Milí obyvatelé, OBDAROVÁVÁNÍ rok utekl jako voda a opět tu máme čas adventu s tou magickou atmosférou přicházejících Vánoc. Pro většinu z nás jsou Vánoce symbolem pohody, lásky a vzájemného obdarovávání. Není přece nic krásnějšího než vidět rozzářené oči své ratolesti, která pod lesklým papírem objeví vytoužený dáreček. V dnešní uspěchané době se však symbolika pravých českých Vánoc vytrácí. Většina lidí dnes vánoční svátky vnímá spíše než svátky duchovní, jako svátky hojnosti a blahobytu. Úvodník ředitele V tomto smyslu se vyjádřil i spisovatel Karel Čapek, když napsal: v tom právě je zvláštní zázračnost dárku, že radost z něj přesahuje jeho cenu. Přeju všem, aby dávali a dostávali jen šťastné dárky, třeba byly sebelacinější. Mnohdy štěstí z dárků nebývá úměrné vynaloženým penězům. To potvrzuje ve svém zamyšlení také český filozof a pedagog Radim Palouš: Dary nejsou cosi opomenutelného a zbytečného, co by se mělo z vánočních oslav vynechat. Mají však něco znamenat, mají být znamením porozumění. Znamením láskyplného vztahu: nebyl jsem vždy bezvadný a bezchybný, omlouvám se, promiň. Dar dávám, ne abych si tě koupil, ale abych beze slov vyjádřil: jdu s tebou, mám tě rád, odpusť a buďme spolu. Zajímavá a poněkud duchovnější je myšlenka, že darovat něco někomu znamená také darovat něco ze sebe. Jedná se tedy i o způsob vzájemné a intimní komunikace. Zvyk obdarování, který se po staletí udržoval (historie obdarovávání sahá až do doby starověkého Říma), měl upevňovat kontakty mezi lidmi, projevoval náklonnost, přátelství a lásku. Prosinec, to je nejštědřejší měsíc v roce. Všichni bychom se najednou rozdali. To, co je ale na darech nejhezčí, tkví v jejich schopnosti přinášet radost oběma stranám tomu, kdo dal, i tomu, kdo dostal. Dárek není jen věc, kterou jsem před chvílí ještě neměl, a teď mám. To nejdůležitější je v něm skryto někde uvnitř. Nemyslím pod papírem, ale za věcí a hmotou. Schovává se tam poselství: Chtěl jsem tě potěšit! Mám tě rád. Vážím si tvého přátelství. 1
Dárek je jeden z druhů polibku nebo objetí. Dárek pečlivě a vkusně zabalený je dvojnásob cennější než ten, kterému jsme nebyli ochotni věnovat čas a položili jsme ho pod stromek v krabici od bot převázané provázkem. Hezky a pečlivě zabalený dárek mluví totiž tajnou řečí symbolů: Vážím si tě, záleží mi na tobě, i mašličku jsem pracně vázal kvůli tobě. časopis DRACHTINKA Poselstvím Vánoc je přinášet radost. Podle mne největší radost, kterou můžeme o Vánocích zažít, je, když vidíme, že někomu se náš dárek líbí a že je šťastný. Nekažme si proto navzájem radost a podělme se o své štěstí a obdarovávejme se Nyní mi dovolte, abych poděkoval všem mým spolupracovníkům Domova, že opět vydrželi ten obrovský pracovní zápřah, že tak náročný rok skvěle a s profesionálním přístupem, bez větších potíží zvládli. Upřímně nám všem přeji krásné a radostné prožití vánočních svátků a do nového roku 2013 přeji vše dobré, hodně zdraví, štěstí, lásky a vzájemné tolerance. Marek Bíško ředitel Domova seniorů Drachtinka 2
Koncert Ondřeje Havelky a křest kalendáře Nezapomenutelný zážitek čekal dne 22. října 2012 na návštěvníky benefičního koncertu Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers v hlineckém Multifunkčním centru. Báječní hudebníci předvedli brilantní výkon s vtipem jim vlastním. Galantní atmosféru 30. a 40. let umocnili průvodci večerem a hostesky v dobových kostýmech. Vše proběhlo v režii tvůrců charitativního kalendáře HODNOTY ČASU, který byl tento večer slavnostně uveden do života. Křtu kalendáře byl účasten nejen jeho patron Ondřej Havelka, tvůrci a sponzoři, ale především modelové a modelky v průměrném věku 85 let! Křest kalendáře a koncert Po pět jarních dnů se 11 dam a pánů, ve věku od 77 do 90 let převtělili do role modelek a modelů. Vznikly skvostné fotografie Radka Pavlíka evokující ducha dobových reklam regionálních značek. Pan Ondřej Havelka neskrýval z kalendáře nadšení. Očividnou radost mu způsobila lednová fotografie modelky Anny Pižlové, která v přestrojení za služku si krátí chvíli úklidu zpěvem do hubice stařičkého vysavače zn. Eta. Pánům pak vřele doporučil k pozornosti fotografii měsíce listopadu, kde paní Anna Přikrylová svůdně odhaluje lýtko, které by jí mohla leckterá dívka o 70 let mladší závidět! Své dojmy z kalendáře shrnul pan Havelka slovy: To je to hlavní: nepřestat si hrát! Pokud vás myšlenka kalendáře nadchla stejně jako pana Ondřeje Havelku, neváhejte a kupte si jej pro sebe, či pro své blízké. Kalendář je možné zakoupit za 150 korun 3
