ÚVOD DO DATABÁZÍ II (DISTANČNÍ VÝUKOVÁ OPORA)

UČEBNÍ TEXTY OSTRAVSKÉ UNIVERZITY Přírodovědecká fakulta ÚVOD DO DATABÁZÍ II (DISTANČNÍ VÝUKOVÁ OPORA) Zdeňka Telnarová Ostravská univerzita

OBSAH 1 Databázové struktury v Oracle... 4 1.1 Tabulky... 4 1.1.1 Vestavěné datové typy... 4 1.1.2 Abstraktní datové typy... 5 1.2 Indexy... 7 1.3 Shluky... 7 1.4 Sekvence... 7 1.5 Uživatelé a oprávnění... 8 1.6 Synonyma... 8 1.7 Programové jednotky... 8 1.8 Triggery... 9 1.9 Databázová propojení... 9 1.10 Segmenty... 9 1.11 Snímky, materializované pohledy... 9 2 Nástroje pro administraci a práci s daty... 11 2.1 SQL*Plus... 11 2.1.1 Příkazy jazyka SQL... 11 2.1.2 Programové bloky v jazyce PL/SQL... 13 2.2.3 Příkazy konzolové aplikace... 14 2.2 Konzolová aplikace TOAD... 15 2.2.1 Několik příkladů použití aplikace TOAD... 15 3 Jazyk SQL... 17 3.1 Části jazyka SQL... 17 3.2 Základní příkazy DDL... 17 3.3 Přehled Syntaxe některých příkazů jazyka SQL... 18 4 Jazyk PL/SQL struktura jazyka, základy syntaxe, řízení průběhu programu, ošetření chyb, kurzory, databázové triggery... 20 4.1 Struktura jazyka... 20 4.2 Základy syntaxe... 20 4.2.1 Konstanty, proměnné, funkce... 20 4.2.2 Řízení průběhu programu... 22 4.2.3 Přístupové proměnné... 25 4.3 Kurzory... 26 4.3.1 Použití explicitních kurzorů... 26 4.3.2 Deklarace kurzoru... 26 4.3.3 Otevření kurzoru... 26 4.3.4 Načtení záznamů... 27 4.3.5 Uzavírání kurzoru... 27 4.3.6 Aktualizační operace s kurzorem... 28 4.3.7 Atributy explicitních kurzorů... 28 4.3.8 Cykly FOR s kurzory... 29 4.4 Chyby a nestandardní stavy... 30 4.5 Procedury, funkce, balíky... 30 4.5.1 Vytvoření procedury nebo funkce... 31 4.5.2 Provádění uložených procedur... 32 4.5.3 Zrušení procedury... 32 4.6 Balíky (sady)... 32 4.6.1 Vytvoření specifikace sady... 33 4.6.2 Vytvoření těla sady... 33 2

4.6.3 Přístup ke konstrukcím sady... 34 4.6.4 Zrušení sady... 35 4.7 Databázové triggery... 35 4.7.1 Vytvoření databázového triggeru... 35 4.7.2 Prefixy v databázových triggerech... 36 4.7.3 Postup při spouštění databázového triggeru... 37 4.7.4 Aktivace a deaktivace triggerů... 37 4.7.5 Korespondenční úkol... Chyba! Záložka není definována. 5 Použitá literatura... 39 3

1 Databázové struktury v Oracle Cíl: Jak již bylo vysvětleno, databázová technologie je založena na manipulaci s daty, která jsou uložena do předem vytvořených struktur. Jednou ze základních struktur je databázová tabulka. Ovšem schéma databáze v ORACLE je podstatně složitější a využívá dalších struktur jako jsou indexy, pohledy, shluky, posloupnosti, synonyma, atd. V této kapitole se budeme databázovým strukturám v ORACLE věnovat podrobněji. 1.1 Tabulky Tabulky slouží jako uložiště dat, mají pevný počet sloupců, každý sloupec je definován nad danou doménou, tzn. je mu přiřazen datový typ, event. další podmínky platnosti. 1.1.1 Vestavěné datové typy Následující tabulka obsahuje přehled datových typů platných pro ORACLE 8, 8i a 9i. Datový typ Popis CHAR Znakový atribut s pevnou délkou (až 2000 B) NCHAR Atribut s pevnou délkou pro vícebajtové znakové sady. Maximální velikost je 2000 znaků nebo 2000 bajtů na řádek v závislosti na typu znakové sady. Výchozí hodnota je 1B. VARCHAR2 Znakový atribut s proměnnou délkou (až 4000 znaků) NVARCHAR2 Znakový atribut s proměnnou délkou pro vícebajtové znakové sady. Maximální velikost je 2000 znaků nebo 2000 bajtů na řádek v závislosti na typu znakové sady. Výchozí hodnota je 1B. DATE 7 bajtový atribut s pevnou délkou sloužící k uložení všech kalendářních dat. Čas je uložen jako součást data. Formát je implicitně DD-MMM-RR. Tento formát lze změnit pomocí parametru NLS_DATE_FORMAT. INTERVAL DAY TO SECOND Časové období s pevnou délkou 11 bajtů představující dny, hodiny, minuty a sekundy. Hodnoty přesnosti určují počet číslic v poli DAY a zlomkovém poli SECOND kalendářního data. Výchozí hodnota přesnosti pro dny je 2 a pro sekundy je 6. Tyto hodnoty lze měnit od 0 do 9. INTERVAL YEAR TO MONTH Časové období s pevnou délkou 5 bajtů představující roky a měsíce. Hodnota přesnosti určuje počet číslic v poli YEAR kalendářního data. Výchozí hodnota přesnosti pro roky je 2, ale lze ji měnit od 0 do 9. TIMESTAMP Hodnota mezi 7 a 10 bajty představující datum a čas. Závisí na hodnotě systémových hodin. Hodnota přesnosti určuje počet číslic ve zlomkové části atributu typu SECOND kalendářního data. Výchozí hodnota přesnosti pro sekundy je 6, ale lze ji měnit 4

