KAREL JAROMÍR BUKOVANSKÝ POLSKÁ OSTRAVA A OKOLÍ Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace 2012
Toto elektronické vydání vychází z textu Polská Ostrava a okolí od Karla Jaromíra Bukovanského, který byl vydán v roce 1878 v Olomouci nákladem vlastním v Národní kněhtiskárně Kramáře a Procházky. ISBN 978-80-7054-156-2 (pdf) Text díla není vázán autorskými právy. Elektronické vydání (typografická a grafická úprava) je poskytováno pod licencí Creative Commons. 2
Velectěnému pánu, panu Vácslavu Stiebrovi, horskému správci atd. atd. v Polské Ostravě věnuje K. J. B. 3
Ve východním Slezsku, v knížetství Těšínském, u říšské silnice z Těšína do Opavy vedoucí, nedaleko vtoku mělké Lučiny do řeky Ostravice, rozprostírá se stará, na kamenné uhlí velmi bohatá Polská Ostrava. Přináleží pod c. k. soudní okres Bohumínský, c. k. okresní hejtmanství Fryštátské. Leží pod 36 sev. šířky a 49 30' vých. délky. Kdy a jak Polská Ostrava svůj původ vzala, nedá se s určitostí říci. Aby zámek Polsko-Ostravský vystaviti byl dal Kazimír, syn Polského knížete, okolo roku 820 1, to tentýž Kazimír, který roku 810 prý zámek Těšínský vystaviti kázal 2 nelze tvrditi, poněvadž z těch časů dávných nemáme o tom spolehlivých zpráv. Kaple v zámku Těšínském byla prý dříve chrámem pohanským. Proč slove Ostrava Polskou? To tím že právě řeka Ostrava čili Ostravice byla hranicí mezi dvěma velikýma říšema Českou a Polskou. Nebyla ovšem Ostravice vždycky pohraničnou řekou, nebo druhdy panství Přemyslovců rozkládalo se daleko v Polskou říši, ale v 13. století, kdož z Moravské Ostravy přešel řeku Ostravici stoupil do říše Polské; odtud slove Ostrava Polskou. A jakož pohraničné okresy na větším díle majetkem bývaly panovníků, poněvadž v nich se zdržovaly hraničné stráže, tak bylo i s Polskou Ostravou, v níž hrad pohraničný stál. Na tomto hradě mívali panovníci své kaštelány čili hradni a obyvatele pohraničných okresů byli zavázáni k službě vojenské a kaštelán byl jejich vojevodou. První určitou zprávu o Polské Ostravě máme z r. 1229. Toho totiž roku papež Řehoř IX. opatu a konventu kláštera Benediktinského v Tynici (u Krakova) potvrdil desátky od knížat jim darované a sice ve vsech Orlové, Kocobenzi, Těrličku, Vrbici, Záblatí, Uchylsku, Golkovicích a též v Ostravě (rozuměj Polskou.) Diplomat. Mor. II. 214. 317). L. 1261. připomíná se poprvé Lysá Hora pode jmenem Lissa huera (Dipl. M. III. Když roku 1268 kníže Vladislav Opolský ke kapli Orlovské nějaké statky vzdával, aby časem opatství tam zřízeno býti mohlo neodvislé od opatství Tyneckého u Krakova, nejmenují se všecky ty vesnice zhora uvedené, ale nescházejí Vrbice, Kocobendz, Žukov, Těrličko a Ostrava. Než nevychází z listiny zřetelně na jevo, jakým obyčejem Orlovské opatství benediktinské je držeti má. Jisto ale jest, že Orlovští všech těch vsí ač-li byly jejich majetkem nepodrželi, anobrž, že se dostaly v držení jiným pánům, najmě Polská Ostrava, ve kteréž knížecí pohraničný hrad stál. Roku 1292 povstal mezi biskupem Holomuckým, Dětřichem, jehožto statky až k řece Ostravici se rozprostíraly, a mezi knížetem Těšínským spor o hranice. Již v dobách prastarých činila řeka Ostravice hranice mezi Moravou a Slezskem. Při prudkém toku řeky stalo se častokráte, že Ostravice docela jiným směrem ku škodě biskupských statků téci počala. Biskup Dětřich, dvacátý to biskup Holomucký, stěžoval si na knížete 1 Zámek, o kterémž zde řeč, jest pouze onen starý dům v nádvoří nynějšího zámku. 2 Dle pověsti národní (Viz Slezské báje a pověsti národní od K. J. Bukovanského, sešit I. č. XI., str. 30.) postavili zámek Těšínský bratří: Čestmír, Leško a Bolko, kteříž pocházeli z rodů Piastův. 4
Těšínského, který hranice mezi Moravou a Slezskem upraviti se zpečoval. Český král Otakar učinil proto s Vladislavem, knížetem Těšínským, úmluvu, dle které se obě strany vyrovnaly. Později a sice r. 1296 povstal nový spor o hranice. Mezi oběma stranami uzavřena jest úmluva z dne 2. srpna 1297. Jak z listiny této patrno, upraveny byly opět Ostravicí. Dále stojí v listině té, jak následuje: Tam, kde Ostravice do řeky Odry vtéká, počínají hranice a jdou až ku hranicím uherským. Kde se však řeka Ostravice ve dvě ramena dělí, činiti bude větší rameno hranice. Aby ale v budoucích časech opět spory o hranice nepovstaly, udělati povinny budou obě strany hraničné kopce podél řeky Ostravice. Upotřebování vody, jakož i chytání ryb přináležeti má oběma stranám. Na listině biskupově podepsáni jsou páni z knížetství Opavského: Vlk z Násile, Heřman z Úvalna, Žibřid z Engelsberku. Na listině Měčislavově podepsáni jsou páni z knížetství Těšínského: Heřman, řečený Speher, hradní Polsko-Ostravský, Ježek z Kornic a Sobek, řečený Střela. Ještě roku 1327 patřil zámek P. O. knížatům Těšínským, avšak již léta 1380. přešel do rukou jiných. Dle společné úmluvy z roku 1434 jde na jevo, že panství P. O. odkoupil jistý Arnošt 3 z Tvorkova a po něm v držení je měli bratři Ondřej a Jan z Tvorkova. Tyto dva bratry povýšil Boleslav za jich a jejich otce Arnošta výtečné služby zemi prokázané do stavu panského. V několika letech přešlo panství dle staré listiny ze dne 12. září 1440 na p. Vácslava Hřivnáče z Heraltic i s osadami: Polskou Ostravou, Petřvaldem, Radvanicemi, Kunčicemi, Hrušovem, Michálkovicemi a Muglinovem za 1400 zl. uherských. Pan Václav Hřivnáč z Heraltic byl tuším syn p. Zbyňka Hřivnáče, který nejprvé Heraltice a potom Štítinu v knížetství Opavském držel a zboží P. Ostravské přešlo na něho přirozeně, že byl spřízněn s pány Tvorkovskými. O panu Václavovi Hřivnáči na P. Ostravě máme na ten čas toliko 5 zpráv že jemu Petr hrabě od sv. Jiří a Pezinku 600 zl. uherských r. 1486 dlužen byl (Archiv Český VI. 518) a že