např. v Turistickém informačním centru Hlinsko, v pokladně Východočeského divadla v Pardubicích, ale také v charitním e-shopu na www.drachtinka.cz. časopis DRACHTINKA Výtěžek z prodeje charitativního kalendáře bude v plné výši věnován na veřejnou sbírku Domova seniorů Drachtinka, která byla zřízena za účelem vybudování Víceúčelového parku Drachtinka. Vřele děkujeme všem, kteří se do tohoto projektu zapojili. Velmi si toho vážíme! Vendula Trojanová, Dis. fundraising DsD redakčně kráceno 4
Den otevřených dveří Den otevřených dveří v Domově seniorů Drachtinka Ve všech sociálních zařízeních probíhá každý rok týden sociálních služeb. Zařízení si samo zvolí, který den bude určen pro návštěvy, případně i budoucí zájemce o poskytované služby. Ti jsou podrobně seznámeni s rozsahem a charakterem těchto služeb. V letošním roce byl tímto dnem devátý říjen. Nebyl to však den jako ty předchozí. Rozhodli jsme se obohatit aktivity, které se u nás v každém týdnu našim klientům nabízejí, o vystoupení dětí ze ZŠ Ležáků. Ukázalo se, že to byla volba šťastná. Bylo úžasné, jak se žáčci zapojili do činností, které jsou součástí programů našich klientů. V kuchyňce se peklo voňavé cukroví a tvarohové šátečky, v terapeutické dílně se vyráběly přívěsky a podzimní dráčci. V tělocvičně se žáčci zapojili do rehabilitačního cvičení a poté i vědomostního kvízu. V závěru tohoto opravdu neformálního programu přišlo na řadu pásmo písniček dětí za hudebního doprovodu paní učitelky Chaloupkové. To, že si umí pěkně zazpívat i naši klienti, předvedli všem přítomným několika písničkami s tím, že třešničkou na dortu byly závěrem ty naše,,marjánko a,,beskyde. Propojení dětí a našich klientů se ukázalo jako šťastná volba a stalo se pro všechny nevšedním zážitkem. Za všechny klienty a personál Domova seniorů Drachtinka bych chtěla poděkovat paní učitelce Chaloupkové a dětem, které se pod jejím vedením tak spontánně a neformálně zapojili do celé akce. Budeme se těšit na další podobná setkání. Zuzana Petrlíková pracovnice v soc. službách asistentka 5
Vánoční zvyky a tradice Vánoční zvyky a tradice Vánoční stromeček Poprvé se v Čechách objevil v roce 1812, kdy si jej nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Na vesnice se tento zvyk rozšířil až o sto let později. Zavěšoval se špičkou dolů nad štědrovečerní stůl. časopis DRACHTINKA Lodičky skořápky ořechů se naplní svíčkou, zapálí a pouští se v míse s vodou. Pokud se skořápky- lodičky shlukují k sobě, věští soužití bez problémů. Lodička se odtrhla z kruhu, její majitel odejde z domu. Pokud jedna lodička potopí druhou, její majitel se neohlíží na druhé a jde tvrdě za svým cílem. U partnerů to znamená brzký rozchod, u sourozenců žárlivost na druhého. Dvě lodičky plující spolu, jsou symbolem spolupráce, přátelství a lásky. Pokud vedle sebe plavou dlouho, znamená to dlouhý a pevný svazek. Ježíšek je to zdrobnělina pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Vánocích zdůrazňováno. Původně v českých zemích nosíval dárky svatý Mikuláš. Postava Ježíška sem pronikla až v 19. století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosí jak Mikuláš, tak Ježíšek:-). 6 Štědrý den O Štědrém dnu se nesmělo prát, aby se nepřivolala do domu smůla. Také se nesmělo zametat a vynášet z domu odpadky, aby se z domu nevyneslo štěstí. Hospodář před večeří obalil ovocné stromy slámou a zatřepal s nimi, aby se včas probudily ze zimního spánku. Stůl byl prostřen pro sudý počet lidí, aby se smrt tomu domu vyhnula. V každém rohu stolu byla ošatka. V jedné byl pecen chleba, aby měla rodina dostatek jídla. Ve druhé bylo to, co se urodilo na poli a v zahradě, aby byla dobrá úroda. Ve třetí byly peníze, symbolizující blahobyt a ve čtvrté kousky potravy pro drůbež a dobytek.
