Třída: PTÁCI (AVES) Řád: DRAVCI (Falconiformes))

Třída: PTÁCI (AVES) Řád: DRAVCI (Falconiformes))

Klasifikace řádu Falconiformes čeleď: Jestřábovití (Accipitridae) Orlovcovití (Pandionidae) Hadilovovití (Sagittariidae) Sokolovití (Falconidae) někteří autoři rozdělují dravce do 2 samostatných řádů: Accipitriformes s čeledí jestřábovití, orlovcovití a hadilovovití Falconiformes s čeledí sokolovitých

Charakteristika řádu zahrnuje asi 260 druhů přizpůsobeni k lovu živé kořisti hákovitě zahnutý zobák, ostré drápy a silná, široká křídla kořist hledají ve dne, pomocí zraku dlouhověcí (sokolovití se dožívají přes 20 let, jestřábovití přes 30 let) monogamní (oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata (přísně rozdělené role rodičů) opuštění mláďat hrozí, pokud jsou ptáci na hnízdě rušeni

Charakteristika řádu mladí dravci dospívají velmi dlouho, až 3 roky teprve poté jsou schopni rozmnožování menší druhy dravců obdobně jako u většiny jiných zvířat mívají větší snůšky, kratší dobu inkubace vajec a jejich mláďata pobývají kratší dobu v hnízdě malý počet druhů snáší jen dvě vejce, ale vychovává jen jedno mládě první vyklubané mládě zabije nebo vystrčí z hnízda druhorozené

Charakteristika řádu samice často větší než samec úspěšnost lovu poměrně nízká, okolo 17 % mladí dravci se lovu musí naučit, často hynou vyhladověním důležité je načasování hnízdění čím dříve jsou mláďata vzletná, tím více mají času na získání loveckých dovedností

Vývržky zbytky natrávené kořisti ve tvaru válečků (chlupy, kosti, peří, drápy a zobáky) ze svalnatého žaludku vyvržené zobákem ven

Vývržky dravci daleko lépe tráví kosti (narozdíl od sov nemají vole), skladba jejich vývržků je především ze srsti nebo peří kořisti mláďata sov na hnízdě ale kosti tráví potřebují draslík

Vývržky velikost vývržků dravců závisí na množství a velikosti vyvržených zbytků, ale i podle toho, zda jde o samce či samici, která bývá u některých druhů mnohem větší při určování vývržků musíme řídit hlavně obsahem vývržků, jejich velikost je méně podstatná

Vývržek z krovek a těl střevlíkovitých brouků

Jestřábovití (Accipitridae)

OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) kriticky ohrožený druh obývá území od Grónska a severoevropských mořských pobřeží do vnitrozemí Evropy přes Německo směrem k Dunaji a odtud na východ až do Japonska na Slovensku žije u Dunaje a u Oravské přehrady úspěšně vysazen na Třeboňsko, kde již několik párů hnízdí největší u nás žijící dravec (větší než orel skalní) rozpětí křídel až 2,50 m, váha 3 600-6 250 g je hnědý, hlava a krk jsou světlejší

Rozšíření orla mořského světle zelená letní rozšíření tmavě zelená celoroční rozšíření modrá zimní rozšíření

Mladí ptáci jsou tmavší a mají několik bledých skvrn na spodu těla, tmavá duhovka oka.

Dospělí ptáci mají bílý, klínovitě zaokrouhlený ocas, žlutý zobák a žlutou duhovku oka.

OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) samice snáší 2-3 bílá vejce do obrovského hnízda na starých stromech na hnízdě sedí střídavě se samcem 31-46 dnů pohlavní dospělost až v 5 letech

OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) potrava: vodní ptáci a ryby, obratlovci, zdechliny na letícího ptáka neútočí, na ryby se vrhá střemhlav a prudce, potápí se na kořist nalétává z posedu nebo při pátracím letu, v mělké vodě i při chůzi potápivé ptáky vyčerpá nalétáváním velkým druhům odebírá kořist

OREL MOŘSKÝ (Haliaetus albicilla)

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh lesnaté kraje Evropy, severní, střední Asie a Severní Ameriky; hnízdí i v Severní Africe dospělí ptáci jsou na horní straně těla břidlicově šedohnědí, vespod světlí až bílí s tmavším příčným vlnkováním

