Moldanubická oblast s.l. Oblast původně def. F. E. Suessem jako oblast mezi Vltavou a Dunajem, jako oblast budovaná vysoce metamorfovanými krystalickými břidlicemi a pronikaná četnými tělesy plutonických granitoidních hornin variského stáří Představuje nejhlouběji erodovanou část ČM (spodní a střední kůra), je to kořenová zóna středoevropského variského orogénu Součástí moldanubické zóny evropských variscid, která je nejvnitřnější zónou variského kolizního systému, pokračuje až do severního podloží Alp (např. v Rakousku Vápencových)
Pozice moldanubické oblasti z hlediska stavby variského kolizního systému Představuje vrchol bivergentního vějíře středoevropských variscid (některými autory považována již za součást severního okraje Gondwany). např. v oblasti Centrálního masivu, v centrální iberské zóně dominují smysly transportu příkrovů směrem k jihu na okraj Gondwany
Vymezení moldanubické oblasti Moldanubická oblast = moldanubikum s.s. (nejvýše postižená ve vyšší amfibolitové facii metamorfovaná část moldanubické oblasti), převážně bez přítomnosti muskovitu v metasedimentech (s výjimkou tzv. oblastí s výskytem dvojslídných pararul až svorů Královský hvozd u Nýrska na Šumavě, kaplické svory, chýnovské svory, příp. ratajská zóna) většinou jde o oblasti silně retrográdně postižené, druhotně muskovitizované +periferní oblasti s výskytem horninových asociací typických pro moldanubickou oblast (HP a UHP horniny, plášťové peridotidy tzv. gföhlské jednotky) kutnohorsko-svratecká oblast (dříve např. Kodymem označovány jako jednotky tzv. jádra ČM
Vymezení moldanubické oblasti ratajksá zóna a její ekvivalenty Západočeská střižná zóna Středočeská střižná zóna Moldanubické nasunutí (součást moravsko-slezské tektonické
Pozice moldanubické zóny ve variském orogénu
Vymezení a charakter hranic moldanubické oblasti Moldanubická oblast leží v tekt.podloží středočeské (= tepelsko-barandienské oblasti, resp. Bohemika). Hranice se vyvíjela od cca od sv. devonu cca 370 Ma Možno předpokládat, že má charakter původně sutury, zastřenou intruzemi CA plutonitů) gföhlská sutura (intruze nejstarších plutonitů, přeměněných ve variském cyklu na ortoruly (starosedelské, mirotické), charakter šikmé transpresní hranice, Vertikální kliváže (jílovská kliváž, subhorizontální lineace), Mladší pohyby charakter poklesových pohybů (během intruze mladších členů středočeského plutonu)
Vymezení a charakter hranic Západočeská střižná zóna také složitější a dlouhodobější vývoj, Zulauf předpokládá násuny TBO na Moldanubikum k Jihu, ve vrtech Rittsteig, horniny interpretované jako horniny TBO, střídají se s moldanubickými Pitra- horizontální posun, pravostranný, víceméně v křehkém režimu, spodnokarbonského stáří, konjugovaný se středočeskou střižnou zónou Ve skutečnosti bude vývoj ještě komplikovanější (zachována jen mladší stádia vývoje)
Vymezení a charakter hranic Na severu kontakt tektonický s kutno-horskosvrateckou oblastí- retrogrese, muskovitizace, ratajská zóna, křehké zlomy v oblasti železnohorského plutonu a jeho pokračování Na východě: stack příkrovových šupin na kontaktu nadložního moldanubika a podložního brunovistulika, jehož západní část byla zahrnuta do variské kolize bloku brunovistulika s moldanubickým a lugickým blokem (oba součástí armorické skupiny mikrokontinentů), předpokládá se zde pokračování gföhlské sutury mezi moldanubikem (resp. Lugodanubikem a brunovistulikem)
Tektonické kontakty na sv. okraji moldanubika
Interpretace uzavření rabsko-meislingského oceánského prostoru mezi moldanubikem a brunovistulikem
Styk svrateckého krystalinika a moldanubika s.s. s poličským krystalinikem a moravikem
Doklad přesunutí moldanubik a přes moravikum (miroslavská hrásť)
Stáří moldanubika (předpokládaná, radiometricky zjištěná Velmi rozdílné názory již v období před aplikací radiometrických metod: Moldanubikum je ekvivalentem sv. proterozoika (mělkovodnější facie Suk 1973), je podložím TBOstřednoproterozoické stáří jednotek), moldanubikum obsahuje jak proterozoické tak paleozoické jednotky). Nepřímé doklady: valouny prokazatelných hornin moldanubika až v spodnokarbonských slepencích račických a lulečských (visean Drahanská vrchovina myslejovické souvrství). V té době se moldanubikum dostává na povrch a stává se zdrojem klastického materiálu kulmských drob myslejovického souvrství
Stáří radiometrická (dávají stáří protolitu, někdy stáří metamorfní rekrystalizace, někdy směsná stáří) Protolitová stáří dávají velký rozptyl dat moldanubikum má složitou vnitřní stavbu Stáří od 2,2 mld let (světlické ortoruly až po devonská stáří interpretovaná většinou jako stáří krystalizace magmatu). Mikrofosilie (Královský hvozd silur, graf. břidlice spjaté s vápenci českokrumlovskosilur)- obtížně prokazatelné, makrofosilie dosud nenalezeny). Závěr: moldanubikum je koláží jednotek prekambmrických a staropaleozoických, varisky tektonicky sblížených).
