Frazeologické jednotky v české politické publicistice a problémy jejich překládání do arabštiny (v letech 2000 2010)

Ain Šams Univerzita Fakulta Al-Alsun Katedra Slovanských jazyků Oddělení českého jazyka Frazeologické jednotky v české politické publicistice a problémy jejich překládání do arabštiny (v letech 2000 2010) Magisterská práce Tajsír Hasan El-Abd Vedoucí práce doc. Dr. Amr Ahmed Shatury Dr. Jihan Abou El-Seoud Studijní obor: Bohemistika Káhira 2014

Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen těch pramenů a literatury, které uvádím.

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce doc. Dr. Amrovi Shaturýmu a Dr. Jihan Abou El-Seoud za cenné rady a připomínky, kterými přispěla k jejímu zdárnému dokončení. Děkuji prof. PhDr. Marii Čechové, DrSc. (UJEP Ústí nad Labem) a lektorce českého jazyka na naší fakultě PhDr. Arwě Al Hamatiové za pomoc s jazykovou úpravou práce. Vážím si pomoci své sestry, jež se starala o mou dceru během dokončování této diplomové práce. Dále děkuji rodičům za podporu. V neposlední řadě děkuji těm, kdo mají přímý či nepřímý podíl na vzniku této práce.

ÚVOD Za téma své práce, kterou ukončuji magisterské studium, jsem si zvolila "frazeologické jednotky v české politické publicistice a problémy jejich překládání do arabštiny (v letech 2000 2010)". Publicisté se snaţí, aby jejich články byly přesvědčivé a působivé. Přizpůsobují tomu mimo jiné také výběr výrazových prostředků. Pro zvýšení působivosti a naléhavosti projevu se novinářům nabízí velké mnoţství jazykových prostředků, jeţ jsou nápadné a výrazně oţivují text. Vedle expresivních výrazů a obrazných vyjádření jsou to například také frazémy. Frazémy mají v kaţdém jazyce své místo uţ od pradávna a zobrazují nejen ţivotní moudrost a zkušenosti, ale poukazují na lidskou obrazotvornost a hru se slovy, z níţ lze vyčíst nejen vývoj jazyka, ale také vývoj mentality lidí. Výrazně obohacují jazyk a mezilidskou komunikaci, na níţ stojí vzájemné poznávání lidí celého světa. Cílem této práce bude jazyková a stylistická analýza českých frazémů a idiomů vyskytujících se v publicistických textech, zejména politických. Zaměříme se také na publistický styl, i na fakt, zda jsou frazémy a idiomy uváděny ve své automatizované podobě, anebo byly modifikovány autorem, a tak došlo k jejich aktualizaci. Dále se budu zabývat problematikou překladu českých frazeologických jednotek do arabštiny. 1

Výchozím materiálem pro tuto práci byly excerpované texty 1 ze tří současných deníků za období od roku 2000 do roku 2010. Excerpovali jsme analytické texty z deníků Mladá fronta DNES (MF DNES), Lidové noviny (LN) a Právo (Pr). Tyto deníky jsme zvolili z důvodu, ţe jsou vydávány na celém území ČR. Texty byly namátkově vybrány z publicistických rubrik Názory; Události a politika; Publicistika; Z domova a Ze světa. Zvolili jsme kombinaci deskriptivního přístupu a metody kvantitativní obsahové analýzy. Práce vychází z rozboru excerpovaného materiálu a je rozčleněna do tří kapitol. V první kapitole, která má název Frazeologická jednotka v češtině: její podstata, vlastnosti a jak se jazykově analyzuje, sledujeme různé definice pojmů frazeologie a frazém. Soustředíme se na zkoumání excerpovaných frazémů z pohledu formálně-strukturního a z pohledu sémantického. Ve druhé kapitole, Stylistická analýza českých frazémů, se nejdříve vymezíme pojem styl a stylistika. Dále se zabýváme moţnými podobami modifikace frazémů, procesem automatizace a aktualizace. Následně analyzujeme získané frazémy podle stylistického hlediska. Ve třetí kapitole, Problematika překladání českých frazémů do arabštiny, se nejdříve věnujeme teorii překladu obecně. Dále svou pozornost zaměříme na základní problémy překladu frazémů, přičemţ v centru našeho zájmu poté budou způsoby překladu českých frazémů do arabštiny, konkrétně zda frazém byl přeloţen frazémem nebo lexikální jednotkou. Budeme si všímat také uţití 1 Excerpované texty jsme neupravovali, neodstraňovali jsme chyby ani překlepy. Některé příklady uvedené v práci jsme zkrátili, přičemţ jsme se vţdy snaţili zachovat dostatečný kontext nutný pro pochopení smyslu textu. 2

