Na pøední stranì obálky jsou otištìny fotografie: Námìstí v Klatovech, barokní lékárna, klenba lodi arcidìkanského chrámu, pohled z Èerné vìže Na zadní stranì Klatovy od severu KLATOVY MĚSTO HISTORICKO-TURISTICKÝ PRŮVODCE č. 14 KLATOVY STADT HISTORISCH-TOURISTISCHER FÜHRER Nr. 14 KLATOVY TOWN HISTORICAL-TOURIST GUIDE Èerná vìž s jezuitským kostelem na konci 19. stol. Vyobrazení K. Liebschera Vydalo Nakladatelství Èeského lesa v Domažlicích r. 2000 Text: historie mìsta Mgr. Ladislava Váòová str. 11-55, 127-132 Text: popis mìsta a jeho památek Zdenìk Procházka str. 57-127 Na textové èásti se dále podíleli Mgr. J. Hùrková, kapitola o pravìkém osídlení; J. Jirák, kapitola o historii vojenských posádek do r. 1939 a o nìmecké okupaci; J. Fiedler, informace ke kapitole židovské osídlení mìsta a jeho památky; J. Hùrka, doplòující informace k historii mìsta; Mgr. M. Beránková, doplòující informace k historii mìsta Pøeklad do nìmeckého jazyka: Mgr. Alena Vondrušová, str. 161-190 Übersetzung ins Deutsche: Mgr. Alena Vondrušová, Seite 161-190 Pøeklad do anglického jazyka: Mgr. Hana Kreuzmannová, str. 191-214 Translation into English: Mgr. Hana Kreuzmannová, pages 191-214 Barevné fotografie a grafická úprava: Zdenìk Procházka Podstatnou èást historického obrazového materiálu ochotnì zapùjèilo Okresní muzeum v Klatovech, v jehož knihovnì a archivu naèerpali autoøi další informace. Doplòující fotografie a informace pocházejí z archivu Památkového ústavu v Plzni, Státního okresního archivu v Klatovech, Státního oblastního archivu v Plzni. Zbývající obrazový materiál je pøevzat z regionální literatury. Editor a nakladatel: Zdenìk Procházka Verleger und Herausgeber Zdenìk Procházka Z. Procházka, L. Váòová 2000 ISBN 80-86125-18-1 OBSAH HISTORIE MÌSTA Úvod....................................................... 7 Archeologické doklady pravìkého a ranì støedovìkého osídlení v Klatovech a okolí......................................... 9-11 Klatovy za vlády Pøemyslovcù a poèátky královského mìsta....... 11-16 Lucemburské období...................................... 16-17 Mìsto oporou táborsko-sirotèího svazu....................... 17-21 Renesanèní Klatovy....................................... 22-24 Klatovy a tøicetiletá válka................................... 24-25 Societas Jesu - Tovaryšstvo Ježíšovo......................... 26-31 Nedobrovolné vyhnanství Bohuslava Balbína................... 32-33 Tereziánské reformy a obraz mìsta v polovinì 18. století......... 34-36 Vstup do prùmyslového vìku................................ 36-43 Historie klatovských novodobých vojenských posádek do roku 1939 43-46 Klatovy ve 20. století....................................... 46-50 Z návštìv panovníkù, hlav státu a jiných významných osob v Klatovech. 50-52 Poèty obyvatel v letech 1702-1991........................... 52-54 Klatovské hotely, hostince, kavárny, pivnice, restaurace, vinárny v letech 1891-1900........................................ 54-55 POPIS MÌSTA A JEHO PAMÁTEK Znak mìsta Klatov........................................ 57-58 Historické veduty a vyobrazení mìsta Klatov................... 59-62 Mìstské opevnìní......................................... 62-74 Hradby s baštami a vìžemi, brány a branky, pøedsunutá opevnìní..... 62-72 Strážní vìže................................................. 73 Vodárenská vìž.............................................. 73 Královský hrad............................................ 73-74 Nejdùležitìjší veøejné stavby................................ 74-80 Èerná vìž................................................ 74-77 Radnice.................................................... 77 Mìstská zástavba a turisticky významné budovy................ 78-80
Kostely, kaple, zvonice a høbitov.............................. 81-108 Arcidìkanský chrám Narození Panny Marie...................... 81-89 Kaple sv. Michala pøi mìstském høbitovì (zanikla).................. 89-90 Bílá vìž................................................. 90-91 Kostel sv. Jiøí, pozdìji Beránka Božího, sv. Vojtìcha (zanikl).......... 91-94 Kostel sv. Michala.......................................... 94-96 Kostel sv. Jakuba (zanikl).................................... 96-97 Kostelík sv. Petra a archeologické nálezy z pøedmìstí................. 98 Høbitov sv. Jakuba.......................................... 98-99 Kaple Zjevení Panny Marie (Chaloupka)........................ 99-101 Kaple Umuèení Pánì na Køes anovském vršku.................. 101-102 Kostel sv. Martina na úboèí Hùrky............................ 102-104 Kostel sv. Anny na Hùrce.................................. 104-106 Špitál a špitální kostelík sv. Ducha, pozdìji sv. Rocha (zanikl)....... 106-108 Kláštery............................................... 108-116 Starý klášteøec dominikánù a poèátky øádu ve mìstì............. 108-109 Dominikánský klášter na pøedmìstí s kostelem sv. Vavøince (zanikl)... 109-112 Dominikánský klášter s kostelem sv. Vavøince ve mìstì............ 112-116 Bývalá kolej jezuitù a kostel Neposkvrnìného Poèetí Panny Marie a sv. Ignáce............................................ 116-119 Klatovské katakomby.................................... 119-120 Židovské osídlení mìsta a jeho památky..................... 120-122 Sochy a drobné kamenné památky ve mìstì a v okolí.......... 122-124 Mìstské popravištì...................................... 124-126 Zkratky použité v textu...................................... 127 Literatura a prameny..................................... 127-132 Pøíloha historických fotografií............................. 137-152 Barevná pøíloha......................................... 153-160 Nìmecky psaná èást prùvodce............................. 161-190 (Der deutsche Textteil des Reiseführers) Anglicky psaná èást prùvodce............................. 