PARLAMENT âeské REPUBLIKY 3/2012 Kulturní léto v Senátu
Obsah 1 Editorial předsedy Senátu 2 Schůze Senátu Jan Knotek 4 Polemika: Imunita ústavních činitelů Soňa Paukrtová a Karel Šebek 6 Senátoři napravují chybu a váhání Ministerstva zdravotnictví Alena Gajdůšková 8 Návrhy Senátu na státní vyznamenání Pavlína Heřmánková Schůze Senátu 2 11 Nobelisté ve Valdštejnské zahradě 11 Setkání s laureáty Nobelovy ceny Pavlína Heřmánková 12 Předsedové parlamentů jednali v Polsku Jiří Krbec 14 Gruzie vítá české investory Pavlína Heřmánková 16 Zahraniční politika 18 Udržíme udržitelný rozvoj? Ivo Bárek 19 Slovenská návštěva v Senátu Květa Kozáková 20 Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Jaromír Jermář 22 Rozhovor s předsedou Ústavně-právního výboru Miroslavem Antlem 24 Síla ženy v době krize Jana Víchová 26 Stalo se 29 Předseda Senátu navštívil Ústecký a Královéhradecký kraj Pavlína Heřmánková Ocenění české vědy a kultury 30 36 10 let od povodní Na titulní straně členky souboru ARIES z Liberce Foto Martin Vlček 30 Ocenění české vědy a kultury Yvona Dočkalová 31 České lázně v ohrožení Miluše Horská 32 Regionální kaleidoskop 36 10 let od ničivých povodní Jiří Uklein 37 Netradiční obyvatelé Valdštejnské zahrady Naďa Karásková 38 Valdštejnské legendy Bohumil Dušek 40 Zaslechnuto na schůzích Senátu 42 Ve stručnosti 44 Křížovka o ceny
Editorial Dear Readers, the third issue of the Senate quarterly is coming to your hands in top summer. Its back cover has been designed accordingly. The Cultural Summer is an event that already has its tradition and today it is inseparable from the upper chamber of our Parliament. The summer atmosphere does not of course mean that we are not working at the Senate. In the period of deteriorating economic results and decreasing real wages it is pertinent that the Czech Parliament works at full capacity even during summer holidays. Thus the Senate will intensively fulfil its balancing role in summer as well by amending and improving legislation (mainly the bills tabled by the current government for example the article Senators correcting a mistake and hesitation of the Ministry of Health in this issue). I would like to draw your attention to other texts of the current issue, mainly profiles of two important Senate bodies the Committee on Education, Science, Culture, Human Rights and Petitions (senator Jaromír Jermář informs about its activities) and the Committee on Constitutional and Legal Affairs (its Chairman Miroslav Antl is presented through an interview). Another important article is about the future of Czech spa resorts since there is a risk that our spa resorts do not have any future at all. We would also like to introduce to you Israeli Nobel Prize laureates which have been visited Senate. It was probably for the first time in the history of the Czech Republic when so many eminent scholars gathered in one place. Mrs. J. Víchová wrote an article about the power of women in the period of economic and social crisis which was a topic of a recent conference held on the Senate premises. I also consider both the polemic column For and Against and another part of the series written by Bohumil Dušek Waldstein Legends, this time about a treasure in the Waldstein Garden, to be well written. What I would wish most is that you found the real treasure a cultural experience in the Waldstein Garden during the ongoing Cultural Summer. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, třetí letošní číslo Senátu se Vám dostává do rukou v čase vrcholícího léta. Uzpůsobili jsme tomu i obálku. Kulturní léto je akce, která už má svou tradici a s horní komorou Parlamentu je dnes už neodmyslitelně spojena. Letní atmosféra samozřejmě neznamená, že se v Senátu nepracuje. V době zhoršujících se hospodářských výsledků a poklesu reálných mezd občanů je zcela na místě, aby Parlament České republiky pracoval naplno i v době školních prázdnin. Senát tedy bude i v létě intenzivně plnit svou vyvažující funkci a pracovat na opravování a zkvalitňování legislativy (zejména té, kterou navrhuje současná vláda jako příklad může sloužit článek Senátoři napravují chybu a váhání Ministerstva zdravotnictví právě v tomto čísle). Z textů v aktuálním čísle časopisu doporučuji Vaší pozornosti zejména profil Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, o jehož činnosti referuje Jaromír Jermář, a portrét předsedy Ústavně-právního výboru Miroslava Antla. Důležitý je rovněž článek o budoucnosti českého lázeňství hrozí totiž, že naše lázeňství žádná budoucnost nečeká. Představujeme Vám také izraelské nositele Nobelovy ceny, kteří navštívili Senát. Bylo to pravděpodobně poprvé, kdy se v České republice sešlo na jednom místě tolik význačných zástupců ze světa vědy a výzkumu. V textu Jany Víchové se lze dočíst, v čem v době ekonomické a společenské krize spočívá síla ženy, na toto téma proběhla nedávno na půdě horní komory zajímavá konference. Za vydařenou pokládám i polemickou rubriku Pro a proti a pokračování seriálu Bohumila Duška Valdštejnské legendy, tentokrát o pokladu ve Valdštejnské zahradě. Nejvíc bych si ale přál, abyste ten pravý poklad kulturní zážitek našli ve Valdštejnské zahradě během právě probíhajícího Kulturního léta. 1 Senát
Legislativa SCHÒZE SENÁTU Na čtyřech schůzích, které proběhly v období od dubna do června letošního roku, tedy na 20., 21., 22. a 23. schůzi Senátu, bylo projednáno celkem 26 návrhů zákonů. Senátoři z nich dvacet jeden podpořili, ke dvěma přijali pozměňovací návrhy, dva zamítli a k jednomu návrhu zákona nepřijali žádné usnesení. Vúvodu je třeba zdůraznit, že na projednání zákona je Senátu dána Ústavou třicetidenní lhůta, kterou Senát musí dodržet a také dodržuje. Vzhledem k nekoncepčnímu postupování zákonů Poslaneckou sněmovnou je tak Senát nucen svolávat svá plenární zasedání velmi operativně v termínech, které zasahují do harmonogramu pravidelných akcí, čímž je narušován program jak orgánů Senátu, tak i jednotlivých senátorů. Novela volebního zákona V návrhu novely zákona o volbách do Parlamentu ČR dochází ke změně přílohy, která vymezuje volební obvody pro volby do Senátu. Navrhované změny mají za cíl zajistit splnění zákonné povinnosti stanovené volebním zákonem. V tomto zákoně je mimo jiné stanoveno, že poklesne-li nebo zvýší-li se v některém volebním obvodu pro volby do Senátu počet obyvatel o 15 % oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v České republice, je nutno provést změnu území volebního obvodu. Změnu je možno provést pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu. Změna se pro tentokrát dotkla volebních obvodů č. 16 (sídlo Beroun), č. 21 (sídlo Praha 5), č. 28 (sídlo Mělník), č. 30 (sídlo Kladno) a č. 41 (sídlo Benešov), kde vzrostl počet obyvatel, a volebního obvodu č. 75 (sídlo Karviná), kde naopak došlo k poklesu počtu obyvatel pod zákonem stanovený koeficient. V důsledku navrhované změny území uvedených volebních obvodů bylo nutno návazně změnit i území sousedních volebních obvodů. Konkrétně dotčenými jsou volební obvody č. 18 (sídlo Příbram), č. 17 (sídlo Praha 12), č. 36 (sídlo Česká Lípa), č. 29 (sídlo Litoměřice), č. 40 (sídlo Kutná Hora) a č. 74 (sídlo Karviná). Zároveň jsou prováděny i technické úpravy, jako je například změna ve způsobu vyhlašování výsledků voleb, které byly doposud vyhlašovány v denním tisku, zatímco nově bude vyhlašování výsledků voleb prováděno formou sdělení ve Sbírce zákonů. Senát k této novele připojil pozměňovací návrh, kterým se i pro volby do krajů zavádí hranice pěti procent preferenčních hlasů to je ta hranice, díky níž mohou občané ovlivňovat pořadí na kandidátkách jednotlivých stran. Tím bude tato hranice pro všechny volby vyjma voleb do Senátu, který je volen většinovým způsobem, jednotná. reforem, které