úplných a částečných ekvivalentů. Výsledky rozboru nakonec pro názornost shrneme v tabulce. V závěru práce bude uvedeno rozdělení frazémů do třech kategorií: podle formálně strukturního, sémantického a stylistického dělení. Důleţitá však bude především jejich podrobná analýza. Zjistíme, jakých frazémů publicisté nejvíce vyuţívají, zda se jedná podle stylistického dělení například o kniţní či hovorové frazémy. Zaměříme se také na frazémy, které převládají v dělení sémantickém, jde-li například o frazémy somatické, vojenské, či sportovní. Pro přehlednost uvedeme na závěr statistické údaje o počtech a procentuálním zastoupení jednotlivých kategorií frazémů a jejich podskupin. Příloha práce bude téţ obsahovat abecedně řazený slovníček českých frazémů a jejich ekvivalentů v arabštině. 3

1.1 Vymezení základních frazeologických pojmů: frazeologie, idiomatika, frazém, idiom 1.1.1 Frazeologie a idiomatika Chceme-li objasnit pojem disciplíny frazeologie, měli bychom v prvé řadě vzít v úvahu, ţe se jedná o jazykovědnou disciplínu, jejímţ předmětem zkoumání je jazyková jednotka zvaná frazém. V České lexikologii (1985) se píše, ţe Frazeologie a idiomatika je dnes samostatná jazyková disciplína zabývající se studiem, případně i popisem svérázných jazykových jednotek různého typu a více úrovní, které dlouho vzdorovaly souvislému popisu. V běţném povědomí vystupují tyto jednotky, tj. frazém a idiom, nejčastěji jako sémanticky nerozloţitelné. 1 Podle F. Čermáka (1985) se oba pojmy frazeologie a idiomatika prakticky překrývají. Sám pak ve svých pracích pouţívá výraz frazeologie pro označení formálních aspektů jevů (tzn. studuje strukturu výrazu), zatímco výraz idiomatika pro označení sémantických aspektů (studuje význam výrazu). Idiom se můţe někdy skládat z lexikálních jednotek, které se nikde jinde v jazyce neobjevují a jsou povaţovány za monokolokabilní (např. nechat někoho na holičkách slovo holičky se v jiném spojení v jazyce neobjevuje). Jindy se chápe idiomatika jako součást frazeologie, spadá pod ní, jelikoţ zkoumá pouze idiomy, kdeţto frazeologie obrací pozornost ke všem ustáleným slovním spojením. S termíny frazeologie a idiomatika úzce souvisí pojem paremiologie tj. nauka o příslovích, pořekadlech, říkankách apod. Paremiologie označuje všechny malé folklorní 1 Filipec, J. Čermák, F. Česká lexikologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, s. 166. 4

