b ř e z e n 2 0 1 1 n o v i n y f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k p r o s i n e c 2 0 11 XIII Jako vycházející slunce, jako světlo shůry přichází Pán, aby nás navštívil a vedl naše kroky po cestách pokoje. P ř í h o d n ý č a s B O H O S L U Ž B Y O V Á N O C Í C H 24.12. Štědrý den.......... 8.00 posled. roráty.. 16.00 mše s dětmi Máme před sebou čtyřicet dnů postního úsilí. O co se budeme snažit. 25.12. slavnost Narození Páně...7.30................ 10.30 Především nepromarnit tento vzácný čas, jak nám říká apoštol Pavel: Je 26.12. slavnost sv. Štěpána.... není................ 10.30 to čas příhodný. Příhodný k tomu, abychom něco změnili ve svém životě. 27.12. úterý............................. u vozíčkářů 28.12. To první středa je. postava,...... život... a. utrpení..... našeho...... Pána..... Mít.. na.. očích.. není jeho vydanost, čtvrtek. jeho. utrpení,...... jeho... lásku,.... to. nás... povzbuzuje,........ abychom..... 18.00 přijímali 29.12. obtíže života, nepřízeň času a lidí, a tak byli solidární s naším Pánem. 30.12. pátek................................ 18.00 31.12. sobota, poděkování za uplynulý rok................ 17.00 Kdykoli se o to snažíme, doplňujeme, co schází na utrpení našeho 1.1. Nový rok, slav. Matky Boží...7.30................. 10.30 Pána a pracujeme na obnově našeho světa. Připojujeme se tak k nesčetným pondělí zástupům,....... protože..... v. tyto... dny... celá... církev..... boží.. u je vozíčkářů na kolenou. 2.1. 6.1. Zjevení Páně, sv.tří králů....................... 18.00 Otec Řehoř 8.1. svátek Křtu Páně......7.30.... Tříkrálová dětská mše 10.30 Kresba Břetislav Štorm Dorotka Tučková: Vánoce, rodina (detail)
2. s t r a n a f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 Milí spolubratři a spolu sestry, rád bych zveřejnil několik bodů ohledně blížící se Tříkrálové sbírky. Je to již dvanáct let, co se koná, a za tu dobu se vyjevily některé skutečnosti, které jsou pro nás samotné překvapením: 1. První cíl sbírky je zviditelnění církve ve společnosti. Je až překvapující, kolik lidí na vesnicích a zapadlých místech naší vlasti oceňuje koledníky...že jste na mě nezapomněli!. Koledníci by skutečně měli mít křídu a na přání domácích označit veřeje známým symbolem požehnání. 2. Je to příležitost, jak několik dní za rok mohou ukázat lidé ve farnosti, že to nejsou slova, ale činy, které dokazují jejich ochotu udělat něco ve farnosti. Navíc se ukazuje (a je nutná) ideální spolupráce dospělých a dětí. 3. Finanční efekt není zanedbatelný, ale není rozhodující. Část sbírky se může zpět vrátit do farnosti pro podporu nějakého místního sociálního projektu, nebo se může celá dát k dispozici na podporu projektů celé diecéze. 4. Ukázalo se jako obzvláště vhodné zajít také na oficiální místa, aby se dala i příležitost panu starostovi přispět na společné dobro (v Praze nevynecháme ani pana arcibiskupa a pan generální vikář si stěžoval, že již musel přispět aspoň třikrát...). Samozřejmě, doporučuje se Tříkrálové sbírky se osobně účastnit kdo to zkusil, ten ví, že to má zajímavý dopad na lidi ve farnosti zvláště pokud se použijí hezké kostýmy. Radost a odvahu k přípravě přeje P. Vojtěch Eliáš prezident Arcidiecézní charity Praha Tříkrálová sbírka se bude konat od 2. 1. do 9. 1. 2012. Finanční prostředky, které koledníci vyberou, jsou určeny na humanitární účel. 65% se tradičně vrací zpět do regionu. 5% je určeno na provozní náklady sbírky, zbytek využije Arcidiecézní charita Praha k financování svých projektů: 1. Charitní dům pro seniory v Mukařově. (Kapacita domu je 42 lůžek, dům je přístupný i pro imobilní osoby, poskytuje se zde celá řada sociálních služeb určených seniorům.) 