TIMESTAMP WITH TIME ZONE TIMESTAMP WITH LOCAL TIME NUMBER LONG RAW LONG RAW BLOB CLOB NCLOB NCLOB BFILE ROWID UROWID od 0 do 9. Hodnota s pevnou délkou 13 bajtů zastupující datum a čas a příslušné nastavení časového pásma. Časové pásmo může představovat posun vůči času GMT nebo název oblasti. Hodnota mezi 7 a 11 bajty. Tento datový typ má podobnou funkci jako datový typ TIMESTAMP WITH TIME ZONE. Rozdíl je v tom, že datum je u tohoto typu při ukládání přizpůsobeno časovému pásmu databáze a při načítání časovému pásmu klienta. Číslo s proměnnou délkou. Povoleny jsou kladné a záporné hodnoty a nula. Interní úložiště pro hodnotu NUMBER vyžaduje místo, jehož hodnota v bajtech odpovídá přibližně polovině počtu platných číslic v hodnotě NUMBER. Atribut s proměnnou délkou (až 2 GB). Atribut s proměnnou délkou (až 2000 bajtů) používaný pro binární data. Atribut s proměnnou délkou (až 2 GB bajtů) používaný pro binární data. Binární objekt velkého rozsahu (až 4GB). Znakový objekt velkého rozsahu (až 4GB). Znakový objekt velkého rozsahu (až 4 GB). Datový typ CLOB pro vícebajtové znakové sady (délka až 4GB). Externí binární soubor, jehož velikost je omezena operačním systémem. Binární data představující identifikátor OiwID. Všechny identifikátory RowID pro běžné indexy tabulkách bez oddílů, místní indexy v tabulkách s oddíly a ukazatele řádků používané pro zřetězené nebo přesunuté řádky mají velikost 6 bajtů. Pouze identifikátor RowID pro globální indexy v tabulkách s oddíly má velikost 10 bajtů. Binární data používaná k adresování dat. Jejich délka může dosáhnout až 4000 bajtů a mohou podporovat logické a fyzické hodnoty identifikátoru RowID a cizí tabulky, ke kterým lze získat přístup prostřednictvím brány. 1.1.2 Abstraktní datové typy ORACLE od verze 8 umožňuje definovat vlastní datové typy. Těmito typy je typ objekt, pole a vestavěná tabulka. definice datového typu objekt a jeho využití při definování struktury tabulky. 5

CREATE TYPE osoba AS OBJECT (jmeno varchar2(15), prijmeni varchar2(15), telefon varchar2(20)); CREATE TABLE student (osobni_cislo varchar2(10) primary key, os_udaje osoba); definice datového typu pole a jeho využití při definování struktury tabulky. CREATE TYPE ceny AS varray(10) of number (12,2); CREATE TABLE zbozi (kod number primary key, prodano ceny); definice datového typu vestavěná tabulka. CREATE TYPE adresa AS TABLE (ulice varchar2(20), cislo varchar2(10), město varchar2(20)); vložení dat do tabulky student Nejdříve upravíme strukturu tabulky student vložením atributu bydliste ALTER TABLE student ADD bydliste adresa; INSERT INTO student VALUES ( R0001, osoba( Jan, Novák, +420596160111 ),adresa( Dlouhá, 300, Ostrava )); Po zavedení abstraktního datového typu se v systému ORACLE automaticky vytvoří metoda nazývaná konstruktor, která podporuje jazyk DML pro sloupec, který používá daný datový typ. Např. datovému typu osoba odpovídá konstruktor s názvem osoba a jeho atributy jsou parametry příslušné metody. 6