191-214 (English Written part of the guide) Turistiku nìkdo chápe jen jako èinnost povýtce vnìjškovou: turista pøijde, obhlédne, odejde - a zanedlouho zapomene. Prùvodce, který se Vám dostává do rukou, se vzpírá takto pojatému cestování. Kromì rozmìru horizontálního obsahuje výrazné smìøování vertikální. Vede pod povrch, vypráví o pøíèinách, o utváøení jevù, které nás dnes obklopují a kterým vìnujeme svou pozornost. Neslouží tedy jen k orientaci v místì, ale hlavnì v èase. Není proto urèen jenom pøíchozím do našeho mìsta, ale velmi dobøe poslouží i Klatovanùm, aby jim obohatil pohled na vìci jen zdánlivì známé. Jednìm i druhým pøejeme pøíjemné poètení. Karel Mráz starosta mìsta Historie je svìdectvím èasu, svìtlo pravdy, život pamìti, uèitelka života, zvìstovatelka dávných dob (Cicero). Je na nás, abychom se v dnešním uspìchaném svìtì ještì dokázali zastavit a v hluku moderní doby naslouchat ozvìnì takøka neslyšitelné. Pøes dálavy staletí k nám totiž stále ještì tiše promlouvají památky po pøedcích, jejich mìsta i chrámy a z mlhavých dálek vìkù k nám doléhají hlasy vybízející nás k pokoøe a apelující na naše svìdomí. Pøispìje-li k tomu zrnkem poznání tato drobná knížka, bude to pro její autory tím nejvìtším podìkováním. Ladislava Váòová Zdenìk Procházka 7 Nejstarší archeologické nálezy z Klatov - Die ältesten archäologischen Funde von Klattau The oldest archeological discoveries from Klatovy Archeologické doklady pravìkého a ranì støedovìkého osídlení v Klatovech a okolí. Mìsto Klatovy se rozkládá na mírném návrší v nadmoøské výšce kolem 400 m n. m. nedaleko soutoku Úhlavy a Drnového potoka. Pomìrnì pøíznivá poloha byla využívána k osídlení již v pravìku. O tom svìdèí èetné archeologické nálezy, objevované od konce 19. století pøi stavebních aktivitách ve mìstì a pøedávané do sbírkového fondu muzea. Dokladem pøítomnosti sbìraèù a lovcù støední doby kamenné (8000-6000/3000 pø. Kr.) je drobná pazourková èepelka, nalezená v roce 1941 na zahradì domu èp. 80/IV, která je zatím jediným dùkazem osídlení z tohoto èasového období, k dalším podobným nálezùm dosud nedošlo. Daleko vìtší množství památek pochází z doby bronzové. Pøi stavbì tzv. Petrlákovy vily na Vídeòském pøedmìstí byla v roce 1894 objevena hlinìná amforka (støední doba bronzová, 16. - 14. století pø. Kr.), pocházející pravdìpodobnì z mohylového pohøebištì, z vìtší èásti znièeného mìstskou zástavbou. Z areálu továrny Kozak máme hlinìné závaží, náhodnì nalezené v roce 1914. Podobná závaží se používala ve všech pravìkých kulturách jako zátìž svislé osnovy tkalcovského stavu a jsou jasným dùkazem existence pravìkého osídlení. Rozsáhlé sídlištì z mladší doby bronzové (13. - 10. stol. pø. Kr.) bylo zjištìno v roce 1905 paradoxnì právì pøi výstavbì budovy dnešního muzea. Z èetných keramických zlomkù se podaøilo slepit dvì velké nádoby - zásobnice, které zapuštìné v zemi a naplnìné obilím tvoøily nedílnou souèást vìtšiny pravìkých osad. Stopy stejnì starého osídlení byly zachyceny i v roce 1993 pøi záchranném archeologickém výzkumu na místì dnešní budovy Èeské spoøitelny. Pozùstatky pravìkého osídlení na místì dnešního mìsta byly z vìtší èásti znièeny støedovìkou i novovìkou mìstskou zástavbou. Jedinými doklady jsou nálezy uložené ve starém sbírkovém fondu muzea èi ojedinìlé zlomky pravìké keramiky, nalézající se dnes v èasto mohutných kulturních vrstvách vytváøených po staletí obyvateli mìsta. V okolí Klatov najdeme památek mnohem více. Na polích v blízkosti Úhlavy a jejích pøítokù pod vrstvou ornice dodnes spoèívají zbytky èetných rovinných pravìkých osad, jejichž existenci dokazují keramické zlomky každoroènì nalézané po hluboké orbì. Nejvíce nálezù pochází z mladší doby bronzové (13. - 10. století pø. Kr.), objevují se i lokality ze starší doby železné (8.-5. století pø. Kr.). Zajímavou, dodnes v terénu patrnou památkou jsou známé mohyly v lese Husín nad Tajanovem. Vìtšinu z nich, celkem 42, prozkoumal na pøelomu 19. a 20. století JUDr. Karel Hostaš, starosta mìsta a zakladatel muzea. Pohøebištì 8 9
Renesanèní Klatovy V roce 1526 padl poslední èeský král Ludvík Jagellonský v bitvì proti Turkùm u Moháèe a Ferdinand zdìdil prostøednictvím své manželky království èeské a uherské i s vedlejšími zemìmi. Nástup Habsburkù znamenal pro mìsta a celou zemi návrat k bezpeènosti, øádu, právní jistotì a celkové stabilitì. Ustaly intriky vyšších stavù i loupeže a mìsto pomalu bohatlo. Klatovy tak byly k roku 1540 svým bohatstvím na sedmém místì po Praze, Hradci Králové, Žatci, Plzni, Litomìøicích a Lounech. V roce 1568 stálo ve mìstì a na jeho pøedmìstích 532 domù. V roce 1523 se znovu zakládají trhové mìstské knihy, pùvodní shoøely pøi požáru v roce 1520. Krátce poté na Budínì osvobozuje král Ludvík Jagellonský mìsto na deset let od placení berní, ponìvadž škody ohnìm vzali. Po šmalkaldských válkách mezi protestantskými stavy a katolickým táborem, jež skonèily v roce 1547 porážkou protestantù v bitvì u Mühlberka, byly Klatovy stejnì jako ostatní zatvrzelá mìsta postiženy pokutou. V létì roku 1547 se konal proces se zástupci mìst Žatce, Litomìøic, Tábora, Hradec Králové a Klatov, odkud se muselo postavit pøed královský tribunál kromì konšelù a obecních starších i po padesáti mìš anech. Obžalovaná mìsta ztrácela privilegia, zbranì a majetek a byla odsouzena k zaplacení vysokých penìžitých pokut. Klatovùm bylo konfiskováno 8 vsí a 15 rybníkù. O poètech domù se dovídáme v souvislosti s vymìøováním berní. Žatec, Tábor a Hradec Králové mìly složit po 8 000 kopách míš., Klatovy a Litomìøice po 6 000 kopách. Právì v pøípadì Klatov nebylo bez zajímavosti, že mìstu byla snížena pokuta z pùvodních 6 000 na 4 000 tolarù. Klatovy díky pomoci zámožných mìš anù investovaly do nákupu zabavených statkù témìø 12 000 zlatých už roku 1549. Z prostých Klatovanù byl za pobízení k odboji potrestán bakaláø Ondøej Klatovský z Dalmanhorstu vyhnanstvím. Do královských mìst pak byli dosazeni královští rychtáøi, aby dohlíželi na jednání rady a na cechy a støežili královy finanèní zájmy. V Klatovech byl jmenován prvním královským rychtáøem Matyáš Kaffunk z