Radiometrická stáří jednotek moldanubika
Tektomagmatický a tektometamorfní vývoj moldanubika
Litologická charakteristika moldanubika Monotónní skupina bt-sill pararuly, cord-btt sill pararuly, K-živecbtt-grt-sill-crd pararuly (málo pestrých vložek, drobné čočky erlánů, ojedinělé amfibolity, kvarcity) někdy také ostrongská skupina Pestrá skupina (Varied, Variegated)- někdy označováno jako Drosendorfská skupina (nepřesně)- v pojetí Fuchse to byla původně monotónní a pestrá skupina dohromady). Gföhlská skupina (HT-HP horniny, leukokrátní migmatity, ortoruly (např. gföhlské), granulity, budiny eklogitů, granátických peridotitů (1 000 C, tlaky 28 40 Kbar).
Základní litotekto nické jednotky moldanu bika
Litotektonické jednotky moldanubika
Rozšíření eklogitů a peridotitů v moldanubiku (stáří intruzí granitoidních těles)
Rozšíření ultramafických hornin ve strážeckém a moravském moldanubiku
Rozšíření ultramafickýc h hornin v české části Moldanubika
Trendy foliací v moldanubiku
Směry tektonického transportu v moldanubiku ČM
Směry tektonického transportu na styku moldanubika a brunovistulika
Schema litotektonických vztahů na kontaktu moldanubika a brunovistulika (západomoravské moldanubikum (podle Mísaře)
Příkrovová stavba na styku moldanubika a brunovistulika
Metamorfóza moldanubika Moldanubikum je polymetamorní jednotkou Zatím doložena jen variská metamorfní stádia Spojení perodotitů s granulity (370-350) Granulitová metamorfóza (peak) cca 350-340 Ma Následná chladnutí a exhumace metamorfních komplexů (Ar-Ar) datování (330-320), současný magmatismus většinou S-typů Metamorfní vývoj je odlišný pro gföhlskou jednotku (spodnokorové komplexy) Drosendorfskou a ostrongskou jednku (středně korové komplexy) Různé horniny různé p-t dráhy vyjadřující rychlou téměř izotermální exhumaci a pak retrogresi (dráhy konvergují
Moldanubikum a periferní jednotky tektonometamorfní vývoj
Moldanubiku m, P-T dráhy
Tektomagma tický a met. vývoj moldanubika
Plate tektonické modely vzniku různých segmentů variscid (Kepppie et al. v tisku)
Regionálně geologické dělení Bavarikum moldanubické oblasti Moldanubikum bavorského a českého lesa Šumavské a české moldanubikum Strážecké moldanubikum Západomoravské moldanubikum Moldanubikum Waldviertelu a Mühlvietelu (Rakousko).
Reg. geol. členění moldanubické oblasti
Regionálně geologické členění a nomenklatura jednotek a hlavních tektonických linií v moldanubiku
Moldanubikum Českého a Bavorského lesa
Bavarikum, bavorské moldanubik um a moldanubik um Českého lesa a Šumavy
Bavarikum
Geol. mapa Královského hvozdu
Granulitové masivy jižních Čech Hlubocká ortorula Prachatický masiv Lišovský gr. Křišťanovský masiv Blanský les Světlická, rájovská ortorula
Kaplická jednotka
Západomoravské a strážecké moldanubikum a přilehlé oblasti
Strážecké, moravské moldanubikum a modanubikum Waldviertelu
Krustální jednotky při styku brunovist ulika a moldanu bika
Západomo ravské moldanubi kum
Strážecké moldanubikum
Strážecké moldanubi kum
Drosendorfský příkrovový stack na hranici moldanubika a moravika
Moldanubikum Waldviertelu
Magmatismus v moldanubiku
Prevariský magmatismus Prevariský: 1. ortoruly Paleoproterozoické (světlická, rájecká) 2,1 mld let, Mezoproterozoické (doberská)- 1,38 Ga Kadomské (ryolitové vložky v Bavariku (Teupel), spitzská ortorula (Rakousko) dle jiné možné interpretace je však součástí moravika, ca 620, 600 Ma, strážská ortorula? Kambroordovické ortoruly (v kutnohorském a svrateckém krystaliniku (červené ortoruly, hlubocká ortorula 508 Ma Metabazity, (stáří rozptyl od kambroordovického do devonského)
Variský magmatismus v moldanubiku (včetně hraničních plutonitů) Ojedinělá tělesa gaber (Rakousko, Chlum u Třeboně, Korolupy) Hraniční plutonity (středočeský 350-330) ortoruly 330 Ma (starosedelské a mirotické), CA granitoidy, tonality až granity, durbachity (cca 340 Ma) Vnitro-moldanubické plutonity několik fází, cca 330 280 Ma (např. Finger et al.) Hlavní typy Weinsberg 330-320 (dtto redwidzity), eisgarnský typ 315 305, Vysoce dif. Granitoidy, S-typy 310-300 (např. Rozvadovský masiv atd.).
Magmatismus moldanubika (prevariský a variský)- včetně metamorfovaných intrusiv
Variské plutonity záp. Části moldanubika (centrální mold. pluton a jeho apofýzy, plutonity Bavarika 1- durbachity 2. Schärding, Peuerbach granity 3. Weinsberg 4. křem. diority, tonality 5. Eisgarn (typ, 5a Lásenice, 5b-Číměř, 5c Landštejn 6. Freistadt, Mauthausen, Ševětín, Pavlov (granite, granodiorite) 7. Krystalické břidlice, nečleněné 8. křem. Žíly, 9. zlomy,
Variské plutonity moldanubika
330-315 Ma Centrální moldanubický pluton -305-300 Ma 335 Ma 320-315
Granitoidy bavorského a českého moldanubika 309 312 311 315 314 307 310 310 305
Regionální členění jednotek na periferii moldanubické oblasti (kutnohorsko-svratecká oblast)