1.2 Indexy Index je databázová struktura, kterou slouží k rychlému vyhledávání řádků tabulky. ORACLE rozeznává tři základní druhy indexů. Indexy shluků (shluky viz. 2.3), indexy tabulek a bitmapové indexy. ORACLE automaticky vytvoří index na tabulku v případě, když příkaz create table obsahuje klauzuli UNIQUE nebo PRIMARY KEY. Vlastní indexy může uživatel vytvářet pomocí příkazu CREATE INDEX. Indexy lze vytvářet pro jeden nebo více sloupců tabulky. ORACLE využívá při tvorbě indexů metody B-stromů. Problém indexů spočívá v tom, že zrychlení vyhledávání dat je doprovázeno zpomalením aktualizačních operací, protože vedle zápisu dat do příslušné tabulky je třeba také aktualizovat indexy. ORACLE odstraňuje některé nevýhody klasických indexů pomocí indexů bitmapových. Vhodnost využití bitmapových indexů nastává v tom případě, jsou-li data velmi podobná (rozdíly mezi hodnotami ve sloupci jsou malé). Bitmapové indexy jsou nejvhodnější pro statická data. 1.3 Shluky Shluk umožňuje alternativní metodu uložení dat do databáze. Definování shluků neovlivňuje logiku dat uložených v databázi, může však významně ovlivnit dobu zpracování jednotlivých databázových operací. Shluky je rozumné vytvořit na tabulky, na které se často dotazujeme (tzn. na které často uplatňujeme operaci spojení). Shluk drží takto definované tabulky pohromadě a tato skutečnost způsobí zvýšení výkonu minimalizací počtu nutných V/V operací. Sloupce sdružených tabulek se nazývají klíč shluku (klíč shluku je vazebním klíčem mezi těmito tabulkami), na tento klíč shluku je vytvořen index. Index shluku je společný nad všemi tabulkami, které jsou do shluku zařazeny. Každá nová hodnota klíče shluku způsobí vytvoření nového logického bloku. U dotazů, založených na ekvivalenci (např. SELECT * FROM pacient WHERE rc= 8201011234 ) je výhodné používat hašované shluky (využití funkce hash pro určení fyzického místa uložení záznamu). 1.4 Sekvence Sekvence je objekt, který generuje automaticky se zvyšující čísla (identifikátory jednotlivých řádků tabulek). Mnoho aplikací tuto potřebu má, hlavně pokud se jedná o aplikace, se kterými pracuje více uživatelů. Uživatel má k dispozici dvě funkce: NEXTVAL (vygeneruje další hodnotu sekvence) a CURVAL (vrátí aktuální hodnotu sekvence). Vytvoříme tabulku zamestnanec CREATE TABLE zamestnanec (os_cislo number not null, jmeno varchar2(15), prijmeni varchar2(15) plat number); Vytvoříme sekvenci, která vygeneruje první hodnotu = 1 a další sekvence budou narůstat s krokem 1. CREATE SEQUENCE seq_id; 7

Vložíme data do tabulky INSERT INTO zamestnanec VALUES (seq_id.nextval, Jan, Novák ); INSERT INTO zamestnanec VALUES (seq_id.nextval, Pavel, Dlouhý ); INSERT INTO zamestnanec VALUES (seq_id.nextval, Jana, Nováková ); INSERT INTO zamestnanec VALUES (seq_id.nextval, Eva, Malá ); Příkaz SELECT * FROM zamestnanec pak vypíše následující data Os_cislo jmeno prijmeni 1 Jan Novák 2 Pavel Dlouhý 3 Jana Nováková 4 Eva Malá 1.5 Uživatelé a oprávnění Uživatelský účet nepatří mezi fyzické struktury databáze, ale má důležité vazby s objekty databáze, protože uživatelé jsou vlastníky databázových objektů. Objekty vytvořené v databázi jsou přiřazeny k uživatelským účtům. Databázová platforma ORACLE je typickým příkladem víceuživatelského prostředí. Proto je velmi důležité definovat přístupová práva jednotlivým uživatelům k databázovým strukturám a specifikovat rozsah jejich oprávnění. vytvoření nového uživatele CREATE USER přihlašovací_jméno IDENTIFIED BY heslo definice oprávnění k databázovým strukturám GRANT oprávnění [, oprávnění] to uživatel [, uživatel] 1.6 Synonyma Synonymum je úplná specifikace databázového objektu. Může např. obsahovat název hostitelského počítače, název instance, vlastníka objektu a název objektu. Aby nemusel uživatel všechny tyto údaje vypisovat, je možné nadefinovat příslušné synonymum. Synonyma jsou tedy ukazatele na tabulky, pohledy, procedury, funkce, balíky a sekvence. Mohou ukazovat na objekty v rámci lokální databáze nebo ve vzdálených databázích. 1.7 Programové jednotky Jedná se o společné označení uložených podprogramů (procedury a funkce) a jejich balíky. Programová jednotka je popsána pomocí jazyka PL/SQL a po přeložení je uložena do databáze v systémovém katalogu a zveřejněna pro opakované použití libovolnými aplikacemi. Je možno definovat vlastní procedury a funkce a soustřeďovat je do logických seskupení, tzv. balíků. Kromě toho existují standardní, komerčně dodávané, balíky. 8

