Ochrana spotřebitele JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.
Obsah přednášky: 1) Charakteristika ochrany spotřebitele 2) Přehled právní úpravy 3) Základní pojmy 2
Ad 1) Charakteristika ochrany spotřebitele Otázka proč ochrana spotřebitele, a ještě vztažena na finanční trhy? Historická retrospektiva Počátky ochrany spotřebitele sahají do roku 1975, kdy byl formulován program, který stanovil pět základních práv spotřebitele: ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitele, právo na ochranu hospodářských zájmů spotřebitele, právo na nápravu utrpěných škod, právo na informace a osvětu, právo na kolektivní zastupování zájmů souvisejících s ochranou spotřebitele. Druhý program z roku 1981 to rozšířil označování zboží, testování, ochranu před klamavými údaji. 3
Od poloviny osmdesátých let jsou přijímány směrnice upravující jednotlivé oblasti ochrany spotřebitele. Členským státům dávají zpravidla dvou č tříletou lhůtu pro jejich transpozici do právního řádu daného státu. Tříletý (1990 1992) a dvouletý (1993 1995) akční plán a Zelenou knihu EK (1993) lze považovat za terorické základy úpravy ochrany všech spotřebitelů v rámci EU. Se zavedením vnitřního trhu (a to bylo k 1. lednu 1993) nabyla ochrana spotřebitele i praktickou důležitost. Proto se ochrana spotřebitele začala zaměřovat do zvýšení osvěty, zneužívání ujednání v obchodních podmínkách výrobců a poskytovatelů služeb a také na smlouvy o finančních službách. 4
Současně se vyvíjely také evropské instituce zabývající se ochranou spotřebitelů: Konzultačním orgánem EK je Spotřebitelská rada, Poradním orgánem Hospodářského a sociálního výboru EK je pracovní skupina Ochrana ŽP, zdravotnictví a spotřebitelů. Kdo je to tedy spotřebitel? Podle Úmluvy o právu rozhodném pro závazkové poměry ze smluv (tzv. Římská úmluva) je: konečným soukromým spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plněni smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 5
Ale pozor podle komunitárního práva jsou za spotřebitele považováni také: průmysloví odběratelé zemědělských produktů, v případě klamavé reklamy všechny osoby, k nimž může reklama dosáhnout. 6
Definice spotřebitele v českém právu: Hlavním zdrojem byl občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele. Obecná legální definice je obsažena v ust. 52 odst. 3 Občanského zákoníku. Říká, že spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Toto vymezení je zásadní odlišností od komunitárního práva. Týká se nepřiměřených podmínek, nekalých obchodních praktik i reklamy. 7
Definice spotřebitele v NOZ: 419 Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Obecná definice je uvedena v ust. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Pole ní je spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. 8
Fyzické osoby mají dvojí právní způsobilost (NOZ): svéprávnost získáme ji zletilostí a znamená to, že můžeme provádět právní jednání a těmito jednáními zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy. osobnost (= právní subjektivita) získáme ji od narození a znamená to, že jsme nositelem jen některých práv a povinností, např. mohu dědit, něco vlastnit, ale nemůžu uzavírat manželství apod. (to lze až v dospělosti viz. po nabytí svéprávnosti). 9
Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. 10
Přiznání svéprávnosti Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. Soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí. 11
Ad 2) Přehled právní úpravy Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, Zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 12
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru 13
Ad 3) Vybrané pojmy Pojem spotřebitel byl již uveden. Dobré mravy jsou právně významnou hodnotou v právu poměřující právní normy a jejich realizaci buď s mravním smyslem právní úpravy, nebo s ekvitou chápanou buď rovněž jako mravnost nebo jako požadavek rovných pozic účastníků právních vztahů. Dobré mravy patří z hlediska obsahového k neurčitým pojmům, z hlediska funkcionálního k pojmům, které jsou užívány částečně jako hodnota v právu, na kterou se právo přímo neodvolává (tedy jako princip ve vlastním smyslu). 14
Zásadně však jako norma neurčitého obsahu, užívaná na základě přímého zákonného odkazu (např. 1 odst. 2 občanského zákoníku). Posouzení konkrétního obsahu dobrých mravů by však mělo náležet soudci aplikujícímu právo. Některé západoevropské právní řády, ale i evropské projekty soukromého práva, namísto principu dobrých mravů v podobném významu užívají principů dobré víry (Good Faith), poctivého obchodního styku (Fair Dealing), rozumnosti (Reasonableness), případně jiných. 15
Veřejný pořádek (angl. public order; v jiném významu public policy, fr. ordre public) patří mezi tzv. neurčité pojmy správního práva. Ačkoli není v žádném právním předpisu definován, operuje s ním celá řada právních norem, např. NOZ v 1, odst. 2. Obvykle je jím míněn ideální stav společnosti, který se vyznačuje řádem, bezpečností a klidem takovou definici však v právní normě použít nelze, protože jde fakticky o definici kruhem. K ochraně veřejného pořádku jsou příslušné v prvé řadě policie, státní i obecní, a orgány obcí. 16
Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně: dostupnosti, ceny, podmínek, povahy a vlastností. 17
Finanční trh je systém institucí a instrumentů, zabezpečující pohyb peněz a kapitálu (nabízeného např. ve formě cenných papírů) ve všech jeho formách mezi různými ekonomickými subjekty; a to na základě poptávky a nabídky. Je to místo, kde se střetávají zájmy přebytkových a deficitních subjektů. 18
Obchodní podmínky Souhrn práva a povinností, které souvisejí s poskytováním daného zboží nebo služby, jsou součástí smluvních podmínek a nesmějí být v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Nekalé obchodní praktiky Praktiky, které znamenají zejména klamání spotřebitele a neplnění zákonných informačních povinností vůči spotřebiteli. 19