Článek do Hlineckých novin Namaluješ Přelouč! A už skoro slzičky v očích. Petr vůbec nechce papír a pastelky, rozumím tomu signálu: něco nemůže překlenout, tahle situace mně silně vadí, jsem unavený a nevím, jak to říci jinak a jasněji. Nehledě na to, že Petr myslí sebe, ale říká: Ty namaluješ. Tyto a mnohé další zvláštnosti viděl bedlivý pozorovatel na výstavě v Domově seniorů Drachtinka po celý červen. Ohlédnutí za výstavou Dita, Marek, Raduška, Vašek a další tu předvedli, jak malují kolečka, jak tvoří vázičku, jak vyšijí přáníčko. Než ohrnete nos, tak pozor. Víte, kolik úsilí musí vynaložit jedenáctiletá Anička, aby napsala krasopisně CH? Pochopíte Lucinku, která sem poslala milovaného medvídka a vybavila ho vlastnoručně ušitou kapsičkou s notýskem, aby ji děti napsaly pozdravení? Méďa přece cestuje po světě s Tomio Okamurou a zavítal i do Hlinska napsala mi její mamimka a Lucka je v klidu, že se jí medvídek vrátí. Bylo co obdivovat: neskutečně jemné vystřihovánky a co jich bylo! Jednoduché, zajímavě barevné velké obrazy s vnitřním řádem, řekli byste bez váhání od profesionála. Omyl. Všechny zde uvedené autory, děti i dospělé, spojuje životní osud: autismus. Máme to s nimi těžké, ale oni s námi ještě těžší, čím jsou starší, tím ten rozdíl více chápou, píše matka Josefa (33 let), který umí z hlíny udělat milého beránka a jiné rozličnosti. Je to tak, všechny rodiny, v nichž žije autista, řeší denně desítky potíží, o nichž se nezasvěceným ani nezdá. Děkuji všem, kteří na výstavu přišli a zahloubali se třeba nad úžasnými šitými zvířátky od Marušky nebo nad malým Liborkem, kterému příroda nedopřála moc radosti, či nad dětmi, které oblékaly cívky do šatiček a už jsou z toho pohádkové postavičky Hlavně jménem o. s. Autistik děkuji všem rodinám za odvahu, se kterou předkládají veřejnosti obrázky ze svého života a hlásí: ano, máme postižené dítě, ano, máme autistu, ano, dobře víme, co to všechno obnáší. Také děkuji speciálním třídám z Hlinska, Chrudimi, Skutče, terapeutické dílně Chotovice, Domovu soc. služeb Slatiňany i hlineckému Motýlu za vše, čím na výstavu přispěly. Nelze tu vyjmenovat všechny ochotné a trpělivé profesionály se srdcem na správném místě, kteří autisty a další těžce problémové děti vedou dál, aby uměly ve společnosti žít a aby se jim žilo relativně dobře. Klobouk dolů a dost hluboko! Hana Kaválková, Hlinsko 7
Vtipný koutek časopis DRACHTINKA Bonmoty o středním věku Jak poznáte, že stárnete? Všechno vás bolí a to, co nebolí, nefunguje. Střední věk přichází, když místo česání začnete své vlasy aranžovat. Střední věk je, když: a) už všechno víte, ale nikdo se vás na nic neptá b) nehty na nohou jsou mnohem vzdálenější než bývaly c) místo povyražení hledáte ticho a klid. Tajemství věčného mládí je: žít upřímně, jíst pomalu, mít dostatek spánku, pilně pracovat, žít zbožně a pak ZATLOUKAT svůj věk! Ve středním věku je užitečné si zapamatovat několik základních dietních pravidel: 1) pokud jste něco snědli a nikdo vás neviděl, nemělo to kalorie 2) pijete-li k čokoládové tyčince dietní kolu, tak se kalorie anulují. Mám všechno, co jsem měla před 20 lety, jenom je to všechno o něco níž. Děti jsou velkou útěchou stáří a také vám k němu rychleji pomohou. Kritizování mladých je nezbytnou součástí očisty starších lidí, která skvěle prospívá jejich krevnímu oběhu. Střední věk to je doba, kdy máte lépe zásobenou domácí lékárničku než domácí bar. Kolem 55 let vám začnou měknout kosti a jen tak tak vás podpírají. Střední věk je doba, kdy ten, kdo vás vyzývá, abyste zpomalil, není policista, ale doktor. Mladí vyhlížejí vpřed, staří