1.8 Triggery Triggery jsou procedury, které se spouštějí v případě, že dojde ke specifikované události. Existují dva typy triggerů: triggery příkazů spustí se jednou při každém odpovídajícím příkazu triggery řádků spustí se jednou pro každý řádek tabulky, nad kterým probíhá nějaký příkaz. Mezi podporované události patří příkazy INSERT, UPDATE a DELETE. Lze vytvořit např. trigger BEFORE INSERT, AFTER INSERT, INSTEAD OF INSERT. Triggery jsou základními nástroji pro zachování integrity databáze. 1.9 Databázová propojení Databáze ORACLE se mohou odkazovat na data uložená mimo lokální databázi.chceme-li zadat přístupovou cestu k vzdálenému objektu (např. při definování synonym), musíme nejdříve vytvořit databázové spojení. vytvoření databázového spojení CREATE public DATABASE LINK me_spojeni CONNECT TO přihlašovací_jméno identified BY heslo USING název_služby Názvy služeb jsou ukládány v konfiguračních souborech, které používá ORACLE NET. Konfigurační soubor, který uchovává názvy služeb se nazývá tnsnames.ora. 1.10 Segmenty Segmenty jsou fyzické protějšky logických databázových objektů, které uchovávají data. Segment musí být přidělen k tabulkovému prostoru v databázi. Segmenty se skládají z částí nazývaných rozsahy, což jsou souvislé sady bloků. Pokud do stávajících rozsahů segmentu již nebude možné vkládat nová data, obdrží segment další rozsah. Z důvodu zachování konzistentního čtení a kvůli možnosti odvolání transakce má ORACLE mechanizmus pro zrekonstruování databáze po nepotvrzené transakci. Tento mechanizmus je založen na tzv. návratových segmentech, do kterých se ukládají předchozí podoby v databázi před započetím transakce. 1.11 Snímky, materializované pohledy Snímek je objekt, který obsahuje repliku základní tabulky, která je umístěna ve vzdálené databázi. Základní tabulka může mít libovolné množství replik. Replika je uživatelům dostupná pouze pro dotazování, aktualizační operace se provádějí vždy na základní tabulkou. Na rozdíl od snímků, materializované pohledy umožňují provádět i aktualizační operace nad replikami. Ke zrychlení procesu replikace lze použít protokol materializovaného pohledu. 9

Pojmy k zapamatování: Vestavěné datové typy Abstraktní datové typy Indexy Shluky Sekvence Synonyma Programové jednotky Segmenty Snímky, pohledy 10

2 Nástroje pro administraci a práci s daty Cíl: Pro práci s daty prostřednictvím jazyka SQL potřebujeme nejméně nějakou konzolovou aplikaci, prostřednictvím které můžeme jednak zadávat příkazy a také sledovat odezvy databázového serveru. Konzolová aplikace představuje jednoduchého prostředníka mezi uživatelem a databázovým serverem. Na tomto místě popíšeme dvě konzolové aplikace, jedna z nich od firmy Oracle, která je dodávaná a nainstalována spolu s databázovým serverem Oracle 9i, kterou je aplikace SQL*Plus a další konzolovou aplikací bude aplikace TOAD od firmy QUEST SOFTWARE (www.quest.com). 2.1 SQL*Plus Po spuštění konzolové aplikace je třeba se přihlásit k databázovému serveru. K tomu potřebujeme znát uživatelské jméno a heslo a také přihlašovací řetězec. Tento přihlašovací řetězec je ve tvaru: název_počítače:číslo_portu:název_databáze Pokud přihlašovací řetězec nezadáme, bude se konzolová aplikace přihlašovat k lokální databázi. Přihlášení by mohlo vypadat např. takto: Příkazy, zadávané pomocí konzolové aplikace, je možno rozdělit do dvou základních skupin: příkazy jazyka SQL či programové bloky jazyka PL/SQL příkazy samotné konzole 2.1.1 Příkazy jazyka SQL Příkazy jazyka SQL se ukončují středníkem. Syntaxe příkazů jsou uvedeny v kapitole 4. Zadávání příkazů jazyka SQL si ukážeme na příkladech 11

Vytvořte tabulku pokus, která bude obsahovat atribut id datového typu numer a atribut jmeno datového typu vharvar2 na 15 znaků Primárním klíčem tabulky bude id. Vypište strukturu tabulky pokus Vložte do tabulky pokus dva řádky dat. Vypište obsah tabulky pokus. 12