listem českým daným na Polské Ostravě v den sv. Prokopa leta 1477. špitál v Moravské Ostravě nadal půl kopou groší ročního platu z pozemků jemu náležitých, a konečně že roku 1497 přijal 50 zlatých náhrady za to, že ve vesnici k opatství Orlovskému náležité, ve Vrbici rybník zřídil. Kromě toho zpomínáno jeho r. 1492 a r. 1494 v diplomatáři Slezském 6 sv. na str. 402 a 418. Rodina V. Hřivnáče z Heraltic držela panství toto po 68 roků, načež dne 12. prosince 1508 prodala je p. Janu Sedlnickému, pánu z Choltic a na Vratimově za 5300 uherských zlatých. Páni z Choltic jsouce z rodu starožitného slovanského, to z rodu Benešoviců, užívali téhož erbu 3 Arnoštův otec pan Ondřej z Tvorkova, předek znamenitého rodu Tvorkovských z Kravař, držel i se synem Arnoštem veliké panství Bohumínské, a žil ještě r. 1420, avšak r. 1434 seděl již na Bohumíně pan Bělík Sobek z Kornic. 5
odřivousu, jako páni z Kravař a páni Tvorkovští (z Kravař), poněvadž jeden Benešovec, pan Drslav již v 12tém století vystěhovav se z Čech v Opavsku se usadil a tu se stal praotcem pánů z Kravař (kteří po meči vymřeli r. 1466 p. Jiříkem z Kravař) i pánů z Tvorkova (čili Tvorkovských z Kravař, kteří po meči vymřeli teprve v letech třicátých tohoto století.) Statek Sedlnice náležel poslednímu pánu z Kravař a po jeho smrti objevuje se na něm již p. Jiřík z Choltic (přišedší z Čech, z Choltic a potomek z rodu Českých Benešovců). Jeho potomci psali se odtud Sedlničtí z Choltic a rod jejich kvete dosud a drží dosud i mnohá panství, která přede 500 lety páni z Kravař drželi. Po smrti p. Jana Sedlnického přešel majetek na jeho syna Jiříka, kterýž byl maršálkem knížetství Těšínského. Tentýž roku 1538 vypovídá a dosvědčuje, že zemští hejtmani, jakož i panstvo a jiní zástupcové Opavska se ujednotili, že se v Opavě ke schůzím dostavovati a tam raditi budou. Dříve odbývaly se podobné schůze v některém jiném městě. V ty časy hrozilo zemi Slezské velké nebezpečí. Svěřepý Turek, který měl skoro celou zem Uherskou vybojovánu a vypleněnu, blížil se k naší milé vlasti (r. 1541). Hrůza a strach pojaly každého, kdožkoliv o nepříteli slyšel. I nebylo divu, že občané do lesů a hor utíkali, aby se před ukrutným nepřítelem ukryli. Takovémuto počínání brzy učiněn jest konec. Panstvo, které též o svůj majetek nemalé starosti majíc, umluvilo se mezi sebou, že se nepříteli postaví na odpor. Jak umluveno, tak také uděláno. Podřízeným osadníkům dán přísný rozkaz, aby každý, kdo jen může, zbraně se chopil, na cestách a kde toho potřeba, záseky dělal a před nepřítelem do lesů neutíkal. Místa: Jablunkov, Bílsko, Těšín a Bohumín se opevňovala 4 a potravinami a střelivem na 1 rok zásobila. Mimo to dán jest obyvatelům rozkaz, aby se každý na 1 rok potravou zásobil. Rolník nesměl s dobytkem do lesů utíkati, nýbrž v místě, kam přináležel, zůstati a toto v čas potřeby proti nepříteli chrániti. Tento rozkaz platil pro celé Těšínsko. Znamením všeobecného povstání proti nepříteli budou velké, na veškerých výšinách rozžaté ohně a zvonění ve vše zvony v celé zemi na poplach. Celý kraj byl připraven na nepřítele, avšak tento jak dějepis praví do Slezska nevtrhl. Léta 1531. povstala opět rozepře o hranice Moravsko-Slezské mezi Holomuckým biskupem Stanislavem Turzým 5 a panem Janem Sedlnickým na P. Ostravě. Rozepře měla na rozkaz hejtmana zemského Jana z Pernštýna v P. O. vyrovnána býti. K tomu konci sjeli se do P. Ostravy přátelé z obou stran a sice jedenácte pánů Moravských a jedenácté pánů 4 Dle Albína Heinricha. 5 Biskup Stanislav, 42tý to biskup Holomoucký, častoval u sebe po delší čas Uherského krále Vladislava, jakož i krále Polského, Zikmunda. Krále Ludvíka v Praze korunoval. Biskupoval vzorně po 43 let, zemřel dne 17. dubna 1540. 6
z knížetství Těšínského, mezi těmi pp. Hynek z Vrbna, Jan Čelo z Čechovic, Mikuláš Kloch a Jan Chlubovský. Dle listiny ze dne 7. listopadu 1531 byl spor tento vyrovnán a přijaty jsou opět podmínky z vyrovnací listiny ze dne 2. srpna 1297. Těchto časův a sice od roku 1528 až 1579 panoval v Těšíně Vácslav Adam z rodu Piastův. Vácslav Adam vychován byl při císařském dvoře ve Vídni, kdež požíval velké důvěry a úcty. Právě téhož roku, co vládu nastoupil (1528), rozšiřovalo se učení Luterovo ve Slezsku a též v Těšínsku a našlo mnoho přívržencův. Učení Luterovo rozšiřovati počal Jan Hes, kanovník ve Vratislavě. Den co den přibývalo přívržencův a také kníže Vácslav Adam přistoupil k učení tomuto. Většina pánů Těšínských následovala příkladu svého knížete. I v obci P. Ostravské přistoupilo několik osob k učení Luterovu, přijímajíce v Mor. Ostravě pod obojí. Že to bylo na ujmu víry katolické, netřeba podotýkati. I faráři M. Ostravští valně se klonili k utrakvismu. Tak jest farář Jan Jilovius (Jilovsky), ač muž hodný a oblíbený, do Kroměříže (r. 1559) povolán, aby se zodpovídal ze svého odpadlictví od víry katolické. Tam vyznal, že některým šlechticům velebnou svátost pod obojí (pod oběma způsoby) podával 6. Taktéž předvolán jest Mikuláš Peterka pro odpadlictví k soudu do Kroměříže a dán ve vazbu 1569 na Hukvaldech. M. Ostravský rektor Jan zaslal na rozkaz biskupův jeho spisy do konsistoře. Roku 1570 byl v Mor. Ostravě farářem jistý Jan Chololecký, který též pro odpadlictví na Hukvaldech uvězněn jest. Zapřísahav se, že víře katolické věren zůstane, propuštěn jest na svobodu. Roku 1560 vyhnáni jsou násilně Benediktyni z kláštera Orlovského, ku kterému tenkráte i Polská Ostrava přifařena byla. Jeden z nich, Jakub, kazatel, byl na kostelní věži, kamž se byl utekl, zastřelen. Dva kněží z řádu tohoto utekli přestrojeni až do Polské Ostravy, avšak i odtud jsouce pronásledováni, utíkali přes Mor. Ostravu na jihovýchod k Čertové Lhotce 7, kdež nedaleko vsi této od nepřátel dohoněni a zabiti jsou. Tam, kde kostel Hrobky u Nové Vsi v poli stojí, pochováni jsou tito dva kněží. Hrabě Jan z Oppersdorfu, majitel panství Frýdeckého, postaviti dal tento stánek Boží právě na hrobech dvou zavražděných těchto kněží, a od těch dob sluje kostel a pole kolem kostela Hrobky. Lid zdejší nazývá tato místa Hrůbky aneb též Grobky. Kostelík Na Hrobkách zasvěcen jest ke cti a slávě svatého Bartoloměje. Po vyhnání klášterníků sebrán všecek majetek i s polemi a klášter jest sbořen. Z materiálu pozůstalého vystavěn v Rychvaldě zámek a protestantský kostel. Zdá se, že teprve po vyhnání Benediktýnů Orlovských obec Polsko-Ostravská kostel a faru vystavila, o čemž však na jiném místě 8. 6 Opavský Týdenník. 7 Víska u Moravské Ostravy, nyní vůbec Lhotka zvaná. 8 Viz: Kostel Polsko-Ostravský. 7