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) na dlouhém, zakulaceném ocase 4 tmavé příčné pásky (u krahujce je ocas zakončený rovně)

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) mladí letošní ptáci jsou nahoře rezavě hnědí a vespodu světle rezaví s podélným tmavším pruhováním

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) samice větší než samec v rozpětí měří 100-120 cm a váží 650-1250 g u nás vyhledává souvislé lesní komplexy v době hnízdění, jinak loví nejraději podél lesnatých okrajů hnízdí na vysokých stromech hluboko v lese, hnízda dobře ukrytá, každoročně opravovaná, takže dosahují značných rozměrů v dubnu snáší samice 3-4 vejce, inkubace 35-38 dní potravu obstarává samec, mláďata však krmí pouze samice

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) jestřábi svou kořist oškubávají samec v době hnízdění nepřináší kořist přímo na hnízdo, ale na opodál stojící strom, kde ji oškubanou předá samici, kterou před tím upozornil křikem potrava různorodá: ptáci (sojky, divocí a domácí holubi, koroptve, vrány, kavky, bažanti a divoké kachny), kdežto savci mnohem menším podílem (veverky, zajíci, králíci, sysli a hraboši) jestřáb podobně jako ostatní dobří letci neloví přímo v blízkosti hnízda, ale ve vzdálenosti asi 3-4 km přímého letu

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) přímočarý let nízko nad korunami stromů, snaží se kořist překvapit vede skrytý způsob života nepříjemný škůdce v bažantnicích s intenzívním chovem jestřábi se dají dobře vycvičit k lovu (dobrá a hlavně dostupná náhražka za vzácné sokoly) silné lovecké instinkty, nejpoužívanější lovecký dravec v sokolnictví již od středověku hojný výskyt prakticky na celém našem území

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) mladý pták

Káně lesní (Buteo buteo) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) obývá celou Evropu a střední Asii, Dálný Východ, hnízdí v Malé Asii, v Himálaji a na některých západoafrických ostrovech u nás žije na celém území, nejhojnější lesní dravec nížin i hor v rozpětí křídel měří 120-140 cm a váží 610-1200 g

Proměnlivé zbarvení (hřbetní část bývá tmavě hnědá, spodní strana světlá s hnědými skvrnami, tmavohnědý ocas je příčně proužkovaný jemnými pásky a konec je lemovaný širokým tmavým pruhem).

Oko, ozobí a stojáky jsou žluté, zobák je modravě šedý, stojáky nejsou opeřené (exempláři plně tmavohnědí nebo téměř bílí).

Káně lesní (Buteo buteo) středoevropské káně je stěhovavé (zimoviště v JZ Evropě) nebo přelétavé na zimu k nám přilétávají káně severské naše káně se vracejí na svá hnízdiště již v březnu; zdá se, že jsou svým hnízdištím věrná hnízdí na vysokých a starých stromech, hnízdo bývá používáno po několik let v dubnu až květnu snáší samice 2-3 vejce (počet se v době myších invazí zvyšuje až na 5 a v době nedostatku myší se snižuje) na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 33 dnů, mláďata vylétávají z hnízda po 6-7 týdnech

Káně lesní (Buteo buteo) potrava: z 95 % drobní hlodavci (hraboš polní), ale i hmyz, zdechliny v období tuhých zim, kdy vyhledává oblasti s vysokými stavy pernaté zvěře, může být v honitbě velmi nepříjemná nevhodná pro výcvik v sokolnictví těžkopádnost, menší dravost káně se často ocitají v péči sokolníků po zraněních, která utrpí na drátech elektrického napětí

Káně lesní (Buteo buteo)

Káně rousná (Buteo lagopus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) domovem ve Skandinávii a v tundrových oblastech Ruska a Severní Ameriky k nám přilétá pouze v zimním období, přezimuje u nás a ke konci zimy opět odlétá na sever proměnlivé zbarvení, ale od káně lesní se výrazně liší (bývá světlejší) je o něco větší než k. lesní, v rozpětí křídel dosáhne 130-155 cm, váží 900-1550 g

Název k. rousná dostala od stojáků opeřených hustě až po prsty.

