Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!" 1M39,7 Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě. Svěřil mi všechno, co má. 1M39,8 V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!" 1M39,9 A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní. 1M39,10 Jednoho dne přišel Josef do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. 1M39,11 Tu ho chytila za oděv se slovy: "Spi se mnou!" Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. 1M39,12 Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven, 1M39,13 křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: "Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! (kr - přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás). Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku. 1M39,14 Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven." 1M39,15 Manželský vztah mezi Potífarem a jeho ženou patrně nebyl moc dobrý. Možná to už trvalo nějakou dobu. A kdo ví, co jiného ještě tahle ženština svému muži provedla, pokud šlo o manželskou věrnost... Když se jí nepodařilo dosáhnout svého, změnila se její roztoužená vášeň v nenávist, jak už to bývá... A protože z její strany šlo už opravdu do tuhého, začíná teď Potífarova žena zahlazovat stopy, aby přecejen nějaký stín viny, nebo pochybnosti nepadl na ni... Všechno je jednoduché, protože má v rukou "corpus delicti", doličný předmět: Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů. 1M39,16 Zde tedy máme mladičkého Josefa, úplně osamoceného v cizím domě v Egyptě, nyní ještě navíc tím nejpodlejším způsobem falešně obviněného z odporného hříchu... Potífar byl z domu pryč. A tak si jeho žena celý příběh pěkně sestrojila, aby mu ho povyprávěla, až přijde domů. Jemu vykládala totéž: "Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat. 1M39,17 Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven." 1M39,18 Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: "Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok", vzplanul hněvem, 1M39,19 vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. 1M39,20 Na první pohled se může zdát, že Potífar povídání své ženy uvěřil. Přinejmenším se v tu chvíli rozlobil. Byl důstojníkem faraónovy armády, a tak když byl mezi oficíry musel to být pěkně ostrý chlapík. Ale docela jistě byl hloupým manželem. Osobně se domnívám, že o své ženě už dobře věděl, co je zač.. Ekumen. to
opakované podání jejího výmyslu podává slovy, že Putifara ujišťovala: "Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok"... Vzhledem k tomu, že Josef přes všechnu předchozí důvěru byl jen otrok, Putifar nic neověřuje, nikoho jiného (ani Josefa) se na nic neptá a posílá Josefa do vězení. Možná se snažil na celou věc zapomenout. Ale není pochyb, že Josef Potifarovi ve správě domu musel chybět... Protože s Josefem měl ve svém domě také Hospodinovo požehnání... Potífar vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. 1M39,20 Tak tohle je prosím výsledek Josefovy věrnosti Hospodinu! Copak o něj Hospodin nemohl postarat i v této kritické chvíli? Copak jej nemohl vysvobodit z tak hrozného bezpráví...? Někdo jiný by možná prostince řekl: Nemá ten chlapec smůlu? Kdysi doma byl tatínkovým miláčkem a nosil mnohobarevný plášť... Bylo mu teprve sedmnáct, když byl prodán do Egypta a jsem přesvědčen, že během cesty i potom v Egyptě mnoho nocí proplakal. Určitě se mu velmi stýskalo po domově a velmi jej tížilo jedno bezpráví za druhým v jeho otrockém postavení... Když se mu v domě Potífara konečně začalo dařit, když byl povýšen, Potífarova žena ho tak podlým způsobem zlikviduje, aniž by zhřešil. Jeho věrnost a bázeň před Hospodinem nebo polidsku řečeno jeho vysoká morálka jej uchránila před selháním v tomto pokušení. Výsledkem ovšem stejně je to, že se na základě křivého obvinění ocitne ve vězení... Ubohý hoch, za co Pán Bůh trestá? Copak nemá naději? Možná by někdo přemýšlel takhle. Jiný by možná na Josefově místě rezignoval a řekl by si, že to stejně nemá cenu... Jak se snažil být věrný a stejně sklízí jen nejhorší bezpráví, proč by si tedy měl dále uchovávat čistý štít...? Někdo jiný možná na Josefově místě začal pochybovat vůbec o existenci Boha. Jiný by zřejmě uvažoval ještě jinak... V našem textu však není žádná zmínka o Josefových myšlenkách... Na jeho postoje můžeme usuzovat pouze z jeho dalšího jednání... Když zvažujeme tu zlomovou událost, kdy Josef byl zcela protiprávně uvězněn, musíme mít na paměti, že ačkoli byl Josef povýšen do vznešeného postavení, stále byl jen otrokem. Proti Potífarově ženě by se nikdo neodvážil cokoliv říci. A pokud už by někdo něco řekl, musel by to soudně prokázat... Tady jsme viděli, že Putifar prostě dal na její slovo. Chudák Josef! Nemůže ani špitnout. Je prohlášen vinným dřív, než by se vůbec zmohl na jakoukoli obranu. Nikdo se ho na nic neptá... Otroka mohl jeho pán úplně klidně bez jakéhokoli vysvětlování dát do vězení, nebo s ním dělat prostě cokoli... I kdyby svého otroka hned zabil mohl to podle zákonů otroctví neztrestně udělat, protože otrok byl majetek, otrok byl něco jako tažné zvíře nebo dokonce jako věc... Josef se tedy okamžitě ocitá ve vězení, a to v královském vězení, kam se dávali i vězni faraóna. Těžko říci, jestli to bylo vězení mírnější, nebo spíš bezpečnější a krutější... Spíš se dá soudit na to druhé... Náš milý Josef, mladík věrný Hospodinu, je tedy ve vězení...