Roku 1560 povstal zase spor o hranice mezi Moravou a Slezskem. Řeka Ostravice tekla na ujmu Mor.-Ostravských a Vítkovských občanů přes jejich pozemky, čímž nemalou škodu trpěli. Majitel P. O. užíval tehdy čásť pozemků občanů těchto a nechtěl se s nimi po dobrém vyrovnati. Poškození hledali pomoci u biskupa Holomuckého svého pána, Marka Khuena 9. Biskup obrátil se zase s prosbou na knížete Těšínského. Tento však si celé záležitosti mnoho nevšímal. Proto biskup hledal pomoc u samého císaře Ferdinanda. Avšak ani císař zde mnoho nedělal. Celá rozepře trvala již úplných sedm let. Spor mezi oběma stranami dosáhl nejvyššího stupně. M. Ostravští, práva dovolati se nemohouce užili násilí. Zbili kohosi, načež pan Jiřík Sedlnický ztěžoval si u biskupa Holomuckého, Viléma Prusinovského z Víčkova, což alespoň z listu téhož biskupa vysvítá. Pro zajímavosť rozepře potom nastalé otiskujeme s dovolením redakce výborného časopisu Opavského Týdenníka, což pod záhlavím Ostravští a Vítkovští v číslech 39, 40, 41 r. 1877 uveřejněno bylo. Jsou to listy biskupa Vilíma Prusinovského, jež se nám až po tu dobu zachovaly 10. Píšeť biskup: Pánu Jiříkovi Sedlnickému z Choltic na Polské Ostravě, příteli nám milému, maršálku knížetství Těšínského. Psaní vašemu i tudíž delší stížnosti do Ostravských našich poddaných sme porozuměli. Kdež chtíce tolikéž od Ostravských zprávu míti o tom urozenému vladyce Jarošovi Syrakovskému z Peřkova, úředníku našemu Ukvaldovskému 11, věrnému milému psaní činíme, tak aby vyrozumějíc té věci nám, jak v sobě sama jest, oznámiti neprodlíval; majíce od něho zprávu vám na psaní vaše odpovědi dáti neopomineme a proti tomu bejti nechceme, abychom k vyslyšání té věci některé dobré lidi vyslati neměli. Než spíše to bejti nemůže leč po soudu našem manském 12, kterýž ve dvou nedělích se na zámku Kroměříži držeti bude. Však zatím o tom dostatečně poručiti chceme, aby poddaní vaši všelijak se proti vám, služebníkům i všem poddaným vašim pokojně chovali a příčiny žádné nedávali, nepochybujíc, že i vy o tom služebníkům a poddaným svým poručíte. Datum na Kroměříži v pondělí po neděli Cantate léta Páně 1568. (V kopiáři listův posélacích biskupa Vilíma Prusinovského, l. 81.) 9 Markus Khuen narodil se v Holomouci a r. 1553 stal se biskupem. Zemřel dne 10. února 1565. 10 Od téhož biskupa (biskupoval od 9. května r. 1565 až do r. 1572) zachovalo se nám několik listů českých z roku 1568 psaných knížatům Těšínským, otci i synu. 11 Při statcích biskupských byli tehda dva hejtmani, jeden v Kroměříži, druhý v Osoblazsku (r. 1568 Birka Násilský na Stundorfě, později Boček z Malejova); úředníci na Ukvaldech, Budišově, Vyškově, Kelči, Mírově. Tito ve svých okresích měli na starosti správu hospodářskou a též do jisté míry soudní. Hejtmani a též někteří úředníci, jako tento Ukvaldský, byli šlechtici. 12 Mimo zemské soudy byl též manský soud biskupský v Kroměříži, při němž hledali práva všichni poddaní manové čili lenníci. 8
Zároveň nařízeno úředníku Ukvaldskému, aby tu věc u lidí sobě svěřených vyšetřil, jak z listu tohoto jde: Ouředníku Ukvaldskému. Jaké nám psaní pan Jiřík Sedlnický z Choltic z strany Ostravských činí i tolikéž co jemu zase za odpověd dáváme, toho příležitě všeho pro správu přípis (přepis) odsýláme a tobě poroučíme, že se na to všecko se vší bedlivostí vyptajíc nám, jak v sobě samo jest, o tom oznámiti neprodlívej. Na tom jistu vůli naši naplníš. Datum (na Kroměříži.) (Fol. 82.) Úředník dle rozkazu sobě daného věc tu nepochybně vyšetřil a biskupovi, co by činiti bylo, oznámil. I obeslal biskup listem společným pány Václava mladšího Sedlnického z Choltic na Bartošovicích (Partschendorf) a Jetřicha Petřvaldského z Petřvaldu a na Petřvaldě, aby do Ostravy se sjedouce rozepři zprostředkovali. List ten v tato slova napsán: Pánu Václavovi ml. Sedlnickému z Choltic na Bartošovicích a panu Jetřichovi Petřvaldskému z Petřvaldu a na Petřvaldě. Urozený páne, pane a urozený vladyko 13, ujcové a věrní naši milí Z příležícího psaní, co sobě pan Jiřík Sedlnický z Choltic (na Polské Ostravě) do poddaných našich Ostravských z strany nějakého zbití stěžuje, vyrozumíte. Protož nechtíce, aby ta věc na dlouhých průtazích státi měla, vám žádostivě poroučíme, že se s panem Jiříkem Sedlnickým o den a rok snesete a ouředníku našemu časně o tom oznámíc sjedete a tu věc vyslyšíc na místě našem spokojíte a našlo-li by se co toho na poddaných našich Ostravských, že by té svádě příčinu dali, dostatečně jemu neb služebníkům jeho to od nich k nápravě přivedete, a načem tu věc postavíte, nám s odesláním zase toho psaní oznámiti nepomíjejte. Datum na Kroměříži v pátek před slavností sesláním Ducha sv. l. P. 1568. (Kopiář listův posélacích list 92.) O též věci hned dána zpráva i p. Jiříkovi Sedlnickému listem tímto: Panu Jiříkovi Sedlnickému z Choltic na Polské Ostravě, maršálku kníž. Těšínského, příteli nám milému. Podle předešlé odpovědi naší sme pánům poručili, aby na místě našem vám spravedlivě učinili, protož nepochybujem, že vy tolikéž z strany své dvě osoby k nim přidáte, tak aby ta věc bez prodlení, jakž ste i sami toho žádostiví byli, na míře postavena byla. Co se pak jiných rozepří dotýče, poněvadž toho konečného oumyslu sme, bude-li vůle Boží, po soudě Olomuckém 14 na Ukvaldy sjeti a tam za některý čas pobýti, chceme tolikéž o to se přičiniti, aby při tom času k místnému konci se přivedly a na dalších průtazích nestály. Datum na Kroměříži (týž den). (Kopiáře list 92.) 13 P. Sedlnický byl pánem; p. Petřvaldský jen vladykou, to jest tolik asi jako německé von. 14 Na soudě Holomuckém zemském zasedal vždy biskup, než při tom soudě byl jen za pána; při soudě manském byl za kníže. 9