Bílé zbarvení na spodní straně křídel, která mají ve svém ohbí výraznou černou skvrnu. Ocas je u kořene bílý a má širokou černou koncovou pásku.

Třepotavý let jako poštolka.

Káně rousná (Buteo lagopus) způsobem života se podobá k. lesní, hnízdí však převážně na zemi rozmnožování ovlivňováno množstvím potravy (2-3 vejce) živí se hlavně lumíky (v letech s extrémním přemnožením lumíků se může počet vajec zvýšit až na 7) a hrabošem mokřadním, příp. bělokury zaznamenáváme silné zimní invaze těchto dravců, neboť se sem stěhují za potravou (koroptve)

Káně rousná (Buteo lagopus)

Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) vyskytuje se od jihozápadu USA po střední Chile a Argentinu je oblíbeným sokolnickým druhem pro snadnou cvičitelnost a socializovatelnost výskyt v Evropě má pravděpodobně původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí samec váží cca 700 g, samice asi 1000 g

Ptáci mají tmavě hnědé opeření s kaštanovými rameny, lemem křídel a stehny a bílý základ a konec ocasu, dlouhé žluté nohy a žluté ozobí.

K. Harrisova loví až v šestičlenné skupině, skládající se z jedinců jedné rodiny. Společný lov umožňuje chycení rychle běžících králíků, o kořist se všichni podělí.

Krahujec obecný (Accipiter nisus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) silně ohrožený druh nejbližší příbuzný jestřába a také se mu podobá, ale je menší rozšíření se rozprostírá od severních okrajů Afriky přes celou Evropu a Asii až po Japonsko, zimuje v tropické Indii a ve východní Africe u nás hnízdí od nížin až po vysoké hory (menší lesíky - smrkové mlaziny) samice je opět podstatně větší než samec, dospělí ptáci dosahují rozpětí v křídlech 60-75 cm a váží 117-280 g

Samec i samice jsou svrchu tmavě šedí, vespod světlí s příčným vlnkováním. Samec má narezavělou spodní stranu, kalhotky bývají načervenalé.

Krahujec obecný (Accipiter nisus)

Krahujec obecný (Accipiter nisus) monogamní druh hnízdo staví většinou pouze samice nepříliš vysoko nad zemí, hnízda jsou používána více let v květnu-červnu snáší samička 4-6 vajec ve dvoudenních přestávkách samice sedí na vejcích sama, samec nosí potravu Inkubace: 33 dní

Krahujec obecný (Accipiter nisus) potrava: drobní ptáci; za vrabci létá až do těsné blízkosti lidských obydlí krátká křídla a dlouhý ocas umožňují lov v hustých křoviskách samice loví větší ptáky až asi do velikosti drozda, sameček se zaměřuje na menší kořist krahujce často hlasitě pronásledují hejna drobných ptáků (vlaštovky, jiřičky, konipasi a vrabci) loví přepadovým způsobem, ve volném prostoru letící krahujec není tak nebezpečný

Krahujec obecný (Accipiter nisus)

Moták pochop (Circus aeruginosus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh štíhlé tělo, dlouhé stojáky, dlouhá křídla a dlouhý ocas okolo očí kruhovitě uspořádaná tužší pírka, která tvoří závoj podobný závoji sov pochop je největší a nejhojnější moták Evropa (kromě severských oblastí), střední Sibiř, až po Dálný východ, severní Afrika, Madagaskar a v australské oblasti

Moták pochop (Circus aeruginosus) tažný pták, zimuje v jižní Evropě, v severozápadní a ve střední Africe odlétá ke konci září a vrací se ke konci března oblast rozšíření u nás: rybničnaté krajiny se zamokřenými loukami a bažinami

Výrazný pohlavní dimorfismus: dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu šedou, břišní část rudohnědou.

Samice je větší a těžší, shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, jen vrch hlavy má světlý.

Špičky křídel jsou u všech motáků při letu obrácené šikmo vzhůru.

