Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě leden 2015 Slovo na cestu 20 let na cestě Kalendář Bratři a sestry, milí přátelé! Před několika dny jsme začali psát nový letopočet. A k tomu patří i nový kalendář. Možná jsme jej od někoho dostali, možná jsme sami nějaký darovali a před tím samozřejmě pečlivě vybírali. Slovo kalendář je od latinského calendae kalendy. Kalendy byly původně (v římském kalendáři) první den v měsíci. Na začátku měsíce se účtovalo, splácely a snižovaly se dluhy. Proto existovalo v latině přísloví ad Calendas Graecas o řeckých kalendách, tedy lidově až naprší a uschne nebo na svatého Dyndy, tj. nikdy, protože řecký kalendář žádné kalendy neměl. Ale od slova kalendy je také krásné české slovo koleda. Totiž první den v roce, to bylo důležité datum pro chudého vesnického učitele, který byl zároveň zpěvákem, kantorem, ředitelem chóru v kostele. Chodil si vybírat od sedláků příspěvky v naturáliích na svou činnost a spolu se svými žáky vždy zazpíval nějakou vánoční píseň, aby si snadněji něco dobrého vykoledoval. Proto je u nás tolik překrásných koled, jako snad nikde jinde. V dnešní době chodí koledovat tříkráloví koledníci, a to ne pro sebe, ale pro druhé. Pro ty, kdo potřebují pomoci. A to je jistě velice ušlechtilé. Nový rok začíná pro různé lidi různě. Ale pro křesťany začíná způsobem nejkrásnějším: oslavou Matky Boží Panny Marie. Přejme si navzájem, ať nás Matka Boží provází svou ochranou po celý rok. otec Jan Kučera, farář v Dolních Životicích
Ranní modlitba k Panně Marii Ó, Maria, nejsladší naše Matko, Rodičko vtěleného Slova, klečíme zde před tebou, když svítá nový den, nový velký boží dar. Celou svou bytost vkládáme do tvých rukou a do tvého srdce, nechť všechno v nás je tvé: rozum i vůle, naše tělo i duše. Svou mateřskou láskou utvářej v nás nový život, život svého Ježíše. Ó, Královno nebes, podporuj svým mateřským vnuknutím i naše sebemenší skutky, dej, aby se při svaté a neposkvrněné oběti všechny staly čistými a milými Bohu. Ó, dobrotivá Matko, učiň nás svatými, jak to od nás očekává Pán Ježíš a za co ustavičně a toužebně prosí tvé srdce. Amen. P. F. 1970 Za vše co končí dík Tobě dobrý Pane za vše co přichystané je pro nás na cestě příštích dnů Za kvítek darovaný z nejčistší Marie Panny pro všechny chudé i prosté Za sebe i za mne proste ať také v srdcích našich květ ten láskou zavoní Mons. Josef Veselý 2
Nové webové stránky farnosti Farnost Nanebevzetí Panny Marie má zřízeny nové webové stránky www.farnostopava.cz, kde se dozvíte všechny důležité informace ze života farnosti, nedělní ohlášky, zprávy o pořádaných akcích a další zajímavosti. Původní internetové stránky cesta.opava.biz a bohosluzby.opava.biz budou časem zrušeny a všechny informace z těchto odkazů najdete na nových stránkách farnosti. Zajímá nás Kolikrát denně může člověk přistoupit ke sv. přijímání? A jak to mají kněží? Mohou přijmout nejsvětější svátost víckrát, pokud slouží více mší? Klasická odpověď zní: Eucharistii může křesťan přijmout v jednom dni podruhé (znova), pokud se účastní celé mše svaté. Příklad: jsem na dvou mších svatých, přijímám na obou, účastním se bohoslužby slova se svatým přijímáním přijímám poprvé, tentýž den jdu na mši svatou přijímám podruhé. Opačně to nejde (nejdříve mše svatá, potom bohoslužba slova), v tom je smysl věty: pokud se účastní celé mše svaté. Existuje jedna výjimka, a tou je přijímání v nebezpečí smrti. Tady se doporučuje přijímat, i když už bych jednou u přijímání byl (přesné znění je v Kodexu kanonického práva, kán. 917 a 921: Kdo přijal eucharistii, může ji týž den ještě jednou přijmout pouze při mši, jíž se zúčastní I když týž den [věřící] přistoupili k svatému přijímání, velmi se doporučuje, aby v nebezpečí smrti znovu přijímali.) Kněz přijímá při každé mši svaté. Co se týká eucharistického půstu, když následují dvě nebo tři mše po sobě, doporučuje se, aby mezi jednotlivými bohoslužbami něco málo snědl, přestože mezitím neuběhl stanovený čas postu. otec Jan Czudek 3
