaci je současné jednání o předloţeném poslaneckém návrhu. Ústřední osobností v našem úsilí je pan poslanec PhDr. Robin Böhnisch, místopředseda výboru pro ţivotní prostředí, člen ústavně právního výboru Poslanecké Sněmovny PČR, který se jiţ zúčastnil našich dvou celostátních konferencí VSR, z toho jedné programové konference

k výročí vojenské okupace Československa z roku 1968 a dvou našich celostátních aktivů. 1. února 2008 byl předkladatelem nového poslaneckého návrhu zákona (podobného obsahu jiţ přijatého zákona č. 357 ve prospěch válečných veteránů), který při jednání ve Sněmovně v prvém čtení neprošel z důvodů chybějícího 1 hlasu. Hledalo se další řešení. V průběhu letošního roku - a to 18. března byl vedení Sněmovny předloţen poslanecký návrh poslanců Mirka Topolánka, Robina Böhnische, Jana Vidíma, nezařazeného Petra Wolfa a dalších, který byl přijat pod jednacím číslem 809/0 k projednání ve Sněmovně jako návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 aţ 1989. K tomuto návrhu zákona bylo přijato poměrně široké stanovisko Vlády ČR, coţ vedlo k dopracování lépe řečeno k přípravě upraveného návrhu zákona. Vím, ţe oprávněná nedočkavost v našich řadách narůstá. Naše spojení se skupinou navrhovatelů je neustálé a aby naše zprávy členské základně byly co nejpřesnější a nezkreslené, řídíme se zásadou, ţe budeme podávat jen oficielní výstupy, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Před jednáním předsednictva ÚR dne 3. 11. jsem poţádal pana poslance Böhnische o písemné shrnutí stavu současného řešení, z něhoţ uvádím: Váţený pane předsedo, dovolte mi v krátkosti shrnout dosavadní průběh projednávání sněmovního tisku 809, tedy návrhu zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948-1989, v orgánech Posl. sněmovny. Navzdory mému vystoupení na vašem aktivu Na Valech, kde jsem avizoval staţení tisku 809 a podání opravené verze jako nového návrhu zákona ve zrychleném projednávání, jsme jako předkladatelé rozhodli pro ještě rychlejší způsob, kterým je ponechání tisku 809 v legislativním procesu a podání opravené verze jako komplexního pozměňovacího návrhu ve druhém čtení. První čtení zákona proběhlo dne 2. 10. 2009 na 62. schůzi Sněmovny. Bez negativních vystoupení a bez protestů zpravodaje poslance Ladislava Libého byl tisk bez problémů propuštěn do druhého čtení, resp. k projednání v rozpočtovém výboru. Navíc byla zkrácena zákonná lhůta pro projednání ve výboru. V rozpočtovém výboru byl tisk projednán v úrovni obecné rozpravy dne 7. 10. 2009. Vzhledem k předloţenému komplexnímu pozměňovacímu návrhu a námitkám zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, která by pole slov zástupců MPSV nestihla technicky připravit v případě schválení zákona výplaty v tak krátkých lhůtách, bylo projednávání přerušeno do schůze rozpočtového výboru dne 11. 11. 2009. Jako předkladatel jsem byl vyzván zapracovat připomínky MPSV a ČSSZ a připravit pro zasedání 11. 11. 2009 další upravenou verzi. MPSV zpracovalo na základě původního komplexního pozměňovacího návrhu úpravu, kterou si vám dovoluji zaslat v příloze. Úprava obsahuje i zdůvodnění změn, provedených oproti původnímu komplexnímu pozměňovacímu návrhu od Dr. Suchánka, který má PÚR VSR k dispozici. Dovoluji si upozornit, ţe ani verze MPSV nemusí být konečná a celá věc můţe být odloţena ještě jednou, stále se totiţ objevují problémy např. nejasností ve věci nástupnických organizací zrušených velkých krajů, které v minulosti spravovaly některé střední školy (i jejich učitelé jsou někdy drţiteli osvědčení o mimosoudní rehabilitaci). Váţený pane předsedo, rovněţ si Vás dovoluji upozornit na objevující se případy kritiky návrhu zákona vzhledem k bývalému členství řady rehabilitovaných osob v KSČ. 2

3 Dle obdrţené zprávy z jednání rozpočtového výboru dne 11. 11. 2009 jsem obdrţel tento výstup. Nebyl přítomen předseda RV poslanec Sobotka. Byly projednány návrhy MPSV a při hlasování byli členové rozp. výboru za ODS pro, členové rozp. výboru za ČSSD se hlasování zdrţeli. Tento postup bude řešit osobně posl. Böhnisch. Je nám doporučeno nevyvolávat jiţ ţádná jednání v poslaneckých klubech. Nastalá situace je naprosto standardní. Ţádná formulace usnesení z rozp. výboru nebyla vydána. Předkladatel posl. Böhnisch předloţí konečný návrh jako komplexní pozměňovací návrh zákona se zdůvodněním přímo na zasedání Sněmovny v prosinci. Taková je současná situace před zahájením prosincové schůze Sněmovny PČR. Výstup z jednání Sněmovny bude okamţitě oznámen prostřednictvím našeho Informátora do našich Územních organizací. To jsou naše zcela konkrétní informace. Váţení členové, váţené členky. Přeji Vám jménem svým a celé Ústřední rady vše nejlepší k Vánočním svátkům a hodně zdraví a spokojenosti v Novém roce. PhDr. Miroslav Pavlík, předseda ÚR VSR ZPRÁVA O CELOSTÁTNÍM AKTIVU PŘEDSEDŮ VSR VŠECH STUPŇŮ konaném dne 23. září 2009 na MO ČR v Praze Na Valech Čestní hosté: Za MO ČR: náměstek ministra obrany, pan Ing. František Padělek, ředitelka odboru mezirezortní spolupráce paní Ing. Yvetta Hlásecká, Poslanec pan PhDr. Robin Böhnisch, KVV: Plzeň: - plk.gšt. Ing. R. Kučera, v zast. KVV Střední Čechy mjr. Ing. R. Novotný, v zast. KVV Jiţní Čechy prap. Ing. T. Lapáčková. Po slavnostním zahájení státní hymnou a čestnou jednotkou se státní vlajkou přítomní vzpomněli minutou ticha na naše zemřelé členy. Pracovní část aktivu započala zásadním vystoupením předsedy ÚR plk. Miroslav Pavlíka, který informoval o vývoji a o současném stavu jednání o našich oprávněných poţadavcích a o problémech, jeţ stojí v současnosti v cestě k řešení. Pracovní část aktivu řídil 1. mpř. ÚR plk. Miloš Ondrák. Pozdravný projev přednesl pouze náměstek ministra obrany pan Ing. František Padělek, který se postavil s plným pochopením k našim poţadavkům a s tím souvisejícím problémům a slíbil ze strany ministerstva pomoc při řešení. Jeho projev uveřejníme pokud moţno v plném znění ve 4. čísle našeho Zpravodaje. Pan poslanec Robin Böhnisch přislíbil, ţe vytrvá na našem aktivu aţ do jeho konce a vystoupí aţ v závěru, aby mohl odpovědět a vysvětlit případně vznesené otázky a připomínky, coţ bylo delegáty uvítáno. V otevřené diskusi se všichni diskutující souhlasně vyjadřovali k našim poţadavkům, a vystoupili: Genpor. Ing. St. Procházka s historickým vývojem našeho sdruţení a s tím spojeným vývojem celého problému, jehoţ řešení nyní spadá do velice obtíţné politické i ekonomické situace státu. Nicméně se doţaduje toho, aby naše záleţitost byla konečně vyřešena. Plk. Mrázek Přerov se kromě jiného pozastavuje nad tím, ţe je pro naše aktivní členy nedostatek medailí, přičemţ se aspoň podle jeho názoru jimi v některých případech plýtvá, občas jsme při jejich udělování vsadili na nesprávné lidi. Pplk. Kubias Mělník kromě naší problematiky kriticky zmínil přeběhlictví poslanců a jejich strach o koryta, který vyúsťuje aţ u Ústavního soudu. Vítá vstřícný postoj MO ČR, tlumočený ve vystoupení NMO ČR Ing. F. Padělka.