Moták pochop (Circus aeruginosus) hnízdo v blízkosti vodní plochy, většinou v hustém rákosí (někdy je hnízdo přímo na hladině nebo nad ní) obsazuje i opuštěná hnízda po větších vodních ptácích 3-6 bělavých vajec v květnu (inkubace 32-33 dní) samec nosí potravu a samice krmí mláďata předávání potravy mimo hnízdo samec rodinu často opustí před vyvedením mláďat

Moták pochop (Circus aeruginosus) lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřelá místa v blízkosti vod let nad takovouto krajinou je nízký, potácivý, umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě motavý způsob letu a stavění křídel do podoby širokého "V"

Moták pochop (Circus aeruginosus) nikdy neloví ve vzduchu potrava: žáby, vodního hraboši, vajíčka a mláďata vodních ptáků (lysek), hadi, ještěrky, drobné rybky, malí zajíci apod.

Moták pilich (Circus cyaneus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) včr roztroušeně hnízdí od nížin do nadmořské výšky 1000 m (především na Benešovsku, v jižních Čechách a Českomoravské vrchovině) pravidelně přes naše území protahuje a přezimuje zde menší než m. pochop (320-450 g)

Dospělý samec je šedý, má bílý neskvrnitý spodek těla a kostřec a široké černé konce křídel.

Samice jsou tmavší, s výrazně bílým kostřecem, spodek těla je světlý s výrazným skvrněním.

Moták pilich (Circus cyaneus) k hnízdění vyhledává louky, lesní paseky, mokřady, rašeliniště i smrčiny hnízdo je vždy na zemi samice koncem dubna a v květnu snáší 3-6 vajec mláďata se líhnou za 29-30 dní

Moták pilich (Circus cyaneus) potrava: savci a ptáci (hlodavci, mladí zajíci a králíci, bažanti, koroptve, drobní pěvci), doplňkově ještěrky, hmyz nebo mršiny zpravidla útočí na kořist sedící na zemi, vzácně na kořist letící

Včelojed lesní (Pernis apivorus) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) obývá lesní oblasti Evropy a Asie zimuje v rovníkové oblasti Afriky a Indie u nás není hojný rozsáhlá loviště podobá se káni lesní, a to i proměnlivostí ve zbarvení rozlišovacím znakem jsou tmavé pruhy na ocase (káně x včelojed) holubí hlava vespod bývá bělejší a staří ptáci mají šedé hlavy kolem zobáku šupinkovitá pera, silné zrohovatělé štítky na neopeřené část stojáků

Včelojed lesní (Pernis apivorus) rozpětí křídel 125-140 cm, váží 700-800 g hnízdí v korunách stromů samice snáší 2 hnědočerveně mramorovaná vejce inkubace 30-35 dní, mláďata po 5-7 týdnech hnízdo opouštějí a v září až v říjnu odlétají s rodiči na zimoviště potravní specialista (larvy, kukly a dospělí jedinci blanokřídlého hmyzu: včel, vos a sršňů nebo čmeláků) živí se i jiným hmyzem, pavouky nebo červy, loví i žáby, hady, drobné hlodavce nebo mláďata jiných ptáků nepohrdne lesními plody či ovocem potravu vyhrabává silnými prsty s plochými drápy

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

https://www.youtube.com/watch?v=dh0al5i ubsi

Sokolovití (Falconidae) úzká dlouhá křídla výrazný zejk na horní čelisti zobáku (slouží k rozpojení krčních obratlů kořisti a následnému přerušení míchy)

Ukázka zejku

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) výskyt: Evropa, Asie a Afrika a někdy se objevuje až v Severní Americe u nás obývá roviny, pahorkatiny i podhůří rozpětí křídel až 75 cm a váží 200-280g třepotavý způsob letu

Hřbetní část těla samce rezavá, černě skvrnitá.

Dlouhý samčí ocas stejně šedý jako hlava na konci s širokou černou páskou.

Hřbetní část těla samice rezavá, příčně pruhovaná.