vzad a ti ve středním věku unaveně. Ještě než dosáhnete 50tky, lidé předpokládají, že budete zralí, zodpovědní, moudří a důstojní. To je nejlepší chvíle vzít jim ty iluze. Pokud nejste sýr, věk nehraje roli. Padesátka je čas vstát a jít dřív, než uteče všechno ostatní. Když už Bůh musel ženě nadělit vrásky, mohl jí je dát na chodidla. Dětství je doba, kdy děláte do zrcadla opičky. Střední věk je doba, kdy vám to zrcadlo oplácí. Je těžké cítit se zdravý jako rybička, když máte tvar jako velryba. Kdykoli cítím, že bych měl tendenci cvičit, lehnu si a počkám, dokud to nepřejde. 8
Filmy nejen pro pamětníky Hádanka pro televizní diváky Uhodnete, na kterého herce se vás dnes ptáme? Rád vařil, zejména polévky. Pochutnal si na rybách, plněných paprikách, zelňačce a kulajdě. Hrozně rád pil kávu. Četl všechno, co mu přišlo do ruky, největšího koníčka měl ale v malování. Bavil ho i sport, především fotbal, hokej a box. Byl fanouškem Slávie. Takhle na herce vzpomíná jeho manželka Věra, která s ním prožila dvaadvacet let. Svou ženu Věru potkal v Národním divadle, kde byla zaměstnána jako účetní. Herce jste mohli vidět ve Slavinského veselohře Muži nestárnou (1942). Po válce zkusil své štěstí ve filmu. Zahrál si postavu krále Zikmunda Lucemburského, ztvárnil i další historické postavy. Hrál například ve filmech Vávrovy husitské trilogie Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), zahrál si i ve snímku Láska jako trám (1967). Dále ve filmu U pěti veverek (1944) a Hotel modrá hvězda (1941), kde ztvárnil jednoho z hudebníků Jirku Tůmu. Herce, na kterého jsme se Vás ptali v minulém čísle časopisu, byl Ladislav Pešek. Výherci minulého vydání časopisu byly dvě ženy: vítězka paní Cempírková a na druhém místě paní Tlustá Narozeniny v Domově seniorů Drachtinka Nabízíme Vám klientům společné narozeninové setkání, které by mohlo být vhodnou příležitostí se vzájemně potěšit a povzbudit. Tato setkání budou probíhat každý poslední čtvrtek v měsíci odpoledne od 13.30 hodin. Bude pro Vás připravené pohoštění v podobě kávy, malého zákusku a kulturního programu. Tato oslava je dobrovolná a zúčastnit se jí můžete každy měsíc. My se budeme na Vás těšit. 9
Povídka Koníček časopis DRACHTINKA Koníček Že má můj manžel také nějakého koníčka, jsem se dověděla asi týden po svatbě a to dosti drastickým způsobem. V neděli večer vyzval po práci na poli (byly právě žně) mého bratra, aby s ním zašel k rybníku s poznámkou že: Za dvě hodiny jsme doma. Odešli oba v osm hodin večer a my s maminkou myslely, že se jdou po práci hlavně vykoupat. Samy unavené šly jsme brzy spát. Probudila jsem se ve čtyři ráno, sáhnu vedle sebe a tam nikdo. Běžím do kuchyně, kouknu na gauč, kde měl spát bratr tam také prázdno. Vyděšeně budím mamku a obě navlékáme kabáty na noční košili a s největším rozčilením a největšímu obavami letíme za nimi k rybníku, když náhle v raném svítání vidíme dvě siluety, jak jdou proti nám. Nemusím jistě říkat, jaký kámen nám spadl ze srdce, když jsme poznaly naše pohřešované hochy, o nichž jsme se domnívaly, že jsou již utopeni. To se ví, že oba dostali svůj díl, jak jsme ještě byly v ráži. Oni s naprosto nevinným výrazem vysvětlovali: Když ony začaly brát až po půlnoci. Tak takovým způsobem jsem se dověděla, že mám muže rybáře a teprve časem se ukázalo, že ten koníček je spíše kůň. Stávalo se toto: Neboj se, já si ráno přivstanu ve tři hodiny a do osmi jsem doma, ale jaksi zapomněl, kterých osm hodin vlastně myslí. Zatímco já jsem myslela osm hodin ráno, on zřejmě myslel osm večer. Po celodenním čekání se mi dostalo barvitého vyprávění, jak se celý den potýkal se štikou, jak s ní bojoval, až jsem měla podezření, jestli ta štika není náhodou dvounohá a že to bude nutné prověřit. Klientka Domova seniorů Drachtinka 10