ovšem podle většinového názoru Senátu povedou k hospodářské stagnaci a propadu životní úrovně českých občanů. Konvergence nespočívá jen v naší míře schodku veřejných financí. Nejdůležitějším ukazatelem je HDP na osobu. To je reálná konvergence. Přibližování výkonnosti naší ekonomiky výkonnosti zdravého jádra se nám dařilo do roku 2008. Od roku 2007 Česká republika konvergenční kritéria, resp. přibližování nedociluje, konstatoval předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) s tím, že vláda se ani nesnaží hledat opatření, která by ke konvergenci vedla. Předseda senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Jan Hajda (ČSSD) zdůraznil, že samotná cesta škrtů ne - vyvede Českou republiku z krize. Reformy vlády, obsažené v Konvergenčním programu, podle jeho slov jen postihují středně a nízkopříjmové občany. Nejedná se o žádná prorůstová opatření. Vláda vůči jednotlivým odvětvím postupuje nekoncepčně a snižuje konkurenceschopnost českých podnikatelů a obecně podnikatelské prostředí, míní J. Hajda. Senát proto přijal k tomuto dokumentu vlády usnesení, že nesouhlasí s Konvergenčním programem ČR jako celkem, neboť je přesvědčen, že v něm obsažené záměry tzv. reforem povedou k další hospodářské stagnaci a polarizaci české společnosti, a tím i k propadu životní úrovně značné části občanů. Senátní snaha o odstranění nedostatků v zákoně o zdravotních službách V rekordním čase Senát PČR schválil novelu zákona o zdravotních službách, kterou po dohodě s Českou lékařskou komorou a Svazem pacientů předložila senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD), senátor Jan Žaloudík (ČSSD) a další. Novela zejména nově formuluje podmínky poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi a osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům tak, aby nebyl požadován písemný souhlas obou rodičů. Jde nám o to, abychom pomohli rodinám s dětmi i lékařům. Proto je potřeba najít cestu, jak zákon Konvergenční program Konvergenční program ČR je zásadním strategickým dokumentem zpracovávaným Ministerstvem financí. Tento dokument specifikuje základní souhrnné fiskální údaje a nejvýznamnější připravovaná opatření s rozpočtovým dopadem formou střednědobé fiskální strategie vlády. Jako každý rok byl i letos tento materiál předložen vládou k projednání v Senátu. Senát nemá možnost tvorbu tohoto dokumentu nijak ovlivnit, proto se vždy předpokládá, že jej Senát po rozpravě vezme na vědomí. Podobně jako v loňském roce byl Konvergenční program v Senátu podroben drtivé kritice. Dokument totiž vychází z vládních Senát 2
až 12. května l945, ačkoliv spojenecká vojska byla ještě poměrně daleko a poměr sil pro vlastence byl krajně nepříznivý. Mezinárodní smlouvy Senát projednal v daném období celkem dvanáct mezinárodních smluv. Nejdůležitější z nich byla patrně ratifikace Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, a ratifikace smlouvy mezi členskými státy Evropské unie a Chorvatskou republikou o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii. novelizovat co nejdříve. O to se nyní pokoušíme, konstatovala na schůzi Senátu místopředsedkyně Senátu A. Gajdůšková. Novela neřeší všechny problémy zákona o zdravotních službách. Eliminuje však zbytečné a v praxi neproveditelné úkony, které jsou skutečnými problémy pro mnohé rodiny, lékaře i zdravotnická zařízení, řekl místopředseda senátního Výboru pro zdravotnictví Jan Žaloudík. Je škoda, že ministr i koaliční poslanci, kteří zákon v kritizované verzi prosadili, neposlouchali, co jsme v Senátu říkali již ve chvíli, kdy se zde projednával původní zákon, a stvrdili legislativní zmetek. Mohli jsme ušetřit nesmyslné problémy mnoha rodinám i lékařům, dále komentovala situaci iniciátorka senátního návrhu Alena Gajdůšková. Podle senátorů nesnese věc odkladu, neboť se blíží léto a hrozí komplikace při prázdninových pobytech dětí mimo