(článek z Polanského zpravodaje - duben 1995) Před padesáti lety skončila válka Válečné události let 1938-1945 se hluboce dotkly i Polanky nad Odrou. Protože si v těchto dnech připomínáme 50. výročí konce druhé světové války, bude dnes tato rubrika věnována nejzajímavějším událostem válečného období. (pozn. tento článek se týká výhradně Polanky nad Odrou a válečných událostí spojených s ní a jejími občany) -------------------------------1938------------------------------- Polanka byla okupována 10. října, německé vojsko vtáhlo do obce dvěma směry ve 13 hodin. Němci odstranili české nápisy, byl ihned odstraněn nápis na východní straně školy: Pojď sem, synu... Dne 25. října se srotili u školy občané, kteří chtěli zabránit odstranění nápisu Národní škola, volali: My chceme českou školu. Bylo povoláno četnictvo a vojsko až z Nového Jičína, pro výstrahu střílelo do vzduchu. Polanka, ač ryze česká obec, byla začleněna do Sudet, hranice s Českou republikou byla na Odře, přechodně na železniční trati. Na školu dosadili německého ředitele, také český starosta Josef Neuvirt (č. 62) musel odstoupit. -------------------------------1939------------------------------- 14. března vyráží německé vojsko z Polanky na Starou Bělou a spolu s dalšími jednotkami obsazuje zbytek republiky (15. března). Je zřízen Protektorát Čechy a Morava, Polanka patřila do Sudet jako součást Velkoněmecké říše. Měšťanské školy byly postupně rušeny, tedy i v Polance, zůstala jen obecná škola. Začala germanizace, byla zřízena německá 1. třída. V Krakově zakládá 30. dubna náš občan npor. Jiří Král první čs. vojenskou jednotku, která je začátkem našeho odboje. Byl zatčen Josef Honěk, uvězněn ve Vratislavi. Později zahynul v koncentračním táboře. -------------------------------1940------------------------------- Česká mládež je posílána na práci do německa. Nesplnění této povinnosti trestal soud v Klimkovicích pokutou nebo vězením. Po povodních spadl most na Odře. Gestapem je zatčen statkář František Hurník. Polanka je připojena ke Klimkovicím jako Königsberg II. Úředním jazykem je němčina. Ve Francii padl v leteckém souboji proti Němcům letec - stíhač npor. Jiří Král. -------------------------------1941------------------------------- Němci se obávají náletů spojeneckých letadel, provádějí první letecké poplachy, používají i světlomety. Zesílily hlídky na silnicích, na mostě a na dráze. Začínají pracovat odbojové složky, provádějí se sabotáže. Na výhybně v Polance shořel vagón vajec. -------------------------------1942------------------------------- Přičiněním starosty Klimkovic Rottra došlo 3. prosince k vyhoštění polanských rolníků. Svoje statky museli opustit Josef Planka (č. 171), František Planka (170), Jaroslav Kavala (54), Antonín Ulman (316), Eduard Kubica (301), Bedřich Tomášek (216), Josef Malík (290), Karel Neuvirt (165), Frant. Kubica (52), Eustach Ulman (151). Všichni museli do Německa.
Pro nemoc a podobné důvody zůstali v Polance nebo okolí, ale ze statků odešli Karel Fiala (136), František Malík (80), Čeněk Hurník (214), Jan Kavala (53), Frant. Vavroš (41), Adolf Michalčík (335), Raimund Ulmann (309), Valentin Berger (208), Adolf Neuvirt (191). Na jejich statky byli dosazováni besarabští a později tyrolští Němci. Další občané byli uvězněni, např. Vítězslav Berger, Rudolf Friedel, Bohuslav Plášek, Josef Teichmann. Dne 5. března byly odvezeny bez náhrady tři velké zvony z věže kostela sv. Anny (516 kg, 315 kg a 208 kg) -------------------------------1943------------------------------- Ubývá potravin, zmenšují se příděly. Další čeští rolníci byli vyhnáni ze svých usedlostí a odvezeni do říše do okolí Glogau. Směli si vzít zavazadla jen do váhy 30 kg. Na jejich usedlosti byli dosazeni tyrolští Němci. Byli vyhoštěni: Emil Gelnar (č. 187), Rudolf Neuvirt (45), Jan Neuvirt (576), Karel Neuvirt (42), Vladimír Teichman (478), Rudolf Gelnar (74), Emanuel Fischer (252), Josef Tvrdý (397), Marie Gelnarová (72), Josef Michalčík (519). Někteří z nich zůstali zde, ale s jiným zaměstnáním, statek museli opustit. V koncentračním táboře v Osvětimi zemřel Bohuslav Polášek. -------------------------------1944------------------------------- Od června se prováděly letecké nálety spojeneckých letadel. Mezi vystěhovalci z Ruska, kteří byli ubytováni v Dělnickém domě, se rozšířil tyfus, čtyři z nich zemřeli. Ve Štýrsku byl při náletu zabit mladý občan Polanky Eduard Kubica (č. 301), který zde byl povinně na práci. Muži z Polanky byli posíláni na zákopové a opevňovací práce na východ. 29. srpna postihlo velké bombardování průmyslové podniky v nedaleké Ostravě. Zahynul při něm i náš mladý občan Václav Figala (č. 6). 