2.1.2 Programové bloky v jazyce PL/SQL Pravidla pro zápis programových bloků příkazů jazyka PL/SQL jsou prakticky stejná jako pro jazyk SQL. Programový blok je oddělen znakem tečka nebo je možno použít lomítko na novém řádku. Napište program, který pro čísla z intervalu <1, 5> určí, které z nich je sudé a které liché. set serverout on size 10000 begin for i in 1..5 loop if mod(i,2) = 0 then dbms_output.put_line ( Cislo i je sude ); else dbms_output.put_line ( Cislo i je liche ); end if; end loop; end; Výpis z konzoly SQL*Plus 13

2.2.3 Příkazy konzolové aplikace Konzolové aplikace mají vestavěný velmi jednoduchý systém nápověd, který lze spustit příkazem konzoly HELP INDEX Spuštění příkazového souboru Symbol @ (zavináč) umožňuje provádět příkazy, uložené v souboru (s přípolou.sql). Syntaxe je jednoduchá: @ specifikace_souboru, která může být specifikací k souboru, který je uložen na lokálním počítači (např. @c:\pokus.sql) nebo zadáním URL, pokud se soubor nachází na serveru http nebo FTP (např. @http://albert.osu.cz/pokus.sql). Tímto spouštěním lze rovněž předávat parametry. Máme-li ve skriptu např. použity parametry následujícím způsobem: Select * from zaměstnanec where jmeno like &1% or jmeno like &1% Můžeme tyto parametry předat pomocí argumentů u příkazu @: @c:\pokus.sql A B Výsledkem budou všichni zaměstnanci, jejichž jméno začíná píslemen A nebo B. Přesměrování výstupu do souboru K přesměrování výstupu SQL příkazu z konzoly do souboru, můžeme použít příkaz SPOOL Výpis struktury databázové tabulky DESCRIBE [schéma.]tabulka Provedení příkazu/programového bloku EXECUTE příkaz Měření časového intervalu TIMING START začátek měření času TIMING STOP ukončení měření času. Mezi těmito dvěma příkazy umístíme příkazy jazyka SQL, jejichž dobu trvání změříme. Výstupem je čas ve tvaru hh:mm:ss. 14

2.2 Konzolová aplikace TOAD Konzolová aplikace TOAD nám umožňuje snadnější administraci databáze a nabízí velké množství funkcí. Toto způsobuje, že aplikace je velmi oblíbená mezi vývojáři aplikací v jazyce PL/SQL. 2.2.1 Několik příkladů použití aplikace TOAD Vytvořte tabulku pokus1, která bude obsahovat atribut id datového typu numer a atribut jmeno datového typu vharvar2 na 15 znaků Primárním klíčem tabulky bude id. Vložte do tabulky dva řádky. Vypište strukturu tabulky a vypište obsah tabulky. Příkazy, zapsané v TOAD: Výpisy v TOAD: Prohlédněte si objekty databáze 15

Prohlédněte si strukturu tabulky pokus1 Prohlédněte si data v tabulce pokus1 Konzolové aplikace SQL*Plus Toad Pojmy k zapamatování: 16

3 Jazyk SQL Cíl: Cílem následující kapitoly je uvést základní přehled příkazů jazyka SQL, seznámit čtenáře s nejčastěji používanými příkazy definičního, manipulačního a dotazovacího jazyka. Důraz je kladen hlavně na dotazování. Obecná syntaxe je doplněna konkrétními příklady včetně řešení. Kapitola je zakončena korespondenčním úkolem 3.1 Části jazyka SQL Jazyk SQL (jako většina databázových jazyků) se skládá z následujících částí: Jazyk pro definování dat (Data Definition Language) DDL. Jazyk pro manipulaci s daty (Data Manipulation Language) DML. Dotazovací jazyk (Data Query Language) DQL. Jazyk pro správu dat (Data Control Language) DCL. 3.2 Základní příkazy DDL Poznámky k syntaxi: velkým písmem klíčová slova odtrženě defaultní hodnota () údaj je nutno zapsat do () [ ] volitelný údaj... více výrazů stejného typu, jako před čárkou { } výběr z uvedených možností CREATE TABLE Syntaxe: CREATE TABLE jméno_tabulky (atribut datový-typ [NOT NULL] [,...] [PRIMARY KEY (atribut,..)] [FOREIGN KEY jméno (atribut,...) REFERENCES nadřazená-tabulka [ON DELETE {RESTRICT, CASCADE, SET NULL}]]) Vytvoří schéma tabulky včetně primárního a cizích klíčů. CREATE INDEX Syntaxe: CREATE [UNIQUE] INDEX jméno_indexu ON jméno-tabulky (atribut [{ ASC, DESC}][,...] ) Vytvoří index na primární, alternativní nebo inverzní klíč. UNIQUE - vytvoří index na alternativní klíč implicitně - inverzní klíč ALTER TABLE Syntaxe: 17