Z pokladů naší farnosti Relikviář sv. Jana Sarkandera Svatořečení Jana Sarkandera papežem Janem Pavlem II. vyvolalo v české veřejnosti bouřlivé polemiky zejména ze strany evangelických církví a při této příležitosti vznikl i teologickohistorický sborník Evangelíci o Janu Sarkanderovi. Není bez zajímavosti, že jeden z hlasů proti Sarkanderově svatosti přišel právě z Opavy, kde světec krátce působilv letech 1608 1609. Mělo by to svou logiku, pokud bychom měli o Sarkanderově opavské životní etapě nějaké negativní ohlasy o jeho nevhodném chování či přímo takové doklady. Ale nemáme. Je tu jen mírné povědomí o Sarkanderově působení v Opavě a okolí v mysli obyvatel města a okolí, ještě snad ponejvíce v Jaktaři, kde byl Jan krátce farářem. Připomeňme si, že sv. Jan Sarkander (1576 1620) pocházel ze Skočova na Těšínsku z katolické rodiny, zřejmě zchudlé šlechty. Společně s bratrem Mikulášem se angažovali v protireformačním úsilí kardinála Ditrichštejna na Moravě. V letech 1608 1609 několikrát pobýval v Opavě a blízkém okolí. Nejprve vypomáhal v duchovní správě svému bratrovi, opavskému děkanu Mikulášovi, posléze převzal faru v Jaktaři. Poté působil v duchovní správě na různých místech olomoucké diecéze, naposledy jako farář v Holešově. V roce 1619 byl z příkazu vzbouřených moravských stavů zatčen, obviněn z velezrady a vyslýchán. Zemřel ve vězení na následky mučení. Poněkud lépe na tom s informacemi o Janu Sarkanderovi bylo zdejší obyvatelstvo o bezmála půldruhého století dříve, v době, kdy probíhal jeho beatifikační proces (1859). Již v následujícím roce, kdy probíhaly v moravských diecézích oslavy beatifikace, byl podle kostelního inventáře pořízen do kostela Panny Marie obraz světce od neznámého malíře, který však dnes v kostele není. Současně byly pořízeny Sarkanderovy ostatky v oválné schránce s nápisovou páskou s textem B Joan Sarcand M, která byla osazena do mosazného relikviáře asi z poloviny 18. století. Na vzdutou nohu oválného prokrajovaného půdorysu s vytaženým okrajem, směrem vzhůru kónicky zúženou, je nasazen vázovitý 4
nodus, který nese paprsčité ostensorium, komponované ve třech výzdobných plánech. První a třetí plán tvoří paprsky, druhý je koncipován ze stříbřených, stylizovaných rokajových volut ( céček ). Prosklená schránka ve středu ostensoria je lemována perlovcem. Adjustaci ostatků doplňuje jednoduchá klášterní práce. Zpracování podpůrné části relikviáře (nohy a nodu) a způsob jejího upevnění k ostensoriu vede k úvahám o odlišném původu a stáří obou částí relikviáře, a tedy jeho účelovém zhotovení z několika starších kusů neznámého původu právě u příležitosti potřeby osazení ostatků nového blahoslaveného olomoucké arcidiecéze. Petr Tesař Naše děti a Vánoce Zeptali jsme se dětí z naší farnosti na to, co pro ně znamenají Vánoce, co se jim na nich nejvíce líbí a jak je prožívají doma. Vánoce jsou oslava Ježíškových narozenin. Líbí se mi to, jak jsme spolu. S dědečkem a babičkou jezdím pro kapra, pak jdeme do lesa koupit stromeček a pak se společně chystáme na tu oslavu. Vánoce prožíváme doma zatím pokaždé jinak, ale mamka vždycky zpívá a hraje. Lukášek, 6 let Na Vánoce se dlouho těším, oslavujeme tím vlastně narozeniny Ježíše. Líbí se mi, že je všechno slavnostně vyzdobené, doma i ve městě. Pečeme s mamkou cukroví a na Štědrý den večeříme buď u nás doma, nebo u babičky a dědy všichni společně. Eliška, 8 let Vánoce pro mě znamenají narození Ježíška. Na Vánocích se mi líbí, že Ježíšek nosí dárky a stromeček. Na Štědrý den odpoledne jdeme do kostela na mši svatou, pak máme sváteční večeři a po večeři jdeme ke stromečku. Péťa, 6 let Nejvíce se mi líbí rozbalování dárků a zpívání koled. Líbí se mi, že je nás u stromečku tak hodně a zpíváme nahlas. Vašek, 6 let Musíme taky uklidit, aby Ježíšek přinesl dárky. Nikolka, 3 roky 5
Nejvíc se mi líbí dárečky a sníh. Odpoledne jdeme společně na mši, pak večeříme a konečně vpodvečer přijde Ježíšek s dárečky. Eliška, 6 let O Vánocích slavíme narození Pána Ježíše. Už před Vánocemi se připravujeme na rorátech, kdy chodím v průvodu se zapáleným světlem. O Vánocích potom u stromečku zpíváme koledy, ve kterých se zpívá o narození Krista Pána. A taky od Ježíška dostávám spoustu dárků. Ty Ježíšek nenosí jenom k nám domů, ale taky k babičkám a dědečkovi. O Vánocích taky zabíjíme kapra, který ale několik dnů plave u nás ve vaně. Emilka, 5 let Emilka Kollárová 6
