Pomlčková válka Kolik českých hráčů dosáhlo na všechny tři zlaté medaile? To, co těsně uteklo hokejovým básníkům 70. let v čele s Ivanem Hlinkou, Vladimírem Martincem či bratry Holíkovými, vyšlo armádě jejich nástupců o čtvrt století později. Jeden titul, druhý a nakonec i třetí. Zkrátka zlatý hattrick, kolekce tří titulů mistrů světa v řadě. Češi na neobyčejný a mistrovský kousek dosáhli v letech 1999, 2000 a 2001. Za získání unikátní sady je třeba děkovat nejen umu a nezlomné vůli našich hokejistů a přípravě trenérů, vděk náleží i sousedům na Slovensko. Dnes už si to nejspíš málokdo vybaví, ovšem byli to naši bývalí federální bratři, kteří české hokejisty udrželi na turnaji v Lillehammeru. Nebýt senzační remízy Slovenska v závěrečném utkání kvalifikační skupiny proti sborné, svěřenci Ivana Hlinky cestovali domů s debaklem. Takhle na poslední chvíli proskočili do čtvrtfinále, vyřadili Kanadu, Švédy a ve finálovém dvojzápase i Finy. Zlatý gól a vlastně start ke zlatému hattricku obstaral svojí slavnou trefou útočník Jan Hlaváč. Následoval opojný Petrohrad a rok poté i hannoverský triumf.
Vznik České spojující republiky lid Kolik medailí vlastní Jaromír Jágr z MS? Kdyby se vyhlašovala anketa o nejlepšího českého sportovce všech dob, s nejnižším kurzem by do hry bezpochyby vstupoval Jaromír Jágr. Fenomén, daleko přesahující hranice sportu, slavná persona i v zahraničí, jež díky své úžasné kariéře přivedla k hokeji davy nových adeptů. A přestože drtivou většinu část profesionálního života strávil za oceánem, mnoho cenných (či spíše nedocenitelných) služeb odvedl i reprezentaci, potažmo své zemi, odkud do světa odešel. Zlaté olympijské Nagano paradoxně bylo turnajem, který sám Jágr označil ze svého pohledu za průměrně zvládnutý. Ona skromnost spočívá v jeho naturelu. Kam přijde, tam chce být nejlepší, nejdůležitější osobou týmu. Vždy si na sebe kladl jen ty největší nároky, často až nezdravé. Tato vlastnost mu však zpřístupnila cestu ke dvěma zlatým šampionátům. Nikdo nezapomene na Vídeň 2005, kdy i se zlomeným malíčkem zvládl skvěle play off. A co teprve Německo 2010? Mužstvo bez výrazných posil z NHL a ničené porážkami i odsudky veřejností povstalo ve chvíli, kdy kladenský bourák přes média uskutečnil jeden z nejzásadnějších projevů v historii českého sportu. Tým se semknul, šel za svým vůdcem a A bylo z toho neuvěřitelné zlato.
Čechy nebo Česko? Kdo vybojoval na ZOH a MS více medailí? Býval zvyklý vyhrávat na ledě, a když vstoupil do trenérského cechu, tak se stejným cílem jako ve slavných hráčských časech. Vladimír Růžička, v druhé polovině 80. let jeden z nejlepších útočníků mimo NHL, brzy po ukončení hráčské kariéry neméně zdatný trenér. Což prokázal ve Slavii a velice rychle i v reprezentačním týmu. Jakmile v srpnu 2004 zasáhla celou zemi i velkou část hokejového světa zdrcující zpráva o tragické smrti Ivana Hlinky, národ měl jasno, kdo jediný může národní mužstvo převzít. Přeci Růžička, přirozený následník Hlinkových vizí. Stratég s havraní kšticí během pár dnů připravil svůj tým skvěle na, kde se Kanada v semifinále klepala o bankrot nadějí. Rok poté přišla zlatá Vídeň, za dalších pět roků vítězství v Německu, zatím poslední pro zdejší hokejový národ. Zajímavé je, že i když Vladimíra Růžičku tuzemští fanoušci nepřijímají jednoznačně pozitivně (při cestách se Slavií si s příznivci užil své), na střídačce národního mužstva býval vždy viděn radši než jeho rival Alois Hadamczik, muž stříbrný a bronzový. Oba velmi erudovaní trenéři, ovšem prvně jmenovaný může u kormidla čerpat a také čerpá z neocenitelných hráčských zkušeností.