Oceňování dobrovolníků V pondělí 1. října 2012 jsme se s dobrovolnicemi účastnily slavnostního galavečera Oceňování dobrovolníků, nestátních neziskových organizací a společensky odpovědných firem pro rok 2012 ve společenském sále Magistrátu města Pardubic. Tento večer organizoval KONEP koalice nevládek Pardubicka, záštitu převzal Ing. Pavel Šotola, radní Pardubického kraje zodpovědný za neziskový sektor. Za naše dobrovolnické centrum FOKUS Vysočina byly nominovány dvě dobrovolnice paní Bernardeta Jandíková a slečna Vendula Dušková. Obě dobrovolnice zde byly oceněny a odměněny za svoji činnost dárky a pamětním listem. Paní Bernardeta je dobrovolnicí FOKUSu Vysočina, schází se s klientkou již několik let na individuálních schůzkách, věnuje jí svůj čas, energii a životní zkušenosti. Ocěňování dobrovolníků Slečna Vendula dochází do Domova seniorů Drachtinka jako dobrovolnice více než rok. Věnuje se zde především obyvatelům Klubu Inka, kde je poskytována specializovaná péče lidem s demencí. S klienty tak trávila víkendová dopoledne od snídaně do oběda. Volný čas vyplnili nejrůznějšími aktivitami, například povídáním, zpěvem, výrobou různých předmětů, jednoduchým trénováním paměti. Veliké poděkování patří nominovaným dobrovolnicím i všem dobrovolníkům, kteří ve svém volném čase pomáhají potřebným lidem. Hana Chmelíková koordinátorka dobrovolníků paní Bernardeta Jandíková slečna Vendula Dušková 11
Mikulášská nadílka Mikuláš v Domově časopis DRACHTINKA Ve středu 5. prosince se jako každoročně procházel naším Domovem Milukáš. Nešel sám, doprovod mu dělali čerti i anděl. I naši klienti se na návštěvu Mikuláše svědomitě připravovali a na jeho zvídavé otázky byli připraveni. Mikulášská družina si při svém putování po pokojích vyslechla nejednu básničku a mnohé průpovídky. Svou příromností vykouzlila na tvářích všech, kdo je spatřil, milý a upřímný úsměv. Tento den je v Domově ve velké oblibě, nejen proto, že klienti mají zpestřený den, ale jistě i proto, že sami zavzpomínají na svoje mládí, na své blízké, kteří s nimi tento mikulášský čas sdíleli. Letošní mikulášskou nadílku si připomeňme v několika fotografiích. 12
Rozhovor Dostal se vám do rukou další čtvrtletník našeho časopisu Drachtinka. Tentokrát bude rozhovor s úsekem, který je neodmyslitelnou součástí našeho Domova. S nadsázkou je to taková vstupní brána, kterou nemůžete při návštěvě našeho Domova minout. Tento úsek zajišťují Jana Vincenci, Vlasta Hejduková a Alena Peškeová. Pomalými krůčky se k nám blíží nejkrásnější svátky v roce, kdy chceme, aby se čas zastavil, dovolil nám prožít si ty vzácné chvíle klidu a pokoje se všemi, kteří jsou našim srdcím nejbližší, nemyslet na každodenní starosti a vnímat jen vánoční kouzlo, které je všude kolem nás. Proto náš rozhovor bude nesen tímto vánočním duchem. Mezi prvními pracovníky, kteří nastoupili do našeho Domova v roce 2009, byla Jana Vincenci. 