ALTER TABLE jméno_tabulky DROP COLUMN atribut [,...] ADD (atribut datový_typ[not NULL]) RENAME COLUMN atribut TO nový_atribut MODIFY (atribut {nový_datový-typ, NULL, NOT NULL}) Změní strukturu tabulky smazáním, přidáním nebo přejmenováním atributu (ů), resp. změní jejich datový typ (doménu). Příkaz lze rovněž použít pro přejmenování tabulky. CREATE VIEW Syntaxe: CREATE VIEW jméno_pohledu [(atribut [,...])] AS SELECT Vytvoří pohled na základě výběru dat z existující tabulky či tabulek. Specifikace výběru je zapsána za klauzulí SELECT. K takto vytvořeným pohledům je možno vytvořit různá přístupová práva. DROP Syntaxe: DROP {TABLE jméno-tabulky, VIEW jméno-pohledu, INDEX jméno-indexu} Zruší ze schématu databáze tabulku, pohled nebo index. 3.3 Přehled Syntaxe některých příkazů jazyka SQL CREATE TABLE jméno_tabulky (atribut datový_typ [DEFAULT][attribut_constraint] [, atribut datový_typ [DEFAULT] [attribut_constraint]],... ) kde attribut_constraint má tvar: [CONSTRAINT jméno_omezení] { [NOT] NULL { UNIQUE PRIMARY KEY } REFERENCES jméno_tabulky [(atribut)] [ ON DELETE CASCADE] CHECK (podmínka) } ALTER TABLE jméno_tabulky [ADD { atribut datový_typ [DEFAULT] [attribut_constraint] table_constraint }] [MODIFY atribut datový_typ [DEFAULT] [atribut_constraint],...] kde table_constraint má tvar: [CONSTRAINT jméno_omezení] { { UNIQUE PRIMARY KEY } (atribut [,atribut]... ) FOREIGN KEY (atribut [,atribut]...) REFERENCES jméno_tabulky [(atribut [,atribut]... ) ] } CREATE [UNIQUE] INDEX jméno_indexu 18

ON jméno_tabulky (atribut [ASC] [DESC][, atribut [ASC] [DESC] ]...) DROP INDEX jméno_indexu DROP TABLE jméno_tabulky [CASCADE CONSTRAINT] Pojmy k zapamatování: SQL Structured Query Language DDL Data Definition Language DML Data Manipulation Language DQL Data Query Language 19

4 Jazyk PL/SQL struktura jazyka, základy syntaxe, řízení průběhu programu, ošetření chyb, kurzory, databázové triggery Cíl: Jazyk SQL je jazykem deklarativním, který neobsahuje procedurální příkazy jako jsou cykly, podmínky, procedury, funkce, atd. Rozšířením jazyka SQL o proceduralitu od společnosti ORACLE je jazyk PL/SQL (Processing Language/Structured Query Language). Jazyk PL/SQL umožňuje deklarovat konstanty, proměnné a kurzory, podporuje transakční zpracování, řeší chybové stavy pomocí výjimek. PL/SQL podporuje modularitu 4.1 Struktura jazyka Typická struktura programového bloku se skládá ze tří částí: deklarační část výkonná část část pro zpracování výjimek (ošetření chyb a nestandardních stavů) Deklarační část obsahuje deklarace proměnných, konstant, kurzorů, atd. Výkonná část funkční logiku (algoritmus programového bloku), část výjimek řeší vzniklé chyby. Povinná je pouze část výkonná. Strukturu znázorníme na následujícím obrázku DECLARE Deklarace proměnných, konstant a kurzorů Výkonné příkazy EXCEPTION Ošetření nestandardních stavů 4.2 Základy syntaxe 4.2.1 Konstanty, proměnné, funkce PL/SQL podporuje používání konstant a proměnných. Deklarují se v deklarační části (DECLARE) a po té je můžeme používat v rámci daného bloku a ve všech vnořených blocích. Deklarujeme-li konstantu (constant), přiřazujeme dané položce hodnotu, kterou již nelze měnit. 20

deklarace konstanty DECLARE p_nasob constant number(3,2) :=1.15; p_plat number(7,2); p_bonus number(9,2); p_bonus := p_plat*p_nasob;... použití funkce DECLARE p_jmeno char(5); SELECT upper(jmeno) INTO p_jmeno FROM zaměstnanec; Tato procedura poskytne všechny hodnoty atributu jmeno z tabulky zamestnanec, převede písmena na velká a uloží do proměnné p_jmeno, deklarované v části declare. Pokud bychom chtěli hodnoty proměnné p_jmeno vypsat na konzolu, museli bychom proceduru doplnit následovně: DECLARE p_jmeno char(15); SELECT upper(jmeno) INTO p_jmeno FROM zaměstnanec; dbms_output.put_line (p_jmeno); A ještě před spuštěním procedury bychom museli aktivovat výpis na konzolu příkazem SET SERVEROUT ON. Příkaz mdbs_output.put_line je příkaz balíku mdbs_output, což je standardní balík ORACLE pro výpis textu. Takto zapsaná procedury i s aktivací výpisu na konzolu by vrátila správný výsledek pouze v případě, že by v tabulce zamestnanec byl jediný řádek a tudíž v proměnné p_jmeno byla pouze jedna hodnota. 21