Poborovic. V polovinì 16. století se zámožnost mìsta projevila opuštìním dosavadní radnice na severní stranì námìstí (èp. 154/I) a výstavbou honosné nové radnice mistrem Antonínem na západním konci jižní strany námìstí, zdùraznìné 81 m vysokou mìstskou vìží a zvonicí - Èernou vìží. V roce 1559 byl vršek vìže znièen požárem, dnešní tvar je novogotickou úpravou z roku 1872, provedenou po poškození vichøicí. Radnice byla dokonèena jako dvoupatrová budova se štítem roku 1559, v letech 1689, 1758 byla èásteènì upravována a v letech 1848-1850 Výøez z Willenbergovy kresby Klatov z r. 1602 Klattau auf einer Zeichnung von Willenberg, 1602 Ausschnitt A slot of Willenberg s painting of Klatovy from 1602 22 23 k ní byl pøipojen sousední dùm a celek byl klasicistnì upraven. Po požáru v roce 1918 byla radnice v letech 1923-25 upravena v dekorativním novorenesanèním slohu a zvýšena o tøetí patro. V téže dobì dochází pod vedením mistra Antonína k pøestavbì dìkanského chrámu Narození Panny Marie. Zavedení reformace pøispìlo významnì i k rozvoji kulturního života. Na místní latinské škole získali humanitní vzdìlání mj. M. Jakub Strabo, univerzitní profesor Pavel Kristián z Koldína (*1530-1589), staromìstský kancléø a autor Práv mìstských Království èeského, pøijatých snìmem v roce 1579 a vydaných tiskem. Koldín spojil principy práva norimberského, øímského, zemské zákony i snìmovní usnesení a dobrou èeštinou podal jejich podrobný výklad. Mezi dalšími jmenujme Šimona Skálu z Kolince, profesora Karlovy univerzity, a Jana Klatovského, mìš ana Nového Mìsta pražského, který se pokusil o sepsání historie Klatov (Fundace neboli Kniha o založení a vystavìní slavného mìsta Klatov, 1599). Klatovský je znám v Praze od roku 1574, pøedtím pùsobil na klatovské mìstské škole a v Klatovech se snad i narodil. V letech 1550-1590 zde pùsobí jako mìstský písaø profesor pražské univerzity Mistr Jan Záhrobský z Tìšína. Úroveò knižní kultury 16. století reprezentují kancionály, mimo jiné Latinský graduál a Èeský kancionál (tzv. klatovský), poøízené pro klatovský literátský sbor. Øádìní èerveného kohouta postihlo Klatovy opìt v roce 1579, kdy požár znièil na 300 domù, a o devìt let pozdìji bylo mìsto zasaženo èernou smrtí, morem. Misál pražský z roku 1503 obsahuje rukopisné poznámky klatovského dìkana Jana Jelenského z Jelení (druhá polovina 16. století) a zachycuje požár v Klatovech roku 1579 slovy: Za mnì knìze Jana Jelenského z Jelení, když jsem byl toho èasu i pøed tím i potom dìkanem v tomto mìstì Klatovech, zapálilo se Vítka pekaøe dvoøe Kydlinùm jdouce na rohu v outerý po nedìli Jubilate 1579, shoøelo toho díl pøedmìstí špitálské, všeckno i pod Hùrkou, mìsto všeckno krom tøinácti domùv i kostel poèal se zapalovati i fara, ale to je vobhájeno, rathouz nový zùstal, šatlava, škola, vìž u rathouzu shoøela i zvon, hodiny vše k zkáze pøišlo, zvony u kostela též a ty jistì, že pan buoh pro pejchu a neupøímnost lidskou dopustil.... Klatovy a tøicetiletá válka Výrazný pøedìl ve vývoji mìsta pøinesla tøicetiletá válka, po níž došlo v rámci rekatolizace k novému rozkvìtu øádového života. V roce 1622 bylo z rozhodnutí mìstské rady navráceno dominikánskému øádu mìstištì zhruba v místech, kde dnes stojí kostel sv. Vavøince a pøilehlá budova konventu dominikánù. Prvním zdejším pobìlohorským faráøem se stal Polák Severin Witkowski, z jehož popudu došlo k obnovení dominikánského kláštera. V letech tøicetileté války byl stav pøímo žalostný a jedna jeho èást musela být podepøena kùly. Po nastøádání potøebných finanèních prostøedkù se dominikáni odhodlali ke stavbì nového konventu a kostela u mìstské zdi, do níž probourali okno pro osvìtlení kostela. Stavby byly znièeny pøi ohromném požáru mìsta v èervenci 1689 a dominikáni museli do podzimu bydlet ve stanech. V roce 1620 mìsto kapituluje pøed vojskem císaøského generálního komisaøe Baltazara Marradase. Po bìlohorské porážce bylo mìsto zatíženo rozsáhlými konfiskacemi a kontribucemi a ztrátou všech privilegií. Konfiskované statky, odhadnuté na 14 755 kop grošù míš., byly postoupeny císaøskému plukovníkovi Martinovi de Hoeff-Huerta. Za tøicetileté války trpìly Klatovy nìkolikerým vpádem švédských vojsk. Roku 1641 vojska mìsto vydrancovala a pobila mnoho jeho obyvatel. Rovnìž tak v letech 1645 a 1648. Na sklonku vlády císaøe Ferdinanda III. (mìsto navštívil v roce 1647) si podle zprávy vizitaèní komise z roku 1655 mùžeme utvoøit celkovou pøedstavu o pobìlohorském mìstì. V Klatovech stálo celkem 259 domù (v roce 1568 jich bylo 640), 52 pustých, 24 šosovních panských, 3 šosovní mlýny, dohromady 338. Ve ètyøech vesnicích náležejících mìstu bylo 21 sedlákù, 1 pustý, 13 chalupníkù, 3 zahradníci. V Klatovech žilo po tøicetileté válce jen nìco málo pøes 1 000 obyvatel. V roce 1658 tu bylo patnáct sladoven oproti døívìjším padesáti osmi, dvì sladovny na pøedmìstích oproti døívìjším jedenácti, ve mìstì nyní žádný pivovar oproti døívìjším dvìma, na pøedmìstí nyní jeden oproti døívìjším tøem, tøi mlýny pøíslušející k obci oproti døívìjším šesti, jedna šlajfírna a kotláøský hamr - nyní žádný, nyní dva dvoøáci k obci náležející, døíve deset, tøi poplužní dvory nyní oproti døívìjším ètyøem, jedna tvrz oproti døívìjším dvìma a ta jedna je teï spálena, špitál ve mìstì jeden i dosud, ze ètyø pùvodních ovèáøù nyní dva a z deseti vsí nyní jen tøi. Ze soupisu vizitaèních komisaøù sledujeme i zastoupení jednotlivých øemesel. Nejvíce bylo sladovníkù (22), osmnáct ševcù, po ètrnácti koželuzi a øezníci, po šesti pekaøi, pìt kramáøù, pìt kováøù, pìt klobouèníkù, ètyøi mydláøi, tøi hrnèíøi, tøi mlynáøi, tøi tesaøi, tøi perníkáøi, tøi kožešníci, tøi truhláøi, tøi zámeèníci, tøi handlíøi, po dvou punèocháøi, uzdáøi, jircháøi, povozníci, bednáøi, zedníci, po jednom sedláø, soustružník, malíø, zlatník, soukeník, meèíø, nožíø, ruèníkáø, kotláø, øešetáø, lazebník a železník. Nejvíce rolí mìli sladovníci, øezníci, koželuzi. (Vanèura, II/1., s. 140-141). 24 25
