18 Co 47/2018-84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Sladkého a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: A. D., narozená XXXX, bytem XXXX, XXXX zastoupená Mgr. Josefem Zemanem, advokátem sídlem Trutnov, Žižkova 498 proti žalovanému: AUTO DISKONT s.r.o., IČO: 27215733, sídlem Brno, Černovická 1183/38, zastoupený Mgr. Jiřím Stránským, advokátem sídlem Praha, Na Veselí 938/17 o 30.689 Kč oproti vydání motorového vozidla o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017 č. j. 19 C 88/2015-58 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 30.689 Kč oproti vydání osobního motorového vozidla Fiat Coupe, VIN XXXX XXXX, číslo technického průkazu UB XXXX, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
2 Odůvodnění: V záhlaví označeným rozsudkem soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30.689 Kč oproti vydání osobního motorového vozidla Fiat Coupe (specifikovaného blíže ve výroku rozsudku), a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 26.294 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně se žalobou z 28. 4. 2015 domáhala po žalovaném uvedeného nároku s tvrzením, že s žalovaným uzavřela 13. 2. 2015 smlouvu o koupi uvedeného osobního automobilu, v níž byl deklarován stav tachometru 155.558 km; že následně zjistila, že došlo k neoprávněné manipulaci s tachometrem vozidla, proto, s ohledem na charakter vady, dne 3. 3. 2015 od kupní smlouvy odstoupila; že koupené vozidlo nadto vykazovalo další závady technického rázu, ihned se objevily problémy s motorem, byly zjištěny praskliny výfukových svodů; dále uvedl, že s ohledem na její postavení spotřebitelky se žalovaný nemůže zprostit své odpovědnosti jednostranným prohlášením uvedeným v kupní smlouvě. Soud vyšel z toho, že v kupní smlouvě žalovaný garantoval žalobkyni, že vozidlo má najeto 155 158 km, bylo však zjištěno, že má ve skutečnosti najeto mnohem více kilometrů. Stav kilometrů na tachometru neodpovídá skutečnosti, což je podstatná vada předmětu koupě, když žalobkyně důvodně očekávala, že kupované vozidlo má najeto uvedený počet kilometrů. Šlo tak ze strany žalovaného o porušení kupní smlouvy podstatným způsobem (o porušení žalovaný vědět měl či mohl) a žalobkyni tak vzniklo právo na odstoupení od smlouvy dle 2106 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ), kterého tato využila a od kupní smlouvy odstoupila, takže mezi stranami smlouvy vznikl závazek vrátit si vzájemně poskytnutá plnění. Soud dále uvedl, že se žalovaný nemůže zprostit jednostranně odpovědnosti tím, že ve smlouvě prohlásí, že neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s reálným počtem ujetých kilometrů, což kupující svým podpisem potvrzuje. Takové ujednání je ve spotřebitelské smlouvy nepřípustné, neboť omezuje či vylučuje spotřebitelova práva z vadného plnění ( 1814 OZ) a zakládá nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Soud konstatoval, že pokud má žalovaný jakoukoliv pochybnost, má za povinnost uvést, že stav tachometru neodpovídá skutečnosti, popřípadě stav tachometru neuvádět, neboť pro průměrného kupujícího je stav tachometru zásadní informací. Stav tachometru je také možné alespoň přibližně určit i z celkového stavu vozidla, například opotřebení jeho konkrétních částí. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým navrhl jeho změnu tak, že bude žaloba zamítnuta a jemu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný vyjádřil nesouhlas se soude provedenou interpretací ujednání v kupní smlouvě a předávacím protokolu. Podle něj z ujednání stran rozhodně nevyplývá, že prodávající kupujícímu garantuje, že vozidlo mělo ke dni uzavření smlouvy najeto 155.558 km, když v kupní smlouvě, resp. předávacím protokolu, je jasně uveden údaj stav kilometrů a nikoliv najeté kilometry. Navíc údaj o stavu tachometru je bezprostředně následován další podstatnou informací o skutečném nájezdu kilometrů, kde je zákazníkovi sděleno, zda stav tachometru odpovídá stavu skutečně ujetých kilometrů či nikoliv. V daném případě tak byl zákazník