Plk. Nedvídek Praha Střed mimo jiné je nutné jiţ řešit přípravu úkolů pro 12. CK a co a jak dál po ní. Plk. Ţák Příbram hovořil spatra, kromě problematiky aktivu zmínil také problémy jejich vlastní ÚzO, související s jejich zkompromitovanými členy. Plk. Jeníček Brno jako mnozí diskutující upozorňuje na neúnosnost současného stavu výběrových řízení jak v souvislosti s dárkovými balíčky pro jubilanty, tak i s objednávkami autobusů na zájezdy. Současný stav je nejen zdlouhavý, ale hlavně mimořádně nehospodárný! Rovněţ cenové záleţitosti, související se stravenkami jsou zaráţející (cena 90,-Kč je nepřiměřená a nezdůvodnitelná). Plk. V. Horák,tajemník ÚR, upozornil na nutnost řešení problémů s výběrovými řízeními (balíčky, zájezdy atd.), na nutnost, aby byly s náleţitou pečlivostí a včas řádně vyúčtovány sponzorské dary. Dále v diskusi vystoupili: pplk. Weiss za Kr.R. Střední Čechy, plk. Šrámek se sociálními otázkami, plk. Vališ z Brna poţadoval, abychom předávali své znalosti mladým, mjr. Kolář ze Znojma k moţnému vyuţití fondů z EU pro přeshraniční spolupráci se slovenskými kolegy, plk. Procházka z Tábora, plk. Daněk z Děčína k šíření internetové a počítačové gramotnosti mezi našimi členy, plk. Tomečka mpř. ÚR poděkoval jménem UR poslanci Böhnischovi za jeho neúnavnou angaţovanost ve Sněmovně pro naši věc, Plk. M. Ondrák místopředseda ÚR k obsahu Zpravodaje č. 3/2009 řekl, ţe materiály od gen. Procházky obsahují pro nás velmi zajímavá vojensko-technická i vojenskopolitická fakta, byl nedostatek jiných příspěvků a také upozornil na naprostou nepřijatelnost internetové korespondence mezi našimi členy, týkající se etnických menšin, protoţe je to na hraně nejen etiky, ale i zákona o šíření hanobení těchto etnik. To je nedůstojné jednání některých našich členů. V závěru diskuse vystoupil poslanec Robin Böhnisch s informací o současném stavu ve Sněmovně v souvislosti s návrhem na naše odškodnění. Jeho vystoupení bylo odměněno potleskem. Aktiv byl ukončen jednomyslným přijetím usnesení, jeţ přečetl předseda ÚR plk. Miroslav Pavlík: USNESENÍ AKTIVU: 1) Celostátní aktiv předsedů VSR všech stupňů ukládá PÚR předstoupit před rozhodnutím o přijetí zákona před poslanecké a senátorské kluby a tam objasnit, jaká byla naše perzekuce, a aby podpořili zákon o kompenzaci za ztrátu zaměstnání v letech 1948 aţ 1989. 2) Účastníci aktivu podporují rozšiřování internetového propojení mezi členy VSR. Po výměně názorů na úpravu odvodu části členských příspěvků do pokladny ÚR VSR, Ústřední rada rozhodla, ţe je nutné odvod za kaţdého člena v roce 2010 zvýšit na částku 100,- Kč. USNESENÍ ÚSTŘEDNÍ RADY VSR: Po výměně názorů na úpravu odvodu části členských příspěvků do pokladny ÚR v souladu se stanovami VSR, ÚR rozhodla, ţe odvod za kaţdého člena bude v roce 2010 činit 100,- Kč. Předsednictvo i Ústřední rada vysoce hodnotí úroveň jednání tohoto aktivu a diskuse na něm, coţ bohuţel nebylo moţné konstatovat o úrovni diskuse na naší poslední 11. CK, konané v loňském roce. Všem účastníkům celostátního aktivu za to vyslovuje upřímný dík. Zpracoval plk. M. Ondrák 4

5 Projev pana náměstka ministra obrany Ing. Františka Padělka: Váţené dámy a váţení pánové, vojáci, přátelé, brzy tomu bude dvacet let, kdy došlo k zásadním politickým změnám nejenom v tehdejším Československu, ale prakticky ve všech zemích bývalé Varšavské smlouvy a od základů se změnila politická mapa Evropy. Prakticky zanikl politický systém vlády jedné strany, který byl sice v závěrečném období své existence jiţ těţce nemocný a částečně rozloţený, ale aţ do poslední chvíle nepoučitelný, nepolepšitelný a nebezpečný. Zřítil se do trosek vlastní neschopnosti. Zmizel, ale jeho stopy, zanechané v krajinách lidských ţivotů, čas ještě dlouho nesmaţe. Je dobré o nich vědět a mluvit. Připomínat je, nepodléhat nic neříkajícímu a tak pohodlnému, lhostejnému odpouštění. Události v únoru 1948 byly tragickým finále ztraceného zápasu o poválečnou demokratickou budoucnost Československé republiky a o dvacet let později se tragédie znovu opakovala v kulisách srpnové okupace léta 1968. V sovětském vedení po celá desetiletí přetrvávala představa, ţe základem neotřesitelné imperiální pozice Ruska je co největší sféra vlivu. Sovětský svaz vstoupil do střední Evropy a uţ nikdy ji nehodlal opustit. Střední Evropa jako svébytný mezinárodněpolitický pojem vlastně přestala existovat. V těchto podmínkách se velmi rychle měnilo všechno, co ještě před válkou tvořilo základní kontury tehdejšího světa: společnost, kultura, ekonomika a samozřejmě politika a politický systém. Hranice mezi vládnoucí komunistickou stranou a státem se stala takřka neviditelná. Mimo sféru otevřeně přiznané sovětizace země nezůstala samozřejmě ani armáda. Po vojácích byla ţádána víra v nové, paradoxně marxisticko-leninské náboţenství a kaţdé kacířství, projevené otevřeným slovem a svobodnou úvahou, bylo přísně trestáno. Totalitní moc hledala svého skutečného nepřítele nikoliv za hranicemi, ale uvnitř země a byla v tom velmi pečlivá. To všechno jste zaţili tak říkajíc z první ruky. Máte nezáviděníhodné privilegium být pamětníky doby, která horovala pro světlé zítřky, ale namísto nich vytvářela temnou přítomnost. Byly to události, které psal osud na tabuli času ostrou křídou, a od té křídy kapaly slzy vzteku a bezmoci. Vaše osudy jsou ţivou kronikou české společnosti, která musela v poválečné době dvakrát mravně kapitulovat. Poprvé v padesátých letech, podruhé v dusném ovzduší tzv. normalizace. Mít dost odvahy na to, aby člověk dokázal zcela jasně a bez vytáček říci své ano nebo ne, to není málo; to je často samo o sobě hrdinstvím. A proto nejste pouze oběťmi systému, ale také bojovníky s ním; nepláčete, ale hrdě a oprávněně ţádáte své. Chci vám poděkovat za úsilí, s nímţ podporujete všechny snahy o objektivní poznání minulosti a upozorňujete na kaţdé ohroţení svobodného ţivota a demokracie. Neboť v ţivotě spravedlivého člověka se jako v kapce čisté vody oddělují věrnost od zrady, charakter od prospěchářství, pravda od lţi.

6 Je velice dobře a nanejvýš potřebné, ţe je mezi vámi řada těch, kteří si svědectví roku 1968 nenechávají jenom ve svých vzpomínkách, ale ţe se s nimi dělí s nastupující generací. Ţe zanechají po sobě řadu publikací a knih, které vypovídají o této době a pomáhají k poznání příčin a důsledků srpnové okupace. Za všechny publikace a knihy mě dovolte vzpomenout jednu a to Vzpomínka po 40 letech, kterou připravili do tisku generálporučík Ing. Stanislav Procházka a plukovník Ing. Jiří Novotník. Tato kniha má pro mne dvojí význam. Zaprvé, má nesmírnou vypovídací hodnotu o událostech nejenom o roku 1968 a následné normalizaci, ale také o období po roce 1989, týkající se činnosti vašeho Vojenského sdruţení rehabilitovaných a snah o nápravu křivd a škod způsobených okupací roku 1968. Zadruhé, má pro mě význam osobní, protoţe jsem ji dostal jako osobní dar od vzpomínaného autora, pana generálporučíka Ing. Stanislava Procházky, kterého si nesmírně váţím a chtěl bych mu touto cestou za knihu poděkovat. Chtěl bych vás ujistit, ţe Ministerstvo obrany České republiky bude podporovat všechny zákonodárné aktivity, které dořeší otázky nejen morálního, ale také finančního odškodnění za dlouholetou vojenskou, občanskou a politickou perzekuci neboť ve vztahu k minulosti, která se skládá stejně z velkých událostí, jako z bezpočtu detailů, musí současnost prokázat dobrou paměť i své čisté svědomí. Na závěr mi dovolte popřát vám pevné zdraví, klidný ţivot v kruhu svých blízkých s vírou toho, ţe se podaří dotáhnout do úspěšného konce většinu problémů, které vás tíţí. K tomu jsem, spolu s mými spolupracovníky, připraven být nápomocen. ZÁZNAM Z PROJEDNÁVÁNÍ SNĚMOVNÍHO TISKU Č. 809/0 dne 2. října 2009 Místopředsedkyně PS Lucie Talmanová: Dalším pevně zařazeným bodem je bod 65. Návrh poslanců Mirka Topolánka, Robina Böhnische, Petra Wolfa a dalších na vydání zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 aţ 1989 /sněmovní tisk 809/ - prvé čtení. Stanovisko vlády jsme obdrţeli jako sněmovní tisk 809/1. Prosím, aby za navrhovatele předloţený návrh uvedl pan poslanec Robin Böhnisch. Váţený pane poslanče, ujměte se slova. Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, váţená paní místopředsedkyně, váţení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych jako jeden z jeho spolupředkladatelů uvedl předloţený návrh zákona. Moje vystoupení nebude dlouhé, o dané problematice jsem obšírněji mluvil uţ 1. února loňského roku v rámci rozpravy o novele zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa, prostřednictvím které jsme se neúspěšně snaţili napravit křivdu vůči těm skupinám mimosoudně rehabilitovaných osob, které se dosud nedočkaly náleţitého ocenění. Náš návrh počítá se vznikem nároku na zvláštní příspěvek k důchodu u vojáků, civilních zaměstnanců Ministerstva obrany a dalších mimosoudně rehabilitovaných osob, které v období let 1948 aţ 1989 ztratily zaměstnání z politických důvodů a staly se občany druhé kategorie s dnes uţ dobře známými formami omezení jejich občanských a lidských