Minirozhovor o Cestě V rámci oslav dvaceti let zpravodaje Cesta jsme oslovili některé bývalé redaktory, aby zavzpomínali na svou práci v Cestě. Tentokrát přinášíme rozhovor s Ivanou Heiblovou. Jak ses dostala k práci v Cestě? Myslím, že tak, že jsem osobně donesla odpověď na vánoční soutěž na faru a otevřel mi otec Vít Zatloukal. Začali jsme se o farním zpravodaji bavit a on mi navrhl, zda bych se nechtěla zapojit. Třeba i takto pomáhat ve farnosti, shromažďovat informace. Řekla jsem: Ano a přišla na schůzku redaktorů Cesty a nějakou dobu zůstala. Vlastně ani nevím, který rok to bylo Co Tě nejvíc bavilo? To bylo různé, záleželo na mém vnitřním rozpoložení. Nejvíce asi kontakt s lidmi, jak při prodeji, tak při domlouvání nějaké akce. Taky jsem více viděla farníky. Když jsme třeba prodávaly Cestu po mši v 10 hodin, na kterou jsem normálně nechodila, viděla jsem i mnoho tváří, o kterých jsem nevěděla, že do kostela chodí. Některé rozhovory s lidmi byly opravdu velmi zajímavé. Na začátku mě bavilo získávat informace, více jsem pronikla do některých věcí jak v naší farnosti, tak u minoritů nebo třeba v Kateřinkách. Řekni nám nějaký zajímavý zážitek. Na žádný si teď nemohu vzpomenout, ale velmi ráda vzpomínám na jedno setkání u Ziffrů doma, myslím u příležitosti nějakých kulatých narozenin. Vzpomínalo se, jak se s Cestou začínalo v kumbálku a jak se tisklo na blány. Bylo to velmi zajímavé. Také se mi vybavují technické možnosti. Dnes už je to jinak pošle se to e-mailem a hotovo. Vzpomínám si, že dříve jsem neměla pořádně ani možnost být někde na počítači a informace jsem osobně předávala na disketě panu Ziffrovi. Ráda také vzpomínám na to, jak jsme jako zástupci Cesty jeli do Havířova, kde bylo setkání redaktorů farních časopisů. Napadla mě jedna příhoda z prodeje Cesty. Když jsem jednou před mší v 10 hodin prodávala Cestu, přišel jeden starší pán. Velmi se mu třásly ruce, tak jsem jej uklidňovala, že máme čas, že není kam spěchat. Pán se mě ptal: Víte, kolik mě už je roků? A ze mě, jak nemám odhad, hned vypadlo: 93! Ale hned jsem se lekla, co když má pán 70 a já jsem mu tolik přidala Pán na mě s překvapením zírá: Jak to víte? A já si oddechla, že se pán neurazil. Získala jsem k němu určitý vztah. Musím říct, že už nevím, jak se ten pán jmenoval, jestli ještě žije, ale vždy jsem ho přede mší vyhlížela a byla nesvá, když v zimě chodil trochu později, dělala jsem starosti, zda neonemocněl. Děkuji za odpovědi. Marie Štrauchová 7
20 let na Cestě Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, proto jsme se rozhodli Vám některé zajímavé články znovu připomenout. Miluj bližního svého Ticho, klid, občas zasténání či špatně utajovaný pláč, bílá lůžka, nezbytné a často nepříjemné zákroky sestřiček a bílé pláště lékařů u vizit Takto či podobně ve vzpomínkách, ať už vzdálených, či blízkých, máme všichni uloženo prostředí nemocnice. Někteří jen zprostředkovaně z televize nebo vyprávění příbuzných, mnozí z nás mají zkušenosti vlastní. Ráda bych se s Vámi podělila o své radosti i trápení a bolesti, které prožívám při své práci na dětském oddělení. Je to práce krásná, ale čím déle zde pracuji, zjišťuji, že také velmi náročná. Tou náročností nemyslím odbornou způsobilost, ale jde spíš velmi často o nápor na vlastní psychiku, sílu a umění vyrovnat se i s velmi smutnými událostmi, které se nevyhýbají ani dětským pacientům, schopnost rodičům vrátit naději, dítěti úsměv a zejména zdraví. Uvědomuji si, že jsou okamžiky, kdy se vzpírám Boží vůli. V rámci své profese se snažím dělat vše pro záchranu lidského tvorečka, který je nevyléčitelně nemocný. Těžko, velmi těžko se pak tato slova říkají nešťastným rodičům dítěte. V těchto těžkých okamžicích, které si bohužel snad každý lékař musí prožít, se utíkám k Pánu. Prosím, aby mi dal tolik síly, abych jí část mohla dát zoufalé mamince či otci, kteří si nechtějí přiznat tu strašnou skutečnost a kladou si otázku: Proč zrovna naše dítě? Otázku, kterou si kladlo již tolik lidí před nimi, otázku, která ještě vyvstane na mysli i tolika budoucím rodičům. Ale nebyla bych upřímná, kdybych tvrdila, že v nemocničních zdech nemají svá místa i radost a smích. Snad denně ve své práci zažívám příjemný pocit, který se mne zmocňuje při pohledu na smějící se děti, jejich zářící oči, pětileté caparty pobíhající v pyžamku po chodbě, ještě menší človíčky, sotva chodící, kteří Vás s velkou důvěrou, jaká je snad vlastní jen dětem, chytnou kolem krku a dají Vám velkou pusu, protože ve Vás právě našli náhradní maminku, když ta skutečná teď tady není. Každé ráno, při cestě do práce, se již na ty své děti těším. Největší odměnou pak může být pro nás všechny, kterým se péče o nemocné děti stala celoživotním posláním, třeba i to, když se uzdravené dítko vzpírá mamince, že přece ještě nechce jít domů, ať ho v nemocnici nechá a ať si pro něj přijde zítra Každodenně si uvědomuji, jaké štěstí mě potkalo, že mohu dělat tuto práci, kterou jsem si vysnila, práci, která přináší užitek jiným, práci, která je těžká, ale zároveň nevýslovně krásná a obohacující život. Je to těžko popsatelný pocit, když na nočních službách jsem svědkem zrodu nového života, když se nový človíček dere na svět a bojuje o své místo na něm. Snad už víc než stokrát jsem tuto chvíli zažila a vždy jsem si přitom uvědomila, jaký je to zázrak mít možnost mamince gratulovat ke krásnému zdravému děťátku. 8