nejprve informován o stavu tachometru vozidla a bezprostředně na to o tom, zda stav tachometru vozidla odpovídá či neodpovídá skutečnému stavu ujetých kilometrů. Uvedená informace je dále konkretizována v oddíle A odstavci čtvrtém předávacího protokolu, kde je dále vysvětleno, že je-li v tomto protokolu u skutečného stavu ujetých kilometrů uvedený údaj možný nesoulad, znamená to, že stav tachometru nemusí odpovídat skutečnému počtu ujetých kilometrů, a s ohledem na tuto skutečnost byla přiměřeně upravena smluvní cena automobilu. Dále je zde uvedeno prohlášení prodávajícího, že z jeho strany nedošlo k neoprávněné manipulaci s počítadlem kilometrů automobilu a upozornění kupujícího, že ani při vynaložení veškeré odborné péče není možno ji zjistit případnou manipulaci s počítadlem
3 kilometrů předchozím majitelem. Z uvedeného je zřejmé, že po přečtení uvedených informací v jejich kontextu musí být i průměrnému spotřebiteli zřejmé, že u prodávaného vozidla byla zjištěna manipulace se stavem ujetých kilometrů, když stav ujetých kilometrů neodpovídá stavu kilometrů na tachometru. Pokud by chtěl žalobce garantovat shodu tachometru se skutečným stavem najetých kilometrů, učinil by tak zaškrtnutím kolonky garance stavu v předávacím protokolu. Žalovaný dále uvedl, že jeho upozornění na vadu, ke kterému je povinen ve smyslu ustanovení 2164 OZ, nelze považovat za omezení nebo vyloučení práv spotřebitele. Podle uvedeného ustanovení je povinen kupujícího upozornit na vady, o kterých je informován, přičemž takové upozornění fakticky má za následek vyloučení odpovědnosti prodávajícího za vady, na které v souladu s tímto ustanovením kupujícího upozorní. Z textu kupní smlouvy a předávacího protokolu je jednoznačně zřejmé, že se nejedná o obecné prohlášení, které by mělo v každém případě prodávajícího vyviňovat z případné odpovědnosti za vady, ale jedná se o upozornění na konkrétní zjištěnou vadu konkrétního vozidla podle ustanovení 2164 OZ. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud prvního stupně rozhodl ve věci správně, když dostatečně zjistil skutkový stav a tento správně právně posoudil. Odkázala na argumentaci soudu prvního stupně uvedenou v odůvodnění rozsudku. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací ( 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení ( 201 o.s.ř.) v zákonem stanovené lhůtě ( 204 odst. 1 o.s.ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( 202 a contrario o.s.ř.), věc projednal v mezích, ve kterých se žalovaný přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně domáhal (tj. právní posouzení věci). Právním posouzením skutečností zjištěných soudem prvního stupně (viz odůvodnění napadeného rozsudku), zejména obsahu kupní smlouvy uzavřené účastníky 13. 2. 2015 a protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla (přílohy kupní smlouvy), jako interpretací projevu vůle smluvních stran (viz. nález Ústavního soudu z 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03) dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Otázku splnění povinností prodávajícího, jako podnikatelského subjektu zabývajícího se prodejem ojetých automobilů, ve vztahu k informacím o skutečném počtu najetých kilometrů oproti stavu tachometru, je nutno vždy posuzovat pro každý případ individuálně. Údaj o stavu kilometrů na tachometru, spolu s informacemi o dalších vlastnostech prodávaného automobilu, ve svém souhrnu tvoří informaci, na základě které se kupující rozhoduje (má možnost rozhodnout) o uskutečnění koupě. Je zřejmé, že v každém individuálním případě může informace o počtu kilometrů na tachometru hrát buď roli zásadní, či běžnou ve srovnání s ostatními informacemi, nebo dokonce nepodstatnou (bezcennou). Z pohledu vývoje judikatury dochází ke zvyšování nároků na plnění informační povinnosti o vlastnostech prodávaných výrobků prodávajícím vůči spotřebiteli ve smyslu ust. 