7 práv. Perzekuce byla uplatňována i vůči jejich rodinám, například tím, ţe jejich děti nemohly dosáhnout vyššího vzdělání. Přes novelu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a vznik zákona č. 357/2005 Sb., se dosud nedařilo rehabilitované vojáky a civilní zaměstnance Ministerstva obrany, kteří jsou křiklavým příkladem nespravedlivé perzekuce, důstojně ocenit. Je třeba připomenout, ţe například to, co se odehrávalo v armádě v období praţského jara před obsazením Československa, v noci z 21. na 22. srpna 1968 a v následujícím období, jen těţko snese srovnání v daném průřezovém porovnání osob bez resortní příslušnosti. Dovolte mi uvést jeden příklad, na kterém lze demonstrovat nespravedlnost, jakou dnes rehabilitovaní vojáci oprávněně pociťují. Zatímco oni byli například ve 40., 50. letech nebo s ohledem na jejich postoje k srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyhozeni z armády a přesunuti na velmi špatně placené práce, coţ pociťují na důchodech a na obtíţném dosaţení výhod bývalých příslušníků armády, tak ti, kteří se často na jejich perzekuci podíleli, vyuţívají s rehabilitovanými vojáky nesrovnatelné důchodové a materiální zabezpečení. Nový návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 aţ 1989 se snaţí alespoň částečně napravit dosavadní neblahý stav. Počítá se s příspěvkem k důchodu pro drţitele osvědčení o mimosoudní rehabilitaci podle délky trvání jejich perzekuce, maximálně však 2500 Kč měsíčně, a příspěvkem v poloviční výši pro vdovy a vdovce. Celková částka uvedená v důvodové zprávě ve výši 100 miliónů korun ročně počítá s variantou, ţe se maximálně vyplácená částka bude týkat všech dotčených a navíc vychází z počtu členů Vojenského sdruţení rehabilitovaných na začátku loňského roku. Reálně bude tedy niţší neţ 100 miliónů korun ročně. Váţené dámy, váţení pánové, dovoluji si vás poţádat o podporu návrhu zákona a jeho propuštění do druhého čtení. V něm jsou předkladatelé připraveni vypořádat se s připomínkami vlády, které ve svém stanovisku uvedla. Zároveň si vás dovoluji poţádat o podporu návrhu na zkrácení zákonné lhůty pro druhé čtení na 15 dní, který přednesu v rozpravě, do které se tímto hlásím. Prozatím děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, váţený pane poslanče, nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Ladislav Libý. Pane zpravodaji, máte slovo. Poslanec Ladislav Libý (ODS): Děkuji, paní předsedající, hezké dopoledne, váţené kolegyně a kolegové. Já se v tuto chvíli omezím pouze na povinnost zpravodaje. Zrekapituluji, ţe se jedná o sněmovní tisk 809, Návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů, který byl podán skupinou poslanců. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk č. 809/0 dne 21. 4. letošního roku. Vláda zaslala své stanovisko 19. května a stanovisko vlády bylo rozesláno poslancům 20. května jako tisk 809/1, který máte pravděpodobně ve svých sloţkách. Předseda Sněmovny projednání návrhu zákona doporučil 29. května a přikázal k projednání rozpočtovému výboru. Zatím nebyl podán ţádný jiný návrh.

8 Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím přihlášku pouze pana poslance Böhnische s návrhem, který jiţ avizoval. Prosím tedy, aby se ujal slova. Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, jak jsem avizoval, dovoluji si navrhnout zkrácení lhůty pro druhé čtení ve výboru či výborech, pokud bude zákon přikázán ještě jinému výboru, na 15 dní. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, váţený pane poslanče. Někdo další si přeje vystoupit v rozpravě k tomuto návrhu zákona? Nikoli. Obecnou rozpravu končím. Budeme se zabývat přikázáním výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předloţený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má někdo z vás jiný návrh? Není tomu tak. Já se omlouvám, pane poslanče Mlčáku, máte slovo. Poslanec Ladislav Mlčák (KSČM): Dobré ráno, váţené kolegyně, kolegové, doporučuji ještě přiřadit tento tisk ústavně právnímu výboru, protoţe jsou tam nějaké kličky, paragrafy, které je potřeba narovnat. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Máme tedy dva návrhy, rozpočtový výbor a ústavně právní výbor a následně zkrácení projednávání ve výborech. Nejprve rozhodneme o přikázání výboru rozpočtovému. Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 146. Táţi se vás, kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti? Děkuji vám. (pro projednání v rozpočtovém výboru 11. 11. 2009 v 16:30 hod.) Z přítomných 128 poslankyň a poslanců pro návrh 93, proti 3. Tento návrh byl schválen. Nyní rozhodneme o přikázání výboru ústavně právnímu, a to v hlasování s pořadovým číslem 147, které tímto zahajuji. (pro projednání v ústavně právním výboru) Táţi se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti? Děkuji vám. (pro projednání v ústavně právním výboru) Z přítomných 127 poslankyň a poslanců pro návrh 59, proti 24. Tento návrh nebyl schválen. *** Nyní rozhodneme o zkrácení lhůty pro jednání v rozpočtovém výboru o patnáct dní v hlasování pořadové číslo 148, které tímto zahajuji a táţi se vás, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti? Děkuji. Z přítomných 128 poslankyň a poslanců pro návrh 66, proti 3. I tento návrh byl schválen. (zkrácení lhůty k projednání) Konstatuji, ţe návrh byl přikázán k projednání výboru rozpočtovému a lhůta pro toto projednání zkrácena na patnáct dní.

9 VZPOMÍNKA NA GENERÁLA HELIODORA PÍKU Dne 23. června 2009 se ve výstavní místnosti Muzea 3. odboje v Příbrami uskutečnil pietní akt k uctění památky 60. výročí úmrtí popravy generála Heliodora Píky. Tuto akci uspořádala Územní rada VSR společně s Konfederací politických vězňů. Účinnou pomoc poskytlo město Příbram, velitelství 13. dělostřelecké brigády Jince, Hornické muzeum Příbram, spolek Prokop, Klub vojenské historie a ředitelství Waldorfské školy Příbram. Státní hymnu zazpíval početný dětský soubor Waldorfské školy. Poté přednesl hlavní projev předseda ÚzO Příbram a následovala prohlídka Muzea 3. odboje, doprovázená soudobými písněmi uvedeného studentského souboru. Pietního aktu se účastnila sestřenice generála Píky paní Zdeňka Šnobrová s vnučkou. Plukovník Ţák a armádní generál Jiří Šedivý oběma předali kytici květů. U pamětní tryzny stáli čestnou stráţ vojáci u posádky Jince. Mezi hosty byli starostové obcí a představitelé různých korporací města. Následovala prohlídka výstavy krystalů v Hornickém muzeu na Březových Horách. Se zajímavým slovním doprovodem nás provázel ředitel Hornického muzea pan PeaDr. Josef Velfl. Po občerstvení byly v besedě připomenuty různé zvláštnosti a zajímavosti ze ţivota generála Píky, studenti Waldorfské školy opět zazpívali několik národních písní. V odpoledních hodinách se uskutečnila prohlídka památníku Vojna, bývalého vězeňského zařízení z doby totality. Přítomné doprovázel ředitel Muzea 3. odboje. Všem byl promítnut i krátký film o utrpení bývalých vězňů v tomto zařízení. Celkem bylo pozváno 60 osob, účast byla poměrně vysoká a akce se v celém komplexu vydařila a jistě mládeţi a mladším příslušníkům ozbrojených sil přispěla k oţivování historických událostí. Akce byla také zveřejněna v tisku a v TV Fonka. Plk. Ing. Ţák, předseda ÚzO Příbram (tento příspěvek došel po uzávěrce Z-2/2009) Zpráva o činnosti ÚzO VSR AČR v Karlovarském kraji v období 1. 1. aţ 1. 9. 2009 V kaji Karlovy Vary jsou členové VSR organizováni ve třech ÚzO: V Karlových Varech, v Sokolově a v Chebu. Činnost územních organizací je koordinována tříčlennou krajskou radou, ta se ke dni 15. září 2009 sešla 4x, její předseda - člen ÚR vţdy informoval předsedy ÚzO o aktivitách a jednáních ÚR a jejího předsednictva, předsedové ÚzO si vyměnili poznatky z činnosti svých organizací. V nich pro své členy organizujeme zájezdy, účast na kulturních akcích, členská setkání apod.. Nezapomínáme na významná ţivotní jubilea a vhodným dárkem je připomínáme na členských setkáních. Spolupracujeme s orgány veřejné správy, např. starosta a tajemník města Cheb se účastnili jarního setkání členů ÚzO Cheb, Sokolovská ÚzO ve spolupráci se Svazem bojovníků za svobodu a s Konfederací politických vězňů pořádá pietní akce k výročí osvobození regionu americkou armádou v dubnu 1945. Iniciátorem a hlavním organizátorem těchto akcí je předseda ÚzO Sokolov plk. Pulík. Předseda ÚzO Karlovy Vary plk. Drahovzal publikoval v Institutu doktrín ve Vyškově své zkušenosti z působení v misi KFOR v titulu Ochrana obranné infrastruktury. Na střelnici v Sokolově je populární a kvalitně obsazená střelecká soutěţ spojená s grilováním, coţ je rovněţ akce plk. Pulíka. V Chebu navázali spolupráci s obdobnou organizací bývalých vojáků Bundeswehru, první pracovní setkání s předsedou oblastní organizace v Marktredwitz panem