1. Představte se našim čtenářům a prozraďte nám něco o sobě? Jmenuji se Jana Vincenci, bydlím v Hlinsku, jsem vdaná, mám dvě dospělé děti, staršího syna Petra, kterému je 28 let a mladšího dvacetitříletého Míšu. Jsem už dokonce babičkou devítileté Nikolky:-). Já se jmenuji Vlasta Hejduková, bydlím v Kladně u Krouny v rodinném domku. Jsem vdaná a mám tři děti. Nejstarší dceru Míšu, syna Patrika a nejmladšího Radečka. Jmenuji se Alena Peškeová, bydlím v Hlinsku, jsem vdaná, mám dvě děti, starší dceru Martinu, té je 19 a mladší Dianu, té je 16 let. 2. Jak jste se dostala k této práci? Jana V.: Bylo to na základě výběrového řízení. Nabídka této práce mě velmi zajímala, už jenom proto, že mám ráda kontakt s lidmi. Byla jsem delší dobu doma bez práce a toto pro mě byla vážně výzva. Vlasta H.: Prošla jsem konkursem, bylo to v době, kdy na recepci pracovaly dvě kolegyně a recepce a bufet byly otevřeny pouze v pracovních dnech. Vedení DsD plánovalo rozšířit otevření i na víkendy, proto byl vypsán na toto místo konkurs. Moc mě potěšilo to, že mezi tolika zájemkyněmi jsem toto místo dostala právě já:-). Jana Vincenci Alena Peškeová Vlasta Hejduková 13
Alena P.: K této práci jsem se vlastně dostala postupem času. Do DsD jsem docházela jako dobrovolník za různými činnostmi. Pracovala jsem hlavně v ergoterapii, kde jsem přes léto vykonávala volnočasové aktivity jako asistentka. 4. Tato otázka je má oblíbená:-). Co máte ráda na této práci? Jana V.: Je to právě již mnou zmiňovaný kontakt s lidmi, ráda si s nimi povídám, pokud to jen trochu časově zvládám, snažím se jim naslouchat. To je pro ně velmi důležité Ráda vídám ty známé tváře, které mě s úsměvem zdraví a dávají najevo, že jsou rádi, že jsem dnes v práci To je to, co mám na této práci ráda, mě to stačí a dává mi to náboj. Vlasta H.: Všechno, co k této práci patří, je úsměv, kterým mě klienti odmění za to, že jsem pro ně mohla něco udělat. Je to radost, kterou jim (doufám:-)) každodenně vnáším do jejich života a oni mi to dávají najevo. Mám dobrý pocit, že jsem tu v Domově co platná Dále je to komunikace, která mezi námi funguje, a kterou klienti tolik vyhledávají. Snažím se, leč pracovní vytížení mi to někdy neumožňuje. Alena P.: Líbí se mi ta její rozmanitost, různorodost. Nepřišla jsem o kontakt s lidmi, na které jsem byla zvyklá. časopis DRACHTINKA 5. Tato otázka je důležitá, zde v Domově je hodně pracovníků, kteří vykonávají různé pracovní činnosti, povězte nám něco o vaší práci, pracovní náplni? Všechny: Naše pracoviště se skládá z bufetu s obslužnou částí prodejny a recepce. Protože to není uzavřený prostor, musíme si ho ještě před sedmou hodinou ranní připravit, tedy částečně vyndat zboží, které nejde uzamknout do vitrín. Na straně prodejny musíme ráno odemknout všechny vitríny a lednice, vystavit zboží, připravit počítač pro prodej a přepočítat pokladnu. Takto to vypadá každé ráno: Zapneme kávovar a přejímáme zboží, které nám ráno dovážejí čertsvé z nedaleké pekárny. Na straně recepce musíme odemknout vchodové dveře, připravit Knihu návštěv. Během dopoledne prodáváme v prodejně potraviny, drogerii a hygienické pomůcky, stávající zboží doplňujeme ze skládku, nové objednáváme podle potřeby od různých dodavatelů, provádíme 14
jeho příjem a vystavujeme doklady k dalšímu zpracování. V bufetu obsluhujeme klienty a jejich návštěvy, vaříme kávu, podáváme zákusky apod. Cukroví přijímáme dvakrát týdně, potraviny jednou týdně. Na recepci přijímáme a zapisujeme návštěvy, předáváme odběry pro laboratoř, zaznamenáváme nákupy pro klienty i závady pro údržbu, přebíráme poštu a balíky. Spolupracujeme se všemi ostatními pracovníky a předáváme informace. Dále prodáváme ergovýrobky a vstupenky na benefiční akce. Pracovnice na ranní směnu dopoledne prodává lístky na obědy pro zájemce o naši kuchyni. Před svým odchodem ve třináct hodin provádíme jejich vyúčtování a nahlášení stravovacímu provozu. Pracovnice na odpolední směnu přijde na jedenáctou hodinu, přepočítá si pokladnu a odnese k vyúčtování tržbu z minulého dne. Odpoledne nejvíce chodí návštěvy, tak obsluhuje hlavně bufet, na konci směny uzavíráme tržbu, zajišťujeme její předání a na závěr dne provádíme úklid našeho pracoviště. Ve všední dny máme zpravidla otevřeno od 7 do 17 hodin, v sobotu a v neděli od 10 do 16 hodin. O víkendu provádíme mimo prodej inventuru a velký úklid. Děkuji, tak to byla vážně vyčerpávající část našeho rozhovoru:-). 