Poznávací zájezd do Itálie oktáva 2011/12 Dne 9. září 2011 jsme se společně se třídou vypravili na poznávací zájezd do Itálie. Co to pro nás tedy znamená? Znamená to poslední výlet se třídou, znamená to jiný pohled na spoustu vašich spolužáků, obnáší to řadu zážitků, které se vám z hlavy (naštěstí i bohužel) nevymažou a v neposlední řadě zkoušku, jestli jsme schopni vydržet spolu 10 horkých dnů Dále mému poznání neunikl ani fakt, že jsou jisté dívky zcela neschopny orientace na mapě, a v cizím prostředí vůbec, na což hořce doplatily při návštěvě malého historického městečka Ravenny, kde byla první věta našeho třídního profesora: " Tady se prostě nikdo nemůže ztratit", později vryta do paměti každého z nás už navždy jako historický výrok. Myslím, že když se nad tímto tvrzením o pár hodin později při vyhlížení ztracených spolužaček, snad již v domnění, že čeká na Godota, hlouběji zamyslel, prozrazoval jeho planoucí výraz očí už trochu jiný postoj. Hlavně pak uvidíte v jiném světle ty, se kterými sdílíte apartmán. Třeba vás trochu udiví, že i když jsou vaši přátelé jedničkáři, těstoviny si prostě uvařit nedovedou, stejně tak jako vytáhnout žaluzie správným směrem nebo po sobě trochu poklidit. Markéta Došková Útesy pod Sirolem
Kdo by nechtěl strávit týden plný pohody, nezapomenutelných zážitků, moře a slunce místo týdnu plného školy a povinností s ní spojených? Asi každý. A nám vyvoleným, studentům oktávy gymnázia T. G. Masaryka v Zastávce, se to letos splnilo. V termínu od 9. do 18. září jsme zavítali do slunné Itálie. Konkrétně do střední Itálie. Region Marche, ubytování v městečku Marcelli di Numana. Užili jsme si jak radovánek na pláži a v moři, které bylo čisté, azurově modré a hodně slané, společenského života na apartmánech, večerních procházek do města, třeba na výbornou italskou zmrzlinu, tak především i krásy památek. Oktáva, v pozadí Monte Conero A nenavštívili jsme pouze jednu zemi. V objetí Itálie totiž leží další dva státy. Vatikán a San Marino. Oba to jsou trpasličí státy. Zato se mohou pyšnit obrovským turistickým ruchem a bohatou historií. Vatikán. Nejmenší stát světa. Jeho území se skládá ze zděných uzavřených prostor uvnitř Říma, hlavního města Itálie. Ve Vatikánu jsme navštívili baziliku svatého Petra. Je to opravdu monumentální stavba. Chtěla bych tam ale být sama. Bez toho nekonečného davu turistů ze všech koutů světa. Kdybych tam byla sama, to by teprve vynikly rozlehlé prostory katedrály! Myslím, že by to bylo velmi působivé! Na vlastní oči jsme zde viděli i sochu Pieta. Originál od Michelangela.
San Marino. Nejmenší a nejstarší republika v Evropě. Z hory Monte Titano, na jejímž západním svahu leží hlavní město San Marina a sice San Marino, je přímo uchvancancující výhled. Jako by vám kus světa ležel u nohou. Moře, hory, lesy, pole, stavby... Dana Plucarová Letos jsme byli se školou v Itálii, kde jsme mimo jiné navštívili město Loretto, které je po Římu druhé nejvýznamnější italské poutní místo. Leží ve střední Itálii v provincii Ancona nedaleko pobřeží Jaderského moře. Zdejší loretánská svatyně pochází z druhé poloviny 15. století a tvoří ji komplex staveb obklopujících trojlodní baziliku, v jejímž středu stojí Svatá chýše. Svatá chýše je označení pro údajný dům Panny Marie, který byl podle legendy na konci 13. století přenesen z Nazaretu do Itálie, kde nyní stojí v bazilice v obci Loretto. Loretto navštíví každý rok přibližně 3 miliony lidí. Obrovská bazilika, působila vskutku majestátním dojmem, působivosti dodali místní mniši, kteří zrovna měli bohoslužbu, když jsme baziliku navštívili. Samotná Svatá chýše byla opravdu kouzelné místo, které i ty největší neznabohy muselo nadchnout a zanechat v nich krásnou vzpomínku Patrik Škoda
Loretto Svatá chýše
Dalším cílem se stalo přístavní městečko ve střední části východního pobřeží Itálie - Sirolo. Toto místo má v sobě zvláštní příchuť antiky a renesance a jejího nejskvělejšího bohatství. Sirolo totiž vždy, už od svého vzniku, bylo městem velmi bohatým, o čemž svědčí velká katedrála na náměstí nebo krásné divadlo před branou do vnitřního města. Město leží přímo na úbočí hory Conero a k jeho dosažení je třeba dost fyzických sil. Výhled na přístav a atmosféra ve vnitřním městě ovšem vynahradí vynaložené úsilí a zcela jistě dočerpáte i všechny síly Ondřej Buček Triumfální oblouk císaře Trajána v Anconě
Portál baziliky sv. Cyrila v Anconě Poznávali jsme krajiny, poznávali jsme památky, poznávali jsme odlišnou kulturu a mentalitu. Každý poznal jednoduše tolik, kolik sám unesl. Viděli jsme Sirolo, Numanu, Anconnu, Loreto, byli jsme i v San Marinu, avšak vrchol našeho poznání tvořil Řím. ROMA AMOR. Zde je samozřejmostí odložit ironii i nadhled a přiznat, že i kdyby Pařížané Eiffelovu věž v zimě převlékli za Santu Clause, tak by ji Forum Romanum sfouklo jako svíčku. V životě mi žádné historické pozůstatky nedaly tolik přesvědčení, že starověký Řím opravdu existoval a že na těch místech, kde se právě procházíte, se před dvěma tisíci lety procházely bytosti jako my, jen se jmenovaly Nero, Dioklecián nebo třeba Julius Caesar. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek. Stejně tak Vatikán. Na tomto místě si uvědomíte, co všechno byl napříč dějinami člověk schopen investovat do něčeho čistě imaginárního pouze s příslibem toho, že až bude nejhůř, bude spasen. Existuje však úhel pohledu, z kterého jsem za jejich přístup vděčná. Nebýt víry nebylo by spousty mistrovských děl, kupříkladu Berniniho, Santiniho, Buonarottiho, Bramanteho a ostatních Anna Šmídová
Před římskýmcoloseem U fontány di Trévi