A když potom někdy v noci je nutné, abych zašla i na jiná oddělení, kde jsou rovněž dětští pacienti, a procházím nyní již ztichlým areálem nemocnice, kde do tmy svítí okna všech pavilonů, jsem pokaždé tímto obrazem, který se mi naskýtá, fascinována. Celá nemocnice je vlastně jakýmsi živoucím organismem, v noci přechodně a zdánlivě se zklidňujícím, ve dne tepajícím rytmem svého života, žijícím jistým řádem a zákonitostmi. Je to jakýsi svět sám pro sebe. Pak konečně pozdě v noci usedám aspoň ke krátkému odpočinku, ale jen do té doby, než zazvoní telefon, ohlašující příchod rodičů s nemocným dítětem či zhoršení stavu hospitalizovaných dětí. Cítím, jak jsem již za celý den nevýslovně unavená, jak moc bych potřebovala aspoň na chvilku si odpočinout, abych už následující den hned od rána byla opět při psychické i fyzické síle. Současně ale vím, že nemohu dát nikomu najevo svou únavu, své vyčerpání. Vždyť na mne čekají vystrašení rodiče a ještě vylekanější a hlavně nemocné dítě. A tak opět znovu a znovu vcházím do ostrého světla zářivek, na tváři úsměv, který si již neuvědomuji. Vyšetřuji, uklidňuji, utírám slzičky, vysvětluji, snažím se utěšit, povzbudit Den co den děkuji našemu Pánu, že mi umožnil tuto práci vykonávat. A já se den co den na oplátku snažím ji vykonávat, jak nejlépe umím. MUDr. Jolana Malá zpravodaj Cesta, prázdniny 1995 Čteme katechismus Seděla naproti mně ve vlakovém kupé. Chvíli jsem si tu starší nenápadnou řeholní sestru prohlížela. Drobná, s usměvavýma očima a spoustou zavazadel. Po chvíli zapřádám rozhovor. Zvědavě se vyptávám, kam jede, a když mi odpoví, neubráním se údivu. Sestřičko, vždyť vy musíte se všemi těmi zavazadly přestupovat! Ano, odvětí klidně. Máte štěstí, že jedu stejným směrem, pomohu vám, nabízím se. A tak jsme přestoupily. Přiznávám se, že jsem nechápala její klid. Co byste dělala, kdybychom se nepotkaly? Její oči prozrazují údiv. Teď nechápe ona. Vysvětluje, že nebyla jiná možnost, než aby ona sama převezla potřebné věci do sousedního kláštera, a Pán Bůh dobře ví, že musí přesedat. 9
Ano, nechápe mé obavy, když přece Bůh ví, že sama neunese tolik zavazadel. A její usměvavá tvář prozrazuje, že zřejmě již mnohokrát v nesrovnatelně závažnějších situacích prožila, že péče Boží prozřetelnosti je konkrétní a bezprostřední, stará se o všechno od nejmenších věcí až po největší světové a dějinné události (čl. 303). Vzpomněla jsem si na knížku Dopisy z pouště velkého mystika Carla Carretta, který na toto téma říká: Mělo by nás velice těšit vědomí, že záležitosti světa i hvězd jsou v rukou Božích, to znamená v dobrých rukou. Znamená to, že vše je v pořádku. Přiznává, že toto zjištění v něm probudilo pocit svobody a radosti podobné radosti chlapce na prázdninách. Posvátné knihy zdůrazňují naprostou Boží svrchovanost nad během událostí (čl. 303). Ale to neznamená, že by nás měly nabádat k pasivitě. Bůh je svrchovaným pánem svého plánu. Avšak k jeho uskutečnění používá i spolupráce tvorů (čl. 306). I tato zpráva nás má naplňovat radostí, protože to není známka slabosti, nýbrž velikosti a dobroty všemohoucího Boha. Vždyť Bůh nedává svým tvorům jen existenci, Bůh nás nestvořil jako loutky, ale dává nám i důstojnost vlastního jednání, aby jedni byli příčinou a počátkem druhých a aby tak spolupracovali na splnění jeho plánu (čl. 306). Věra Matyášková zpravodaj Cesta, květen 1996 In memoriam P. Lev Hipsch (*10. 4. 1914 2. 1. 2007) Narodil se dne 10. dubna 1914 ve Lhotce u Litultovic. Studoval na klasickém gymnáziu na Velehradě, maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v roce 1936. Jezuitský noviciát prožil v Benešově u Prahy. V letech 1938 až 1944 absolvoval studium filozofie a teologie v Praze. Byl pak zatčen a půl roku prožil na Pankráci a další měsíce v koncentračním táboře v Terezíně. Až do května 1945. Na kněze byl vysvěcen v kostele sv. Ignáce 29. června 1945. Studijní praxi pak prožil v Londýně. V letech 1946 až 1950 působil jako vychovatel studentů na gymnáziu v Praze a Brně. Po tvrdém zásahu proti řeholníkům 11. dubna 1950 nastoupil P. Hipsch v září 1950 k PTP. Většinu tohoto údobí prožil na Slovensku. Pak pracoval jako obyčejný dělník v továrně Barvy a laky v Komárově až do důchodu v roce 1974. Po všech těchto zkouškách začíná svou kněžskou službu především sestrám v Marianu, které mu zde poskytly ubytování. Sloužil naplno sestrám i chovancům, pilně překládal z latiny i němčiny. V posledních letech hodně trpěl. Zemřel v Domově sv. Zdislavy v úterý 2. ledna 2007 zaopatřen svátostmi. 10