10 Fuchsem a Územní Radou Cheb se uskutečnilo 19. května tr. v Chebu. Tato územní rada se sešla počátkem roku s poslancem panem RNDr. Vanouškem, který slíbil všestrannou pomoc našim poţadavkům ve Sněmovně. Krajská rada si s ředitelem KVV upřesnila formy spolupráce, čerpání finančních prostředků a činnost na celý rok. Ředitel KVV plk. Ing. Miller podporuje naši činnost, a to nejen svojí účastí na našich členských setkáních. Tato zpráva byla schválena Krajskou radou VSR dne 8. 9. 2009. Plk. Bohumil Brázda za KrR VSR ODHALENÍ PAMÁTNÍKU ČS. LETCŮ V PŘÍBOŘE Početně malá ÚzO VSR v Příboře, avšak svojí činností nesporně významná, se opět vyznamenala. Pamatujete si ještě jak před dvěma roky po čtyřletém úsilí, které vešlo ve známost v celé ČR, prosadila v Příboře odhalení Pamětní desky obětem komunistického reţimu. Tentokrát se 11. listopadu při oslavě Mezinárodního dne válečných veteránů zaslouţila o odhalení Památníku čs. letců v Příboře, který je věnován těm občanům Příbora, kteří v řadách britské RAF bojovali za 2. světové války za obnovu Československa, ale i těm letcům v Příboře, kteří ve sluţbě na letišti Mošnov u 8. stíhacího a 1. dopravního pluku ztratili své ţivoty. K vybudování památníku byl vyuţit jiţ zcela zdevastovaný stíhací letoun MiG 15 bis, který členové místní organizace VSR zdarma opravili a na který město poskytlo finanční prostředky. Vznikl tak letecký památník, který je ojedinělý a v ČR nemá obdobu. Slavnostního odhalení se zúčastnil ministr obrany Karel Kühnl, náčelník ÚVS Frýdek - Místek plk. Ing. O. Hlisnikovský, předseda OR VSR v Olomouci plk. RNDr. František Tomečka, zástupce velitele hranické brigády pplk. Ing. Ivo Střecha, místopředseda SL ČR plk. J. Macura, předseda ČsOL z Nového Jičína plk. A. Sitta, bývalý příslušník RAF - válečný veterán brig. gen. Z. Škarvada, představitel Společnosti M. R. Štefánika z Brezové p. Bradlom Mgr. P. Uhlík, poslankyně parlamentu ČR JUDr. H. Šedivá, senátor Mgr. Milan Bureš, zástupci Moravskoslezského kraje a okolních měst a obcí. U tří památníků v Příboře stála čestná letecká stráţ. Přítomna byla posádková hudba z Olomouce a vojáci z Hranic na Moravě předvedli občanům města pěchotní zbraně. Ve scénáři byl připraven i přelet bojových vrtulníků Mi 24 z Přerova, který se však pro nepříznivé povětrnostní podmínky nemohl uskutečnit. Při odhalení památníku se jmény letců, který provedl ministr obrany a starosta města Ing. Milan Strakoš, byla vystřelená čestná salva. Slavnost, která byla zahájena lampiónovým průvodem dětí, byla ukončena na náměstí Sigmunda Freuda ohňovým divadlem a ohňostrojem. Celý průběh slavnosti byl velmi důstojný a dobře připravený, coţ obyvatelstvo Příbora nadšeně ocenilo. Je nepochopitelný nezájem zástupců letectva ze Společného velitelství v Olomouci, jakoţ i nezájem redakce vojenského časopisu A-report a leteckého LETECTVÍ+KOSMONAUTIKA, i kdyţ všichni pozvání dostali. Při odhalení Památníku čs. letců a čs. parašutistů tento rok v Pardubicích se takto macešsky" nezachovali, i kdyţ pardubický památník se ani zdaleka nedá porovnávat s příborským. Snad si to ještě dodatečně uvědomí. Plk. v.v. Bohumil Vlach V OLOMOUCI O SRPNU 1968 A NORMALIZACI Dobré odpoledne, váţené dámy a pánové, před necelými třemi týdny mě oslovil pan plukovník Smolka s přáním, abych na této naší schůzi přednesl přibliţně desetiminutový referát o událostech před 40 lety, tedy abych připomněl dobu let 1968 a 69.

Namítal jsem sice, ţe uţ by to bylo mé druhé vystoupení před Vámi v tomto roce, ale on tvrdil, ţe to přeţijete. Tak uvidíme. V přímém kontrastu s mým poněkud neváţným úvodem je ovšem zadané téma, jehoţ zpracování bylo o to těţší, ţe nejenţe se má vejít do deseti minut, ale zejména ţe má oslovit ty, na nichţ se nově nastoupivší reţim vyřádil, a kteří jsou proto citlivější k této minulosti neţ ti, jichţ se to bezprostředně tzv. nemuselo dotýkat. Všichni, jak jsme tady, máme tuto minulost doslova zaţranou pod kůţí. Kaţdý trochu jinak, a přece všichni stejně. Dříve bylo zvykem mluvit především o srpnových událostech osmašedesátého roku, tedy jako o téměř jediném soudobém traumatu. S čím větším časovým odstupem však přistupujeme k hodnocení oné doby, tím zřetelněji se rýsuje, jak obrovskou pohromou byl pro nás následující, tedy devětašedesátý rok. Jedenadvacátého srpna 1968 přišel zásah zvenčí. Zásah tak masivní, ţe na celostátní obranu nebylo pomyšlení. Navţdy nezodpovězenou zůstane otázka, do jaké míry jsme si za to mohli sami, zda při lepším taktizování a uváţenějším rozhodování tehdejšího vedení strany a vlády bylo či nebylo moţné zabránit převálcování Československa našimi spojenci" - to však samozřejmě za předpokladu názorové shody ve vedení KSČ, čili bez prosovětsky orientovaného Biĺaka, Koldera, Indry nebo Švestky. Nepochybné je, ţe Praţské jaro 1968 i to, co mu předcházelo v roce 1967, předběhlo svou dobu. Ne dobu u nás, ale v Evropě i ve světě, kde rozhodně nebyla chuť pálit si prsty a znejišťovat náhle křehkou středoevropskou stabilitu jinou neţ opatrnou slovní podporou oficiálních západních míst. O tom všem dnes naše veřejnost mnohdy neví, vědět nechce nebo ani vědět nemůţe. Vţdyť odkud by lidé věděli, ţe např. jiţ 21. února 1967 navštívil tehdejší francouzský velvyslanec v Bukurešti Jean - Louis Pons našeho velvyslance, jímţ byl v té době do Bukurešti načas odklizený" politik a známý velký přítel Francie Dr. Čestmír Císař (jeden z pozdějších kandidátů na post prezidenta naší republiky). Tomu v polosoukromém rozhovoru francouzský diplomat poloţil v zastoupení své vlády otázku: Myslíte, ţe SSSR vám dovolí dělat demokratizační politiku tak, jak jste ji zřejmě nastoupili?" A to byl jen jeden z mnoha podobných signálů či vzkazů Západu do Prahy, a to ještě 4 měsíce před tím, neţ se v Praze ve dnech 27. - 29. června 1967 sešel pověstný IV. sjezd československých spisovatelů. Ten sjezd, na němţ reformní komunističtí spisovatelé jako Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Pavel Kohout či Milan Kundera vystoupili s takovými poţadavky na vedení strany, ţe vedoucí stranické delegace Jiří Hendrych (hlavní stranický ideolog a po Antonínu Novotném druhý nejvlivnější člen předsednictva ÚV KSČ) hněvivě sjezdové zasedání opustil s výhrůţkami proti těm, kdoţ poţadovali zrušení cenzury, demokratizaci ve všech oblastech ţivota naší společnosti a návrat do evropské civilizační sféry. Teprve s postupným zpřístupňováním archivů našich i zahraničních se mnozí lidé s překvapením dovídají i takové věci, jako např. to, ţe ten, kdo byl u nás všeobecně pokládán za největšího jestřába v rámci Varšavské smlouvy - nenáviděný Leonid Iljič Breţněv - se ve skutečnosti snaţil v pozadí brzdit daleko horlivější soudruhy domácí, ale zejména zahraniční, protoţe právě ti nesouhlasili, aby se s námi jednalo, ale poţadovali okamţitý a velice tvrdý zásah vojsk celé Varšavské smlouvy proti vzpurnému Československu. Kdoţe to byli? Naši nejbliţší sousedé: endérácký Walter Ulbricht, polský Wladyslaw Gomulka, maďarský Jánoš Kádár. Ti všichni totiţ s obavami sledovali, ţe myšlenky Praţského jara 1968 jsou vstřícně přijímány řadovými občany a reformními komunisty i u nich doma a ţe jejich rozšíření by znamenalo pád jich samotných. 11