Prostředníci jak se k pravdě podobá v Ostravě se sjeli, avšak nezdá se, aby byli co pořídili, neboť na krátce potom píše biskup Vilém Prusinovský panu Jiříkovi Sedlnickému v tato slova: Panu Jiříkovi Sedlnickému atd. Oznamujeme vám, že sme toho oumyslu, bude li vůle Boží, těmito dni na Ukvaldy sjeti a tam některý den pobýti. I chtíce aby ty rozepře, kteréž mezi vámi a Ostravskými poddanými našimi od dávných časův na průtazích stojí, k místnému konci podle předešlého zůstání, pokudž možné bude, přivedené býti mohly. Tomu rok k sjetí na ta místa od středy příští ve dvou nedělích, to jest v středu den sv. Jiljí tím raněji pokládáme. Nepochybujem, že se k tomu času přátely opatříte, tak aby aspoň jednou bez dalších odkladův ty rozepře na míře postavené býti mohly. Nebudeme-li my pak moci osobně přítomni toho bejti, nicméně s plnou mocností na místě našem osoby k tomu vyslati chceme. Při tom vám stížnosti, kteréž se do vás Ostravští míti praví, odsýláme, a budú-li jaké nové do vás míti, vyrozumějíc od Ostravských vám tolikéž jich odeslati nepomineme, nepochybujíc, že i vy ač máte-li jaké mimo ty, kteréž nám od vás před rokem 15 odeslané sou, tak učiníte. Datum na Kroměříži, v sobotu před nanebevzetím Panny Marie léta Páně 1568. Jako se p. Jiřík Sedlnický přátely opatřiti měl (p. Sedlnický obral si za přátely knížata Těšínská, starého Václava a mladého Frydrycha Kazimíra) tak i biskup Vilím Prusinovský za své přátely zvolil pana Hanuše Hougvice z Biskupic a p. Jana Kropáče, jimž společným listem o tom oznámil v ta slova: Protož vás přátelsky žádáme, že v pondělí před sv. Jíljím k nám na Ukvaldy přijedete a na druhý den v úterý s námi do Ostravy sjedete a z strany naší v té věci za jednoho pána a přítele budete v neděli den nanebevzetí Panny Marie l. P. 1568. (Kopiář list 139.) Aby věc na jisto již byla, shodli se i biskup i p. Jiřík Sedlnický o nestranné prostředníky, jenž by ani z knížetství Těšínského, ani z Moravy nebyli. Za ty vyhlídli sobě hejtmana a komorníka knížetství Opavského: Jana Staršího Bruntálského z Vrbna na Heralticích (mladší byl při témž čase sudím knížetství Opavského) a pana Jiříka Tvorkovského z Kravař na Radúni. Podáme tuto list k hejtmanu. Urozenému pánu Janovi Staršímu Bruntálskému z Vrbna na Heralticích, hejtmanu knížetství Opavského, p. ujci nám zvláště milému. Oznamujeme vám, že sme se s p. Jiříkem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě na tom usnesli, abychom z strany rozepře, kteréž mezi týmž panem Sedlnickým a Ostravskými poddanými našimi od dávných časův sou, přátelské jednání v středu den sv. Jiljí tím raněji měli. I zvolili sme sobě z obou stran vás spolu s panem Jiříkem Tvorkovským (z Kravař na Radúni), komorníkem knížetství Opavského za prostředníky, 15 Rozumí se: před lhůtou určenou. Rok znamená ve staré češtině tolik co termín čili nynější lhůta. 10
tak abyste mezi námi při tom přátelským jednáním pracovali a prostředkovali. Protož vás přátelsky žádáme, že v outerý před sv. Jiljí k nám do Ostravy k večeři přijeti a na druhý den na ta místa spolu s námi a přátely od obou stran k vám vydanými (?) vyjeti, ta místa shlídnouc tu věc, pokud možná bude, na míře postaviti pomoci ráčíte. Nepochybujem, že na žádosť naši tak učiníte, a my se vám toho rádi dobrým přátelstvím odplatíme. Datum na Ukvaldech v neděli před sv. Bartolomějem l. P. 1586. (Kopiář list 143, 144.) Týž den poslal biskup z Ukvaldův list k p. Jiříku Sedlnickému, aby sám od své osoby týmž pp. psaní učinil (v. kopiář l. 144). Zatím svár a sváda nepřestávala, neboť došly na Hukvaldy též stížnosti Vítkovských poddaných. Slyšme, co píše biskup: Panu Jiříkovi Sedlnickému. Jaké stížnosti v novotě do vás Ostravští a Vítkovští poddaní naši mají, těch vám pro správu přiležitě podle předešlého vám od nás připsání odsýláme. Datum na Ukvaldech v outerý den sv. Bartoloměje léta Páně 1568. (Kopiář l. 146.) Již tedy se všecko připravovalo k rozhodnému kroku a Ostravští potřebovali svědky k svědomí, jenž by jim na jejich stížnosti svědčili, protož podle tehdejšího pořádku obrátili se k svému pánu, biskupovi, aby jim sousedních pánův poddané vyprosil. Biskup tedy psal v příčině té těmto pánům ač zvlášt, předce v jedna slova: knížatům Mladému (Adamu Václavu, nebo Frydrychovi) i Starému (Václavu Adamu) Těšínským, panu Janovi mladšímu Bruntálskému z Vrbna na Hlučíně, Jeho Milosti Římského císaře, Uherského a Českého krále Truksasu; panu Hynkovi Bruntálskému z Vrbna na Klimkovicích; Janovi Plaknarovi z Kynšperka na Vladislavi 16 ; Janovi Barskému z Baště na Frýdku; Hanušovi Petřvaldskému z Petřvaldu a konečně též p. Jiříkovi Sedlnickému. Těmto pánům psáno od biskupa v tato slova: Ostravští poddaní naši na nás ve vší poníženosti vznesli, kterak by některých poddaných vašich k svědomí k roku, kterýž od zítřka v týmdni tím raněji položený mají z strany nějakých rozepří proti p. Jiříkovi Sedlnickému. Protož