Societas Jesu - Tovaryšstvo Je íšovo A my jim dáme víru. Víru a zlepšení církve v téhle nevdìèné a divné zemi. Jiøí Šotola, Tovaryšstvo Ježíšovo, s. 143 Bývalý jezuitský kostel, loï s boèními emporami - Ehemalige Jesuitenkirche, Schiff mit Seitenemporen The former Jesuit church, the naval part with the side empors Øád øeholních klerikù byl založen roku 1534 sv. Ignácem z Loyoly a v roce 1540 byl stvrzen papežem. Do Prahy pøišlo prvních 12 jezuitù na pozvání císaøe Ferdinanda I., který byl bezpochyby jedním z nejschopnìjších panovníkù na èeském trùnu a vždy si uvìdomoval hranice možného. Vstoupil do našich dìjin jako øádnì zvolený král a usiloval o politickou a duchovní integraci vznikajícího støedoevropského impéria. Jezuité, o nichž jen málokdo ví nìco podstatnìjšího, než jsou odsudky, snùšky pomluv, invektivy a køivé soudy, vyètené ze stránek uèebnic, vypracovali na základì dokonale propracované vnitøní struktury i jasnou koncepci rekatolizace zemì a mají zásluhu na rychlém a trvalém obrácení vìtšiny obyvatel na katolickou víru a na znovuzaèlenìní zemì do evropských kulturních proudù. Pøi realizaci svého zámìru vyvíjeli intenzivní misijní a kazatelskou èinnost a vybudovali zejména vyšší katolické školství jako nejúèinnìjší výchovný prostøedek pùsobení na mládež. Široké vrstvy obyvatel pak chtìli jezuité získat poøádáním velkolepých divadelních pøedstavení, procesí, náboženských slavností (mariánský zázrak 1685 v domì jednoho z obyvatel pøedmìstí), pompézních mší doplnìných hudební vložkou i celkovou famózností svých chrámù. Výpravné divadelní hry se odehrávaly na klatovském námìstí (napø. v roce 1772 - zázraèné rozmnožení chlebù). Na založení jezuitské koleje v Klatovech jako støediska náboženské osvìty, ale i vzdìlanosti (gymnázium), a na rekatolizaci této oblasti vùbec má hlavní podíl nejznámìjší misionáø 17. století Albert (Vojtìch) Chanovský (*1581-1643). Narodil se v rodinì rytíøù Chanovských z Dlouhé Vsi ve Svéradicích u Horažïovic. Vìnoval se misijní èinnosti v jižních a jihozápadních Èechách a inspiroval i Jiøího Šotolu pøi ztvárnìní postavy známého otce Køižulky v jeho knize Tovaryšstvo Ježíšovo. Za zmínku stojí, že pøi opravì kaple sv. Bartolomìje ve Svéradicích v roce 1985 byly objeveny vlastnoruèní Chanovského záznamy z let 1638-1639 o konání poutí do kaple, psané èervenou hrudkou na zadní stìnu oltáøe. O ustavení jezuitské koleje se uvažovalo už v roce 1622, kdy Chanovský navrhl císaøskému plukovníku donu Martinovi de Hoeff-Huerta, který nabyl konfiskovaný majetek po nìkdejším klatovském rychtáøi Danielu Korálkovi z Tìšína, aby daroval na úèely zøízení koleje dva výstavné domy na západní stranì klatovského námìstí. 26 27 V bøeznu 1636 pøišli do Klatov první tøi jezuité, jejichž sídlem se stal jeden z darovaných domù na námìstí, kde byla v témže roce otevøena první tøída latinské školy, základ budoucího gymnázia, a rovnìž semináøe pro chudé studenty. Za fundátorku koleje byla považována Lucie Otilie Libštejnská z Kolovrat, roz. hrabìnka z Martinic, která v roce 1651 odkázala koleji 50 000 zl. a krátce nato vìnoval její bratr Jiøí Adam Boøita z Martinic dalších 10 000 zl. Jezuité byli pøíkladnými a prozíravými hospodáøi a vìnovali veškeré pøíjmy a dary na koupi statkù v kraji. V roce 1637 odkoupili od Huerty zbytek korálkovského konfiskátu, po roce pak statky Svrèoves a Štìpánovice od podkomoøího Pøibíka Jeníška z Újezda. V roce 1661 získali ještì statky Støelu a Hoštice u Horažïovic, k nimž pøikoupili v roce 1713 lesnatý Zuklín. V roce 1655 zaèali podél horní èásti Balbínovy ulice stavìt kolej, jež byla dostavìna nìkdy v polovinì šedesátých let. O rok pozdìji byl položen základní kámen k vlastnímu chrámu. V roce 1684 byla v kolejní zahradì pøi dolním konci Balbínovy ulice zahájena stavba samostatné budovy semináøe. Všechny tyto novì dokonèené stavby však již v létì 1689 padly za obì požáru a jezuité se uchýlili na svùj statek v Hošticích. Stavební rekonstrukce koleje byly dokonèeny kolem roku 1695 a obnova kostela až v roce 1717 (podrobnì viz kapitoly o tìchto stavbách). Ještì pøed požárem vznikly pod kostelem rozsáhlé krypty, kam byla ukládána tìla zesnulých èlenù Tovaryšstva a jejich pøíznivcù. Z pùvodní provizorní kaple sem byly pøevezeny i pozùstatky Alberta Chanovského. V dobì zrušení øádu tu bylo díky dùmyslnému vìtracímu systému, uchováno na 200 mumifikovaných tìl, z nichž dodnes zùstala zachována jen malá èást. Zámìrem jezuitù bylo vedle obrácení obyvatelstva mìsta a okolí na katolickou víru i jeho vyvedení z všelijakých povìr a bludù a mravního úpadku. Pøi jednotlivých kolejích byla zakládána latinská gymnázia, na nichž vyuèovali èlenové øádu. V Klatovech bylo roku 1647 otevøeno všech šest tøíd, vyuèovalo se zdarma a vedle synù klatovských mìš anù tu studovali i chlapci z Bavorska. Pro chudé studenty byly založeny rùzné nadace. Na zdejším jezuitském gymnáziu uèil mj. r. 1663 Matìj Václav Štajer (*1630-1692), pozdìji v letech 1760-1761 matematik Stanislav Vydra (*1741-1804) èi r. 1773 osvícenský historik Ignác Cornova (*1753-1829) a studoval nakladatel Václav Matìj Kramerius (*1753-1808). Pøi vìtšinì jezuitských kolejí byla i lékárna. Lékárníkem byl jmenován nìkterý z bratrù - laikù vyuèených v oboru. V Klatovech je jezuitská lékárna doložena od roku 1660 a její unikátní zaøízení je dodnes dochováno. Asi v roce 1769, když jezuitská lékárna svou èinost ukonèila, odkoupil její zaøízení klatovský apatykáø Procházka a umístil je do své lékárny v domì na námìstí (èp. 149), kde je mùžeme vidìt dodnes. Kolejní knihovna byla silnì poškozena požárem 1689. Sloužila jen pro potøebu koleje a gymnázia a staral se o ni vždy jmenovaný prefekt knihovny, jímž byl napø. v roce 1765 historik František Pubièka (*1722-1807). Po zrušení koleje byla èást knihovny spolu s ostatními jezuitskými knihovnami pøevezena do pražské univerzitní knihovny (dnešní Národní knihovna v Praze). Z dalších osobností spjatých s klatovskou kolejí zmíníme napø. básníka Felixe Kadlinského (*1613-1675), spisovatele a pøekladatele Jiøího Konstance (*1607-1673) a Jana Floriana Hammerschmidta (*1652-1735), který pùsobil v Klatovech jako dìkan v letech 1695-1696 a kromì jiného byl autorem Historie Klatovské, pøièemž vycházel z kroniky Jana Klatovského, kterou pøepracoval a rozšíøil. Samostatný díl vìnoval vyprávìní o mariánském obraze Panny Marie Klatovské. Jezuité odešli z Klatov po zrušení øádu v létì roku 1773. Kolej byla promìnìna v konírnu a semináø v pivovar. Budova zdejšího gymnázia sloužila i pozdìji škol- Bývalá jezuitská kolej Ehemaliger Jesuitenkolleg The former Jesuit college 28 29