Zůstává pro nás pro všechny příkladem statečnosti v utrpení a velké lásky k jezuitskému řádu, k církvi a ke všem lidem. Jeho osobnost je také stálou připomínkou všeho, co jezuité pro Opavu vykonali. Dostal jsi na křtu honosné jméno LEV ale svým životem více jsi zpřítomňoval trpícího Beránka býval jsi často pod ochranou ostnatých drátů koncentráků a pocítil jsi jak chutná vůně různých barev a laků Ve společenství tovaryšů Ježíšových obětavě jsi pracoval na obnově naší vlasti a poznal jsi, že za věrnost platí se ranami bez počtu Více než slovem kázal jsi mlčením tvá prostá komůrka často byla přístavem pro kněžská smíření Mocní tohoto světa bránili ti hlásat evangelium a přece třetinu života denně jsi vstupoval pod kopuli kaple božského Srdce abys z Ohniska Lásky na celou Opavu vysílal bohaté paprsky Božího milosrdenství Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, únor2007 11
STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, tak už začínáme zase další rok, nějak rychle to poslední dobou utíká. Ten problém, proč se nám zdá, že čas běží rychleji než dříve, nám jednou vysvětlila naše profesorka matematiky. Když máme deset roků, je rok jedna desetina, a když máme třeba šedesát let, tak rok je jedna šedesátina našeho života. A 1/60 je daleko méně než 1/10, a proto se nám zdá, že rok je kratší a čas více letí. Je to úsměvné zdůvodnění, ale docela výstižné. Už Vás nebudu trápit matematikou, raději si přečtěte, co jsme prožili a co jsme pro Vás připravili na leden. Adventní duchovní obnova Mše svatá slavím, nebo se jen účastním? Duchovní obnova se konala v den před 1. adventní nedělí 29. listopadu v církevní konzervatoři v Opavě. Jak žít mši svatou uvedu citátem sv. Jana Pavla II. Učiňte všechno, aby se eucharistie stala pramenem života a světlem svědomí. 12
Mnoho z nás křesťanů stojí bezradně před tímto nejsvětějším tajemstvím a málo z toho chápe. Mše svatá je pro ně jednou z mnoha pobožností. Je tradicí, zpestřením svátečního dne. Liturgická reforma po II. vatikánském koncilu nás chce co nejhlouběji zapojit do této liturgie a spojit s ní celý náš život. O to se pokusil ve své přednášce otec Peter Kerak, farář v Melči. Jistě by tento problém vyžadoval více času a slov. Prozradil nám alespoň základní myšlenky a shrnul je takto: 1. mše sv. je modlitba pozvání k modlitbě 2. Boží slovo je dialog mezi Bohem a člověkem 3. liturgie je osobní zapojení, zdroj vztahu s Bohem 4. Bůh provokuje k aktivnímu spojení srdce s Bohem 5. důležitost přípravy na mši sv. 6. mše sv. je společenstvím Boha a církve živý vztah nás všech a Boha, není soukromá záležitost 7. myslet na druhé soucítění Krista s lidmi 8. sdílení opak sobectví vidět, co druhý potřebuje, nabízí chléb náš vezdejší 9. předobraz poslední večeře požehnal, lámal a dával dělit se 10. mše sv. má svou strukturu a rytmus Otec Peter tyto údaje poutavě rozvinul a vysvětlil a je na nás, abychom vynaložili úsilí k pochopení mysteria liturgie. Na závěr nám zdůraznil, že mše sv. je pozvání Boha a živé společenství s Kristem, ke kterému máme přicházet s radostí. Nebát se věřit Bohu a vystříhat se nebezpečí: sterilního prostředí = jiné chování v kostele a jiné mimo něj zmechanizovanosti = při mši sv. dělat všechno jen ze zvyku, připustit vedlejší myšlenky neužitečnosti = všechno už znám stereotypu = stále znovu se potřebuji nastavit k setkání s Bohem. Jarmila Málková 13