rodičovský dohled. Jak upozornila již při projednávání ve výborech senátorka Dagmar Zvěřinová (ČSSD), kvůli složitosti dohnat otce i matku, kteří spolu často ani nežijí, se lékaři někdy uchylovali k falšování podpisů druhého rodiče. Senátoři se zároveň obrátili na Poslaneckou sněmovnu s žádostí, aby i dolní komora projednala novelu ve zkráceném procesu tak, aby byla schválena již v prvním čtení. Podrobnosti o návrhu zákona uvádí místopředsedkyně Senátu A. Gajdůšková v dnešním čísle na str. 6. Senátní návrh zákona o Českém národním povstání V Senátu byl z iniciativy senátorů Miroslava Nenutila (ČSSD), Milana Štěcha (ČSSD), Přemysla Sobotky (ODS), Petra Pitharta (KDU- -ČSL), Jaroslava Doubravy (Severočeši.cz), Petra Bratského (ODS), Tomáše Töpfera (za ODS) a Pavla Lebedy (za ČSSD) připraven senátní návrh zákona o Českém národním povstání. Podání návrhu bylo uskutečněno symbolicky právě ve dnech, kdy si Česká republika připomíná 67. výročí této události. Návrhem zákona chtějí předkladatelé především vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období nacistické okupace s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie. Lze konstatovat, že historický i politický pohled na toto období stále ještě nedoceňuje hrdinství těch, kdo tenkrát za naši svobodu a samostatnost pokládali své životy. Ocenění těchto hrdinů si klade za cíl návrh zákona, který prohlašuje toto povstání Českým národním povstáním, neboť pouze tímto pojmenováním lze dosáhnout celonárodního uznání odbojového aktu, neboť pouze těmito kroky, tedy odpovídajícím pojmenováním odbojového aktu a vyhlášením významného dne, lze dosáhnout celonárodního uznání tohoto povstání proti nacistické totalitě, řekl předkladatel zákona Miroslav Nenutil. Národněosvobozovací boj českého národa proti nacismu vyvrcholil Českým národním povstáním ve dnech 30. dubna Evropská legislativa Velký nárůst tisků lze pozorovat i u evropské legislativy. Bylo projednáno celkem 31 tisků, i když řada z nich byla projednána v balíčcích, neboť se jednalo o dokumenty řešící jeden problém z různých úhlů pohledu. Jednalo se například o Evropský inovační a technologický institut, Horizont 2020 rámcový program pro výzkum a inovace (2014 2020), legislativní balíček k udělování koncesí a zadávání veřejných zakázek, Nový rámec ochrany dat, Evropskou úpravu auditů či Budoucnost kohezní politiky. Návrhy na státní vyznamenání Na poslední schůzi v první polovině roku nominuje Senát pravidelně několik osobností z řad veřejného nebo kulturního života a navrhuje je prezidentovi republiky k udělení či propůjčení státních vyznamenání. Tentokrát se tak stalo na 23. schůzi Senátu a mezi navrhovanými osobnostmi na udělení či propůjčení vyznamenání jsou například bývalý komisař pro rozšíření Evropské unie Günter Verheugen, František Janouch, Erazim Kohák, Otakar Motejl, Jarmila Kratochvílová či Petr Pithart. Celkový přehled všech nominovaných naleznete na str. 8. Petice Senát naslouchá občanům V poslední době se stalo dobrým zvykem, že se občané se svými starostmi a problémy obracejí prostřednictvím petic na senátorky a senátory. Senát pak všechny petice, které mají více než deset tisíc podpisů, zařadí na pořad schůze Senátu, kde dostanou k vyjádření prostor jak petenti, tak osoby, jež zastupují strany dotčené. V poslední době tak senátoři projednávali petici za vyhlášení celo - státního referenda o reformách a přijetí zákona o obecném referendu, petici Zachraňme Lázně Kyselka a petici Za zachování dětského a gynekologicko-porodnického oddělení v Žatecké nemocnici. Jan Knotek organizační odbor Kanceláře Senátu 3 Senát