ním úèelùm (do poè. 20. století). Byla tu nìmecká hlavní škola a pak obecní a mìš anská škola. Gymnázium zùstalo v Klatovech po zrušení øádu ještì pìt let, ale roku 1778 bylo pøeloženo do Písku. V epoše vrcholného rozkvìtu barokní kultury spojené se jménem císaøe Karla VI. (èeský král Karel II.) pøibyly vedle zmínìné jezuitské koleje, semináøe a gymnázia Klatovùm další stavby jako jezuitský kostel s katakombami a dominikánský kostel sv. Vavøince, k nìmuž byly položeny základy v roce 1694 a stavbu vedl italský stavitel Marco Antonio Gilmetti de Gawersak. Jak svìdèí zápis v matrice zemøelých, zemøel murariorum magister postižen mrtvicí bez zaopatøení ve vìku 68 let v roce 1730 na nedalekém Èachrovì, kde byl i pochován. Nad oknem prolomeným v prùèelí je øádový znak - pes s hoøící pochodní v tlamì. Èinnost klatovských dominikánù v 17. a 18. století byla ponìkud ve stínu tamní jezuitské koleje. Klatovští dominikáni byli èinní zejména v duchovní sféøe (bohoslužby, sòatky, køtiny, zádušní mše atd.). Dominikáni podporovali šíøení pobožnosti sv. rùžence a pøi klášteøe bylo èinné rùžencové bratrstvo z øad klatovských mìš anù. V roce 1670 zahájil nový pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka vyjednávání s Klatovskými ohlednì zøízení nového biskupství. Kandidátem na biskupský stolec byl hrabì Jaroslav ze Šternberka. Klatovští, na rozdíl od Plzeòských, se kterými jednal døíve, souhlasili, 3. èervence 1671 napsal arcibiskup Plzeòským, že název Plzeòský kraj bude zrušen a nahrazen Klatovským, avšak následujícího roku Klatovští poslali místodržitelství pamìtní spis, v nìmž vypoèítávali nevýhody zøízení nového biskupství pro mìsto i pro císaøe. Arcibiskup dùvody následnì vyvrátil a od tohoto okamžiku zaèal dlouholetý spor, který skonèil 29. 4. 1675 úmrtím Sobka z Bilenberka. Jmenovaný biskup Jaroslav ze Šternberka se stal nástupcem prvního litomìøického biskupa Schleinitze, nový arcibiskup Jan Bedøich z Valdštejna pustil klatovské biskupství ze zøetele, a tak vzala za své i myšlenka biskupství v Klatovech. Jan Florian Hammerschmidt, tvùrce klatovské kroniky - Klattauer Chronikschreiber Jan Florian Hammerschmidt - The creator of Klatovy s chronicle Jan Frorian Hammerschmidt 30 31 Nedobrovolné vyhnanství Bohuslava Balbína Jako nejmladší ze sedmi dìtí královského purkrabího Lukáše Balbína se narodil v roce 1621 v Hradci Králové. Do Klatov se odebral na sklonku roku 1663 z oblíbeného Jièína, když mìl být pùvodnì pøeložen do slezského Hlohova. Patøil tu mezi tøi rektorovy poradce koleje a v kolejním katalogu je uvádìn jeko dìjepisec èeské jezuitské provincie. Do Klatov to Balbína vùbec nelákalo, nebo v Jièínì mìl vedle pøátelství s tamním rektorem klid a hlavnì výteènou knihovnu, jíž se kochá duch, a pak bohatou nadaci, v níž se má i tìlo dobøe, což zcela neasketicky uznával. Všechny tyto pøednosti ponìkud kontrastovaly s depresivními pocity jeho klatovského pobytu, umocnìnými ještì tamním pivem, o nìmž se vyjádøil jako o nejslabším ze všech piv v Èechách. Navázal tu ale pøátelské kontakty mj. s Wolfem Maxmiliánem Lamingenem z Albernreuthu, známým Lomikarem z Jiráskových Psohlavcù, a pracoval tu na genealogii rodu Gutštejnù. Jsme zpraveni o tìchto stycích mj. jedním dopisem adresovaným regentu hrabìte Adama z Trauttmansdorffu do Horšovského Týna ve vìci Trèkù, kterou si pøál hrabì zpracovat. Cenné byly i jeho styky s øeholníky premonstrátského kláštera v Teplé, zejména s tamìjším opatem Raimundem Wilfertem a profesorem teologie Aloisem Hackenschmidtem. Dostával pozdravy od okolních šlechticù, hrabìte Matyáše z Trauttmansdorffu, pána na Horšovském Týnì, stýkal se mj. s pány z Nalžova i s Jaroslavem Švihovským z Rýzmberka. V Klatovech mìl pro svou práci èas, ale na dìjinách provincie nepracoval rád - práce ho dokonce pøivádìla k zoufalství, a také ji nikdy nedokonèil. Koncem roku 1671 byl Balbín poslán za trest do Klatov podruhé, kdy sem byl pøesunut z Prahy, poté co si na nìj stìžoval u generála øádu nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic, jehož popudily nìkteré pasáže v rukopisu Balbínova díla Epitome Historica rerum Bohemicarum, jež se mu zdály protidynastické a nacionalistické. V Klatovech byl zamìstnán jako jeden z chrámových zpovìdníkù a docházel i do blízkých Habartic. V roce 1673 je uvádìn jako jeden z poradcù rektora. Balbín tehdy napsal v Klatovech své nejslavnìjší dílo, známé pod pozdìjším názvem Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica praecipue Bohemica (Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláštì èeského). Souèasnì tu sbíral materiál pro svá pozdìjší Miscellanea Regni Bohemiae. Druhým dílem Balbínova klatovského pobytu je nedávno objevené rukopisné dílo Trophaeum (Pamìtní nápis), sepsané latinsky v roce 1672. Balbín tu podrobuje literární formou náhrobního elogia ostré kritice životní pou a pùsobení nejvyššího purkmistra pražského Bernarda Ignáce z Martinic, a to ještì za jeho života. Klatovy opustil Balbín na podzim roku 1674, byl odtud pøeložen do opavské koleje. 32 33