2. Odstranění podvýživy matek a dětí v Africe. Posledních 11 let jsem koordinátorem Tříkrálové sbírky. Naše koledníky poznáte podle toho, že kromě cukrů a kalendářů rozdávají i perníčky. Ty jsme s mými syny už upekli a zaměstnanci Charity je ve volných chvílích zdobí. Opět se pokusíme k perníčkům připojit malou visačku s informacemi o naší Charitě. V loňském roce měla tato drobnost u dárců velký ohlas. Ráda bych vás pozvala, abyste se k nám v koledování opět připojili. Vedoucí skupinek prosím, aby se mi ozvali. Všichni, kteří se Tříkrálové sbírky zúčastní, jsou zváni ve čtvrtek 5. ledna 2012 ve 14 hodin na občerstvení do Arcibiskupského paláce v Praze, v 15 hodin na tříkrálovou bohoslužbu slova a požehnání koledníkům v katedrále sv. Víta, v 15.45 hodin na rozeslání koledníků otcem arcibiskupem z balkonu arcibiskupského paláce a na následný průvod Tří králů na velbloudech (z arcibiskupského paláce na Loretu). Přeji vám všem požehnaný začátek nového církevního roku a dobu adventní. Eva Černá f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 s t r a n a 3 B d í t v o č e k á v á n í K r i s t a Co vlastně znamená bdít? Můžeme si to osvětlit takto: Víme, co znamená očekávat přítele, čekat, že přijde a vidět, že otálí. Víme, co to je být ve společnosti, která se nám nelíbí a přát si, aby čas utekl a přišla chvíle, kdy budeme svobodni. Víme, co znamená mít obavy o to nebo ono, nebo očekávat důležitou událost, která vám rozechvívá srdce a na kterou myslíte, jakmile otevřete oči. Víme, co znamená mít vzdáleného přítele a čekat na jeho zprávy a ptát se den co den, co dělá v této chvíli a jestli je zdráv. Víme, co znamená žít pro někoho, kdo je vám blízko do té míry, že vaše oči ho sledují, že čtete v jeho duši, že předvídáte jeho přání, že se usmíváte, když on se usmívá a jste smutni, když on je smutný, že jste sklíčeni, když on se trápí a radujete se z jeho úspěchů. Bdít v očekávání Krista je cit, který se podobá těmto citům, pokud city tohoto světa mohou představovat city světa božího. S Kristem bdí, kdo neztrácí ze zřetele, co Spasitel pro něho získal a co pro něho vytrpěl. S Kristem bdí, kdo obnovuje na své osobě smrtelnou úzkost Krista a jeho kříž a radostně obléká onen plášť soužení, který Kristus na zemi nosil a nám zanechal, když vystoupil ke svému Otci. Když apoštol Pavel utěšuje věřící v Kolosách, že až se ukáže Kristus, i oni vejdou do jeho slávy, prohlašuje o sobě, že na svém těle doplňuje, co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. kardinál Newman Georges Rouault
4. s t r a n a f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 s t r a n a 5 Pan František Rejl se narodil 16. ledna 1938 v Českém Brodě. Základní školu a gymnázium absolvoval ve Zlíně, architekturu vystudoval na ČVUT v Praze. Do roku 1969 pracoval ve Stavoprojektu ve Zlíně jako urbanista, poté přešel do Prahy do Výzkumného ústavu výstavby a architektury, kde posléze vedl Odbor teorie architektury. Po zrušení ústavu v roce 1995 přechází do ABF, kde pracuje až do odchodu do důchodu jako programátor. Většinu aktivní činnosti věnoval matematickému modelování urbanistických procesů. V malířské tvorbě se věnoval hlavně portrétům a abstraktním kompozicím. Na Spořilově žije pět let. Je spoluautorem rozsáhlých internetových stránek obecně prospěšné společnosti PROSTOR architektura, interiér, design, která se zabývá výstavnickou, publikační a přednáškovou činností (www.prostor-ad.cz). Na těchto stránkách najdeme i informace o Spořilově a o kostele sv. Anežky (www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/ sporilov/kostel.htm). Jak vzpomínáte na své dětství? Těžká otázka. Mám pocit, že už jsem všechno zapomněl a tudíž ani po návratu do dětství netoužím. Většinu života jsem prožil v Praze, ale mládí ve Zlíně. Zlín je pěkné město a dodnes tam mám několik přátel. Statisticky je zajímavé, že z mé třídy obecné školy ve Zlíně se do Prahy přestěhovalo asi 10 spolužáků, z nichž jedna spolužačka bydlí dokonce na Spořilově. Dřív jsme se každoročně scházeli, ale to už dvacet let neděláme. Je jiná