rekord, vyhlásili Prezident ent Češi Kolikrát se na jeden turnaj MS dostavilo více než půl milionu fanoušků? Co by znamenalo číslo 643 435? Velkou slávu a návrat rekordu na české území. A jak se podle neutuchajícího zájmu nákupu chtivých příznivců ukazuje, trhnutí maxima prodaných vstupenek je doopravdy na spadnutí. Pokud si od zmíněného numera odečtete jednoho človíčka, dostanete počet návštěvníků loňského šampionátu v Minsku. Běloruský hokejový festival měl v tamní zemi obrovský ohlas, ale i tak nebyla zdaleka všechna utkání vyprodaná. Co je tedy potřeba? Aby se průměrná návštěvnost na jeden duel vyšplhala na 10054 diváků. Pro návrat historického údaje do vlasti hraje větší souhrnná kapacita arén a již známé údaje z distribuce lístků. Skvěle navštěvované by měly být i zápasy například Němců či Švýcarů, jež se prodávaly v balíčcích a organizátoři evidují značný zájem o místenky i v cizině. V Ostravě se pro změnu očekávají návaly Slováků a Rusů. Prakticky jisté je dnes navýšení domácího zápisu z roku 2004, kdy tehdejší Sazka Arena zažila světovou premiéru. Tehdy na šampionát, jenž pro Čechy skončil už ve čtvrtfinále, přišlo 552 097 lidí. Tento údaj přepsali právě loni Bělorusové.
Vláda Který trenér vedl jediné národní mužstvo, které v Praze nezískalo cenný kov? Praha jako dějiště světového šampionátu českých hokejistům svědčí. Je to skoro až k nevíře, ale s velkým tlakem a nároky veřejnosti se vybraní hráči vždy dokázali vypořádat na výbornou a až na jednu jedinou výjimku z toho nebyla medaile. Ano, z dosavadních devíti mistrovství, odehrávajících se v metropoli, hned osmkrát cinklo. Pouze před jedenácti roky mužstvo selhalo ve čtvrtfinále, a opustilo tehdy právě dostavěnou Sazka Arenu zadním vchodem. To ticho, které se halou rozhostilo po prohraných nájezdech s USA mnozí dodnes cítí Avšak tahle zkušenost, byť velmi temná, je jen epizodou v přívalu sladkých triumfů a cenných medailí. Bronzový kov nominovaní elitní hráči vyválčili v letech 1933, 1938, 1959 a 1992. Stříbro s hořkou příchutí (tehdy vyhrál SSSR) přišlo v roce 1978, ovšem tři zlaté placky píšou. První slavný titul přišel na Štvanici v roce 1947, to byla éra Vladimíra Zábrodského. Na další titul se čekalo do jara 1972, kdy řádilo komando Vladimíra Martince. A třetí zlato následovalo v roce 1985, hattrick Kanadě do té doby nenápadného (a od té doby zase) Jiřího Šejby či gól Vladimíra Růžičky Rusovi Myškinovi patří mezi nezapomenutelné momenty.
