Pastoračník Oblastní charity Jihlava číslo 1, únor 2012 Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.) Milí kolegové, první číslo v roce 2012 je tématicky zaměřeno na půst a naději. Do lidské slabosti, která více vyvstává právě v době postní, máme my - pracovníci Charity - vnášet naději. Přeji vám všem, abyste nacházeli menší i větší naděje ve svém životě - pracovním i osobním. Radka Běhalová, pastorační asistentka OCHJ Naděje neklame! Každý člověk touží po naději. Naděje je motorem, který pohání vše, co děláme. Tyto naděje nejsou samy o sobě špatné. Jsou založené na zkušenosti (mé a druhých) na přirozeném optimizmu. Ono to nějak dopadne. Bude lépe. Kdo žije bez Boha, má jen tyto naděje. Díky spojení s Bohem, nemusí být člověk odkázán jenom na tento přirozený optimizmus. Naděje je schopnost být dobré mysli i v situacích, jež vypadají beznadějně. Naděje není vědomí, že všechno dopadne dobře. Máme zkušenost, že ne všechno v našem životě, nebo v životě lidí kolem nás, dopadlo dobře. Ani s Ježíšem to, lidsky vzato, nedopadlo dobře. Zemře potupnou smrtí. Naděje je vědomí, že všechno má smysl. Tuto myšlenku si chceme připomenout v době postní, do které vstupujeme. Rozjímat o naději. Naděje znamená mít před očima cíl. V encyklice Salvifici Doloris čteme: Ze spásného Kristova díla vyplývá, že člověk žije na zemi s nadějí na věčný život a věčnou blaženost. I když Kristovo vítězství nad hříchem smrtí skrze kříž a zmrtvýchvstání neodstraňuje dočasné životní strasti ani neosvobozuje od utrpení, přesto na veškeré utrpení vrhá nové světlo, jimž je světlo vykoupení. Je to světlo evangelia, tedy radostné zvěsti. Uprostřed tohoto světla se zjevuje pravda vyslovená v rozhovoru s Nikodémem: Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna (Jan 3,16) Naděje neutěšuje, nýbrž dává odvahu. Požehnanou dobu postní vám přeje P. Matěj Baluch, Opraem
Jak to vidí zaměstnanci OCH Jihlava: Vnímáte, že služby Charity vnáší lidem do života naději? Máte s tím osobní zkušenost? Mám jen osobní zkušenost. Mně Charita do všedních dní naději vnáší a to tím, že lidé mohou žít i umírat důstojně. Charita poskytuje ty služby, které lidé potřebují na cestě životem. Lidé nemusí díky nim být sami ve svých bolestech, svízelích a mnohdy i nemohoucnostech. Jsou zde služby Charity, které odpovídají na lidskou přirozenost žít a končit pozemský život v důstojnosti. (zaměstnanec Charity) Že služby Charity vnáší lidem do života naději, to vnímám. Kdybych to nevnímal, v Charitě by mě to nebavilo. Taky ovšem vnímám, že mnoho nadějí se časem ukáže jako plané či falešné. Ani takové však nejsou vždycky k zahození. Mohou člověka přenést přes krizové období, kdy pro sebe nemá naději žádnou a dovést ho k naději, se kterou už nic neotřese. Myslím, že někdy je čas naděje bořit, někdy zase stavět. S našimi klienty se častěji (a raději) věnujeme tomu druhému. (Jan Tkadleček, Restart) Při zamyšlení nad slovem naděje mi vyvstane několik dalších slov, a sice láska, víra a porozumění. Při práci s osobami se zdravotním postižením, se kterými jsem v každodenním kontaktu, jsou tyto věci nepostradatelné. Svoji práci nevnímám pouze jako zaměstnání, ale je pro mne povoláním. Povoláním, které mi přináší radost, a které má zároveň hluboký význam. Pokud děláte tuto práci s láskou a dokážete naslouchat druhým, brzy se vám vrací zpět a s ní i naději, že ji snad děláte správně. Mnohokrát slýchám, slovo děkuji. 2
Děkuji, za to, že mi vracíte radost do života, děkuji za to, že mám opět víru a chuť vykročit do dalšího dne. To je ta naděje, kterou přinášíte a která má nevýslovný smysl. Stejně jako každý srdečný úsměv, který je vám darován. A proto věřím, že tato služba vnáší lidem do života naději. Naději pro lepší zítřek. (Marie Kalinová, Adapta Jihlava) Benedikt XVI. a charita Láska k Bohu a láska k bližnímu z encykliky Deus caritas est (přel. Bůh je láska)...boha nikdy nikdo neviděl, jak bychom ho tedy mohli milovat? Lásku nelze nařizovat, je to cit, který může existovat nebo neexistovat, nelze ho ale vytvořit vůlí....písmo svaté: Říká-li někdo:,miluji Boha, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo miluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. (1 Jan 4,20) Uvedený text však rozhodně nevylučuje lásku k Bohu, jako kdyby se jednalo o něco nemožného... Podtrhává se tu nerozlučitelné spojení mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu Bůh pro nás není naprosto neviditelný, nezůstal pro nás zcela nepřístupný. Bůh nás miloval jako první, a tato Boží láska se projevila mezi námi, učinila se viditelnou, když On poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan 4,9) Ve skutečnosti existuje mnohotvárná viditelnost Boha Vychází nám stále znovu v ústrety skrze lidi, v nichž je patrný; skrze své slovo, ve svátostech, především pak v Eucharistii On si nás zamiloval jako první a neustále nás miluje jako první. Právě proto i my můžeme odpovídat láskou V průběhu tohoto setkání se jasně ukazuje, že láska není pouze cit Zralost lásky se vyznačuje tím, že zahrnuje všechny schopnosti člověka a pojímá do sebe, abychom tak řekli, člověka v jeho celistvosti. Setkání s viditelnými projevy Boží lásky v nás může probudit cit radosti, která se rodí ze zakoušení toho, že jsme milováni. Toto setkání však vtahuje do hry i naši vůli a náš intelekt Tento proces ale vždy zůstává na cestě, protože láska není nikdy uzavřenou a dokončenou záležitostí, v průběhu života se proměňuje, zraje, a právě proto 3
zůstává věrná sama sobě. Dějiny lásky mezi Bohem a člověkem spočívají právě ve skutečnosti, že zmíněné sjednocení vůle přerůstá ve spojení smýšlení a cítění, a tak se naše chtění a vůle Boží stále více ztotožňují Ukazuje se tedy, že láska k bližnímu v tom smyslu, jak je hlásána v Bibli a jak ji předkládá Ježíš, je možná. Tato láska spočívá v tom, že já miluji v Bohu a s Bohem také osobu, která mi není příjemná nebo kterou dokonce neznám. To se může dít jedině na základě niterného setkání s Bohem Pak se učím hledět na osobu toho druhého už nejen svýma očima a skrze své pocity, nýbrž z hlediska Ježíše Krista. Tady se projevuje nezbytné propojení mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu Jestliže však ve svém životě kompletně nedbám na pozornost vůči druhému a chci být pouze zbožný, naplňovat své náboženské povinností, pak vysychá také vztah k Bohu. Uvedený vztah je pouze korektní, avšak bez lásky... (pokračování příště) (Celé znění encykliky Deus caritas est: http://www.cirkev.cz/res/data/004/000548.pdf) Příběh... Tvá křehkost může být užitečnější než tvá dokonalost Prodavač s vodou vykonával každé ráno stejný rituál položil si na rameno prkno a na každý konec připevnil džbán. Potom šel k řece, naplnil džbány vodou a donesl ji zákazníkům do města. Jeden ze džbánů měl však hodně trhlin a ztrácel spoustu vody. Druhý byl nový a velmi pyšný na svou práci, neboť jeho majitel získával z prodeje vody, kterou nosil, velké množství peněz. Po určité době začal mít popraskaný džbán komplexy a cítil se před druhým méněcenný. A tak se jednou rozhodl promluvit s majitelem. Navrhnul mu, aby ho odložil, když mu už téměř neslouží. 4
Já nejsem hoden... Víš, řekl mu velmi smutně, jsem si vědom svých omezení. Je mi dobře známo, že kvůli mně přicházíš o mnoho peněz. Jsem samá trhlina, a když dorazíme do města, jsem už poloprázdný. Nedá se nic dělat. Odpusť mi prosím mou slabost. Kup nový džbán, který odvede lepší práci, a mě odlož u cesty. Už ti nesloužím Dobrá, odpověděl majitel, ale zítra si o tom ještě v klidu popovídáme. Druhého dne se cestou k řece otočil prodavač k popraskanému džbánu a řekl: Podívej se pozorně na okraj cesty a řekni mi, co vidíš. Nikdy jsem si toho nevšiml," odpověděl popraskaný džbán, ale až teď vidím, že okraj cesty je posázený květinami. Je to krása! Díky tvým trhlinám vzniklo něco krásného... Tak vidíš, milovaný džbánku, odpověděl prodavač s úsměvem, okraje cesty jsou krásné jako zahrada, a je to díky tobě, protože je zavlažuješ každý den cestou od řeky. Už před dlouhou dobou jsem si všiml, že ztrácíš hodně vody, proto jsem nakoupil semena květin všeho druhu a jednou cestou k řece jsem je podél okraje zasel. A při zpáteční cestě, aniž bys to tušil nebo si to přál, jsi moji sadbu zalil. Každý den se tak díky tvým trhlinám probudilo mnoho semen, otevřela se poupata a já je můžu utrhnout, svázat do kytice a nabídnout Stvořiteli. A ten dobrý muž se sklonil a začal vybírat nejkrásnější květiny, které toho dne vyrostly, a nabídnul je Tvůrci všeho. Tentokrát džbán pokropil cestu ještě lépe. Jednak vodou z trhlin a také slzami vděčnosti. (Podle knihy: Příběhy pro uzdravení duše) 5
Citáty o naději V naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. (Bible - list Židům 6, 19-20) Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. (Bible List Římanům 8, 24-25) A tak zůstává víra, naděje, láska ale největší z té trojice je láska. (Bible - 1. List Korinťanům 13,13) Naděje znamená: mít před očima cíl (Sr. Veronika) Nemá být koráb zakotven jen jednou kotvou a život na jediné naději. (Sokrates) Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje. (Stefan Zweig) Pro vnitřní potřebu OCH Jihlava vydává Radka Běhalová, pastorační asistentka. Své náměty a připomínky můžete zasílat na radka.behalova@charita.cz. 6