âinnost v boru IMUNITA ÚSTAVNÍCH Imunita by neměla být osobním privilegiem zákonodárců O pojetí a rozsahu imunity zákonodárců se u nás vedou politické, odborné i žurnalistické diskuse již od roku 1920. V porovnání se zahraničím patří Česká republika mezi státy s vůbec nejširší imunitou. 26. dubna letošního roku neschválil Senát novelu Ústavy omezující trestní imunitu na dobu výkonu mandátu. Nepřál si snad Senát omezení imunity, když v minulosti již několikrát omezení imunity schválil? Bylo to trochu jinak. Senát ji neschválil proto, že bylo třeba třípětinové většiny přítomných senátorů. Řada kolegů senátorů ale nebyla při schvalování přítomna, a tak převážila ta skupina, která si omezení imunity nepřála. Bezprostředně poté podala skupina senátorů nový návrh opět na omezení trestní imunity na dobu výkonu mandátu. Důvodem je nesoulad mezi rozsahem imunity prezidenta republiky a zá - konodárců. Prezident je ve zřejmé nevýhodě je chráněn pouze po dobu výkonu mandátu, zatímco zákonodárci, nejsou-li vydáni garancí svobody projevu nemůže žádný parlament svobodně jednat a plnit funkce. Další skupina senátorů podala návrh na novelu Ústavy, která imunitu zcela ruší a ponechává pouze indemnitu. Na první pohled se zdá, že dnes, kdy existuje nezávislé soudnictví, pro poskytování trestní imunity není žádný důvod. Je třeba si ale položit otázku: Nenarušíme funkčnost Parlamentu jako celku úplným zrušením imunity? Ke zrušení imunity je totiž třeba vypustit v Ústavě v čl. 27 odst. 4 a 5. Co to znamená? Vypustíme-li zmiňované paragrafy, bude možné zadržet zákonodárce na 48 hodin pro pouhé podezření. Dnes je to možné na 24 hodin a pouze tehdy, je-li zákonodárce přistižen při trestném činu, a ještě se k jeho zadržení požaduje souhlas předsedy komory, jíž je členem. Je tak těžké si představit, že budou zadrženi dva nebo tři zákonodárci ve chvíli, kdy pojedou na klíčové hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu? Vypuštění trestní imunity se má týkat i ústavních soudců. U nich bude situace ještě složitější zatímco senátorů je 81, poslanců 200, ale soudců Ústavního soudu jenom 15, v současnosti dokonce jen 13! Takže zadržení jednoho z nich může fatálním způsobem ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu. V souvislosti se změnou Ústavy v bodě imunity se také diskutuje otázka ztráty mandátu u zákonodárců, kteří byli pravomocně odsouzeni. Senát již v roce 2001 schválil po více než dvouleté práci poměrně rozsáhlou novelu Ústavy ČR, ve které byla navržena P O L E svou komorou, jsou chráněni doživotně. Imunita by však neměla být osobním privilegiem zákonodárců, nýbrž nástrojem zajištění svobody jednání a funkčnosti Parlamentu jako celku. Pokud ale platí, že zákonodárci jsou chráněni v případě nevydání doživotně, pak ochrana zahrnuje i osoby, které již členy Parlamentu nejsou, a to je problém. Navzdory tomu, že v praxi nejsou s vydáváním poslanců a senátorů k trestnímu stíhání výrazné problémy, je časový účinek trestní imunity vnímán jako snad největší symbolické dělítko mezi občany a zákonodárci. Nesporně klíčové pro fungování Parlamentu je zachování indemnity. Ta znamená, že poslanci ani senátoři nemohou být vůbec postiženi za hlasování v příslušné komoře či jejích orgánech. Bez úprava, dle níž ztrácí mandát zákonodárce, který byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo k trestu odnětí svobody s odůvodněním, že takový poslanec nebo senátor fatálním způsobem porušil slib, který jako zákonodárce skládá. Tento návrh novely Ústavy byl tehdy Sněmovnou zamítnut. Bohužel. V současné době je v Poslanecké sněmovně projednávána další novela Ústavy, která tento problém konečně řeší. Závěrem bych ráda konstatovala, že stabilitě České republiky neprospívá současná praxe novelizace Ústavy po částech. Ústavě by svědčila celková novelizace. Soňa Paukrtová předsedkyně senátorského klubu TOP 09 a Starostové Senát 4