jako Parlament zlatokopové Které tři státy vybojovaly na MS medaili, ovšem nikoli zlatou? Kdo na světových šampionátech vybojoval nejvíce medailí? Rusové, nebo Švédové? Možná byste nad touto otázkou chvíli dumali. Zbytečně. Ani jedna země z nabízených. A proč se nepochlubit, nejvíce cenných kovů v potu krve vydolovali čeští resp. českoslovenští hokejisté. Pravda, na trůnu se neocitají sami, dlí na něm v doprovodu Kanaďanů. V kolekci 46 medailí se skví tucet zlatých kusů (polovinu vydolovali hráči federálního výběru a po nich i čeští hokejisté). K tomu připočítejte 13 stříbrných kovů a 21 bronzových placek. V žebříčku zaobírajícím se hodnotou medailí je náš hokej třetí za vedoucím Ruskem (27 zlatých) a druhou Kanadou (24). Následuje Švédsko s 9 nejcennějšími kovy. Pro někoho může být zajímavé, že Finové, velký rival národního mužstva, vybojovali pouze dvě zlaté medaile, stejně jako Američané. Jednu medaili nejvyšší hodnoty získali Slováci a hráči Velké Británie. Naše země vlastní ještě jeden primát: vévodí historické tabulce v počtu získaných bodů: 852 je nejvíc, druzí Rusové nabrali 841 bodů a třetí Kanada 827.
jako opravky za Ve které minutě padl zlatý gól Petra Svobody do ruské sítě? Strach. Slovo, vlastně spíš pocit, který hnal hokejisty k jednomu z nejsilnějších příběhů celé historie českého sportu. Zátopek? Čáslavská? Nagano? Ano, i takhle se dá sestavit trojice největších úspěchů, které bez přehánění hltal celý svět. A z čeho že ten strach pramenil? Z repete propadáku národního mužstva na Světovém poháru 1996. Tehdy se sešli nejšikovnější hokejisté k obnově Kanadského poháru. Očekávání veřejnosti byla značná, tým měl na povel Luděk Bukač, čerstvě kouč mistrů světa z Vídně. U velkolepých tužeb také zůstalo. Mužstvo nevytvořilo tým, jeho hvězdná část trénovala spíš po nocích než na ledě. Tahle hrůza nás inspirovala. Věděli jsme, že v Naganu podobný krach nesmíme dovolit, vyznal se později Jaromír Jágr. A tak se i stalo. S obrovskou pokorou nastoupivší odhodlaní hráči mistrně a přirozeně vedeni Ivanem Hlinkou zápas od zápasu postupně odlepovali nálepku outsidera. Roli hrálo i podcenění ze strany soupeřů. I na to dojeli Američané ve čtvrtfinále proti Haškovi (pardon, proti Česku). Následovalo nájezdové vítězství nad Gretzkyho Kanadou a odsun ruských snů po zlaté ráně Petra Svobody. Ale nač to všechno připomínat, vždyť sami vše dobře víte.
Domácí zlato jednou VE Evropské za unii deset let Kolik ze zemí od roku 1993 (vznik samostatné ČR) prohrálo finále při domácím MS? Celkem 78 světových šampionátu eviduje hokejová historie. Při pořadatelství se vystřídaly desítky měst a považte, že jen osmkrát, tedy zhruba jednou, se podařilo, aby zlatou medaili vydoloval pořadatelský stát. Ustát velký tlak a očekávání se zdařilo ponejvíce ruským hokejistů, vystupujícím pod hlavičkou SSSR a Čechoslovákům. Shodně po třech triumfech. Jednou se doma radovaly výběry USA a Švédska. Právě ti se načekali ze všech nejdéle. Přidělení konání turnaje se dočkali přitom desetkrát, prvně v roce 1949. Ale jenom jednou jedinkrát se opájeli triumfem. A to až na desátý pokus, předloni ve Stockholmu. V tradiční hokejové zemi tak skončila jedna černá etapa, během níž se pomalu za národní tragédii považovala porážka ve finále šampionátu v roce 1995. Kdyby Seveřané podlehli kupříkladu Kanadě, panovalo by v zemi velké zklamání. Ovšem porážka v titulovém boji se sousedními Finy? Nepřekousnutelné. Nota bene, když na střídačce modrobílých šampionů velel švédský kouč Curt Lindström. Předloni ve Stockholmu švédský výběr roztrhal 27 let dlouhé čekání na pořadatelské vítězství, předtím se naposledy radoval Sovětský svaz v roce 1986