Nyní si upravíme proceduru (s využitím cyklu a kurzoru, které probereme později) tak, aby výpis fungoval nezávisle na tom, kolik řádků má tabulka zamestnanec. DECLARE p_jmeno char(15); CURSOR k1 IS SELECT upper(jmeno) FROM zamestanec; OPEN k1; LOOP FETCH k1 INTO p_jmeno; dbms_output.put_line (p_jmeno); EXIT WHEN k1% NOTFOUND; END LOOP; CLOSE k1; 4.2.2 Řízení průběhu programu Průběh procedury lze ovládat různými způsoby pomocí podmíněného nebo iteračního řízení. Podmíněné řízení zajišťuje příkaz IF a CASE, iterační řízení příkaz LOOP. Syntaxe příkazu IF IF podmínka THEN příkazy_1; ELSIF podmínka THEN příkazy_2;... ELSE příkazy_n; END IF; použití příkazu IF bude vkládat řádky do tabulky titultab na základě obsahu řádků v tabulce osoby DECLARE p_pohlavi char(1); p_jmeno char(15); p_stav char(1); CURSOR k2 IS SELECT jmeno, pohlavi, stav FROM osoby; OPEN k2; LOOP 22

FETCH k2 INTO p_jmeno, p_pohlavi, p_stav; EXIT WHEN k2%notfound; IF p_pohlavi M THEN INSERT INTO titultab (jmeno, pohlavi, stav, titul) VALUES (p_jmeno,p_pohlavi,p_stav, Pan ); ELSEIF (p_pohlavi Z and p_stav M ) then INSERT INTO titultab (jmeno, pohlavi, stav, titul) VALUES (p_jmeno,p_pohlavi,p_stav, Paní ); ELSE INSERT INTO titultab (jmeno, pohlavi, stav, titul) VALUES (p_jmeno,p_pohlavi,p_stav, Slečna ); END IF; END LOOP; COMMIT; CLOSE k2; Syntaxe příkazu CASE CASE proměnná WHEN výraz_1 THEN příkazy_1; WHEN výraz_2 THEN příkazy_2; WHEN výraz_3 THEN příkazy_3; WHEN výraz_n THEN příkazy_n; ELSE příkazy_n+1 END CASE SET SERVEROUT ON size 10000 DECLARE znamka constant number(1):=1; CASE znamka WHEN 1 THEN dbms_output.put_line( Výborný ); WHEN 2 THEN dbms_output.put_line( Chvalitebný ); WHEN 3 THEN dbms_output.put_line( Dobrý ); WHEN 4 THEN dbms_output.put_line( Dostatečný ); WHEN 5 THEN dbms_output.put_line( Nedostatečný ); ELSE dbms_output.put_line( Známka mimo stupnici ); END CASE; Cykly Cykly zajišťují iterační řízení průběhu programu. PL/SQL pro cykly má tyto příkazy LOOP. 23

Základní LOOP LOOP příkaz_1; příkaz_2; příkaz_3; atd. END LOOP; LOOP pocet:= pocet +1 IF pocet =100 THEN EXIT; END IF; END LOOP; Cykly FOR LOOP For i IN start..konec LOOP příkaz_1; příkaz_2; příkaz_3; atd. END LOOP; FOR pocet IN 1..100 LOOP pocet:= 1; END LOOP; Cyklus WHILE LOOP WHILE podmínka LOOP příkaz_1; příkaz_2; příkaz_3; atd. END LOOP; 24

Tento příklad vyhledá zaměstnance, který je nejblíže nadřízený zaměstnanci 7000 a má plat vyšší než 12000. DECLARE p_plat number(7,2); p_cissefa number(4); start_cispra constant number(4):=7000; p_prijmeni char(15); SELECT plat, cissefa, prijmeni INTO p_plat, p_cissefa, p_prijmeni FROM zamestnanec WHERE cispra=start_cispra; WHILE p_plat < 12000 LOOP SELECT plat, cissefa, prijmeni INTO p_plat, p_cissefa, p_prijmeni FROM zamestnanec WHERE cispra=p_cissefa; END LOOP; INSERT INTO zamest VALUES (p_plat, p_prijmeni); COMMIT; 4.2.3 Přístupové proměnné Přístupová proměnná je struktura, která obsahuje elementární části nazývané položky. Vybereme-li z tabulky, pohledu nebo pomocí kurzoru sloupce, ukládáme obsah těchto sloupců do proměnných, které byly všechny deklarovány v části DECLARE. Přístupová proměnná nahrazuje nutnost deklarace všech proměnných pro všechny položky z tabulek. Definice přístupové proměnné DECLARE jmeno_promenne tabulka%rowtype; Z tabulky zamestnanec vyberte všechny položky a uložte je do přístupové proměnné. DECLARE zamest_zaznam zamestnanec%rowtype SELECT * INTO zamest_zaznam FROM zamestnanec; 25