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Obecně nemá prodejce ojetých vozidel povinnost zjišťovat skutečný počet ujetých kilometrů, má však povinnost porovnat stav vozidla s počtem ujetých kilometrů zaznamenaných na tachometru a také prověřit dokumentaci k vozu. V daném případě je tak postup žalovaného, který informoval o počtu kilometrů na tachometru s tím, že tento není garantován, protože je možný nesoulad se skutečným počtem ujetých kilometrů (a že s ohledem na tuto skutečnost byla upravena smluvní cena automobilu) možno vytknout jen to, že tuto informaci vůči žalobkyni (jako kupující) nějakým způsobem neobjektivizoval, např. prostřednictvím internetových on-line databází. V daném případě je hodnocení poskytnuté informace o počtu najetých kilometrů významné z hlediska posouzení, zda ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy podstatným způsobem (v rámci plnění informační povinnosti žalovaným), případně zda šlo o ujednanou vlastnost věci,
4 v důsledku čehož by vzniklo žalobkyni právo odstoupit od smlouvy, s účinky zániku smluvního vztahu a nástupu vzájemné restituční povinnosti. Zde odvolací soud dospěl k závěru, že informace o skutečném počtu ujetých kilometrů (jak byla v daném případě provedena) nebyla při informování o celkovém stavu vozidla natolik významná, aby v ní bylo možno spatřovat podstatné porušení povinnosti žalovaným. Zásadním se totiž jeví celkově velmi špatný technický stav vozidla, který ostatně nebyl mezi účastníky sporný, a který byl, kromě vytčení vady spočívající v manipulaci tachometrem a jeho úpravě, rovněž zmíněn v odstoupení od smlouvy. V samotné kupní smlouvě byl technický stav vozidla charakterizován jako velmi špatný, s předpokladem, že v rámci případné technické prohlídky provedené stanici technické kontroly nemusí být uznán způsobilým k provozu na pozemních komunikacích, přičemž zde bylo výslovně uvedeno, že výše kupní ceny byla sjednána s ohledem na celkový špatný technický stav automobilu, či jeho nezpůsobilost provozu na pozemních komunikacích, jako cena podstatně nižší, než je obvyklá tržní cena takového automobilu v době jeho prodeje. V protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla bylo vozidlo zařazeno jako téměř nevyhovující s tím, že funkčnost automobilu může být výrazným způsobem kdykoliv snížena, že jde o použitý, nadměrné opotřebeny automobil, který je technicky morálně zastaralý a je ve velmi špatném technickém stavu. Odvolací soud má výkladem smluvních ujednání účastníků, při aplikaci příslušných zákonných ustanovení (citovaných v odůvodnění napadeného rozsudku), za to, že nebyla ujednána vlastnost předmětného vozidla spočívající v garanci určitého počtu ujetých kilometrů ( 2161 odst. 1 písm. a/ OZ), a že rovněž ze strany žalovaného nedošlo k porušení smlouvy tak podstatným způsobem, že by při vědomosti o tomto žalobkyně smlouvu neuzavřela ( 2002 odst. 1 věta druhá OZ). Jestliže žalobkyni právo odstoupit od smlouvy (podle 2002 odst. 1 věta prvá, resp. 2169 odst. 1 OZ) nevzniklo, pak úkon odstoupení od smlouvy nevyvolal zákonem předvídané účinky (zánik smluvního vztahu mezi účastníky) a nedošlo ani k nástupu vzájemné restituční povinnosti účastníků ve smyslu ustanovení 2993 OZ. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil ( 220 o.s.ř.) tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z hodnocení způsobu, jakým žalovaný informoval žalobkyni o počtu najetých kilometrů. Tento sice v souvislosti s plněním informační povinnosti o prodávaném vozidle (celkovém technickém stavu vozidla) neznamenal podstatné porušení smlouvy (viz shora), avšak významně přispěl ke vzniku sporu mezi účastníky. Uvedené lze považovat za okolnosti zvláštního zřetele hodné pro odepření práva na náhradu nákladů v řízení úspěšnému žalovanému (224 odst. 1, 2, 142 odst. 1, 150 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku může účastník řízení, za splnění podmínek uvedených v 237 o.s.ř., podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání, a to u Městského soudu v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( 239 o.s.ř.), t.j. Nejvyšší soud v Brně. Brno 21. března 2019 JUDr. Petr Sladký,v.r. předseda senátu
5