Je to chyba v Boží režii? Je to nedopatření? Nebo je to trest? A nebo je to prostě zvláštní Boží cesta, po níž chtěl Josefa vést a něčemu významnému jej naučit?...tak se Josef ocitl v pevnosti. 1M39,20 Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti. 1M39,21 ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat. 1M39,22 Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin. Všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru. 1M39,23 Ten příběh se zdá být až pohádkový... Nicméně je třeba, abychom si vždycky znovu uvědomovali, že Bůh je svrchovaný. A když mu budeme věrni za všech okolností oddáni, pak můžeme počítat s jeho přítomností a s jeho požehnáním... Jasně zde vidíme Boží ruku v životě tohoto mladého muže. Hospodin je s Josefem, a to je zajímavé. Třebaže tu nikde není uvedeno, že by se mu Bůh neukázal nějakým viditelným způsobem (jako se ukázal ostatním patriarchům), prokazuje mu svou věrnost a milosrdenství. Nyní způsobil, že si ho velitel vězení oblíbil a začal mu důvěřovat. Ačkoli byl Josef zřejmě přirozeně velmi přitažlivý mladý muž a měl ohromné schopnosti, přece je třeba si všimnout důležité věci. To všechno totiž by nemělo pražádnou cenu, kdyby s ním nebyl Bůh. Josef se svým srdcem cele upnul na Hospodina a to mu dodalo sílu udržet se nad vodou, to mu dalo sílu zůstat optimistou. Okolnosti ho jistě velmi hluboce ranily, ale Josef nedovolil, aby ho sklátily. Byl nad okolnostmi. Mým problémem (a možná řady dalších lidí), přiznává náš vyučující, je skutečnost, že docela často podléhám tlaku okolností, které na mě doléhají. Myslím, že to mnozí tak prožíváme. Ale Josef byl jiný, nerezignoval, nenechal se znechutit ve svém vztahu s Bohem a tak za krátko on sám a potom také další lidé poznali, že Hospodin je s ním. Josef rozpoznával Boží ruku ve svém životě, a proto neztrácel odvahu. Mimochodem zastrašení je jednou z oblíbených a snad také jednou z nejúčinnějších Satanových zbraní. A nevím, jestli je dost zjevné, že k zastrašování, ke zbavení odvahy lze s úspěchem používat i lež... Inu a lež je to, co satan vůbec nejlépe ovládá... Josefův příběh odhaluje, že ne každého lze tímto způsobem získat. Satan klidně může někomu namlouvat, že ano, že každý podlehne jeho lži... Ale Díky Bohu, že máme v Bibli příběhy lidí, které si Satan nedokázal koupit ani lživým slibováním, ani lživým zastrašováním. Josef byl jedním z nich. Dalším byl třeba Job a ještě jiným ku příkladu apoštol Pavel. Josef nepodlehl ani svým pocitům ani všelijakému tomu zastrašování, ale opíral se o pouze a jedině o skutečnost, že Bůh je věrný a že je třeba, aby také on, Josef prostě zůstal věrný... Tak mohl překonat všechno, co před ním i nyní vyvstalo... Nutno říci, že toto Josefovo uvěznění je stěžejní událostí jeho života. Zní to možná divně, ale v příští kapitole uvidíme proč.
