A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. 1M41,42 Mimochodem, byl to patrně královský pečetní prsten. Vtlačením tohoto pečetítka do vosku se objevil faraónův znak. Tak farao činí Josefa svým zástupcem. A Josef má nyní právo používat králův podpis. Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: "Na kolena!" Tak ho učinil správcem celé egyptské země. 1M41,43 Farao Josefovi ještě řekl: "Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou ani nohou v celé egyptské zemi." 1M41,44 A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce. 1M41,45 Jméno Josef se mi líbí víc než Safenat Paneach, povídá náš klasik, Ale takové jméno mu dal farao. Nevíme ovšem, jestli tak v soukromí Josefovi také říkal, možná to byl spíše jakýsi titul... Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí. 1M41,46 Zde je uveden Josefův věk. Podle toho zjišťujeme, že Josef je v Egyptě už 13 let. Z předchozího textu víme, že dva roky strávil ve vězení po epizodě s číšníkem a pekařem. Není nikde napsáno, jak dlouho byl ve vězení už před tím. Možná rok nebo dva nebo ještě o něco déle. Takže v Potífarově domě mohl být řádově skoro deset let. Tím máme jakousi orientační představu o časových etapách, do nichž byl Josefův život v Egyptě rozdělen. Po 13 letech svého pobytu v Egyptě se tedy Josef ocitá v postavení, které v našich představá velmi zhruba odpovídá postavení dnešního předsedy vlády. Ovšem, když zvážíme, že byl druhý po faraónovi v celé zemi egyptské a že farao byl pokládán za boha své země, pak to srovnání s premiérem vychází jako dosti slabé... Nepozastavili jste se někdy nad tím, proč byl farao tak rychle ochotný Josefa do toho úřadu jmenovat? Samozřejmě zde byla především ta okolnost, že s Josefem byl Bůh. Po celou dobu jsme toho byli svědky. Boží ruka ho předcházela, chránila a vedla. Josef sám později vyznává, že ač bratři pro něj zamýšleli (a také na něm i vykonali) zlé, Bůh zamýšlel (a také vykonal) dobré. Je nádherné o tom vědět. Možná je ještě další velice praktický důvod, proč farao tak pohotově přijímá Josefa do téhle vysoké funkce. Řada historiků soudí, že faraónem byl v té době jeden z hyksoských králů. Hyksosové nebyli rodilí Egypťané, ale vlastně prý beduíni z arabské pouště, původně nomádská skupina lidí, kteří přišli do země a na jistou dobu se dostali na egyptský trůn. Jestliže je to pravda (a já soudím, že ano, staví sem svůj názor náš historik), pak byl farao národnostně blíž vlastně Josefovi než Egypťanům a měl k němu proto i větší důvěru. Po
pravdě řečeno, tito hyksoští králové jen ztěží nalézali v Egyptě lidi jim věrné a oddané. Věrnost byla však jednou z charakteristických Josefových vlastností. Josefova bezmezná důvěra v Boha, který má svrchovaně v rukou jeho život, v něm vypěstovala věrnost každému, s nímž byl nějakým způsobem spjat. Věrně vykonával svůj úkol, neboť si byl vědom, že je to úkol daný Bohem. Rasová spřízněnost však mohla být určitým příspěvkem, určitým malým důvodem, proč byl Josef v tuto chvíli faraónem tak ochotně přijat a vyvýšen. Josef docela určitě osvědčí faraónovi svou věrnost, jak uvidíme dál. Mimochodem, hyksoští králové byli později z Egypta vyhnáni. Usuzuji, že právě to byl důvod, proč v Ex1,8 čteme, že v Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Nový farao, který pak utiskoval izraelský lid, totiž necítil k Hebrejcům pražádné sympatie... Jinak stojí ještě za povšimnnutí, že farao při tom aktu povýšení Josefa na druhého muže v celém Egyptě zavěsil Josefovi kolem krku řetěz, a tím mu předal autoritu, kterou sám měl. Také mu dal za manželku dceru kněze z Ónu. Její jméno Asenat znamená "zasvěcená bohyni Neit" (jakési egyptské Minervě). Je tedy zřejmé, že pocházela z pohanského prostředí. Tato událost v Josefově životě také navozuje určitou paralelu se životem Pána Ježíše. Jákobův syn Josef dostal manželku, která byla původem z pohanského prostředí. Pán Ježíš Kristus si vbrzku také povolá nevěstu, která pochází z pohanského prostředí. Nebeský ženich si povolá nevěstu, která pochází tohoto světa. Ta nevěsta se jmenuje církev. A v témže verši je ještě jedna paralela. Josefovi bylo třicet roků, když byl postaven před faraóna. Pán Ježíš také začal konat své celosvětově důležité poslání ve třiceti letech... Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost. 1M41,47 Shromažďoval tedy Josef všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil potravu z okolních polí. 1M41,48 Třicetiletý Josef se tedy ujímá své nanejvýš zodpovědné práce v Egyptě. V průběhu sedmi let hojnosti shromažďuje bohatou zemskou úrodu do skladišť. Stojí tu za povšimnutí, že zásoby potravin skladoval ve městech, z jejichž okolí pocházela úroda. Můžeme říci, že prozíravě plánoval pozdější snadnou distribuci. Vzpomínám, že v období světové hospodářské krize ve 30.letech lidé v Chicagu a New Yorku stávali v řadách před vývařovnami polévek, vypráví náš starý učitel. A byly to hodně dlouhé fronty. I když pak už bylo jídla dost, problémem byla distribuce... Josef si ale počíná velice prozíravě a prakticky. V každém městě pořizuje samostatný sklad potravin. Shromažďuje přebytky a ukládá je do těchto městských skladišť, aby byly pohotově k pozdější distribuci. Nashromáždil takové množství obilí, jako je
písku v moři, takže přestali počítat, neboť se už počítat nedalo. 1M41,49 To je velmi zajímavá informace. Egypt se tak stal jakýmsi chlebovým košem pro celý okolní svět. A pod Josefovým vedením se zdálo, že nu není jen jeden koš, nýbrž že jsou dva nebo tři. Prostě nepředstavitelný přebytek. Ovšem Josef se stará, aby nikdo neplýtval, nýbrž, aby všichni odváděli to, co bylo třeba, do obecních skladišť... Nyní se (inspirováni dalším textem) zastavme na chvíli u krátkého Josefova rodinného záznamu. Josef měl dva syny... Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu. 1M41,50 Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je [Bůh] dal zapomenutí), neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce." 1M41,51 Druhému dal jméno Efrajim (to je [Bůh] dal plodnost), neboť řekl: "Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení." 1M41,52 Všimli jste si, že chlapci se narodili ještě než v Egyptě propukl hlad? Prvnímu dal Josef jméno MANASES. Podle mne by se k němu hodilo jméno "Amnézie" (čili něco jako ztráta paměti). Manases znamená, že Bůh dal Josefovi zapomenutí. Josef byl svým velikým úkolem tak zaneprázdněn, že zapomněl na otcovský dům a na všechno, co ho potom potkalo. Kdysi se mu po domově stýskalo, ale to už dávno není pravda. V první části této 41.kap.1M jsme viděli Josefa, jak si po svém propuštění z vězení převlékl šaty a oholil se. Teprve pak se objevil před faraónem. Možná vám to oholení nepřipadá nijak důležité, zdálo by se, že snad jen Společnost na výrobu žiletek by to mohlo zajímat. Náš zájem se však trochu více týká určité symboliky věci. Hebrejci obvykle nosili vousy. Jestliže se Josef oholil a změnil oděv, připomíná mi to vzkříšení, komentuje náš vykladač. Současně s tím totiž dal stranou svůj starý život. Prostě jej odložil a začal život úplně nový. Od toho okamžiku se obléká jako Egypťan, mluví jako Egypťan, žije jako Egypťan. A při pojmenování právě narozeného syna přiznává: "Bůh mi dal zapomenout". A druhého chlapce Josef pojmenoval EFRAJÍM, což znamená "plodný". Josef tak pojmenoval své syny proto, že mu Bůh dal zapomenout na otcovský dům a učinil ho plodným v egyptské zemi... Ovšem další text nám ukazuje, že doba hojnosti nebyla nekonečná. Nýbrž podle snu, který Bůh dal faraónovi, přišla i nouze: Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo 1M41,53 a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb. 1M41,54 Když všechen lid v egyptské zemi začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne." 1M41,55 Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny
sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi. 1M41,56 A všechny země přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdě dolehl na celý svět. 1M41,57 Sedm štědrých a úrodných let je tedy u konce. Začíná údobí nouze a hladu. Když Josef dostává tuto úlohu zachránce tehdejšíhosvěta, je mu právě 37 roků. Zapamatujme si tento údaj pro následující kapitolu. Rád bych upozornil na to, že Josef byl v celé zemi jediný, kdo měl dostatek potravy, nebo chcete-li, dostatek chleba. A v tom je další skvělá paralela. Pán Ježíš Kristus řekl: Já jsem chléb života. Pomyslete, hladem trpěl celý svět. Nutno říci, že nouzí trpí všichni včetně Jákobovy rodiny! Co tím Bůh sleduje? Jaký má záměr? Přemýšlí náš učitel. Takový, aby Jákoba i celou jeho rodinu dostal ven z Kanaánu. Pryč z hříšného a modlářského prostředí Kenaanců. Aby je nyní přivedl do Egypta a pak aby je usadil v okrajové oblasti zvané Gesen. Je to jeden z jeho cílů. Jsem si jist, že Bůh měl i další důvody, ale tento nám ze širšího pohledu na Boží záměry nejlépe vysvítá, shrnuje náš vykladač... KAPITOLA 42 Přátelé, když nyní vstupujeme do 42.kap. vidíme, že dramatický vývoj událostí v Josefově životě se začíná rozuzlovat. Pomalu se vyjasňují obrysy Božího úmyslu, v němž byla Josefovi svěřena důležitá úloha při záchraně země před vyhladověním a také při přesunu Jákoba a jeho synů pryč z Kenaanské země. Dokud byl Josef ve vězení, nic z toho nebylo vidět. Ale náš Josef, i když byl okolnostmi tak těžce postižen, stále důvěřoval Bohu. Byl mužem, který na základě své víry mohl i v nepříznivých okolnostech žít s vnitřním pokojem a nadějným výhledem. Řeknu vám upřímně, že to vůbec není jednoduché žít s důvěrou vůči Bohu bez ohledu na průběh událostí, ve kterých se nacházíme. Často nám stačí jen malý příval temných mraků nebo nějaká sprška v životě a už si nevykračujeme tak radostně, jak bychom měli... Josef se tedy nyní nachází v jedinečném, zodpovědném postavení. V důsledku všeobecného hladu v širokém okolí, přicházejí sem do Egypta obyvatelé z širokého okolí pro pokrm. Ani nemusíme moc hádat, koho ještě ta nouze přitlačila k činu. Ano, i Jákob se pod tlakem okolností rozhodl poslat své syny, aby nakoupili něco k jídlu. Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: "Co se díváte jeden na druhého?" 1M42,1 A řekl: "Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme." 1M42,2 Přátelé, tohle je velmi výstižný příklad, který ilustruje víru. Co se to vlastně děje, když někdo věří? Ukažme si to na této události. Je docela mnoho lidí, kteří říkají, že víra je něco tajuplného. Že ani nevědí, co to vůbec je. Nevědí, co to znamená věři, nebo jak vlastně věřit.
Měl jsem rozhovor s jedním mužem, který o víře nechtěl nic slyšet a bránil se jen námitkou: "No dobrá, ale jak se to dělá? Jak mám věřit?" Všimněme si, jak věřil Jákob. Nejdříve něco slyšel: Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Jákob tomu uvěřil. Znal reálnou situaci celé své početné rodiny a poznal, že je to vlastně jediná viditelná cesta pro záchranu života. Podle toho, čemu věřil, se také zařídil, svým synům dává příkaz: Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme. Přátelé, zde je znázorněna víra, která přináší zachranu. Někdo řekne: "Jak mohu věřit v Ježíše?" Mohli bychom si představit Jákoba, jak stojí před svými syny a říká jim: "Slyšel jsem, že v Egyptě mají obilí, ale copak se tomu dá věřit?" Nuže, věřit znamená přijmout tu zprávu a jednat podle toho, čemu se věří. V Bibli je napsáno Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen. Sk16,31 Něco slyšíš a také tomu věříš. A toto právě udělal náš starý Jákob. Tím že se podle slyšené zprávy zařídil, získal prostředky k záchraně své rodiny. Podobně každý může přijmout záchranu k věčnému životu skrze víru v Pána Ježíše Krista, jak si tu tom v různých pořadech docela často povídáme...