Nemohu se však déle zdrţovat jen u roku 1968, i kdyţ různá zákulisní jednání a poodhalování často překvapivých souvislostí té doby jistě nejsou nezajímavé. Jakkoli 21. srpen 1968 navţdy u nás zůstane symbolem pokoření samostatného a svobodného státu, byl to akt cizího násilí. Rok 1969 se bude hodnotit také jako symbol - na jedné straně jako symbol postupující poroby, jeţ se začala nazývat normalizací a jejíţ dočasnost" trvala 20 let, a na druhé straně jako symbol lokajství aţ vlezdoprdelismu (dámy prosím za prominutí), symbol ohnutých zad a nevídaného kariérismu maskovaného (jako vţdy) vznešenými slovy o pochopení situace, ozdravení ţivota společnosti, pomoci národu atd., atd., bla, bla, bla. Podstatné však je, ţe v tomto roce se začalo stupňovat násilí páchané uţ zdaleka ne jen příslušníky cizího státu, ale našimi lidmi na jiných našich lidech, ţe aţ od tohoto roku můţeme mluvit o normalizaci vtom smyslu, jak ji začal uvádět do ţivota Gustav Husák, zvolený 17. dubna 1969 na zasedání ÚV KSČ do funkce prvního tajemníka strany místo odstoupivšího Alexandra Dubčeka. Nazval bych tuto normalizaci normalizací plíţivou, tedy pouţívám stejný přívlastek, stejný výraz, kterým se předtím zaštiťovali ideologičtí propagandisté, kdyţ tvrdili, ţe v případě obsazení našeho státu nešlo o akt mezistátního násilí, ale o internacionální bratrskou pomoc v boji proti plíţivé kontrarevoluci. (V původním významu bylo slovo normalizace pouţito poprvé v tzv. moskevském protokolu podepsaném v Kremlu 26. srpna 1968 a od podzimu téhoţ roku slouţilo toto slovo jako pojmenování poţadavku na zklidnění napjatých veřejných poměrů narušených srpnovým vpádem vojsk spřátelených armád a poslaneckým schválením Smlouvy o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa dne 18. října 1968.) Teprve od dříve zmíněného 17. dubna 1969 začíná systematické odstraňování lidí spjatých s reformním hnutím - Alexandr Dubček odsunut nejprve do čela Federálního shromáţdění, z vládních a jiných funkcí jsou odvoláváni Ota Šik, tvůrce ekonomické reformy, Moskvě vzdorující Dr. František Kriegel, František Vodsloň, Dr. Jiří Hájek (profesor mezinárodního práva a tehdejší ministr zahraničních věcí, jenţ urychleně odletěl do New Yorku a jiţ 24. srpna 1968 na zasedání Rady bezpečnosti OSN odsoudil vojenskou okupaci Československa a v kuloárech zkoumal dokonce i eventualitu, zda a jak by bylo za nastalé situace moţné mezinárodně uznat a vyhlásit Československo neutrální zemí). K plíţivým krokům normalizace patřilo i znovuzavedení cenzury, dosazení nových, tedy poslušných a věrných lidí nejprve v médiích a nakladatelstvích, posléze ve všech oblastech veřejného ţivota. Masku nenápadného plíţení pak normalizace odhodila v průběhu 1. výročí srpnové okupace, kdy na mnoha místech republiky, zvláště v Praze, Brně nebo Liberci, došlo k ţivelným pouličním demonstracím. Tento spontánní projev nesouhlasu občanské veřejnosti s okupací byl brutálně potlačen nasazením armádních sloţek, Bezpečnosti i Lidových milicí. O jeden den později (22. srpna 1969) přijímá pak předsednictvo Federálního shromáţdění pod vedením Alexandra Dubčeka (jaký paradox!) tzv. pendrekový zákon - zákonné opatření, které legalizovalo krvavé zásahy proti demonstrantům v předchozím dni a s platností i pro dobu následující. Normalizace se jiţ neplíţí, ale tvrdě vykročila na cestu poznamenanou čistkami, prověrkami a přijetím dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Začala totální normalizace. Dámy a pánové, jsem si vědom, ţe jsem ani zdaleka nestačil připomenout vše, co by připomenutí zaslouţilo; ve velice krátce vymezeném časovém prostoru jsem zachytil jen střípky událostí vzrušené doby, která následně celoţivot ně poznamenala nás a naše rodiny. Dovolte mi, abych své vystoupení zakončil stejnými slovy 12

13 jako minule: Zaplaťpánbu je to pro nás minulost. Kéţ se uţ nikdy v ţádné podobě neopakuje. Pplk. Mgr. Luděk Bartoš ÚzO Olomouc (tento příspěvek došel po uzávěrce Z-2/2009) Jak ţije ÚzO Olomouc I přes plíţivé, ale neustále se zvyšující věkový průměr našich členů, coţ samozřejmě není pouze náš problém, mohu s radostí konstatovat, ţe akceschopnost příslušnic a příslušníků ÚzO VSR a KVD - R Olomouc, je na stále přijatelné výší. Ať se jedná o kulturní či sportovní akce. Letošní soubor sportovních klání jsme zakončili 13. října 2009 a to závody ve střelbě z pěchotních zbraní na střelnici Olomouc - Lazce. Pro většinu z nás to byla střelba ze zbraní, které jsme toho dne měli v ruce poprvé v ţivotě. Mnohé z vás napadne, jak jsme se k nim dostali. Všechno bylo naprosto legální! Naše organizace má dlouhodobé přátelské vztahy s Velitelstvím vojenské policie Olomouc. A právě díky těmto vztahům jsme mohli celou akci uskutečnit. Na tomto místě musím vyslovit velice důleţitou poznámku. Nebýt tohoto útvaru a jeho velitele plk. Ing. Miroslava Murčeka, nikdy bychom nebyli schopni naplánovat a uskutečnit tak nádhernou akci. Přece jen uţ uplynulo mnoho vody od doby, kdy jsme ovládali všechna bezpečnostní pravidla chování pří střelbách. A navíc u zbraní, jejichţ ovládání jsme se učili tak říkajíc za pochodu". Nejprve nám instruktoři - příslušníci VPO předvedli jak zacházet s armádní pistolí, samopalem značky škorpíón", s vojenskou brokovnicí a nakonec s útočnou puškou. Potom uţ šlo do tuhého. Zahajovalo se střelbou z pistole na vzdálenost 25 metrů na pevný terč, potom na otáčivý terč a rychlopalba. Další úlohou byla střelba ze samopalu rovněţ na 25 metrů, jednotlivými ranami a potom na dva otáčivé terče po dvou střelách na kaţdý terč, který se otočil na tři sekundy. Závěr patřil střelbě z brokovnice, coţ byla víceméně ukázka a nezapočítávala se do soutěţe. Soutěţících bylo celkem deset, z toho jedna ţena. Na závěr řídící střelby soutěţ vyhodnotil a střelcům předal drobné dárky. Pátým v pořadí se stal plk. Ing. Květoslav Větr, bramborovou medaili si odnesl mjr. Jaroslav Nitsche, bronzovým byl vyhodnocen plk. Jaroslav Chvátil, stříbro vybojoval plk. Josef Dostál a zlatem se můţe pyšnit plk. Miroslav Pavel. Poděkování pak patřilo všem deseti instruktorům, kteří se o nás po celou dobu střeleb vzorně starali. Nejen sportem ţiv je člověk. I kultura patří do sféry naších zájmů a aktivit. Kromě návštěv Olomouckého divadla, kam máme zakoupené permanentní vstupenky díky dotaci od Statutárního města Olomouc, pořádáme 3O. října jiţ druhý zájezd do Mironova divadla v Ostravě. V prvém případě jsme zhlédli opereto Veselá vdova a nyní to bude muzikál Hello Dolly. Co ještě plánujeme do konce roka. V olomouckém Mně Metropol promítají přímé přenosy z Metropolitní opery NY. Přes obrovský zájem se nám podařilo zajistit vstupenky na představení Hofmanových povídek od J. Offenbacha. Zájezdový cyklus hodláme uzavřít na jiţní Moravě a celý rok rozlůčkovým" posezením. Určitě tam bode o čem povídat. Třeba o tom, jak jsme (ne)uspěli s našim odškodněním. Plk. Karel Štěpánek Předseda ÚzO Olomouc Bývalí vojáci opět soutěţili aneb 18 plukovníků v akci Jiţ čtvrtý ročník přeboru Vojenského sdruţení rehabilitovaných (VSR) Jihomoravského kraje s názvem "Pohár 17. listopadu" uspořádala v Prosiměřicích opět Územní organizace (ÚzO) VSR Znojmo, o. s. spolu s Oblastní radou VSR Brno, ve spolupráci s Policií České republiky a s Policejním sportovním klubem Znojmo, Věznicí Znojmo a městem Znojmo v pátek 16. října 2009.