Farnost Opava-Jaktař V úterý 9. prosince nás otec Petr Kříbek seznámil s jaktařskou farností sv. Petra a Pavla. Patří do ní Jaktař, Milostovice, Vlaštovičky, Jarkovice, Vávrovice, Karlovec a Palhanec. Pozornost věnoval vizím o farnostech. Kladl důraz na to, aby se farnost stávala prostorem, kde se lidé setkávají, poznávají, modlí se za konkrétní potřeby, vzdělávají. Kde mají své místo, kde chtějí žít a do něhož chtějí patřit na základě vlastního osobního rozhodnutí, kde vydávají svědectví víry svým dětem i vnoučatům, stávají se citlivějšími k potřebám druhých, obětují za ně i své nemoci a bolesti. Toto není v rozporu s jejich případnou účastí na bohoslužbách i v jiných kostelech. Otec připomněl výrok Benedikta XVI., že v budoucnosti bude církev o malých evangelijních skupinách, ve kterých bude na každého čas. Přiblížil nám život své farnosti. Seznámil nás s pořadem bohoslužeb. Zmínil scházení ministrantů, scholičky, scholy, společenství rodin. Je zde několik skupinek živého růžence. Skupina 17 mladých se připravuje na biřmování. Čtvrtky jsou věnovány katechezi nebo přímluvné modlitbě za konkrétní potřeby na úmysly farníků. Je zde možnost setkávat se na faře. Farnost slaví farní den. Jedenkrát ročně pořádá zájezd. Organizuje tábor scholy, ministrantů, výlety. První neděli v říjnu pořádá pouť rodin na Cvilín. Vydává farní časopis JARO (Jaktařská rodina). Informace o ní lze najít na webu: http://www.farnostjaktar.cz/jaktarska-rodin/ Od září je otec Petr také spirituálem Církevní základní školy svaté Ludmily v Hradci nad Moravicí, včetně pobočky v Jaktaři. Ať mu Pán žehná a ať také žehná všem, které mu svěřil. Marie Smolková Program na leden: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 6. 1. informativní schůzka 13. 1. přednáška Mgr. Romany Rosové Dřevěné kostely ve Slezsku a na Moravě 20. 1. přednáška otce Petra Smolka na téma Evangelium pro rodinu naší doby průběh, otazníky a hledání biskupské synody, bude v pastoračním středisku minoritského kláštera i pro širší veřejnost Všem čtenářům Cesty přejeme do celého příštího roku POKOJ A DOBRO! za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová 14
K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, v životě existují výjimečné okamžiky, kdy se nám nabízí mimořádná příležitost začít znovu. Nový rok takovým okamžikem je. Podnes si většina lidí uchovala pocit tajemna obestírající nás pokaždé, když starý rok končí a nový začíná. Mnozí touží prožít naplno tento okamžik, kdy staré ustupuje novému a zanikající vznikajícímu. Je to úžasná a přitažlivá chvíle. Oslavit začátek nového roku správně je umění. Nám křesťanům přináší totiž ještě něco víc než vzájemné přání šťastného nového roku. Hle vše tvořím nové! praví Bůh (Zj 21,5). Všecko nové je třeba brát vážně. Máme právo počítat s tím, že nám Bůh poskytne nové možnosti, ukáže nové cesty a vloží nám do srdce nová přání. Je něco velkého a krásného v tom, že nic v životě nemusí setrvávat ve stereotypu ani pokračovat beze změny a stále jen opakovat zaběhnuté vzorce. Náš život může být proměněn a dostávat stále novou tvář. Navenek zůstaneme pravděpodobně ve stejných životních podmínkách: ve stejné zemi, se stejným manželem či manželkou. Rozhodující však nejsou vnější okolnosti, ale náš postoj a způsob, jak na ně reagujeme. V tom se ukrývají naše možnosti stálého vývoje a proměny. Povzbuzením k obnově se stává právě skutečnost, že nám Pán dopřává začít nový rok. Nepřeje si, abychom v něm žili stejně jako v právě uplynulém. Touží po tom, abychom se setkali novým způsobem s ním i s těmi, které nám na naší cestě pošle. Jsme na cestě k bohatšímu životu. Pane, náš Bože, mluvíš k nám lidskými slovy a užíváš jich jako nástroje, jímž nás toužíš přitáhnout k sobě. Nyní, když se ztišíme, abychom si přečetli několik slov o tobě, učiň, ať jsme otevřeni a nasloucháme, abychom byli s to přijmout, co nám nabízíš a toužíš z hloubi srdce povědět. Dej našemu vnitřnímu zraku světlo, ať spatříme tvou pravdu o světě tebou stvořeném, a očisti naše srdce, ať nás tvoje moc naplní a promění. Požehnaný nový rok 2015 přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. 15
Dětem 1815 2015: 200 let od narození svatého Jana Boska Světélko na cestě ke kněžství V minulé Cestě jsme se dočetli, že Jeník toužil stát se knězem. Ale kde vzít na studia peníze, když byli tak chudí? A kde by se naučil latinu, když tehdy se bez tohoto jazyka studovat nedalo? Jeník uměl pouze číst a psát, a to mu bylo už 11 let. V této době se konaly v Buttigliery misie velká duchovní obnova. Lidé z celého okolí spěchali vyslechnout misijní promluvy. Pro Jeníka a jeho rodinu to znamenalo jít pěšky po práci z Becchi tři čtvrtě hodiny tam a tři čtvrtě hodiny zpět. Na kázání chodil pěšky i starý kněz, sedmdesátník Don Calosso z Murialda. Upoutal ho Jeník Bosko, který soustředěně naslouchal misijním promluvám. Don Calosso se Jeníka na zpáteční cestě zeptal: Rozuměl jsi něčemu z těch kázání? Rozuměl