Samička má ocas rezavý, hustě pruhovaný.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) u nás je tažná, odlétá na svá africká zimoviště a vrací se v březnu někteří jedinci u nás přezimují (města) jako jediný dravec hnízdí také blízko lidských obydlí většinou staví hnízda v korunách stromů na okrajích rozlehlejších lesů nebo v malých polních lesících osídluje však i krajiny skoro bezlesé

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) vyhledává opuštěná hnízda vran nebo strak snůška 4-7 hnědě mramorovaných vajec (duben-květen) inkubace asi 29 dní na vejcích sedí samice; samec se stará o potravu potravu předává na skále nebo na stromě, mláďata krmí převážně samice

Snůšku tvoří 4-7 hnědě skvrnitých vajec.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) mláďata vylétávají z hnízda po 28-32 dnech, rodina zůstává pohromadě až do podzimního odletu uvádí se, že při dostatku potravy může hnízdit i podruhé potrava: z 80 % myšovití hlodavci, hmyz, obojživelníci, ještěrky a méně drobné ptactvo v sokolnictví je poštolka oblíbená zejména u začínajících sokolníků

Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) včr se vzácně objevuje téměř každoročně na tahu, v minulosti na Moravě řídce hnízdila hnízdění bylo pozorováno v letech 2010-2013 na Ostravsku častěji hnízdí samostatně nebo v menších koloniích na Slovensku velká jako p. obecná

Samec je modrošedý, s červenými kalhotkami a podocasními krovkami a stříbřitě šedými letkami.

Samice má spodinu rezavou bez proužkování, hřbet šedohnědý s tmavým proužkováním a hlavu žlutavě bílou.

Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) hnízdí většinou v koloniích ve starých hnízdech krkavcovitých ptáků snůška čítá 3-5 nažloutlých nebo rezavých, tmavě skvrnitých vajec inkubace trvá 22-23 dnů a na sezení se střídají oba rodiče živí se hlavně hmyzem, méně drobnými savci kořist loví na zemi i ve vzduchu

SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) kriticky ohrožený druh sokol měří v rozpětí křídel až 1 m; samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice váha 580-1100 g

Zbarvení obou pohlaví jednotné - hřbetní strana šedomodrá, spodek těla světlý s černými příčnými vlnkami.

Po stranách hlavy se táhne černý pruh, který sahá od kořene zobáku až po hrdlo a vytváří na vrchu hlavy jakousi černou kápi.

SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) používají stará hnízda po různých dravcích, anebo si stavějí hnízda ve skalnatém terénu na holém podkladu trvalejší páry, jsou věrni svým hnízdištím samice snáší v dubnu 3-4 vejce, v sezení se střídají rodiče, a to 28-29 dní narozdíl od jiných dravců krmí mláďata i otec mláďata opouštějí hnízdo po 36-40 dnech potrava: ptáci (domácí i divocí holubi, špačci, vrány, havrani, sojky, čejky a vodní ptáci, uloví i bažanta a divokou kachnu)

Vynikající letec, kořist loví jen ve vzduchu; na kořist na zemi nikdy neútočí.

RAROH VELKÝ (Falco cherrug) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) v ČR pravidelně v malém množství hnízdí a přezimuje (především jižní Morava) velký dravec se světlou hlavou a hnědou svrchní částí těla váha 800-1130 g, rozpětí křídel až 130 cm na hrudi a břiše jsou větší podélné skvrny hnízdí v listnatých a smíšených lesích, loví v otevřené krajině

RAROH VELKÝ (Falco cherrug) dříve byl místně potravně vázán na kolonie syslů v době hnízdění u nás hnízdí především v nížinách, ojediněle v pahorkatinách obsazuje hlavně stará hnízda ptáků přijme i hnízdní podložky a umělá hnízda je to univerzální lovec schopný lovit ve vzduchu i na zemi

RAROH VELKÝ (Falco cherrug)

OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) silně ohrožený druh obývá téměř celou Evropu mimo nejsevernější oblasti, střední část Asie a severní Afriku zimuje v J Africe a v J Asii tvarem těla i zbarvením připomíná malého sokola stěhovavého obě pohlaví jsou zbarvena stejně, sameček je opět o něco menší v rozpětí křídel měří až 80 cm a váží 150-340 g

Svrchu je šedý, ve spodu světlý s tmavými podélnými skvrnami.

Od kořene zobáku se táhne tmavý pruh, tzv. vous.

Opeření horní části stojáků, tzv. kalhotky, je narezavělé.

OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) u nás je ptákem lesnatých pahorkatin, zřídka hnízdí v rovinách nebo v lužních lesích přilétává k nám v dubnu hnízdí ve vrcholcích vysokých stromů, většinou jehličnatých, obsazuje opuštěná hnízda jiných ptáků samice klade 2-4 vejce, zahřívá je po dobu 28 dnů, mláďata létají po 28-32 dnech jedním z nejrychlejších dravců ve vodorovném letu, kdy dokáže vyvinout rychlost až 180 km/hod (jediný uloví vlaštovku) potrava: hmyz (chrousti, vážky, mouchy aj.)

DŘEMLÍK TUNDROVÝ (Falco columbarius) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) u nás hnízdí vzácně v pásmu vysokohorské kosodřeviny v neumělých hnízdech postavených na zemi nebo na stromech samička klade 4-5 vajíček, doba sezení trvá 28-32 dnů mláďata vylétají z hnízd za 25-27 dní potravu tvoří téměř výlučně drobní ptáci; loví v letu a jejich hejna pronásleduje až do blízkosti lidských obydlí

Samice a mladí ptáci jsou svrchu tmavě hnědí a ze spodní strany světlí s hnědým skvrněním.

Samec má modrošedý hřbet a narezavělou spodinu těla.

Řád: Sovy (Strigiformes)

Klasifikace řádu Strigiformes čeledi: Sovovití (Tytonidae) Puštíkovití (Strigidae)

Charakteristika řádu více jak 200 druhů většinou samostatně žijící noční živočichové živí se malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků např. ketupy jsou specializované výhradně na lov ryb nestravitelné části kořisti vyvrhují ve formě vývržků vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy, velké části Grónska a několika oceánských ostrovů nenápadné maskovací zbarvení

Charakteristika řádu měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří závoj jako dravci mají zahnutý zobák prsty jsou porostlé peřím čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu sovy mají na hlavě peří kolem ušních otvorů uspořádáné tak, že směřuje zvuk do ušního otvoru některé mohou tvar tohoto peří užitím svalů upravovat slyší i ultrazvuk některé druhy mají jedno ucho výše než druhé - díky tomu mohou určit pozici nejen jako stranový ale i výškový úhel

Charakteristika řádu dobře vidí na dálku, a to i za velice špatných světelných podmínek na blízko však dobře nevidí a např. při porcování kořisti se řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy) na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním zorný úhel je 160 hlavu mohou otočit až o 270 nejmenším zástupcem řádu je kulíšek trpasličí, který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g největšími jsou výr velký a výr Blakistonův

Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu

Sovovití (Tytonidae)

SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) čeleď: SOVOVITÍ (Tytonidae) silně ohrožený druh žije v Evropě, Africe, Asii, Indonésii, Austrálii, v J a částečně i S Americe žije trvale po celý rok v blízkosti lidských obydlí 220-350 g

Rozšíření sovy pálené

Typicky srdčitý závoj protažený dolů, na obvodu bělavý, ve středu tmavší a s rezavou obrubou.

SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) tvoří víceleté páry (ale zjištěna i polygamie) hnízdí v březnu až dubnu hnízdo nestaví, vejce snáší skoro na holý podklad (rozdrobené vývržky) 3-6 vajec a samice na nich sedí 30-34 dnů mláďata létají asi po 50-60 dnech rozmnožování závisí na množství potravy (nadbytek snáší více vajec (až 12) nebo zahnízdí dvakrát do roka)

SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) hlavní potravou jsou myšovití hlodavci, za doplňkovou potravu jí slouží drobní ptáci, obojživelníci, hmyz, netopýři potravu loví v noci za letu nízko nad zemí (v době krmení mláďat loví na stinných místech i ve dne) je u nás stálým ptákem a jen pozdě na podzim mění svůj pobyt podle výskytu myšovitých hlodavců

SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)

Puštíkovití (Strigidae)

Výr velký (Bubo bubo) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) ohrožený druh naše největší sova vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedíli s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)

Rozšíření výra velkého

Zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla, hustě opeřené stojáky, hmotnost 1800-2500 g.

Na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků ( ouška ), oči velké, s oranžovou duhovkou.

Výr velký (Bubo bubo) stálý druh, tvoří dlouhodobější páry a obývá po léta stejná hnízdiště (nová hnízdiště zakládají jen mladí ptáci) tok začíná v prosinci nebo lednu snášení vajec probíhá podle počasí (březen-květen) na vejcích sedí pouze samice, samec se stará o potravu

Hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů.