14 V úvodu uvítal ředitel přeboru plk. František Kozák zejména sedm zahraničních účastníků ze Sdruţení vojenské obrody Slovenské republiky v čele s jejich předsedou plk. Ing. Aloizem Mikušiakem, CSc. Dále pak tyto čestné hosty: náměstka ředitele KŘ PČR Brno plk. JUDr. Petra Sikoru, ředitele Krajského vojenského velitelství Brno plk. Ing. Miroslava Zelinku, tajemníka Ústřední rady VSR a předsedu Oblastní rady Brno plk. Ing. Vladimíra Horáka, ředitele Věznice Znojmo plk. Ing. Vladimíra Fronka, současného vedoucího představitele PČR Znojmo plk. JUDr. Mojmíra Pavelku a místostarostu městyse Prosiměřice Jiřího Semotama. Soutěţe se zúčastnilo 9 tříčlenných druţstev rehabilitovaných vojáků z pěti ÚzO VSR Jihomoravského kraje a ze Slovenska. Dále pak tři druţstva hostů-profesionálů a tři druţstva hostů amatérů, všichni ze Znojma. Celkem pak bylo na akci přítomno 18 plukovníků, z toho 5 současných a 13 bývalých. Střelbu organizovala skupina profesionálů v čele s řídícím střelby por. Ing. Josefem Smutným, který měl k dispozici zkušené spolupracovníky z PČR a Věznice Znojmo. Celá akce byla zvládnuta ve vymezené době a přes některé nedostatky při vyhlašování výsledků úspěšně ukončena předáním mnoţství cen, věnovaných Oblastní radou VSR z prostředků získaných od hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Michala Haška, Krajským vojenským velitelstvím, Územní radou VSR a starostou města Znojmo, na kterém se podíleli místostarostové Znojma Mgr. Marian Keremidský a Jan Blaţíček. Dárky úspěšným soutěţícím v podobě lahví kvalitního vína věnovaly vinařské podniky Znovín Znojmo a Lahofer Dobšice. To, ţe setkání bývalých vojáků splnilo i společenskou funkci, potvrzovaly jak přátelské debaty v klubovně střelnice po celou dobu soutěţe, tak i jejich pokračování v době společného občerstvení, zabezpečeného z prostředků Klubu vojenských důchodců Znojmo. Na jeho začátku přítomní funkcionáři poděkovali pořadatelům za zvládnutí akce a soutěţícím za dodrţování zásad chování na střelnici. Tajemník ÚR VSR plk. Ing. Horák pak předal za dlouholetou pomoc při organizování střeleckých soutěţí por. Ing. Smutnému Čestnou pamětní medaili, udělenou mu Ústřední radou VSR. Plk. František Kozák CO SE DĚLO NEBO NEDĚLO V ARMÁDĚ PO ROCE 1989 Je známo, ţe ozbrojené síly jsou jediná oblast, v níţ má prezident republiky prakticky neomezenou pravomoc. Kromě rozpočtena armádu, nasazení ozbrojených sil mimo území republiky a vyhlášení válečného stavu (tj. mobilizace armády) rozhoduje prezident sám, bez nutnosti konzultací s vládou či s parlamentem. Začátek činnosti Václava Havla jako prezidenta republiky v této oblasti byl pro veřejnost prioritou. Při první přehlídce čestné jednotky Hradní Stráţe měl viditelně vysoko vytaţené kalhoty. Teatrálnost v přístupu k armádě se odrazila uţ v jeho prvních osobních rozhodnutích, týkajících se uniforem Hradní Stráţe, jeţ byla aţ příliš urychleně a zcela nevhodně, skutečně nevkusně přestrojena. Armády jako celku se tato zjevná neúcta k jejím tradicím a přemrštěná starost vrchního velitele o svou vlastní osobní prezentaci na úkor váţných profesních problémů pochopitelně hluboce dotkla. Dalším klíčovým momentem bylo rozhodnutí vrchního velitele prezidenta republiky ponechat generála Miroslava Vacka ve funkci ministra obrany (za totality byl náčelníkem generálního štábu), čili v nejvyšší vojenské funkci. V tom šlo Havlovi jako vţdy při upevňování své moci o ustanovení funkcionáře s významnou totalitní minulostí (stejně jako v případě Mariána Čalfy) tak řečeno namočeného a tím plně tvárného a poslušného. Vůbec mu nevadilo, ţe gen. Vacek spolu s bývalým ministrem obrany Milánem

Václavíkem připravoval uţ počátkem listopadu 1989 pouţití Slánské tankové divize jako útvar proti případným protistátním demonstracím v Praze. Úloha armády v těch dnech byla velice nejednoznačná. Je nutné si připomenout, ţe předchozí ministr obrany gen. Milán Václavík chtěl armádu uvést do stavu bojové pohotovosti, ţe uţ 20 roků existoval přísně tajný plán akce ZÁSAH, podle něhoţ měli být vojáci připraveni tvrdě vystoupit v případě vnitrostátních nepokojů na obranu komunistického reţimu. Havel se s Vackem setkal poprvé 5. prosince 1989 v praţském Obecním Domě a neformální vůdce Občanského Fóra si tehdy generála naklonil na svoji stranu, kdyţ řekl. Pane generále, náčelníku generálního štábu, my o vás máme informace, ţe jste dobrý odborník, máte autoritu u příslušníků armády a zatím jednáte čestně. Tak jsem vám chtěl sdělit, ţe nemáme výhrady proti tomu, abyste byl i nadále NGŠ a budeme vás navrhovat a prosazovat na funkci ministra. Nato byl pak Vacek jmenován ministrem obrany a povýšen na armádního generála. Po oslavách osvobození Plzně americkou armádou při příleţitosti 45.výročí dne 5. května 1990 jiţ seděl gen. Vacek vedle Václava Havla spolu s přítomnými představiteli americké armády. Tak vrchní československý plánovač prvosledového úderu varšavského vojenského paktu (včetně pouţití jaderných zbraní, tehdy rozmístěných na našem území) proti NATO bylo Havlem postaven na úroveň amerických osvoboditelů Plzně, jimţ by Vacek za totality ani nepodal ruku. Vţdyť i pietní akty občanů Plzně před rokem 1989 byly také s vědomím Vacka tvrdě perzekvovány. Havel byl o všech těchto Vackových aktivitách plně informován, o čemţ svědčí i první Havlova návštěva nejvyššího velení armády na generálním štábu v lednu190. Ministr Vacek při oné návštěvě předloţil Havlovi ke schválení dosavadní operační plány, podle nichţ byla naše obrana zaměřena především proti vojskům NATO a tedy také proti území Spolkové Republiky Německo. Havel je tehdy bez mrknutí oka podepsal a pouze tuţkou připsal: Pro případ, ţe NATO napadne Varšavskou smlouvu. Rozpuštění Varšavské smlouvy k 1. červnu 1991 bylo příleţitostí pro vystoupení prezidenta Václava Havla a ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera v Československé televizi. Přestoţe faktický rozpad tohoto vojenského uskupení byl pod tlakem západních velmocí a NATO uţ dávno realitou, oba si přisvojili hlavní zásluhy. Havlovi šlo samozřejmě především o mezinárodní ohlas a zvýraznění svých osobních zásluh. Uvnitř československé armády však ponechal vše v rukou starých normalizačních důstojníků, jimţ se začalo říkat Vackovy děti. Vacek sám na shromáţdění velení armády slíbil, ţe dokud on bude ve funkci, tak zůstanou i jeho souputníci z komunistické éry. Podobně jako v jiných oblastech státní moci, pro oblast armády měli rozhodující slovo Havlovi osobní poradci, jimiţ byli Kocáb a Křiţan. Tito dva pak realizovali prezidentovy záměry z Vackových podkladů. Jiné názory a fakta, předkládané mimo Vackův vliv nebyly prezidentem ani jeho poradci připuštěny. Svědčí o tom mimo jiné i nevýrazná role Havlova přítele z disentu Ladislava Lise, který v té době zastával důleţitou funkci předsedy branně-bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny, který měl k dispozici skupinu fundovaných odborníků a ta mu připravovala podklady mimo Vackův vliv. Jakékoliv Lisovy návrhy, ať uţ se týkaly nové strategie, organizace a úkolů pozemní armády, letectva, PVO či zpravodajských bezpečnostních sloţek, hradní skupina odborníků zásadně nepřijímala. Pod velkým tlakem a lustračním zákonem se nakonec podařilo Havla přinutit k Vackovu odvolání, stal se však poradcem nového ministra obrany Dobrovského. Zá- 15