âinitelò Senátoři odmítli hlasovat pro ústavní kutilství Poté, co Senát odmítl v dubnu změnu Ústavy ve věci imunity ústavních činitelů, snesla se na horní komoru vlna kritiky zleva i zprava. Jak bývá v současnosti obvyklé, dělo se tak veskrze způsobem populistickým a povrchním. Jádro věci totiž tentokrát nespočívá v tom, že by se senátoři považovali za jakési nepo - stižitelné nadlidi, ale prostě v tom, že omítli hlasovat pro něco, co by se velmi výstižně dalo nazvat slovy Lubomíra Zaorálka ústavním kutilstvím. Na rozdíl od mnohdy vulgárních a pokryteckých projevů v Poslanecké sněmovně drží si Senát o poznání vyšší politickou kulturu, a i když je o některých zákonech prakticky rozhodnuto již před hlasováním na základě domluvy v nejsilnějším senátním klubu, zůstává stále dost prostoru na skutečnou diskuzi a tříbení názorů v hodině pravdy na plénu. Poslední obecná rozprava na téma omezení imunity toho byla skvělým dokladem. Jakkoli toto téma je jistě vděčné pro zkratkovité vodů proti této polovičaté novele. Za všechny doporučuji vystoupení senátora Jiřího Pospíšila. Řekl mimo jiné toto: Pokud povedeme debatu tímto způsobem, kde používáme naprosto šílené pojmy, jako je doživotní imunita, jenom proto, že si to vymyslel nějaký novinář, tak se nedopracujeme nikdy k racionálnímu závěru. Imunita může být jen doživotní. To, co není doživotní, se nejmenuje imunita, to je prostě odložení. Přestupkovou imunitu (zákonodárce) nemá žádnou. Proto není třeba se o ní dále bavit. Třetí případ je, že poslanec spáchá nějaký trestný čin a má být za něj souzen. Odložením, třeba v mém případě o 16 roků, mně zmaříte, ale i spravedlnosti zmaříte právo na spravedlivý soud. Mimo to by se změnil můj svět, protože noviny by psaly o tom nesouzeném Pospíšilovi, a co je to za lumpa. To někteří také znají a já bych se nemohl bránit, protože bych nebyl ani odsouzen, ani neodsouzen, ani osvobozen. Nevím, jak ostatní, ale mne právě jeho argumenty přesvědčily o tom, že není rozumný důvod pro takto předloženou změnu Ústavy hlasovat. Znělo by to krásně konec doživotní imunity. Jenže po čase bychom na konkrétním případě třeba zjistili, že doživotní imunita byla zkrácena formálně o pár dní. O tom jsme měli hlasovat? Pokud tedy po bezmála dvouhodinové věcné debatě scházely potřebné dva hlasy pro schválení návrhu, se kterým přišla do Senátu poslankyně Kateřina Klasnová, nelze to vykládat jako selhání, ale naopak jako výkon základního poselství Senátu být ústavní M IK A titulky, nikde v médiích nezazněl kritický argument, že samotná novela je právě z rodu těch, které se tváří radikálně, a v podstatě nic zásadního neřeší. Pokud by se zákonodárci měli postavit na úroveň ostatních občanů, pak by měla být zrušena imunita jako taková a ne až po skončení mandátu, což může být za rok, deset, či dokonce dvacet let. Navíc se o současné praxi, kdy o přestupcích rozhoduje imunitní výbor a o vydání plénum, nedá říci, že by byla nějak zneužívaná. Podle dosavadní úpravy byl například vydán české justici v lednu 2003 tehdejší senátor Vladimír Železný. Zamířil proto ještě výše a v následujícím roce se stal europoslancem. I Evropský parlament mu imunitu odebral, zároveň však rozhodl, že nemůže být zatčen ani vzat do vazby. Inu, kdo chce, hledá způsob V již zmíněné rozpravě zazněla řada závažných obecných důpojistkou. Není pochyb o tom, že nový a lepší návrh na změnu Ústavy má šanci projít. A ještě něco uniklo novinářům i všem, kdo dění v Senátu komentovali. V okamžiku hlasování nechybělo v sále ani náhodou všech 33 senátorek a senátorů, kteří byli vedeni jako nepřítomní. Někteří si totiž nevěděli jiné rady než takzvaně vytáhnout kartu, čímž nehlasovali nijak a vyjádřili tím svoji hlubokou pochybnost o projednávané věci. Podtrženo a sečteno: senátoři jsou nejen svéhlaví, ale i myslící. A to je podle mne dobře. Ústava není trhací kalendář. Karel Šebek senátorský klub ODS 5 Senát