útvary, nejen ty, které zkoumá frazeologie, proto tento termín dnešní jazykověda uţ nepouţívá a paremiologii povaţuje pouze za součást frazeologie. Ve vývoji frazeologie byly velmi významné práce Ch. Ballyho a V. V. Vinogradova, které znamenaly posun centra jejího zájmu od přísloví a pořekadel k ustáleným slovním spojením nevětného typu. 1.1.2 Základní jednotka frazeologie Stejně jako celkové pojetí frazeologie kaţdý lingvista chápe poněkud odlišně, setkáváme se tedy i s různými pohledy na základní jednotku frazeologie. Existuje tudíţ několik výrazů, například frazém, frazeologický obrat nebo frazeologismus, jeţ vyjadřují ve své podstatě velmi podobné skutečnosti. P. Hauser (1980) hovoří o frazeologickém pojmenování neboli frazeologismu, které vymezuje jako víceslovné pojmenování ustálené s přeneseným významem. Vytyčuje nezaměnitelnost slovního obsazení jako základní podmínky frazémů. Význam celého frazeologismu nelze vyvodit z dílčích významů sloţek, neboť slova v něm ztrácejí svůj původní význam a nabývají významu vázaného na frazeologismus. V literatuře není pojetí frazeologismů jednotné. V úzkém pojetí se za frazeologismus povaţuje jen spojení s celkovým přeneseným významem, např. tvrdý oříšek ve smyslu velký problém. Široké pojetí ale k frazeologii řadí všechna víceslovná pojmenování, čímţ se rozumí i sousloví, slovesné vazby a také frazeologismy větné, tudíţ přísloví, pořekadla, aforismy a okřídlená slova. V České lexikologii (1985) za jednotku frazeologie Čermák uvádí frazém a idiom. Objevuje se zde definice, ţe frazém a idiom je ustálené a reprodukovatelné spojení prvků (zvláště slov), jehoţ význam je zčásti nebo zcela neodvoditelný z významu sloţek. Jak autor uvádí, toto 5

vymezení však nevyhovuje všem typům frazémů. Z toho vyplývá, jak obtíţné je vlastně definování frazému. Pro úplnost však uvádíme rovněţ z Čermákové knihy, ţe idiom a frazém je jedinečné spojení minimálně dvou prvků, z nichţ některý, popřípadě ţádný, nefunguje stejným způsobem v jiném spojení, popř. se vyskytuje pouze ve výrazu jediném. J. V. Bečka ve své České stylistice (1992) označuje za základní jednotku frazeologie tzv. frazeologický obrat. Jedná se o sloţené pojmenování, které povaţujeme za pojmenovací jednotku. Vzniká ustálením pojmenovávacího aktu a ve slovní zásobě tvoří zvláštní oddíl. Slova v těchto obratech se na sebe váţí sémanticky. Významová samostatnost jednotlivých slov v obratu je značně oslabená nebo zcela narušená. Neplatí to však vţdycky. Někdy si jedno ze slov, označované jako základní slovo, ponechá svůj přímý vztah k označovanému jevu. Také Příruční mluvnice češtiny (1995) operuje s termínem frazém, jeţ charakterizuje touto definicí: Frazém je ustálená kombinace alespoň dvou slovních forem, která má celistvý význam (zpravidla nerozloţitelný na významy jednotlivých sloţek) a jejímţ charakteristickým rysem je, ţe minimálně jeden z jejích komponentů je v dané funkci omezen pouze na tuto kombinaci (popřípadě na několik málo dalších). K typickým znakům frazémům, i kdyţ ne zcela nutným, patří metaforičnost a expresivnost, coţ je zřejmé na příkladech jako udělat díru do světa, lézt někomu krkem. Ve frazémech se také často setkáme s lexikálními i gramatickými archaismy (např. kout pikle, nemít kouska rozumu) a je také moţné se setkat s monokolokabilními prvky, tj. s takovými prvky, které se vyskytují jen v konkrétním frazému, ale nikoli samostatně v jazyce (např. mít pré, honit bycha). Nepracuje se zde jen s termínem frazém, ale setkáváme se zde i s označením idiom. Od 6

staršího uţívání slova idiom ve významu 'nepřeloţitelný frazeologismus' se upouští." 1 1.2.3 Pojem frazém a idiom Za základní jednotku frazeologie se pokládá frazeolofická jednotka/frazém (dříve označovaný jako frazeologismus). Je to ustálené slovní spojení (kombinace dvou či více prvků morfémů, slov, kolokací) vyznačující se obrazností, expresivností a nerozloţitelností svého významu. Základní jednotkou idiomatiky je idiom. Termínu frazém pouţíváme především z formálního hlediska a termínu idiom uţíváme tehdy, kdyţ chceme zdůraznit především stránku významovou (obsahověsémantickou). Zaměnitelnost termínů frazém/idiom není úplná. Nadále budu ve své práci pro zjednodušení pouţívat jiţ pouze výrazu frazém. V Předmluvě k Slovníku české frazeologie a idiomatiky, Přirovnání definuje František Čermák frazeologickou jednotku (FJ) takto: Za idiomatický a frazeologický výraz je povaţována ustálená a minimálně dvouslovná kombinace libovolného slovního druhu s jiným (případně kombinace stejných slovních druhů), která je příznačná tím, ţe (alespoň) jeden její člen je schopen se v daném významu a funkci spojovat s jinými slovy v textu jen krajně omezeně, popř. vůbec ne; je tedy v tomto významu či funkci omezený pouze na tuto kombinaci. 2 Např. v obratu hodit flintu do ţita není moţné zaměnit slovo flinta za pušku, pistol apod. Totéţ platí u frazému chytat lelky kdy nelze zaměnit "lelky" za sýkorky či vrabce a stejně tak není moţné obměnit sloveso "chytat" za jiné verbum např. lovit. 1 Karlík, P. - Nekula, M. - Rusínová, Z. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, 1995. s. 71. 2 Čermák, F. - Hornek J. Slovník české frazeolofie a idiomatiky. Přirovnání. Praha: nakladatelství Československé academie věd, 1983, s. 10. 7