Mìstská zástavba a turisticky významné budovy Støedovìké mìsto bylo založeno na mírnì se sklánìjícím svahu nad údolím Drnového potoka. Pùdorys pøedstavuje ètyøúhelník se tøemi výraznì zaokrouhlenými nárožími o ploše 18 ha. Ve støedu šachovnicové dispozice vnitøního dìlení mìsta bylo vymìøeno pravidelné ètvercové námìstí o stranì 100 m. Od nìho se odvíjel pravidelný rastr domovních blokù, oddìlených ulicemi. Nepravidelné parcely pøi obvodových hradbách byly postupnì vyplnìny drobnìjší zástavbou. Staveništì domù obracejících se prùèelím do námìstí byla oproti jiným mìstùm nápadnì veliká. Rozborem mìstského pùdorysu dospìl V. Wagner k pøesvìdèení, že domy na námìstí byly pùvodnì opatøeny loubím. Západní a východní mìstský blok pøedstupuje výraznì do námìstí a brání tak plynulé komunikaci z ulic vedených do støedu mìsta. Napø. v Èeských Budìjovicích je právì v tìchto pøedstupujících èástech domovních parcel umístìno loubí, které v Klatovech zaniklo a bylo nahrazeno uzavøenou frontou domovních fasád. Není v možnostech tohoto prùvodce alespoò v krátkých zmínkách postihnout historický a stavební vývoj jednotlivých domù. Historii domù ve mìstì i na pøedmìstí sepsal ve svém monumentálním díle Dìjiny nìkdejšího královského mìsta Klatov již profesor Jindøich Vanèura. Pøipomeòme jen, že nejstarší èásti mìstské zástavby pocházejí podle souèasného stupnì vìdomostí z období pozdní gotiky. Renesanèní podobu mìstských domù dokládá nìkolik zachovaných fasád. Nejnároènìjší a nejlépe zachovanou fasádou s figurálním sgrafitem je opatøen dùm èp. 70 na rohu Krameriovy ulice. Klatovy nepatøí k mìstùm s výraznì zachovaným fondem domovní zástavby. Na první pohled je zøejmé, že pøedevším námìstí je tìžce poznamenáno neuváženými stavebními zásahy. Teprve od poèátku 90. let 20. stol. mùžeme zaznamenat urèitý pokrok v opravách mìstských domù, které získávají v rámci politických a hospodáøských zmìn i vyšší cenu a nové využití. V dùsledku probíhajících oprav mùžeme pøedpokládat èetné nálezy, které postupnì doplní a obohatí naše vìdomosti o domovní zástavbì mìsta Klatov. Z turisticky atraktivních míst a staveb mìsta stojí za samostatnou zmínku dùm s lékárnou U bílého jednorožce v severozápadní èásti námìstí. Zde je zachováno originální zaøízení jezuitské barokní lékárny, které po zrušení øádu r. 1773 odkoupil a zde umístil klatovský lékárník Jan Michael Firbas. Bìžný provoz lékárny byl ukonèen teprve v r. 1966. V první, krámské místnosti, upoutá pozornost socha archandìla Michaela, u jehož nohou se svíjí pokoøený ïábel - symbol zákeøné nemoci. Nechybí zde ani zub narvala, jež zde pøedstavoval roh bájného jednorožce, který kdysi dal lékárnì jméno. Pøi zdech stojí bohatì zdobené police a regály s lékovkami. Za lékárnou se nachází pøípravna s množstvím pozoruhodných nástrojù a lékárenských pomùcek. Èetné lékovky obsahují zbytky kuriózních preparátù Interiéry barokní lékárny, pracovna a krám v r. 2000 Innenraum der Barockapotheke, Arbeitsraum und Laden im Jahre 2000 The interiors of the Baroque Pharmacy, the workroom and the shop in 2000 78 79 užívaných kdysi k léèení. Klatovská barokní lékárna je dnes ojedinìlou farmaceutickou památkou známou po celých Èechách. Pøi jihovýchodním okraji mìstského jádra zve k návštìvì okresní muzeum, založené již v r. 1882 vlastivìdným nadšencem dr. K. Hostašem. Okázalou budovu muzea, vystavìnou v letech 1905-1907, projektoval ve stylu historizující renesance R. Štech. Muzeum, které prošlo v letech 1968-1990 nákladnou rekonstrukcí, nabízí návštìvníkùm bohatì vypravenou expozici, týkající se historie mìsta i pøilehlého okolí. V tìsné blízkosti muzea stojí v Komenského ulici další objekt s historizující fasádou tzv. okresní dùm vystavìný v r. 1905, dnes využívaný základní školou. Mezi mladší, architektonicky pùsobivé stavby patøí též budova sokolovny, vystavìná na opaèné stranì mìstského jádra. Budova postavená v r. 1913 podle plánu ing. V. Nekvasila je vystavìna ve stylu tzv. vídeòské školy Otto Wagnera. Podobizna stavitele Antonína v arcidìkanském chrámu - Portrait von Baumeister Anton in der Erzdechanteikirche The portrait of builder Anthony in the Archdean s temple Kostely, kaple, zvonice a høbitov Arcidìkanský chrám Panny Marie Nepostradatelnou souèástí støedovìkých Klatov byla od poèátku stavba dìkanského chrámu Panny Marie. Její mohutná silueta, zvýraznìná pùvodnì minimálnì jednou hranolovou vìží, ènìla vysoko nad støechy kdysi døevìných mìstských domù a do 15. stol. tvoøila nejvýraznìjší dominantu Klatov. Stavba, provedená ve stylu trojlodní baziliky a obklopená høbitovem, vyplnila jeden z blokù šachovnicové dispozice novì založeného mìsta, položený pøi jeho východním okraji. Bazilika s výraznì pøevýšenou støední lodí, dìlenou ètyømi klenebními poli, se blížila pùvodnímu mìstskému kostelu v nedalekých Domažlicích. Obdobnì jako u domažlického kostela byla kostelní vìž zasazena ve styku lodi s presbytáøem. Nejstarší podobì klatovského kostela se dnes nejvíce pøibližuje kostel sv. Petra a Pavla v nedalekých Horažïovicích. Stejnì jako u vìtšiny historických staveb jsou také nejstarší dìjiny chrámu Panny Marie zcela neznámé. Poslední zbytky informací v sobì uchovává pouze stavba sama, pøedevším její archeologicky dosud nezkoumané podzemí. Pøi opravách kostela v letech 1898-1908 byly sice objeveny pùdorysné stopy vnitøního uspoøádání kostela, nebyla jim však vìnována patøièná pozornost. K dùležitým dokladùm architektonického vybavení kostela náleželo nìkolik kamenicky opracovaných èlánkù, vykopaných pøi opravì a následnì uložených v lapidáriu klatovského muzea. Jednalo se o válcové pøípory zaniklého presbytáøe s kalichovitými hlavicemi a svazkovou pøíporu vítìzného oblouku. Další kamenické èlánky nalezl F. Vanìk, který byl pøítomen historizujícím úpravám kostela pøímo v jeho zdivu, kde byly použity jako stavební materiál. K nejzajímavìjším z tìchto artefaktù náleží hlavice válcových pøípor s listovým a bobulovitým dekorem. Tento výzdobný prvek byl použit i na portálech mìstského kostela v pøemyslovských Domažlicích. Již kolem r. 1400 si kostel vyžádal první výraznìjší opravy, o jejichž pøíèinách ani výsledcích nejsme informováni. V roce 1403 a znovu 1407 je výslovnì uvádìna kostelní vìž, která v pøízemí obsahovala kapli sv. Háty. V r. 1401 dal v této kapli Bøenìk z Dolan se svými bratry založit oltáø. O vìži se mluví i ve spojitosti s dalšími oltáøi a kaplí sv. Michala s kostnicí, která stála za kostelem blízko vìže. Vìž byla pøístupná schodištìm v síle zdiva, jehož zbytky byly objeveny pøi opravì kostela. V roce 1540 byla tato vìž v dùsledku špatného stavebního stavu snížena a v pozdìjších letech nahrazena samostatnou zvonicí, dnešní Bílou vìží. Kostelní zvony zaujaly nejprve místo ve ètyøhranné mìstské baštì za kostelem, která byla využívána jako zvonice. Tato bašta se po požáru mìsta r. 1579 zøítila, ale již r. 1581 bylo zapoèato se stavbou Bílé vìže. 80 81