Legislativa SENÁTO I NAPRAVUJÍ CHYBU A VÁHÁNÍ MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ Od začátku dubna je zřejmé, že jeden z reformních zákonů, takřka násilím prosazený zákon o zdravotních službách, předložený ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, je podivným neživotaschopným paskvilem. Ministerstvo zdravotnictví však přes všechny deklarace nepochopitelně váhá s odstraněním zásadních chyb v zákoně, který od 1. 4. 2012 komplikuje život pacientům i lékařům. Proto se Česká lékařská komora a Svaz pacientů ČR dohodly, že společně vypracují vlastní podnět k novele zákona o zdravotních službách. Zmatečná ustanovení současného zákona totiž nepřinášejí žádný prospěch pacientům, a lékaře přitom staví do naprosto neřešitelných situací, doslova do pasti. Bylo proto logickým vyústěním situace, když resortní státní správa spí, že zákonodárci a občanská sdružení začali jednat sami. Některá ustanovení zákona nelze v praxi dodržet Z pohledu právního státu je naprosto nepřijatelné, aby zůstávala dlouhodobě v platnosti nesmyslná ustanovení, která nelze v praxi dodržet. Je skandální, když autor těchto ustanovení, ministr zdravotnictví, tato ustanovení bagatelizuje a nabádá lékaře k jejich porušování místo toho, aby přiznal vlastní chyby a snažil se o oka - mžité sjednání nápravy. V odborné veřejnosti vyvolalo zděšení doporučení ministra zdravotnictví lékařům se tímto zákonem neřídit, a vystavit se tak možným postihům ze strany soudů pro porušení zákona. Spolu s Českou lékařskou komorou a Svazem pacientů ČR jsme proto jako skupina senátorů především z řad lékařů a zdravotníků z klubu ČSSD připravili návrh novely, která si klade jediný cíl: urychleně napravit chybu, která zkomplikovala život mnoha pacientům (především dětem a jejich rodičům) i samotným lékařům. Nutno podotknout, že nikdo ze senátorů přítomných na květnovém jednání Senátu, ať zastupuje levicovou či pravicovou část politického spektra, nezvedl ruku proti tomuto návrhu, a dokonce nikdo nehlasoval proti požadavku skupiny navrhovatelů, aby novela byla projednána ve zkrácených lhůtách. Je potěšitelné, že došlo ke shodě, že chybný zákon, který všem připravuje neřešitelné situace, je třeba změnit. Nikdo také ne z pochybnil potřebu jednat rychle. Součástí návrhu je požadavek na zrychlené jednání i v Poslanecké sněmovně. Věříme, že i po- slanci pochopí naléhavost změny a podpoří naši snahu napravit to zásadní. Opravdu musí oba rodiče souhlasit s poskytnutím lékařské péče dítěti? Zejména jde o hlavní záměr odstranit povinnost souhlasu obou rodičů dětí s poskytnutím lékařské péče. Je žádoucí situaci vyřešit ještě do prázdnin, kdy děti odjíždějí na letní rekreace, jsou u prarodičů nebo na sportovních soustředěních a kde nejsou doprovázené vlastními rodiči. Senát 6
Pokud by totiž lékař nevyžadoval pro ošetření (i na radu ministra) souhlas obou rodičů (byť formální, protože ho nelze ověřit), pak se vystavuje hrozbě žaloby ze strany rodiče, který souhlas nedal. Může se tak stát i on, nejen dítě, rukojmím v bitvách mezi rodiči. Soud pak musí číst zákon, jak je napsán, a jeho povinností je trestat porušení zákona. Soudce nemůže udělat nic jiného. Jenže jak řekl na plénu Senátu profesor Miloš Janeček, jsou situace, kdy lékař bez ohledu na příkazy, zákazy či hloupým zákonem stanovená pravidla pacienta ošetří, i kdyby ho to mělo stát cokoli pro něj je svatá Hippokratova přísaha. Pan senátor uvedl příklad supracondylické zlomeniny, která, není-li u dítěte ošetřena do hodiny, hrozí mu způsobit těžké trvalé následky. Neumím si stejně jako pan kolega představit, že by odpovědný lékař takové zranění dítěti neošetřil s odůvodněním, že ještě nedoúřadoval neměl by totiž v papírech podpis obou rodičů. Další příběh mi zaslala jedna zoufalá maminka: očkování proti rakovině děložního čípku je hrazeno zdravotní pojišťovnou do dovršení 13 let věku dívky. Je však přesně z těch úkonů, které bez souhlasu obou rodičů podle stávajícího Hegerova zákona lékař nemůže provést. Otec je však v zahraničí a s matkou již dva roky nekomunikuje. I kdyby se jí jeho souhlas nějakým zázrakem podařilo sehnat, nejspíš to nebude