6. Jakým se věnujete koníčkům a jak relaxujete v době svého volna? Jana V.: Pro mě je koníčkem a relaxem má rodina, jezdíme společně na naši chalupu, kde trávíme hodně času, a jen tak si tam prostě užíváme rodinnou pohodu. Prozradím vám, že k mým velikým zálibám patří zvířátka, máme pejska, morče, rybičky a také želvy. Tak to už vám jen chybí krokodýl ve vaně a opice, aby se vám houpala na lustru Vlasta H.: Vzhledem k tomu, že jsem aktivní manželka, maminka, dcera, snacha, uklízečka a kuchařka si vážně ráda lehnu u pěkné knížky sci-fi či detektivky. Alena P.: Poslední dobou relaxuji nejvíce tak, že si sednu k našemu starému piánu po dědečkovi a hraju si, co mě napadne od lidovek až po rock, podle nálady. Další mou velkou láskou (až po rodině), která mě nabíjí, jsou zvířátka. Odmalička k nim mám velmi silný vztah a musím je kolem sebe mít. Nyní už mám doma jenom dvě potkanky s rodokmenem, dva osmáky degu, andulky, rybičky 15
a korelu. Svých zkušeností využívám proto v zooterapii a do DsD docházím jako dobrovolník s potkankou Raisou. Mám velmi ráda přírodu, rostliny, práci na zahrádce. Pozvolna přecházíme v našem rozhovoru k tomu, co nás v blízké době čeká, k nejkrásnějším svátkům v roce. Povězte našim čtenářům, jak vy je trávíte a jaké jsou vaše neodmyslitelné vánoční zvyky, jak je to u vás s dárky a jak vlastně trávíte samotný Štědrý večer? Jana V.: Je to takový můj rituál, dárky nakupuji s předstihem, na tom si zakládám. Neznám člověka, který by se netěšil na Vánoce. U mě je to také tak, jen na mě většinou padne nostalgie, vzpomínám na ty, kteří už tu nejsou s námi, ale zároveň se snažím rodině postarat o to, aby byl pro ně čas vánoční ve znamení pohody a lásky. Neskutečně magický je pro mě večer, kdy se opravdu celá rodina sejdeme pohromadě. Vlasta H.: Tak u nás je to také tak, zásadně rodinné Vánoce. Všechno je to o pohodě a ne o stresu, zda umyji všechna okna, skleničky na poličce a vyperu záclony, samozřejmě čisto musí být, o tom to také je, ale raději si něco z toho odpustím a věnuji se s dětmi výzdobě, pečení cukroví atd. Na Štědrý den zásadně vaříme k obědu zelňačku, večeře klasika, kapr a bramborový salát, který má na starosti již druhým rokem dcera Míša a je vážně delikátní:-). Nazdobíme štědrovečerní stůl, na tom nesou podíl vždy Páťa s Radečkem a nechají si na tom velmi záležet, musí časopis DRACHTINKA být prostě cítit to kouzlo Vánoc. Manžel má na starosti, aby na stole byly různé druhy ořechů, a já si zakládám na tom, aby na něm byl každý rok jiný druh ovoce. Tak to jsou naše Vánoce. Alena P.: Čím jsem starší, tím více se snažím, aby Vánoce byly opravdu o klidu a pohodě a chci se toho držet i v čase předvánočním, (už např. netrvám na tom, abych měla 20 druhů cukroví jako dříve apod.). Štědrý den si společně užíváme celá rodina, holky jsou již velké, takže pokud jsem tento den v práci, tak mě ve vaření hodně zastanou. Na štědrovečerní odpoledne vyrobím svícínek a s tím dojdeme celá rodina již za tmy i s mým tatínkem na hřbitov, protože babička (moje maminka) již s námi nemůže sedět u společné večeře, jak bylo vždy naší tradicí. Teprve potom smažíme kapra, až později večeříme (protože si Vánoce natahujeme) i s mým tatínkem u jeho velkého otáčecího stromečku, kde si později 16