za to žádáme, když vám od těchž Ostravských zejména osoby poznamenáne a odesláne budou, že je jim k potřebě jejich pro spravedlnosť k svědomí postaviti a, což jim v pravdě vědomostí bude svědomí dáti poručíte. Datum na zámku Ukvaldech v outerý den sv. Bartoloměje l. P. 1568. (Kopiář list 147.) Biskup sám důtklivě ještě panu Kropáčovi psal (v pátek po sv. Bartoloměji), že bohda v neděli příští k nám přijeti stěžovati nebudete, tak abychom spolu s vámi a jinými pány a přáteli našimi na druhý den v pondělí na těch přech poseděti a je prvé nežli k jednání přijde, uvážiti a potom v outerý do Ostravy spolu jeti mohli (kopiář l. 148). Než biskupa Vilíma napadla zimnice a tím nemohl na Ostravu sjeti, aby sám toho jednání přítomen byl, protož knížeti Těšínskému Václavu (Adamu) Staršímu tento list poslal: 16 Týž pán držel téhož času Vikštejnské panství. 11
Knížeti Václavovi Těšínskému, Jeho Lásce. Vaší Lásce oznamujeme, že hned po odjezdu V. L. nás zimnice napadla, kteráž se čím dále tím více při nás rozmáhá a tak z příčiny té nám nikterakž možné není, abychom zítra do Ostravy sjeti mohli, než bude-li vůle Boží chceme zmocnění na místě našem vyslati, nepochybujíc o V. L. ač neráčíte-li osobně spolu s synem V. L. knížetem Frydrychem Kazimírem J. L. přece tam sjeti, že tolikéž na místě svém zmocněné vyslati ráčíte. Datum na Ukvaldech v pondělí po stětí sv. Jana Křtitele Božího l. P. 1568. (Kopiář list 151.) Nastal den sv. Jiljí a prostředníci i přátelé se na Ostravu sjeli se všech stran, ale nepořídili nic, protož biskup Vilím Prusinovský na Ukvaldech list k císaři Jeho Milosti (Maxmilianu II., korunován za krále Českého r. 1562) napsal a z Kroměříže potom poslal, aby císař a král sám ty rozepře jakožto vrchní pán Moravy a Slezska zprostředkoval. Z tohoto listu vychází na jevo, oč tu vlastně při té rozepři běželo. (Císaři Jeho Milosti.) Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český etc. králi, Pane Pane můj nejmilostivější! Vaší Císarské Milosti ve vší poddanosti oznamuji, že před dráhně léty za předka mého slavné paměti biskupa Marka (Kuena) nemalé nevole a ruznice mezi nadepsaným předkem mým a měšťany Ostravskými poddanými mými z jedné a panem Jiříkem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě, poddaným knížete Václava Těšínského Jeho Lásky z strany druhé, sou vznikly, tak že týž pan Jiřík Sedlnický Ostravským z strany stavu, kterýmž na rybníky a mlýny své vodu hnáti právo mají i v jiných mnohých artykulích znamenité obtížení činil, v grunty mé i poddaných mých sáhal, koně, platna, lopaty, ryče před samými branami města mého Ostravy bráti dal a týž lidi Ostravské poddané mé rozličným obyčejem trápil a trápí, což jest předešle biskup Marek, předek můj na Jeho Milost Císaře svaté a slavné paměti císaře Ferdinanda pána a otce Vaší Císařské Milosti nejmilejšího a pána mého nejmilostivějšího poníženě vznášel a na téhož pana Jiříka Sedlnického stížně žaloval, na kteroužto žalobu Jeho Milost Císarská v těch rozepřech komisáře a prostředníky vydati, rok tomu položiti a to všecko slyšeti milostivě poručiti ráčil. Ale že na takovou od předka mého Jeho Milosti Císarské učiněnou žalobu ta věc až posavad k vyslyšení nepřišla, nýbrž na odkladu byla a jest, čehož čím déle se prodlívá, tím více přibývá, a od téhož pana Jiříka Sedlnického lidem poddaným mým Ostravským znamenité ublížení (proti mocné vejpovědi od pánův komisárův z Markrabství Moravského a z knížetství Slezského léta 1531. v outerý před svatým Martinem učiněného i tolikéž smlouvám) se děje, z čehož by, bude-li tím déle protahováno, znamenité neřesti a snad i mordové, čehož bohda ani já ani moji lidé příčinou nebudeme, a Vaší Císarské Milosti velké zaměstnání povstati by mohlo, neb i toho před Vaší Císarskou Milostí tajiti nemohu, že sem na to všelijak myslil a to předcházel, chtíce aby ty rozepře mezi námi z obou stran přátelským během k srovnání přivedene býti mohly a Vaši Císarskou Milosť 12
tím nezaprazdňovaly, sem se s týmž panem Sedlnickým sjížděl, přátely z obou stran vydávali, ale však nikda k místnému konci přivedene býti nemohly, a tak z těch příčin, jak onoho času předek můj tolikéž i já i na místě poddaných svých měšťan Ostravských a lidí Vítkovských Vaší Císarské Milosti jako pánu svému nejmilostivějšímu na téhož p. Jiříka Sedlnického stížně žaluji, a starú předka mého obnovenú i také nynější svú novú žalobu pořadně v artikulích o každú věc obzvláštně sepsanou Vaše Císarské Milosti ve vši poddanosti příležitě poníženě v tomto listu svém posýlám. Podle toho Vaši Císarskou Milosť jako císaře a Pána svého nejmilostivějšího poddaně prosí, že Vaší Císarská Milosť těm rozepřem rok položiti a pány komisáry z království Českého, jakožto prostředníky vydati a oběma zemím (Moravě a knížectví Těšínskému), aby osoby s plnomocenstvím k témuž roku a času nařídili a vyslali, a zatím témuž panu Sedlnickému, aby se k lidem mým v těch všech artikulích pokojně choval a v grunty mé i jejich nesáhajíc, milostivě poručiti, aby ty rozepře slyšány a na místném konci postavene byly, to naříditi ráčíte; neb se již to tak daleko vztahlo a týž pan Jiřík Sedlnický ke mně i k lidem mým tak zuřivě a ne sousedsky se chová, že i chudý špitál Ostravský 17 pokoje a spravedlivosti své, majíc dostatečné listy a jistoty, užíti nemůže, a i to, což k témuž špitali pro Pána Boha a odplatu Boží nadáno jest, nad čímž srdečnou lítosť mám, týž p. Jiřík Sedlnický by odjíti chtěl. S tím se Vaší Císarské Milosti (v) milostivou ochranu poručena činíc na všem dobře a štastně i s dědici Vaší Císarské Milosti dlouho míti vinšuji. Datum na Ukvaldech (přetrženo a připsáno) v Kroměříži v sobotu po sv. Jiljí (přetrženo a připsáno) Kunhutě l. P. 1568. [Vaší