do dceřiných narozenin za pár měsíců. Pak však již bude matka muset za vakcínu zaplatit kolem pěti tisíc korun, které jsou pro ni jako samoživitelku velmi vysokou částkou. Příklady jasně ukazují paradoxnost a naprostou nedomyšlenost zákona, který si vláda vydupala. Novela odstraňuje i další nejasnosti Zákon obsahuje ještě několik dalších nejasností, které chceme návrhem novely napravit. Navrhujeme vypustit nesmyslný požadavek znovu a znovu vyžadovat od všech pacientů po uplynutí 30 dnů prokazatelný informovaný souhlas s léčbou. Dobrý lékař s pacienty vždy mluví. Důvěra mezi lékařem a pacientem je podstatná pro úspěšnou léčbu. Nemá ale žádný smysl administrativní opatření s lhůtami, jehož dodržování je obtížné a bez logiky a navíc jen připravuje prostor pro případné právní bitvy. Navrhujeme proto, aby opakovaně musel lékař ze zákona pacienta informovat pouze na jeho přání. To také odpovídá právu pacienta informaci o léčbě nechtít znát. Důležité i pro pacienty je obnovení možnosti nahlížení profesních komor do zdravotnické dokumentace při řešení stížností pacientů na lékaře, stomatology a farmaceuty. To považujeme za nezbytné pro objektivní posouzení stížností. Obzvlášť v situaci, kdy si podle zákona má pacient podávat stížnost poskytovateli. To je u soukromých praxí tentýž člověk, na jehož práci či chování si pacient stěžuje. Ve srovnání s těmito navrhovaným úpravami se zdá být drobností upřesnění, že tzv. úchop, tedy např. podepření pacienta při chůzi či uchopení malého dítěte při zákroku, nebude posuzován jako omezující prostředek. Význam takové úpravy ovšem docení ti, kterým je takto pomáháno, a určitě zdravotní sestry či další zdravotnický personál, kterým by za jistých okolností mohla hrozit sankce jen za to, že podepřeli pacienta, který to potřeboval. Stejně tak by nebylo zcela v souladu se zákonem, kdyby si sestra či zdravotník posadili děťátko na klín, aby lépe zvládlo třeba nepříjemné ošetření či jen svůj strach. Neumím si také představit, a na plénu o tom hovořil senátor profesor Janeček, jak zdravotník na traumatologické ambulanci zvládne opilce bez toho, aby jej podepřel. Poslední navrhovanou úpravou novely je zrušení povinnosti oznamovat soudu, že pacient, který byl hospitalizován na základě svého souhlasu, byl v průběhu léčení omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. Oznámení soudu podle novely nebude nutné, pokud pacient vysloví souhlas nebo se jedná o omezení na dobu kratší než osm hodin. Přijetí novely nebude mít žádný negativní dopad na veřejné rozpočty. Lze spíše očekávat úspory tím, že odpadne administrativa, kterou Hegerův zákon zavádí, a případné soudní spory, ke kterým připravil svou nesmyslností velmi dobrou půdu. Námi navrhovaná novela má tento stav napravit. České zdravotnictví mělo vždy dobrý zvuk. Doposud bylo jedno z nejefektivnějších na světě. Jistě se ale dá mnohé zlepšit. Dobrá cesta je, když se na tom shodnou lékaři i pacienti. Lékaři mají léčit, nikoliv úřadovat Na závěr chci připomenout slova lékaře prof. Janečka: Zdravotnictví není jenom o tom, kolik mám na oddělení CT přístrojů, magnetických rezonancí apod. Na prvním místě je to o lidech Zdravotnictví nefunguje na politickou zakázku. Nikdo nemá ani zlomeninu, ani to slepé střevo, nic takového, jestli je na levé nebo na pravé straně, jestli smýšlí červeně nebo zeleně. To je úplně jedno. Prostě ta nemoc nebo ten úraz může na kohokoli z nás přijít, a potom každého z nás zajímá pouze to, aby tam, kam jde, aby prostě to zařízení bylo na dokonalé úrovni a hlavně aby v něm byli schopní a vzdělaní lékaři. Za pacienty k tomu dodávám: lékaři mají léčit, ne úřadovat. Zdraví je jednou z nejcennějších hodnot v životě člověka. Jako společnost máme povinnost vytvořit k jeho ochraně a uchování co nejlepší podmínky. Obávám se, že současné reformy tuto úlohu neplní. Alena Gajdůšková místopředsedkyně Senátu 7 Senát