doba. Co vás přivedlo ke studiu architektury? Odjakživa jsem tíhl spíše k matematice a fyzice. Ale také jsem kreslil. Ke studiu architektury mě přivedl nesouhlas se socialistickým realismem a umiňoval jsem si, že mě k tomu nikdo jako architekta nedonutí. Paradoxem bylo, že když jsem začal studovat architekturu v Praze, socialistický realismus byl už odtrouben. V jakých zaměstnáních jste působil? Po škole jsem nejprve několik let pracoval ve zlínském Stavoprojektu na urbanistických plánech jižní Moravy. Nebyl jsem tam však příliš spokojen, a tak jsem se přihlásil do konkurzu na místo pracovníka Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Praze, do ústavu tenkrát ještě špičkové úrovně. Místo jsem získal, ale ze čtyřpokojového bytu ve Zlíně jsem se musel přesunout do pražského podnájmu. Ale toho jsem nikdy nelitoval. Mohl jsem dělat architekturu i matematiku. Bohužel postupující normalizace ústavu silně ublížila. V roce 1989 už to vypadalo znovu nadějně. Zakládal jsem v ústavu Občanské fórum, ale moci ve státě se zmocnila jiná parta, jejíž ideály se podstatně lišily od našich. Mysleli jsme, že pracovně navážeme na šedesátá léta, ale místo toho nově obsazené ministerstvo se shlídlo v naší nově rekonstruované budově a ústav prostě zrušilo. F A R N Í C I Do důchodu jsem to pak doklepal jako programátor. Vytvořil jste řadu cestovních průvodců, na vašich stránkách jsou přístupné mj. průvodce po okolí Prahy, okolí Brd a Krkonoších. Často v průvodcích píšete o kostelích. Co mě přivedlo k místopisu? V rámci studia možné exploatace území se kdysi začal v ústavu provádět průzkum rekreačního a turistického potenciálu krajiny K O L E M jako významného hospodářského faktoru příštího století. K tomu jsem se tenkrát také nějak přinachomejtl. Seznamy zajímavých cílových míst se později proměnily v tzv. průvodce, podle kterých se R O Z H O V O R organizovaly i zájezdy ROH. Už tenkrát S F R A N T I Š K E M R E J L E M jsem zjistil, co je zajímavých míst u nás doma, a to že neupoutají na první pohled, je způsobeno neznalostí jejich historie a konsekvencí. Cesty do lákavých destinací v zahraničí na konci 60-tých let a těsně po roce 1989 mě v tom jenom utvrdily. N Á S Ne všechny zmiňované průvodce se zachovaly, neboť po odchodu z práce bylo nutno papíry nějak zredukovat. Bylo mě však líto zbylé vyhodit a postupně jsem je začal přepisovat na internet. Vaše místopisné stránky o Spořilově obsahují některé informace, které jinde nenajdeme. Málo známý je například osud architekta našeho kostela. Byl jsem už v důchodu, když jsem se přestěhoval na Spořilov. Žádné podrobnější informace o architektuře Spořilova jsem nesehnal než ty, které moje žena kdysi sestavila před studijní cestou do památkového ústavu v holandském Zeistu. Začal jsem tedy pátrat mezi znalci Spořilova, což byli především Adolf Branald, ing. Pavel Roček a zdejší farář P. Vojtěch Mareček, kteří mě nasměrovali, o kom a kde nějaké informace shánět. Přispěli i další a výsledek je na internetu. Bohužel ten soupis zdaleka není uzavřen. Chybí tam např. celý Nový Spořilov. Jak vnímáte během let proměnu Spořilova, nejprve z pozice pozorovatele a nyní jako usedlíka? Když jdete Spořilovem, tak vlastně potkáváte stále tentýž obraz. Ale ty jednotvárně šedivé domky se vyznačují něčím jiným než architekturou. Ukázalo se, že genius loci Spořilova je dán spíše lidmi, kteří zde bydleli či ještě bydlí. Poukazovali na to i někteří z čtenářů internetových stránek. Jejich argumenty nebylo možné ignorovat, a tak se do popisu postupně dostaly i osudy významnějších spořilovských obyvatel. Když se tu rozhlížím dnes, tak se mi ale zdá, že současný Spořilov už ten dřívější esprit nemá a nově přistěhovalí jsou z velké části z úplně jiné kapsy než ti, co tu bydleli dříve. Na čem právě teď pracujete? Pokračuji stále v přepisu průvodců. Jde mi to však bohužel pomaleji než dřív.