Císarské milosti věrný poddaný] Vilím biskup Olomucký. Postscripta (douška) jest třikráte přetržena a biskup sám připsal: není posláno, než my podáme i obsah této doušky. A poněvadž bez toho bejti moci nebude, než že z obou zemí Moravské i Slezské osoby s mocností na ta místa vyslati se musí, mé ponížené a poddané zdání by bylo, abyste milostivě komisáře, takž jakž i předešlé svaté a slavné paměti císař Ferdinand (I.) za předka mého z království Českého naříditi ráčil, a vidí se mi, že by k tomu pan Jan a mladší z Lobkovic nejvyšší purkrabí hradu Pražského spolu s panem Janem Bořitou z Martinic purkrabím Karlštejnským se velmi dobře trefiti mohli, kteříž nepochybujíc že na milostivé poručení Vaší Císarské Milosti pro osobu mou by sobě té práce nevážili. Datum ut in literis. Jak se rozepře tato skončila, nelze nám nyní udati. Toliko podotýkáme, že Jiří Sedlnický zemřel roku 1568 v pátek před sv. Tomášem v Polské Ostravě a pohřben jest 17 Tento špitál dosud trvá a jest založen za časův pradávných, neboť r. 1477 nadal jej Polsko-Ostravský pán Václav Hřivnáč z Heraltic půlkopou ročních úrokův z pole k panství Polsko-Ostraskému náležitého; odtud nepochybně nároky Jiříka Sedlnického. 13
v chrámu Páně tam, kde nyní dům pod jmenem Stará škola stojí 18. Tam pohřben jest též jeho otec Jan, jako i bratři jeho, mezi kterými i Jaroslav Sedlnický, který ve válce proti Turkům pod Ferdinandem I. bojoval a těžce raněn jsa, v Polské Ostravě zemřel. Po smrti Jiříka Sedlnického zdědil panství P. O. jeho syn Bedřich, který zasnoubil se s Kateřinou, dcerou Jiříka Kravařského ze Šlevic. V tomto času sestaviti dal Vácslav, kníže Těšínské Zřízení zemské, které dosud toliko dle zvyku a obyčeje vykonáváno bylo. R. 1572 podepsal a stavům rozeslati nařídil listinu, ve které stálo, že ani on ani jeho zástupcové právo míti nemají, pány a rytíře od práva zemského, t. j. soudů a j. osvobozovat, aneb jakékoliv výminky činiti. Též ztvrzuje jim veškeré listy na jich statky a svobody. Obsazování míst úřednických při soudu zemském přenecháno býti má knížeti, který dvakráte za rok soud svolati a tomuto předsedati má. Tomuto se však stavové panští opírali, vidouce se v některých punktech zkráceny býti. To Vácslava velmi bolelo a proto svolal panstvo do Těšína k vyrovnání. Stavové a panstvo se však nedostavili, ale žádali rozhodně, by vše při starém právě zůstalo. Do neposlušnosti panstva stěžoval si Vácslav ještě dne 21. srpna 1579, kdež však brzy, (30. srpna 1579 mrtvicí jsa raněn) dne 4. listopadu 1579 život svůj skončil. Ovdovělá manželka jeho, kněžna Kateřina Zdenka, předložila celý spor císaři k rozhodnutí. Spor měl se dne 14. února 1585 urovnati, než náhle zemřel biskup Vratislavský, pro jehožto úmrtí opět celá záležitost na odkladech zůstala. Vrchní hejtman zemský poznovu nařídil, aby se panstvo s ovdovělou kněžnou vyrovnalo. I sjelo se dne 30. července 1590 panstvo knížetství Těšínského do Polské Ostravy a zde ve starém zámku podepsalo a kněžně do Trenčína po zvláštní deputací, jež z pánů Jiřího Sobka a Františka Mlečka sestávala, poslalo deklarací, v níž stálo, že zřízení zemské Václavem sestavené, není nic nového, ale od prastarých časů zděděné a zachované právo. Úmysl stavů stojíť dále napsáno nebyl, zločince a vůbec provinilé poddané proti knížeti k neposlušnosti míti a jich podporovati. Žádajíť oni však, aby provinilec, který dříve dobrý a vzorný život vedl, nebyl hned po vykonaném skutku vězněn, nýbrž na svobodě ponechán do toho času, až soud svolán bude. Též nebyl úmysl panstva stojí dále aby se snad provinilec ze stavu panského netrestal. Mezi jiným též se žádá, aby holdování knížeti dle prastarého zvyku a způsobu, totiž podáním ruky se stávalo. Toto vyjádření přijala kněžna Kateřina Zdenka a celá věc takto vyrovnána. Právo zemské vyšlo pak pod nápisem: Právo a zřízení zemské knížetství Těšínského. Vydáno tiskem v Olomouci r. 1573 a r. 1592. 18 O věci této později. 14
Roku 1573 19 ve čtvrtek po velikonoci utopil se pan Otík Stoš z Kounic. Jel totiž na koni z Polské Ostravy, kdež v zámku na návštěvě byl, i klopýtnul kůň v řece Ostravici, on spadl a život svůj dokonal, zanechav bezdětnou vdovu Kateřinu z Drahotúš. Pan Otík Stoš z Kounic byl pánem na Deštném, Moravici, Litultovicích a Životicích. Jeho smrt proto osudna jest, že o dvacet let později, r. 1593 rod pánův Stošův z Kounic Bohuslavem Stošem z Kounic na Bránici, Boboluskách a Zubřicích na čisto ve vlastech našich vymřel. V Čechách a na Moravě žijí dosud Kounicové a k našemu národu se hlásí, jak na rodinu tak starodávnou sluší 20. Zámek P. O. v držení měl až do roku 1591 Bedřich Sedlnický, v kterémžto roku zemřel a tam (v Polské Ostravě) pochován jest. Po smrti jeho zdědil statek P. O. p. Jiřík Sedlnický, syn Bedřichův, o němž se první zmínka v staré jedné gruntovní knize r. 1592 činí. Jiří Sedlnický byl muž velmi nadaný a učený. Sepsal roku 1594 knihu na řeči české 21, kteráž nesla nápis: O půhonech a nálezech. V knize té popsáno jest též mnoho událostí a zvyků platných při soudech. V tom čase byl při soudě v Holomouci Jan Sedlnický, bezpochyby bratr Jiříka Sedlnického. Do soudu tohoto zvolen a přijat jest dne 22. května 1594. Tento Jan Sedlnický z Choltic zasedal též dne 10. ledna 1596 v soudu, o čemž čteme: Dne 10. ledna 1596 mezi tím, když se nález psal, pan Jan z Choltic, který držel místo páně Hynkovo, přednesl na soudě Holomuckém suplikacii nějakého Jiříka Žebýrka, měštěnína Holomuckého, kterýž sobě stěžoval na Tatausa, že jej i ženu jeho ubil a na poctivosti ublížil, žádaje ochráněn býti a aby Tataus k odpovídání na závazek vzat byl. Dovoleno, a aby panu Hynkovi o tom oznámeno, poručeno 22. K soudu sv. Janskému, jenž se roku 1596 v Holomouci odbýval, nedostavil se pan Jan Sedlnický z Choltic a svou nepřítomnost u hejtmana moravského písemně omluvil. Tentýž Jan Sedlnický byl roku 1594 zvolen do komise, která se měla dne 28. listopadu do Opavy sejíti, však teprve dne 6. března 1595 do Opavy se dostavila. Měšťané Opavští stěžovali si totiž na své obecní představené, kteří mnoho dluhů na obec udělali u císaře a tento ustanovil do komise tyto pány: Jana Sedlnického z Choltic, Ondřeje Bzence, zemského hejtmana Opavského, Jindřicha purkrabí z Donína a Jindřicha Štěpána. Jan Sedlnický zemřel v letě roku 1598. Roku 1606 odprodal Jiří Sedlnický ml. Bernhardovi Bořkovi dědiny Hrušov a Marklovice za 9000 slezských tolarů. Roku 1608 byl Albrecht Sedlnický z Choltic příbuzný Jiříkův zemským hejtmanem. 