jsem všemu, odpověděl Jeník Bosko. Dobrá! Povíš-li mi čtyři věty z dnešního kázání, dostaneš čtyři soldy. Pamatuji si všechno. Zopakuji vám celé kázání. Asi půlhodinu odříkával Jeník první misionářské kázání. Don Calosso a všichni ostatní pozorně naslouchali a žasli nad Jeníkovou pamětí. A když potom Don Calosso poznal, že si pamatuje i druhé kázání, byl dojat a slzy mu vhrkly do očí. Jak se jmenuješ, chlapče? A čí jsi? Kam jsi chodil do školy? Jsem Jeník Bosko, tatínek mi umřel, když jsem byl ještě maličký. Maminka je vdova. Umím číst a trochu psát. Moc rád bych chodil do školy, ale můj bratr Toník je proti. Říká, že učením se maří čas. Musím pracovat na poli. A čím bys chtěl být? 16
Knězem, abych mohl své kamarády učit náboženství. Oni nejsou špatní, ale zkazí se, poněvadž se o ně nikdo nestará. Upřímné a nečekané odpovědi Jeníkovy překvapovaly kněze stále více. Když došli na rozcestí, kde se dělili cesty do Murialda a do Becchi, zeptal se Don Calosso Jeníka: Umíš ministrovat? Trochu, odpověděl chlapec. Dobře, přijď tedy zítra ke mně, něco ti povím. Na druhý den po mši svaté nadiktoval Jeník knězi všechna kázání. Don Calosso mu potom řekl: Buď dobré mysli, Jeníku. Udělám všechno pro to, abys mohl studovat. Od té doby chodil Jeník každé ráno na vyučování latiny k Donu Calossovi, který se mu stal také učitelem duchovního života. Čekala ho ještě trnitá cesta plná překážek. Ale Jeník byl ochoten podstoupit pro naplnění svého cíle cokoliv. Je nám příkladem úžasného nasazení pro Pána Boha byl ochoten udělat všechno, co poznal jako vůli Boží. Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová Čtení na pokračování Čtení na pokračování nabízí Josef Janšta, jáhen a katolický spisovatel, který je autorem řady knih pro děti a mládež, dále spravuje a nabízí web http://josefjansta.opava.org. Blíží se začátek vyučování. Ve třídě je nezvyklé ticho, protože hned v první hodině se bude psát písemka z matematiky. Děvčata i kluci si opakují vzorečky, Mirka s Luckou se zkoušejí navzájem a stačí se přitom pomodlit k andělům strážným, aby jim pomáhali. Do třídy vchází Libor, černovlasý štíhlý elegán. Volá na všechny: Doufám, že se neučíte!? Kluci i děvčata dělají, že je učení nezajímá. Až na Mirku a Lucku, které dál pokračují v opakování. Obě se bojovně postaví, když přichází Libor k jejich lavici. Jsou o hlavu menší než on, ale poslouchat ho nemíní. Kdo chce znát pokračování děje, stačí, když pošle svůj e-mail nebo pošlou svůj e-mail jeho rodiče na adresu spis.jansta@seznam.cz, a bude se začátkem druhého pololetí pravidelně dostávat příběhy ke čtení. (Doporučený věk čtenářů je 9/10-14/15 let.) 17
Ze života skautů a skautek Na přelomu roku se zpravidla zabýváme bilancováním toho uplynulého a kromě těch nutných záležitostí, jako je uzávěrka hospodaření, vyúčtování dotací a podobně, se zamýšlíme nad tím, co jsme prožili, hodnotíme, co se nám podařilo, co méně. Naše středisko ZVON Opava je stále nejpočetnějším střediskem opavského okresu a po létech, kdy počet členů klesal, v roce 2014 jsme zaznamenali větší nárůst na 153. Středisko ZVON má čtyři oddíly: kromě opavských oddílů 3. dívčího a 5. chlapeckého oddílu sv. Jiří k nám náleží ještě 2. oddíl Domoradovice a 1. oddíl Heřmánek Velká Polom. Naše středisko pořádalo okresní kolo Závodu vlčat a světlušek. Družstvo světlušek 3. oddílu se probojovalo až do celostátního kola závodu a umístěním na druhém místě se stalo nejlepším družstvem našeho okresu v historii závodů. O prázdninách středisko pořádalo 3 tábory jeden v Kyjovicích a dva na Annaberku v Andělské Hoře. V polovině října se na skautské základně v Domašově uskutečnila okresní vzdělávací akce, při níž úspěšně složili čekatelské zkoušky Ondra Vícha a Marie Hanušová, vůdcovskou zkoušku složila Markéta Smolková. Jednotlivé oddíly připravují pro své členy kromě pravidelných schůzek výpravy a další akce podle vlastních tradic. A to stojí hodně sil a času, proto chci všem vedoucím, rádcům a rádkyním za jejich obětavou službu po celý rok poděkovat. Zvláštní poděkování patří sestře Lucii Rychtové, vůdkyni 3. oddílu, která po 19 letech obětavé služby oddílu předává oddíl své nástupkyni sestře Markétě Smolkové. 5. oddíl sv. Jiří je v současnosti nejmenším oddílem střediska, 8 chlapců tvoří skautskou družinu (scházejí se v úterý) a 12 chlapců vlčáckou smečku (schůzky mají ve středu). Skautům se vydařily na podzim dvě akce: splouvali v Bohumíně řeku Odru a v listopadu se zúčastnili hry Vyzvědači, kterou v centru Ostravy připravili tamější skauti. Na poslední výpravě 6. prosince do Jakartovic se sešla jen vlčata, a třebaže bylo nevlídné počasí, stačilo ke spokojenosti pár obyčejných her, opékání buřtů a prostě být spolu. Vánoční turnaj ve hrách a vánoční oddílové schůzky patří k posledním oddílovým akcím roku, ale o tom zase příště. Všem skautkám a skautům, jejich rodičům a příznivcům i čtenářům zpravodaje Cesta hodně zdraví, elánu, radostí, pokoje a Božího požehnání přeje Pavel Rychta Paulo vůdce střediska ZVON Opava 18