Interiér arcidìkanského chrámu Erzdechanteikirche, der Innenraum - The interior of the Archdean s temple 82 83 Torzo staré kostelní vìže s armovaným nárožím je obsaženo ve zdivu pravé boèní kaple a nad ní situované empory. Vnìjší zeï bývalé vìže si dosud uchovala svoji pùvodní sílu a je dnes nejsilnìjším zdivem stavby. Lákavá je pøedstava spatøovat druhou kostelní vìž v protìjším symetricky umístìném a shodnì øešeném prostoru. Tato domnìnka se však nedala povrchovým prùzkumem stavby ovìøit. Špatný stavební stav klatovského kostela, stejnì jako jeho stísnìný prostor, který již nepostaèoval rozvíjejícímu se mìstu, vedl klatovského dìkana k žádosti o udìlení odpustkù, z jejichž výnosu chtìl kostel opravit. Papež Bonifác IX. prosbám vyhovìl a v letech 1399-1400 vyzval vìøící pražské, pasovské a øezenské diecéze, aby ve tøech uvedených dnech navštívili klatovský farní kostel, zde se vyzpovídali a získali tak ètyøicetidenní odpustky. Z prostøedkù, které kostel získal, byl v letech 1405-1422 vybudován nový prostorný chór a opravena zchátralá loï. Stavba nového chóru je spojována s jihoèeskou stavební hutí, jejíž nejstarší dochovanou stavbou je obnovený kostel sv. Jiøí v Milevsku. Mezi významné postavy jihoèeské gotiky patøil tehdy rožmberský stavitel Linhart z Aldenbergu (Aldenburgu), pod jehož dozorem byl zaklenut i kostel sv. Víta v Èeském Krumlovì. Právì tomuto významnému architektu a kameníkovi svìøili klatovští mìš ané práci na farním chrámu. Mistr Linhart vystavìl v místech zboøeného chóru nové pìtiboce uzavøené knìžištì, propojené se stejnì vysokou pøíènou lodí, a oba prostory pøeklenul pùsobivou sí ovou klenbou. Strmý krov nového závìru výraznì pøevyšoval støechy staré lodi s dosud stojící vìží. Jistì se tehdy uvažovalo i o zásadní pøestavbì staré chrámové lodi, realizaci projektu však pøerušily husitské války. Zanedbaný stav lodi byl v roce 1550 pøíèinou katastrofy, pøi níž se v dùsledku blíže nespecifikované živelné pohromy - patrnì vichøice, zøítila klenba kostelní lodi. Naštìstí nebyl nikdo zranìn, ale z lodi zùstala jen štítová zeï a trosky obvodového zdiva. Následná výstavba nové lodi je dobøe datovaná prameny i letopoèty na stavbì samé. Její výstavba zapoèala ihned po katastrofì a již v r. 1551 byl osazen jižní boèní portál. O rok pozdìji pracovali kameníci, jak dokládá letopoèet na døíku jednoho ze sloupù, již v prostoru kruchty. Ukonèení stavby klade dobový nápis na kùru kostela do r. 1560. Ale drobné dokonèovací práce zde probíhaly ještì r. 1562. Znám je rovnìž stavitel chrámu, mistr Antonín, jehož pozoruhodný portrét je také vytesán na poprsni kùru (viz obr.). J. Vanèura považuje klatovského baumaistra Antonína, na základì hodnovìrných pramenù, za bratra italského architekta a stavitele Jana Baptisty de Salla. Stavba nebyla provedena v duchu vrcholící renesance, ale zùstala u projevù pozdní gotiky. S tímto èasovým posunem se ale setkáváme i u jiných církevních staveb tohoto období. Nová loï byla oproti pùvodní mnohem svìtlejší a prostornìjší. Nízké boèní lodi byly zboøeny a jejich novì vybudované klenby výškovì sjednoceny s klenbou hlavní lodi, která je jen nevýraznì pøevyšuje. Pùvodní rozvržení lodi na ètyøi pøíèná klenební pole bylo sice ponecháno, ale tìžkopádné pilíøe boèních arkád nahradily štíhlé válcové sloupy, podpírající smìle rozepjaté klenby, ozdobené hvìzdicovým žebrovím. Prosvìtlený a vzdušný prostor nové lodi se tak po letech stal odpovídajícím protìjškem vznosného presbytáøe mistra Linharta a splynul s ním v jeden mysl povznášející celek. V prùbìhu výstavby chrámu, která trvala minimálnì 10 let, vedl mistr Antonín v letech 1552-1557 i stavbu Èerné vìže a další stavební podniky v okolí. Se zajímavým zápisem se setkáváme r. 1562, kdy Klatovští prosí plzeòskou obec, aby jejich mistru Antoòovi nechali v mìstských lomech nalámat pískovec na okenní kružby. Jednalo se zøejmì o poslední úpravy na kostelní stavbì. Pomìrnì velké množství kvádrù z plzeòského pískovce obsahují také opìráky na vnìjší stranì lodi. V r. 1581 byla pøi kostele vystavìna samostatnì umístìná zvonice, která nahradila kostelní vìž, zboøenou v r. 1540 (viz Bílá vìž). Podobu chrámu i zvonice pøináší Willenbergova kresba z r. 1602. Stavebnì zajištìný kostel pøestál bez vìtších problémù požár v r. 1615 i útrapy tøicetileté války. K výraznìjším úpravám kostela dochází teprve v poslední ètvrtinì 17. století. Tehdy ožil chrám významnou událostí. Roku 1685 byl do kostela pøemístìn zázraèný obraz Panny Marie Klatovské (viz kaple Zjevení Panny Marie). Z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Období barokní zbožnosti pøivádí do mìsta procesí poutníkù, která mají velký význam nejen pro chrám samotný, ale i pro ekonomický vzestup mìsta. Pøi té pøíležitosti získává kostel v r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, mìstským znakem a mariánskou soškou. Dnes je tento portál zasazen v prùjezdu Bílé vìže, kam byl z kostela pøemístìn pøi opravách na poèátku 20. století. Projekt na kamenickou výzdobu nákladného hlavního portálu, doplnìného soškou Panny Marie Klatovské, který nebyl realizován, je uložen v SÚA Praha (viz vyobrazení). R. 1689 byl krov znièen pøi požáru, který v Klatovech založili francouzští žháøi. Následující úpravy chrámu provedl kolem r. 1692, kdy byl architekt italského pùvodu M. A. Gilmetti. Pøi opravách, které nesla s nelibostí èást klatovské veøejnosti, bylo zbarokizováno prùèelí chrámu, pøistavìna jižní olivetská kaple a dostavì- Plán arcidìkanského chrámu podle F. Vaòka. Èernì vyznaèeny nejstarší dochované èásti stavby. Èíslem 1 oznaèen prostor bývalé vìže - Bauplan von Erzdechanteikirche nach F. Vanìk. Schwarz die ältesten erhaltenen Teile. 1 - Stelle des ehemaligen Turms. The plan of the Archdean s temple according to F. Vanìk. The oldest preserved parts are marked black. Number 1 is teh place of the former tower. 84 85