V hnízdě bývají 2-3 bílá vejce.

Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.

Výr velký (Bubo bubo) loví od západu do východu slunce kořist neuchopí v letu, ale na zemi nebo na stromě potrava: velmi různorodá divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz

Výr čelí nepřátelství řady denních ptáků, zejména dravců a havranovitých, kteří jej ve dne napadají

https://www.youtube.com/watch?v=xydm mzqv9wi

PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) jedna z nejhojnějších evropských sov obývá lesy jehličnaté i listnaté, háje a parky, někdy sady a zahrady

Žije v celé Evropě kromě severních oblastí, v SZ Africe a v některých oblastech Asie.

Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tónů, spodek těla je světlý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami.

Jen puštík a sova pálená mají tmavohnědé oči.

Vedle šedé odrůdy existuje i odrůda rezavá (i mláďata z jednoho hnízda mohou být odlišně zbarvená).

PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) středně velká sova (380-670 g) stálý druh usazuje se v dutinách stromů, opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách, v nouzi hnízdí i na zemi s přípravami na hnízdění začíná již v únoru snůška obsahující 3-4 vejce bývá ukončena již v březnu samice usedá na vejce hned po snesení prvního vejce (inkubace 28 dní)

PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) potrava velmi rozmanitá (savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby) potravu loví za šera a v noci nízkým letem nebo na kořist útočí z vyvýšeného místa

KALOUS UŠATÝ (Asio otus) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) vyskytuje se ve všech typech lesů, u nás na celém území v nižších polohách podobný výru, velikostí stojí mezi ním a výrečkem malým (220-350 g) v nebezpečí může kalous přitáhnout peří k tělu a tělo povytáhnout

Má podobně jako výr prodloužená pera u uší. Rezavě žlutá barva peří a tmavohnědé, žebříčkovitě rozmazané skvrny.

Výskyt v Evropě, S Africe, Asii, S Americe.

Lesy v blízkosti otevřených krajin představují pro kalouse ušatého ideální biotop.

KALOUS UŠATÝ (Asio otus) noční druh žije v lese nebo v parcích, většinou na jejich okrajích vlastní hnízdo nestaví, využívá opuštěných hnízd (vraních) začíná hnízdit v druhé polovině března samice snese ve dvoudenních intervalech 4-6 vajíček a hned na první zasedá mláďata se líhnou po 27-28 dnech potravou kalouse jsou z 80 až 90 % myši a hraboši (+ drobné ptactvo, hmyz)

KALOUS UŠATÝ (Asio otus)

KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh podobná kalousi ušatému, přibližně stejně zbarvená, pouze skvrny na břišní straně jsou podélné má žlutou oční duhovku a nepatrná perová ouška 300-350 g typická je i denní aktivita a pobyt v otevřených, polních nebo stepních oblastech

KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus) jako jediná ze sov si staví hnízdo, a to jen na zemi samice snáší v dubnu-v květnu 4-7 vajec a sedí na nich 27-29 dní potrava: drobní hlodavci, pěvci, hmyz rychle a obratně létá kořist loví v letu, může se na místě třepotat jako poštolka nebo čeká u nory

KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus)

Výreček malý (Otus scops) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) velký asi jako křepelka, domovem je ve Středomoří v českých zemích se objevuje velmi zřídka, na Slovensku někdy i hnízdí tažný druh, přilétává v dubnu a odlétává v září váha: 70-90 g zbarvení je šedohnědé

Rozšíření výrečka malého (zeleně celoročně, modře zimoviště, oranžově hnízdiště)

Výreček malý (Otus scops) hlavní část potravy tvoří hmyz, někdy loví i drobné hlodavce jednoslabičný, zvonivý až pískavý hlas samice zasedá hned na první snesené vejce, mláďata v hnízdě jsou nestejně stará snáší 4-5 vajíček, inkubace trvá 24-25 dní, mláďata opouštějí hnízdo asi za 4 týdny a loví s rodiči

https://www.youtub e.com/watch?v=yt tfso5arpw

KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh nejmenší evropská sova obývá jehličnaté lesy S Evropy a úzký pruh, který se odtud táhne daleko do východních oblastí Asie v ČR řídce hnízdí (Krkonoše, Jeseníky, Beskydy)