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Zápis žáků do první třídy Zápis žáků do první třídy pro školní rok 2015/2016 se v opavské pobočce uskuteční v pátek 16. ledna od 14 do 18 hodin a v sobotu 17. ledna od 8 do 11 hodin. Ve škole v Hradci nad Moravicí pak v pátek 23. ledna od 14 do 18 hodin. Více informací na czs.proit.cz. Marie Šoltisová Centrum pro rodinu středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: jdostalova@prorodiny.cz, mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po Pá od 8 do 14 hodin. Výtvarné odpoledne malování na hedvábí Uskuteční se v sobotu 24. ledna od 15 do 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Malování zvládnou i děti cca od 6 let. Rámy i barvy budou zajištěny. Hedvábný materiál (šály a šátky) možno zakoupit na místě se slevou. Cena za barvy a kontury je stanovena ceníkem, který bude k dispozici na místě. Přihlášky: 731 625 617, jdostalova@prorodiny.cz. Adorace pro maminky Uskuteční se ve středu 28. ledna ve 20 hodin v minoritském klášteře. Adorace je otevřená všem, kteří se potřebují aspoň na chvíli zastavit a načerpat a také se mohou dozvědět něco víc o hnutí Modlitby matek. Setkání pro muže Uskuteční se v sobotu 7. února v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Téma: Cesta divokého muže. Přednáší Miloš Vyleťal, předseda YMCA Setkání. Začátek v 9 hodin a ukončení cca v 18 hodin. Dopoledne a odpoledne bude přednáška, po ní čas pro ztišení i popovídání, možnost svátosti smíření, mše svatá. Cena: 200 Kč (včetně oběda a občerstvení). Přihlášky: 731 625 606, sdostal@doo.cz. Jana Dostálová 19
Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: info@charitaopava.cz; internetové stránky: www. charitaopava.cz. Startuje ROK S NEZISKOVKOU ROKU Do nového kabátu se pro rok 2015 oblékne logo Charity Opava. Připomínka ocenění Neziskovka roku 2014, které Charitě Opava loni udělila Nadace rozvoje občanské společnosti, v něm ale nebude samoúčelná. Opavská Charita totiž nachystala na celý letošní rok řadu akcí pro odbornou i laickou veřejnost Opavska, které budou probíhat pod společným názvem ROK 2015 S NEZISKOVKOU ROKU. Rok s neziskovkou roku odstartuje Charita Opava již v pondělí 5. ledna v 15 hodin na Dolním náměstí v Opavě tradičním Tříkrálovým průvodem, během něhož vystoupí bubenický orchestr Boris a chybět nebude ani divadlo pro nejmenší. Ve spolupráci s organizací Člověk v tísni připravuje Charita na únor přednášku a promítání filmu o tom, jak si nenadělat dluhy do konce života. Těšit se můžete také na březnovou slavnostní vernisáž celorepublikové fotosoutěže Můj svět ve Slezském zemském muzeu. Na duben je připravena přednáška pro neziskové organizace i studenty pod názvem Jak se stát neziskovkou roku. Odborní hodnotitelé z Nadace rozvoje občanské společnosti na ní budou hovořit o metodice řízení profesionální neziskové organizace. Následovat bude například odhalení nového domovního znamení sv. Josefa na budově ředitelství Charity Opava v Jaktaři, benefiční fotbalový turnaj Pomozte postiženým dětem, oblíbené Sluníčkové odpoledne nebo přednáška v rámci Týdnů duševního zdraví. Velký ohlas zaznamenala loni beseda s knězem Zbigniewem Czendlikem. Populární lanškrounský děkan na ní ale nemohl podle původního plánu podepisovat svou novou knihu, neboť ji ještě nestačil napsat. Na četná přání z publika proto přijal pozvání i na letošní listopad a se svou knihou se vrátí do Opavy na další besedu v rámci Roku 2015 s neziskovkou roku. Na prosinec pak Charita Opava připravuje literární pásmo z textů otce Josefa Veselého, opavského děkana, který stál před 25 lety u jejího zrodu. Charita Opava chce akcí Rok 2015 s neziskovkou roku připomínat, že ocenění nejlepší velké neziskové organizace je pro ni další pobídkou ke společné práci pro potřebné. O všech akcích, na něž je tradičně vstup zdarma, budeme pravidelně informovat. 20