Jozef Mlacek (1984) vykládá frazém jako ustálené slovné spojenie, ktoré sa vyznačuje obraznosťou a nerozloţiteľnosťou svojho významu, ako aj expresívnosťou. 1 Čermák charakterizuje frazém a idiom jako nemodelové a ustálené syntagma prvků, z nichţ (aspoň) jeden je z hlediska druhého členem extrémně omezeného a zavřeného paradigmatu (formálně a většinou i sémanticky) 2. Také uvádí nefunkčnost komponentu frazému v jiném spojení, kde dochází ke ztrátě nebo změně významu určitého komponentu frazému jako samostatně stojící jednotky. Frazém mít něco za lubem obsahuje komponent lubem, který mimo uvedené ustálené spojení slov ztrácí svůj význam. Je však povaţován za důleţitou významovou součást frazému, bez níţ by nebylo moţné sémantické zařazení. Můţe se jednat o slova jiţ zastaralá, která vymizela ze slovní zásoby a vyskytují se pouze jako sloţka frazému. Na tomto místě by bylo vhodné dodat vzhledem k předchozí definici, ţe pod pojmem jazyková jednotka má Čermák na mysli spojení, které se vyznačuje celistvostí a nedělitelností jeho komponentů. Je tedy nezbytné si pod frazémem jako jazykovou jednotkou představit spojení slov, které se nachází v určitém pevném vztahu, a jejichţ význam není moţné analyzovat samostatně, ale v rámci vyššího jazykového celku, tedy frazeologismu. Frazeologické obraty mohou mít různé funkce. Mohou zpestřit vyjadřování. Mnohdy je nesnadné najít vhodnou formulaci, v takovém případě je nasnadě pouţít jiţ ustálené slovní spojení, které umoţní nejen názorněji vykreslit situaci, ale také usnadní pohotovost vyjádření. 1Mlacek, J. Slovenská frazeológia. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1984, s. 46. 2 Filipec, J. - Čermák, F. Česká lexikologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, s.177. 8

V neposlední řadě vhodné uţití frazémů také obohatí náš styl, ať jiţ mluvený nebo psaný, a častokrát nám umoţní vyvarovat se neţádoucího opakování slov (např. frazém bledý jako stěna a nefrazeologické vyjádření téhoţ velice bledý). 9

1.2 Odborná literatura zabývající se frazeologií Frazeologie je součástí lexikologie, a tudíţ o ní pojednává kaţdá lexikologická publikace. Kaţdý jazykovědec má na určitou problematiku jiný náhled, a proto se mohou poznatky o frazeologii vyskytovat v různých pojetích. Z těch základních naučných knih bychom uvedli Šmilauerovu Nauku o českém jazyku (1972) nebo Hauserovu Nauku o slovní zásobě (1980). Nejvíce frazeologie a idiomatika je propracovaná v České lexikologii (1985) od autorů Čermáka a Filipce. Jedná se o vůbec první původní pokus o vědecké zpracování tohoto úseku jazykovědy. Kniha má vědecký ráz. Tato práce nabízí detailní pohled do teorie frazeologie a poskytuje dostatečný jazykový materiál k demonstraci a osvětlení dané problematiky. Jako učební materiál slouţí skripta Ludvíka Pokorného Úvod do české lexikologie (1991). Také máme k dispozici Příruční mluvnici češtiny (1995), která poskytuje přehledný výčet frazémů, vysvětluje jejich podstatu a pro čtenáře je zpracována velmi přehledně a jasně. Stejně tak můţeme poučení o frazémech čerpat z knihy Čeština řeč a jazyk od Marie Čechové 2000). Tyto publikace poskytují dostatek informací, aby čtenář získal odborné znalosti z frazeologie. Všechny uvedené tituly uvádějí dostatečné mnoţství příkladů, které umoţňují lepší pochopení dané problematiky. Dále je třeba uvést důleţitou knihu týkající se frazeologie, a to publikaci Frazeologie a idiomatika - česká a obecná - Czech and general phraseology (2007) od 10