Arcidìkanský chrám, podélný øez stavbou z r. 1733 (PÚ Plzeò) - Dechanteikirche, Längsschnitt, 1733 The Archdean s temple, the lengthways cut from 1733 Arcidìkanský chrám, ranì gotické stavební prvky nalezené pøi opravách v letech 1899 1908 - Erzdechanteikirche, frühgotische Bauelemente, bei Renovierung 1899-1908 gefunden The Archdean s temple, the early Gothic building elements found during the renovation between 1899 and 1908 na sakristie s pokladnicí. Vnitøní opravy se soustøedily na zbarokizování boèních kobek, pøemìnìných v pøízemí na kaple a v patøe upravených na empory. Nejstarší dochovaná stavební dokumentace chrámu byla vypracována r. 1733 (viz vyobrazení) a dokládá, že se stavba kostela do dnešních dnù prakticky nezmìnila. Velkému požáru mìsta v r. 1758 padla za obì støecha kostela. Po dobu oprav sloužil klatovský dìkan mše v kostele sv. Martina na úboèí Hùrky, kam byl pøenesen také obraz klatovské Panny Marie. V r. 1887 zaniká stará hradba, ohranièující bývalý høbitov, rozkládající se okolo kostela. K poslední podrobnì popsané a z památkáøského hlediska již èásteènì kontrolované pøestavì kostela dochází v letech 1899-1908. Podnìt k ní dal opìt havarijní stav objektu, pøedevším presbytáøe, v jehož klenbì se objevila povážlivá trhlina. Rozsáhlá asanace se týkala zpevnìní a èásteèné výmìny klenebních polí, pøichycení žebroví, obnovy a opravy kružbových oken i restaurování dalších kamenických detailù. Sedlá klenba byla zvednuta hevery a za pomoci kovových úchytù pevnì zafixována. Kostel získal novou dlažbu i barevné okenní výplnì, navržené Karlem Klusáèkem. Pozdnì gotické malby, objevené v presbytáøi, zrestauroval malíø M. Matouš. V duchu neogotické úpravy byla z fasády kostela odstranìna nejen omítka, ale i nìkteré drobné barokní pøístavby vystavìné pøi jejím obvodu. Na základì podoby kostela známé z Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov, pokrytý bøidlicí. Nejvýraznìji se neogotická úprava projevila na prùèelí svatynì, oživeném sochami Èeòka Vosmíka a plastickou výzdobou, navrženou architektem Josefem Fantou, který byl zároveò projektantem a umìleckým garantem celé stavby. Pøi tìchto opravách byla též otevøena stará krypta, která vyplòovala celé podzemí pøíèného prostoru presbytáøe. Hrobka se skládala ze dvou obdélných prostor, v nichž se nalézalo kolem jednoho sta vìtšinou znaènì ponièených rakví. Vìtší èást z nich doplòovaly identifikaèní destièky, které podle novinových zpráv pøipomínaly mezi jinými klatovského dìkana z rodu Bìšínù z Bìšin, èlena klatovské zvonaøské rodiny Václava Priqeye a další významné osobnosti mìsta. Magistrát sice uvažoval o úpravì hrobky i vyhodnocení jejího obsahu, ale nakonec, jak sdìluje Šumavan, byla hrobka v prosinci 1898 v tichosti vyvezena a její obsah zakopán na høbitovì naproti márnici. Nìkolik zachránìných identifikaèních štítkù získalo klatovské muzeum. 86 87 Originalita stavby, vybudované ve tøech samostatných stavebních etapách (viz analytický plán kostela), vynikne pøedevším v prùhledech z boèních empor. Odtud je nejlépe vidìt kamenické detaily i techniku prací obou stavebních hutí, které se podílely na stavbì kostela v rozmezí více než jednoho století. Z mobiliáøe upoutá pozornost mohutný hlavní oltáø, ohranièený šroubovitými sloupy z r. 1700, do nìhož je vsazen milostný obraz Panny Marie Klatovské. Náhrobníky významných klatovských mìš anù, zasazené pøi boèních zdech pøíèného prostoru presbytáøe, jsou pouze zlomkem pùvodního poètu. Souèasné umístìní získaly desky pøi poslední velké opravì kostela. Na pravé stranì je zasazeno 6 náhrobních desek. Dvì první, nejlépe zachované a doplnìné znakem Kristiánù Koldínù z Koldína, patøí Bartolomìji Matyášovi Koldínovi ( 1572) a Jeronymovi Koldínovi ( 15..). Následují dva setøelé náhrobníky a žulová deska se znakem dvou zkøížených sladovnických prkének. Øadu uzavírá pískovcová deska s kalichem, která byla zasazena nad hrobem jednoho z klatovských knìží. Na protìjší stranì stojí u zdi pìt ošlapaných kamenných desek s heraldickou výzdobou. Zmínky zasluhuje i žulová deska Anny Maxmiliány, øíšské hrabìnky z Horrichu ( okolo 1780) s alianèním znakem a latinským nápisem. Arcidìkanský chrám, náhrobek Jeronyma Kristiana z Koldína - Erzdechanteikirche, Grabstein des Jeronym Kristian von Koldín The Archdean s temple, the tombstone of Jeronym Kristian of Koldín Pùda arcidìkanského chrámu s arkádami vynášejícími krov - Dachboden der Erzdechanteikirche mit Arkaden, die den Dachstuhl tragen The loft of the Archdean s temple with the arcades holding up the roof timbres Monumentální prostor je vytváøen též krovem kostela. Aèkoliv byl sestaven teprve pøi opravì svatynì na pøelomu 19. a 20. století, patøí již dnes mezi významné tesaøské památky mìsta. Krov lodi podpírají dvì øady cihelných arkád s hrotitými záklenky. Jejich pilíøe nasedají na štíhlé válcové sloupy lodi a pøedstavují èásti originální konstrukce mohutného pùvodnì renesanèního krovu. Kaple sv. Michala pøi mìstském høbitovì (zanikla) Velké oblibì mìš anù se ve støedovìku tìšila kaple sv. Michala, stojící na høbitovì pøi východní stranì kostela blízko vìže. Název capella ossarii, kterým byla nìkdy oznaèována, je vysvìtlován blízkostí kostnice, která byla pøi ní vybudována. Název cappela ossario byl však také užíván pro støedovìký karner - dvoupodlažní kapli, jejíž pøízemí obsahovalo kostnici a patro vlastní kapli. Tyto stavby bývaly s oblibou zasvìcovány právì sv. Michalovi. 88 89