6. s t r a n a f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 s t r a n a 7 P o z o r u h o d n á p r v n í č e s k á s o c h a ř k a Poklidnou nocí projížděla hlučná tramvaj po nábřeží. Lidé spěchali do svých domovů ještě něco k ránu dospat. V domě č. 2 na Rašínově nábřeží svítilo osamělé okno. Jeho zář vrhala světlo na šplouchající vlny řeky Vltavy. Ruce mladé ženy hbitě vládly sochařským kladívkem a dlátky se samozřejmostí, jakoby uspávala svého milovaného syna. Na co asi myslila Karla Vobišová - Žákova, první česká sochařka? Z okna ateliéru bylo vidět měsícem osvětlený Pražský hrad, sídlo Přemyslovců a českých králů a dál po proudu se řeka Vltava zatáčí k druhému břehu, ke kdysi chudé oblasti Na Františku, se zbytky kláštera a někdejším špitálem. Obě tato místa se spojují v uměleckém díle sochy Anežky Přemyslovny stojící v rouše abatyše nového řádu chudoby a čistoty podle Františka z Assisi. Jako umělecky zkušená sochařka vyhrála Karla Vobišová konkurz na zhotovení sochy bl. Anežky, která měla stát nad hlavním oltářem nově posvěceného kostela v Praze Spořilově. Dílo bylo už skoro hotové. Ještě bylo nutno dotvarovat sandály a prsty bosých nohou. Co cítila Karla Vobišová té noci, to se už nikdy nedozvíme, jen něco z vyprávění jejího dosud žijícího syna Karla Žáka. Ve třicátých letech minulého století nebylo mnoho literárních, grafických nebo plastických předloh k tomuto tématu. Proto je Vobišové socha Anežky originálním ztvárněním Karla Vobišová-Žáková královny a světice té doby, ještě padesát let před jejím svatořečením. Mladou postavu královny zahaluje bílý řeholní plášť, sukně je přepásaná jemným provazem, cingulem. V rukou drží knihu s nadpisem REGULA FRANCESCA a s plány výstavby nového kláštera. Umělecké pojetí vyjadřuje Anežčinu svatost v neklidné době před osmi sty léty. V roce 1936, rok po posvěcení chrámu bl. Anežky a patronů českých na Spořilově, byla dvou a půlmetrová dřevěná socha postavena na hlavní oltář. Dnes po koncilní úpravě kněžiště můžeme vidět sochu Karly Vobišové na nástavci na stěně mezi čelními okny. Tento krásný interiér zve příchozí k modlitbě. Karla Vobišová - Žáková se narodila 21. ledna 1887 v Kunžaku. Měla třináct sourozenců. Vedle rodiny a školy její charakter utvářela i zdejší krajina. Je malebná, neboť zde jsou hluboké lesy, tajemné lesní tůně, rybníky, žulové balvany v polích a lesích, ale současně je i drsná. Její drsnost, která nutí, aby se člověk proti ní postavil, zřejmě dodala Karle Vobišové sílu bojovat a vítězit. Po absolvování Sochařsko - kamenické školy v Hořicích v Podkrkonoší přechází Karla Vobišová na Umělecko - průmyslovou školu do Prahy do ateliéru Josefa Drahoňovského. Studuje v Mnichově a ve Vídni. V roce 1921 přijíždí jako studentka k mistru Emile Antoinu Bourdellovi do Paříže. V roce 1928 byla jako první česká žena sochařka vyznamenána cenou Akademie věd a umění. Vedle nečetných soch předních herců, básníků, je jejím nejznámějším dílem z bílého mramoru pomník spisovatelky Elišky Krásnohorské, který je umístěn na Karlově náměstí. Její plastika Réva z carrarského mramoru zdobí park na Kampě. Mnohé její plastiky je možno spatřit také na Vyšehradském hřbitově. V roce 1937 byla Karle Vobišové udělena l. cena v soutěži na náhrobek sv. Vojtěcha, který vypsala Jednota pro dostavení hlavního chrámu sv. Víta na