Františka Čermáka. Kniha podává první ucelený a systematický přehled po celé oblasti frazeologie a idiomatiky v širším lingvistickém rámci. Vedle základní teorie frazeologie nabízí i řadu studií o hlavních aspektech disciplíny, často dosud nestudovaných, základy teorie popisu frazeologie (frazeografii) a plný popis celé oblasti české frazeologie z hlediska lexikologického, především v návaznosti na Slovník české frazeologie a idiomatiky. Kniha je psána česky a anglicky, vţdy s resumé v druhém z obou jazyků. Souborem studií zaměřených na různé oblasti uţívání řeči je kniha Řeč o řeči 2012 od Čechové. Řada statí se zaměřuje na frazeologii, na její mnohdy neadekvátní uţívání při tvorbě projevu i na její mylné chápání při recepci, ale také na její vtipné variace a aktualizace. Studie poskytují pohled i na dynamiku v uvedených rovinách, předznamenávají i jisté vývojové tendence češtiny. Slovníky Slovníky většinou podávají seznam frazémů, nebo určité frazémy vysvětlují, nabízejí různé synonymické ekvivalenty. Frazémy vyhledáváme podle slovníkového hesla, jímţ je především určující slovo ve slovním spojení, zejména se objevují podstatná jména. Takovýmto slovníkem je například publikace od Jaroslava Zaorálka Lidová rčení (1947), jak z názvu vyplývá, autor se zaměřil na jednu oblast frazémů. Rčení jsou seřazena abecedně, někdy do skupin podle významu. Jsou zde také uvedeny prameny, z kterých autor rčení čerpal. V závěru kniha obsahuje kromě literatury a seznamu zkratek také stručný slovníček neobvyklých výrazů. Poněkud jiný druh slovníku sestavil Jindřich Pokorný, název jeho knihy sám označuje, čemu se autor v díle věnuje Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá 11

slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví (1976). Autor vypravuje příběhy o vzniku všech uváděných frazémů, uvádí historické i biblické příběhy způsobem, který zaujme i mladší čtenáře. Příběhy jsou řazeny abecedně podle určujícího slova, na konci knihy jsou pro čtenáře uvedeny vysvětlivky a výslovnost cizích jmen a neznámých pojmů. Pro rychlé hledání je zde obsaţen věcný rejstřík. V podobném duchu se nesou i další publikace: Proč se říká? 1.,2. (Stanislava Kovářová, 1994, 1996) a Co to je, kdyţ se řekne (Olga Spalová, 1968). Dále můţeme jmenovat Slovník synonym a frazeologismů (1977), který uspořádal J. V. Bečka. Jedná se o stručnější dílo, pokud se zaměříme jen na oddíl frazeologie. Bečka třídí tzv. frazeologismy dle svého hlediska abecedně, podává pouze seznam frazémů, nevysvětluje jejich význam. Nejobsáhlejší je čtyřdílný Slovník české frazeologie a idiomatiky (1. Přirovnání 1983, 2. Výrazy neslovesné 1988, 3. Výrazy slovesné 1994 a 4. Výrazy větné 2009), který je téţ velmi cenný i pro překladatele, neboť uvádí i cizojazyčné ekvivalenty většiny heslových frazémů ve čtyřech světových jazycích: v ruštině, angličtině, němčině a francouzštině. Věnuje se všem oblastem frazeologie. První tři díly vycházejí v nových, upravených verzích, zcela nový je čtvrtý svazek, který se věnuje frazémům větným. 12