4.3 Kurzory Při provádění příkazů SQL potřebuje PL/SQL pracovní oblast (nazývanou oblast kontextu), v níž jsou uloženy informace týkající se právě prováděného příkazu SQL. Aby bylo možné používat informace uchovávané v oblasti kontextu, je této oblasti přiřazen název. Této pracovní oblasti, resp. oblasti kontextu, se říká kurzor. Každý kurzor má tedy název, který určuje oblast kontextu v níž budeme hledat právě prováděný příkaz. Existují tři typy kurzorů: explicitní kurzory, implicitní kurzory, interní kurzory. Implicitní a interní kurzory jsou v režii ORACLE, uživatel si může definovat a využívat kurzory explicitní. 4.3.1 Použití explicitních kurzorů Pokud lze předpokládat, že příkaz SELECT vrátí více než jeden řádek, musíme výsledek vyhodnocení dotazu vložit do pracovní oblasti (oblasti kontextu) a využít k tomu explicitní kurzor. Použití explicitních kurzorů probíhá ve čtyřech krocích: deklarace, otevření, načtení záznamů, uzavření. 4.3.2 Deklarace kurzoru Tento krok přiřazuje kurzoru název a spojuje s ním příslušný příkaz SELECT. Deklarace kurzorů je součástí části DECLARE společně s deklaracemi proměnných. Syntaxe: CURSOR název_kurzoru IS příkaz_select; p_jmeno p_prijmeni p_datum DECLARE char(15); char(15); date; CURSOR k1 IS SELECT * FROM zamestnanec; 4.3.3 Otevření kurzoru Tento krok provádí příkaz spojený s otevíráním kurzoru, který zakládá pracovní množinu n- tic (řádků), která může být dále naplněna příslušnými n-ticemi příkazem FETCH. Příkaz OPEN musí být umístěn v části výkonných příkazů (mezi a END) nebo v části ošetření nestandardních stavů (EXCEPTION). Syntaxe: OPEN název_kurzoru OPEN k1; 26

4.3.4 Načtení záznamů Načtení n-tic příslušného SELECTu do b loku PL/SQL se provádí příkazem FETCH. Příkaz FETCH načte vždy jeden řádek příslušného SELECTu. Z toho důvodu se příkaz FETCH vkládá do cyklu. Musí být zajištěno, aby vybraný seznam položek příkazem SELECT byl shodný se seznamem proměnných v příkaze FETCH (pořadí a odpovídající domény musí být shodné). Příkaz FETCH je umístěn do části nebo EXCEPTION. Syntaxe: OPEN název_kurzoru; LOOP FETCH název_kurzoru INTO seznam_proměnných... END LOOP; p_jmeno p_prijmeni p_datum DECLARE char(15); char(15); date; CURSOR k1 IS SELECT * FROM zamestnanec; OPEN k1; LOOP FETCH k1 INTO p_jmeno, p_prijmeni,p_datum;... END LOOP; CLOSE k1; 4.3.5 Uzavírání kurzoru Příkaz CLOSE uzavírá kurzor a nadále znepřístupňuje množinu dat vybranou příkazem SELECT. Příkaz CLOSE je součástí nebo EXCEPTION. Kurzor rovněž uzavírá příkaz EXIT nebo GOTO (který vede výstup z cyklu). 27

4.3.6 Aktualizační operace s kurzorem Přesunutá n-tice do kurzoru může být z databázové tabulky vymazána, resp. aktualizována. Pokud chceme využít této možnosti, je nutné, aby byl kurzor deklarován FOR UPDATE OF (pro aktualizaci), resp. v příkazu FETCH uvedena klauzule WHERE CURRENT OF pro mazání. vymaže z databáze všechny záznamy, kde datum je < 1.1.1930 a u šech záznamů, kde je datum < 1.1.1940 změní hodnotu položky plat na plat *1,2 DECLARE p_jmeno char(15); p_prijmeni char(15); p_datum date; CURSOR k1 IS SELECT * FROM zamestnanec WHERE datum < 1.1.1940 FOR UPDATE OF datum; OPEN k1; LOOP FETCH k1 INTO p_jmeno, p_prijmeni,p_datum; IF p_datum < 1.1.1930 THEN DELETE zamestnanec WHERE CURRENT OF k1; ELSE UPDATE zamestnanec SET plat = plat *1,2 WHERE CURRENT OF k1; END IF; END LOOP; CLOSE k1; 4.3.7 Atributy explicitních kurzorů %NOTFOUND a %FOUND Atribut %NOTFOUND nabývá hodnoty TRUE, pokud právě provedený příkaz FETCH nenalezl další n-tici odpovědi. Opakem je atribut %FOUND, který v tomto případě nabývá hodnoty FALSE. OPEN k1; LOOP FETCH k1 INTO x,y,z; EXIT WHEN k1%notfound; END LOOP; CLOSE k1; 28