19 Dle Opavského Týdenníka. 20 Horník, ročník 4. 21 Tehda byla řeč naše na zámku P. Ostravském jakož i na jiných panských sídlech všeobecně platna. Tak chovají páni Sedlničtí až dosud zápisky příručné kteréhosi pana Ostravského česky psané. 22 Ze spisů Žerotínových. 15
Krištof Sedlnický, kterýž statek Polsko-Ostravský po Jiříkovi zdědil, zakusil i s poddanými svými mnohé příkoří. Válka třicítiletá, která všude, zvláště v národě českoslovanském smutnou zanechala upomínku, zuřila i ve Slezsku. Brzy po krvavém soudu v Praze (21. června 1621) a sice na začátku července 1621 vtrhl do Slezska voj neapolitánský, obsadiv průsmyk u Jablunkova. Brzy přišlo vojsko toto i do Polské Ostravy, vtrhlo násilně do zániku, sebralo, co se pobrati dalo nešetříc při tom ani zámecké kaple, ani na blízku stojícího chrámu Páně. Některým občanům sebrány jsou i peníze a cenné věci. Veškeré ukradené předměty odnésti si nechali nepřátelé do hlavního stánu na Moravě, jak to alespoň z listu vojvody Rudolfa ku stavům Těšínským z dne 5. července 1621 datovaném, vysvítá. V tomto roku (1621) zemřel Krištof Sedlnický, zanechav vdovu Magdalenu, která se však již dne 11. června 1622 podruhé zasnoubila. Roku 1624 začala se provádět násilně katolická reformace po městech a vesnicích. Veškeré rodiny z Čech, Moravy, Slezska a Lužice, které se náhledům císařovým podrobiti nechtěly, vypovězeny jsou z vlasti a statky jejich jsou jim skonfiskovány. Šest a třicet tisíc rodin nejlepších vystěhovalo se do ciziny. Němci, Vlaši a Španělové hrnuli se v celých houfech do milené vlasti naší, aby své zvyky, své obyčeje, svou řeč zde zavádějíce, naší drahou mluvu vyobcovali. A podařilo se jim to částečně. Národ, dříve tak slavný, vyhuben býti měl pro vždy. Následkem války třicetileté odtržena jest Lužice od koruny Svato-Václavské a dána jest kurfirstovi saskému jakožto léno koruny české. Ke dřívějším třem stavům (panskému, rytířskému a městskému) přidán ještě stav duchovní. Samosprávnost zemských soudů jest zrušena a v soudnictví zavedeno jednání tajné a písemné, které se v obojí řeči, t. j. buď české neb německé mohlo odbývati. 23 Obě tyto řeči prohlášeny jsou za rovnoprávné. Roku 1622 povstala ve Slezsku veliká drahota. Měřice žita stála 25 až 30 zlatých. Roku 1623 vypukl v zemi naší mor, který i v osadě Polsko-Ostravské několik obětí vyžádal. Strašně však řádil v jiných místech. Tak na př. zemřelo v Těšíně 1500, ve Fryštátě 1400, ve Frýdku 1200 lidí. 24 Toho času se muselo ve Slezsku dobré pivo vařiti, neb výborně chutnalo podkomořím a hofrichtéřům českým, kterých od války vydrancovaná a vypleněná města a osady při obnovení konšelů na jich cestách vydržovati a dobře častovati musela. Tito podkomoří a hofrichtéři již před svým příjezdem vyměřili městům, co všecko přichystáno býti má. Na příklad stůjž zde oznámení rychtáře Hradce Králové r. 1633 Trutnovským příchod podkomořího a hofrichtáře k obnově úřadu konšelského oznamující, v němž výslovně připomíná, aby pro stůl a osobu jich z města Sstrygu ve Slezsku sud piva 23 Dříve úřadovalo se všude toliko v řeči české. 24 Mor ve Slezsku zuřil i v roku 1570, 1585 a 1599 dosti povážlivě. 16
pšeničného opatřiti a přivézti dáti neobmeškali, sice že by v Trutnově pro osoby své trunku dobrého piva míti neráčili. Panství Polsko-Ostravské mělo roku 1630 pro veliké dluhy, jež částečně Krištof Sedlnický, částečně druhý manžel Magdaleny Bedřich z Gellhornu nadělal, prodáno býti. Přec ale zůstalo v rodině Sedlnických z Choltic. Jakýsi Boleslav Sedlnický, který r. 1614 na vysokých školách v Holomouci studoval, muž velmi učený a vzdělaný, nad míru dobrý a laskavý, jest v jedné staré listině, která se v archivu Kroměřížském chová, co svědek podepsán a nazývá se zde, majitelem panství v Polské Ostravě. Bezpochyby panství toto koupil. Boleslav Sedlnický zasnoubil se dle půhonních knih slezských (sv. 38, str. 259) s Annou Marií, roz. Vlčkovou z Hlučína. Roku 1647, jak z jedné staré listiny patrno, musel jistý stařec, jmenem Mikuláš Raška, dosvědčiti, že farář Polsko-Ostravský zahnán a na jeho místo kazatel Lutrova učení dosazen byl. Kazatel ten nazýval se Jiří Pommer. Avšak již roku 1648 dosazen jest do Polské Ostravy farář katolický, jmenem Adam Rozkydlo. Po vymření rodu Piastův připadlo knížetství Těšínské císaři Ferdinandovi II., který v r. 1637 zemřel. Nástupcem stal se syn jeho Ferdinand III. (1637-1657). Po Ferdinandovi III. nastoupil Leopold I. 25, panovník to mírné a tiché povahy. Panoval 48 let. Z válek, jež vésti musel dílem proti nepokojným sousedům, dílem proti domácím nespokojencům, chci jen tu uvésti, která též naše východní čili horní Slezko potkala. Císař Leopold I. choval v Uhřích stálé vojsko, což šlechtu uherskou náramně mrzelo. I dala se v pikle proti císaři, chtíc Uhry pomocí Turků a Francouzů od Rakous odtrhnout. V čele spiklenců stáli palatin Vešelény, mladý kníže Bedřich Rákocy, Petr Zrinský, hrabata Nadasdi a