Rozšíření kulíška nejmenšího

KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) vyhledává staré jehličnaté horské lesy s dostatkem doupných stromů a prosvětlených ploch svrchu je tmavohnědý a bíle skvrnitý, šedobílá spodní strana má tmavé příčné vlnkování a ocas, jímž kulíšek pohybuje při sezení ze strany na stranu

KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) husté jemné prachové peří váží 55-75 g samice koncem dubna snáší 3-6 vajec inkubace 28 dní potrava: drobní hlodavci a ptáci, ojediněle ještěrky a brouci (za nadbytku potravy si dělá v dutinách stromů zásoby) loví v podvečer, v době krmení mláďat celý den

SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh obývá otevřené krajiny s řídkým stromovým porostem (parky, sady, hřbitovy a v blízkosti lidských obydlí) u nás na území celého státu sýček je ptákem s noční aktivitou, ale často ho pronásledují drobní ptáci a je možné ho vidět i ve dne

Žije v severní Africe, ve značné části Evropy a Asie.

SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) malá sova, váží 130-200 g hnědá hřbetní strana je poseta bílými skvrnkami bílý spodek těla má podélné tmavé skvrnky

Oči žluté, závoj nízký, výrazné "obočí.

SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) je li vyrušen, dělá rychlé podřepy a poklonky, kývavými pohyby se snaží lépe zaostřit zrak stálý, ojediněle přelétavý druh páry žijí celý život v trvalém svazku hnízdo nestaví (dutiny stromů, zdí, budky) samice snáší 4-5 vajíček v březnu-dubnu potrava: hlodavci, drobní ptáci, plazi, obojživelníci, hmyz potravu loví za šera

https://www.youtube.com/watch?v=fa_r CHgSsPc

SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) severská sova (S Evropa, S Asie a Severní Amerika) k nám zalétá vzácně v zimě velká asi jako puštík obecný (280-310 g)

Rozšíření sovice krahujové

SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) téměř bílý obličej, obkroužený černou páskou žluté oči a vlnkování na spodní straně těla připomínají krahujce horní část těla je černohnědá, bíle proužkovaná

SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) dojem dravce zvyšují zašpičatělá křidla a poměrně dlouhý, na konci zaoblený ocas loví jako sovice sněžná také ve dne létá obratně, při pátrání po kořisti se často třepotá v letu jako poštolka velká letová obratnost jí dovoluje ulovit i letící ptáky potrava: drobní hlodavci, menší ptáci, větší hmyz hnízdo zakládá na zemi, přestože jsou jejím životním prostředím lesnaté oblasti v dubnu-červnu snáší 3-4 vejce; při nadbytku potravy se může snůška zvýšit až na 13 vajec

SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula)

SOVICE SNĚŽNÍ (Nyctea scandiaca) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) vyskytuje se na pobřeží S Evropy, Asie a Ameriky a na ostrovech Severního ledového oceánu někdy se zatoulá i do střední a J Evropy u nás se vyskytuje vzácně (za tuhých zim) o něco menší než výr velký délka těla cca 60 cm, rozpětí křídel 160 cm hmotnost 1,35-2,6 kg

Mladí ptáci v prvním roce života se podobají samici, ale jsou celkově tmavší.

Samec má na bílém podkladu pouze několik roztroušených tmavých skvrn, zatímco samice je hustě tmavě příčně pruhovaná a čistě bílý má pouze závoj, hruď, nohy, spodinu křídel a spodní krovky ocasní.

Rozšíření sovice sněžní (zeleně zimní rozšíření, modře letní).

SOVICE SNĚŽNÍ (Nyctea scandiaca) snáší do hnízda na zemi v dubnu až červnu 4-6 bílých vajec když se lumíci rozmnoží přespříliš, což se opakuje asi ve čtyřletých intervalech, snáší až 12 vajíček při naprostém nedostatku lumíků nedochází naopak vůbec ke hnízdění loví přes den a žije hlavně v otevřených tundrových oblastech

Hlavní potravou jsou lumíci (i hraboši), uloví i divokou kachnu.

http://www.rozhlas.cz/hlas/sovy/_zprava/s ovice-snezni--58958