KAPITOLA 40 když nyní otevíráme další kap. v našem napjatém příběhu o Josefovi, očekávali bychom možná zase nějaké nadějné pokračování tohoto smutného Josefova příběhu. Ale všechen postup jakoby se zabrzdil. Josef je zapomenut ve vězení.. Vtírá se otázka, jaký to všechno má smysl. Uvidíme ale, že i tyto věci, tyto události jsou součástí uceleného Božího plánu pro Josefův život. To bychom měli pochopit při probírání této kap. Poodkrývá se nám zde pohled na Boží cestu, která vedla Josefa i přes vězení. I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi. 1M40,1 Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na nejvyššího pekaře, 1M40,2 a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl uvězněn Josef. 1M40,3 Co je nám zde ukázáno? Vidíme rozhodující a diktátorské postavení, které měl Farao v Egyptě. Nutno říci, že to bylo postavení přímo božské... Nemám potuchy, co takový hlavní pekař provedl - možná trochu připálil nějaké pečivo nebo snídani... Farao mohl dělat, co se mu zlíbilo... A tak z nějakého bliže nepopsaného důvodu dal tohoto svého dvořana do vězení. A co zlého mohl udělat hlavní šenkýř, nebo tedy čísníl? Možná přinášel Faraonovi pohár vína, zakopl o špičku jeho střevíce a polil perskou houni, která tam byla rozprostřena. Nevím. Není nám sděleno, proč, ale oba dva, pekař i číšník, se dostali do vězení. Důležité je, že se dostali tam, kde byl Josef. Sám Josef zřejmě v tu chvíli už v tom vězení zaujímal zase poměrně dobré postavení. Kamkoli se dostal, byly poznat jeho nezlomnou věrnost a také jeho schopnosti. Právě proto s ním Bůh počítal pro své plány a měl s ním zcela určitý záměr. Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký čas byli ve vazbě. 1M40,4 Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v pevnosti. Téže noci měl každý svůj sen volající po výkladu. 1M40,5 Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni. 1M40,6 Náš Josef se při spravování věznice s oběma prominentními vězni velmi brzy seznámil. Dostal je přece na starost. Dovedu si ho představit, jak i v tom pochmurném prostředí chodil s vnitřní radosti v srdci, s bystrým pohledem a milým úsměvem na tváři. A najednou pozoruje, že ti dva faraonovi vězni jsou po ránu jaksi mimořádně utrápení... Josefovo další počínání ukazuje, jak citlivý byl k lidem, kteří ho obklopovali. Vždyť tu šlo o vězení. Tedy o prostředí, kde na nějaký úsměv moc nebylo místo... Ale Josef si všímá těchto dvou i jejich chování a projevů a účastně se jich táže po příčinách tohoto jejich stavu... Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: "Proč jste dnes tak zamlklí?" 1M40,7 Odvětili mu: "Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej
vyložil." Josef jim nato řekl: "Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte." 1M40,8 Josef i při tomto zdánlivě náhodném rozhovoru vzdává chválu Bohu. Později je v Bibli řeč o jiném mladém Hebrejci, který na cizím královském dvoře dělal něco velmi podobného, nebo vlastně totéž. Je to Daniel, který vzdával čest Bohu i při svém rozhovoru s Nabuchodonozorem. Mojí touhou je, aby křesťané dnes dělali totéž. Aby naše jednání - moje i vaše - bylo jako ovoce, přinášené... k slávě a chvále Boží (Fp1,11). Dotvrzujme životem, skutky ale při vhodných příležitostech i slovy, že Bohu patří sláva. Někdy i když přijímáme něco mimořádného, bereme to jako samozřejmost, aniž bychom vzdali Bohu chválu. Myslím, že to je jedním z důvodů, pro který mnozí z nás nejsou požehnáni takovou mírou, jakou by nám sám Bůh chtěl požehnat. Josef měl příležitost něco k chvále Boží vyslovit, a tak ji využil... řekl: "Což vykládat sny není věc Boží? Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: "Ve snu jsem pojednou před sebou viděl vinnou révu 1M40,9 a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její hrozny dozrály. 1M40,10 V ruce jsem měl faraónovu číši. Bral jsem hrozny, vytlačoval je do faraónovy číše a podával jsem mu ji do ruky." 1M40,11 Josef mu pravil: "Toto je výklad snu: Tři výhonky jsou tři dny. 1M40,12 již po třech dnech tvou hlavu farao povýší a tvou hodnost ti vrátí. Budeš faraónovi podávat do ruky jeho číši podle dřívějšího práva, kdy jsi býval jeho číšníkem. 1M40,13 Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu. 1M40,14 Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy." 1M40,15