kladní organizační i personální struktura armády zůstala po řadu let prakticky beze změny. S nutností zachování bojeschopnosti a kontinuity armády hlavně v personálním sloţení, byl za souhlasu Václava Havla připraven scénář očisty armády. Tato pseudoočista byla zaloţena na vyhození a odchodu bývalých politruků ze všech sloţek, označených jako výkonné orgány totalitní KSČ. Při velení měli politruci pouze poradní hlas, posílený ale kontrolně-sledovací funkcí a z toho mnohé vyplývalo, řada z nich donášela vyšším stranickým orgánům v armádě. Rozhodující roli při veškerém řízení ČSLA však měli náčelníci a velitelé (tzv. nedílná velitelská pravomoc) a těch se tato pseudoočista vůbec nedotkla. Příkladem pseudoočisty můţe být gen. Jiří Pisklák, který po roce 1968 byl členem prověrkové komise pevného jádra KSČ, podílel se na vyhození desítek důstojníků bývalé zpravodajské správy GŠ a za tyto zásluhy se stal zástupcem jejího náčelníka. Po tzv. sametové revoluci zůstal, a to s vědomím tehdejšího nového ministra obrany a Havlova přítele Dobrovského a Havlem nově jmenovaného NGŠ Karla Pezla, který ve své náčelnické funkci bezvýhradně plnil vše, co vymyslela skupina fundovaných poradců prezidenta Havla. Po přijetí do NATO to byl právě gen. Piskálek nejpřipravenějším kádrem který byl Václavem Havlem jmenován zástupcem AČR při NATO. Tam přes protesty odborníků přetrval aţ do svého odchodu do starobního důchodu. Přitom bylo také zjištěno, ţe vědomě pobíral vyšší finanční náleţitosti neţ mu příslušely, a po výzvě, aby tyto částky vrátil, se odvolal a nemusel vrátit nic. Za komunistického reţimu by si vůbec nedovolil se odvolat! V situaci, kdy o všech otázkách branně-bezpečnostní politiky státu v podstatě rozhodovali osobní poradci Václava Havla a důstojnická kamarila okolo gen. Vacka a nově jmenovaného, plně úsluţného NGŠ - gen. Pezla, byla přijímána rozhodnutí o zásadní reorganizaci armády. Na odborné a politicky vyváţené podklady, zpracované v rámci parlamentní branně-bezpečnostní komise nebyl brán ze strany prezidenta ani ministra obrany zřetel. V souvislosti se zásadními mocensko-politickými změnami v Evropě došlo k rozhodujícím změnám i v naší mezinárodněpolitické orientaci. Bohuţel, nelze konstatovat posun ve vojenskostrategické oblasti a v doktrinálních změnách. Příčiny lze spatřovat v následujícím: - Strategie zpravodajství byla plně vázaná na starý systém Varšavské smlouvy - Velení armády je stále poplatné starému myšlení i zásadám řízení armády z doby Varšavské smlouvy - Stále ještě nedošlo k personální výměně starých struktur, zvláště ve velitelském sboru armády, kde jsou na prvním místě přednostní zájmy o udrţení osobních pozic a zásadním změnám zabránit. Všechny návrhy (včetně nové vojenské doktríny) nebyly ani u nově jmenovaného ministra obrany Dobrovského ani na úrovni prezidentových poradců, ba ani samotným Václavem Havlem vůbec projednány. Vzhledem k působení vysokých normalizačních důstojníků na vedoucích místech GŠ probíhala reorganizace armády velice pomalu. Letectvo na tom bylo nejhůře. Za první republiky naše chlouba, za druhé světové války zvláště na západě významná sloţka našich zahraničních ozbrojených sil, i za totality velice kvalitní a s moderními zbraněmi. Pod tlakem odborných poradců i rozhodnutím vrchního velitele došlo k lehkováţnému zbavení se nejmodernějších a perspektivních letounů MiG-29 zdůvodněnému tím ţe jde o ruskou techniku. Předání celé letky Slovensku při rozdělení státu bylo asymetrické a 16

17 výměna další letky za polské vrtulníky bylo hrubě nezodpovědné. Dokonce i Luftwaffe v SRN si po sloučení obou německých států si všechny MiG-29 ponechala ve výzbroji. Neuváţenými a neodbornými mírovými vizemi prezidenta Havla byl značně ochromen celý náš zbrojní průmysl. Zhodnotíme-li, jak vypadala AČR pod třináctiletou přímou pravomocí a odpovědností prezidenta Havla, pak pozemní vojsko přestavovalo nedostatečně připravený jakoţ i vyzbrojený útvar tzv. rychlého nasazení. Je pravda, ţe se úspěšně profesionalizovalo, ale kromě dílčích zkušeností u vybraných částí pro akce v bývalé Jugoslávii, nebyla jeho účinnost prověřena. Chemický útvar má značný věhlas po praktickém uţití na Středním východě, ale v rámci národních ozbrojených sil je to jen kapka v moři. Pozemní vojsko jako celek i vojsko územní obrany bylo v rozkladu, letectvo nebylo bojeschopné. Jednoznačný závěr je takový, ţe prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil náleţitě nepřispěl k udrţení kvality obranyschopnosti republiky a naopak došlo k jejímu závaţnému narušení, a to jak ze země, tak hlavně ze vzduchu. Modernizaci armády a zvýšení její účinnosti prakticky neřešil. Hned po sametové revoluci vyhlašoval bezpaktovou politiku všezahrnujícího míru (zrušení Varšavské smlouvy, ale také NATO!!). Nasloucháním svým poradcům a gen. Vackovi oddálil jednání o našem vstupu do NATO a nezahájil poţadovanou připravenost AČR k jejímu začlenění do systému NATO. Éra prezidentování Václava Havla byla zahájena za celonárodního nadšení ze skončení totalitního reţimu a v té době začalo docházet k mocenským machinacím. Prvním varováním bylo, ţe vedle Václava Havla se sestavila vláda, v níţ i na jeho přání zaujali významné funkce skalní komunisté normalizátoři Čalfa a gen. Vacek. Sice to bylo kritizováno, ale jenom opatrně a ne veřejně. Lidem okolo Václava Havla se podařilo ovládnout veřejnoprávní media a značnou část tisku (vydavatelství většiny českých deníků se dostaly do rukou německých novinářských koncernů) a tak pokusy a snahy o zveřejnění kritiky prezidentských činů nebylo moţné. Dalším váţným politickým aktem byl Havlův podpis pod dopis osmi na podporu ozbrojeného zásahu USA proti Iráku. Tento mezinárodní dokument podepsal bez konzultace s vládou, za ostatní země jej podepsali předsedové vlád. Na celou tuto akci negativně reagovala nejen Spolková Republika Německo a Francie, ale také orgány OSN, EU a dokonce i NATO. Typickým teatrálním aktem Václava Havla byla instalace červeného neonového srdce nad Praţským Hradem. Dalším váţným faktem byla jeho benevolence při formování KSČM. Důsledky tohoto stavu se výrazně projevily ve volbách v roce 2006 tím, ţe obrození komunisté se stávají nejdůleţitějším jazýčkem na vahách při sestavování vlády. Jednoznačně je nutno konstatovat, ţe v období budování nové České republiky hráli zásadní rozhodující roli tři státníci a to Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Z různých pramenů zpracoval Genpor. v.v Ing. Stanislav Procházka REHABILITOVANÍ VOJÁCI SLAVILI 20. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE Dne 5. 11. 2009 se sešli delegáti rehabilitovaných Jihočeského kraje, aby důstojně oslavili 20. výročí sametové revoluce. Slavnostní setkání se uskutečnilo pod záštitou a za přítomnosti hejtmana JČ kraje Mgr. Jiřího Zimoly v salonu hotelu Filip v Českých Bu-

18 dějovicích. Přítomni byli nejvyšší představitelé ÚR VSR a ZŘ KVV Č. Budějovice pplk. Ing. Milan Kempský. Pan hejtman vysoce ocenil význam výročí a podíl nás rehabilitovaných na demokratizaci společnosti a připomenul naše útrapy, které tomu předcházely např. ztrátou zaměstnání v dobách totalitního reţimu a různými způsoby perzekucí. Také nám sdělil Myslím, ţe tato společnost vám dluţí mnohé". Vyznamenal nejvyšším oceněním JČ kraje medailí předsedu Krajské rady VSR plk. v.v. Ing. Josefa Procházku a zdůraznil, ţe toto vyznamenání je současně oceněním všech JČ rehabilitovaných vojáků a občanských zaměstnanců armády. Zastupující ředitel KVV Č.Budějovice pplk. Ing. Milan Kempský obdobně hodnotil význam dnešního výročí, navrácení cti a postojů rehabilitovaných a mj. zdůraznil trvalou pomoc a podporu naší organizaci VSR. Slavnostně vyhlásil rozkaz, kterým AČR povyšuje do první důstojnické hodnosti hejtmana Mgr. Jiřího Zimolu. To pro nás přítomné vojáky byl po mnoha letech silný záţitek i čest, kdyţ bez povelu jsme v pozoru rozkaz vyslechli. Slavnostní ráz probíhal v dalších připomenutích významu 20. výročí revoluce, poděkování a odměnou dalším zaslouţilým rehabilitovaným vojákům JČ kraje. Po odchodu významných hostů jsme ještě dlouho vzpomínali, bylo na co. Také to redaktorka JČ deníku druhý den a nyní na pokračování vydává v JČ Deníku. Diskuze pokračovala i o nepříjemných otázkách. Např. po úmrtí býv. předsedy Krajské rady VSR jsme zjistili, ţe úmrtí rehabilitovaných, nemoci a neúprosný vysoký věkový průměr, ale i postoj některých dřívějších představitelů JČ kraje jakoţ i neochota některých z nás, to vše vedlo k útlumu, niţší informovanosti a kooperaci VSR v našem kraji. O to více si váţíme podpory a vysokého ocenění dnešního vedení JČ kraje a trvalé podpory KVV České Budějovice. Vzpomínky na perzekuci a nyní 20. výročí revoluce nás spojuje a vyzývá přispět byť názorem a postojem k některým negativním jevům ve společnosti i AČR. Vyjádřili jsme podporu vedení VSR, které dodnes bojuje za oprávněné zájmy dříve perzekuovaných lidí v armádě. Vyjádřili jsme poděkování dnešnímu MO a vedení armády, které podporuje naše VSR. Pplk. v.v. Mgr. Pavel Horák VÁŢENÍ VŠICHNI ZPRAVODAJ č. 3/2009 VSR AČR oslovil nás všechny prosté členy tím, ţe nám měl co říci, kdyţ někdy dříve, omlouvám se, tomu tak nebývalo proto, ţe jsme mnohému někteří nerozuměli, a další z nás pak obsahy zveřejněných článků nezajímaly. I kdyţ jsem se prací VSR v celku nezúčastňoval,... neseděl jsem pěkně doma za stolem...", ale jiţ déle neţ šest roků oslovuji, (ano, jsem tím jistě trapný) Vládu a PČR desítkami připomínek a poţadavků adresně jim sdělovaných. Neměl příleţitost pomáhat v práci aktivním členům, funkcionářům VSR, ale neflákal" jsem se jako mnozí z nás, tedy... ti, co sedí pěkně doma za stolem,..." a kteří, jak se ve Zpravodaji píše, jsou aktivní jen při konzumaci občerstvení na schůzích jim poskytovaného (a já si dovoluji dodat, ţe někdy poskytovaného jako úplatek" za nedostatečně připravenou a nezáţivně vedenou schůzi) přesto, ţe druzí z nás pro nás pro všechny pracující kolegové jiţ často ani neví, jak nadále danou agendu zvládnout také proto, ţe VSR finančními prostředky nikdy neoplývalo. Sám jsem nikdy nevyuţil jediné akce, pro nás členy VSR zprostředkované, tedy aktivními členy ÚR VSR AČR a řadou dalších pracovníků. Nikdy jsem nevyuţil jediné z akcí vymodlených" pro nás na mocných" tohoto státu, a nevyuţiji jiţ také proto ţe ve svých jednaosmdesáti letech na to fyzicky nemám". Přesto ale, jako kdysi ti, co po krejcárku přispívali na stavbu své kapličky, Národního divadla, kdyţ mnozí z nich ji pak do své smrti ani nespatřili, (reaguji tak na výzvu ve Zpravodaji) přiklá-

19 dám zde do dopisu tisícikorunu v dobré víře, ţe doporučené zaslaný dopis bude redakci Zpravodaje doručen. ( Oldo, milý příteli, díky za příklad Miloš Ondrák) Tam pak ať rozhodnou, jak s mým sice skromným, ale přece jenom příspěvkem naloţit Doufám, ţe mne takto a podobně budou následovat a pomohou i jiní. Tím spíše ti z nás, kteří jako já nemají sníţený starobní důchod proto, ţe z počtu zápočtových let při výměře starobního důchodu jim, jako mně ano, nebylo odečteno 12 let nezaměstnanosti z doby totality, kdy jsem já, lékař se dvěma atestacemi pracovat ne nemohl, ale nesměl. Ani v kotelně, dokud jsem před důchodem (jinak bych ho neobdrţel) neuprosil JZD, které mne pak jako dělníka přijalo. Velmi obdivuji současnou práci nejenom pana PhDr. Miroslava Pavlíka, předsedy ÚR VSR AČR, ale také celé řady dalších přesto, ţe znovu, jako jiţ tisíckrát před tím, znovu nastalo období, které, jak se domnívám, zase smete, smetlo pod stůl jejich neúnavnou, nepříjemnou a vyčerpávající práci, a oni se nevzdají. Budou pokračovat v práci, při které často museli vyslechnout zrůdné, často aţ hloupé a neobjektivní názory a postoje, řady různých funkcionářů, a politiků, tedy nejenom paní Parkanové. Proto prosím nás všechny. Uvědomme si skutečnost, ţe pracovat do úmoru pro nás ostatní lze, ale ţe muset při tom navíc dolézat, poniţovat se a "nevidět" přezírání těch často nicek, které k nám milostivě pár slov utrousí, to ţe je poniţující a ţe oni přesto, ti často námi kritizovaní nadále vytrvávají. To je hodné obdivu. Přesto si neodpustím výtku. NAŠE CHYBA! Chovali jsme se jako neorganizovaný chumel uboţáků, do kraje roztroušených individui! Tam jsme měli všichni, mne nevyjímaje, nutně, začít se po roce 1989 sehnat do houfu a jako houf pak jednat! Tohle jsem marně, léta, po vedení VSR poţadoval. P.S.: Redakci prosím o zveřejnění článku také proto, ţe snad přece jenom řada dalších finančně přispěje. Děkuji. Plk. MUDr. Oldřich Praţák, Oskava Vzpomněli jsme 20. výročí zaloţeni SVO a VSR Ve středu dne 11. listopadu jsme v Třebíči společně se zástupci třebíčské radnice poloţili kytici květů u památníku padlých vojáků v první a ve druhé světové válce. O den později jsme na slavnostní schůzi společně s manţelkami vzpomněli 20. výročí zaloţeni Sdruţeni vojenské obroda a později přejmenovaného na Vojenské sdruţeni rehabilitovaných. Za účasti Zástupce KVV Jihlava a tajemníka krajské rady VSR Vysočina přednesl předseda Územní rady projev, ve kterém zhodnotil historický význam vzniku Sdruţení vojenské obroda od prvního zasedání v kině Kyjev v Praze, které se konalo dne 16. prosince 1989, aţ po čtvrtou konferenci v roce 1994, na které bylo sdruţeni přejmenováno na Vojenské sdruţeni rehabilitovaných. Vzpomněl první i druhé kolo rehabilitací členů sdruţení i nekonečné jednáni Ústřední rady o odškodněni nezákonně postiţených příslušníků ČSA po roce 1948 a 1968. Ocenil i práci obou komisí při ÚR VSR - vojensko historické komise a komise sociálně zdravotní. Po projevu by!a našemu členu pplk. Verbergrovi předána pamětní medaile VSR a našim manţelkám květiny. Takto se členové naší Územní organizace scházejí jiţ 15 let s manţelkami, vţdy kolem 21. srpna a 11. listopadu. Po společném obědě se povídá o našich starostech, o zdravotním stavu, o zesnutých kamarádech apod. Je to hezká tradice, ve které chceme i nadále pokračovat. Následující den poloţili členové Územní rady kytici se stuhami na hrob plukovníka Kryštofa, prvního předsedy Územní rady VSR Třebíč. Plk. Ing. Jan Hrubý, předseda Úz. rady Třebíč

20 Informace: Tajemník Ústřední rady VSR plk.ing. Vladimír Horák předal dne 13. března 2009 do Vojenského ústředního archivu, Správní archiv AČR v Olomouci dokumenty - písemnosti za rok 1989 aţ 2008. Uloţeno pod číslem 472/09 a to ve svazcích: Svazek č. 1: Obsahuje písemnosti od roku 1989 aţ 1999, svazek č. 2: Obsahuje písemnosti ročník 1992 aţ 1994, dále 1995 aţ 2004, Informátor a Zpravodaj VSR ročník 1990 aţ 1993 a ročník 1993 aţ 2003, svazek č. 3: Obsahuje písemnosti z roku 2004 aţ 2006, svazek č. 4: Písemnosti od roku 2007 aţ 2008. U kaţdého svazku je seznam dokumentů. Rok skartačního řízení 2020. Váţení kolegové, čtenáři našeho Zpravodaje, v letošním roce je jeho vydávání umoţněno díky finančním podporám vedení krajů, jak uvádíme: ZPRAVODAJ č. 1 vyšel díky podpoře KRAJE VYSOČINA ZPRAVODAJ č. 2 vyšel díky podpoře ZLÍNSKÉHO KRAJE ZPRAVODAJ č. 3 vyšel díky podpoře OLOMOUCKÉHO KRAJE ZPRAVODAJ č. 4 vychází díky podpoře JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Ústřední rada vyjadřuje vedení těchto krajů a jmenovitě jejich hejtmanům upřímný dík za jejich finanční pomoc a za jejich velice kladný vztah k našemu sdruţení. Ústřední rada, její předsednictvo a redakční kolektiv Zpravodaje přeje vám všem, našim členům, vašim nejbliţším a také všem příznivcům a dárcům klidné proţití vánočních svátků a úspěšné nakročení do roku 2010 v dobrém zdraví Redakční kolektiv ţádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali pokud moţno e-mailem na adresu: ondrak.milos@tiscali.cz nebo poštou na adresu: Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou. Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách: http://rehabilitovani-vojaci.ic.cz Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR ani redakčního kolektivu. Za obsahovou stránku příspěvku ručí autor. Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu. Zpravodaj č. 4/2009 vychází nákladem 640 výtisků Redakční uzávěrka Zpravodaje VSR č. 1/2010 bude 10. února 2010