Frangepan. Avšak císař dověděl se brzy o piklech proti němu na strojených, i poručil náčelníky zatknouti a odpraviti. Toliko kníže Rákocy, který již dříve o milost byl prosil, nebyl odpraven. Povstání bylo na čas udušeno, avšak brzy vypuklo opět. Povstalci pod vedením hraběte Emericha Tököliho zmocnili se horských měst v severních Uhrách a čásť jich přišla až do Těšínska a okolí Bílska (r. 1682). Zde zabili 30 osob, mezi kterými též arcikněze Bílského, Adama Galusa, a 14 osob těžce bylo poraněno. Město Těšín, zámek a veškeré chrámy jakož i některé osady byly vydrancovány a povstalci vrátili se pak zpět do Uher. Císař nadarmo sliboval amnestii povstalcům; tito zůstali ve zbrani a spojili se s Turky, kteří císaři válku vypověděli. Velký vezír Kara Mustafa vytáhl s 200.000 Turky do Uher a s povstalci táhl přímo k Vídni (r. 1683). Jan Sobieský, král polský, který císaři se svým vojem šel ku pomoci, táhl horním Slezskem. Polcer vypravuje, že armáda 20.000 25 Narozen 1640, nastoupil vládu v r. 1653, zemřel v r. 1705. 17
mužů čítající, mnoho výtržností v Těšíně činila. S pomocí Jana Sobieského byli Turci poraženi a všude stíháni, až se docela ze země vyklidili. Po smrti Boleslava Sedlnického (1673) byla dle zemských desk pozůstalá manželka, Anna Maria, paní na Polské Ostravě. Anna Maria, jak z památní knihy farské v Polské Ostravě seznáváme, byla nábožná a chrámu Páně P. O., jakož i faře mnoho věnovala. R. 1674 dne 10. října odměřiti dala kus pole na zahradu farskou a též dřevo na plot okolo fary darovala a cesty u fary opraviti nechala. Brzy po tom vystavila listinu 26, v níž stálo, jaké příspěvky se faráři platiti mají. Listina tato zní: Dle žádosti dvojí ctihodného kněze Pavla Antonína Postavky, faráře Polsko- Ostravského a pro uvarování dalších závadův, já níže podepsaná, na generálné poznamenání povinnosti faráři Polsko-Ostravskému náležející, za řízením římské císařské, též uherské a české královské milosti pána nás všech nejmilostivějšího, za úřadu zemského hejtmanství, knížetství Těšínského, urozeného pána, pana Kašpara Borka, svobodného pána z Rostropic a Tvorkova, že níže poznamenané dne 10. dubna leta 1654. do kanceláře královského úřadu zemského, knížectví Těšínského vyzdvižené, z dne 10. března leta 1667., týž slavné kanceláře collatirované, tuto specificaci vedle svědectví a doznání památníkův, pro budoucí paměť učiněnému, jak se od starodávna obilné faráři Polsko- Ostravskému oddávalo, jakožto jmenovitě: Jana Stoklasy, fojta Polsko-Ostravského; Jakuba Kubatky, fojta Malo-Kunčického; Jana Lišky, fojta Radvanského; Eliáše Smůly, fojta Muglinského. Stran obilného, totiž rži a ovsa, faráři Polsko-Ostravskému každoročně na den svatého Martina z rolí sedlských celého statku Polsko-Ostravského přináležející, pod sekretem svým a podpisem mým vlastním dávám. Z Polské Ostravy povinno oddávati z rol následujících: Rži Ovsa čtvrtě mírky čtvrtě mírky Z role Fojtovské 6-6 - Šafrankovské 3-3 - Vácslava Michalího 3-3 - Jiřího Michalího 1-1 - Bombardovské 2-2 - Stuchlinské 2-2 - 26 Listinu tuto proto uvádíme, aby ctěný čtenář seznal, jaké polnosti před 200 sty roky v Polské Ostravě a v okolí byly. 18
Musialkovské 4-4 - Kolařovské 2-2 - Vítkovské 2-2 - Z Malých Kunčic oddávati přináleží: Z role Kubálkovské 3-3 - Čížovské 3-3 - Raškové 3-3 - Novákovské 2-2 - Smolíkovské 2-2 - Selské 2-2 - Z Radvanic povinno dávati každoročně: Z role Kurkovské 3-3 - Javorkovské 2-2 - Chamulovské 3-3 - Mlynářské 2-2 - Škarzupovské 2-2 - Miksovské 2 2 2 2 Kočího 2-2 - Gněvuskovské 1 1 1 1 Tomka Miksového 2-2 - Chlebišovské 2-2 - Zimního 2-2 - Burgkrati 2-2 - Prašolkovské 4-4 - Martinkovské 4-4 - Z Muglinova dávati přináleží: Z role Drabíkovské 1 2 1 2 Tomkovské 2-2 - Vácslava Sporého 2-2 - Mikuláše Starého 2-2 - Eliášovské 1 2 1 2 Jana Smůly 2-2 - Večerkovské 2-2 - Karasovské 1-1 - Summa 47 3 47 3 Summa obojího 3 Maldry, 7 čtvrtní, 3 čtvrtě, 3 mírky. 19
V předu jmenovaných dědinách zahradníci i chalupníci povinni jsou stolovného knězi faráři Polsko-Ostravskému po 1 groši, žákovi pak po 6 halířech; a z jedné každé role jmenovaných dědin každoročně po 1 mírce rži dávati. (L. S.) Anna Maria Sedlnická. Dále dostával farář Polsko-Ostravský, jak v památní knize farské zapsáno stoji, z osad, jež přifařeny byly ku Polské Ostravě, jak následuje: Z Radvanic: Ze zahrady Liškovské od starodávna odvádí se každoročně tři mírky rži, tři mírky ovsa a stolového 1 groš panu faráři. Z Lipiny: Dává se každoročně panu faráři jedenácte groší. Ze Svrklu: Každoročně deset groší. Ze Zámostí, Hladnova, Podborče a Křivce, kolik všude se nachází, tolik grošů se dávati má, a kdyby některý hospodář několik zahrad užíval, od těch plat zapraviti má. Pánové statku Polsko-Ostravského, Secundum Proportionem prätensionis i Bonum (ut Consignatio Specifica demonstrabit) oddati povinni jsou každoročně na den svatého Martina na Dvanácte tolarů slezských, kaprův malého braku jednu kopu, štik malého braku půl kopy a džber drobů. Džber drobů obsahuje v sobě okouny, štiky, líny, karásky atd. Mně svrchu jmenovanému faráři kdyby se neoddal džber drobů dle kontraktu učiněného (však ne na škodu a praendicium Successorum) dávaly se každoročně dva tolary slezské. Z Michálkovic: Každoročně odvádí vedle Consignatia Register menších, čtyry čtvrtně i dva věrtele rži, tím způsobem ovsa čtyry čtvrtně a dva věrtele. Ittem peněz patnácte grošů. Z Ratimova: Tři tolary slezské a šest grošů. Z Velkých Kunčic: Dávají tři tolary slezské a dvanácte grošů. Z Datyně: Jeden tolar slezský a osmnácte grošů. Z Rakovce: Patnácte grošů. Z Hrušova: Vychází ročně rži tři čtvrtně, ovsa také tři čtvrtně, to Specifice roční rejstřík opisuje. Dále ročně šest grošů a šest halířů. 20