rozdáme dárky a všichni posedíme. Další dny přijede sestra s rodinou a navštěvujeme příbuzné. Máte možnost, abyste každá z vás poslala vánoční přání jak našim klientům, tak i kolegům a všem, kteří časopis budou číst. Jana V.: Přeji všem krásné a pohodové Vánoce:-). Vlasta H.: Moc ráda bych popřála našim klientům a kolegům zdraví. Zní to jako fráze, ale všichni víme, že zdraví je opravdu to nejdůležitější. Také bych chtěla popřát všem hodně lásky, aby ji dostávali, ale také mohli dávat. Aby svým úsměvem a spokojeností u nás v Domově mohli dávat najevo, že tu bydlí rádi, aby se nás nebáli o cokoliv požádat. Jsme tu pro vás a jsme tu s vámi rádi. Stejně tak bych chtěla popřát svým kolegům a kolegyním hodně zdraví, spokojenosti v rodinném životě, abychom v pracovním životě dosáhli pocitu naplnění, který je podle mě důležitý pro další práci. Alena P.: Přeji našim klientům, aby měli v novém roce opravdu hodně zdraví a pořád tolik životní energie jako dosud. Tato vaše životní energie je pro nás inspirující a ne všichni mladí lidé ji mají. Zároveň přejeme i sobě, aby naši klienti a jejich návštěvníci byli v bufetu a recepci vždy spokojení, rádi se na nás obraceli a rádi si k nám chodili posedět. Děkuji vám za krásný rozhovor a čas nám věnovaný. Ráda se k vám připojím a popřeji též všem, kterým se dostane náš časopis do rukou, aby se zastavili, přehodnotili věci na důležité a na ty, které počkají. Nadýchněte se a vnímejte kouzlo Vánoc. Zkuste se vrátit alespoň představou do dětských let, kdy vám přejíždělo příjemné mrazení po zádech a vy jste čekali, zda vám Ježíšek splní vaše nejtajnější přání. Dnes jsme již dospělými a mnoho z nás dobře ví, v čem tkví to skutečné kouzlo Vánoc. Být jeden druhému na blízku, obklopený těmi, které milujeme a jsou pro nás nad všechny dárky. Dárky jsou věci pomíjivé a za pár týdnů nemají hodnotu, ale ty které máme hluboko v srdci, tam zůstanou a hodnotu neztrácejí, prosím, nezapomínejme na to. Krásné Vánoce. Zuzana Petrlíková pracovnice v soc. službách asistentka 17
Trénování paměti časopis DRACHTINKA Spočítat vánoční kapry v plné kádi je nadlidský úkol. Na tomhle obrázku to ale jde víte, kolik jich je? 18
Jenom dvě z vánočních ozdob jsou úplně stejné. Které? 19
Vyluštění a citáty Řešení: Počet kaprů je 25 Tajenka: slyšel jsem, že ti rok přidali. Nevěřit nikomu a ničemu znamená přestat žít. Josef Poláček Řekni někomu, že na nebi je 97 830 124 656 998 hvězd, a uvěří ti. Napiš ale Pozor! Čerstvě natřeno! sáhne si. Víra nás dělá v slabostech silnými, v chudobě bohatými, v smrti živými. Spurgeon Julian Tuwim Víra má přesahovat rozum, nikoli ho nahrazovat. Patricie Holečková V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho, kdo ti věří. Neznámý časopis DRACHTINKA Vydává: Domov seniorů Drachtinka Adresa redakce: Domov seniorů Drachtinka, Erbenova 1631, 53901 Hlinsko Email: mala@drachtinka.cz Šéfredaktor: Marek Bíško Zástupce šéfredaktora: Jana Malá Přispívatelé: Marek Bíško, Vendula Trojanová, Dis., Alena Loubová, Miluše Štiková, Zuzana Petrlíková, Lenka Dopitová, Jana Malá Tisk: DsD vlastními prostředky Vychází: Čtyřikrát do roka Autor obálky: Jana Malá Sazba, grafická úprava: Jana Malá Veškeré příspěvky zasílejte na adresu redakce nebo na email: mala@drachtinka.cz. Vydavatel si vyhrazuje právo příspěvky vrátit, případně upravovat tak, aby odpovídaly charakteru časopisu DsD. Věř lidem a oni budou věřit tobě, přistupuj k nim, jako by byli velcí, a oni vyrostou. Ralph Emerson Fotografie, které nejsou konkrétně označeny jménem autora, jsou pro časopis poskytnuty autory, kteří pracují v DsD, nebo jsou získány z volně dostupných zdrojů i z internetových stránek. 20