7. října shodila spojenecká letadla 12 bomb do polí na Janové. -------------------------------1945------------------------------- Fronta se blíží, němečtí civilisté postupně evakuují. Přes Polanku projíždějí po železnici transporty smrti - vězni jsou za velkých mrazů převáženi v otevřených vagónech. Tři zmrzlí byli nalezeni vedle trati. Byli pohřbeni na obecním hrbitově. Z jednoho takového transportu se 10. února podařilo uprchnout jugoslávskému lékaři MUDr. Mirko Konjevičovi z Dubrovníku. V Přemyšově požádal o pomoc manžele Gattnarovy. Jugoslávce ukryli, ale věc se prozradila, gestapo vydalo na ně zatykač. Manželé Richard a Anna Gattnarovi včas zmizeli. Ukryl je ve svém sklepě až do konce války občan Andělín Ulman z Přemyšova. O děti se postarali příbuzní. I Dr. Konjevičovi se podařilo zachránit, ale jeho manželka a děti zahynuli v plynových komorách. Vyučování ve škole (dnešní staré) bylo naposledy 5. února, 6. února už sem přišlo 480 německých vojáků, od 3. dubna škola sloužila jako lazaret a obvaziště pro raněné vojáky z blízké fronty. V přízemí bylo pět operačních stolů. Mnozí vojáci zde zemřeli. 30. dubna při ústupu Němci školu zapálili, vyhořela do základů. Zapálili také několik objektů v Polance. V Polance už Němci nekladli Rudé armádě silnější odpor. Jenom na Janové provedli několikrát protiútok. Po jednom z nich odvezli rodinu Tomáškových k polnímu soudu v Klimkovicích-Langově za to, že ukryli raněného sovětského vojáka a ošetřovatelku. Paní Tomáškovou a její dvě dcery (dnes Boženu Cieslarovou a Vojtěšku Balnarovou) nakonec propustili, ale Josefa Tomáška a jeho syna Bohumila už nikdo nikdy nespatřil. Pravděpodobně je zastřelili.
Prudké boje ruských vojáků s Němci na Janové připomíná i ustřelená hlaveň z německého obrněného vozidla. Ta je dodnes umístěna vedle Lípy osvobození. Průběh osvobozovacích bojů na Janové podrobně sledoval Miroslav Šipka. Boje začaly 27. dubna ráno kolem čtvrté hodiny dělostřeleckou palbou, ve 12:30 hod. se ve dveřích hostince objevil první ruský voják, do večera pak mnoho dalších, v 19 hodin první tank. Druhého dne, 28. dubna, prováděli Němci protiútoky od Polanky, stříleli po všem, co se hnulo. Tak byl zastřelen občan František Neuvirt. Po odražení protiútoku bylo nalezeno 30 mrtvol německých vojáků. Občané Janové se slzami v očích vítali své osvoboditele. V bojích o Janovou padlo 9 sovětských vojáků. Na straně německých vojsk byla ztráta 32 mužů, 4 protiletadlová děla a 11 zajatých. Byl zabit i občan Adolf Kučera. V dolní Polance na silnici do Svinova se bojovalo 28. a 29. dobna. První tank vjel do Polanky Bajgerovou cestou 30. dubna, pěchota přišla silnicí ze Svinova a téhož dne byla osvobozena dolní část Polanky až po nynější zdravotní středisko. Němci ustupovali ke Klimkovicím a na Starou Bělou. Horní Polanka byla osvobozena 1. května, proto i hlavní ulice byla později pojmenována jako ulice 1. května. Polanku osvobodila vojska 183. střelecké divize, 295. střeleckého pluku, 60. armády, která byla součástí 4. ukrajinského frontu. Dva z vojáků těchto jednotek napsali později do Polanky. Z Ukrajiny N. N. Krivenko a z Gruzie Iraklij Levanovič kandareli, který byl velitelem průzkumné čety a 28. dubna 1945 byl v dolní Polance u seřazovacího nádraží raněn. V roce 1974 pak Polanku navštívil už v hodnosti podplukovníka. Z Anglie se po válce vrátil František Veverka, který bojoval jako příslušník Královského letectva (RAF) a byl vyznamenán mnoha řády. Vrací se i partyzán Zdeněk Kovalčík, ten následkem útrap onemocněl a brzy umírá. Při osvobozovacích bojích v Polance byl smrtelně zraněn Čeněk Kubica, když hasil požár domku vedle obecní kaple. Ve vězeních a koncentračních táborech zahynuli Josef Honěk, Františka Hoňková, Bohuslav Polášek, Josef Kavala, Alois Nedvídek, Zdeněk Bílý, učitel Josef Blažej, Otakar Doležel. Jejich jména jsou na pomníku obětem 2. světové války, stejně jako jména dalších, kteří přišli o život v době války nebo při přechodu fronty. Jsou zde i jména čtyř členů židovské rodiny Rosenblumových. Ti zahynuli v plynových komorách koncentračních táborů. Válečné události jsou zapsány nejen na stránkách kronik, ale i v srdcích mnohých občanů, kteří v Polance žijí a jichž se válka dotkla. Mgr. Jaroslav Král, kronikář Do elektronické podoby převedl Ondřej Mittner v roce 2008.
Obrazová příloha (fotografie pořídil Ondřej Mittner v roce 2008) Památník obětem 1. a 2. světové války. Jména obětí 2. světové války (místních občanů) na tomto památníku.
Pamětní deska Jiřího Krále a otce a syna Tomáškových. Pámětní deska se jmény německých vojáků, kteří padli v okolí Polanky nad Odrou na sklonku 2. světové války.
Hlaveň ustřelená z německého obrněného vozidla, vedle ní Lípa svobody. (Fotografie je z roku 2006. Nedávno byla hlaveň bohužel po více než půl století odcizena neznámým pachatelem.)