Hradě. Vítězný model ostatní návrhy předčil myšlenkově i kompozičně. Sv. Vojtěch umíraje žehná a je podpírán z jedné strany svým pěstounem Radlou a z druhé strany svým bratrem Radimem. Náhrobek však nebyl v okupační době nikdy realizován. Karla Vobišová - Žáková zemřela v Praze před padesáti léty 7. června 1961 a je pochována na Vyšehradském hřbitově. Pavel Roček B E T L E M Ježíšek voní po koupeli, Panna Maria a svatý Josef celí veselí. Je to jen papírová svatá Rodina, ale celá světnice k ní utíká, od světla lampy až po budíka, který milému Betlemu tiše tiká... Představení Betlém, které můžete shlédnout v úterý 20. prosince v 19 hodin v sále pod kostelm, je scénické zpracování textů Betlem Klementa Bochořáka a Zpěvy u jesliček Václava Renče, dvou básníků křesťanské inspirace. Loutky, které v představení uvidíte, vyrobily děti z waldorfské praktické školy na Jižním Městě. Kočkovníci jsou Dětský soubor literárně-dramatického oddělení ZUŠ Dunická, který jste v našem milém kostelíčku již mnohokráte mohli spatřit. mladší Kočkovníci
8. s t r a n a f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 1 1 Od první adventní neděle se v týdnu v 18 hodin a v neděli v 7. 30 hodin zpívají staročeské roráty. Poslední na Štědrý den ráno. 4.12. mikulášská sbírka na bohoslovce 4. 12. v neděli od 15 hodin MIKU- LÁŠSKÁ BESÍDKA v sále pod kostelem, všichni jste srdečně zváni. Šnečci vystoupí s nacvičeným programem a každý bude jistě odměněn Anděly a Mikulášem. 16. 12. v 19 hodin koncert pěveckého sboru Cantus amici pod vedením Lukáše Dobrodinského. 20. 12. v 19 hodin představení Betlem z textů K. Bochořáka a V. Renče v podání S T A N E S E souboru Kočkovníci pod vedením Jany Doležalové. 21. 12. od 16 hodin možnost zpovědi pro děti a jejich rodiče 22. 23.12. příležitost ke svátosti smíření od 17 hodin 6. 1. setkání františkánských terciářů tentokrát kvůli vizitaci není veřejné Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin. Tentokrát 16.12. a 30. 12. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán. 8. 1. budou po mších svatých vybírat jako každoročně malí koledníci pro TŘÍKRÁ- LOVOU SBÍRKU ve prospěch farní charity Chodov V á n o č n í p o h l e d n i c e p r o Ta r t u Advent je čas, ve kterém se připravujeme na Vánoce. Stejně jako všechny děti se na Ježíšovo narození moc těšíme. Příprava na Vánoce není jen uklízení a nakupování,ale především přípravou našeho srdce. Proto se snažíme: udělat někomu radost, pomoci, když je třeba,zazpívat si, namalovat pro někoho obrázek, naučit se novou básničku, postarat se o kamaráda, vyrobit ozdobičku na vánoční stromek, pomoct mamince s pečením cukroví a také nakreslit vánoční pohlednice. Vánoční pohlednice nabízíme u vchodu do kostela za dobrovolný příspěvek. Penězi, které vybereme, pomůžeme katolické škole v estonském Tartu. Klára Kudrnová Dorotka Tučková: Vánoce (detail) K ř t y : Sylva Cerhová, Lucie Cerhová, Hynek Zyma, Lev Fingerland, Tomáš Teyrovský T r a d i č n í z p í v á n í d ě t í n a Š t ě d r ý d e n při odpolední mši sv. v /16:00/ Nácvik proběhne v neděli 18.12. od 9:30 Zájemci si budou moci vyzvednout noty od 11.12. v sakristii, nebo si napsat o zaslání mailem - na adresu pepekhejnu@seznam.cz Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 4.12. 2011 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská